Svatopluk cech cerkes

404 views

Published on

a

0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total views
404
On SlideShare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
2
Actions
Shares
0
Downloads
2
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

Svatopluk cech cerkes

  1. 1. ČerkesSvatopluk Čech www.eKnizky.sk
  2. 2. Lesnatými svahy, úvalykozáci dva volně klusali.Jeden, stařík vrásčitý a sivý,seděl vzpřímen jako horská jedle,druhý skloněn, mladík zádumčivý,jako ve snách kolébal se v sedle.V bohaté se skvěli úpravě.Na paprsku hrály kmitavětenounké jich šavle zahnuté,karabiny stříbrem okuté,nábojů též pouzdra, v těsnou řadus obou stran na hrudi svalnatéupevněná. Štíhlá puška vzaduhoupala se v torbě huňaté.Jeli bez hovoru, bez ruchu.Nahajka1 jen časem ve vzduchuzahvizdla neb čapku sešinutoupopravil si jezdec, burku2 vzdutou.Posléz starší zahovořil k druhu:"Bože veliký, jak pusto kol!Lesnatý ten vrchol nad vrcholvypíná se v široširém kruhu,slavném, divokém, kam sahá zor,v dálku nejzazší, kde prouha bílávlnivě se nebem rozestýlá - www.eKnizky.sk
  3. 3. zdaž to oblak, sněhy dálných hor?Zevšad jakby vyhoštěn byl zvuk,božího jen srdce tušíš tluk.Nad těla tu stromů zpráchnivělá,skupená jak trupy po boji,štíhlí vnuci vznášejí svá čelavlajícími mlhy závoji,a chmel planý, réva divokávzhůru vine smaragdové spony,až pak volně malebnými sklonydo vzduchu se spouští s vysoka,a tak tiše drobné lupeníkolem kmenů obemšených dřímáa tak libě na lodyze klímápurpurových květů skupení,pestrá zmij´ se na balvanu zhřívá,ze soumraku haluzí se dívátichá laň tak klidně, bezpečně, -jak by kraj ten nikdy lidské rucenebyly vzbudily k plesu, muce,jak by snil tak dávno, pověčně.A přec málo uplynulo rokůz oněch dob, kdy mráčkem bělavýmz lesů těch a roklí, skalních bokůčetných aúlů3 se vznášel dým. www.eKnizky.sk
  4. 4. V mýti lesní, na zeleném honěovcí stáda, dlouhohřívé koněpastýř hlídal s kopím blýskavým;ke studánkám jasným dívky švarnéscházely se v bílý, šumný sbor,nad závojem pestrým oči žárnéhrávaly jak blýskavice hor,a když vánek svěží, laškujícízávoj zdvihl s usmívavých lící,viděl´s ústa, granátový květ,sněžné hrdlo, zlatý amulet -ó, což rád jsem zdvíhal závoj tenkýs bílých lící mladé Čerkesenky!V mýtinách té zdřimlé doubravymíhaly se hrdé postavy,na slunci jich přílby, štíty plály,šavle zvonily a burky plály,na komoni s větrem o závod -Šapsuchů a Natuchajců rod!Kolikrát as Čerkes chytrý, smělýv soumraku těch větví ochrannémsmrtnou ránu chystal nepříteliza vývratí, šedým balvanem,kolena ve kyprý skloniv mechjiskřil očima a tajil dech.Kolikrát se divý bitky hlukodrážel od němých těchto strání, www.eKnizky.sk
  5. 5. bubnů rachocení, koňů ržání,křik a střelba, polní trubky zvuk;kolikrát se nad ruskou tu skráníčerkeský mih´ čepel modrojasnýs vyzlaceným písmem koranu -Chvála bohu! nebyl koran spasný,zlomili jsme vzdory pohanů! - -A přec stýská, stýská se mi časempo dnech minulých. Což hory teď?!Pobavíš se leda s vlastním hlasem,jímž ti skály dají odpověď.Volně jedeš. Puška v čechle4 dřímá,věrný palaš v pochvě rezaví,kozák sivobradý v sedle klímáa jen ze sna o tom vypráví,jak zní šavlice a puška hřímáa kozáče s mlékem na braděsotva naslouchá - - Ba, na mou věru,což ti, brachu, vletlo pod kučeru,že se kloníš, jako v úpadě?Pověz, jaký bol tvá duše hostí?Mně ho žaluj, ne tam do hřívy.Snad že najdu v torbě zkušenostína ránu tvou balšám hojivý."Odpověděl mladší v povzdechu: www.eKnizky.sk
  6. 6. "Vše ti svěřím; nech si útěchu. -Zabloudil jsem jednou při Cemesuv hlubině novorossijských lesů.Překrásný byl, sváteční to den;svit jen kradmo sklouzal pod korunya jen kopyto mé věrné brůnyrušilo hluboký stromů sen.Náhle štěkot psa a lidské hlasyuslyšel jsem. Koně popohnavv mýtině jsem spatřil zlaté klasy,pasoucí se v trávě skot i brav,za nimi pak podél horské patyřadou roztroušené nízké chaty.Nad nimi kouř bělavý se chvěl.Po tyčích a plotech v sivé krovyréva s břečťanem a lesní chmelpřipínaly věnec smaragdový.V oknech míhaly se dívky smavé,a kmet vážný kouřil před chatou,hoši rvali kudrny si plavépod kvetoucí hruškou košatou.Metodějovkou ta sluje ves.5Znal jsem z doslechu ji. Tyto chýšezrobili si lidé z cizí říše,z dálných Čech, tam na západě kdes.Minul jsem je. Dále do lesůklusal jsem až na břeh Cemesu. www.eKnizky.sk
  7. 7. Uvázav tam koně v olší stínu,burku složiv naň i karabinu,do trávy jsem klesl. Žhavou skráňdlaní podpíraje, hledím z hloubi,jak tam v šeru, ve skulinách loubí,zvědavě se míhá nebes báň,a jak slunce ukládá tu spořezlaté pruhy po bělavé kořesnících kmenů. Však tu větví mrakemnetušený zjev jsem stihl zrakem.Ach, ten obraz divný, osudnýdosud přede mnou, tak přeludný!Vidím je, ty stromy hrdé, mračné,jak se větví hustým pletivempropínají v klenby neprůzračné;vidím je, jak ve snu žárlivémstřeží před plamenným nebes okemtichou říčku v stínu přehlubokém.Vidím révu, jak tu skrýši šerouověšuje zdobou tisícerou,jak své úponky kol kolem metá,od větve ku větvi řetěz spletá,jako zmij´ se točí ve vrchola malebným věncem klesá vdol.Vidím květiny, jak ve vodě www.eKnizky.sk
  8. 8. vztyčují své vlahé, štíhlé stonkys modrými a bělavými zvonkyv něžné kráse, tiché lahodě,i ten mocný kmen, jenž času zloboupřes potok byl kdysi povalen,a teď celý břečtanovou zdobou,lupeny a květy zahalen. -A hle! na něm lepá, zádumčivádívka sedí; libé zášeříodívá jí skráně, líčka snivái květ vodní v prosté kadeřipřísvitem tak pohádkovým zcela,víčka skloněna tak vábným snema rtů květem perlička se běláv úsměvu tak libě kouzelném,že zjev její v této divné kráserusalkám jen z báje podobá se.Ležel jsem tam, bratře, bez pohnutíjako v bázni, abych nevzrušildechem člověckým tu kněžku vil,aby neprchla snů na peruti.A když zmizela, v ten prázdný kmendlouho jsem se díval okouzlen;v sedélku pak cestou při měsíciprovázel mne obraz dívky snící. www.eKnizky.sk
  9. 9. Od té doby v českou dědinuvydupal můj koník pěšinu;po stínu znal chatu Javorovua dceř jeho po laskavém slovu.Když jsem poprvé na nízkém prahupřed ní stanul žebraje, by vláhuposkytla mi na rty vyprahlé,zarděla se, přiklonila víčka -snad se ulekla má holubičkačerné burky, líce osmahlé.Ale starý Javor vlídným slovempřivítal mne, snažně poradil,abych vyčkal pod hostiným krovem,až by večer hory ochladil,a již sedím za dubovým stolem,knír si kroutím, rozhlížím se kolem,jak tu všechno v ladu, na svém místě,jak se vše tu blyští, třpytí čistě,jak tam s hodin větrného sídlakukačka uklání pestrá křídla,jak tam za knihami v pozadísoška jakás přílbou do vysokapyšně trčí, hrozná, jednooká ...a to prosté, chudé nářadí,ba to vše, co kolem stojí, leží,jak má vzezření tak milé, svěží, www.eKnizky.sk
  10. 10. půvabem se leskne přetajemným -spanilé jak ruky sledem jemným!Hledím před sebe, jak ruce malékladou na ubrusu sněžnou bělarbuzy6 a hrozny zamodralé,pěkné jahody, med lesních včel,burďuk7 nese, pyšně nabobtnalýkachetinskou proslavenou šťávou,m´hou jak růžovou se číše kalí,a jak usmívá se rajský mokz křišťálu stem rubínových ok;naslouchám, jak stařík přívětivývypráví mi o své rodině,o svém žití, dálné otčině,kterak chválí její žírné nivy,a sám povídám o zašlé době,žití kozáckém, čerkeské zlobě,o příběhu v horách všelikém.Každý svým hovořil jazykem,a přec dobře jsme si rozuměli -srdce tála - hlavy zašuměly!Zazvonily pěnivé tři číšehostitelům, hostu na zdraví;a když vyjížděl jsem, s nebes výšeobzíral již měsíc doubravy.Mnohé potom chvíle s Javorempřátelským jsem trávil hovorem. www.eKnizky.sk
  11. 11. On mi svěřoval své tužby, stesky.Často vetché, starožitné deskyvelké jakés knihy otvírával,žlutými se listy probírávala mně vyprávěl, že v této knizenapsáno, jak před mnohými letyčeská zem´ se nad krajiny cizépyšnila jak růže nade květy;svým jak leskem svět plnila celý,synům štědrá, hrozná nepříteli,slavná bohatstvím a silou, umem,v míru vlídná, děsná ve vzdoru,vrahy zaháněla dálným šumemrozbalených k bitvě praporů -Tak tu v knize - říkal, zavírajes trpkým vzdechem sponku rezavou -předci žili; vnuk jen listů krajepalcem třepí, vláhou slzavoukazí to, co nebylo mu vzato -hle! to jediné jest kniha tato.Dosud čeří vánek zlaté klasyna praotců roli bohaté,ale vnuku neodvírá s řasyslzy žalu, bídy proklaté,a Čech nyní žebrák cizí nivouza krovem se toulá, chleba skyvou ...Ba, slov jeho žal byl trpčí, větší - www.eKnizky.sk
  12. 12. dopola jen chápal jsem ty řeči.Vždyť můj sluch i vid, ba duše celás jeho dcerou ve přístěnku dlela.Vidíš onen strom? Hle, réva krásnáz počátku jej lehce ovilazelenými lokty, volná, jasná;při kmenu se skromně živila.Ale záhy zmohutnělým pněmtěsněji ho, těsněj´ obvíjela,až s ním srostla, spojila se zcela,přehluboko zaryla se v něm.Teď on s révou jeden život žije,k její zdobě vesnou zakvétá,jejími se hrozny v podzim kryje,lupení své s jejím proplétá,a kdy zruší ostří svazek ten,s révou sejde, na smrt poraněn.Hleď, tak láska jemně, znenáhlaunylou mi duši obsáhla,těsněji vždy kolem ní se pjala,až se družkou nezbytnou jí stala.Což jsem v duši roztouženou vnímalněžný půvab štíhlé podoby,divný sen, jenž na čele jí dřímal,nezvyklé, přec milé způsoby! www.eKnizky.sk
  13. 13. Jiná jest, než kozácké ty děvy -štědrá na slze i na úsměvy,hovoří tak pěkně, rusky z části,píše, čítá z knih, jak umné ďáče,8a když pěje nápěvy své vlasti,oko vlhne, srdce v těle skáče -Ulétlo mi navždy sladké ptáče!Z počátku jsem doufal v lásky štěstí.Její úsměv, pohled laskavý,zamávnuté v dálku pozdravy,zdálo se, že tichou přízeň věstí;škádlívá mne - nevědomky svodná -svěřuje se mi jak sestra rodná.Povídej mi - říká - o Čerkesích,o modrých tam horách, černých lesích!Povídej, co staří kozácinad ohněm si vypravují strážným!Hovořím jí s obličejem vážnýmo bóře, jak v podzim burácínov´rossijským dolem, o horalech,jak nám v lítém vzdorovali boji,o brnění jejich, o kinžalech,9o žen jejich mravu, pestrém kroji,o Maruši hříšné, jak jí hostem www.eKnizky.sk
  14. 14. na komůrce býval žhavý Změj,jiskřivým až chýš zapálil chvostem ...Ona sedí, krásný obličejbílou rukou snivě podepírá,a zrak její - hvězda v zášeří -zastíněný svislou kadeří,každé slovo ode rtů mi sbírá.Koni mému sladkých šeptá jmen,květ mu vplétá, operlený rosou,do hřívy, ba časem ve třemenšvižně vynáší se nožkou bosou,v sedle kolébá se s vábným pychem,"Urá! urá!" s jasným volá smíchem.Jednou k stanici mne provázela.Stín již ležel v mořském chobotua hor nad ním temena se rděla;racek v bílých křídel tepotunad vlnou se vznášel. Zraky jejík moři upřené se slzou skvějí."Kam tak hledíš," ptám se, "v roztoužení?""Na čele tam z dálné končinycítím vánek - pozdrav otčiny!" -"Nač jí želet? Což tu krásno není!" -"Ovšem krásno! Otčina má chladnábledším přepjata je blankytem, www.eKnizky.sk
  15. 15. nejsou údolí tam věčně vnadná,ani hory v sněhu věčitém,aniž racek nad vodou se bělá,nevěnčí tam réva stromů čela,ba, ni květina tak žárným zrakemnevyzírá z temné houštiny -a přec letěla bych s každým mrakem,s každým ptákem na klín otčiny. -"Však již dosti vzpomínání toho,chvíle blahé - nebylo jich mnoho!Odcizila mi jich náhlá změna,nevítá mne, nelichotí koni,chladně jako ve snách se mi kloní,v koutku sedá sama, zamyšlena.Marně ptám se, co jí líce smutí,vrtí hlavou, k úsměvu se nutí.Neptává se, neposlouchá ani;časem jen, kdy v družném hovoruotci povídávám o vzdoruŠamilově, slávě ruských zbraní,kdy mu líčím zašlý v horách děj, -jako bleskem na bělounké dlanimilostný se zdvíhá obličejv temném uzardění, snivě krásen,ručka v ňadra vlnivá se vtiskáa zrak divně pod řasami blýskájako kinžal, z pochvy povytasen. www.eKnizky.sk
  16. 16. Ba, již zřídka v chatrči mne čeká.V les prý zašla, po horách snad těká.Sedáváme s otcem v tísni něméa druh druhu péči v oku čteme.Vracel jsem se jednou, veda koně.Tu jsem spatřil po vršiny skloněs kadeří ji větrem rozvátouchvátající stezkou klikatou.Znáš tu báji o mladistvé ženě,k nížto plivník nocí přilétal,jak jí obličej v tajemné změněnevídaným vděkem rozkvetal,že až lidé, vidouce tu krásu,žehnali se křížem v němém žasu;nuž´, ta báje proletla mi hlavou,když jsem pohledl jí tenkrátev krásné líce pod kadeří hravoušarlatovým okem rozžaté,v oči, kteréž se jak slunce skvěly,a přec mne ni světa neviděly.Zachytil jsem pevně její ruku."Odkud chvátáš? Co´s tak rozčilena?Odkud v chování tvém náhlá změna?Svěř mi tajemnou tu slast či muku,již tak pevně zamyká tvá hruď!Důvěřuj mi - přítelkyní buď!" www.eKnizky.sk
  17. 17. - na ruce jí rty mé zahořely -"Vždyť já nad svět miluju tě celý."Vymkla se mi, zastřela si líce,pozdvihla je plna bledé krásy,slzy lesklé povlekly jí řasya rty zachvěly se šeptajíce:"Dobrý kozáče, dík za vše měj!Po mém tajemství však nepátrej,nech je spáti v srdci přeubohém -zapomeň již na mne - s bohem, s bohem!"Odkvapila. Pět jsem smutných dnůhlavu klonil jako v těžkém snu,po čardaku10 chodě bez účele.Náhle Javor objevil se v něm,zlou jsem zprávu na vrásčitém čele,horší v oku četl ztrhaném.Zdálo se, že okamžik mu zbělilprokvetalý vlas. Hle, co mi sdělil:Uviděl prý dceru za svítání,vzhůru jdoucí po mlhavé stránia pak marně celý den jí čekal,poptával se, po vršinách těkal;dlouhá, strašná noc se v hory skryla -Ludmila však s hor se nevrátila.Na koně jsme vsedli. Křížem lesy www.eKnizky.sk
  18. 18. projeli jsme v širém okolí,přes balvany, vývrať, přes útesydrápali se v sněžné vrcholy,drahé jméno volali jsme stráním -ohlas nám je vracel s temným lkáním.V němých úvalech den zaplál mnohý -neozářil stopu drahé nohy.Zda ten něžný půvab vlků zubyrozsápaly bílé, špičaté,neb-li medvěd, záletník ten hrubý,v náruči jej zdrtil huňaté,v jezeře-li horském sladce dříme -nikdy, nikdy snad se nedovíme.A co dále? Zajdi v českou ves;uvidíš tam chatu bídnou, pustou.Stěny, štít i střechu mříží hustouoplétá jí révy, chmelu směs,ba, až do jizby se oknem dere,A tam v hloubi zelenavě šeré,jížto pavouk rozpřádá své sítě,hlava sporým stříbrem věnčená,nad prastarou knihou skloněná,nehnutostí mrtvou zarazí tě.Vzhledne-li, duch z mohyly to hledí;promluvíš-li, neždej odpovědi. - -Má pak duše s žalostí je spjata,netěší mne druhů žert ni smích: www.eKnizky.sk
  19. 19. réva družná od prsou mi vzataa červ upomínky hlodá v nich."Bez hovoru dál kozáci jedou.Slunéčko již zhaslo za vrcholema zář´ růžová se s plavou, hnědouvystřídala po úbočích kolem.Tma již čirá na úvalu dně,s obou stran pak husté vršky lesavýš a výš´ až hvězdná po nebesačernají se divě, posupně.Pusto kol. Jen časem na úskalípod kopytem jiskra zasvítíaneb šakala se ozve v dáliúpěnlivé, táhlé zavytí.Náhle za balvanem v listů směsizablesklo se, rána houkla v lesy;kůň se vzepjal; těsně kolem čelajunákovi kule zafičela.Ozvalo se ruské prokletí,karabina houkla v zápětía již starý kozák uzdou trhá,s koně letí, k balvanu se vrhá,s obnaženou šavlí nad čelem.Již i druhý s lesklým čepelemmává nad hlavou a za ním pádí. www.eKnizky.sk
  20. 20. V temnu půtka zuřivá se svádí:šavle zvoní v rázném setkání,křik tam, hřmot a zubů skřípání.Náhle ticho. Kozáků dvé vlečecosi shůry v těžkém oddechua teď starší, nad kořistí kleče,rozkřesává světlo v pospěchu:zamihly se přílba, mračné brvy,koulící se oči, rudé krví,pod zahnutým nosem, černým kníremsněhobílých zubů záblesky ...zvolal kozák v udivení čirém:"Nastojte! - Toť ďábel čerkeský!"Uvázali koně; v stezky lemuoheň rozdělali, sedli k němu.Polo s pýchou, polo zvědavědrahnou chvíli na zajatce hledí;ten se pracně zdvihl, volně sedíse špičatou přílbou na hlavě,od níž splývá kolem bledých tvářípobleskujíc v rudé ohně zářik hrdlu, šíji rouška ochranná,ze železných kroužků utkaná.V železnou též košili se halíramenou a hrudi mocné svaly,a kde oderval ji půtky ruch,květnatý se pestří archaluch.11 www.eKnizky.sk
  21. 21. V zadu ruce lýčím sepjatézpod burky se jeví huňaté,potřísněné krví. Marně blyštíšupiny se nohou ocelové:neboť pod kolenem z rány novérudý mok se řadami jich prýští.Prázdná pochva na ozdobném pasusmutně visí.Šavle opodáltravou v modravém se blýská jasu.Hodil ji tam vítěz na kinžal,z jehož rukojeti v rudém svituzírá drahokam, jak oko zmije;sáhovou též pušku viděti tu,vedle nich pak na okrouhlém štítuvěncem nápis prastarý se vije. 12Přímo sedí Čerkes. V jeho lícimarně hledáš stopu bolesti,v palčivé tam ráně hlodající;sklíčenost ni bázeň nevěstí.Jako z mramoru jsou rysy krásné:z černého jen oka vzdor i vztekdivě blýská, záští neúhasnéa kol rtů, z nichž zuby svítí jasné,pohrdlivý hraje úšklebek.Drahnou chvíli takto proti soběkozáci a Čerkes mlčky dleli. www.eKnizky.sk
  22. 22. Posléz stařík v úžasu a zloběčerkesky se ozval k nepříteli:"Oj, kdes - ďáble huňatý - se vzalv lůně těchto bohopustých skal,kde již léta vlk jen s orlem žijí,a kde Čerkesů jen kosti hnijí?!Nebojíš se, bloude, pranýře,oprátky a sněhů Sibíře?"Čerkes mlčel. Roj myšlenek v čelevrásky hojné, hluboké mu ryl;pak je zdvihl hrdé, pojasněléa tak starci zvučně hovořil:"Budiž, ďaure! Otevru ti knihusvého života. Tvé skráně sníhpokrývá a mnohá šavle v mihurudým písmem zapsala se v nich.Svědek jsi hrdinský našich činů!Víš, jak často meč jsme tasiliza islam a volnost, za otčinua co krve krásné nasilido hor těchto - mučennické setby -a jak často kule své a kletbyza vámi jsme posílali s hor,když jste choulili jak v bouři stádoznamenané lebky pod prapor. www.eKnizky.sk
  23. 23. Ó což myšlení mé dlívá rádou bojů těch slavných, krvavých!Přesila nesčetných vašich plukůa děl vašich věčně houkavýchposléz naši odzbrojila ruku.Podlehli jsme, však se nepoddali.Národ můj své šíje nesklonilv jařmo ďaurů. Raděj v tyto skályslzu rozloučení uronila tam daleko za mořem sinýmk souvěrcům se schýlil pohostiným.Však já pravil sobě: Neopustímhory ty, jež otců stíní prach,a, by zpupný, nevěřící vrahbez trestu je prznil, nedopustím.V zemi té, z níž vyštvali nás v bídu,nedopřeju cizí chátře klidu,pomstě zasvětím svůj kinžal skvělý -živá kanla13 za svůj národ celý!Přeslechl jsem druhů prosby, hanu -přísahu jsem složil na koranu.Viděl jsem, jak líně připlulylodi Turků v hustém, pestrém davua kol černých ráhen ve přístavurůznotvárné plachty svinuly;viděl jsem, jak lehkých člunů rojesnášely jim na klín houpavýod pobřeží známé postavy, www.eKnizky.sk
  24. 24. malebnou směs domácího kroje;jak se po lanových žebřícíchvydrápali na paluby pustémužů ozbrojených davy husté,vetchých starců, dětí plačících,jak se stísnily tam v chomáč pestrýpostavy děv útlých, bujných žen,otec můj a matka, bratří, sestry, -celý aúl náš, náš celý kmen!Ještě slední bílou podobuna břehu jsem spatřil. Zdálo se mi,jak bych viděl černé víček lemyhaliti se v perel ozdobunad závojem bílým, jak by maláručka k horám políbení slala ...Však i ona vstoupá - zpustly břehy.Plachty rozpjaly se, vítr čily,nad vodou se kotvy zatřpytilya vln pobouřených stříkly sněhyza kormidlem. Lodi vypluly.Sedě na temeni skály mračnénad mořem, ve výši nedozračné,naposled jsem, v sochu ztrnulý,uviděl svých bratří pestré davy,vše, co z mladosti jsem v lásce měl,a zpěv rodný z hrdel tisícerýchhromem dunící po vlnách šerých www.eKnizky.sk
  25. 25. naposled mi k uchu zaletěl!Volně pluly lodi zátokou.Večer byl. Tu moře znenadánípokrylo se vlnou vysokoua mrak vyvstal na nebeské báni.Bouře hrozná vody rozeštvala:zatmělo se nad ní - hromu řev -časem nebesa se ohněm vzňala,posvítila strašný na výjev.Při blesku, jenž klikatě se míhal,pohledem jsem úzkostlivým stíhaljednu loď, - v ní bílou podobu.Viděl jsem, jak na sta bílých ramentrčelo z ní k nebi, jak jí plamenstěžeň schvátil, jak jí v útrobuotevřenou skály ostrým bokem,moře vedralo se zlobným tokema jak poklesla a všechno skrylpříšerným svým křídlem Asrail.14Tehdáž na skále, k níž vlny hřměly,za rodiče, bratry, aúl celý,za bílou tu podobu, ty davydruhů dětství, zápasů a slávy,za vše, co jsem z mládí v lásce měl,hlasem velikým jsem v bouři pělslova tajemná té velké sury,15jejíž každá svatá písmena www.eKnizky.sk
  26. 26. deset andělů přivítá shůry,aby vzali v jasná ramenaduši nesmrtnou a v rajská sídlabílým davem rozestřeli křídla.Domodliv se, kinžal vytasenýpřitiskl jsem k rozžhaveným rtůma pak opakoval beze změnypřísahu jsem pomsty k nebesům.Dlouho skrýval jsem se na útesu.Teprve, když kouř se poslednív dálce ztratil nad vrcholky lesůa v hor spoustě nezbylo ni hlesupo Rusích, - klid mrtvý ležel v ní -,sestoupil jsem s výše. Neobměrnouprostorou, kde v bezdna, do oblakles jen stoupal, - ba, kam orla zraksáhal bystrého, jenž tečkou černoupod modrými kroužil pod výsostmi, -sám jsem zůstal s pradědů svých kostmi.Drahný čas jsem takto sám a sámtěkal po horách. Tam u studánekzarostlých, kde závoj dívčinámnezdvíhal již rozpustilý vánek,na stezkách, jež zanikaly travou,na hrobech, jichž turban dřevěný www.eKnizky.sk
  27. 27. svlačec ověsil svých zvonků slávou,v aúlech, jež polozbořenydřímaly sen mrtvý v lesa stínuv zeleném rubáši chmelu, révy,na ploských kde střechách místo děvy,tlukoucí na pestrou tamburinu,těkavý jen motýl poletoval,rozstíraje křídel azur, nach -přísahu jsem svatou opětovala nůž brousil o zapadlý práh.Po čase mé dýky krutou žízeňuhasila Allahova přízeň.Sjížděli se hosté v lůno skal -důstojně jsem ďaury uvítal!Zaskřípala kdesi od lesaarby16 nemotorná kolesa.Řeci dva si hoví v jejím dně,posunují líně, bezpečnětřásní pestrou ovinuté fesya jak supi vyzírají v lesyněmé, mrtvé. Dvě to první káněspustily se na kraj zemřelý -jeden z nich se nahodil mi k ráněa druh klesl břitkou ocelí. www.eKnizky.sk
  28. 28. Koní klus mne v jinou zvábil stranu.Hle, tam Armén v čapce baňatéz jemně vlnitého astrachanu,v čoše17 temné, stříbrem sepjaté,jejíž dlouhé, černé rukávyod loktů mu visí po třemeny,volně jede vedle krásné ženy,laškuje s ní, družně rozpráví.Nevěstu si k Nov´rossijsku vede.Věru krásná jest! Hle z nyvě bledé,lásky kouzlem ovanuté tvářejak se blýská očí velikýchdlouhou řasou přitlumená záře!A co perlí, tretek všelikýchzavěšeno v zlaté čelencekolébá se! Jako mlha bílátenký, řásný závoj obestýláhavraní jí vlasů prstence.Jak se vábně na sedélku houpáa jak ve třemenech s obou stranokazují roucha světlá, skoupá,svůdně kradmo růžný safián,útlých nožek vyzdobené skrýše,jako trepky z trpasličí říše!Nespasil ji půvab přeskvělý,šťastné lásky sladké cukrování:oddal jsem je pod lesnatou stránízkrvácenou šavle ocelí, www.eKnizky.sk
  29. 29. v jezeře pak horském rozespalávlna lůžko svatební jim stlala.Oj, což uvrhl jsem ztuhlých tělv pusté sluje! Marně Hebrej starýtřesavou mi rukou nabízelz tlumoků svých nejvzácnější dary:čepele, v jichž divném zákalumíhaly se jako v siné mlzeverše zlaté, perlí mléčné slze,skříně drahokamů, korálů,Persie a Hindustanu divyza svůj život bídný, plahočivý!Kolikrát jsem k ruským srdcím razilkrvavou si cestu kinžalem,a co lichých modliteb jsem zmrazilpopům vašim na rtu zsinalém.A kde čapka kozácká se mihla -kule má ji dozajista stihla!Nikoli! Přec jednou kolem čelana plano kozáku zafičela.Na to boj jsme svedli zoufalýna výšině srázné, lící v líce,šavlemi jak blesky mávajícena se doráželi, couvali,až pak na lem bezdny nedohledné www.eKnizky.sk
  30. 30. v strašlivém jsme klesli objetí,dvojité jak tělo šelmy jedné,v oku plamen, na rtu prokletí,krví vlastní, odpůrcovou rudé.Přál mi Allah! Do mohutné hrudikoleno své soupeři jsem vtiskl,břitký kinžal v levici mé blýskl,- pravicí již nemohl jsem vlásti, -navždy zrak mu zlobný zavřelaocel má - trup sletl do propasti -však mé smysly mdloba zavřela.Když jsem procitl, mír svatý kol.Bez hnutí, jak ve snách jsem se dívaljak mi nad hlavou svým zvoncem kývalazurovým zelenavý stvol,jak tam blankyt zářil převysoko,jak tu kolem krunýř těžký, velkýželva vlekla, travin za stebélkyvyhlíželo květů rudé oko,a jak had se svíjel v lepé kruhya hrál šíjí ve všech barvách duhy.Zřel jsem na vše, jak bych volným duchemjiž se vznášel nad tím zemským ruchem.Náhle opodál se z květné řásyvynořila děva zvláštní krásy www.eKnizky.sk
  31. 31. v cizím kroji. Na milostném čeleslunce zlatý paprsek se chvěl,v líci, na rtu, po celičkém tělepanenství jí zářil čistý pel.Myslil jsem, že Risvan, strážce ráje,vstříc mi poslal jednu z rajských děv,by mi vyměnila zemské krajeza mech vonný nebeského hájea rtů sladkých věčný za úsměv.Spatřila mne - couvla v leknutí -oči zavřel jsem. Pak cosi ke mněsklonilo se, jak by anděl jemněnade mnou povíval perutí.A když opět pohlédl jsem vzhůru,ponořil se zrak můj do azuruočí dvou, jež slitování plnyna mne hledí, bloudí kolkolema rtů drobné, rubínové vlnyneznámým se chvějí hlaholem."Čerkes," šeptám a prst na rty kladu -jak my anděl spáchati moh´ zradu!!Povstala, mou přílbu z trávy zdvihla,jako motýl křovisky se mihla.Vrátila se s vodou - krev mi smyla,uhasila žízeň plamennou,vlastní rouškou jemně obtočilapravici mou tuhou, zchromenou. www.eKnizky.sk
  32. 32. Pak můj těžký podpírala krokk jeskyni, již před mnohými letysamotář si vyryl v hory bok,vystlala ji travou, mechem, květy,pečlivě pak burku rozestřela -a čas drahný nad mým ložem dlela.A když vstala, z oka třpytné vláhyvyčetl jsem, že se vrátí záhy.Vrátila se. Z jitra každý denkeř se zachvěl, clonící mou skrýši,hebounkými prsty rozestřena jak obraz nadoblačnou říšív rámci jeho větví, květem bílých,obličej se jevil rysů milých.Nosila mi pokrm; vedla řečineznámé, přec plné útěchya zrak modrojasný v sladké péčiupírala na mne s povzdechy.Záhy jsem těm vzdechům rusovlásky,blankytným těm očím rozuměla sen zašlý o rozkoších láskynad hlavou mi křídlem zašuměl.Allah ví, co bouřilo mé nitro,když se z rána přívětivá lícnade mnou, jak samo krásné jitro,ukláněla, pozdrav šeptajíc,a v tom líci něžném, když jsem vídal, www.eKnizky.sk
  33. 33. jak se purpur s padlým sněhem střídal.Allah ví, že nepohnul jsem anirukou poraněnou - z bázně pouhé,abych v zdravé neucítil dlani,že je syta nečinnosti dlouhé.Ale jednou nepokojné spanísprostilo ji vazby. A když rukunapřáhl jsem v bouřné srdce tluku,napjaly se pevně svaly, žílya v nich staré ucítil jsem síly.Zdráv jsem povstal. Opásav se zbrojído hor jsem se vydal. Den byl mračný.Kolem skály zasmušile stojía jich čela oblak neprůzračnýsmuteční jak závoj řásně halí.Nebe zakaleno; hřímá v dáli.Bloudím, hledám aúl povědomý.Stezky již jsem nenašel, ni stopynohou čerkeských. Jen chedbí klopíširoký tu list. Jak pusté lomyzbořený tam aúl v divé houštiani srnu k sobě nepropouští.Na mohyle turban dřevěnýzvrácen hnije. Kolem bílé kostirozvlékaly zuby nočních hostí.Ba, již mech a svlačců prstenyobalily mnohou lebku dědů, www.eKnizky.sk
  34. 34. že je sotva značna tvému hledu.Hoj, tak ničí krutá přírodavelkého tu stopy národa,až se ztratí navždy, beze sledu,až kraj ten, jak pustá mohyla,bez popsané desky, bez znamenípod trninu, vývrať, pod kamenípohřbí vše, co tuto robilanaše ruka, naše boly, štěstí,naše jména vrhne do nezvěsti,o Čerkesích stoleté ni dubynezašeptnou. - Zaskřípal jsem zuby.Noc mi skryla smutné divadlo.Bouř se přivalila, krajem duní,jako tehdáž, kdy mi v mořské tůnivše, co měl jsem, navždy zapadlo.A zas velikou jsem zpíval suru,ale nyní shůry nade mnoujejích veršů mocí tajemnounesechvěl se roj andělských kůrů.Zdálo se mi, jak by každým slovemstín se zdvíhal nad zapadlým rovem,jak by duchové mých předků všechz hrobů svých tam v horách, úvalechke mně nocí bouřlivou se chvěli,za mnou houšť a šíř a výš se střeli -nepřehledný, nesčíslný sbor - www.eKnizky.sk
  35. 35. jak by letící ta spousta duchů,jak by vodopády, vršky hor,celá příroda v úžasném ruchuhřímala mi v ucho strašný zpěv,volající: krev a krev a krev!Letěl jsem, jak démon, nocí temnou,bystrým letem smrtonosných střela ten krvelačný přízrak se mnoupřes rokle a srázy burácel.Svit mne spatřil na jeskyně prahu.Sedím klidně. Ruky na dosahuokazuje pochva zedranálesklý ocel, zpola vydobytý;z rukojeti metá rudé svitydrahokam jak oko satana.Přišla děva. Nesla chléb a vodu;těšila se náhlé proměně,uzdravení mému. Na odchodustanula přede mnou zmateněa co hádal, tušíval jsem vezdy,věstily mi očí krásné hvězdy.Poprvé jsem ovinul jí rukukolem šíje; první srdce děvízabušilo na mém v libém tluku.Přivila se ke mně něhou révy.V bílé čelo polibek jsem vtiskl,tajně kinžal v pravici mé blýskl,jednou ranou bezpečně a jistě www.eKnizky.sk
  36. 36. zahýřil si v nejkrásnějším místě -v ňadru jejím - klesla mrtva k zemi -a já o vlas jasný - -"V půli řečiČerkes zaúpěl. Blíž něho klečímladý kozák, děsně bledý, němý,patře divoce, jak úzká rýhačepele, jejž nad zajatcem zdvíhá,rudými se plní krůpějemi.Starší kozák, nad Čerkesem sklonivšedou hlavu, čelo zakaboniv,hlasem, plným trpké pohany,druhu zašeptal: "Byl bezbranný!"Ale Čerkes mroucí zahovořil:"Díky za ránu, jíž jsem si přál!V hruď mou kinžal poctivý se vnořil -Rus mne v šerou nepovleče dálspoutaného, dětem na posměch -hory přijmou poslední můj vzdech!Slyšte prosbu: V mnohé čestné sečiproti vám jsem stával tváří v tvář,za sled mnohý po kuli a mečizakoupil svým skráním slávy zář.Pohřeb čestný bojovníku přejte:v rodné půdě hrob mi vykopejte, www.eKnizky.sk
  37. 37. ruce rozvažte, ať ležím v němhrdina jak volný; stranou k Meceobraťte tvář moji, na mé plecesložte štít i pušku s kinžalem,budiž účastna též mého lůžkašavle obnažená, věrná družka,zlatého ať bleskem nápisu, -svatým veršem hrozí Eblisu.18Pak hrob nízký vyrovnejte zemí, -ať tu zaroste, ať navždy němýv noci ďaura zvěstí nepoleká,že tu Čerkes na den soudu čeká!"Růžemi když jitra hory vzplály,kozáci mu pod vysokou stráníšavlemi hrob chladný vykopali,pohřbili jej čestně - podle přání -a dál k Nov´rossijsku klusalilesnatými svahy, úvaly. www.eKnizky.sk
  38. 38. Poznámky1 nahajka - bič2 burka - hnědý plášť kavkazských horalů. Kozáci naKavkaze přijali kroj čerkeský.3 aúl - čerkeská vesnice4 čechlo - huňatá plstěná torba na pušku5 V novějším čase založeno bylo několik českýchosad v "černomořském okruhu" kavkazském. Jednuz nich, Methodějovku, ležící nedalekoNovorossijska, navštívil jsem na své cestě poKavkaze.6 arbuzy - druh melónů rostoucí na Kavkaze, chutivelmi lahodné7 burďuk - kožený měch na víno. Největší slávypožívá na Kavkaze víno kachetinské.8 ďáče - kostelní žák9 kinžal - dlouhý dvojsečný nůž čerkeský10 čardak - strážnice11 archaluch - spodní přiléhavý kabátec Kavkazanů,obyčejně z pestré látky zhotovený www.eKnizky.sk
  39. 39. 12 Čerkesové užívali zhusta starožitných štítů snápisy latinskými neb starofrancouzskými. Mnozíspisovatelé vyslovují náhled, že tyto štíty pocházejíz válek křižáckých, byvše na Kavkaz uprchlýmikřižáky zaneseny.13 kanla - krevní msta14 Asrail - anděl smrti15 sura - kapitola koranu. Zde míněna jest 36.sura,kterou odříkávají Mohamedani nad zemřelým.16 arba - dvoukolý vůz17 čocha - svrchní dlouhý kabát Kavkazanů, srozstřizenými svislými rukávy18 Eblis, Iblis - satan www.eKnizky.sk

×