1.
SLOVNÍ ZÁSOBA
Mgr. Veronika Krejčí, Didaktika mateřského jazyka pro 1. stupně ZŠ
Katedra českého jazyka a literatury PdF Univerzity Palackého v Olomouci

2.
POJMY
 Slovní zásoba: individuální (aktivní – pasivní)
 Způsoby rozšiřování slovní zásoby
 Slova příbuzná; předpona – kořen – přípona – koncovka
 Rozbor stavby slova × slovotvorný rozbor
 Slovo základové – slovo odvozené
 Slovotvorný základ – slovotvorný prostředek
SLOVNÍ ZÁSOBA
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

3.
SLOVNÍ ZÁSOBA OBECNĚ
SLOVNÍ ZÁSOBA
DEFINICE:
Souhrn slov, které v daném jazyce zná jeden konkrétní jedinec, je označován jako
INDIVIDUÁLNÍ SLOVNÍ ZÁSOBA. Počet slov ve slovní zásobě se liší mezi jazyky i mezi
lidmi.
SLOVNÍ ZÁSOBA představuje soubor všech slov a slovních spojení (lexikálních
jednotek, lexémů), která se vyskytují v jednom konkrétním jazyce.
Slova, která člověk používá při ústním i psaném projevu, tvoří AKTIVNÍ SLOVNÍ
ZÁSOBU. V češtině je to u dospělého člověka asi 3 000–10 000 slov.
Slova, kterým člověk rozumí, ale sám je běžně nepoužívá, tvoří PASIVNÍ SLOVNÍ
ZÁSOBU. Pasivní slovní zásoba je obvykle 3–6x obsáhlejší než aktivní slovní zásoba.
Pasivní slovník středoškolsky vzdělaného člověka zahrnuje asi 50 000 slov.
HÖFLEROVÁ, Eva, et al. Čeština pro sluchově postižené studenty. Výukový materiál pro kurz „Příprava ke studiu na vysoké škole pro neslyšící“ [online]. Ostrava: 2006, [cit. 2008-06-09]. S. 36.
SVOBODOVÁ, Jana, et al. Čeština po síti [online]. Ostrava: Katedra českého jazyka a literatury s didaktikou PdF OU, 2003, [cit. 2008-06-09]. Kapitola Lexikologie.
NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 103-104.
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

4.
PŘEDPOKLADY PRO ROZVOJ ŘEČI
SLOVNÍ ZÁSOBA
1. Základní psychické jevy jedince: úroveň vnímání (zejména zrak. a sluch),
pozornosti, myšlení, emoce, motivace, učení, paměť.
VNITŘNÍ DISPOZICE
2. Osobnostní vlastnosti jedince: zejména schopnosti (vrozená míra nadání pro řeč a
jazyk, úroveň intelektových schopností, úroveň motorických schopností).
1. Vlivy sociálního prostředí
HELUS, Zdeněk. Úvod do psychologie. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3037-0
BYTEŠNÍKOVÁ, Ilona. Komunikace dětí předškolního věku. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3008-0.
3. Fyziologické předpoklady: stav CNS, smyslových orgánů a orgánů řeči.
VNĚJŠÍ STIMULY
2. Kulturní zázemí jedince
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

5.
RIZIKOVÉ FAKTORY ROZVOJE SLOVNÍ ZÁSOBY
SLOVNÍ ZÁSOBA
 Bilingvismus.
MOŽNOST ROZVOJE SLOVNÍ ZÁSOBY A KOMUNIKAČNÍCH DOVEDNOSTÍ SNIŽUJÍ:
 Nedostatek prostoru ke komunikaci v rámci sociálních skupin (rozvodovost,
pracovní vytížení rodičů, jedináčci, absence trávení volného času s vrstevníky…).
 Nevhodné komunikační vzory (sociokulturní prostředí, nářeční oblasti, média,
elektronická komunikace…).
 Odchylky nebo poruchy ve vývoji řeči (zvlášť, pokud nejsou diagnostikovány a
kompenzovány).
 Způsob trávení volného času (nedostatek četby, TV, počítač).
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

6.
ZAŘAZENÍ UČIVA DO RVP
SLOVNÍ ZÁSOBA A TVOŘENÍ SLOV
- Slova a pojmy, význam slov, slova jednoznačná a mnohoznačná, antonyma,
synonyma, homonyma.
- Stavba slova (kořen, část předponová a příponová, koncovka).
1. období
- Porovnává významy slov, zvláště slova opačného významu a slova významem
souřadná, nadřazená a podřazená, vyhledává v textu slova příbuzná.
2. období
- Porovnává významy slov, zvláště slova stejného, nebo podobného významu a slova
vícevýznamová.
- Rozlišuje slova spisovná a jejich nespisovné tvary.
- Rozlišuje ve slově kořen, část příponovou, předponovou a koncovku.
SLOVNÍ ZÁSOBA
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

7.
I. TVOŘENÍ NOVÝCH SLOV
ODVOZOVÁNÍM, SKLÁDÁNÍM, ZKRACOVÁNÍM (vysvětleno dále).
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
PROCESY ZMĚNY SLOVNÍ ZÁSOBY
II. ZMĚNA SLOVNÍHO VÝZNAMU
ROZŠIŘOVÁNÍ VÝZNAMU SLOV (např. slovo myš označovalo původně jen živočicha, nyní
i součást PC). K rozšiřování významu dochází přenášením pojmenování na základě
vnější podobnosti pojmenovávaných skutečností (metaforizace) nebo na základě
vnitřní souvislosti pojmenovávaných skutečností (metonymizace).
ZUŽOVÁNÍ VÝZNAMU SLOV (např. slovo máslo označovalo původně jakékoli mazadlo,
teď pojmenovává pouze mléčný výrobek s konkrétním množstvím mléčného tuku).
POSUNUTÍ VÝZNAMU SLOV (např. slovo nábytek původně označovalo nabyté jmění,
tedy majetek).
ZMĚNY SLOVNÍ ZÁSOBY

8.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
PROCESY ZMĚNY SLOVNÍ ZÁSOBY
III. SPOJOVÁNÍ SLOV VE VÍCESLOVNÁ POJMENOVÁNÍ (KOLOKACE)
Některé kombinace slov se pevně ustalují a vytváří sousloví (např. vysoká škola) a
frazémy (rčení, pořekadla, pranostiky apod.).
Významy nově vzniklých spojení ale nevznikají spojením významů předešlých slov
(např. termín vysoká škola neoznačuje vysokou budovu školy)!
IV. PŘEJÍMÁNÍ SLOV Z CIZÍCH JAZYKŮ
Cizí slova vnímáme v češtině jako:
a) Slova zdomácnělá – cizí původ si u nich už ani neuvědomujeme (např. klobouk
z turečtiny, závoj z polštiny, koláč z italštiny).
b) Slova cizí – v různé míře si zachovala svůj původní ráz (v grafické či fonetické podobě,
např. monitor).
ZMĚNY SLOVNÍ ZÁSOBY

9.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
ZMĚNY SLOVNÍ ZÁSOBY – I. TVOŘENÍ NOVÝCH SLOV
I. ODVOZOVÁNÍ (DERIVACE)
Je to tvoření slov pomocí
a) předpon (přidávání předpon je PREFIXACE, odebírání předpon je DEPREFIXACE)
– např. donést,
b) přípon (SUFIXACE, DESUFIXACE) – např. žákyně,
c) koncovkami (KONVERZE) – např. mladý,
d) předponou i příponou (PREFIXÁLNĚ-SUFIXÁLNÍ) – např. náhrdelník,
e) předponou a koncovkou (PREFIXÁLNĚ-KONVERZNÍ) – např. náměstí.
Slova, která spolu významově souvisí a mají společný kořen (liší se jen předponami a
příponami), jsou SLOVA PŘÍBUZNÁ.
Všechna slova příbuzná tvoří SLOVNÍ ČELEĎ.
ZMĚNY SLOVNÍ ZÁSOBY

10.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
ZMĚNY SLOVNÍ ZÁSOBY – I. TVOŘENÍ NOVÝCH SLOV
II. SKLÁDÁNÍ (KOMPOZICE)
Je to tvoření nových slov z více slov předlohových.
Skládáním vznikají SLOŽENINY:
b) Složeniny vlastní – nemůžeme je rozdělit na volné spojení slov, neboť obě části,
nebo alespoň první z nich, nejsou samostatným slovem a vznikají až ve složenině
(např. vodotrysk, myšilov). První část těchto složenin bývá zakončena na samohlásku
(kompoziční vokál), což je nejčastěji -o-, řídčeji -e- nebo -i-.
a) Složeniny nevlastní (SPŘEŽKY) – vznikají spojením slov v původním tvaru, obvykle
však se změněným slovosledem (např. světadíl, vlastizrada).
ZMĚNY SLOVNÍ ZÁSOBY

11.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ – MNOHOZNAČNÁ
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
ZMĚNY SLOVNÍ ZÁSOBY – I. TVOŘENÍ NOVÝCH SLOV
III. ZKRACOVÁNÍ (ABREVIACE)
Zkracováním vznikají ZKRATKY:
a) Zkratky grafické – zkrácení se projevuje jen v grafické podobě, ale čtou se jako
nezkrácené slovo (např. tj., apod.),
b) Zkratky graficko-fonické – zkrácení se projevuje v grafické i zvukové podobě
(např. ČR, MŠMT),
c) Zkratky fonické (ZKRATKOVÁ SLOVA) – časem nabyly podoby slova, ohýbají se,
jsou součástí odvozování atd. (např. Umprum, Čedok).
ZMĚNY SLOVNÍ ZÁSOBY

12.
STAVBA SLOVA
DEFINICE:
Může být samostatným slovem (let, les, hrad, list).
Obměňuje význam slova, nemění slovní druh.
Obměňuje význam slova, může měnit slovní druh.
KOŘEN je nejmenší společná část slov příbuzných.
PŘEDPONA je část slova před kořenem.
PŘÍPONA je část slova za kořenem.
KONCOVKA je část slova, která se mění při ohýbání.
Nemění význam jen tvar slova. Vyjadřuje mluvnické významy (např. rod,
číslo, pád). Existuje jen u slov ohebných, ale zde může být nulová (pánØ).
Všechny předpony tvoří PŘEDPONOVOU ČÁST.
Všechny přípony a koncovka tvoří PŘÍPONOVOU ČÁST.
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
SLOVO A JEHO ČÁSTI

13.
STAVBA SLOVA
ROČNÍK: 3.
RVP: 
Zvládnutí učiva je zakotveno ve STANDARDECH VZDĚLÁVÁNÍ.
 Žák určí kořen slova, část příponovou, předponovou.
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
SLOVO A JEHO ČÁSTI

14.
- Graficky označí ve slovech kořen, slovotvorný základ, předponu a příponovou část.
STAVBA SLOVA
3. ročník
- Najde kořen ve skupině slov příbuzných.
4. ročník
- V jednoduchých případech rozliší kořen slova, část předponovou a příponovou.
- Podle instrukcí učitele graficky zaznamená stavbu slova.
5. ročník
- Určí v běžných a jednoduchých slovech kořen, předponu a část příponovou a
- Uvede příklady slov odvozených stejnou příponou či předponou.
koncovku.
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
SLOVO A JEHO ČÁSTI

15.
STAVBA SLOVA
CÍLE UČIVA:
 Kvalitní osvojení morfologické stavby slova je nezbytným předpokladem pro
zvládnutí některých pravopisných jevů.
OBTÍŽE PŘI ZVLÁDÁNÍ UČIVA:
 Zavedení nevhodného postupu rozboru stavby slova.
 Neznalost správného vymezení částí slov.
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
SLOVO A JEHO ČÁSTI

16.
VYUŽITELNOST UČIVA:
 Psaní i/y po obojetných souhláskách v základech slov (v kořenech, v předponě
vy-/vý-, v příponách – např. -yně).
 Zdvojování hlásek na morfologickém švu (předpona-kořen, přípona-kořen).
 Rozlišování předpon a tvarově shodných předložek.
 Správné psaní předpon s párovou souhláskou (od-, nad-, pod-, před-, roz-,
bez-, s-/z-, vz-).
 Psaní [je] na morfologickém švu (po předponách ob- a v-).
 Dělení slov na konci řádku (podle morfematických švů).
 Rozpoznávání koncovek ohebných slovních druhů, což je jeden z předpokladů
pro nácvik správných tvarů ohebných slovních druhů v ústním i písemném
vyjadřování.
STAVBA SLOVA
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
SLOVO A JEHO ČÁSTI

17.
STAVBA SLOVA
MOTIVACE:
3 Český jazyk pro 3. ročník, Nová škola.
1
1, 2 Český jazyk pro 3. ročník, Didaktis.
2
3
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
SLOVO A JEHO ČÁSTI

18.
VYVOZENÍ UČIVA:
STAVBA SLOVA – KOŘEN
 Čím jsou si tyto skupiny slov blízké a čím se podobají?
METODICKÝ POSTUP:
I. přílet, let, letadlo, letiště, zaletět II. letět, přílet, letuška, odletová, letoun
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
SLOVO A JEHO ČÁSTI

19.
VYVOZENÍ UČIVA:
STAVBA SLOVA – PŘEDPONA, PŘÍPONA
PŘÍPONA
PŘEDPONA
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
SLOVO A JEHO ČÁSTI

20.
VYVOZENÍ UČIVA:
STAVBA SLOVA – KONCOVKA
Málokdo zná náš les tak dobře jako můj tatínek. V lese je jako doma, protože v něm pracuje.
Teď si možná říkáte, že je můj tatínek určitě hajný, ale tak to není. Můj tatínek je lesník. Lidé si
obvykle myslí, že hajný a lesník je totéž, ale není. Oba se sice starají o polesí – to je vytyčená část
lesa – ale každý má na starost něco jiného. Hajný pečuje o lesní tvory, zatímco lesník se stará
o celý les. Organizuje sázení stromů, těžbu dřeva i úklid lesa, aby se z něj nestal prales.
Tatínek mi často říká, čím jsou pro nás lesy důležité, a učí mě, jak je chránit.
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
SLOVO A JEHO ČÁSTI

21.
METODICKÝ POSTUP:
1. Hledáme kořen (společnou část příbuzných slov).
o d l e t o v ý
STAVBA SLOVA – ROZBOR STAVBY SLOVA
o d l e t
l e t u š k a
KOŘEN
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
SLOVO A JEHO ČÁSTI

22.
METODICKÝ POSTUP:
2. Část před kořenem tvoří předponová část (skládá se z předpon).
Část za kořenem tvoří příponová část (skládá se z přípon a koncovky).
o d l e t o v ý
STAVBA SLOVA – ROZBOR STAVBY SLOVA
KOŘEN
PŘEDPONA PŘÍPONA
ČÁST PŘÍPONOVÁ
ČÁST PŘEDPONOVÁ
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
SLOVO A JEHO ČÁSTI

23.
o d l e t o v é h o
METODICKÝ POSTUP:
3. Hledáme koncovku (ohýbáním slova).
o d l e t o v ý
STAVBA SLOVA – ROZBOR STAVBY SLOVA
KOŘEN
PŘEDPONA PŘÍPONA
KONCOVKA
ČÁST PŘÍPONOVÁ
ČÁST PŘEDPONOVÁ
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
SLOVO A JEHO ČÁSTI

24.
STAVBA SLOVA
TYPY ÚLOH:
A. Rozbor stavby slova – rozlišit kořen, předponovou část (předpony) a
příponovou část (příponu, koncovku).
B. Vytvořit slovo s daným kořenem / s danou předponou / s danou příponou.
C. Znalosti uplatňovat v ústním i v písemném projevu (aplikace souvisejících
pravidel lexikálního a morfologického pravopisu).
Úlohy se mohou objevovat buď izolovaně, nebo v kombinaci.
Žák příklady sám vymyslí, nebo vybere z nabídky či z textu.
Řešení poté vysloví, napíše, vyznačí graficky, přiloží manipulací atd.
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
SLOVO A JEHO ČÁSTI

25.
STAVBA SLOVA
PŘÍKLADY ÚLOH:
 Vymysli co nejvíc slov s kořenem kořen.
SLOVOTVORBA
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

26.
STAVBA SLOVA
PŘÍKLADY ÚLOH:
 Vymysli slova s danými předponami.
Od-, na-, roz-, bez-, vy-, u-, při-, ne-, ná-, ú-, na-, za-, pře-, pra-, po-, nad-.
 Vymysli slova s danou příponovou částí.
-í, -it, -ař, -árna, -íček, -natý, -ička, -ík, -ina, -em, -eme, -ník, -li, -y, -ní, -ný, -e.
 Popletené předpony.
Chlap se DOmáchl a řach! Jenže Františkovi se NADkousla krysa do paty a ne a ne se pustit.
František se pro ni Uhýbl a sekera ho chybila. Chlap se tak pevně držel topůrka, že za sekerou vzal
pochopa směrem k PODžhaveným kamnům. František ho Zvedl a ZAsadil ho na žhavé pláty a ráz,
dva. Ušil mu v tom vzteku dvě facky! ROZhřmělo se, POhodilo, lokál plný kouře a puchu, František
přidal třetí facku a vichr otevřel okna. Mokrý vzduch Ulétl do nálevny, VYhoupal sfouklou lampu,
NAlistoval kalendářem na stěně a SEhnal puch.
(podle J. Wericha)
12 MĚCHUROVÁ, A. HORÁČKOVÁ, K. ŽÁČEK, J. Český jazyk pro 5. ročník základní školy. Pracovní sešit. Praha: Fortuna.
12
SLOVOTVORBA
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

27.
ROZBOR STAVBY SLOVA
ALTERNACE HLÁSEK V KOŘENI
A) Samohlásky B) Souhlásky
K alternacím může docházet někdy také
v předponách (naladit – nálada, vycházet –
východ, protahovat – průtah).
t  c plat – placený
k  c pták – ptáci
k  č liška – lišče
c  č lavice – lavička
d  z seřadit – seřazený
z  ž mráz – mražený
h  ž noha – nožka
ch  š blecha – bleška
s  š přihlásit – přihláška
a) prodloužení
hromada – hromádka
vtip – dovtípit se
darovat - dárek
b) zkrácení
tráva – travička
mýdlo – mydlit
skála - skalka
c) střídání s jinou samohláskou
stůl – stolek
třást – třese
květ - kvítek
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
SLOVO A JEHO ČÁSTI

28.
SLOVA PŘÍBUZNÁ
DEFINICE:
SLOVA PŘÍBUZNÁ jsou slova, která mají:
1. blízký význam,
ODVOZOVÁNÍ SLOV
2. společnou část (kořen).
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

29.
SLOVA PŘÍBUZNÁ
ROČNÍK: 3.
RVP: 
Zvládnutí učiva je zakotveno ve STANDARDECH VZDĚLÁVÁNÍ.
 Žák rozliší slova příbuzná a od jiných tvarů téhož slova.
 Žák rozliší, která slova jsou příbuzná se zadaným slovem.
 Žák k danému slovu uvede slova příbuzná.
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
ODVOZOVÁNÍ SLOV

30.
SLOVA PŘÍBUZNÁ
3. ročník
- Najde ve skupině slova příbuzná.
4. ročník
- Rozlišuje slovo příbuzné a jiný tvar téhož slova.
5. ročník
- Uvede slova příbuzná k českým slovům.
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
ODVOZOVÁNÍ SLOV

31.
SLOVA PŘÍBUZNÁ
CÍLE UČIVA:
 Obohacování slovní zásoby (aktivní i pasivní), zpřesňování významů slov.
VYUŽITELNOST UČIVA:
 Aplikace poznatků na pravopis (i/y v základech slov – v kořeni a příponách).
OBTÍŽE PŘI ZVLÁDÁNÍ UČIVA:
 Rozvoj logického myšlení, hledání logických vztahů mezi skutečnostmi.
 Malá slovní zásoba žáků, absence znalosti věcného významu některých slov.
 Nedostatečné všeobecné znalosti.
 Zavedení nevhodného postupu určování příbuznosti.
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
ODVOZOVÁNÍ SLOV

32.
SLOVA PŘÍBUZNÁ
MOTIVACE:
 Rodina – sledování společných znaků členů rodiny.
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
ODVOZOVÁNÍ SLOV

33.
SLOVA PŘÍBUZNÁ
TYPY ÚLOH:
A. Přiřadit k sobě slova příbuzná.
B. Zdůvodnit příbuznost slov.
C. Rozlišit mezi slovy příbuznými a jinými tvary téhož slova.
Úlohy se mohou objevovat buď izolovaně, nebo v kombinaci.
Žák příklady sám vymyslí, nebo vybere z nabídky či z textu.
Řešení poté vysloví, napíše, vyznačí graficky, přiloží manipulací atd.
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
ODVOZOVÁNÍ SLOV

34.
PŘÍKLADY ÚLOH:
 Osmisměrka.
Najděte 6 slov příbuzných s kořenem -stav- a 6 slov příbuzných s kořenem -chod-.
Ke každé skupině připište 1 slovo příbuzné.
SLOVA PŘÍBUZNÁ
4 ZBOŘILOVÁ, J. JANÁČKOVÁ, Z. Český jazyk 5. Pracovní sešit pro 5. ročník, 1. pololetí. Brno: Nová škola, 2006.
4
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
ODVOZOVÁNÍ SLOV

35.
PŘÍKLADY ÚLOH:

SLOVA PŘÍBUZNÁ
5
5 HÁJKOVÁ, E. PIŠLOVÁ, S. Český jazyk pro 3. ročník. Pracovní sešit. Úvaly: Jinan, 1993.
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
ODVOZOVÁNÍ SLOV

36.
ODVOZOVÁNÍ SLOV – SLOVOTVORNÝ ROZBOR
DEFINICE:
Slovo, které nebylo odvozeno z žádného jiného slova, je SLOVO PRVOTNÍ.
SLOVO ZÁKLADOVÉ je slovo, ze kterého bylo odvozeno jiné slovo.
Nově vzniklé slovo je SLOVO ODVOZENÉ.
př. zima  zimní,
hodina  hodiny  hodinář  hodinářův
Část slova, kterou mají společnou slovo základové i slovo odvozené, se
nazývá SLOVOTVORNÝ ZÁKLAD.
Část slova, která byla přidána ke slovotvornému základu, aby vytvořila
nové slovo, se nazývá SLOVOTVORNÝ PROSTŘEDEK.
Obvykle se jedná o předpony a přípony.
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
ODVOZOVÁNÍ SLOV

37.
METODICKÝ POSTUP:
ODVOZOVÁNÍ SLOV – SLOVOTVORNÝ ROZBOR
dlouhán
dlouh|ý
SLOVO ODVOZENÉ dlouh-án
Slovotvorný prostředek
SLOVO ZÁKLADOVÉ dlouhý
dlouhán
Slovotvorný základ
Při slovotvorném rozboru pracujeme se slovy v základním tvaru (1. p. sg, infinitiv).
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
ODVOZOVÁNÍ SLOV

38.
rybník
METODICKÝ POSTUP:
ODVOZOVÁNÍ SLOV – SLOVOTVORNÝ ROZBOR
dlouhán prababička
dlouh|ý ryb|a
SLOVO ODVOZENÉ dlouh-án ryb-ník pra-babička
Slovotvorný prostředek
do-koupit
dokoupit
počíta-č
počítač
počíta|t
SLOVO ZÁKLADOVÉ dlouhý ryba babička koupit počítat
dokoupit počítač
dlouhán rybník prababička
Slovotvorný základ
Při slovotvorném rozboru pracujeme se slovy v základním tvaru (1. p. sg, infinitiv).
Všechna slova příbuzná mají společný kořen, ale jen některá mají společný základ.
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
ODVOZOVÁNÍ SLOV

39.
ROZVÍJENÍ SLOVNÍ ZÁSOBY
HRY:
 Spoj čarou písmena do slov. Každé písmeno použij jen jednou.
 V každém slově vyměň dvě písmena za písmena nabízená v závorce.
12
6, 7 JIRKŮ, Z. Český jazyk 5. Pracovní sešit pro 5. ročník, 2. pololetí. Brno: Nová škola, 2006.
6
7
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
ROZVOJ SLOVNÍ ZÁSOBY

40.
ROZVÍJENÍ SLOVNÍ ZÁSOBY
HRY:
 Najděte slova ukrytá v balóncích.
 Ze zpřeházených písmen poskládejte slova.
12
8, 9 JIRKŮ, Z. Český jazyk 5. Pracovní sešit pro 5. ročník, 2. pololetí. Brno: Nová škola, 2006.
8
9
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
ROZVOJ SLOVNÍ ZÁSOBY

41.
ROZVÍJENÍ SLOVNÍ ZÁSOBY
HRY:
 Vyřeš rébus. Víš, co to slovo znamená?
10 ŠTĚRBOVÁ, L. BEDNÁŘOVÁ, L. Čeština pro 4. ročník základní školy A. Úvaly: Jinan, 1993.
11 Časopis Mateřídouška.
10
11
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
ROZVOJ SLOVNÍ ZÁSOBY

42.
ROZVÍJENÍ SLOVNÍ ZÁSOBY
HRY:
 Slovní tenis pro dvě skupiny.
Žák řekne např. L. První skupina musí říct slovo začínající také na L (např. liška).
Druhá skupina musí říci buď jiné slovo začínající na L, nebo rým na slovo první
skupiny (např. liška – šiška). Skupina, která neodpoví do 15 sekund, prohrává.
 Hádání slov.
Jedna skupina si vymyslí jméno známé osoby (nebo zvířete…), druhá skupina hádá,
kdo to je. Může se ptát dvacetkrát. První skupina smí odpovídat pouze ano – ne.
 Kufr.
Na tabuli je napsáno slovo. Jedno dítě bude hádat, jedno napovídat (musí danou věc
popsat, ale nesmí používat slova se stejným kořenem, jako má hádané slovo). Cílem
je uhádnout co nejvíc slov v daném čase.
 Vymýšlení slov na zadané písmeno.
12, 13 ŠTĚRBOVÁ, L. BEDNÁŘOVÁ, L. Čeština pro 4. ročník základní školy A. Úvaly: Jinan, 1993.
13
12
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
ROZVOJ SLOVNÍ ZÁSOBY

43.
ROZVÍJENÍ SLOVNÍ ZÁSOBY
HRY:
 Říkejte svému sousedovi
kódy slov a on je musí
rychle rozluštit.
14
14 BIČÍKOVÁ, V. TOPIL, Z. Český jazyk s Tobiášem. Tvarosloví. Podstatná jména. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 1996.
15 MĚCHUROVÁ, A. HORÁČKOVÁ, K. ŽÁČEK, J. Český jazyk pro 5. ročník základní školy. Pracovní sešit. Praha: Fortuna.
Např. e1 f3 g4 b2 ……… RŮŽE
 Rozluštěte tajnou zprávu.
Napište tajnou zprávu svému kamarádovi
(kamarádce).
15
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
ROZVOJ SLOVNÍ ZÁSOBY

44.
ROZVÍJENÍ SLOVNÍ ZÁSOBY
HRY:
 Jedna skupina dětí napíše na čtverečkový papír slovo (např. sešit), druhá skupina
napíše slovo, které obsahuje některé z písmen původního slova.
Každá skupina dostane za jedno slovo jeden bod.
16 ŠTĚRBOVÁ, L. BEDNÁŘOVÁ, L. Čeština pro 4. ročník základní školy A. Úvaly: Jinan, 1993.
16
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
ROZVOJ SLOVNÍ ZÁSOBY

45.
ROZVÍJENÍ SLOVNÍ ZÁSOBY
HRY:
 Konec jednoho slova je začátkem druhého. Čísla označují tajenku.
17 ŠTĚRBOVÁ, L. BEDNÁŘOVÁ, L. Čeština pro 4. ročník základní školy A. Úvaly: Jinan, 1993.
17
SLOVNÍ ZÁSOBA, tvoření slov
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

46.
SLOVNÍ ZÁSOBA
APLIKACE UČIVA O SLOVNÍ ZÁSOBĚ NA PRAVOPIS
 Y/I V ZÁKLADECH SLOV (vyjmenovaná slova)
 Y/I (předpony vy-/vý-)
 TVAROVĚ SHODNÉ PŘEDLOŽKY A PŘEDPONY
 PÁROVÉ SOUHLÁSKY V PŘEDPONÁCH A PŘEDLOŽKÁCH
(od-, nad-, pod-, před-, roz-, bez-)
 JE/Ě V ZÁKLADECH SLOV (předpony ob- a v-)
 S/Z V PŘEDPONÁCH (s-, z- a vz-)
 ROZDĚLOVÁNÍ SLOV NA KONCI ŘÁDKU
© Mgr. Veronika Krejčí, Katedra českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

47.
SLOVNÍ ZÁSOBA
Mgr. Veronika Krejčí, , Didaktika mateřského jazyka pro 1. stupně ZŠ
Katedra českého jazyka a literatury PdF Univerzity Palackého v Olomouci
Děkuji za pozornost!