Argumentace výběru tématu:Studuji evropská studia a zaměřuji se zejména na problematiku institucionální struktury EU.Pro s...
politických otázkách. Spolupráce měla probíhat na základě pravidelných setkání ministrůzahraničních věcí a Politického výb...
Vznikla tak sice společná politika s konkrétními cíli3 a jasně vymezeným způsobem fungování,na druhé straně byl ale zachov...
Zdroj: Vlastní tvorba.SEZNAM LITERATURYPrimární zdrojeJednotný evropský akt, 1986.Smlouva o Evropské unii, 1991.   Jedná ...
z: http://www.ceps.eu/book/common-security-and-defence-policy-and-lisbon-treaty-fudge-no-common-strategic-culture-no-major...
Upcoming SlideShare
Loading in …5
×

Závěrečný úkol - SZBP

388 views

Published on

0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total views
388
On SlideShare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
2
Actions
Shares
0
Downloads
0
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

Závěrečný úkol - SZBP

  1. 1. Argumentace výběru tématu:Studuji evropská studia a zaměřuji se zejména na problematiku institucionální struktury EU.Pro správné pochopení všech dílčích problémů v otázkách institucí je třeba znát také širšísouvislosti jednotlivých politik EU, které se institucionálních prvků týkají. Historie Společnézahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) má přiblížit, proč se vyskytla potřeba vytvoření poziceVysokého zmocněnce pro SZBP, osobnosti stojící v čele politiky, která by měla reprezentovatjednotný evropský postoj k tématu a být jakýmsi hlasem zahraniční politiky EU navenek. FunkceVysokého zmocněnce byla předmětem mojí bakalářské práce a historický exkurs byl nezbytnousoučástí. Název textu shrnuje, čemu je věnován jeho obsah.Anotace:Text se zabývá historickým vývojem Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Zrodpolitiky nebyl jednoduchý a text se zaměřil na některé z těchto peripetií, přičemž propojil celýproblém i s úpravou v primárním právu EU. Historický exkurs k SZBP EU sloužil současně jakozdůvodnění, proč EU cítila potřebu vytvoření nové instituce – Vysokého zmocněnce pro SZBP –v Amsterdamské smlouvě. Autorka textu je studentkou evropských studií na FSS MU a funkceVysokého zmocněnce byla předmětem jejího zkoumání pro účely bakalářské práce, což vysvětlujei její zájem o SZBP jako takovou.Klíčová slova:Společná zahraniční a bezpečnostní politika, Evropská unie, Vysoký zmocněnec pro SZBP,Evropské politické společenství, instituce EU, zahraniční politika, právní ukotvení HISTORICKÝ VÝVOJ SPOLEČNÉ ZAHRANIČNÍ A BEZPEČNOSTNÍ POLITIKY EUPřestože už v 50. i 60. letech probíhala v Evropských společenstvích (ES) diskuse o možnostechspolupráce v zahraničně-politických otázkách1, její vznik datujeme teprve do roku 1970, kdyna základě tzv. Davignonovy zprávy vznikl projekt Evropské politické spolupráce (EPS). EPSnebyla včleněna do primárního práva a existovala mimo rámec Společenství, stejně tak jejívýstupy neměly být pro členské státy závazné, mělo jít spíše o konzultace s partnery o zahraničně-1 Zájem na stabilizaci bezpečnostní situace v Evropě společnou politikou v této oblasti byl jedním z motivůpro zahájení integrace evropských států, společný postup v zahraničních otázkách se ovšem v 50. letech ukázal jakopoliticky neprůchodný. V 60. letech následoval návrh v podobě Fouchetových plánů z let 1961-1962, nicméně ani tynebyly podpořeny (Fiala, Pitrová 2009: 590-591).
  2. 2. politických otázkách. Spolupráce měla probíhat na základě pravidelných setkání ministrůzahraničních věcí a Politického výboru, prostřednictvím diskusí s Politickým výboremEvropského parlamentu (EP), a v případě, že by se aktivity EPS dotýkaly zájmů ES, mělose spolupracovat s Evropskou komisí (EK) (Nicoll, Salmon 2001: 347). Zpočátku EPS fungovalabez vlastního sekretariátu, administrativní zajištění práce měla vždy na starosti země, které právěpředsedala Radě ministrů. Návrh na změny v rámci EPS přišel poté, kdy ES nebyla schopnáefektivně reagovat na krizi v Íránu v r. 1979. Tehdy vznikla tzv. Londýnská zpráva, která bylapřijata až v r. 1981 po sovětské agresi v Afghánistánu (Bache, George 2011: 516). Londýnskázpráva kodifikovala mnohé v praxi již realizované skutečnosti, zejména v oblasti spolupráces institucemi ES (Fiala, Pitrová 2003: 596-597). Za zlomový moment v historii Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) lzepovažovat Jednotný evropský akt (JEA), který vstoupil v platnost 1. července 1987. Došlo tutotiž k začlenění EPS do primárního práva ES. EPS byl věnován čl. 30, který do značné míryshrnoval již existující dokumenty a zprávy o jejím fungování. Novinkou bylo založení sekretariátusloženého ze zástupců diplomatických služeb jednotlivých států, potvrdil i existenci tzv. trojky,kdy vždy tři po sobě jdoucí země předsedající Radě měly spolupracovat na předsednické agendě(Nicoll, Salmon 2001: 351). Byla formalizována dosavadní struktura EPS ve složení: Evropskárada, Rada ministrů zahraničních věcí, Politický výbor, pracovní výbory a Evropská skupinadopisovatelů (Fiala, Pitrová 2003: 598-599). Zatímco vztah s Evropskou radou a Radou ministrů,které fungují na mezivládním principu, byl vymezen zcela jasně, vztah s EK a EP jakožtosupranacionálními institucemi byl definován neurčitě a vliv obou institucí na skutečné fungováníEPS zůstával malý, což odráželo jednoznačně mezivládní povahu EPS i po začlenění do smlouvy.EPS fungovala na principu konsensu, ale nebylo povinností jej dosáhnout. V případě, že hodosaženo nebylo, jednaly státy podle vlastního uvážení (Nicoll, Salmon 2001: 350). Dalším přelomem byla Smlouva o Evropské unii (SEU), která vstoupila v platnost1. listopadu 1993. Předmětem mezivládní konference (IGC) plánované na léta 1990-1991 mělabýt měnová unie a její institucionální důsledky, ale změny na mezinárodní scéně2 přivedlydo popředí a do agendy IGC i zahraniční a obrannou politiku (Wallace, Wallace, Pollack 2005:435). Pro členské státy bylo ale problematické dohodnout se, jestli SZBP bude zařazena do aktivitES, nebo zda bude nadále oddělena (Fiala, Pitrová 2003: 606). Nakonec byl prosazenkompromisní návrh zakládající Evropskou unii jakožto třípilířovou strukturu, kde I. pilířpředstavoval dosavadní Evropská společenství, II. pilíř SZBP a III. pilíř justici a vnitřní věci.2 Dochází ke konci studené války, pádu Sovětského svazu, sjednocení Německa.
  3. 3. Vznikla tak sice společná politika s konkrétními cíli3 a jasně vymezeným způsobem fungování,na druhé straně byl ale zachován mezivládní charakter spolupráce a každý stát disponoval právemveta díky hlasování jednomyslností4. Podle čl. J.5 SEU zastupovalo Unii v otázkách SZBPpředsednictví, které i vyjadřovalo názor Unie na mezinárodních konferencích a v mezinárodníchorganizacích a spolupracovalo vždy s předchozím a následujícím předsednictvím kvůli zachováníkontinuity. Komise měla být do činnosti plně zapojena, Evropský parlament konzultován. Z pohledu SZBP tak můžeme o SEU mluvit jako o zklamání. Třípilířová struktura přílišoddělovala SZBP od ostatních aktivit EU v rámci vnějších vztahů, zejména od vnějšíchekonomických a obchodních vztahů zahrnutých v I. pilíři, dalším problémem byla velmi obecnápovaha cílů SZBP a stejně tak se jako problematické jevilo hlasování jednomyslností (Nicoll,Salmon 2001: 353). Členské státy sice získaly možnost formulovat zahraniční politiku společně,v praxi jí ale využívaly jen s rozpaky, nebyly např. schopné sjednotit se na společném postojiv důležitých zahraničně-politických otázkách 90. let 20. stol. (Euroskop.cz). Společné zahraničnía bezpečnostní politice EU se tak věnovala i další revize primárního práva, Amsterdamskásmlouva, která jako jednu z novinek představila funkci Vysokého zmocněnce pro SZBP EU(EU High Representative for the CFSP). Po deseti letech od vzniku funkce prošla velkoureformou s přijetím Lisabonské smlouvy. Kromě přejmenování na Vysokého představitele Uniepro zahraniční věci a bezpečnostní politiku byl post naplněn většími pravomocemi, aby mohlzajistit koherenci politiky. Vysoký představitel je od r. 2009 členem EK a předsedou Rady prozahraniční věci, což by mu mělo usnadnit dosahování konsensu na evropské meziinstitucionálníúrovni a mezi institucemi a členskými státy (Margaras 2010: 2). Celý historický přehled je zobrazen v následující časové ose:3 Podle čl. J.1 Smlouvy o EU cíli SZBP jsou: chránit společné hodnoty, základní zájmy a nezávislost Unie; posilovatbezpečnost Unie a jejích členských států ve všech formách; zachovávat mír a posilovat mezinárodní bezpečnostv souladu se zásadami Charty OSN, jakož i se zásadami Helsinského závěrečného aktu a cíli Pařížské charty;podporovat mezinárodní spolupráci; rozvíjet a upevňovat demokracii a právní stát, jakož i dodržování lidských práva základních svobod.4 Podle čl. J.2 SEU může Rada při přijímání společné akce a v každém stadiu jejího provádění vymezit otázky,o nichž se rozhoduje kvalifikovanou většinou. Stejně tak je možné hlasovat kvalifikovanou většinou o procedurálníchotázkách (čl. J. 8 SEU).
  4. 4. Zdroj: Vlastní tvorba.SEZNAM LITERATURYPrimární zdrojeJednotný evropský akt, 1986.Smlouva o Evropské unii, 1991. Jedná se o primární právo EU, proto zřejmě není pochyb o tom, že jeho využití v odborném textu s problematikou dotýkající se EU má opodstatnění.Sekundární literaturaBACHE, Ian a Stephen GEORGE. Politics in the European Union. 3rd ed. New York: Oxford Univ.Press, c2011, xxvii, 616 p. ISBN 978-019-9544-813.  Jedná se o monografii věnující se podrobně jednotlivým politikám realizovaným EU. Protože se text jedné z politik týká, bylo této monografie využito.  Autoři jsou odborníci na dané téma.  Informace jsou aktuální – nedávno vydaná kniha.  Přehledně zpracováno, výstižné.  Nebyl tu obsažen pouze popis problému, ale i širší kontext, ve kterém docházelo ke změnám.EUROSKOP.CZ. Zahraniční a bezpečnostní politika. [online]. [cit. 2012-12-18]. Dostupnéz: https://www.euroskop.cz/8916/sekce/zahranicni-a-bezpecnostni-politika/  Jedná se o oficiální vládní portál informující o evropských otázkách, proto předpokládám, že patří k těm spolehlivým.  Informace byly podrobné, ale přesto výstižné.  Online informace – velmi aktuální.  Ověřená spolehlivost portálu již z dřívějšího čerpání.  Nevýhodou je, že často nejsou uvedení konkrétní autoři a kontakt na ně pro případ nejasností, nicméně vždy je možné kontaktovat Euroskop jako takový.FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. 1.vyd. Brno: Centrum pro studium demokraciea kultury, 2003, 743 s. ISBN 80-732-5015-2.  „Bible“ evropské integrace shrnující všechny politiky, instituce i historický vývoj integrace.  Autoři jsou fundovaní odborníci.  Odborná terminologie.  Odkazy na další literaturu, ve které lze nalézt další doplňující informace.MARGARAS, Vasilis. Common security and defence policy and the Lisbon treaty fudge [online]. Brussels:CEPS, 2010 [cit. 2012-12-18]. ISSN 978-94-6138-037-1. Dostupné
  5. 5. z: http://www.ceps.eu/book/common-security-and-defence-policy-and-lisbon-treaty-fudge-no-common-strategic-culture-no-major  Text analyzuje novinky SZBP po zavedení Lisabonské smlouvy, což je oblast, která vzhledem ke své novosti není postižena ve všech publikacích.  Publikace CEPS obecně bývají analyticky velmi přínosné.  Velmi odborný vhled, který je zřejmý jak ze způsobu a strukturování výkladu, tak z použitého jazyka.  Článek byl navrhnut Google Scholar, což považuji za signál jeho odbornosti.NICOLL, William a Trevor C SALMON. Understanding the European Union. New York: Longman,2001, xxi, 572 p. ISBN 01-302-0838-8.  Kniha sice staršího data, ale zato vysvětluje velmi dopodrobna některé aspekty historického vývoje integrace.  Autoři opět fundovanými odborníky.  Podle šíře postihnutého tématu lze usuzovat na hluboké porozumění tématu.  Jedna z doporučovaných knih ve studovaných kurzech.WALLACE, Helen, William WALLACE a Mark A POLLACK. Policy-making in the EuropeanUnion. 5th ed. New York: Oxford University Press, 2005, xxxix, 570 p. ISBN 01-992-7612-9.  Všichni tři autoři jsou klasičtí autoři zabývající se evropskou integrací, napsali mnoho odborných článků a publikací, ze kterých jsem mnohokrát čerpala. Mnohokrát mi jejich práce byly také zadány jako povinná četba.  Velmi odborný způsob výkladu, jde velmi do hloubky, často se zaměřuje na jednotlivosti, kterým se jiní autoři nevěnují.  Kniha se zabývá rozhodovacím procesem v EU, což je v oblasti SZBP zajímavá otázka, protože se jedná o mezivládní politiku, kde platí určité nepravidelnosti ve srovnání s dalšími politikami, takže pohled těchto autorů je přínosný.

×