Successfully reported this slideshow.
We use your LinkedIn profile and activity data to personalize ads and to show you more relevant ads. You can change your ad preferences anytime.

Děti a média - Zavěrečný úkol KPI

283 views

Published on

Published in: Education
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

Děti a média - Zavěrečný úkol KPI

  1. 1. Děti a médiaArgumentace výběru tématu: Tento text je součástí mé ročníkové práce, která se zabývávlivem médii na sexuální výchovu dětí. Vybrala jsem část, která charakterizuje pojem média apoté se v poslední části dostávám ke vztahu mezi dětmi a médii. Studuji sociální pedagogiku aporadenství a proto si myslím, že veškerá témata týkající se dětí s mým oborem souvisí. Tototéma je navíc velmi zajímavé a taky ne zcela prozkoumané. Pro tento text jsem vybrala jinýnázev než ke své ročníkové práci, protože se více týká obecných bodů ve vztahu dítě vs.média a sexuální výchově se nevěnuje.Anotace: Práce se zabývá souvislostí mezi médii a dětmi, tedy jejich vlivem na děti odmladšího školního věku až po adolescenci. K podrobnějšímu rozpracování tohoto tématupráce obsahuje i základní charakteristiku pojmu média. Práce předkládá možná řešeníuvedených problematik a slouží k zamyšlení se nad současnou společností a jejímnevědomým ovlivňováním dětí.Klíčová slova: média, děti, účinky médií, dětská psychika, vztahyKe každému zdroji napište v 5 bodech hodnocení toho, proč daný zdroj považujete zakvalitní a relevantní právě ke svému textu. - MALES, M. (2004). Its not the media: The truth about pop cultures influence on children. Teacher Librarian, 31(3), 34-34. Retrieved from http://search.proquest.com/docview/224890130?accountid=16531 o anglický článek o text z odborného časopisu o jiný úhel pohledu na danou problematiku o text je podložen psychologickým testem o souvisí s tématem práce a proto je vhodné jej využít - URBAN, Lukáš, Josef DUBSKÝ a Karol MURDZA. Masová komunikace a veřejné mínění. Vyd. 1. Ilustrace Zdeněk Prošek. Praha: Grada, 2011, 230 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-802-4735-634.
  2. 2. o autoři se věnují proměním sociální a masové komunikace o zapojují do svého uvažování i kulturu o část knihy je věnována násilí, o němž jsem informace ve své práci také použila o aktuální informace o věnuje se i názorům lidí, výzkumům atd. - MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Vyd. 4. rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2009, 639 s. ISBN 9788073675745. o základní informace o médiích o autor uvádí rozdělení přístupu k médiím o kvalitní monografie o souvisí s tématem o velmi známý autor, čímž je zaručena kvalita jeho práce - nepoužila jsem žádnou webovou stránku, proto přidávám hodnocení ke dvěma odborným publikacímObrázek s vizualizací tématu:
  3. 3. 1 Média V současné společnosti mají média velký význam, jehož hodnota stále stoupá. Média jsouzdrojem moci, ale také možností trávení volného času. Představují tedy neustále se rozšiřujícízdroj působení na celé lidstvo. „Podíl médií při vytváření si názorů na dění v našem blízkém ivzdáleném okolí narůstá, stejně jako jejich možnost pronikat lidem do soukromí a činit hopředmětem veřejného zájmu a diskuze.“ (2011, Urban, Dubský, Murdza) Jako první bych ráda vymezila pojem média pro účely této práce. A dále se zaměřila naznaky a vliv, tedy účinky médií. Veškeré tyto informace budou potřebné pro uvedení dotématiky této práce. 1.1 Vymezení pojmu Definice pojmu média, případně masová média, je velmi široká. Každá kultura také chápea rozumí tomuto pojmu jiným způsobem. Proto je nutné brát ohled na místní specifikacikultury – u nás tedy moderní rozvinutý stát s tržní ekonomikou. Veškeré skutečnosti v tétopráci uvedené budou v kontextu této situace a nebudou aplikovatelné na jiné druhyspolečnosti s jiným typem kultury. Velmi zjednodušeně řečeno můžeme považovat masová média za technologii, kterázprostředkovává masovou komunikaci. Problém nastává při vymezování pojmu masovákomunikace, protože nemá žádné jasné vysvětlení. Přesto můžeme, na základě běžnéhochápání tohoto jevu, pojem charakterizovat. „Masová komunikace zahrnuje instituce apostupy, jimž specializované skupiny využívají technické prostředky (tisk, rozhlas, filmyapod.) pro šíření symbolické obsahu směrem k rozsáhlému, nesourodému a širocerozptýlenému publiku.“ (1986, Janowitz)Přístupy Podle McQuiala (2009) se v teorii vyskytuje rozdílné pojetí médií. Prvním způsobem jerozdělení podle toho, zda se soustředíme více na média či společnost. U kladení větší hodnotymédiím (mediocentrický přístup) se přisuzuje mnohem více vlivu a samostatnosti komunikaci.U druhého přístupu (sociocentrický přístup) chápe média v souvislosti s politickými
  4. 4. a ekonomickými silami státu. Druhým pojetím se autoři rozdělují mezi ty, kteří kladou důrazpředevším na oblast kultury a myšlení a druhá skupina zdůrazňuje materiální podmínkya okolnosti. Jednotlivé přístupy lze vzájemně kombinovat. Já sama bych se ve své práci vícezaměřila na kulturální přístup a to ze strany sociocentrické i mediocentrické. 1.2 Znaky médií Různá média se vyznačují různými vlastnostmi. Přesto můžeme podle Thomsona (2004)určit některé společné: uchování, reprodukovatelnost, prostorové a časové odloučení.Všechny tyto znaky jsou dvoustranné a to z hlediska toho, kdo je médium zprostředkovává ana druhé straně toho, kdo médium přijímá. Porozumění tomuto hlavnímu rysu médiíumožňuje lepší chápání vztahů a působení médií na společnost. 1.3 Účinky „Mediální účinek označuje změnu v chování nebo myšlení individuálního příjemce čipublika, k níž dochází v reakci na recepci určitého mediálního obsahu. Obecně řečeno setímto pojmem označuje dopad na příjemce sdělení.“ (2011, Urban, Dubský, Murdza). Účinkymédií lze podle Murdzy (2011) rozdělit na ty, které byly plánované X neplánované a taképodle délky trvání na účinek dlouhodobý X krátkodobý. Dále definoval 9 obecných účinků,které zde stručně uvádím: a. vznik nových speciálních činností b. zkracování vzdálenosti c. rozšiřování poznání a vědění člověka d. nová témata pro konverzaci e. silný formativní vliv médií f. zprostředkovávání vzorců chování a sociálního jednání g. posilují důraz na ekonomické a spotřební faktory života h. mění vzorce rodinného života i. předpoklad šíření kultury
  5. 5. Všechny tyto obecně definovatelné účinky mohou mít různý dopad na různé společnosti ajedince v nich. Některé z účinků lze považovat za čistě kladné, u jiných si uvědomuje pouzenegativní vliv. 1.4 Druhy Základním rozdělením médií se zabýval již McLuhan (2011) v šedesátých letech, který jerozdělil na chladná a horká. Mezi chladná média patří například televize nebo telefon a jsou totaková média, která jsou zaměřená na racionalitu příjemce. Horkým médiem je například film,z toho důvodu, že tato média kombinují akustická a vizuální data a tím více působí na emocepříjemce. Definovat jednotlivá média je složité, protože chápání se mění v čase a přibývajínebo ubývají různé možnosti vlastností těchto médií.2 Děti a média Nejčastěji jsou spojována média (obzvláště televize) s dětmi při zkoumání agresivity. Jásama bych zde chtěla podat obecné vlivy, které podle nastudované literatury média na dětimají a až v poslední kapitole podnítit diskusi o souvislosti sexuální výchovy a vlivu médií. Velkým rozdílem knihy a televize je ten, že u knih musí (malý) čtenář udržovat nějakoupostupnou návaznost. Učí se číst z pohádkových knížek tištěných velkým písmem, potépřechází ke krátkým příběhům a až za nějakou dobu se zformuje individualita, která se zaměřína určitý žánr a je schopná chápat více dějových linek a souvislostí v celé knize. K televizimůže zasednout jakkoliv staré dítě a podívat se na jakýkoliv pořad/film, většinou k tomunepotřebuje mít vybudovány žádné základy a je schopno vnímat celý děj. Proto může dítěpředškolního věku sledovat se zaujetím detektivku. Svou roli hrají i smysly člověka. Mnohemlákavější je film, protože zapojujeme mnohem více smyslů než při čtení černobílých stránek ataké se nemusíme namáhat zapojováním vlastní představivosti. Dětský divák je bezbranný aBurton (2001) uvádí skutečnost, že televize nabízí dětem příklady chování různých rolív různých situacích. Dítě však obvykle neodkáže rozpoznat, že scény nejsou skutečné a nesmíse reálně dělat. Bohužel není ani jednoznačné, které pořady jsou pro děti vhodné a které ne.Na základě výzkumu uvedeného v článku Its not the media (2004, Males) podle KarenSternheimer má na děti stejný vliv akční film, kde se objevují vraždy, násilí či sex stejně jako
  6. 6. dětské pořady, například v Americe známá Sesame Street a Mr. Rogers Neighborhood.Jediné, co dokáže dítě pochopit je podle Burtona (2001) rozdíl mezi animovanými a hranýmifilmy, protože vnímá odlišnost těchto dvou světů. Ještě před deseti lety nebyl počítač běžnou součástí domácnosti. Nyní vlastní počítačtéměř každá rodina. Děti se setkávají s počítačovými hrami. Existují hry vhodné pro dětskéuživatele, na kterých se děti mohou učit například základy matematiky nebo poznávat barvysouběžně se ale učí počítač ovládat a postupují k lepším hrám. Bývají to nejčastěji virtuálníreality, „střílečky“ a pro ty méně náročné různé jednoduché úkoly. V mladším školním věkuse ale děti dostávají i na internet. Mají vlastní email, prostřednictvím kterého komunikují sesvými přáteli, účastní se různých chatů, kam se už může dostat kdokoliv „zvenčí“ a spoustaškoláků už je aktivních na sociálních sítích (Facebook apod.). Během všech těchto aktivit semohou setkat s anonymními uživateli internetu a být jimi ovlivňováni díky své nevinnosti abezprostřednosti. Také na internetu objevují své vzory, mohou je sledovat a snažit se vypadati chovat stejně. I rozhlas může ovlivňovat do velké míry, ale díky chybějícímu vizuálnímu zobrazení jejeho efekt mnohem menší než u televize či internetu. I přesto zprostředkovává nejrůznějšínázory a pohledy na svět dětským uším a to převážně nevědomě, kdy děti tyto informace slyšínapříklad během jízdy autobusem nebo na návštěvě. Vysílání je určeno všem posluchačům, aproto jsou zprávami zasáhnuty i děti. Za hlavní účinek tedy můžeme považovat napodobování. Děti napodobují, to co vidív televizních pořadech nebo chtějí napodobovat děti v reklamách. Napodobují své vrstevníkya tak si zřizují internetové účty, aby mohli sledovat své vzory. Vše co slyší, vidí nebo čtou, seukládá v jejich paměti a jsou schopny si to kdykoliv vybavit a použít. Jediná kontrola, kterámůže existovat, jsou rodiče.
  7. 7. Použitá literaturaBURTON, Graeme, JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal,2001, 391 s. ISBN 80-85947-67-6MALES, M. (2004). Its not the media: The truth about pop cultures influence on children.Teacher Librarian, 31(3), 34-34. Retrieved fromhttp://search.proquest.com/docview/224890130?accountid=16531MCLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím: extenze člověka. 2., rev. vyd. Praha: Mladáfronta, 2011, 399 s. ISBN 9788020424099.MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Vyd. 4. rozš. a přeprac. Praha:Portál, 2009, 639 s. ISBN 9788073675745.URBAN, Lukáš, Josef DUBSKÝ a Karol MURDZA. Masová komunikace a veřejné mínění.Vyd. 1. Ilustrace Zdeněk Prošek. Praha: Grada, 2011, 230 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN978-802-4735-634.

×