ůKol+13

277 views

Published on

0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total views
277
On SlideShare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
3
Actions
Shares
0
Downloads
2
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

ůKol+13

  1. 1. FSS Psychoterapeutická studiaRole psychoterapie v léčbě závislé poruchy osobnostiVypracovala: Martina Fuchsová Bělecká UČO 416 919Předmět: KPIGarant předmětu: Mgr Kateřina Hošková
  2. 2. Argumentace Tato téma jsem si vybrala především z toho důvodu, že se s ním v rámcipsychoterapeutických studií setkávám velmi často. Dalším důvodem bylo to, že mne danétéma opravdu zajímá a přijde mi atraktivní. V neposlední řadě bych uvedla i ten důvod, žejsem již v minulosti zpracovala seminární práci na dané téma, tudíž základní informace o danéproblematice mám.Anotace Text je zaměřen na závislou poruchu osobnosti. Zabývá se popisem základníchprojevů, jak se daný jedinec chová, co cítí, co prožívá a co mu způsobuje problémy. Vedlecharakteristik této poruchy se text zabývá také tím, jaké jsou možnosti léčby a jaký význammá v léčbě psychoterapie. Autorka se opírá o odbornou literaturu domácí i zahraniční a ovýzkumné studie.Klíčová slova Závislá porucha osobnosti, emoční podpora, léčba, obavy z opuštěnosti, KBT,psychodynamický přístup, nácvik sociálních dovedností.
  3. 3. Role psychoterapie v léčbě závislé poruchy osobnostiZávislá porucha osobnosti Závislou poruchu osobnosti řadíme mezi specifické poruchy osobnosti. V MKN jeznačena F60.7. „Závislá porucha osobnosti je charakterizována submisivním chováním a nadměrnoupotřebou emoční podpory“ (Praško, 2003, s. 316). Röhr charakterizuje závislou osobnost jakoúzkostnou a přilnavou, emocionálně měkkou a povolnou. Osoba, která touto poruchou trpí,nedovede žít sama. Disponuje velkým soucitem, ve vztazích se obětuje a velmi často bývázaplavena takovými pocity, jako je strach, smutek, radost, vztek (Röhr, 2011). Daný jedinec, který je touto poruchou postižen, vyjadřuje svoji závislost takovýmizpůsoby chování, které jsou maladaptivní a nekontrolovatelné (Praško, 2003). Lidé sezávislou poruchou osobnosti nejsou schopni dělat menší či větší životní rozhodnutí a majítendence přenést svoji odpovědnost na ostatní. Nejraději se ve všem spolehnou na druhé amají soustavnou potřebu stálého ujišťování a soustavného povzbuzování ( Praško, 2003).Dokonce si nechají i radit, kde mají bydlet a jakou práci mají dělat. Tito lidé mají velké obavyz opuštěnosti, potýkají se s pocity bezmocnosti, nejsou dostatečně průbojní a samostatní.V případě nepřítomnosti toho, na kom jsou závislí, se cítí opuštěni. Za každou cenu se chtějíautoritě zalíbit, jsou schopni podlézat, vtírat se a vyplňovat přání toho, na kom jsou závislí.Často užívají lichotek a nechají se využívat. V případě, že jejich potřeby závislosti nejsouuspokojeny, tak mají tendence upadat do deprese či do úzkostných stavů (Praško,2003).Postižený člověk má problém s vyjádřením nesouhlasu. Nedokáže zahajovat jakoukolivčinnost a není s to dělat věci po svém. To souvisí s pochybami o sobě samém. Ke svémuživotu potřebuje stálou podporu, souhlas, pomoc a přítomnost druhých. (Praško 2003).V případě, že jejich závislý vztah skončí, tak mají potřebu naléhavě hledat vztah nový, kdebudou opět usilovat a podporu a přenos odpovědnosti (Praško, 2003).Léčba Nejčastěji vyhledávají lidé se závislou poruchou osobnosti pomoc v okamžiku, kdymají depresivní stavy, které jsou spojené většinou s rozpadem vztahu. Na počátku léčby sepacient „upne“ na terapeuta a rozvíjí se tak další závislost. Pacient se jeví jako poslušný asvědomitý, málokdy vynechá sezení, často se chce zavděčit terapeutovi například svědomitým
  4. 4. plněním úkolů. Málokdy ukončí léčbu předčasně. Průběh léčby je většinou dobrý, avšakzpravidla se vždy léčba zhorší před jejím ukončením. Ve skupinové terapii se tito pacienti cítívětšinou dobře. Zpravidla se „upnou“ na výrazného člena skupiny či terapeuta (Praško, 2003;Houbová, Praško, Preiss, 2004). Bohužel, neexistují žádné léky speciálně na tuto poruchu. V některých případech, kdyje přidružená deprese z rozpadu vztahu, se užívají antidepresiva. Anxiolitika nejsou vhodná,protože zde vzniká vysoké riziko toho, že dojde ke zneužití těchto léků a ke vzniku dalšízávislosti (Houbová, Praško, Preiss, 2004). Hlavním těžištěm léčba je psychoterapie.Psychoterapeutické směry Poruchy osobnosti můžeme rozdělit na tzv. clustery. Závislá porucha osobnosti patřído clusteru C. Vedle závislé poruchy osobnosti sem spadá také vyhýbavá porucha osobnosti aobsedantně-kompulzivní porucha. Tyto osobnosti, které spadají do tohoto clusteru, jsoupopisovány jako úzkostné a bázlivé. Výsledky psychoterapie u poruch osobnosti clusteru C sezabýval Simon. Jeho studie probíhaly v letech 1982- 2006. Ukázalo se, že jako prospěšná anejvíce frekventovaná léčba je KBT, trénink sociálních dovedností a psychodynamickýpřístup. Nelze ale s jistotou říci, který z těchto psychoterapeutických směrů je nejlepší anejúčinnější (Simon, 2009). Léčba KBT je velmi účinná, ale je třeba mít na paměti, že každý případ vyžadujespecifický přístup. KBT má sice vysoký úspěch v léčbě závislé poruchy osobnosti, avšak jezde také důležitá motivace klienta ke změně. Pouze KBT nestačí, je potřeba kombinovat léčbus dalšími metodami, technikami a přístupy. Cílem KBT je zvýšit pocit samostatnosti anezávislosti na druhých. Ze začátku má pacient tendenci spíše poslouchat než spolupracovat.Zajímavá je případová studie, kde se autoři Gul a Masroor zabývali případem ženy, kterátrpěla závislou poruchou osobnosti. Léčebného efektu bylo dosaženo po 28 sezeních (2 kráttýdně). V léčbě byla velmi důležitá empatie, zapojení klientky do vedení sebe sama a naučeníse řídit rušivé myšlenky, které jí zhoršovaly její obavy. Užilo se několika technik, napříkladtechniky změny automatického negativního myšlení a techniky prolomení začarovanéhokruhu nedostatečnosti (Masroor, Gul, 2012). V rámci psychodynamické terapie je velmi důležité přesvědčit pacienty, abyprozkoumali a následně změnili jejich patologické chování, oproti tomu, aby v něm setrvávalia upevňovali ho. Terapeut s klientem zde prozkoumávají předchozí vztahy, kde pacient
  5. 5. „pěstoval“ závislé chování. Pracují s obrazem sebe sama a se vztahem terapeut-pacient. Dálese zabývají myšlením klienta, opravou jeho nereálných soudů, zkoumají a zpochybňujísebeznevažování a myšlenky bezmocnosti. Cílem je tedy konfrontace se strachy pacienta(Praško, 2003). Mentální mapa
  6. 6. LiteraturaHOUBOVÁ, P, J PRAŠKO a M PREISS. Závislá porucha osobnosti- diagnostika a léčba.Psychiatria pre prax [online]. 2004. s. 50-54 [cit. 2012-12-13].MKN 10: Poruchy duševní a poruchy chování. [online]. [cit. 2012-12-13]. Dostupné z:http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.htmlMASROOR, Uzma a GUL. Schema focused CBT intervention of dependent personalitydisorder: A case study. Pakistan journal of clinical psychology / Institute of ClinicalPsychology [online]. [cit. 2012-12-13]. ISSN 1019-438x.PRAŠKO, Ján. Poruchy osobnosti. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 359 s. ISBN 80-717-8737-X.RÖHR, Heinz-Peter. Závislé vztahy: léčba a uzdravení závislé poruchy osobnosti. Vyd. 1.Praha: Portál, 2011, 150 s. Spektrum (Portál). ISBN 978-807-3678-531.SIMON, W. Follow-up psychotherapy outcome of patients with dependent, avoidant andobsessive-compulsive personality disorders: A meta-analytic review. International Journal ofPsychiatry in Clinical Practice [online]. 2009, s. 153-165 [cit. 2012-12-13].
  7. 7. Hodnocení 3 zdrojůHOUBOVÁ, P, J PRAŠKO a M PREISS 1. Psychiatria pre prax je odborný časopis 2. Autoři jsou vzdělaní v oboru 3. Autoři publikují odborné články 4. Článek je pod záštitou Psychiatrického centra Praha 5. Spolupráce se 3. LF v PrazePRAŠKO, Ján 1. Autor je vzdělaný v oboru 2. Autor publikuje monografie i odborné články 3. Přehlednost knihy 4. Odkazuje na další odbornou literaturu 5. Vydáno v nakladatelství PortálMKN 10 1. Mezinárodně uznávaná klasifikace 2. Podrobný popis poruchy 3. Přípravu koordinovala Světová zdravotnická organizace (WHO) 4. Aktualizace 1. 1. 2012 5. Spolupráce ČR

×