poskolak20

531 views

Published on

0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total views
531
On SlideShare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
8
Actions
Shares
0
Downloads
2
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

poskolak20

  1. 1. OBSAH ČÍSLA xxxxxx O budoucnosti školy v Polici xxxxxx Vážení rodiče, xxxxx xxxxxxxxxxxx o vydání tohoto čísla Po-školáka uvažuji již několik týdnů a to Xxxxxxxxxxxxxxxxxxx především v souvislosti s neustále kolujícími zvěstmi o uzavření školy Polici. Xxxxxxxxxx Z druhého pohledu jeho vydání stejnou dobu odkládám, protože vše, tedy i Xxxxxxxxxxx rozhodnutí o budoucnosti naší školy je věcí času, vývoje a vyjádření těch, kterým toto rozhodnutí přísluší, tedy obecního úřadu v Polici. Nicméně čas uzrál a Po-školák vychází. Předem předesílám, že stanoviska a názory zde uvedené jsou názory školy. A také to, že v mnoha případech je zde uvedeno vyjádření, které vychází z nějakých předpokladů, které se mohou časem změnit a přestat platit v té formě, jak jsou zde prezentována. V pondělí 23.dubna proběhla ve škole metodická návštěva referentky pro základní školství Krajského úřadu Vysočina Mgr.Kolčavové, která společně s místostarostou obce p. Blažkem a ředitelem školy jednala o možné budoucnosti školy v Polici. I když situace není jednoduchá, tak jednání bylo ukončeno konstatováním, že škola v plném rozsahu by měla být v příštím roce zachována. Z našeho pohledu ( tj. školy ) jsme v situaci, kdy rozhodnutí není v našich rukou. O osudu školy rozhoduje v prvé řadě počet dětí ( tedy rodiče, kteří děti do školy posílají ) a na základě počtu dětí pak zřizovatel ( tedy obec Police ), která má možnost škole udělit „výjimku“ ( současně se závazkem, že bude platit nejen provoz, ale bude doplácet na mzdy pracovníkům ). / pokračuje na další straně /
  2. 2. Budoucnost školy ( 1 ) Jaká je tedy situace? Pro laika značně nepřehledná a složitá. Souvisí s počtem dětí, penězi na provoz, penězi na mzdy, úvazky nejen učitelů, ale ještě mnohem složitější je to se správními zaměstnanci a kuchařkami, autobusem pro žáky z Korolup a Oslnovic atd. Na následujících stránkách se pokusím vše nějak objasnit, ale bude to dlouhé čtení. Je nesporným faktem, že dětí ubývá. Tento stav však nevznikl ze dne na den, ale byl zřejmý již před několika lety. Jen se ta budoucnost zdála dost daleko. A nyní se z té budoucnosti stává realita, na kterou jako bychom ne všichni byli připraveni, přestože demografický vývoj je již několik let stabilně klesající. Pro názornost uvádím počty žáků školy v posledních letech: 2000/01 2001/02 2002/03 2003/04 2004/05 2005/06 2006/07 155 149 136 117 108 113 106 Ještě pesimističtější je budoucí demografický vývoj v obcích tohoto regionu. Pokud odhadujeme naplněnost školy, měla by v příštích letech vypadat asi takto ( a to v optimálním stavu, kdyby se nikdo neodstěhoval, nezačal chodit jinam nebo neodešel na víceleté gymnázia ). V příštích letech by školu měly navštěvovat tyto počty žáků: 2007/08 2008/09 2009/10 2010/11 2011/12 91 78 70 65 63 Znovu podotýkám, že tento počet je „optimální“, protože zahrnuje děti narozené do konce roku 2006 ve všech šesti obcích spádového okruhu naší školy. A jistě není tajemstvím, že mnoho mladých rodin zde bydlí více méně formálně ani to, že ne všichni rodiče upřednostňují naší vesnickou školu. A asi nelze očekávat zázrak přísunu dětí, protože vesnice ( až na výjimku ) postupně stárnou, mladí odcházejí za prací, penězi, kulturou, obchody i společenskými příležitostmi mimo tento region ( a nelze se jim vzhledem k ekonomické i společenské úrovni regionu příliš divit ) nebo žijí bezdětným životem. K tabulce dvě důležitá čísla z ministerských vyhlášek: bez výjimky může existovat škola, která má 102 a více žáků, výjimku lze udělit nanejvýš do počtu 78 žáků. Má-li škola méně žáků, pak výjimku podle platných předpisů ani nelze udělit. Z toho tedy jasně vyplývá, že již v roce 2008/09 je počet žáků pro existenci úplné školy totálně na hraně. Co k počtu dětí ještě dodat? Snad to, že i do školy čas od času oklikou dorazí hlasy „nespokojených“, že dají dítě jinam. Ty hlasy vnímáme a děti se snažíme udržet. Ovšem udržet za standardních podmínek ve vztahu k dětem a dospělým v pozicích rodičů. Vezmeme-li v úvahu odkud a v jakém období tyto hlasy přicházejí, pak se ukazuje, že více než o dětech, je to o vztazích mezi dospělými, tedy o něčem úplně jiném než jsou vztahy učitel- žák nebo učitel-rodič. A jak už říkal bývalý premiér Zeman: „hádku s pavlačovou bábou nikdy nevyhrajete“. Jen je škoda, že „té bábě“ v našem okolí někdy naslouchá příliš mnoho uší. / pokračuje na další stránce /
  3. 3. Budoucnost školy ( 2 ) Druhou složkou problému jsou finance. Pro přehlednost je rozdělím na dvě části: státní a obecní. Státní finance dostává škola od kraje podle tzv.krajských normativů. Je to systém mnoha tabulek, podle kterého dostává škola peníze na platy, odvody a pomůcky. Princip je jednoduchý. Peníze dostáváme podle počtu žáků. A tak na jedno dítě do mateřské školy dostaneme 24 379,-Kč na rok, na dítě na 1.stupni pro učitele 17 748,-Kč na rok, na dítě na 2.stupni pro učitele 26 657,- Kč, na jednoho žáka základní školy pro správní zaměst- nance částku 3 070,-Kč atd. Čím více dětí, tím více peněz. Čím méně dětí, tím méně peněz. Tyto finance jsou navíc děleny podle skupin pracovníků: pro pedagogické pracovníky, pro nepedagogické pracovníky, pro pracovnice školní jídelny atp. A zde je další jádro problému. V počtu učitelů se docela dá reagovat; je-li více dětí, učí je více učitelů, při poklesu dětí se více slučuje a tím klesá i počet učitelů. Ale stejně se vyvíjí i velikost peněz pro ostatní zaměstnance. A tak, i když to nemá logiku, měla by se měnit i velikost úvazku školníka, uklízečky, hospodářky, kuchařek i vedoucí školní jídelny. Zbytečné jsou námitky, že úklidová plocha je stejně velká, protože budova se nezmenšuje, že obědy se vaří stejně dlouho, ať jich je 40 nebo 60. Pravidla jsou tak nastavena. A další pokles dětí ovlivňuje i velikost těchto úvazků. A těžko si lze představit, že prostor celé budovy obhospodaří jedna osoba, která bude školníkem, údržbářem i uklízečkou současně a vše stihne ( a ještě bude spokojena a nebude nadávat ). Měla-li by tedy například škola 78 žáků, pak pro hospodářku, školníka a uklízečku dostaneme na celý rok necelých 240 tisíc korun, z toho vychází na měsíc 19 955,-Kč pro tři lidi. ( jen pro osvěžení: minimální mzda od 1.1.2007 je 8 000,- Kč ). Tak to je a teď s tím řediteli něco dělej. A dej pozor, ať si nikdo nestěžuje. To samé platí pro jídelnu. Jsou školičky, které jsou malé odjakživa a kde jedna kuchařka zvládne uvařit i 40 obědů. Těžko si ale lze představit jednu pracovnici v prostorách polické školní jídelny, která byla plánována jako vývařovna pro 218 obědů. Výjimka sebou zahrnuje i závazek obce, že dokryje část finančních prostředků na platy zaměstnanců. A zde je zakopaný další pes. Všechny zajímá, kolik to bude. Jenže škola čerpá peníze ze státního rozpočtu. A ten se dozvídáme vždy v březnu. A stejně tomu bude i za rok, a to ještě v tom lepším případě, protože se stalo i to, že byl až v květnu. Složitější je to o to, že po osmi letech vlády sociální demokracie, kdy se měnily pouze čísla, ale ne pravidla, nastoupí v příštím roce první rozpočet koaliční vlády občanských demokratů. Stačí sledovat, jak se má změnit financování zdravotnictví. A o školství ještě vůbec nebyla řeč. Kdo dnes dokáže odhadnout, jak to bude s financováním tohoto rezortu po novém roce? Ani pracovnice krajského úřadu ( tedy přímo od zdroje ) netuší, jakou cestou se tato oblast bude vyvíjet. Je tedy možné říct, kolik by to bylo v současných podmínkách. A toto číslo také na zmíněném jednání padlo. Ale než ho napíšu i sem, tak ještě krátce k tomu, co platí obce. / pokračuje na další stránce /
  4. 4. Budoucnost školy ( 3 ) Co tedy platí obce? Jednoduše řečeno: vše to, co neplatí stát. Topení plynem, elektriku, úklidové prostředky, revize a kontroly, telefony, poštovné, opravy, údržbu, malování, provoz počítačů a mnoho dalšího. Na tyto provozní výdaje přispívají všechny obce podle počtu žáků. Pro rok 2007 na provoz školy přispějí celkovou částkou 628 tisíc, na provoz školní jídelny 118,5 tisíc a na provoz mateřské školy 136 tisíc korun. K tomu se ještě tvoří tzv. havarijní fond, do kterého se přispívá na každého žáka školy částkou 500,-Kč. Z této částky se naopak odčítá státní dotace, kterou dostává obec zřizovatele a ta pro letošek činila přes 166 tisíc. Kolik tedy platí jednotlivé obce „ze svého“ celkem ( na školu, jídelnu, školku i fond) ? K těmto finančním údajům lze podotknout sgh Police 283 355 dvě drobnosti: Kostníky 182 213 1. Pracovnice KrÚ potvrdily, že tyto výdaje Kdousov 42 937 v přepočtu na žáka nejsou nijak Jiratice 48 093 mimořádné a setkaly se i s výdaji Bačkovice 52 200 dvojnásobnými. Radotice 70 476 2. Ani zrušení školy by pro obce Uherčice 25 289 neznamenalo zastavení těchto plateb, Korolupy 36 884 pouze by směřovaly někam jinam, takže Oslnovice 22 652 zrušením školy v Polici neušetří. A nyní se dostáváme k doplatku na předpokládanou výjimku. Již letošní rozpočet zahrnuje částku 40 tisíc, která bude v případě potřeby použita na doplatek za výjimku. Navíc jako škola přistupujeme k úspornému čerpání s cílem ušetřit co nejvíce financí pro příští rok. Pokud vycházíme z čísel, která platí pro letošní rok, tak by výjimka pro září-prosinec 2007 neměla dosahovat žádné závratné výše a z předpokládaných 40 tisíc by mělo něco ještě zbýt. Pro leden-červenec roku 2008 by pak doplatek obcí na mzdy měl činit asi 175 tisíc korun ( bez odvodů, s odvody 240 tisíc ). Pochopitelně za předpokladu, že všechny mzdy klesnou na tarifní úroveň bez nenárokových složek platu. V první fázi se doplatek za 7 měsíců může zdát nereálně vysoký. Ale: 1. Předpokládáme, že minimálně zmiňovaných 40 tisíc zůstane z letošního roku a budeme se snažit, aby to bylo ještě více. Snažit se ve škole budeme, ale slíbit najisto to v tuto chvíli nemůžeme, protože ceny za elektriku, plyn, to, jaká bude zima a co se kde rozbije jde mimo nás a tyto věci příliš neovlivníme. 2. Již jsem se zmínil, že všechny obce 10 let tvoří tzv.havarijní fond. V průběhu tvorby byl použit na rekonstrukci plynové kotelny, rekonstrukci školní jídelny a naposledy na nákup jazykové učebny a částečně na elektronické poplachové zařízení ve škole. K 1.1. 2008 ve fondu bude skoro 110 tisíc korun. I tyto prostředky lze v případě dohody starostů spádových obcí použít na dofinancování výjimky. Z 240 tisíc tak zůstává 90 tisíc, a to podle současného stavu nanejvýš, protože nepočítáme další možné úspory z tohoto roku. / pokračuje na další stránce /
  5. 5. Budoucnost školy ( 4 ) Pozorný čtenář si jistě povšiml, že v celém článku je řešena výjimka do července roku 2008, tedy pro školní rok 2007/2008. Co bude dál? To se dnes dá těžko předvídat, protože to záleží na počtu dětí, velikosti doplatku za chybějící děti, vůli obcí přispívat na provoz školy, na tom, jaké příjmy budou mít obce ( protože se hovoří o změně daňové výtěžnosti ) a možná řadě dalších okolností. Ale pokud se nic zásadního nezmění, tak rok 2007 / 2008 by zřejmě měl být posledním rokem, kdy bude v Polici fungovat úplná základní škola s devíti ročníky. A to není ani strašení, ani věštění, ani dělání se moudrým, to je výsledek logického a ekonomického poskládání faktů, které jsou uvedeny na předešlých stránkách. Jsem polický rodák a na této škole učím 22 let, 11. rokem zde dělám ředitele. Nejen pro mě, ale pro více kolegů, kteří zde působí delší dobu se stala tato škola součástí života a předešlé řádky se nepíší lehce. Nicméně stát, ve kterém žijeme má takto nastavená pravidla a obce, ve kterých dříve bylo dětí jako smetí se vylidňují a stárnou. Nejsou-li děti doma, není komu předat grunt. Nejsou-li děti v obcích, není pro koho mít úplnou školu. Určitě si ve škole dobře uvědomujeme, že ukončení úplné školy a přechod dětí jinam není jen tak. Je to cestování a tím pádem vyšší náklady pro rodiny. Je to stání před školou, protože ve městech se tato pravidla dodržují. Je to čekání na autobus. Nejsou to svačinky, protože ty jsou doposud na naší škole ojedinělé. Je to 25-30 dětí ve třídách. Jsou to školy, kde se zamykají šatny. Jsou to dětské kolektivy, ve kterých se děti dělí i podle oblečení. Nejsou to konzultační úseky s možností opravit známky ( alespoň o takové základní škole doposud nevím ). Jsou to jiné nároky na děti, protože v těch počtech není moc času. Asi to nejsou ani počítače o přestávkách. Není to televizní studio ( pro někoho bohudík, ale pro schopnost dětí mluvit bohužel ). Jsou to ale i pětky na vysvědčení a dvojky z chování ( stačí si přečíst pololetní hodnocení ZŠ v Jemnici v Jemnických listech z února 2007 ). Jen pro zajímavost: pro četné kázeňské přestupky stáhla ZŠ v Jemnici své fotbalisty z Coca-cola cupu a uvolnila nám místo jako náhradníkům. Co bude potom? To je otázka, na kterou v tuto chvíli z pozice školy těžko odpovím. Je pochopitelný deklarovaný zájem a snaha obce Police o zachování školy s prvním stupněm a mateřské školy. Oříškem k řešení ovšem je, v jaké budově a pro kolik dětí. Přestěhování školky do školy, které se nabízí jako prvoplánové řešení naráží na problém stavebních a hygienických předpisů, kdy provoz musí splňovat současné pravidla pro školská zařízení. A to znamená stavební úpravy v sociálkách a především zajištění přímé viditelnosti z místa výuky ( nebo chcete-li hraní dětí ) k záchodům. Škola v Třebíči, která se o to snažila od spojení ustoupila, neboť tyto stavební náklady šplhaly do statisíců. Je pak otázkou, za kolik let by se tato investice vrátila? A samotný první stupeň v současné budově znamená obrovské provozní náklady za topení, elektriku a další náležitosti zajištění provozu pro malý počet dětí. / pokračuje na další stránce /
  6. 6. Budoucnost školy ( 5 ) Odpověď na otázku dalšího vývoje může přinést až čas a pečlivé zvážení pro a proti. Vše chce svůj vývoj. Nyní lze jen těžko odhadnout, jak by se zachovali rodiče v případě, že by byl v Polici zachován pouze 1.stupeň. K tomu je potřeba připravit podklady a provést nějaký průzkum, který v této době není. V Dešné se zachovat první stupeň podařilo, v Bítově ani přes enormní zájem obce nikoli. V tomto duchu se neslo i zmíněné společné jednání. Když to v závěru všechno shrnu:  Pro školní rok 2007/2008 požádá do konce května škola Obec Polici o udělení výjimky. Tato výjimka sebou přinese zvýšené výdaje na pokrytí nadnormativních výdajů pro obce, jejich výše by však neměla být tak vysoká, aby tuto výjimku znemožnila, zvlášť když zvážíme, že se reálně jedná o dobu 7 měsíců v roce 2008 ( místo tradičních 12 měsíců kalendářního roku ). O udělení výjimky rozhoduje obecní zastupitelstvo.  Podle demografického vývoje lze předpokládat, že rok 2007/2008 bude pro úplnou základní školu s devíti ročníky rokem posledním, protože počet dětí pro další rok je zcela hraniční. Toto stanovisko však není definitivní a počet dětí nebo změna politiky jej může změnit. Poznámka bez komentáře: v době psaní tohoto časopisu se jedna rodina s jedním žákem odstěhovala.  V roce 2007/2008 bude dostatek času a prostoru pro přípravu prvostupňové školy v Polici. Proto je potřebné zjistit a vyřešit: · Prvotní je zjištění zájmu o tuto školu s reálným předpokladem, že by děti na druhý stupeň chodili do jiné školy. · Podle zájmu je možné stanovit počet tříd a odhadnout slučování. · Podle počtu tříd a počtu dětí se dají stanovit potřebné prostory · Pak se dá uvažovat o dalším využití prostor školy, aby mohlo dojít ke snížení nákladů na provoz a nižší počet dětí tak nemusel táhnou celý provoz budovy. Vážení rodiče, dlouhé čtení o možnostech budoucnosti školy v Polici se chýlí ke konci. Vzhledem k tomu, jak narůstají zvěsti o jejím okamžitém rušení jsem považoval za potřebné Vás otevřeně informovat o faktech, která jsou mi známa z pohledu ředitele školy. Věřím, že tento článek vezmete tak, jak je napsán. Jeho cílem není vyvolávat paniku, ba právě naopak by měl přinést zklidnění atmosféry okolo školy. Jistě se najdou čtenáři, kteří i zde objeví nějakou „bombastickou zprávu“ nebo se jim nebude některé slovo líbit. Ale tomu, stejně jako té „pavlačové bábě“, člověk stejně nezabrání. Pokud přijedou do naší školy hosté, kteří prošli i školy jiné ( a v mnoha případech jsou to i naši bývalí žáci po několika letech ) tak ocení nejen vzhled školy, její vybavení a upravenost, ale i to, co se s dětmi a pro děti dělá. Mohl bych opětovně opakovat vymoženosti naší školy, jako je televizní vysílání, přestávkové počítače, konzultační hodiny pro opravy známek, předtančení na ples, karnevaly, odměnový výlet, týdenní školní výlety, svačinky atd. atd. / pokračuje na další stránce /
  7. 7. Budoucnost školy ( 6 ) Tato škola je vizitkou naší práce. Individuální problémy byly vždy a všude a všude také v poslední době narůstají. Narůstá agresivita žáků, vulgárnost jejich vyjadřování i pocit beztrestnosti. Ano, i v našich školních dobách se jezdilo na pionýrech, někdo kouřil a sem tam si někdo někde dal nějaký ten alkohol. Ale všeobecně se vědělo, že se to nesmí. Dnes potkáte uprostřed dne, uprostřed obce kouřícího deváťáka, který nemá ani pocit studu. Žák za to, že dostal jiné než chtěné číslo dresu pošle učitele před třídou „do pr….“. Jiný žák jinému kantorovi ve dveřích řekne, že je „čur…“. Televize Nova odvysílá zprávy o rvačkách dětí natáčených na mobilní telefony - hádejte, co napadne některé naše deváťáky? Co si pomyslet o tom, když žák v hodině volá pod lavicí na mobil učitelce, která ho právě vyučuje? ( Přitom ta paní učitelka měla svůj mobil ve sborovně ). Jak reagovat na to, že si chlapec bez toho, že by to někomu oznámil o přestávce skočí na poštu? Někteří učitelé tyto prohřešky žáků řeší. Někteří je neřeší, protože je pohodlnější si jich nevšímat. Mění se totiž i pozice učitelů a jejich vztah k práci. Vždy byli ti zapálenější pro práci a ti, kteří to měli jako zaměstnání. Ale vzájemné problémy zůstávaly uvnitř pracoviště. Z mého pohledu ředitele nebylo vždy jednoduché přimět sbor k mimoškolním činnostem, k přípravám a účasti na plesech, karnevalech, akademiích, tábořeních, bězích T.F., vedení kroužků, účastech na pochodech i vícedenních výletech a dalších prezentačních akcích školy. Ale kdo to dříve řešil? Kdo se zabýval tím, že se dvojice kantorů pro neshody s obecním úřadem odmítla podílet na nácviku vystoupení pro rodácký sjezd? Škola to prostě připravila a víc nikoho nezajímalo. Kdo se zastával toho, co pro alkohol opustil naše pracoviště? Kdo ho hájil, že v práci s dětmi je dobrý a je škoda se ho zbavovat? Kdo dříve řešil změnu úvazků nebo platů uklízečky ve škole či kuchařek? Kdo je litoval, když po řadě let benevolence musely začít dodržovat pracovní dobu? Byla to vnitřní věc školy. A daří se nám i v současné době výpadky jednotlivých pracovníků, či spíše zaměstnanců nahrazovat. Vždyť se stačí podívat, co vše se odehrálo od vánoc ve školce. Poznal někdo na úrovni předtančení, karnevalu nebo akademie, že část sboru nemá schopnosti se do takovéto práce s dětmi zapojit? Je to stejné, jako to bylo. A je to tak i jinde, stačí si chvíli popovídat s řediteli z okolí. Jen to dříve nikdo nijak zvlášť neřešil. Celkově se však nemáme za co stydět. A to, že dnes je vidět konec devítileté školy v Polici nevzešlo z našich hlav. Je to následek odchodu pracovních příležitostí z regionu před deseti lety, odchodu většiny mladých rodin a trvajícího poklesu počtu narozených dětí. A i když se nám to ve škole nelíbí stejně jako Vám, rodičům, tak s tím nemůžeme dělat nic jiného, než na to reagovat. Mgr. Karel Tobolka, ředitel školy
  8. 8. Moje malá úvaha Nechci se dlouze rozepisovat, ale přece jen mi to nedá, abych se s Poškolákem nepodělil o své myšlenky. Třeba si to i někdo přečte a zamyslí se. Moje životní kariéra byla poměrně pestrá. Pominu – li své asi sedmileté působení v podnikatelské sféře, poznal jsem ve své profesionální praxi 4 školy. Před téměř 17 lety jsem začínal ve škole v místě svého bydliště. Stará budova, nová přístavba, kolektiv kolegů, ředitel, školník – zkrátka běžná škola. Těsně před mým odchodem škola dostala první počítač a bylo „úžasné, že tím ježkem se pohybuješ po obrazovce a ono se to tam objevuje….“ Po pár letech v soukromém sektoru nástup do školy s cca 180 žáky. Budova školy udržovaná v rámci možností, kolektiv dvanácti učitelů, zástupkyně ředitele manželka obecního zastupitele, škole v podstatě řediteloval starosta obce, součástí školy mateřská škola a obrovská, nově postavená tělocvična. Počítačová učebna o 10 počítačích využívaná asi 5x za týden. Výuka angličtiny a částečně němčiny probíhala v běžných třídách. Z 23 odcházejících deváťáků se dostalo 17 na první pokus, 4 museli využít „náhradní řešení“, 2 se nedostali na SŠ a museli do učení. No a co, to se stane…. Po roce jsem nastoupil na velkou školu v Třebíči. Ve sportovní třídě 5.S bylo 21 „draků“, kteří prověřili i mé nejskrytější pedagogické schopnosti. Nemáš úkol – trest, zlobíš – trest, jsi drzý – trest. Počítačová učebna o 14 počítačích (na 550 žáků), které byly instalovány za mého působení ve škole, byla využívána pouze od 6.třídy výš a moji „páťáci“ se tam dostali výjimečně. Sport byl ve škole priorita a nutno říci, že sportovní úspěchy škola měla. Nicméně pracovní poměr na dobu určitou mi škola z důvodů úsporných opatření neprodloužila. Po dvou měsících bez zaměstnání jsem před téměř 16 měsíci nastoupil v polické základní škole. „A opravdu tady jsou počítače i ve třídách a mají připojení na internet?“, „Ta učebna se sluchátky a počítačem je na výuku jazyků?“, „Mám si taky jako každý z učitelů připravit projektový den?“, „Jak se můžou žáci zúčastnit odměnového výletu?“, „Na táboření na Zdravušce může opravdu kdo chce?“, „Ano, pěveckou soutěž zorganizuji.“, „Jaké by bylo nejlepší vystoupení na karneval?“, „Plesodravcům se ta vystoupení v Jemnici a dalších obcích fakt povedla…“. Další spousta mých otázek směřovala na ředitele školy i kolegy. Kromě odpovědí „ano“ se mi dostalo i mnoho dalších vysvětlení k práci celé školy. „Pane kolego, proč jste nesplnil zadaný úkol v termínu?“, „Jirko, tvoje děcka neumí násobilku. Procvičuj to!“ -- i takové věty jsem občas slýchal v polické škole. A teď to vypadá, že naši školu chtějí za rok snad zavřít…… Mgr.Jiří Julina

×