Successfully reported this slideshow.
We use your LinkedIn profile and activity data to personalize ads and to show you more relevant ads. You can change your ad preferences anytime.
Osnova Kognitivní psychologie pro VIK:.......................................................................................
Osnova Kognitivní psychologie pro VIK:                                   „Kognitivní obrat“ (v psychologii)K obratu přispě...
 Chomsky a lingvistika (kompetence, performance jazyka, hloubkové syntaktické struktury     jazyka) – vrozená znalost jaz...
Weberův a Fechnerův zákonMoje: Weber-Fechnerův zákon charakterizuje vztah mezi fyzikální intenzitou podnětu působícíhona r...
-   Müller: specifická nervová energie – různé typy podnětů vyvolávají podráždění              v různých strukturách mozku...
⇒ Veškeré psychické děje jsou organizovány do celostních (tvarových) kvalit (Gestaltqualitát),      které jsou apriorně dá...
 „cocktail party“: Fenomén koktejlové party je psychologické označení selektivní     pozornosti ve společnosti dalších os...
identity zprávy v případě, že zpráva, na kterou nedávaly pozor, byla překladem zprávy, na nižpozor dávaly.Morayova modifik...
pracovní paměti) přetížena a dovoluje-li provedení takové analýzy. Důkaz pro existenci dvojíhosystému plyne ze zjištění, ž...
D) Vigilance=bdělost– je schopnost detekce (odkrývání) řídce se vyskytujících a prahu blízkých signálů.E) PředstavyKlasick...
> Možná jste viděli test, při kterém dostanete obrázek, kde je např. modře vytištěno slovo "černá",zeleně slovo "červená" ...
Tvořivost    Vymezení tvůrčího myšlení: tvořivost je poměrně obtížné přesně definovat; jde o produkci     nových, originá...
Sílu spojení asociace zjišťoval pomocí 3 metod, 3 metody měření paměti:    • Metoda podržených členů – zjišťujeme počet sl...
Druhy paměti:I) Ultrakrátkodobá paměť (senzorický registr; Atkinson, Shiffrin) – jsou specifické pro smyslovémodality (iko...
•      interference – významná teorie 20.století; vzpomínky nejsou ztraceny, ale nahrazeny       jinými, které interferují...
Mentální reprezentacea)     S. E. Palmer – složky systému MR a procesy reprezentace:           o reprezentovaný a reprezen...
2. druhy MR:a) dispoziční MR       na úrovni dlouhodobé paměti – deklarativní (sémantické, epizodické); nedeklarativní    ...
Kódování-vyhodnocení podnětů- nezáleží jaký druh podnětu k nám přichází, ale záleží jaký mu dáme význam v analýze či synté...
nakreslit. Posléze byl označen jeden bod, po pěti sekundách další – s instrukcí, aby přesunuly svůjvnitřní pohled na tento...
•   sémantika – „introspektivní“ vztah mezi mentálními reprezentacemi znaků (symbolů) a jejich       definováním (pojmenov...
Rozpoznávání slov:rozpoznávání slov je dosahováno pomocí procesů: bottom-up procesy = vyvolané akustickýmsignálem (tedy tí...
Fáze řešení problému3 fáze:1. Reprezentace problému   •   klíčová fáze pro úspěšné a rychlé vyřešení problému   •   musíme...
2. informativnosti - vyvažuje úspornost – kdybychom všechny objekty třídili do tří obecnýchkategorií, nebyl by tento systé...
Modely inteligenceinteligence = schopnost adaptace na nové podněty (problémy)Pozn. U modelů inteligence řekl, že nám tím n...
6. přenést, transformovat problém do jiného prostředí či situace   7. využívat náhody, hry, bezcílného bloumání myšlenekPř...
Upcoming SlideShare
Loading in …5
×

Ffvikbb14 kognitivni psychologie skripta petr filo

1,364 views

Published on

Upravené a doplněné materiály vyučujícího, nejsou dokonalé, ale zkouška (kolokvium) z nich lze složit v pohodě

Published in: Education
  • Be the first to comment

Ffvikbb14 kognitivni psychologie skripta petr filo

  1. 1. Osnova Kognitivní psychologie pro VIK:........................................................................................................................2 „Kognitivní obrat“ (v psychologii).................................................................................................................................2Vnímání...............................................................................................................................................................................3 Weberův a Fechnerův zákon...........................................................................................................................................4 Vnímání objektů..............................................................................................................................................................4 Zpracování informací......................................................................................................................................................4 Psychofyzika...................................................................................................................................................................5Gestaltismus – tvarová psychologie: ...............................................................................................................................5 A) Vnímání velikosti a vzdálenosti objektů: klíče vnímání prostoru, hloubky (depth cues): binokulární a monokulární. ..................................................................................................................................................................6 B) Vnímání pohybu:........................................................................................................................................................6 C) Pozornost:...................................................................................................................................................................6 D) Vigilance=bdělost ...................................................................................................................................................10 E) Představy..................................................................................................................................................................10 Asociační zákony..........................................................................................................................................................10Tvořivost...........................................................................................................................................................................12 Fáze tvůrčího procesu:..................................................................................................................................................12Paměť................................................................................................................................................................................12 Ebbinghausova křivka...................................................................................................................................................12 Fáze paměti:..................................................................................................................................................................13 Struktura paměti............................................................................................................................................................13 Druhy paměti:................................................................................................................................................................14 Teorie zapomínání: .......................................................................................................................................................14 Mimořádné paměťové schopnosti.................................................................................................................................15 Pomůcky:.......................................................................................................................................................................15Mentální reprezentace.....................................................................................................................................................16Kódování...........................................................................................................................................................................18 Druhy kódování.............................................................................................................................................................18 Jazyk..............................................................................................................................................................................19Myšlení..............................................................................................................................................................................21Modely inteligence...........................................................................................................................................................24Tvořivost...........................................................................................................................................................................24 1
  2. 2. Osnova Kognitivní psychologie pro VIK: „Kognitivní obrat“ (v psychologii)K obratu přispělo především:Teorie informací – v mentálním prostoru dochází ke zpracování informací, tento prostor nemůžebýt tudíž tzv. black box.„Behaviorální přístup (někdy též behavioristický) byl dominantním v první polovině 20. století. Zaměřoval se především nalidské chování a omezil se na objektivně pozorovatelná fakta. Na rozdíl od psychoanalýzy zcela vynechal lidskou mysl(označovanou jako black box, tedy černá skříňka) a vytvořil tzv. model S-R (stimulus - reakce), ve své době byl proto odpůrcioznačován proto jako „psychologie bez duše“. V dnešní době je striktní behaviorismus spíše historií, navázaly naněj neobehaviorismus či teorie sociálního učení a používá se model S-O-R (doplněný o objekt).“  Autoři a oblasti: Freudovo pojetí ega: podle něj (podle jeho psychologické teorie) se osobnost skládá z o id (Id neboli „ono“ (latinsky to) je podle teorie osobnosti její nejnižší složkou. Podle Freuda je u id všechno založeno na uspokojování slasti a id tento rys našeho nevědomí představuje a zastupuje. ) o ego (Pojem ego, neboli „já“, se řídí principem reality a vyrovnává působení složky sociální (superego) a pudové (id), je vědomé i předvědomé, a výsledkem jeho činnosti je naše chování.) o superego (Superego, neboli „nadjá“, je podle Freuda nejvyšší ze tří složek osobnosti)  Jerome Bruner (přispěl konstruktivní teorii učení, hlavně tím, že prosadi učení ve spirále), zabýval se řešením problémů, např. v článku The role of tutoring in problem solving  Hebbovy neurofyziologické studie (funkčně specializované a hierarchicky uspořádané neurony) o Soudobý názor na mozek a jeho fungování byl v posledních sto letech dost změněn. Jeho základem je stále fungování neuronů a hlavně spojů mezi nimi - tzv. synapsí. Klíšovou se dnes zdá být činnost látek, které seynapsa obklopují a ovlivňují. To, co se děje na synapsích, rozhoduje o tom, zda vzruch půjde, nebo nepůjde neuronovou sítí dále. Klíčovým se v pojetí vzájemných vztahů mezi neurony stal názor, který je podle svého objevitele, psychologa Donalda O. Hebba, nazván Hebbův princip. On sám jej nazval "synaptická plasticita: "Dvě zároveň aktivní nervové buňky synapsa, které se mezi nimi nacházení. Jejich současná aktivita vede k oslabení kontaktů. Navzájem propojené neurony zůstávají propojeny. Platí: buď to užívej, nebo o to přijdeš." Jednoduše řečeno: Mozek je možno trénovat. Mozek není harddisk. Neuronové sítě však nejsou trvale v jednom stavu. Proto jsou naše vzpomínky tak tvárné a časově nestabilní (zdroj: http://goo.gl/cO1dw)  Newellovy a Simonovy počítačové simulace (dostali Turingovu cenu kvůli bádání v oblasti umělé inteligence a psychologii lidského poznání = vymysleli první program s umělou inteligencí.)  Marvin Minske (ého) zkoumání umělé inteligence: vytvořil vlastní neuronovou síť, která se byla schopna sama učit, a pojmenoval ji SNARC (Stochastic Neural Analog Reinforcement Computer). 2
  3. 3.  Chomsky a lingvistika (kompetence, performance jazyka, hloubkové syntaktické struktury jazyka) – vrozená znalost jazyka = univerzální gramatika, pak ji nadstavujeme formální gramatikou.  nenázorné prvky (pojmy) vědomí v podání Külpeho  Selzovy výzkumy reproduktivního a produktivního myšlení: produktivní myšlenky, objevy a vynálezy, většinou anonymní x reproduktivnímu chápání faktů, dedukci, řešení úkolů podle pravidel nebo návyků gestaltistické konstanty vnímání (Percepční konstanty (Konstanta jasu a barvy, Konstanta tvaru a umístění, Konstanta velikosti), myšlení apod. (Wertheimer, Lewin, Köhler atd.)Kognitivní věda se opírá o vědní disciplíny: filozofie, psychologie, kybernetika, biologie,matematika, lingvistika, počítačová simulace (programování).VnímáníRozlišení čití a vnímání:Nejelementárnější formou (projevem) psychiky u člověka je počitek, tj. obraz vnějšího světav psychice. Počitek je např. optický, akustický, hmatový. Přichází z vnitřního nebo vnějšíhoprostředí. Vyšší formou projevu psychiky je vjem. Vjem je uvědoměný (zvědoměný) počitek. Máněkolik fází:1. detekce (odhalení)2. diskriminace (rozlišení)3. analýza (rozložení)4. rozlišení jemných detailů5. syntéza (složení)Rozdělení vnímání:Distální (zn. vzdálený od centra) a proximální (zn. bližší k centru)podněta) zrakovéb) sluchovéc) čichovéd) chuťovée) hmatovéf) kožní (bolest, teplo, chlad, tlak, dotyk)g) statické (vnitřní ucho)h) kinestetické (vnitřní ucho)i) orgánové (žaludek, játra; tělesné schéma)Složité vjemy:Vjem časuVjem prostoruVnímání velikostiVnímání tvaruVnímání pohybu 3
  4. 4. Weberův a Fechnerův zákonMoje: Weber-Fechnerův zákon charakterizuje vztah mezi fyzikální intenzitou podnětu působícíhona receptor a subjektivním vjemem intenzity (počitkem), které toto působení vyvolá. Pojmenovánje po německém lékaři E. H. Weberovi (1795–1878) a německém psychologovi G. Th. Fechnerovi(1801–1887). Znamená to, že: Přidáme-li ke třem gramům závaží jeden gram, bude subjektivněvnímaná změna hmotnosti poměrně dobře patrná; přidáme-li ale jeden gram ke třem kilogramům,bude již subjektivně vnímaná změna hmotnosti nepatrná.Fechnerův zákon: intenzita vjemu je úměrná logaritmu intenzity působícího podnětu.Weberův zákon (1834): velikost rozdílového prahu je konstantním podílem standardníhopodnětu: čím vyšší intenzitu má počáteční podnět, tím větší změna musí nastat, aby ji jedineczaznamenalWeberova konstanta pro různé smyslové modality – umožňuje porovnat citlivost různýchsmyslových modalit.Roli mohou hrát i psychologické faktory na straně zkoumaného (response bias). V raném obdobípsychofyziky byly tyto faktory opomíjeny, později ale propracovány v teorii detekce signálu(signal-detection theory)Obecné principy senzorického zpracování:zpracování začíná u struktur, které shromažďují a zesilují fyzikální energii působícího podnětu,dalším krokem je transdukce, převod energie do formy nervového impulsu – děje se na úrovnireceptorů. Nervové impulsy jsou kódovány ve formě počitků – jejich dimenzí může být intenzita(např. hlasitost) a kvalita (výška tónu).Každá část smyslového systému pracuje v interakci s ostatními: dochází např. k adaptaci napodněty (např. při delším působení přestane chinin působit jako hořký) a ke kontrastu mezipodněty (např. cukr na jedné straně jazyka způsobí, že sůl na druhé straně chutná slaněji)Vnímání objektůHelmholtz – máme dva zdroje informací, které se naučíme asociovat, spojovat: velikost obrazu nasítnici a klíče vzdálenosti – odhadneme tak velikost objektu /nevědomým procesem/.Gibson – organismus je vrozeně senzitivní na určité uspořádání podnětů vyššího řádu (např. uvelikosti objektů nám pomáhá gradient struktury – prvky, které tvoří strukturu povrchu, se zdajíbýt s rostoucí vzdáleností blíže u sebe a poskytují tak informace o relativní velikosti objektu).Figura a pozadí: jejich rozlišení není dáno jen vlastnostmi podnětu, ale je docíleno percepčnímsystémem.Zpracování informací - proximální (zn. blíž k centru) podnět, transdukce (zn. vyvolávání nových vjemů) podnětu do podoby nervového impulsu, psychologická stránka (smyslový vjem) - různé smysly (smyslové modality) poskytují kvalitativně odlišné smyslové vjemy: je to dáno rozdílem v povaze podnětu? 4
  5. 5. - Müller: specifická nervová energie – různé typy podnětů vyvolávají podráždění v různých strukturách mozku.Psychofyzika - 19. století psychofyzika: vztah mezi intenzitou podnětu a intenzitou smyslového vjemu - Zakladatel psychofyziky Fechner tvrdil, že intenzitu smyslového vjemu nemůžeme měřit přímo, pouze relativně vzhledem k jinému vjemu: můžeme měřit rozdílový práh podnětů, který vyvolá minimální pozorovatelný rozdíl a absolutní práh, minimální hodnotu podnětu, která je zaznamenánaNegativní paobrazyPaobraz je jedním z příkladů optického klamu. Jde o stopu zrakového vjemu, která po několiksekund zůstává na sítnici. Pokud delší dobu upřeně hledíme na nějakou barevnou plochu a pakpřesuneme zrak na jinou, nejlépe šedou nebo bílou, uvidíme na několik sekund původní obraz vnegativních barvách. Stejně tak po pohlédnutí do silného zdroje světla vidíme před očima temnouskvrnu. Paobrazy lze vidět také za zavřenými víčky.Purkyňův fenoménZrakový klam spočívající v různém vnímání světlosti barev při rozdílném osvětlení. Např. veslunečním světle je jako nejjasnější vnímána barva žlutá a zelená, jako nejtemnější modráa fialová. Za soumraku se však nejjasněji jeví zelená, po ní modrá, žlutá, fialová a nejtemnější jeoranžová.Cyklus vnímání: Neisserův cyklus vnímání: vnímání jako nepřetržitý cyklus procesů shoda dolů a zdola nahoru+schémata (?)Eidetická představivost: jasná vizuální představivost; natolik přesvědčivá představa, že se jedincijeví jako reálný vjemPercepční obrana: člověk připouští v první etapě vnímání adekvátně do vědomí pouze ty smyslové(např. zrakové, sluchové) informace,které jsou v souladu s jeho situačním vyhodnocovacímrámcemGestaltismus – tvarová psychologie: ⇒ Podle gestaltismu nelze odvozovat celistvost duševních jevů druhotně z jevů elementárních (počitků, jednoduchých citů). ⇒ Na základě tzv. primátu celku či tvaru je psychika nedělitelná na jednoduché prvky, které jsou asociovány do smysluplných celků; vlastnosti složek jsou podmíněny zákonitostmi celku a nikoliv naopak. ⇒ Rámec gestaltismu je dán třemi základními větami: deskriptivní (prvotní a rozhodující je organizace obsahů, procesů a jevů do nedělitelných smysluplných celků), dynamickou (vše psychické je určeno zákony, jež strukturují celek, tzv. tvarovými zákony) a psychofyzickou (psychickým "tvarům" odpovídají tvary fyzické). 5
  6. 6. ⇒ Veškeré psychické děje jsou organizovány do celostních (tvarových) kvalit (Gestaltqualitát), které jsou apriorně dány (princip invariace) a které utvářejí procesy vnímání (figura a pozadí) i myšlení (tvarové zákony).Gestaltistické zákony percepce: určitý způsob a principy uspořádání vjemů jsou vrozenou funkcímozku; při vnímání hraje důležitou úlohu seskupování objektů: zákon blízkosti, zákon podobnosti,zákon uzavřenosti, zákon správného pokračování, zákon symetrie.A) Vnímání velikosti a vzdálenosti objektů: klíče vnímání prostoru, hloubky (depth cues): binokulární a monokulární. 1) binokulární: binokulární disparita – zmenšuje se s rostoucí vzdáleností objektu 2) binokulární konvergence – zvyšuje se s rostoucí blízkostí objektu 3) monokulární: lineární perspektiva, interpozice (překrývání objektů), gradient struktury, paralaxa pohybu.B) Vnímání pohybu:stroboskopický pohyb x fí fenomén – ?indukovaný pohyb – při pohybu většího objektu, který obklopuje menší objekt, vzniká dojempohybu menšího objektu, i když ten je nehybný.C) Pozornost:Pozornost je stav (či proces?) úrovně vědomí a zaměření (pravděpodobně nepozornost ve vědomínení, je to pozornost k něčemu jinému…).Vlastnosti pozornosti: Oscilace (kolísání), Kapacita (objem), Koncentrace (zaměření), Distribuce(rozdělení)Pozornost je schopnost vybírat určité informace za účelem podrobnější analýzy za současného ignorování jiných informací.Pozornost je úzce spjata se selekcí vnímání. Proces, jehož prostřednictvím si vybíráme podněty, se nazývá selektivnípozornost. Selektivní pozornost je proces, jehož prostřednictvím některé podněty vybíráme k dalšímu zpracování a některéignorujeme. V případě zraku jsou základním prostředkem pro zaměřování pozornosti oční pohyby. Většina očních fixací jezaměřena na nejvíce informací pozorované scény. Většinou jsme schopni selektivního poslouchání s využitím vodítek, jako jesměr zdroje zvuku a hlasová charakteristika mluvčího.Kvalita pozornosti závisí na úrovni aktivace. Pozornost je výběrová, soustředíme se vždy na jednu činnost nebo jeden objekt,dokážeme ale pozornost přenášet z jedné činnosti na druhou.  Bezděčná pozornost – je podnícena změnou v prostředí (např. zvuk, světlo apod.), upoutávají ji také podněty, které se ukázaly jako důležité v průběhu života. Je rychle upoutána a také rychle pomíjí.  Záměrná pozornost – slouží k realizaci dlouhodobé činnosti, je závislá na cíli a volním úsilí. V průběhu dětství a mládí se prodlužuje doba pozornosti, ale ani v dospělosti není neomezená, protože by mohlo dojít k přetížení organismu. Soustředěná pozornost vyžaduje splnění několika podmínek: motivace, přestávky v činnosti, příp. střídání různých činností, vysokou aktivační úroveň, návyk soustředěného věnování se činnosti apod.  shifting – schopnost rychlého obrácení pozornosti mezi dvěma úkony. 6
  7. 7.  „cocktail party“: Fenomén koktejlové party je psychologické označení selektivní pozornosti ve společnosti dalších osob. E. Colin Cherry v 50. letech 20. století při výzkumu selektivní pozornosti narazil na zvláštní fenomén. Při společenských akcích, kdy je pozornost člověka vystavena rušivému vlivu ostatních hovorů, mu připadá, že osoba s kterou právě hovoří, mluví hlasitěji než ostatní. Při objektivním měření jsou však všechny hovory přibližně stejně hlasité. Soustředění pozornosti a zraková vodítka neverbální komunikace zapříčiní vyšší míru porozumění s kontaktovanou osobou. Při telefonickém hovoru rušeném dalšími zvuky je problém rozumět právě proto, že chybí neverbální vodítka. Pokud se někdo pokusí vyslechnout hovor lidí, s nimiž přímo nehovoří, rozumí hovoru podstatně hůř. Tento fenomén podnítil další zkoumání selektivní pozornosti před vstupem podnětů do vědomí. (Má jím na mysli sledování jedné konverzace v době, kdy nás rozptylují další rozhovory. )  Broadbentova teorie filtru Donald Broadbent (1958) v jedné z prvních teorií pozornosti předpokládal, že bezprostředně poté, co zaznamenáme informaci na senzorické úrovni, začneme tuto informaci filtrovat (obr. 3.5). Podle Broadbenta zasáhne pozornostní filtr řada kanálů senzorické informace. Filtr však propustí jen jeden senzorický kanál, jenž dojde k procesům vnímání (percepce). Jejich prostřednictvím svým počitkům přiřazujeme smysl. Systémem pozornosti mohou společně s cílovými podněty projít i podněty, které mají výrazné smyslové charakteristiky (např. rozdílnou výšku tónu nebo hlasitost) - i tyto podněty tak mohou dosáhnout vyšší úroveň zpracovávání, např. vnímání. Jiné stimuly jsou však na senzorické úrovni odfiltrovány - filtrem pozornosti k úrovni vnímání nikdy neprojdou. Zjištění Colina Cherryho, dokládající, že sluchové čití může s nezaměřenou pozorností zaznamenat senzorické informace (např. mužský hlas v porovnání s hlasem ženským, hudební tóny v porovnání se slovy), zatímco informace vyžadující vyšší percepční procesy (rozlišení německých a anglických slov a slov přehrávaných při zpětném chodu pásku místo při chodu obvyklém) sluchové čití s nezaměřenou pozorností nezaregistruje, svědčí ve prospěch Broadbentovy teorie. Model oslabující filtrace podle TreismanovéAnne Treismanová (1960) v průběhu podobného výzkumu zjistila, že během doby, kdy pokusnáosoba sleduje souvislé sdělení v jednom uchu a ignoruje sdělení v uchu druhém, stane se vpřípadě náhlého přepnutí sledované zprávy z jedné strany na druhou (do nesledovaného ucha)něco zajímavého: probandi zachytí několik prvních slov starého sdělení v novém uchu, z čehožplyne, že kontext vede na krátkou dobu vyšetřovanou osobu ke sledování sdělení, které mělaignorovat.Treismanová (1964a, 1964b) rovněž zjistila, že si všechny testované osoby povšimly případnéidentity sdělení na straně, které věnovaly pozornost, se stranou, které pozornost nevěnovaly, a toi v případě, že obě sdělení byla lehce časově asynchronní. V průběhu systematického zkoumánítohoto efektu se zjistilo, že pokusné osoby dobře určovaly totožnost obou sdělení v případě, žesledované sdělení předcházelo před sdělením, jemuž nebyla věnována pozornost o 4,5 sekundy,stejně jako v případě, že za nesledovaným sdělením následovalo se zpožděním 1,5 sekundy. Jinakřečeno - snadněji poznáváme sdělení, jemuž nevěnujeme pozornost, jestliže je první, a sdělení,jemuž byla věnována pozornost, následuje až poté, než v opačném případě. Treismanová dálepozorovala u pokusných osob, které plynně mluvily dvěma jazyky, že si některé z nich povšimly 7
  8. 8. identity zprávy v případě, že zpráva, na kterou nedávaly pozor, byla překladem zprávy, na nižpozor dávaly.Morayova modifikace Broadbentova mechanismu filtru zřetelně nedostačovala k vysvětleníobjevů, k nimž Treismanová (1960) došla v průběhu svých pokusů, v nichž pokusné osoby krátcestínovaly (sledovaly) sdělení přepínaná z ucha, na které dávaly pozor, do ucha, na něž pozornedávaly. Stejně nedostačovala k vysvětlení práce této autorky s bilingvními osobami, kterépoznávaly synonymní sdělení předávaná do ucha, na které pozor nedávaly (Treisman, 1964a,1964b). Své objevy vysvětlovala Treismanová tím, že se analyzuje aspoň část informaceo signálech, jimž nevěnujeme pozornost.Morayovy objevy interpretovala Treismanová v tomsmyslu, že informace, jež projde uchem na straně, kterému podle předpokladů nevěnujemepozornost, přece jen dosahuje vyšší úroveň zpracování - v opačném případě by pokusné osobynepoznávaly známé zvuky jako významné zvuky. Z toho plyne, že se vstupující informace nemůžeodfiltrovat na úrovni senzorické, neboť bychom nikdy nevnímali významná sdělení jako významná.Na základě těchto objevů Treismanová předložila teorii výběrové (selektivní) pozornosti založenéna odlišném druhu mechanismu filtrace. (Tato teorie je něco jiného, než je její dříve popsanáteorie slučování znaků.) Vzpomeňte si, že podle Broadbentovy teorie je výsledkem působení filtruzablokování jiných podnětů, než jsou cílové podněty. V teorii Treismanové filtr podněty, které seod cílových podnětů odlišují, pouze oslabuje. Vliv oslabování však nestačí na to, aby zvláště silnýmpodnětům zamezil v průniku filtračním mechanismem, jenž signály oslabuje. (Mechanismuspopsaný Treismanovou je na obr. 3.5.)Selektivní pozornost má podle této autorky tři stupně. 1. Než se uvede vlastní mechanismuspozornosti do chodu (preattentatively), analyzujeme fyzikální vlastnosti podnětu, např. hlasitost(intenzitu zvuku), výšku tónu (má vztah k frekvenci zvukových vln); tento proces se týká paralelně(simultánně) všech dopadajících smyslových podnětů. Signály, které mají vlastnosti cíle,propouštíme do dalšího stadia. Signály, které tyto vlastnosti nemají, propouštíme jen v oslabenépodobě. 2. Analyzujeme, zda je daný podnět nějakým způsobem uspořádaný, např. jestli jde o řeč,nebo o hudbu. Podněty, které jsou uspořádány jako cíl, propustíme do dalšího stadia. Podněty, ježtyto vlastnosti nemají, opět propustíme v oslabené podobě. 3. Pozornost zaměřujeme na podněty,které dospěly až do tohoto stadia, a sekvenčně vyhodnocujeme - vybraným sdělením plynoucímz podnětů přiřazujeme adekvátní význam. Neisserova syntézaUlric Neisser v roce 1967 sloučil model filtrace informací na rané a pozdní úrovni. Dokazoval, žepozornost je řízena dvěma mechanismy - jednak preatentivním (doslovně předpozornostním),jednak vlastním mechanismem pozornosti. Preatentivní automatické procesy jsou rychléa paralelní. Užívají se pouze k registraci fyzikálních senzorických vlastností sdělení, kterému senevěnuje pozornost. K rozlišení významu nebo souvislosti se neužívají. Procesy, které majícharakter pozornosti, probíhají později, sériově, potřebují nějakou dobu a zdroje pozornosti (např.pracovní paměť), lze je užít k pozorování vztahů mezi znaky (rysy) a slouží k slučování fragmentůdo mentální reprezentace objektu. Novější práce zabývající se pozorností staví naNeisserověrozlišování preatentivních a vlastních procesů pozornosti, soustřeďují se však jen na vědoměkontrolované aspekty pozornosti (Cowan, 1995).James Johnston a jeho spolupracovníci (např. McCann a Johnston, 1992) se na uvedené dvaprocesy dívají odlišně. Fyzikální analýza senzorických dat podle těchto badatelů probíhá trvale,sémantická analýza podnětů však proběhne jen tehdy, není-li kognitivní kapacita (v podobě 8
  9. 9. pracovní paměti) přetížena a dovoluje-li provedení takové analýzy. Důkaz pro existenci dvojíhosystému plyne ze zjištění, že lidské reakční doby jsou daleko kratší v případě odpovědí na fyzikálněrozlišitelné podněty než na sémanticky rozpoznatelné podněty.Dvoustupňový model také odpovídá údajům Cherryho, Morayovým i Treismanové. Doklady proexistenci jak plně automatických, tak plně kontrolovaných procesů se zdají rovněž pro tentomodel podporou: automatické procesy jsou řízeny pouze prvním stupněm procesupozornosti,kontrolované procesy jsou nadto řízeny druhým stupněm. Model elegantně zahrnujei teorii oslabující filtrace Treismanové, stejně jako její teorii integrace znaků, podle nichž sejednotlivé procesy detekce znaků (charakteristik) a integrace znaků odehrávají v průběhuvyhledávání. Opět - proces detekce znaků podle Treismanové může mít vazbu s automatickýmzpracováváním (jde o rychlé, automatické zpracovávání informací) a proces integrace znaků můžemít co do činění s kontrolovaným procesem pozornosti (jde o pomalejší kontrolovanézpracovávání informace).Dvoustupňový model však bohužel dobře nevysvětluje kontinuum procesů od plně automatickýchdo plně kontrolovaných. Připomínáme např.Neisserovu společnou práci se Spelkem a Hirstem(Spelke, Hirst a Neisser, 1976) dokládající, že se plně kontrolované procesy zdají přinejmenšímčástečně automatizované. Jak vysvětluje dvoustupňový model automatizované procesy v jevechdoprovázených rozdělenou pozorností, jejichž příkladem je čtení, jehož smyslem je pochopit text,přičemž současně píšeme diktovaná, kategorizovaná slova? Ribotův zákonPři ztrátě paměti v důsledku toho, co Ribot nazval „senilní demencí“, zmizí nejprve nejmladšívzpomínky a jako poslední přijdou na řadu nejstarší. Ribot varoval, že o příčině právě tohotoprůběhu si nesmíme dělat příliš jednoduchou představu. „Bylo by dětinské předpokládat, že sevzpomínky v mozku usazují ve vrstvách podle stáří jako zemské vrstvy a že choroba, sestupujíc zpovrchu do nižších vrstev, jedná jako výzkumník, který odebírá z mozku zvířete vrstvu po vrstvě.“Sám hledal vysvětlení toho, co je mezitím známo jako „Ribotův zákon“, v silnějších asociativníchvazbách mezi staršími vzpomínkami, které se opakují často, a tak jsou pevněji spjaty s jinýmivzpomínkami. Síla asociací je dosud významnou hypotézou pro relativní nezranitelnoststarších vzpomínek i v současných teoriích o průběhu amnézie. Často se také objevovala hypotéza,že staré vzpomínky jsou uloženy v méně zranitelných částech mozku. To, že se nevracejí žádnévzpomínky na okamžiky těsně před zraněním, by ukazovalo na to, že trauma naruší chemicképrocesy podílející se na konsolidaci paměťových stop. Vnímání podle Piageta - se vnímání utváří v souvislosti s biologicky danými strukturami a zkušenostmi, kterými pak prolnou. Teorie geneticky spojeného vnímání s činností je dílem ruské školy, která je svým názorem v přímém rozporu s gestaltismem a Piagetovi (je kladen důraz na vyloučení biologického faktoru, na historický a sociální vliv). - Vnímání se vyvýjí od narození. Konkrétně procesy jako například perčepční operace (zrakové „ohmatávání“ předmětu), které se utvářejí současně s fyzickým kontaktem s předmětem. Vnímání se formuje jako organizace senzomotorických zkušeností do větších struktur, které umožňují rozvíjení a zvládání různých praktických úkolů. - Existují i historicko – společenské „senzorické vzory“, které se jedinec postupem času naučí k analýze svého okolí a systemizaci své zkušenosti. 9
  10. 10. D) Vigilance=bdělost– je schopnost detekce (odkrývání) řídce se vyskytujících a prahu blízkých signálů.E) PředstavyKlasické zkoumání představAsociační experiment (Galton, Wundt, Jung)Vizualizace.Druhy představ – představy reprodukované (pamětní, vzpomínkové) vs. odvozené (fantazijní).Eidetické představy x topografická paměť = představy, které se ostrostí a úplností blíží vjemům,vážou se však na poměrně vzácné eidetické schopnosti. Obraz přetrvává dost dlouho v plnémdetailu. Dnes výskyt u asi 5 procent školních dětí.Je možné, že obrazotvornost má subsystémy: obrazivost (př. jak asi vypadá kostka, na kterou sedíváme, z druhé strany), představy (jak asi vypadá kostka, na kterou se nyní nedíváme, ale známeji), fantazie (jak asi vypadá kostka, i když jsme kostku nikdy v životě neviděli).Asociační zákony prvního řádu (Aristoteles, Locke):podobnost, rozdílnost, styk v čase a prostoruAsociační zákony druhého řádu (Brown):frekvence, novost, komplexnostAsociační zákony 1. Primární zákony• Zákon dotyku a časuv našem vědomí mají tendenci se utvářet zážitky, které vznikly na stejném místě a ve stejném čase• Zákon podobnosti a kontrastuv našem vědomí mají tendenci vybavovat se zážitky, které jsou podobní nebo kontrastnínapř. vidím člověka a vzpomenu si na známého, který je mu podobný2. Sekundární zákony• Zákon novostiv našem vědomí mají tendenci se lépe vybavovat novější zážitky než starší• Zákon častostidaleko lépe si vybavujeme předměty nebo jevy, které na nás působí často, než ty co na nás působí řídce• Zákon živostilépe si vybavujeme předměty, které na nás zanechaly citový dojemStroopův efekt: interference při vnímání 10
  11. 11. > Možná jste viděli test, při kterém dostanete obrázek, kde je např. modře vytištěno slovo "černá",zeleně slovo "červená" atd. Nyní dostanete za úkol říct, jako barvu mají jednotlivá slova. Slovníoznačení se vám plete a má tendenci přebít vizuální vjem.Tento jev se mj. označuje jako tzv. Stroopův efekt. Někdy se používá jako základ pro úvahy, zdajsou naše vnitřní obrazy spíše textové nebo vizuální. Jiná z možných interpretací říká, že provětšinu dospělých lidí je čtení již procesem automatizovaným, který probíhá na podvědomé úrovnia není možné ho kontrolovat - když před nás někdo dá nápis, nedokážeme ho nečíst (ledakdybychom zavřeli oči).Teorie ustanovky - Uznadzeho škola v TbilisiZaměřenost - p obsah <> aktualizované potřeby a situace, v níž se tato uspokojuje; ustanovka(zaměřenost) je faktor, který determinuje aktivitu O:prostředí > subjekt (ustanovka) > chování Prostředí nevyvolává chování přímo, ale působí na subjekt a mění jej vyvoláním ustanovky -zaměřenosti na urč. chování; akty chov. jsou bezprostředně podmíněny subjektem, jehoustanovkou. Norakidze - není možná org. p bez organizátora; přizpůsobení se bez toho, kdo sepřizpůsobuje; naučení se bez změny O.Chování na základě ustanovky vzniká na dvou rovinách:1. ustan. vzniká na zákl. aktuální potřeby a reál. situace > impulzivní chov. (i zvířata)2. čl. vypracuje ustanovku na úrovni objektivizace; podmíněno myšlením a vůlí• tyto dvě úrovně se stále střídajía) fixovaná ustanovka - ust., upevněná opakováním a subj,. významnostíb) dispoziční u. - u. mající vysokou subj. hodnotu; určují svéráz, osobitostAdaptometr: zařízení pro stanovení adaptační schopnosti lidského oka při stmívání 11
  12. 12. Tvořivost  Vymezení tvůrčího myšlení: tvořivost je poměrně obtížné přesně definovat; jde o produkci nových, originálních myšlenek či nápadů, které jsou v jistém smyslu užitečné nebo nějak překonávají původní pojetí; oproti jiným formám myšlení bývá pokládáno za spíše výjimečně se vyskytující.  Tradiční pohled na tvořivé myšlení: existuje pouze malý počet „výjimečných jedinců“, kteří přinášejí kreativní nápady - jsou to talentované osoby, Einsteinové či Mozarti, kteří se svými schopnostmi tyčí vysoko nad „průměrnými masami“.  Novější pojetí tvrdí, že to, co pokládáme za projev výjimečného nadání, je často rovněž výsledkem tvrdé práce, a že jistá míra tvořivosti je přítomna v každém z nás (trochu nadneseně, kognitivní procesy probíhající při vytváření myšlenek posléze odměněných Nobelovou cenou se nemusí příliš lišit od kognitivních procesů při vymýšlení vtipů u piva)  Nadání a genialita: na genialitu se tradičně pohlíželo jako na projev vrozeného nadání, kterým se géniové odlišují od všech ostatních. Toto pojetí podporují případy tzv. zázračných dětí (např. Mozart, nebo děti ovládající ve 3 letech plynule 5 jazyků atp.). Při pečlivém prozkoumání případů zázračných dětí zjistil Howe (1998), že na jejich výjimečných výsledcích má často podíl velké úsilí rodičů i samotných dětí; v dalších studiích bylo zjištěno, že raný výskyt výjimečného nadání není spolehlivým prediktorem pozdějšího úspěchu v daném oboru; důležité jsou i další faktory, např. motivace, vytrvalost, hloubka zájmu, soutěživost atd.Fáze tvůrčího procesu:Wallas (1926) rozlišil tyto fáze tvůrčího procesu:1) přípravná fáze - formulace problému a úvodní pokusy o jeho vyřešení2) fáze inkubace - problém je odložen stranou a probíhá práce na jiných úkolech3) fáze osvícení - řešení problému přichází ve formě náhlého proniknutí do podstaty problému(gestaltisté to nazývají vhledem)4) fáze ověření - kontrola, zda řešení skutečně fungujePaměťEbbinghausova křivkaEbbinghausova křivka zapomínání – německý psycholog Ebbinghaus totiž zjistil, že nejvíce zapomínámeněkolik hodin po naučení se dané informace. 12
  13. 13. Sílu spojení asociace zjišťoval pomocí 3 metod, 3 metody měření paměti: • Metoda podržených členů – zjišťujeme počet slabik, které jsou reprodukovány bezprostředně po prvním exponování – schopnost krátkodobé paměti – bezesmyslné slabiky o mnemotechnické pomůcky – používáme v případě, že nám učení nedává smysl, napomáhají k zapamatování, opírají se o asociační oporu • Metoda opakování – zjišťuje počet opakování, kolik jich potřebuje daný subjekt k zapamatování daného materiálu • Metoda úspor – při druhém učení nám stačí již méně opakování než při prvním – vniká úspora opakování.Sériový poziční efekt - nejvíce si zapamatujeme látku na začátku série určené k zapamatování az jejího konce.Efekt Zeigarnikové: neukončené úkoly v důsledku přetrvávání motivačního napětí mají tendencise prosazovat do obsahu vědomí tak dlouho, dokud nejsou ukončeny (vyřešeny).Fáze paměti:1. vštípení (impregnace) (nově nazýváno osvojení=kódování)2. podržení (retence) (skladování)3. vybavení (reprodukce)4. znovuvybavení (reminiscence)K těmto fázím se váže paměťový proces rekognice (znovupoznání)Struktura paměti• často je uplatňována tzv. prostorová metafora – vzpomínky a informace jsou skladovány vurčitých místech mozku• podle konekcionistických modelů nejsou vzpomínky skladovány na určitém místě, ale jsoutvořeny způsobem aktivace šířené na mnoha neuronech a spojeních mezi nimi 13
  14. 14. Druhy paměti:I) Ultrakrátkodobá paměť (senzorický registr; Atkinson, Shiffrin) – jsou specifické pro smyslovémodality (ikonická, echoická); senzorický registr podrží příchozí informace na zlomek sekundy (200– 300 ms). Sperlingovo zkoumání ultrakrátkodobé paměti (nenašla jsem).II) Krátkodobá paměť – (momentální přítomnost informací ve vědomí?); velmi omezená kapacita.Přibližně 20 – 30 sec. Při zapamatování se manifestují často vlivy pořadí (sériový poziční efekt),efekt primarity a efekt novosti (primární a sekundární asociační zákony). Ebbinghausova zkoumáníN = 1.Biorytmy paměti, konkrétně biorytmy vštípení, podržení a vybavení. Optimální doba na vštípení je9 – 10:30 hod. Optimální čas na podržení však mezi 19 – 20:30 hod.(?) Georg Miller (1956)Magické 7 +/- 2 prvky a shluky prvků (tzv. chunks)Operační či pracovní paměť (Baddeley): srovnej s operační pamětí počítačů. Skládá se z: 1. vizuospaciální náčrtník 2. fonologická smyčka 3. centrální výkonná složkaDlouhodobá paměť – kapacita v podstatě neomezená, stejně tak i doba uložení informací.Klasifikace dle paměťového obsahu a způsobu kódování:Deklarativní (doložitelná) paměť (Squire):• epizodická paměť (Tulving) - obsahuje vzpomínky na události na určitém místě a v určitém čase(např. co jsme měli dnes k snídani); je subjektivní a osobní• sémantická paměť (Tulving, Collins) - obsahuje informace o našem „abstraktním vědění“ (slova,symboly, významy slov, vztahy mezi nimi, pravidla, algoritmy; např. hlavní město Rakouska).(Důkazy o tomto členění podporují PET studie – při vyvolávání autobiografických vzpomínek jsouaktivovány jiné části mozku než při vyvolávání informací ze sémantické paměti.)Nedeklarativní paměť (Squire):• procedurální paměť(Tulving), priming, imprinting, podmíněné reflexy, habituace, senzitizace,percepční efekty (např. negativní paobrazy)Modálně specifická: sluchová, zraková, …Nespecifická – u všech modalit stejně – obecná tendenceTeorie zapomínání:• rozpad paměťové stopy – k zapomínání dochází po určité době přirozeně vlivem metabolických procesů, které vedou k rozpadu paměťové stopy• potlačení – zdůraznění role emocí při zapomínání – nepříjemné, ohrožující nebo úzkost vyvolávající vzpomínky jsou potlačeny (takže nejsou přístupny k vyvolání do vědomí) 14
  15. 15. • interference – významná teorie 20.století; vzpomínky nejsou ztraceny, ale nahrazeny jinými, které interferují s původními; retroaktivní interference (nové učení brání vybavení starého) a proaktivní interference (starý materiál interferuje s naučením nového)• změna vybavovacích klíčů – informace je v paměti obsažena, ale nemůže být vyvolána; klíče mohou být externí (např. zařazení slova do kategorie, kontext učení) či interní (aktuální nálada)Mimořádné paměťové schopnosti• některé osoby s mimořádnou pamětí ji získaly pomocí intenzivního a dlouhodobého tréninku,jiné ji mají „přirozeně“.• Šereševskij, známý případ ruského neurofyziologa Luriji – byl schopen se naučit za 3 minutymatici o 50 číslicích a vybavit si ji v jakémkoli směru; vybavil si naučené dokonale i po několikaletech; používal několik strategií: číslice i jiné materiály kódoval jako živé vizuální obrazy, používaltzv. metodu loci – jednotlivé informace umisťoval na různá místa; využíval i synestézie – vjem zurčité senzorické modality vyvolává vjemy z jiných modalit.Pomůcky:• zlepšit ukládání informací lze pomocí chunkování (např. až na 80 položek) – smysluplnýmkódováním• důležité je rovněž hledat vztahy nových informací k již uloženým znalostem, ukládat zároveňvybavovací klíče atd. 15
  16. 16. Mentální reprezentacea) S. E. Palmer – složky systému MR a procesy reprezentace: o reprezentovaný a reprezentující svět o výčet stránek a složek reprezentovaného světa, které mohou být modelovány o výčet charakteristik reprezentovaného světa, prostřednictvím nichž je tento svět konstruovaný o výčet mechanismů zajišťujících korespondenci mezi oběma světyb) Halford, Wilson (1980) o MR – je především mapováníc) Ruisel, Ruiselová (1990) o MR – je průsečíkem poznávacích procesůd) Sedláková (1992) o MR – finální výsledek kódování informací, který je buď uložený v paměti (dispoziční MR), nebo je součástí proudu uvědomovaných informací (aktuální MR)Společné znaky výzkumů MR:1. výčet vlastností MR a jejího podílu na utváření architektury mysli2. vymezení druhů MR3. určení módů projevů MR4. charakteristika úrovní MR5. analýza forem MR1. vlastnosti MR:a) emergence (zajišťována paralelními distribučními procesy)b) rekurzívnost (podmíněno intencionalitou psychických obsahů, výsledkem je ustanovení jednotlivých instancí (úrovní) MR)c) mapování (reprezentující i reprezentované oblasti; mapování je schopností subjektu vztahovatjednu MR k druhé, postupem od reprezentující k reprezentované – konstrukce „obrazu světa“.Mapováním je zajišťována strukturní podobnost (elementů, vztahů, jednoduchých avícenásobných systémů MR)d) dimenzionalita (je podmíněna strukturací obsahu informace pomocí propozičního kódu;utváření dimenzí závisí na počtu argumentů na predikát.4 dimenze MR:jednodimenzionální MR – 1 argument na 1 predikát (např. zelená věc)dvojdimenzionální MR – 2 argumenty na 1 predikát (např. Petr je vyšší než Pavlína)trojdimenzionální MR – 3 argumenty na 1 predikátčtyřdimenzionální MR – 4 argumenty na 1 predikát (např. a.(b+c)=d) 16
  17. 17. 2. druhy MR:a) dispoziční MR na úrovni dlouhodobé paměti – deklarativní (sémantické, epizodické); nedeklarativní (procedurální, priming, imprinting, podmíněné reflexy)b) aktuální3. modus projevu MR:a) explicitní (není tak náročný na techniky a metody výzkumu)b) implicitní4. úrovně MR: (vymezeno kategorizací psychických obsahů MR; předpokládá se dosažení určitého stupněvývoje poznání, zejména různě složité operace psychické reflexe. Úrovně – označeny řádem)a) MR prvního řádu – MR se vztahuje k reprezentaci „skutečného“ světab) MR druhého a třetího řádu – MR vztahující se k „vnitřnímu“ světu subjektu (synonymummetareprezentace; pomocí PC nelze zkoumat MR 2. a 3. řádu)5. formy MR:a) externí b) interníobrazová jazyková symbolická subsymbolická 1. jednoduchá 1. jednoduchá- kreslení - - imaginativní -- malování - jazyk přirozený - propoziční -- rýsování (mateřský, cizí) - konceptuální -- - - verbální -- jazyk výtvarného - jazyk umělý umění 2. složitější (smíšená) 2. složitější (smíšená) - - - jazyk televizního umění - scénáře - jazyk filmového umění - schémata - - rámceDoporučená literatura:Sternberg, R. J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha, Portál. 636 s. ISBN 80-7178-376-5.Eysenck, M. W., Keane, M. T. (eds.) (2008). Kognitivní psychologie. Praha, Academia. 748 s.ISBN 978-80-200-1559. 17
  18. 18. Kódování-vyhodnocení podnětů- nezáleží jaký druh podnětu k nám přichází, ale záleží jaký mu dáme význam v analýze či syntézeDruhy kódování - J. Fodor – nástrojem MR je verbální kód - VK nereflektuje vztah částí a celku určitého předmětu, ani vzdálenosti předmětů, částí předmětů. - je vždy abstraktní, nadřazený celek nad části (nelze vynechat části) - Kosslyn, Shepard – nástrojem MR je imaginativní kód - explicitně (přímo, jasně, výslovně) zobrazuje vztahy mezi předměty, pracuje bez argumentů, bez jasného syntaxu - má konkrétní charakter - Obsahuje informace o vzdálenostech a vztazích i časoprostorových vlastnostech reprezentovaných předmětůPaivio – koncepce dvojí kódování: propojené symbolické systémy - verbální systém - určený pro zpracování informací zprostředkovaných jazykem, základní jednotka logogen - imaginativní systém - pro zpracování informací nesených nonverbálními podněty, základní jednotka imagenOba systémy jsou stejnou měrou základem lidského poznání a nástroji zpracování informací(kódování, strukturace, uchování, znovuvybavení).Kroll, Yachzel, Carpenter, Sherman (massachusettská skupina psychologů, 1986) proti duálnímukódování zavádí: - lexikální model - konceptuální model = spojení abstraktního s konkrétním (např. „vizuální“ nota je spojena s hudbou, nebo přiřazování zvuku k písmenkám v rámci překladače)Mentální rotace: experimenty Sheparda, Metzlerové: testové podněty tvořila písmena znázorněnábuďto v normální, standardní pozici nebo zrcadlově převrácená. Zkoumané osoby měly posoudit, okterou variantu se jedná. Testové figury byly prezentovány v různých úhlech - nejdelší reakční časse objevuje například u největších úhlů – 180 stupňů. Podle autorů, testované osoby mentálně rotujís obrazem podnětu, dokud není ve standardní poloze, ve které jsou schopny jej optimálně porovnats, v paměti uloženými, vzory obrazů.Mentální zooming: rychlost a přesnost vybavení informací podle prototypické velikosti. Malé avelké znaky ve srovnání s prototypickými jsou z paměti či z představ vybavovány pomaleji as větším počtem chyb.Mentální scanning: experimenty Kosslyna: zkoumané osoby (ZO) dostaly fiktivní mapu ostrova svyznačenými orientačními body. Nejprve dostaly za úkol se ji naučit, dokud ji nedokázaly zpaměti 18
  19. 19. nakreslit. Posléze byl označen jeden bod, po pěti sekundách další – s instrukcí, aby přesunuly svůjvnitřní pohled na tento bod. Čím dále byly body od sebe, tím delší byl reakční čas a počet chyb. Zezjištění vyplývá, že mentální obrazy mají podobné prostorové vlastnosti jako reálné objekty.Mentální modely1. Poprvé užil tento pojem Kenneth Craik (1943); systematické používání pojmu MM až v 80.letech ve spojení s výzkumem mentálních rotací2. Filip Johnson – Laird (1983) zavádí MM do oblasti užívání jazyka (kompetence, performancejazyka, viz Chomsky)3. D. Genter, A. L. Stevens (1983) MM se utvářejí v procesu poznávání podstaty přírodních aspolečenských jevůMentální modely = výsledek konstruktivních postupů (operací, procesů) člověka v procesupoznávání objektuTémata výzkumů MM:1. Model TOTE • test – operate, test – exit • Termín pro činnost vyvolanou zjištěním nesouhlasu mezi skutečným a žádaným stavem. Šlo o snahu nahradit tradiční model podnět-reakce jako základní jednotku chování. Cyklus test-operate je opakován tak dlouho, dokud není cíle dosaženo, nebo dokud od něho není upuštěno. Model TOTE se stal základem mnoha dalších teorií řešení problémů.2. Čočkový model • V tomto modelu jsou rozdíly mezi lidmi, jejich percepcemi a jejich interpretacemi jevů vysvětlovány tím, že každý jedinec si z elementárních vnímatelných aspektů objektu vybírá jen některé a těm navíc přikládá odlišnou důležitost.3. Teorie pole • Lewin formuloval svou teorii především k vysvětlení chování jedince • má topologickou povahu tzn., že všechny jeho pojmy jsou vyjádřeny v prostorových výrazech • Vývoj osobnosti vykládá Lewin jako proces diferenciace, což je pojem přejatý z tvarové psychologie. Diferenciací míní člověk členění celostního jevu od částí. (např. navštívíme-li nějaké město poprvé, vnímáme je v jeho celosti. Až když se seznámíme s jeho různými částmi, můžeme vytvořit diferencovanou představu, která je podrobnější a přesnější. Diferenciace úzce souvisí s kognitivními pochody. • teorie působení mezi předměty a námJazykSémiotika (vědní disciplína, zkoumající aspekty znaků (také jazyka)) zahrnuje oblasti zkoumání:1. Vztah jazykového (také graf, index, ikon) znaku (symbolu) k jeho „obrazu“ • syntaktika (syntax) = nauka o vytváření vědeckých výpovědí, např. z matematických výpočtů, logogramů (abstraktní úroveň)2. obraz = jiný předmět • sigmatika – jádro metodologie, znaky (symboly) reprezentují jednotlivé předměty3. obraz = mentální reprezentace 19
  20. 20. • sémantika – „introspektivní“ vztah mezi mentálními reprezentacemi znaků (symbolů) a jejich definováním (pojmenováním; +sociální reprezentace); věda o významu4. obraz = lidé • pragmatika – „extrospektivní“ vztah mezi lidmi (různost užívání znaků –transkulturní rozdíly; +sociální reprezentace) a mezi znakem (symbolem)Pojem = základní jednotka na úrovni jazyka?Symbolické vyjádření (v jazyce reprezentován slovem nebo slovním spojením) podstatnýchspolečných vlastností skupiny objektů reálného nebo virtuálního světa, resp. jevů v reálném nebovirtuálním světě. Je jedním z výrazů lidské schematizace světa, což výrazně podporuje zvládnoutmnožství přicházejících informací.J. Fodor (1975) – pojmy jsou z velké části vrozenéPodstata pojmů a konceptů1. pojetí Peirce • Tak ve vztahu znaku a jeho předmětu nutně vystupuje i interpretace, jež je do tohoto vztahu uvádí. Znak a jeho interpretace vydělují předmět ze souvislosti světa a umožňují tak jeho poznání. • znak (slovo) – objekt – interpretace – význam (extenze, intenze) – denotace, konotace –pojem2. pojetí Saussure • Neexistuje ani přirozený vztah mezi slovem a objektem, na který odkazuje, ani neexistuje příčinný vztah mezi podstatnými vlastnostmi objektu a podstatou znaku, užívaný k jejich označení. • znak (slovo) – interpretace – význam (extenze, intenze) – denotace, konotace – pojemZnakové situace je možné rozlišovat na úrovni těsnosti vztahů (ztrátou informace, signálu) meziznakem – objektem – interpretací.Index = druh znaku, kde mezi znakem a jím označovaným objektem existuje věcná souvislost;nejtěsnější (PX 50, rodné číslo atd.)Ikon = je druh znaku, kde vztah mezi znakem a zastupovanou skutečností je dán vnějšípodobností, objektivní shodou. Může jím být např. piktogram, značka, zvukomalba, nápěv mluvy;méně těsný ( ©, $)Symbol = je druh znaku, kde vztah mezi znakem a zastupovanou skutečností je dán náhodně;nejméně těsný (meč, kříž atd.) • Minsky (1975) – pojem = myšlení na základě rámce • Abelson, Schank (1977) – myšlení na základě skriptu (scénáře) = uvedení imaginárního a verbálního kódu do pohybu, zavedené do času (př. scénáře, po předvedení nějakého výkonu se tleská) • Piaget, Neisser – myšlení na základě schémat = neustále se pohybujeme mezi kódem a tím, co by mohl znamenat s porovnáváním vlastních zkušeností • Biederman – geon (geometrický iont)=elementární prvky, z nichž lze poskládat jakýkoliv geometrický objekt (trojrozměrný), který je člověk schopen vnímat • Posner – (vizuální) kódy = jakýkoliv objekt se dá převést na kódy 20
  21. 21. Rozpoznávání slov:rozpoznávání slov je dosahováno pomocí procesů: bottom-up procesy = vyvolané akustickýmsignálem (tedy tím, co slyšíme); a top-down procesy = vytvářené z lingvistického kontextuMyšleníTeorie myšleníŘešení problémů- při řešení problémů vyvstávají 3 obecné aspekty myšlení:1) jsme si vědomi, že myslíme2) procesy myšlení mají různý stupeň zaměřenosti.3) problémy, které řešíme, se liší podle množství informací, které jsou k jejich řešení potřeba.Reproduktivní řešení problémů využívá zkušeností z minulosti a někdy může dokonce úspěšnémuřešení problému zabránit.Produktivní řešení problémů se vyznačuje vhledem do problému a produktivní restrukturacíproblému. Vhled se často dostavuje náhle a je doprovázen tzv. „aha zážitkem“.Funkční fixace (strnulost) - chování je negativně ovlivněno minulou zkušeností. Experiment sesvíčkou. ZO (zkoumaná osoba) byla dána k dispozici svíčka, krabička rýsováčků, sirky a dalšípředměty s tím, že svíčka má být připevněna na zeď (do svislé polohy). ZO se obvykle snažilypřipevnit svíčku pomocí rýsováčků nebo roztavit vosk a přilepit ji; jen málo z nich přišlo na nápadpoužít krabičku od rýsováčků jako držák na svíčku - připíchnout ji na zeď a na ni postavit svíčku.Duncker tvrdil, že ZO jsou „fixovány“ na obvyklou funkci krabičky (uchovávat rýsováčky) anedokáží tak přijít na toto řešení problému.Teorie prostoru a problémuNewell a Simon v padesátých letech poskytli první počítačový model psychických procesů, který sestal významným bodem v historii kognitivní psychologie a umělé inteligence. Na řešení problémůnahlíželi jako na prozkoumávání různých cest k řešení (obdobně jako když hledáme cestu vlabyrintu - existuje mnoho alternativních cest, kterými se vydat, pro hledání cesty labyrintemmohou být použity různé strategie). Newell a Simon tvrdili, že při řešení problému procházejí lidérůznými stavy vědění. Začnou zadáním problému - počátečním stavem vědění - a pátrají v prostorumožných stavů tak dlouho, dokud nedojdou k cílovému stavu vědění - řešení problému. Z jednohostavu vědění do druhého se přesouvají pomocí mentálních operátorů. Pro přesun z původního docílového stavu vědění používají nejrůznější strategie nebo heuristické metody.Algoritmus je metoda nebo postup, který zcela jistě vede k řešení problému (pokud řešení existuje;u hanojských věží by bylo např. možné prozkoumat všechny možné kroky). Zaručuje nalezenířešení, obvykle však trvá příliš dlouho.Heuristické metody neobsahují přesný sled kroků, jsou více intuitivní a nezaručují nalezení řešeníproblému; častěji však vedou k úspěchu než neúspěchu a šetří mnoho času a úsilí.Heuristické strategie:Analýza dílčích cílů – rozložení problému na vhodné dílčí cíle.Analýza prostředků a cíle - jde o porovnání současného stavu s cílovým stavem a pokus najítprostředek - operátor, jak tu mezeru překlenout.Zpětné hledání - (Vhodná např. při řešení problému s lekníny, které každý den zdvojnásobí svouplochu. Na začátku léta leknín, za 60 dní pokryjí celé jezero. Který den je pokryta polovina jezera?)Silnou stránkou teorie je její úspěch při predikci strategií řešení problémů a fungující počítačovésimulace. Hlavní slabinou je však úzké spektrum problémů, na které byla aplikována. 21
  22. 22. Fáze řešení problému3 fáze:1. Reprezentace problému • klíčová fáze pro úspěšné a rychlé vyřešení problému • musíme se na problém dívat se správného úhlu2. Odvození strategie problému • použití pravidel nebo rovnic pro řešení • pravidla použijeme pro uspořádání problému do zvládnutelných celků • můžeme postupovat pomocí algoritmů nebo heuristických metod3. Kontrola správnosti řešení • je snadná u tzv. dobře vymezených problémů • existují ale problémy, kde není cílový stav tak přesně vymezenýRozhodováníracionální modely rozhodování - například se rozhodujeme, zda se učit na písemku nebo zda jet navíkend na hory lyžovatDvě dimenze uvažování:1. užitek (prospěch) - zhodnocení možných důsledků (jak moc radosti z lyžování, jak moc radostiz jedničky, jak moc zklamání?) a pravděpodobnost různých výsledků (jako je napříkladpravděpodobnost, že nebude sníh, že bude těžká písemka atd.) Rozhodnutí pak zahrnuje kombinacihodnocení obojího.2. ?(nejsem schopna zjistit )Heuristika založená na reprezentativnosti jevu - Příklad: Honza je velice plachý a uzavřený,vždy ochotný pomoci, ale o lidi se příliš nezajímá. Je trpělivý a pořádný, má potřebu vnášet do věcípořádek a strukturu a zaměřuje se na detaily. Hádejte, jaká je pravděpodobnost, že Honza je: číšník,pilot letadla, fyzik. Většina lidí srovná tento popis se svou reprezentací pilota, číšníka atd. a podletoho určí pravděpodobnost. Přitom bychom měli vzít v úvahu předchozí pravděpodobnost (priorprobability), tj. podíl příslušníků jednotlivých profesí v populaci - číšníků je zdaleka nejvíce.Chyba souvislosti - přesvědčení, že příklad s obecným a charakteristickým rysem jereprezentativnější než jen příklad s charakteristickým rysem.Heuristika založená na přístupnosti, dosažitelnosti - Např. při odhadování pravděpodobnostiautonehody jsme ovlivněni minulostí (zda jsme ji už my nebo někdo blízký zažili, viděli jsme právěkolizi, často slyšíme o nehodách atd.). Co vidíme a o čem slyšíme více a 13častěji, to pokládáme zapravděpodobnější (seznam slavných žen a neznámých mužů – zdá se, že je tam více žen).Rozhodování v laboratorních a v reálných podmínkách - v laboratoři je otázka opravděpodobnosti předkládána pouze jednou. ZO nemají zpravidla zpětnou vazbu a nemohou si taksvůj úsudek opravit. V reálném životě je zpětná vazba přítomna. Je prokázáno, že při zkoumáníusuzování v reálných podmínkách si lidi vedou lépe.PojmyJe možné je uspořádat na základě tří principů:1. úspornosti - dělíme objekty světa do kategorií, abychom snížili množství informací, kterémusímezpracovat 22
  23. 23. 2. informativnosti - vyvažuje úspornost – kdybychom všechny objekty třídili do tří obecnýchkategorií, nebyl by tento systém příliš informativní3. přirozenosti - některé kategorie jsou „přirozenější“ než jinéGradient typičnosti - při posuzování příslušnosti ke kategorii (zda je objekt příkladem určitékategorie – zda splňují určitá kritéria ) př. vrabec je lepším příkladem kategorie pták než tučňákHierarchické uspořádávání pojmů – např. kolik úrovní abstrakce má systém pojmů? Lidéuznávají 3 úrovně abstrakce: • nadřazenou úroveň (obecné kategorie – nábytek) • základní úroveň (křeslo) • podřazenou úroveň (konkrétní předmět – moje oblíbené křeslo)Nestabilita pojmů – při kategorizaci pojmu v určitém kontextu dochází k aktivaci pouze některýchinformací.Teorie kategorizace pojmů • teorie vymezujících atributů • teorie prototypu • teorie kategorizace založené na exempláříchTeorie vymezujících atributůVýznam pojmu může být vyjádřen konjunktivním seznamem atributů; každý z těchto atributů jenezbytný a pouze přítomnost všech najednou dostačuje pro identifikaci objektu jako příkladupojmu. Příslušnost (a nepříslušnost) ke kategorii je jasně vymezena. Všichni příslušníci kategoriejsou rovnocenně reprezentativní pro danou kategorii. Jsou-li pojmy uspořádány hierarchicky, pakvymezení specifického pojmu (např. vrabec) obsahuje všechny vymezující atributy nadřazenéhopojmu (např. pták).Teorie prototypuJedna ze dvou hlavních teorií sémantiky, jež předpokládá, že kategorie jsou tvořeny prototypy,které nejlépe reprezentují daný pojem a obsahují soubor charakteristických znaků, jež bývajítypické pro většinu představitelů kategorie.Pozn. Prototyp = model nejlépe reprezentující daný pojem, zahrnuje soubor charakteristickýchznaků (rysů), které jsou typické pro většinu příkladů pojmu, ačkoli žádná jednotlivá vlastnost (rys,znak) není nezbytná pro to, aby položka byla považována za reprezentanta pojmu.Teorie kategorizace založené na exempláříchKategorie jsou vytvářeny na základě souboru příkladů nebo exemplářů; tyto exempláře jsouseskupeny na základě podobnosti. Podle této teorie člověk nemá uložen abstraktní obraz ptáka,který slouží jako centrální prototyp pro pojem pták, ale má sklad všech miliónů exemplářů ptáků,který kdy viděl (proto rychleji odpovíme na otázky „je vrabec pták?“ než na stejnou otázku týkajícíse tučňáka. 23
  24. 24. Modely inteligenceinteligence = schopnost adaptace na nové podněty (problémy)Pozn. U modelů inteligence řekl, že nám tím nebude motat hlavu, protože sám v tom nemá úplnějasno, a je to trochu komplikovaný. Takže tady jen jsou moje poznámky, které k tomu říkal.Konekcionismus – např. obrázek je složen z pixelů, které nesou informaci o barvě a o umístěníbarvy; není zde nadřazený nebo podřazený pixel; když si to převedeme na mozek, konkrétně naneurony, tak všechny neurony jsou si rovni; dokážeme provádět několik věcí naráz (psát, počítat)Modulární systém – oproti tomu je model, kde jsou některé neurony nadřazené (např. některéneurony jsou tu pro rozeznávání čáry, znaku, rozpoznání slova…)Tvořivostviz též str. 12= schopnost takových kognitivních procesů, které vedou k novým řešením, mentálním modelům,hypotézám, tedy k vytváření nových myšlenek, inovacíVertikální myšlení (Edwadr de Bono)Vertikální myšlení je definováno přímočarým postupem k cíli a řešení problému, logickým sledemkroků.Laterální myšlení (Edward de Bono)Laterální myšlení hledá postranní cesty a méně zřejmá řešení.Př. Existovali kdysi starý a ošklivý lichvář a obchodník s pěknou dcerou. Obchodník se u lichvářezadlužil a nemohl svůj dluh splatit. Lichvář navrhl řešení -dcera nechť losuje: vytáhne-li zklobouku černý oblázek, provdá se za lichváře a dluh bude zapomenut; vytáhne-li bílý oblázek,nemusí se za něj vdát a dluh bude také smazán; odmítne-li tento los, otec půjde do vězení a onabude trpět hladem. Otci i dceři nezbylo než na tuto volbu přistoupit. Lichvář se sehnul a z pěšinyvzal dva oblázky a vložil je do klobouku. Bystré dceři neušlo, že jsou oba černé. Co teď? Ten, kdomyslí vertikálně, vidí jen tyto možnosti řešení situace: 1) dcera odmítne volbu; 2) vytáhneoblázky oba a odhalí lichváře jako podvodníka; 3) zvolí libovolný oblázek a obětuje se v zájmusvého otce. Všechna tato logická řešení nejsou uspokojivá, buď otec skončí ve vězení, nebo dcerav manželství. Vertikální myšlení se zabývá pouze skutečností, že dcera musí učinit volbu tak, jakbylo uvedeno a nést logické následky. Laterální myšlení si všímá všech ostatních aspektů amožných variant řešení. Dívka myslela laterálně a tak sáhla do klobouku, vyjmula oblázek aneopatrně jej upustila na pěšinu, kde se okamžitě ztratil mezi ostatními. Pak obrátila pozornost nazbývající oblázek v klobouku - byl černý a proto ten, který původně vytáhla a upustila, musel býtbílý.Jak se stát tvořivějšími? (Edward de Bono) 1. rozpoznávání dominantních (polaritních) idejí 2. hledání co největšího počtu jiných přístupů 3. oslabování působení vertikálního myšlení 4. pokusit se přeformulovat znění problému, než marně hledat řešení pro původní znění problému 5. nepřevádět vše do slov a logicky souvisejících myšlenek, využívat pocitů a obrazné představivosti pokoušet se i nepřirozeně obracet některé zřejmé vztahy mezi věcmi - jak budou vypadat? 24
  25. 25. 6. přenést, transformovat problém do jiného prostředí či situace 7. využívat náhody, hry, bezcílného bloumání myšlenekPři laterálním myšlení není nutno, aby ve všech dílčích krocích byl postup úvah vždy správný.Potřeba, aby vše bylo v pořádku ve všech jednotlivostech, je patrně největší překážkou pro vzniknových myšlenek. Důležité je vlastně pouze, aby závěr postupu, celkové řešení problému, bylosprávné 25

×