KPI - závětečný úkol

283 views

Published on

0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total views
283
On SlideShare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
2
Actions
Shares
0
Downloads
2
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

KPI - závětečný úkol

  1. 1. Argumentační textTéma jsem zvolila hlavně z důvodu spojitosti s mým oborem Obecná jazykověda. PředmětyJaponské písmo a Japonský jazyk jsem absolvovala celkem tři semestry. Japonské písmo je velmitěžké, nicméně i zajímavé, a proto jsem si toto téma vybrala. V práci jsem se pokusila předevšímnastínit rozdělení a užití druhů japonského písma, dále stručně vystihnout podobu japonské větyv její skladbě a poté již nahlédnout na konkrétní slovní druhy, kvůli rozsahu práce jsem vybralapouze dva druhy a to podstatná jména a slovesa. Zahrnula jsem zde i obrázek s vizualizací tématua sice diagram, který znázorňuje skladbu japonské věty v praxi.AnotacePráce se zabývá japonským písmem a částečně její morfologií. V úvodu objasňuje rozdílyjaponštiny s čínštinou, dále se věnuje japonským druhům písma. Vysvětluje, co je hiragana,katakana a také kandži. Poté přechází k základnímu nastínění stavby japonské věty, přičemž v dalšíkapitole již přímo přechází v konkrétní morfologické druhy a to podstatné jméno a sloveso. Uvádípříklady, jako jsou sufixy za jmény, slovesa souhlásková a samohlásková, výrazy ke slovesu mít.Klíčová slovaJaponsko* japonština* katakana* hiragana* kandži* podstatná jména* slovesa*
  2. 2. Japonské písmo a morfologie1 Základní informaceJaponsky dnes hovoří 119 miliónů obyvatel Japonska. Jednotlivé skupiny obyvatel, které rozumějíjaponštině, žijí v Koreji, Hongkongu, na Tchaj-wanu, na Havaji, Guamu a v některých oblastechBrazílie. I když je japonština založena na tomtéž hieroglifickém základě jako čínština: „to, co jeoběma jazykům společné, se omezuje pouze na písemnictví. Sama japonština, její gramatikai lexika, nepatří k jazykům analytické stavby jako čínština, ale k jazykům s aglutinativní stavbou.“ 11.1 Japonské písmoJaponci neměli své písemnictví a tak psali čínsky. Jelikož se tyto čínské znaky četli japonskya mnohdy označovali zcela něco jiného, rozhodli se Japonci vytvořit slabikovou abecedu, jejíž dvafonetické druhy hiragana a katakana se spojují pod společným názvem kana. Vzniká tak unikátníspojení dvou systémů písma – hieroglifického a fonetického.Kandži: (漢字, doslova "čínské znaky") „se používá k vyjádření kořenu slova, koncovkya partikule jsou doplněny hiraganou(ひらがな). Katakana (カタカナ) se používá pro fonetickýpřepis cizích slov, nebo slov převzatých z jiných jazyků. Dále také vpřípadě, kdy je třeba nějakoučást textu zvýraznit, podobně jako kurzíva. Dalším použitím je zápis slov, která jsou natolik běžná,že zmýlit se ve významu prakticky nelze. Takto je například zapisováno suši ( スシ ). Píše se bezmezer buďto shora dolů ve sloupcích uspořádaných zprava doleva, nebo v řádcích odshora dolůčtených zleva doprava (jako v češtině). Rozeznání jednotlivých slov napomáhá zápis v kandži.“2Kamishibai – v překladu znamená "papírové drama". Jsou to příběhy vyprávěné potulnýmivypravěči, jenž jezdí po Japonsku na kolech. Jejich hlavním cílem bylo prodávat různé bonbony,avšak později i svým zákazníkům vyprávět příběhy.31PRONNIKOV, V.A.; LADANOV, I.D. Japonci jak je neznáme. 1. vyd. Přeložila Dagmar Krtičková. Praha : Lidovénakladatelství, 1989. Kapitola 1, Japonská národní povaha, s. 15. ISBN 80-7022-040-6.2Japanese language [online]. Wikipedia – The Free Encyclopedia. Poslední úpravy 05.05.2010. [cit. 16.12.2012].Dostupný na http://en.wikipedia.org/wiki/Japanese_language3 Denise, B. G. (2006, Kamishibai: Integrating writing and art with japanese story cards. Book Links, 15, 7-7,9. Retrieved from http://search.proquest.com/docview/197212658?accountid=16531 [cit. 28.12.2012]
  3. 3. 1.2 Stavba větyObvyklé uspořádání japonské věty je: „PODMĚT + PŘEDMĚT + PŘÍSUDEK. Neměnné jepostavení přísudku na konci věty (za ním už mohou následovat pouze modifikátory – slovesné,adjektivní i jmenné -, větné partikule a některé spojky), pořadí ostatních větných členů může být zestylistických důvodů někdy změněno.“1.3 Slovní druhy v japonštiněV japonštině rozeznáváme dva typy slov: „slova ohebná a neohebná. Obě skupiny obsahují jakslova plnovýznamová, tak slova s významy gramatickými.4Neohebná slova – podstatná jména, nečasovatelná přídavná jména, zájmena, pomocná jména,číslovky, numerativy, příslovce, partikule a onomatopoia.Ohebná slova – časovatelná přídavná jména, slovesa, spona a ohebné koncovky. Všechna ohebnáslova se pouze časují, skloňování v japonštině neexistuje.1.3.1 Podstatná jménaJaponská podstatná jména: „mají jen jeden tvar – nerozlišují rod, číslo ani pád. Ačkoli většinou nenímnožné číslo vyjadřováno, v moderní japonštině existuje několik sufixů (koncovek) množného čísla,které se často pojí především s podstatnými jmény označujícími živé bytosti.“5 Množné číslo můžebýt v některých ojedinělých případech vyjádřeno reduplikací (zdvojením) podstatného jména. Veznakovém zápisu se pak používá opakovací znaménko. Použití sufixů množného čísla a reduplikaceje ovšem omezeno pouze na některá slova, nelze je používat nahodile. Obecně lze říci, že i když sev současné, zejména hovorové japonštině stále více projevuje tendence používat sufix, u většinypodstatných jmen není množné číslo explicitně vyjadřováno. Gramatickou funkci podstatných jmena vztahy mezi nimi určují partikule.Partikule jsou gramatické částice, jenž vymezují vztah mezi větnými členy. Podle funkce se dělí napádové, kontextové a větné.1.3.2 Sufixy za jményPoužívají se pokud oslovujeme druhou osobu nebo mluvíme-li o třetí osobě, pak je nutné připojit4NYMBURSKÁ, Dita; VOSTRÁ, Denisa; SAWATARI, Mami. Japonština. 1. vyd. Voznice : LEDA, 2007. s. 20.ISBN 978-80-7335-074-1.5NYMBURSKÁ, Dita; VOSTRÁ, Denisa; SAWATARI, Mami. Japonština. 1. vyd. Voznice : LEDA, 2007. s. 20.ISBN 978-80-7335-074-1.
  4. 4. sufix さんza jméno. Do češtiny lze přeložit jako pán, paní či slečna. Např. ほんださんpan Honda,paní Hondová, slečna Hondová.1.3.3 SlovesaPojí se se slovesnými sufixy, z nichž některé jsou časovatelné. Japonská slovesa nevyjadřujíčasováním osobu ani číslo, ale čas, způsob, rod (trpný, činný) a úroveň zdvořilosti. Zvláštní tvarymá minulý čas, zatímco tvary přítomného a budoucího času jsou společné a v případě potřeby serozlišují příslovečným určením. Tvar infinitivní nemají, rozlišujeme pouze čas přítomný a minulý.Slovesa souhlásková„kořen souhláskových sloves získáme tak, že od neutrálního tvaru slovesa odloučíme koncovku -u.Kořen sloves patřících do této skupiny tak vždy končí samohláskou."Slovesa samohlásková„kořen samohláskových sloves získáme tak, že od neutrálního tvaru slovesa odloučíme koncové る.Kořen těchto sloves bude vždy končit buď na samohláskou e, nebo samohláskou i."61.3.4 Slovesa ve významu „Mít“„Ten, kdo „má“, je určen partikulemi には. Pro vyjádření vlastnictví věcí, tedy tam, kde lzev češtině sloveso „mít“ nahradit slovesem „vlastnit“, se používá předmětové sloveso もつ.“Př.: ふじなかさんにはこどもがいますか。Má paní Fudžinaková děti?6NYMBURSKÁ, Dita; VOSTRÁ, Denisa; SAWATARI, Mami. Japonština. 1. vyd. Voznice : LEDA, 2007. s. 161.ISBN 978-80-7335-074-1.
  5. 5. 2 Použitá literatura1. NYMBURSKÁ, Dita; VOSTRÁ, Denisa; SAWATARI, Mami. Japonština. 1. vyd. Voznice:LEDA, 2007, 383 s. ISBN 978-80-7335-074-1. – primární pramen, měla jsem jej v ruce – odborná učebnice využita při studiu – šíře a hloubka dané problematiky je zde naprosto vyčerpávající – informace jsou objektivní – informace jsou podloženy konkrétními příklady – zdroj je snadno sehnatelný v knihovnách – jsou uvedeni autoři, místo, rok vydání, nakladatelství, ISBN.2. Japanese language [online]. Wikipedia – The Free Encyclopedia. Poslední úpravy 19.12.2012[cit. 19.12.2012].Dostupný na http://en.wikipedia.org/wiki/Japanese language – informace jsou aktuální
  6. 6. – informace jsou objektivní – odkaz je funkční – informace jsou přesné, přiměřené – zdroj obsahuje spoustu dalších funkčních odkazů na rozšiřující informace – lze zjistit poslední aktualizaci stránky3. GEIER, Denise B. Kamishibai: Integrating Writing and Art with Japanese Story Cards. Booklinks: [online] United States: Chicago. 2006, 15, 3. [cit. 2012-12-28] Dostupné zhttp://search.proquest.com/docview/197212658?accountid=16531 – je uveden autor, který je erudovaný ve vztahu k tématu – odkaz je funkční – článek obsahuje nové, originální myšlenky – obsahuje další rozšiřující onformace spolu s odkazy – obsahuje názorné ilustrace4. PRONNIKOV, V.A.; LADANOV, I.D. Japonci jak je neznáme. 1. vyd. Přeložila DagmarKrtičková. Praha : Lidovénakladatelství, 1989. Kapitola 1, Japonská národní povaha, s. 15. ISBN 80-7022-040-6.

×