Masarykova univerzita
              Filozofická fakulta


       Ústav české literatury a knihovnictví
              Kabin...
Masarykova univerzita
               Filozofická fakulta


        Ústav české literatury a knihovnictví

                ...
Bibliografický záznam

ZÁVESKÁ, Adéla. Vězeňské knihovny ve vybraných ženských věznicích a vazební
věznici. Analýza a hodn...
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala

samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.




              ...
Poděkování

         Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí diplomové práce PhDr. Jitce
Krejčí, za metodické vedení,...
Obsah

          1 ÚVOD .....................................................................................................
3.2.4 Vytváření standardů práce: Mezinárodní příručka prospěšných
      knihovnických služeb.................................
5.1.3 Rozhovor s knihovníkem Vazební věznice Ostrava ............................... 43
       5.1.4 Závěr ..................
5.2.5 Závěr ..................................................................................................... 60
   5....
5.4 POROVNÁNÍ ZKOUMANÝCH VĚZEŇSKÝCH KNIHOVEN .................................... 75

6 ZÁVĚR................................
1 Úvod

        Tato práce se zabývá vězeňskými knihovnami ve vybraných1 ženských věznicích a
ve vazební věznici, v níž js...
Třetí kapitola je věnována problematice žen ve vězení a specifickým potřebám, jež
uvězněné ženy mají. Součástí této kapito...
2 Pojetí vězeňské knihovny

        Tato kapitola se zabývá definováním pojmu vězeňské knihovny, jejími principy,
funkcemi...
chování, které porušilo normy společnosti a vzniklo jím pro společnost nebezpečí.
Z tohoto důvodu se vězeňská knihovna stá...
Druhým typem je knihovna příslušnická. Zde jsou zařazeny dokumenty určené
personálu věznice. Jedná se většinou o různé dok...
k tomu, že ve světové odborné literatuře převažuje termín „vězeňská knihovna“ (prison
library) bude tento termín používán ...
zařízení jsou přímo zodpovědné za podporu, rozšiřování a posílení celkového
rehabilitačního programu instituce“10.

      ...
2.2.2 Principy vězeňství

        Přejděme nyní ke dvěma základním principům vězeňství, ze kterých budeme dále
vycházet. L...
2.3.1 Vzdělávací funkce

        Vzdělávací funkce se snaží o vzdělávání uvězněných v širokém rozsahu. Je
podporováno jak ...
Naplnění rehabilitační funkce spočívá v zajištění dokumentů potřebných
k realizaci terapeutických programů pořádaných vězn...
2.3.4 Kulturní funkce

        Kulturní funkce vězeňské knihovny spočívá jednak v jejím provozování a jednak
ve službách, ...
preferovaných funkcí: „velikost a míra ostrahy vězeňského zařízení, způsob přístupu ke
knihovnickým službám (volný či omez...
3 Legislativa, doporučení, příručky a standardy určené
vězeňským knihovnám

       Tato kapitola se zabývá legislativou (z...
3.1.1 Zákon č. 293/1993 Sb. o výkonu vazby22

       Existenci vězeňské knihovny v tomto případě upravuje § 17 Uspokojován...
Ohledně denního tisku a časopisů je Vyhláška č. 109/1994 takřka stejná jako dříve
zmíněný Zákon č. 293/1993 Sb. Jediný roz...
existenci vězeňské knihovny se odsouzení dovídají při přijímání do výkonu trestu. Tato
informace je sdělena všem bez jakéh...
3.1.4 Vyhláška MS č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu
odnětí svobody 27

        Ve vyhlášce č. 345/1999 S...
Článek 3 se zabývá organizací knihovny. Zde je stanoveno, že knihovna pro
obviněné a odsouzené musí být v každé věznici, m...
Článek 5 stanovuje funkci knihovníka. V tomto nařízení se hovoří o odsouzených
nebo obviněných, kteří požádali o zařazení ...
3.2 Dokumenty vydané mezinárodními organizacemi

        Jedná se o dokumenty vydané mezinárodními organizacemi, v nichž s...
3.2.1 Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni

       Jedná se o významný dokument vydaný OSN36 vydaný v roce ...
s vnějšími veřejnými knihovnami“.               Ledvinová37 ve své práci uvádí, že model, kdy
vězeňské knihovny spolupracu...
Kapitola (body 116 – 121) zabývající se vězeňskou knihovnou a jejím přínosem je
zařazena do sekce „Programy pro vězně“ v o...
Jedná se o dokumenty Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni a Doporučení
č. R(89)12 Rady ministrů Evropské un...
problematiky vězeňských knihoven. Článek předcházel vydání revidované Směrnice pro
knihovnické služby uvězněným45, kterou ...
Další část této publikace nese název „Směrnice“ a zabývá se v jednotlivých
okruzích sférou své působnosti, správou, přístu...
českých knihovníků poukazuje na to, že vězeňské knihovny nejsou zahrnuty v Knihovním
zákoně48 a tudíž nespadají do sféry p...
4 Ženy ve vězení

       Tato kapitola se zabývá specifiky ženského vězeňství. V jednotlivých částech
hovoří o uzpůsobení ...
mužských věznic. Zde je ovšem velice problematické zajistit bezpečnost uvězněných žen
a zajistit jim přiměřené zacházení.
...
převezeny do veřejné nemocnice, kde bude jednak zajištěna „odborná péče a dítě nebude
stigmatizováno záznamem věznice o je...
dítětem je nesmírně významná a dítě by proto mělo být s matkou tak dlouho, jak je to jen
možné. Druhý názor pak pracuje s ...
věku netrpí tím, že jsou vychovávány ve vězeňském prostředí, protože prostředí, v němž
se pohybují, si v tomto věku neuvěd...
4.3 Současný stav ženských věznic v České republice

       V této kapitole jsou uvedena kritéria hodnocení stavu vězeňstv...
4.3.3 Zacházení s vězněnými ženami

       V České republice nejsou hlášeny žádné zprávy o znásilnění uvězněných žen. Ve
v...
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Vězeňské knihovny ČR
Upcoming SlideShare
Loading in …5
×

Vězeňské knihovny ČR

6,616 views

Published on

Diplomová práce Vězeňské knihovny ve vybraných ženských věznicích a vazební věznici. Analýza a hodnocení, autorka Adéla Záveská (2006).

Published in: Education
0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total views
6,616
On SlideShare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
4
Actions
Shares
0
Downloads
12
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

Vězeňské knihovny ČR

  1. 1. Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet knihovnictví Magisterská diplomová práce 2006 Adéla Záveská
  2. 2. Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet knihovnictví Informační studia a knihovnictví Adéla Záveská Vězeňské knihovny ve vybraných ženských věznicích a vazební věznici. Analýza a hodnocení. Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Jitka Krejčí 2006
  3. 3. Bibliografický záznam ZÁVESKÁ, Adéla. Vězeňské knihovny ve vybraných ženských věznicích a vazební věznici. Analýza a hodnocení. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Kabinet knihovnictví, 2006. 76 s., 11 s. příloh. Vedoucí diplomové práce PhDr. Jitka Krejčí. Anotace Diplomová práce „Vězeňské knihovny ve vybraných ženských věznicích a vazební věznici. Analýza a hodnocení“ se zabývá vězeňskými knihovnami ve vybraných českých ženských věznicích (věznice v Opavě a Světlé nad Sázavou) a vazební věznici (Ostrava). První část práce (teoretická) je věnována uvedení do problematiky, legislativě spojené s provozováním vězeňských knihoven a standardům a směrnicím, jež vydaly mezinárodní organizace. V práci je také zmíněna problematika ženského vězeňství. V druhé části práce (praktické) je popsán stav zkoumaných vězeňských knihoven a jsou zde reprezentovány výsledky terénního průzkumu. V závěru jsou v krátkosti vězeňské knihovny vzájemně porovnány. Klíčová slova: vězeňské knihovny, věznice, vazební věznice, knihovny, ženy, legislativa, standardy, směrnice, terénní průzkum
  4. 4. Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. ………………………………………… Podpis autora práce
  5. 5. Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí diplomové práce PhDr. Jitce Krejčí, za metodické vedení, cenné rady a trpělivost, kterou během naší spolupráce projevovala. Dále bych chtěla poděkovat vedení jednotlivých věznic, jež mi umožnila navštívit jejich zařízení a poskytla mi tak podklady pro tuto práci. Zvláštní poděkování pak patří jednotlivým zaměstnancům věznice, jež vzali uskutečnění těchto návštěv a průzkumů na svá bedra. V neposlední řadě chci poděkovat své rodině a přátelům, kteří mi byli, jsou a nadále snad i budou, oporou. Děkuji! V Brně,dne……………… ...…………………………… Podpis
  6. 6. Obsah 1 ÚVOD ................................................................................................................... 1 2 POJETÍ VĚZEŇSKÉ KNIHOVNY .................................................................. 3 2.1 DEFINICE VĚZEŇSKÉ KNIHOVNY ...................................................................... 3 2.1.1 Typy vězeňských knihoven....................................................................... 4 2.2 SMYSL VĚZEŇSKÉ KNIHOVNY A PRINCIPY VĚZEŇSTVÍ ..................................... 6 2.2.1 Smysl vězeňské knihovny ......................................................................... 6 2.2.2 Principy vězeňství ................................................................................... 8 2.3 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH FUNKCÍ VĚZEŇSKÉ KNIHOVNY .................................. 8 2.3.1 Vzdělávací funkce.................................................................................... 9 2.3.2 Rehabilitační funkce................................................................................ 9 2.3.3 Informační funkce ................................................................................. 10 2.3.4 Kulturní funkce...................................................................................... 11 2.3.5 Rekreační funkce ................................................................................... 11 2.3.6 Naplňování funkcí vězeňské knihovny................................................... 11 2.4 ZÁVĚR ........................................................................................................... 12 3 LEGISLATIVA, DOPORUČENÍ, PŘÍRUČKY A STANDARDY URČENÉ VĚZEŇSKÝM KNIHOVNÁM ...................................................................................... 13 3.1 ZÁKONY A VYHLÁŠKY ČESKÉ REPUBLIKY, KTERÉ SE ZABÝVAJÍ VĚZEŇSKOU KNIHOVNOU .................................................................................................................... 13 3.1.1 Zákon č. 293/1993 Sb. o výkonu vazby ................................................. 14 3.1.2 Vyhláška MS č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby ...... 14 3.1.3 Zákon č. 169/1999 o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů................................................................................................... 15 3.1.4 Vyhláška MS č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody ..................................................................................................................... 17 3.1.5 Nařízení č. 12/ 2002 o provozování knihoven....................................... 17 3.1.6 Listina základních lidských práv a svobod ........................................... 19 3.2 DOKUMENTY VYDANÉ MEZINÁRODNÍMI ORGANIZACEMI .............................. 20 3.2.1 Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni .......................... 21 3.2.2 Evropská vězeňská pravidla.................................................................. 21 3.2.3 Manifest UNESCO o veřejných knihovnách ......................................... 22
  7. 7. 3.2.4 Vytváření standardů práce: Mezinárodní příručka prospěšných knihovnických služeb.................................................................................................. 22 3.2.5 Mezinárodní směrnice zaměřené na vězeňské knihovny vydané organizací IFLA ......................................................................................................... 23 3.2.6 Projektování a realizování vězeňských knihoven: strategie a zdroje.... 24 3.2.7 Směrnice pro knihovnické služby uvězněným........................................ 25 3.3 ZÁVĚR .................................................................................................... 26 4 ŽENY VE VĚZENÍ........................................................................................... 28 4.1 POTŘEBY ŽEN VE VĚZENÍ ............................................................................... 28 4.2 MATKY S DĚTMI VE VĚZENÍ ........................................................................... 30 4.2.1 Specializované oddělení pro výkon trestu odnětí svobody matek nezletilých dětí ve Věznici Světlá nad Sázavou .......................................................... 31 4.3 SOUČASNÝ STAV ŽENSKÝCH VĚZNIC V ČESKÉ REPUBLICE............................. 33 4.3.1 Ženské věznice v České republice ......................................................... 33 4.3.2 Legislativa související s vězněním žen .................................................. 33 4.3.3 Zacházení s vězněnými ženami.............................................................. 34 4.3.4 Přehled programů pro vězněné ženy..................................................... 34 4.4 ZÁVĚR ........................................................................................................... 34 5 VĚZEŇSKÉ KNIHOVNY VE ZKOUMANÉ ŽENSKÝCH VĚZNICÍCH V ČESKÉ REPUBLICE.................................................................................................. 35 5.1 VAZEBNÍ VĚZNICE OSTRAVA ......................................................................... 35 5.1.1 Charakteristika Vazební věznice Ostrava ............................................. 36 5.1.2 Vězeňská knihovna ................................................................................ 37 5.1.2.1 Prostory a vybavení vězeňské knihovny ....................................... 37 5.1.2.2 Akvizice knihovního fondu............................................................ 37 5.1.2.3 Evidence knihovního fondu ........................................................... 38 5.1.2.4 Knihovník....................................................................................... 39 5.1.2.5 Fond vězeňské knihovny................................................................ 39 5.1.2.6 Výpůjčky ........................................................................................ 40 Obvinění..................................................................................................... 40 Odsouzení................................................................................................... 41 5.1.2.7 Vyřazování knihovního fondu ....................................................... 42 5.1.2.8 Rozpočet vězeňské knihovny......................................................... 42
  8. 8. 5.1.3 Rozhovor s knihovníkem Vazební věznice Ostrava ............................... 43 5.1.4 Závěr ..................................................................................................... 44 5.2 VĚZNICE OPAVA ........................................................................................... 46 5.2.1 Charakteristika Věznice Opava ............................................................ 46 5.2.2 Vězeňská knihovna ................................................................................ 47 5.2.2.1 Prostory a vybavení vězeňské knihovny ........................................ 47 5.2.2.2 Akvizice knihovního fondu............................................................ 47 5.2.2.3 Evidence knihovního fondu ........................................................... 48 5.2.2.4 Knihovník....................................................................................... 48 5.2.2.5 Fond vězeňské knihovny................................................................ 49 5.2.2.6 Výpůjčky ........................................................................................ 51 5.2.2.7 Vyřazování knihovního fondu ....................................................... 52 5.2.2.8 Rozpočet vězeňské knihovny......................................................... 52 5.2.3 Rozhovor se speciálním pedagogem a knihovnicí................................. 52 5.2.4 Výsledky dotazníkového šetření ............................................................ 53 5.2.4.1 Otázka č. 1: Jakým způsobem se odsouzené ženy dověděly o existenci vězeňské knihovny?................................................................................ 54 5.2.4.2 Otázka č. 2: Jaký druh literatury čtou odsouzené ženy nejčastěji? 55 5.2.4.3 Otázka č. 3: Jak často čtou odsouzené ženy ve vězení?................. 55 5.2.4.4 Otázka č. 4: Jak často uvězněné ženy navštěvovaly knihovnu před nástupem k výkonu trestu?..................................................................................... 56 5.2.4.5 Otázka č. 5: Jak často navštěvují odsouzené ženy vězeňskou knihovnu?............................................................................................................... 57 5.2.4.6 Otázka č. 6: Jak jsou odsouzené ženy spokojeny s nabídkou vězeňské knihovny? ............................................................................................... 57 5.2.4.7 Otázka č. 7: Jakým způsobem si odsouzené ženy vybírají tituly z vězeňské knihovny? ............................................................................................ 58 5.2.4.8 Otázka č. 8: Důvod, proč odsouzené ženy využívají služeb vězeňské knihovny................................................................................................. 59 5.2.4.9 Otázka č. 9: Nabízí knihovna tituly, jež se vztahují ke vzdělávacím programům a volnočasovým aktivitám?................................................................ 59 5.2.4.10 Otázka č. 10: Jaké mají dotázané ženy nejvyšší dosažené vzdělání? ................................................................................................................ 60 5.2.4.11 Otázka č. 11: Jaký je věk dotázaných žen? .................................. 60
  9. 9. 5.2.5 Závěr ..................................................................................................... 60 5.3 VĚZNICE SVĚTLÁ NAD SÁZAVOU .................................................................. 62 5.3.1 Charakteristika Věznice Světlá nad Sázavou ........................................ 62 5.3.2 Vězeňská knihovna ................................................................................ 63 5.3.2.1 Prostory a vybavení vězeňské knihovny ........................................ 63 5.3.2.2 Akvizice knihovního fondu............................................................ 63 5.3.2.3 Evidence knihovního fondu ........................................................... 64 5.3.2.4 Knihovník....................................................................................... 64 5.3.2.5 Fond vězeňské knihovny................................................................ 65 5.3.2.6 Výpůjčky ........................................................................................ 65 5.3.2.7 Vyřazování ..................................................................................... 67 5.3.2.8 Rozpočet......................................................................................... 67 5.3.3 Rozhovor se speciálním pedagogem a knihovnicí................................. 67 5.3.4 Výsledky ankety ..................................................................................... 68 5.3.4.1 Otázka č. 1: Jakým způsobem se odsouzené ženy dověděly o existenci vězeňské knihovny?................................................................................ 69 5.3.4.2 Otázka č. 2: Jaký druh literatury čtou odsouzené ženy nejčastěji? 69 5.3.4.3 Otázka č. 3: Jak často čtou odsouzené ženy ve vězení?................. 69 5.3.4.4 Otázka č. 4: Jak často uvězněné ženy navštěvovaly knihovnu před nástupem k výkonu trestu?..................................................................................... 70 5.3.4.5 Otázka č. 5: Jak často navštěvují odsouzené ženy vězeňskou knihovnu?............................................................................................................... 70 5.3.4.6 Otázka č. 6: Jak jsou odsouzené ženy spokojeny s nabídkou vězeňské knihovny? ............................................................................................... 71 5.3.4.7 Otázka č. 7: Jakým způsobem si odsouzené ženy vybírají tituly z vězeňské knihovny? ............................................................................................ 71 5.3.4.8 Otázka č. 8: Důvod, proč odsouzené ženy využívají služeb vězeňské knihovny................................................................................................. 72 5.3.4.9 Otázka č. 9: Nabízí knihovna tituly, jež se vztahují ke vzdělávacím programům a volnočasovým aktivitám?................................................................ 73 5.3.4.10 Otázka č. 10: Jaké mají dotázané ženy nejvyšší dosažené vzdělání? ................................................................................................................ 73 5.3.4.11 Otázka č. 11: Jaký je věk dotázaných žen? .................................. 73 5.3.5 Závěr ..................................................................................................... 73
  10. 10. 5.4 POROVNÁNÍ ZKOUMANÝCH VĚZEŇSKÝCH KNIHOVEN .................................... 75 6 ZÁVĚR............................................................................................................... 76 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................. 77 8 SEZNAM GRAFŮ ............................................................................................ 82 9 SEZNAM PŘÍLOH........................................................................................... 83
  11. 11. 1 Úvod Tato práce se zabývá vězeňskými knihovnami ve vybraných1 ženských věznicích a ve vazební věznici, v níž jsou umístěny ženy. Snaží se zkoumat jejich stav a služby, jež poskytují. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se snaží v krátkosti uvést do problematiky vězeňských knihoven, shrnout legislativu České republiky zabývající se vězeňskými knihovnami a představit významné světové dokumenty formující existenci knihovny ve vězeňském prostředí. Závěr teoretické části je věnován specifikům ženského vězeňství. Teoretická část je věnována nastínění problematiky a shromáždění materiálů, jež jsou relevantní pro tuto práci. Praktickou část práce tvoří popis jednotlivých věznic a vazební věznice, jejich knihoven a výsledky šetření, jež byly v jednotlivých zařízeních uskutečněny. K vypracování praktické části byly použity metody terénního výzkumu a to přímo dotazníkové šetření (Věznice Opava), anketa (Věznice Světlá nad Sázavou), rozhovor s kompetentní osobou a knihovníkem (Vazební věznice Ostrava, Věznice Opava a Věznice Světlá nad Sázavou) a osobní návštěva vězeňské knihovny (Vazební věznice Ostrava, Věznice Opava a Věznice Světlá nad Sázavou). První kapitola se snaží nastínit postavení vězeňských knihoven a vysvětluje pojmy vězeňství a knihovnictví a důsledky jejich propojení. Dále představuje typy vězeňských knihoven, smysl vězeňské knihovny a principy vězeňství a představuje funkce, které by měla vězeňská knihovna naplňovat. Cílem první kapitoly je seznámení čtenáře se základní problematikou vězeňských knihoven. Druhá kapitola je rozdělena do dvou částí. První část mapuje zakotvení existence vězeňských knihoven v právních předpisech České republiky a představuje interní dokument Vězeňské služby České republiky vztahující se k vězeňským knihovnám. Druhá část kapitoly pak představuje významné mezinárodní dokumenty, jež se zabývají vězeňskými knihovnami. 1 Vybranými věznicemi jsou ty, které byly ochotny spolupracovat a povolily uskutečnění průzkumu ve svých objektech. Jedná se o tato zařízení: Vazební věznice Ostrava, Věznice Opava, Věznice Světlá nad Sázavou. 1
  12. 12. Třetí kapitola je věnována problematice žen ve vězení a specifickým potřebám, jež uvězněné ženy mají. Součástí této kapitoly je i část, která se zabývá problematikou odsouzených matek a jejich nezletilých dětí. Čtvrtá kapitola již spadá do praktické části a mapuje situaci a stav vězeňských knihoven ve zkoumaných ženských věznicích a ve vazební věznici. Každé věznici je věnována jedna podkapitola, která je dále členěna následujícím způsobem: charakteristika věznice a seznámení s její činností, popis stavu a provozu vězeňské knihovny, informace získané z rozhovoru se speciálním pedagogem a knihovníkem, výsledky dotazníkového šetření nebo ankety a závěr. Součástí kapitoly je také krátké porovnání zkoumaných věznic a vazební věznice mezi sebou. Cílem této magisterské diplomové práce je jednak shrnutí dostupných relevantních norem a standardů, z nichž by se mohli inspirovat tvůrci standardů pro české vězeňské knihovny a jednak zmapování stavu vězeňských knihoven ve zkoumaných věznicích a vazební věznici. 2
  13. 13. 2 Pojetí vězeňské knihovny Tato kapitola se zabývá definováním pojmu vězeňské knihovny, jejími principy, funkcemi a systémy, ve kterých se může nacházet. Nejde zde o podrobný rozbor, ale pouze o načrtnutí základních pojmů, které nás uvedou do problematiky. Uvádí jednotlivé definice pojmu knihovna i pojmu vězení a výsledek tohoto propojení. Podrobněji se touto problematikou zabývá ve své práci Ledvinová2, z jejíž práce tato kapitola z velké míry vychází. 2.1 Definice vězeňské knihovny Vymezení pojmu vězeňská knihovna není v odborné literatuře jednoznačné. Následující vymezení bude odpovídat zaměření této práce. Bude tedy pojem vězeňská knihovna zkoumat z pohledu knihovnického. Vězeňská knihovna spojuje dva odlišné obory, které se zde vzájemně prolínají. Těmito obory jsou vězeňství a knihovnictví. Oba tyto obory vycházejí z odlišných filozofií a mají rozdílné poslání. V případě vězeňských knihoven musíme mít na mysli prostředí, ve kterém se nalézají i jejich uživatele. Ledvinová popisuje vězení jako „specifické místo vytvářející takové podmínky pro fungování knihovny, které se v běžné společnosti nevyskytují“3. Představme si nejprve pojem vězeňství a vězení. První krok, který při definici vězení musíme udělat, je rozlišení věznice a vazební věznice. Vězení vytváří prostor pro výkon trestu odnětí svobody, kam byl jedinec umístěn na základě soudního rozhodnutí. Oproti tomu ve vazebních věznicích se nacházejí jedinci, nad kterými není „pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu vyslovena vina“4 a vazba je vykonávána ve vazební věznici nebo ve zvláštním oddělení věznice. V obou případech jde o místo, ve kterém jsou významně omezena některá základní práva člověka, především právo na osobní svobodu, svobodu pohybu a pobytu. Uvěznění se tak stává formou trestu za 2 Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny: současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha, 2002. Rigorózní práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. 3 Tamtéž, s. 24. 3
  14. 14. chování, které porušilo normy společnosti a vzniklo jím pro společnost nebezpečí. Z tohoto důvodu se vězeňská knihovna stává institucí sloužící jedincům, jenž jsou vzati do vazby a jedincům odsouzeným k výkonu trestu odnětí svobody. Mezi často frekventované termíny oboru vězeňství patří trest, disciplína, vyloučení ze společnosti a náprava. Pojem knihovna je poněkud obšírnější. Jeho definice se v průběhu doby spolu s vývojem nových typů dokumentů a technologií mění. Mezi základní charakteristické rysy knihovny patří volný přístup, víra ve vzdělání a demokracii, estetické cítění a volná výměna myšlenek a názorů. Základním znakem odlišujícím knihovnu od souboru dokumentů, jak jej uvedl ve své knize Cejpek, je „uspořádanost jejího knihovního fondu jako souboru zaznamenaného poznání v takové míře, aby v něm bylo možno vyhledávat potřebné dokumenty a v nich potřebné informace“5. Primárním cílem knihovny a jejich služeb se stává uspokojení potřeb uživatelů. 2.1.1 Typy vězeňských knihoven V Harrod’s librarians glossary and reference book je vězeňská knihovna definována jako knihovna, „jež je udržována ve věznici a je využívána vězni“6. Nyní je důležité zmínit typy vězeňských knihoven, které můžeme vidět ve vězeňských zařízeních České republiky. Ve většině zkoumaných věznic funguje několik druhů knihoven. Jedná se o knihovnu vězeňskou, knihovnu příslušnickou a příruční knihovnu. Prvním typem je knihovna vězeňská. Je určena uvězněným, ať už obviněným nebo odsouzeným. Zde záleží na typu věznice, ne na druhu knihovny. Soukromé výpůjčky ze stran personálu bývají výjimkou, v některých zařízeních jsou dokonce zakázány. Může se stát, že si dokument z fondu této knihovny vypůjčí člen personálu věznice. V tomto případě se většinou jedná o dokument potřebný k nějaké volnočasové aktivitě pořádané věznicí. Pak může dojít i k tomu, že je dokument přeřazen do příruční knihovny kompetentní osoby. 4 Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby. In Sbírka zákonů. 5 Cejpek, Jiří. Knihovnická a informační studia: úvod do oboru „knihovnictví a informační věda“ a jeho perspektivy. Opava: Filozofická fakulta Slezské univerzity, 1992, s. 31. 4
  15. 15. Druhým typem je knihovna příslušnická. Zde jsou zařazeny dokumenty určené personálu věznice. Jedná se většinou o různé dokumenty, odborné publikace a o různé předpisy. K právním dokumentům má ze zákona přístup i uvězněná osoba. Vybrané právní dokumenty (předpisy, normy a zákony) jsou zastoupeny i ve fondu vězeňské knihovny. V případě osobního zájmu uvězněného o další právní dokumenty, jsou mu poskytnuty k nahlédnutí i právní dokumenty zařazené do knihovny příslušnické. Pro představu je zde uveden příklad odborných dokumentů. Například psycholog věznice má k dispozici odborné publikace důležité pro svou práci. Jedná se většinou o značně odbornou literaturu, která je navíc finančně poměrně náročná. Tato literatura může být zařazena do knihovny příslušnické, popřípadě příruční. To už záleží na praxi v jednotlivých věznicích. Vzhledem k tomu, že tyto publikace potřebuje psycholog ke své práci, nejsou většinou zapůjčovány absenčně. Pokud ovšem uvězněný projeví zájem o některou z těchto publikací, je mu zapůjčena k nahlédnutí a prostudování, většinou za přítomnosti někoho z personálu. Může dojít i k absenční výpůjčce na celu uvězněného. Zde záleží na osobní domluvě. Třetím typem je knihovna příruční. Ta se svým charakterem značně podobá knihovně příslušnické. Dokumenty jsou v obou případech majetkem věznice. Jen pokud je určitá osoba, většinou speciální pedagog, vychovatel nebo psycholog, potřebuje ke své práci, ke kroužkům, které vede nebo k dalšímu sebevzdělávání, pak jsou ve správě této osoby. Většinou jsou umístěny v pracovně (kanceláři) pracovníka a záleží na osobní domluvě s ním, zda budou tyto dokumenty zapůjčeny i uvězněným. Tato práce se zabývá primárně knihovnou vězeňskou, kde je tímto termínem myšlena knihovna určená vězňům. V praktické části práce jsou okrajově zmíněné i další dva typy vězeňské knihovny. Ledvinová7 ve své práci uvádí další termíny korespondující s termínem „vězeňská knihovna“ (prison library), které jsou užívány. Jsou to termíny „knihovna v nápravných ústavech“ (correctional library) a „ústavní knihovna“ (institutional library). Vzhledem 6 Prytherch, Raymond John. Harrod´s librarians glossary and reference book. 9th ed. Hants: Gower, 2000, p. 590. 7 Viz Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny: současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha, 2003. s. 14. 5
  16. 16. k tomu, že ve světové odborné literatuře převažuje termín „vězeňská knihovna“ (prison library) bude tento termín používán i v této práci. 2.2 Smysl vězeňské knihovny a principy vězeňství Kapitola se zabývá problematikou smyslu vězeňské knihovny. Ten je hledán na základě směrů a principů zacházení typických pro vězeňství a užitých v daném prostředí. K pochopení funkce a činnosti vězeňské knihovny je nutné porozumět alespoň základnímu smyslu a cílům výkonu trestu odnětí svobody, jako i vývoji paradigmat, které smysl vězeňství ovlivňují a problémům, s nimiž se současné vězeňství potýká. 2.2.1 Smysl vězeňské knihovny Smysl vězeňské knihovny a jeho vymezení se přímo odvíjí od teorií a principů vězeňství. Vymezení smyslu vězeňské knihovny je nutné z praktických důvodů jako jsou plánování a hodnocení fungování knihovnických služeb nebo sestavování a odůvodňování rozpočtu knihovny. Důležitou otázkou je, komu má vězeňská knihovna sloužit. Zda má sloužit vězňům, kteří jsou jejími uživateli nebo vězeňskému zařízení a potažmo státu, jenž ji financuje. Odpověď na ní není zcela jednoznačná. V průběhu vývoje vězeňství byly vytvořeny dva základní směry pojetí smyslu a role vězeňské knihovny. První, historicky starší směr, se snaží formulovat smysl „prostřednictvím poslání, jež vězeňská instituce má“8. Pokud toho knihovna docílí, dochází k jejímu ospravedlnění v rámci organizace, které slouží. Smysl vězeňské knihovny také souvisí s posláním vězení, zákony a veřejnou politikou, které určují zodpovědnost věznic a práva uvězněných. Ledvinová ve své práci cituje příručku Manual of Correctional Standards9 organizace American Correctional Standards, jenž uvádí, že „knihovny v nápravném 8 Viz Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny: současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha, 2003. s. 17. 9 Barone, Richard M. De-programming prison libraries. Special Libraries. September, 1977, vol. 68, no. 9, p. 294. 6
  17. 17. zařízení jsou přímo zodpovědné za podporu, rozšiřování a posílení celkového rehabilitačního programu instituce“10. Druhý směr předpokládá, že vězeňská knihovna má smysl sama o sobě a její existence ve vězeňském zařízení nepotřebuje být ospravedlňována. Podstatou tohoto směru jsou demokratické principy, které zdůrazňují základní lidská práva, zvláště pak právo číst a právo na informace. Tento směr se nezabývá tím, v jakém zařízení se knihovna nachází. Jde mu především o to, aby knihovna svými službami dokázala uspokojit potřeby svých uživatelů. Směr bývá označován jako model veřejné knihovny (public library model). Základní diskuse spočívá v „problému, zda je vězeňská knihovna prostě jen knihovnou, jež se zrovna nachází ve vězení, či představuje-li nedílnou součást vězeňského programu rehabilitace“11. Důležitým prvkem je také zvolené měřítko hodnocení úspěšnosti fungování vězeňské knihovny. V případě, kdy máme jako měřítko hodnocení úspěšnosti zvoleno počet čtenářů nebo počet výpůjček, dosahují oba modely kladných výsledků. Pokud však použijeme jako měřítko hodnocení úspěšnosti pozitivní změnu v rámci rehabilitace odsouzených, dosáhne s největší pravděpodobností lepších výsledků model zaměřený na poslání instituce. V praxi však nedochází k tomu, že by jednotlivé věznice využívaly pouze jeden z uvedených modelů. Většinou se snaží najít rovnováhu a cestu mezi oběma uvedenými modely. Je pro ně tedy důležité, aby knihovna byla orientovaná na potřeby uživatelů, v tomto případě vězňů, a přitom se také snažila přispívat k celkovému poslání instituce, které je součástí. 10 „Libraries in a correctional situation have a clear responsibility to support, broaden and strengthen the institution’s total rehabilitation program.“ Přel. J. Ledvinová, 2002, s. 17. 11 Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny v západním světě a v České republice. Čtenář. Roč. 57, č. 1(2005), s. 23. 7
  18. 18. 2.2.2 Principy vězeňství Přejděme nyní ke dvěma základním principům vězeňství, ze kterých budeme dále vycházet. Ledvinová12 tyto principy rozlišuje na paradigma trestání a paradigma zacházení. Paradigma trestání je založeno na představě, že „uvěznění představuje natolik nepříjemný zážitek, že je samo o sobě reformativní“13. Výsledek má být takový, že pachatelé sami změní své chování proto, aby předešli opakování této skutečnosti. Vězeňská instituce využívající tento systém používá metody militantního typu a tvrdou disciplínu. Je zde častá nedůvěra k vězeňským programům a jejich účinnosti a k alternativním systémům. Paradigma zacházení je založeno na prosazování alternativních trestů a trest odnětí svobody se snaží odsunout na poslední místo v žebříčku trestů. Pokud už musí dojít k trestu odnětí svobody, pak je cílem tohoto paradigmatu redukce „negativních důsledků uvěznění, a to prostřednictvím diferenciace prostředí, individuálního přístupu a nejrůznějších programů“14. Postavení vězeňské knihovny v každé věznici je tedy přímo závislé na jejím zaměření. Nemůžeme očekávat, že věznice přiklánějící se k paradigmatu trestání se bude snažit vytvořit kvalitní vězeňskou knihovnu. Pro rozvoj vězeňských knihoven je tedy mnohem příhodnější paradigma zacházení. 2.3 Vymezení základních funkcí vězeňské knihovny Vězeňská knihovna nemá přesně vymezené funkce, jež by měla splňovat. Existuje však pět základních okruhů, které by měla naplňovat. Jedná se o funkce vzdělávací, rehabilitační, informační, kulturní a rekreační. 12 Viz Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny v západním světě a v České republice. Čtenář. 2005, roč. 57, č. 1, s. 22. 13 Tamtéž, s. 22. 14 Tamtéž, s. 23. 8
  19. 19. 2.3.1 Vzdělávací funkce Vzdělávací funkce se snaží o vzdělávání uvězněných v širokém rozsahu. Je podporováno jak vzdělávání negramotných tak i vzdělávání základní, středoškolské nebo dokonce vysokoškolské. V případech navštívených českých věznic je tato funkce vězeňských knihoven spojena se školskými vzdělávacími středisky15. Knihovna je většinou umístěna v rámci školského vzdělávacího střediska, fond knihovny obsahuje předně publikace potřebné k výuce a finanční zajištění knihovny je spojeno s rozpočtem určeným pro školské vzdělávací středisko. Vzdělávání je tedy zajištěno edukačním oddělením věznic, zejména v případě vzdělávání základního, nebo organizacemi spolupracujícími s vězeňským zařízením. Zde se jedná hlavně o školy zajišťující vzdělávání středoškolské nebo vysokoškolské. V rámci středoškolského vzdělávání bývá studium praktikováno formou večerní školy, v případě vzdělávání vysokoškolského pak formou distančního studia. Vzdělávací funkce vězeňské knihovny může mít několik podob. Nejčastější vzdělávání je charakteru formálního, kdy je výuka vedena kompetentními osobami pověřenými věznicí. Druhá podoba vzdělávání má charakter individuálního sebevzdělávání. Zde již záleží na charakteru a zájmech jednotlivých uvězněných. Hlavní role vězeňské knihovny při plnění vzdělávací funkce spočívá v dobrém vybavení knihovního fondu. Fond knihovny by měl obsahovat dokumenty potřebné pro všechny vzdělávací programy pořádané věznicí. Dokumenty by měly být zastoupeny v dostatečné šíři a na různých úrovních. 2.3.2 Rehabilitační funkce Rehabilitace je jedním z předních cílů, kterého se každé nápravné zařízení snaží dosáhnout. Někdy se také používá termín resocializace. Cílem rehabilitace je začlenění uvězněné osoby zpět do společnosti. Rehabilitovaná osoba by také měla pochopit hodnoty a normy společnosti, do které se má po propuštění navrátit. 15 V této práci se hovoří jen o věznicích určených pro výkon trestu. V systému vazebních věznic je vzdělávání poněkud komplikovanější. Například obviněným, kteří nemají dokončené základní vzdělání, je vytvořen individuální plán studia. 9
  20. 20. Naplnění rehabilitační funkce spočívá v zajištění dokumentů potřebných k realizaci terapeutických programů pořádaných věznicí. Některé z terapeutických programů mohou být pořádány právě vězeňskou knihovnou. Jako příklad můžeme uvést kroužek biblioterapie. Rehabilitační funkci vězeňské knihovny může naplňovat i prostředí, které knihovna vytváří. Jedná se o místo, kde uvěznění pociťují jisté soukromí, klid, kde mají možnost volby a jenž mohou znát z doby, kdy nebyli uvěznění. Z celé věznice tak vězeňská knihovna připadá uvězněným nejvíce podobná situaci mimo vězení. Ledvinová16 cituje jednoho z vězňů, který prohlásil toto : „Nepřeháním, když popíšu knihovnu jako oázu v bezútěšné krajině. Někteří uživatelé ji vyhledávají proto, aby se stali lepšími, jiní pro klid, jež navozuje v jejich mysli, a uspokojení; listují si stránkami či konzultují témata z metafyziky. Avšak všichni odcházejí obohaceni“17. 2.3.3 Informační funkce Jedna ze základních funkcí knihovny v obecném pojetí je využití knihovního fondu, sbírky, jako zdroje informací a souboru lidského poznání. Ani tuto funkci vězeňská knihovna nepostrádá, je jen možná poněkud specifikována svými klienty. Vězeňská knihovna fungující jako informační centrum by měla obsahovat jak informace právního charakteru, informace o struktuře vězení a o právech a povinnostech uvězněných, tak informace z vnějšího prostředí. Právě ty jsou velice potřebné před propuštěním uvězněného na svobodu. V tuto chvíli si totiž musí uvězněný nalézt ubytování, zaměstnání a adresy informačních center, aby se mohl rychle začlenit do společnosti. Rychlé začlenění zpět do společnosti totiž snižuje riziko recidivy. Informace právního charakteru jsou pro vězně důležité také při přípravě k soudnímu procesu, ke stížnostem a k řešení soukromých právních problémů. 16 Viz Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny: současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha, 2003. s. 18-19. 17 „It is no exaggeration to describe the library as an oasis in a desolate landscape. Some users may be looking to better themselves, others use it for peace of mind and contentment to browse through papers or to consult a text on metaphysics. But they all walk out that door enriched.“ Přel. J. Ledvinová 10
  21. 21. 2.3.4 Kulturní funkce Kulturní funkce vězeňské knihovny spočívá jednak v jejím provozování a jednak ve službách, které poskytuje. Pokud je totiž knihovna zpřístupněna, mohou se zde lidé setkávat při vybírání knih nebo jiných dokumentů. Kulturní funkci plní i obsah fondu, jež by měl alespoň z části obsahovat literaturu hodnotnou nejen informačně, ale i umělecky. V neposlední řadě se knihovna stává kulturním centrem díky službám nebo lépe řečeno programům, jež vytváří. Může se jednat o různé literární nebo knižní kroužky, popřípadě skupiny kreativního psaní. 2.3.5 Rekreační funkce Rekreační funkce vězeňské knihovny slouží především k naplnění volného času uvězněných. Pokud jsou služby vězeňské knihovny na dobré úrovni může se čtení stát významnou volnočasovou aktivitou. Převážně se čte literatura oddechová. Personál vězeňských zařízení tuto funkci knihoven oceňuje. Bylo prokázáno, že „četba snižuje napětí a agresivitu, a tím i případné násilí. Knihovna tak může částečně přispívat k bezpečnějšímu vězeňskému prostředí“18. Existují ovšem i kritické hlasy hovořící víceméně proti rekreační funkci vězeňských knihoven. Věznice, jež s nimi souhlasí, nepodporují tuto jejich funkci. Stěžejním argumentem jejich kritiky je kvalita čtených knih, která u odpočinkové literatury není příliš vysoká. Z tohoto pro ně vyplývá, že četba nemá na uvězněné pozitivní vliv a rekreační funkce vězeňské knihovny neodpovídá poslání vězeňské instituce. 2.3.6 Naplňování funkcí vězeňské knihovny Naplňování uvedených funkcí vězeňskou knihovnou je přímo závislé na personálním zabezpečení, financích a prostoru, jenž je jí poskytnut. Výsledkem bývá zdůraznění jen některých funkcí. Ledvinová uvádí tyto základní aspekty při volbě 18 Viz Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny: současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha, 2003. s. 19. 11
  22. 22. preferovaných funkcí: „velikost a míra ostrahy vězeňského zařízení, způsob přístupu ke knihovnickým službám (volný či omezený), demografické znaky vězeňské populace, délka trestů, šíře a povaha ostatních činností a programů v zařízení“19. 2.4 Závěr V existenci vězeňské knihovny se střetávají dva odlišné obory. Těmito obory jsou obor vězeňství a obor knihovnictví. To, co vězeňskou knihovnu definuje, jsou její uživatelé. Jedná se o osoby buď vzaté do vazby nebo odsouzené k výkonu trestu odnětí svobody. Základní poslání, jež si vězeňská knihovna stanovuje, je významně ovlivněno jejím chodem a směry jejího snažení. Právě základní poslání si každá vězeňská knihovna stanovuje sama a to v závislosti na svých podmínkách a dalších souvislostech. Nelze vytvořit jednotné stanovení funkce a smyslu vězeňské knihovny. Vždy totiž bude záležet na tom, jaký princip vězeňství dané zařízení preferuje, v jaké míře je praktikován a které funkce vězeňské knihovny jsou upřednostňovány. 19 Viz Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny: současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha, 2003. s. 20. 12
  23. 23. 3 Legislativa, doporučení, příručky a standardy určené vězeňským knihovnám Tato kapitola se zabývá legislativou (zákony a vyhláškami) České republiky, které určují vznik, existenci nebo chod vězeňských knihoven ve vězeňských zařízeních. Ve druhé části se hovoří o různých doporučeních, příručkách a standardech, jež jsou vydány národními nebo mezinárodními knihovnickými institucemi nebo vězeňskými organizacemi a zabývají se vězeňskými knihovnami. 3.1 Zákony a vyhlášky České republiky, které se zabývají vězeňskou knihovnou V České republice platí tyto zákony a vyhlášky stanovující a upravující existenci vězeňských knihoven: Zákon č. 293/1993 Sb. o výkonu vazby, Zákon č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, Vyhláška Ministerstva spravedlnosti20 č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby a Vyhláška MS č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. Významným dokumentem pro existenci vězeňské knihovny je také interní Nařízení č. 12/2002 generální ředitelky VSČR21 o provozování knihoven k uspokojování kulturních potřeb obviněných ve vazbě a odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody ve vazebních věznicích a věznicích. V tomto případě se jedná o interní směrnici, jež není ukotvena v žádném z uvedených zákonů. Jedná se ovšem o dokument natolik významný pro existenci vězeňských knihoven v České republice, že nemůže v této práci chybět. Toto nařízení je interním předpisem VSČR. Dále nesmíme opomenout ani jeden z nejzákladnějších právních dokumentů, který sice o vězeňských knihovnách nehovoří přímo, ale pojednává o právech člověka, z nichž některá může naplňovat i vězeňská knihovna. Jedná se o Listinu základních lidských práv a svobod. 20 Ministerstvo spravedlnosti = MS. V následujícím textu bude používána zkratka MS. 21 VSČR = Vězeňská služba České republiky. 13
  24. 24. 3.1.1 Zákon č. 293/1993 Sb. o výkonu vazby22 Existenci vězeňské knihovny v tomto případě upravuje § 17 Uspokojování kulturních potřeb. „Obviněný má právo objednat si na svůj náklad knihy, denní tisk a časopisy, včetně zahraničních, pokud jsou distribuované v tuzemsku. … může … z vězeňské knihovny si půjčovat beletrii a odborné publikace, včetně právních předpisů“. Tímto je uzákoněna povinnost vazební věznice provozovat vězeňskou knihovnu určenou vězňům. Dále však už není definována podoba, jež by vězeňská knihovna měla mít (např. parametry využité místnosti, rozsah fondu) a ta je proto čistě jen v rukou vedení jednotlivých vazebních věznic. Můžeme však říct, že je stanoveno, jaké typy dokumentů by měly být zastoupeny ve fondu vězeňské knihovny. Ve své podstatě se četbou a vlastněním knih zabývá také § 16 Nákup potravin a věcí osobní potřeby, přijímání balíčků a peněz, odst. 2, který říká „Obviněný může jednou za dva týdny přijmout balíček s potravinami, knihami a věcmi osobní potřeby …“. Zajímavý bod, týkající se četby obviněných, je také § 22 Kázeňské přestupky, kázeňské tresty a ochranná opatření zabrání věci, který v odst. 7 vymezuje pojem samovazba a práva a povinnosti obviněného umístěného v samovazbě. V době, kdy je obviněný umístěný v samovazbě, mu není povoleno čtení časopisů a knih s výjimkou právních předpisů. Zákaz četby se tak stává trestem. 3.1.2 Vyhláška MS č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby23 Tato vyhláška již o trochu přesněji stanovuje podobu vězeňské knihovny. V §52 Uspokojování kulturních potřeb, v odst. 1 říká: „Věznice zajišťuje provoz knihovny a v rámci svých možností zabezpečuje její vybavení běžně dostupnou beletrií, náboženskou a odbornou literaturou včetně základních právních předpisů z jednotlivých právních odvětví. Obviněnému se umožní výběr knih z knihovního fondu věznice podle jeho zájmu, duševních potřeb a vyznání“. 22 Viz Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby. 23 Vyhláška MS č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů. 14
  25. 25. Ohledně denního tisku a časopisů je Vyhláška č. 109/1994 takřka stejná jako dříve zmíněný Zákon č. 293/1993 Sb. Jediný rozdíl spočívá v rozšíření možných objednavatelů nebo také předplatitelů. Objednavatelem denního tisku nebo časopisů se tak může stát nejen obviněný, ale také jeho příbuzní nebo jiné osoby. V § 52 Uspokojování kulturních potřeb, odst. 4, je obviněnému umožněno „zasílání a používání dalších věcí majících vztah zejména k jeho povolání, podnikatelské činnosti nebo k zajištění dalšího vzdělávání“. I za tyto potřeby můžeme považovat nejrůznější dokumenty. § 53, odst. 1 povoluje obviněnému „mít u sebe na cele psací potřeby, korespondenci, písemnosti související s řízením které se jej týká, knihy, denní tisk, a časopisy, digitální hry, právní předpisy, náboženskou literaturu, …“. Tyto dokumenty se k obviněnému mohou dostat dvěma způsoby. Buď si je obviněný sežene sám na své náklady (denní tisk, časopisy) nebo je má vypůjčené z vězeňské knihovny. 3.1.3 Zákon č. 169/1999 o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů24 V tomto zákoně je stanovena existence vězeňské knihovny podobně jako v Zákoně č. 293/1993 Sb. o výkonu vazby, některé rozdíly zde však existují. V § 2 Hlavní zásady výkonu trestu, odst. 2 se uvádí, že se má s odsouzenými zacházet tak, aby se podporovaly „takové postoje a dovednosti, které odsouzeným pomohou k návratu do společnosti a umožní vést po propuštění soběstačný život v souladu se zákonem“. To je ovšem možné jen pokud to umožní doba výkonu trestu. Zde si může získat své místo vězeňská knihovna právě některou ze svých funkcí, například funkcí vzdělávací, rehabilitační nebo informační. V § 6 Přijímání odsouzených do výkonu trestu, odst. 2 je uvedeno, že „při přijetí do výkonu trestu musí být odsouzený prokazatelně seznámen se svými právy a povinnostmi podle tohoto zákona a řádu výkonu trestu a s vnitřním řádem věznice“. O 24 Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů. 15
  26. 26. existenci vězeňské knihovny se odsouzení dovídají při přijímání do výkonu trestu. Tato informace je sdělena všem bez jakéhokoliv rozdílu25. Dalším důležitým bodem, týkajícím se provozu vězeňské knihovny, je § 8 Typy věznic, který v odst. 1 vymezuje čtyři základní typy věznic dle způsobu vnějšího střežení a zajištění bezpečnosti. Jednotlivé typy jsou s dohledem (A), s dozorem (B), s ostrahou (C) a se zvýšenou ostrahou (D). Toto rozdělení je celkem podstatné pro výpůjční dobu vězeňské knihovny26. Následující ustanovení se již přímo týkají vězeňských knihoven a jsou takřka shodné s ustanoveními uvedenými v Zákoně č. 293/1993 Sb. o výkonu vazby. §21 Uspokojování kulturních potřeb v odst. 1 opět vymezuje dostupnost denního tisku a časopisů odsouzeným. V odst. 2 pak říká, že „odsouzený si může bezplatně půjčovat z vězeňské knihovny knihy včetně odborných publikací a právních předpisů“. Z hlediska vzdělávací funkce vězeňské knihovny je důležitý také § 22 Používání dalších věcí, jenž v odst. 2 umožňuje odsouzenému „zakoupení, zaslání, případně dovezení a používání dalších věcí, majících vztah k zajištění jeho dalšího vzdělávání, programu zacházení s odsouzeným podle § 41 (…), případně zájmové činnosti, …“. Uvěznění tak mohou získat knihy nebo časopisy související se vzdělávacími programy a volnočasovými aktivitami. § 49 Umístění do uzavřeného oddělení a samovazby v odst. 3 také určuje práva a povinnosti odsouzeného v samovazbě. „Při kázeňském trestu umístění do samovazby odsouzený nepracuje, neúčastní se programu zacházení, není mu dovoleno kouřit, číst denní tisk, knihy nebo jiné publikace, kromě právnické, vzdělávací nebo náboženské literatury, …“. 25 První otázka v anketě určené odsouzeným se ptá, jakým způsobem nebo od koho se vězenkyně o vězeňské knihovně dověděly. Významná část dotázaných (přesné číslo bude uvedeno v rámci kapitol o jednotlivých věznicích) odpověděla, že se o existenci vězeňské knihovny dověděli z neoficiálních zdrojů (například od spoluvězeňkyň). Představení důvodů, které je k této odpovědi pravděpodobně vedly, bude uvedeno později. 26 V případech obou zkoumaných věznic (Věznice Opava a Věznice Světlá nad Sázavou), je výpůjční doba rozdělena dle oddělení, které ji právě může navštívit. Každé oddělení tak má vymezenou dobu (nebo lépe řečeno den), kdy mohou navštívit vězeňskou knihovnu. Samozřejmě je tu možnost domluvy v individuálních případech, kdy může odsouzená za doprovodu člena vězeňské služby navštívit vězeňskou knihovnu mimo výpůjční dobu určenou oddělení, na kterém je zařazena. K tomuto dochází například v případech, kdy odsouzená je zaměstnaná a vymezenou výpůjční dobu nestíhá nebo má knihu přečtenou dříve. 16
  27. 27. 3.1.4 Vyhláška MS č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody 27 Ve vyhlášce č. 345/1999 Sb. je problematika denního tisku a časopisů ošetřena stejným způsobem jako v předchozích zákonech a vyhlášce. Existence vězeňské knihovny je upravena v § 29 Uspokojování kulturních potřeb, odst. 2, kterou formuluje takto : „Věznice zajišťuje provoz knihovny a v rámci svých možností zabezpečuje její vybavení běžně dostupnou beletrií, náboženskou a odbornou literaturou včetně základních právních předpisů z jednotlivých právních odvětví. Odsouzenému se umožní výběr knih z knihovního fondu věznice podle jeho zájmu, duchovních potřeb a vyznání“. 3.1.5 Nařízení č. 12/ 2002 o provozování knihoven28 Nařízení č. 12/2002 o provozování knihoven29 je interním materiálem Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky, který byl schválený 10. 3. 2002 a nabyl účinnosti dne 1. 4. 2002. Toto nařízení stanovuje organizaci a řízení knihoven pro obviněné ve vazbě a odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody ve vazebních věznicích a věznicích Vězeňské služby České republiky. Dále také upravuje evidenci a manipulaci s knihovním fondem, jeho doplňování a obměnu. Jednotlivé články nařízení jsou pak věnovány podobě knihovního fondu a knihovního katalogu, organizaci knihovny, organizaci a evidenci knihovního fondu, funkci knihovníka a knihovnímu řádu. Za knihovní fond se považuje organizovaný a uchovávaný soubor různých druhů dokumentů (knihy, časopisy, atd.), který je podle Čl. 2, odst. a) „nakupovaný pro odsouzené a obviněné z prostředku státního rozpočtu z příslušné položky rozpočtové skladby nebo pořizovány z účelově přidělených finančních prostředků nebo získaných darem“. Dále je zde zajištěna existence seznamu knihovního fondu ve formě knihovního katalogu. Tento seznam má být uspořádán podle určitého plánu a pravidel, například jako jmenný katalog. 27 Vyhláška MS č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění vyhlášky č. 378/2004 Sb. In Sbírka zákonů. 28 Nařízení č. 12/2002 generální ředitelky VS ČR o provozování knihoven k uspokojování kulturních potřeb obviněných ve vazbě a odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody ve vazebních věznicích. 29 Celé znění tohoto Nařízení je uvedeno v Příloze č. 1. 17
  28. 28. Článek 3 se zabývá organizací knihovny. Zde je stanoveno, že knihovna pro obviněné a odsouzené musí být v každé věznici, musí být umístěna v samostatných místnostech, jež odpovídají rozsahu fondu a požadavkům na práci s ním. Tento článek se v odstavci 2 zabývá také složením fondu. Ve fondu knihovny pro obviněné a odsouzené má být zastoupeno literatura právnická, vzdělávací, náboženská, odborná a beletristická, včetně literatury zahraniční a ostatních médií. Smyslem tohoto zastoupení je poskytnutí obviněným a odsouzeným možnosti všestranné kultivace jejich osobnosti a uspokojování jejich čtenářských zájmů. Kromě právnické literatury mají být ve fondu knihovny podle Čl. 3, odst. 2 zařazeny také „základní právní předpisy z jednotlivých právních odvětví, zejména platného trestního řádu, trestního zákona a právní předpisy upravující výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody a právní předpisy související“. Ve třetím odstavci je stanoveno, jaké prostory má mít knihovna k dispozici. Vězeňská knihovna má tak obsahovat prostor pro sklad knihovního fondu, pracovní místnost knihovníka a čítárnu. Čítárna má být dále využita při půjčování knih a pro práci čtenářského kroužku30. Článek 4 Organizace a evidence knihovního fondu určuje ve svém prvním odstavci osobu, která má na starost odbornou garanci při výběru skladby knihovního fondu. Touto osobou je speciální pedagog, jenž má tento úkol zahrnutý ve svém popisu práce. Ve druhém odstavci je také zajištěno pověření „zaměstnance oddělení logistiky věznice materiálovou kompetencí pro materiály knihovny (…), který vede základní evidenci knihovního fondu v elektronické verzi v programu skladového hospodářství“. Třetí odstavec článku 4 určuje, jakou pomocnou evidenci vede obviněný, případně odsouzený, vykonávající funkci knihovníka. Tato evidence má obsahovat svazkový přírůstkový seznam nebo evidenci jednotlivých materiálů knihovního fondu, pomocnou evidenci periodik a děl vydávaných v sešitech, výpůjčky jednotlivých materiálů knihovního fondu, kam spadá evidence uživatelů a výpůjček, zřizování a doplňování knihovních katalogů a technické zpracování jednotlivých materiálů knihovního fondu, majetkové označení, přidělení signatury. Jednotlivé evidence mohou být vedeny písemně nebo v elektronické podobě. Inventarizace, vyřazování, ztráty, odpisy a náhradu škody upravuje jiný předpis. 30 Ve zkoumaných věznicích se jednalo o jednu místnost. V případě věznice ve Světlé nad Sázavou zde byla opravdu vytvořena čítárna, nebo lépe řečeno studovna, školského vzdělávacího střediska. Ta sloužila uvězněným v dopoledních hodinách. V odpoledních hodinách byla knihovna zpřístupněna jednotlivým oddělením za účelem výpůjček. 18
  29. 29. Článek 5 stanovuje funkci knihovníka. V tomto nařízení se hovoří o odsouzených nebo obviněných, kteří požádali o zařazení na práci pro výkon funkce knihovníka. Tyto odsouzené nebo obviněné navrhuje speciální pedagog nebo vychovatel věznice. Ředitel věznice následně vybere jednu osobu. Ředitel věznice také stanovuje počet hodin za měsíc, jež jsou určeny pro výkon funkce knihovníka. Dále ředitel věznice určuje, zda odsouzený vykonávající funkci knihovníka je pracovně zařazen ve vnitřní režii věznice (pak odsouzenému náleží pracovní odměna v poměru ke stanovenému počtu hodin pro výkon funkce) nebo zda tuto funkci vykonává v rámci pracovní terapie. S odsouzeným ve funkci knihovníka je uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti za knihovní fond knihovny. Článek 6 stanovuje roli knihovního řádu. Knihovní řád zpracovává speciální pedagog a dává jej ke schválení řediteli věznice. Dále tento článek ustanovuje, že „seznamování s knihovním fondem se provádí individuálně prostřednictvím knihovních katalogů nebo zprostředkovaně s použitím seznamu knihovního fondu“. Další články Nařízení č. 12/2002 o provozování knihoven nejsou zaměřeny na chod vězeňské knihovny. Obsahují legislativní náležitosti. Nařízení č. 12/2002 o provozování knihoven je dokument důležitý pro činnost a provozování vězeňských knihoven. Při jeho hodnocení můžeme uvést jako pozitivní jeho orientaci do budoucnosti. V rámci knihovnických procesů již připouští možnost automatizace a při popisu fondu vězeňské knihovny počítá s existencí i jiných dokumentů než papírových, například nosičů zvuku a obrazu a nosičů informací. 3.1.6 Listina základních lidských práv a svobod Pro vězeňskou knihovnu jsou významná tato ustanovení. V čl. 17 odst. 1 je řečeno: „Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.“ Odst. 3 tohoto článku také zaručuje, že „Cenzura je nepřípustná“. Výjimku tvoří pouze omezení pornografických, rasistických popřípadě jiných tiskovin. Při splnění této výjimky „si vězeň může objednávat a číst knihy, časopisy a uplatňovat své právo na informace“31. 31 Bajcura, Lubomír. Práva vězně. Od vazby po propuštění z trestu odnětí svobody. 1. vyd. Praha : Grada, 1999. s. 19. 19
  30. 30. 3.2 Dokumenty vydané mezinárodními organizacemi Jedná se o dokumenty vydané mezinárodními organizacemi, v nichž se hovoří o vězeňských knihovnách. Tyto dokumenty také často určují nebo popisují roli a funkci vězeňských knihoven v daném prostředí. Dále zde jsou uvedeny dokumenty vydané knihovnickými organizacemi jako doporučení nebo průvodce pro vedení vězeňské knihovny. Existují dva typy těchto dokumentů. První typ dokumentů je většinou zaměřen na popis existence vězeňské knihovny v rámci vězeňské organizace a nezabývá se přímo způsoby jejího fungování. Jedná se o dokumenty normativní, závazné (např. zákony, vyhlášky, apod.) nebo o dokumenty ve formě doporučení. Tyto dokumenty jsou: Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni, Evropská vězeňská pravidla, Manifest UNESCO o veřejných knihovnách a Vytváření standardů práce: Mezinárodní příručka prospěšných knihovnických služeb32. Druhý typ dokumentů je ve formě norem a směrnic, které jsou přímo zaměřeny na vězeňské knihovny. Jejich obsahem je většinou důkladnější rozpracování jednotlivé problematiky práce knihovny ve věznici. Tyto dokumenty jsou pro vězeňské knihovny důležité. Vězeňské knihovny často pracují v izolaci od ostatního knihovnického světa a právě tyto „normy a směrnice jsou prostředkem, jenž může napomáhat knihovně postupovat směrem ke zlepšování jejich služeb“33. Jsou zde zahrnuty tyto dokumenty: Mezinárodní směrnice zaměřené na vězeňské knihovny vydané organizací IFLA, Projektování a realizování vězeňských knihoven: strategie a zdroje34 a Směrnice pro knihovnické služby uvězněným35. 32 Původní název: „Making Standards Work: An International Handbook on Good Prison Service“. Přel. A. Záveská. 33 Viz Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny : současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha, 2003. s. 53. 34 Původní název: „Planning and Implementing Prison Libraries: strategies and resources“. Přel. A. Záveská. 35 Původní název: „ Guidelines for library services to prisoners“. Přel. A. Záveská. 20
  31. 31. 3.2.1 Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni Jedná se o významný dokument vydaný OSN36 vydaný v roce 1958. Tato pravidla byla formulována Mezinárodní trestní a penitenciární komisí a vychází z obecných Standard vztahujících se k zacházení s vězni. Soubor pravidel vytvořený Mezinárodní trestní a penitenciární komisí byl schválený Společností národů v roce 1934. Bod č. 11 se zabývá zajištěním vhodného prostředí nejen pro četbu. Stanovuje, že „na všech místech, kde vězňově žijí nebo pracují bude zajištěn dostatek umělého osvětlení, aby vězňové mohli číst nebo pracovat, aniž by si zničili zrak“. Bod č. 39 se snaží zajistit vězňům pravidelné informování o podstatnějších událostech prostřednictvím četby novin, periodik nebo speciálních publikací, které jsou v daném zařízení vydávány. Bod č. 40 je věnován knihám a přímo je zde řečeno následující : „V každém zařízení bude knihovna, která bude sloužit všem kategoriím vězňů, bude přiměřeně vybavena jak zábavnými, tak naučnými knihami a vězňové budou nabádání, aby ji plně využívali“. Dále se tato pravidla zabývají mimo jiné vzděláváním uvězněných, to už však není uváděno v přímé souvislosti s vězeňskou knihovnou. 3.2.2 Evropská vězeňská pravidla Evropská vězeňská pravidla jsou přepracovanou evropskou verzí Standardních minimálních pravidel pro zacházení s vězni. Přijata byla roku 1973 a v průběhu doby jsou postupně upravována. Bod č. 45 vězňům také zajišťuje právo být informovaný pomocí četby novin, časopisů nebo jiných publikací. Bod č. 82 stanovuje podobně jako bod č. 40 Standardních minimálních pravidel pro zacházení s vězni existenci knihovny i se složením jejího fondu. Je zde však ještě dodáno, že „kdekoliv to bude možné, vězeňská knihovna se povede ve spolupráci 36 OSN = Organizace spojených národů (United Nations). 21
  32. 32. s vnějšími veřejnými knihovnami“. Ledvinová37 ve své práci uvádí, že model, kdy vězeňské knihovny spolupracují s knihovnou veřejnou, je v evropské oblasti poměrně častý. Bod č. 97 umožňuje vězňům ve vyšetřovací vazbě, aby si na vlastní náklady nebo náklady jiných obstarali mimo jiné takové knihy a časopisy, jež jsou slučitelné se zájmy výkonu spravedlnosti, bezpečnosti a pořádku v ústavu. 3.2.3 Manifest UNESCO o veřejných knihovnách Tento dokument pochází z roku 1994 a přestože je primárně určen veřejným knihovnám, jak uvádí již jeho název, i zde jsou zmíněni uvěznění jako možní uživatelé knihovny. Tento Manifest UNESCO o veřejných knihovnách nabádá k tomu, aby veřejné knihovny poskytovaly své služby všem bez rozdílu. „Uživatelům, kteří nemohou, ať již z jakýchkoliv důvodů, používat běžně nabízené služby a fondy, musí knihovna nabídnout služby a fondy speciální. Týká se to např. jazykových menšin, tělesně či duševně postižených lidí, nemocničních pacientů či uvězněných“38. 3.2.4 Vytváření standardů práce: Mezinárodní příručka prospěšných knihovnických služeb39 Směrnice Vytváření standardů práce: Mezinárodní příručka prospěšných knihovnických služeb se zabývá celkové službami, jež by věznice měla zpřístupňovat a zajišťovat uvězněným. Nezabývá se tedy pouze službami knihovnickými nebo informačními, ale veškerými službami zajišťující chod věznice a účel této instituce. Tato směrnice rozvíjí tezi o vězeňské knihovně uvedenou ve Standardních minimálních pravidlech pro zacházení s vězni. 37 Viz Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny: současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha, 2003. s. 16. 38 Manifest UNESCO o veřejných knihovnách 1994. Čtenář. 1995, roč. 47, č. 4, s. 126. 39 Původní název: „Making Standards Work: An Internationla Handbook on Good Prison Service“. Přel. A. Záveská. 22
  33. 33. Kapitola (body 116 – 121) zabývající se vězeňskou knihovnou a jejím přínosem je zařazena do sekce „Programy pro vězně“ v oblasti „Vzdělávání a rekreace“. Role vězeňských knihoven je tu stanovena coby prostředníka k navázání kontaktů se společností mimo vězení. Dále je zde uvedena potřeba spolupráce vězeňské knihovny s knihovnami veřejnými. Právě tato spolupráce může nabídnout možnosti rekreačních vzdělávacích aktivit a individuálního přístupu podle zájmů, potřeb a možností vězňů. V praxi jsou vězeňské knihovny velmi často omezeny prostorem a fondem, který je jim k dispozici. V této směrnici je zdůrazněno, že právě vzdělávací aktivity a zásoby knih jdou ruku v ruce jako konstruktivní způsob využití volného času. Vězeňská knihovna by podle této směrnice neměla být pouze sbírkou materiálů. Je zde potřeba, aby knihovníkem byla vyškolená osoba. Tento zaměstnanec totiž musí umět mimo jiné sdělit informace, vysvětlit a v neposlední řadě poradit. Doporučuje se, aby vězeňská knihovna občas využila pomoci knihovníků z veřejných knihoven nebo dobrovolníků – profesionálů. Směrnice také stanovuje typy dokumentů, jež by měly být obsaženy ve fondu vězeňské knihovny. Nemají zde v žádném případě chybět materiály týkající se vězeňských předpisů a práv vězňů a právní literatura daného státu. Vězeňská knihovna nemůže poskytnout vyčerpávající soubor všech dokumentů. Opět se zde zmiňuje potřeba navázání spolupráce s veřejnou knihovnou. Vězni díky této spolupráci získají maximální přístup k širokému okruhu dokumentů. V závěru směrnice se poukazuje na potřebu cizojazyčných materiálů, zvláště pak právních předpisů ve fondu vězeňské knihovny. Tyto dokumenty slouží uvězněným, kteří neovládají úřední jazyk daného státu. 3.2.5 Mezinárodní směrnice zaměřené na vězeňské knihovny vydané organizací IFLA Organizace IFLA40 významně pomohla zlepšit situaci v oblasti norem pro vězeňské knihovny. Směrnice vycházejí ze dvou významných mezinárodních dokumentů. 40 IFLA = International Federation of Library Associations and Institutions - Mezinárodní federace knihovnických spolků a institucí. 23
  34. 34. Jedná se o dokumenty Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni a Doporučení č. R(89)12 Rady ministrů Evropské unie. První návrh těchto směrnic byl vytvořen v roce 1989 a jejich konečná verze byla přijata roku 1993 na konferenci v Moskvě. Směrnice jsou i nadále revidovány a rozvíjeny. Základní cíl těchto směrnic, jak ve svém článku uvádí Frances Kaiser41, je vytyčen v pomoci knihovníků přesvědčit nadřízené orgány věznice o tom, „že vynikající knihovnické služby ve věznicích jsou velmi důležité nejen pro vězně, ale i pro společnost jako celek“42. Základním předpokladem, na němž jsou směrnice založeny, je stejné právo na knihovnické služby pro člověka ve vězení jako pro člověka na svobodě. Podle těchto norem by měly knihovny reflektovat zájmy a potřeby uvězněných, podporovat intelektuální svobodu, zvědavost, zodpovědnost a kreativitu, napomáhat rozvoji ostatních programů pořádaných vězeňským zařízením a připravovat uvězněné na návrat do společnosti. Směrnice vymezují šest základních okruhů, jejichž tématy jsou „personál, fondy, materiální vybavení, financování, služby a komunikace, včetně styku s veřejností“43. 3.2.6 Projektování a realizování vězeňských knihoven: strategie a zdroje44 Jedná se o článek autorky Vibeke Lehmann, který byl uveřejněn v časopisu vydávaném organizací IFLA v roce 2003. Tento článek není směrodatnou směrnicí, nařízením nebo normou, jež by mohlo vedení věznice použít jako závazný dokument pro naplňování služeb vězeňské knihovny. Je ovšem významný z hlediska uvedení do 41 KAISER, Frances E. An introduction to the international guidelines for library services to prisoners. IFLA Journal. 1993, vol. 19, no. 1, p. 68. 42 „to convience their authorities that an excellent library service in their prisons is of vital importance not only to the prisoners but to society as whole“ Přel. J. Ledvinová 43 Viz Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny: současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha, 2003. s. 54. 44 Původní název: „Planning and Implementing Prison Libraries: strategies and resources“. Přel. A. Záveská. 24
  35. 35. problematiky vězeňských knihoven. Článek předcházel vydání revidované Směrnice pro knihovnické služby uvězněným45, kterou IFLA vydala v roce 2005. Článek jednak představuje náplň práce Sekce knihovnických služeb sloužících znevýhodněným občanům, dále nabízí strategie, jak zajistit knihovnické služby uvězněným a přehled dostupné literatury, která je velmi významná pro správné fungování vězeňské knihovny. Je to tedy vhodný materiál k získání základního povědomí o problematice vězeňských knihoven a zároveň k získání relevantních článků a dokumentů, jež se zabývají touto problematikou. Článek je rozdělen do tří částí a uzavírá jej obsáhlá bibliografie relevantních dokumentů. V první části se autorka zabývá revizí Směrnice a kroky, které tuto revizi provázely. V druhé části se věnuje strategiím, které by měly být použity při získávání legislativní podpory existence vězeňských knihoven. Třetí část je věnovaná zdrojům, nejrůznějším materiálům, jež jsou pro existenci vězeňské knihovny a její chod významné. 3.2.7 Směrnice pro knihovnické služby uvězněným46 Tento dokument byl vydaný organizací IFLA v roce 2005. Jde o jeho třetí, přepracované vydání. Na jeho revizi se podílela Sekce knihovnických služeb pro znevýhodněné osoby, jež k tomuto účelu vytvořila i speciální pracovní skupinu. Hlavními autorkami tohoto dokumentu jsou Vibeke Lehmann a Joanne Locke. Samostatná publikace je pak rozdělena do pěti částí, kterými jsou Poděkování, Úvod, Směrnice, Rejstřík a Bibliografie. Část „Úvod“ se zabývá záměrem, jež má tato směrnice naplňovat, pozadím, z něhož vychází a základními principy a hypotézami, které tato směrnice představuje. Jde spíše o obecné uvedení do celé problematiky, nastínění prostředí, v němž dokument vznikal a o představení vzorů, jež pomohly k vytvoření této směrnice. 45 Lehmann, V. – Locke, J. Guidlines for library services to prisoners. The Hauge : IFLA Headquarters, 2005. 24 p. 46 Původní název:„ Guidelines for library services to prisoners“. Přel. A. Záveská. 25
  36. 36. Další část této publikace nese název „Směrnice“ a zabývá se v jednotlivých okruzích sférou své působnosti, správou, přístupností, materiálním zařízením a vybavením vězeňské knihovny. Dále pojednává o oblastech informační technologie, zaměstnanci, rozpočet, knihovní materiály, komunikace a marketing a služby a programy, jež má vězeňská knihovna poskytovat. Zajímavostí je, že Směrnice bere jako samozřejmost spolupráci vězeňských knihoven s profesionálními knihovníky, v horším případě s dobrovolníky, kteří mají alespoň základní znalosti z oboru knihovnictví. Předposlední částí tohoto dokumentu je „Rejstřík“, který popisuje termíny a fráze a jejich smysl, v němž jsou zde použity. Poslední částí je pak „Bibliografie“ shromažďující literaturu, standardy a směrnice související s vězeňskými knihovnami, jež byli vydány v letech 1990 – 2005. Organizaci IFLA a její Sekci knihovnických služeb pro znevýhodněné osoby se podařilo vytvořit ucelený a směrodatný dokument, vypovídající o tom, jak by měla vypadat ideální vězeňská knihovna. Bohužel často nemá věznice dostačující prostředky a tak je tohoto ideálu dosahováno jen zřídka. Tato Směrnice však může jistě sloužit jako podklad pro stanovení cílů a funkcí vězeňské knihovny a její následné vedení. Neméně důležitou součástí je i Bibliografie, která může poskytnout řadu cenných zdrojů informací. 3.3 Závěr Česká republika ve své legislativě sice zajišťuje existenci vězeňské knihovny v každém ze svých vězeňských zařízeních, bohužel už nezajišťuje žádným způsobem úroveň poskytovaných služeb. Poskytování knihovnických služeb profesionálními knihovníky nebo alespoň metodické vedení vězeňských knihoven odborníky nebylo v případě zkoumaných vězeňských knihoven zjištěno. Vedení vězeňských knihoven ve věznicích České republiky je tak přenecháno laikům, kteří nemají žádné odborné vedení47. Problematika vězeňských knihoven je v České republice značně opomíjena. Sdružení 47 Zde je myšleno odborné vedení v rámci oboru knihovnictví. 26
  37. 37. českých knihovníků poukazuje na to, že vězeňské knihovny nejsou zahrnuty v Knihovním zákoně48 a tudíž nespadají do sféry působností českých knihovnických organizací. Oproti tomu na poli mezinárodního dění je problematika vězeňských knihoven vcelku diskutovaným tématem. Významné knihovnické organizace, ať už národní nebo mezinárodní, se o jejich vznik a existenci zajímají a snaží se svou činností vězeňským knihovnám nějak pomoci. Díky tomu jsou vytvářeny alespoň základní příručky, standardy a manuály určené právě pro vězeňské knihovny, které zohledňují jejich specifika. 48 Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In Sbírka zákonů. 27
  38. 38. 4 Ženy ve vězení Tato kapitola se zabývá specifiky ženského vězeňství. V jednotlivých částech hovoří o uzpůsobení vězeňského prostředí pro potřeby žen a případně pro jejich děti. Dále je zde uvedena situace v ženském vězeňství v České republice. Kapitola z velké části vychází z přílohy časopisu České vězeňství, která nese název Vězněné ženy ve světě49. 4.1 Potřeby žen ve vězení Vězněné ženy představují výraznou menšinu ve vězeňské populaci a „poměr žen ve věznicích kteréhokoliv vězeňského systému na světě se pohybuje mezi 2 až 8 %“50.V České republice tvořily ženy k 28. 2. 2006 4,8% vězeňské populace51. Tento fakt způsobuje, že v naprosté většině věznice nebo vězeňské systémy organizují vězeňský život podle potřeb a požadavků mužské části vězeňské populace. Postihuje to nejen architekturu, ale také bezpečnost ve všech typech věznic. Ustanovení, která se týkají ženských věznic, vycházejí zpravidla z ustanovení upravujících režim mužské vězeňské populace. Díky tomuto jevu dochází k diskriminaci žen v různých aspektech vězeňského života. Uvězněné ženy se často stávají obětí fyzického nebo sexuálního násilí a trpí neléčenými zdravotními problémy. Ženy bývají nejčastěji uvězněné za nenásilné, majetkové nebo s drogami související trestné činy. Dalším projevem nízkého podílu uvězněných žen v celkové vězeňské populaci je malý počet věznic určených pouze pro ženy. Ženy jsou tak umisťovány daleko od svých rodin, což komplikuje udržování kontaktu s rodinou. Například v České republice jsou ženské věznice určené k výkonu trestu odnětí svobody v Opavě, Světlé nad Sázavou a v Praze – Ruzyni, jež má oddělení výkonu trestu pro odsouzené ženy v Řepích. Vazební věznice zadržují obviněné ženy i ženy odsouzené k výkonu trestu. Odsouzené ženy jsou zaměstnané ve vazebních věznicích a jsou zde jen v počtu nutnému k zajištění chodu vazební věznice. Druhou možností je umisťovat ženy do malých oddělení větších 49 Coyle, Andrew. Vězněné ženy ve světě. Příloha časopisu České vězeňství č. 2/2005 50 Tamtéž, s. 5. 51 Statistika únor 2006. Dostupné z: <http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=678>. 28
  39. 39. mužských věznic. Zde je ovšem velice problematické zajistit bezpečnost uvězněných žen a zajistit jim přiměřené zacházení. Ženy mají ve věznici jiné problémy než muži. Jak bylo zmíněno již dříve, ve světě často dochází k tomu, že uvězněné ženy se stanou obětí fyzického nebo sexuálního násilí a trpí neléčenými zdravotními problémy. Sexuálnímu zneužívání a fyzickému násilí by mělo zabránit oddělení od mužského oddělení a smíšený personál věznice. Mezinárodní listiny požadují, aby byl dozor nad uvězněnými ženami vykonáván ženským personálem. V případě, kdy je ve věznici zaměstnán i mužský personál, je nutné, aby vykonával dozor za přítomnosti ženského personálu. Důležitým bodem jsou také volnočasové aktivity a vzdělávací programy pro ženy. Je nutné umožnit uvězněným ženám přístup k těmto aktivitám a přizpůsobit je jejich potřebám a schopnostem. Nemělo by však docházet k tomu, že by tyto aktivity byly jen upravené programy vycházející z programů určených mužům. Je potřeby zajistit pro ženy programy a aktivity „šité jim na míru“. Je také častým jevem, že uvězněné ženy jsou jediným rodičem, mají nezaopatřené dítě, nejedná se o recidivistky a velké procento z nich bylo před příchodem do vězení obětí fyzického nebo sexuálního zneužívání. Významným prvkem pro uvězněné ženy je také odpovědnost za rodinu, zvláště pokud jsou její součástí také děti. Uvěznění ženy tak vytváří značné důsledky pro rodinu a je třeba vytvořit mechanismy umožňující těmto ženám smysluplný kontakt s dětmi. Ženy – matky musí mít příležitost udržovat spojení se svými dětmi. Pokud uvězněnou ženu děti navštíví, je důležité jim zajistit „co nejtěsnější kontakt a dostatečné soukromí“52. Není přípustné, aby matku a dítě při návštěvě oddělovala fyzická bariéra. Pokud je to možné, měly by být tyto návštěvy celodenní. Další významnou skupinou žen, které potřebují obzvláště speciální zacházení, jsou těhotné ženy. Zde se doporučuje, aby trest odnětí svobody byl použit až jako poslední možný trest, kdy již neexistuje žádná jiná alternativa. Pokud se tedy těhotná ženy dostane do vězení, je potřeba pro ní zajistit vše potřebné pro porod a období kojení. Nedoporučuje se, aby ženy rodily ve věznici. Pokud je to možné, měly by být ženy před porodem 52 Viz Coyle, Andrew. Vězněné ženy ve světě, s. 9 29
  40. 40. převezeny do veřejné nemocnice, kde bude jednak zajištěna „odborná péče a dítě nebude stigmatizováno záznamem věznice o jeho narození“53. Zdravotní péče o odsouzené ženy také vyžaduje svá specifika, kterým je potřeba se podřídit. „Kdykoliv je to možné, měly by ženy mít k dispozici ženský zdravotní personál včetně lékařů a ženské zdravotní problémy by měly být konzultovány se specialisty“54. Ve věznici ženy prožívají větší stres než muži z odloučení od rodiny a strach o své děti. To může mít dopad na jejich duševní zdraví a výkon trestu odnětí svobody se tak pro ženy stává psychologicky mnohem obtížnější než pro muže. Také prohlídky vězněných žen potřebují odlišný přístup personálu. Například osobních prohlídek žen by se nikdy neměl účastnit mužský personál věznice. Příprava na propuštění by také měla být uzpůsobena potřebám odsouzených žen. Je třeba, aby vězeňská správa spolupracovala s „veřejnými a nevládními organizacemi, které asistují při reintegraci propuštěných odsouzených zpět do společnosti“55. Právě pro odsouzené ženy jsou velmi významné programy zacházení, jež podporují a rozvíjí soběstačnost. 4.2 Matky s dětmi ve vězení Ve světě existuje několik způsobů, jak zajistit kontakt matky se svým narozeným dítětem. Jedním z nich je způsob, kdy je matce ponecháno dítě ve věznici. K realizaci této možnosti je potřeba zajistit ve věznici zvláštní oddělení, kde budou matka s dítětem umístěni a kde budou moci vést společný život. Tento systém má více předností před druhým systémem. Druhý z nich pracuje na principu, že dítě je „umístěno do samostatného dětského oddělení a matka je může navštěvovat jen v určitou dobu“56. Diskutabilním bodem je pak věk dítěte, v němž má být od matky odloučeno a opustí tak vězeňské prostředí. Je velice obtížné tento věk stanovit a existují zde dva rozdílné názory na tuto problematiku. První názor zastává teorii, že vazba mezi matkou a 53 Viz Coyle, Andrew. Vězněné ženy ve světě, s. 9 54 Tamtéž, s. 11. 55 Tamtéž, s. 12. 56 Tamtéž, s. 10. 30
  41. 41. dítětem je nesmírně významná a dítě by proto mělo být s matkou tak dlouho, jak je to jen možné. Druhý názor pak pracuje s myšlenkou, že věznice je abnormální prostředí, jež ovlivňuje rozvoj dítěte od útlého věku a dítě by tak nemělo být ve věznici déle než do věku několika měsíců. Praxe ve světovém vězeňství je taková, že někde je dítě ponecháno matce ve vězení do dosažení věku devíti měsíců, osmnácti měsíců nebo do čtyř let. Pokud dítě nemá kam jít, je možné, aby bylo ve věznici i déle. 4.2.1 Specializované oddělení pro výkon trestu odnětí svobody matek nezletilých dětí ve Věznici Světlá nad Sázavou V České republice je odsouzeným ženám – matkám umožněno nechat si dítě ve věznici až do dosažení věku tří let. Věznicí, která je k tomuto účelu vhodně vybavená je Věznice Světlá nad Sázavou. Provoz tohoto oddělení byl zahájen k 1. 10. 2000 a předcházela mu dva a půl roku trvající příprava, jež zahrnovala projekt a stavbu, ale také organizaci a personální zabezpečení. Byl vypracován a schválen vnitřní řád a zaměstnanci prošli odbornou přípravou. Na závěr byly podle stanovených kritérií vybrány odsouzené ženy – matky, které byly zařazeny na toto specializované oddělení. „Koncepce specializovaného oddělení vychází ze zkušeností z jiných zemí, avšak respektuje náš právní řád, systém sociálního zabezpečení, ekonomické možnosti a v neposlední řadě výsledky odborné diskuse, která uzákonění specializovaného oddělení předcházela“57. Oproti věznicím v jiných státech se odsouzené ženy starají o děti celých 24 hodin a vše si hradí ze svých prostředků. Věk tří let byl stanoven na základě rozvoje osobnosti dítěte. Program zacházení je proto stanoven tak, „aby byly zajištěny veškeré biologické a psychosociální potřeby dítěte“58. Důraz se klade hlavně na posilování a rozvíjení kladné citové vazby mezi matkou a dítětem a na vytvoření pevného vztahu, jenž vede k rodičovské odpovědnosti. „Každodenní péče o dítě vede k rozvoji samostatnosti odsouzených žen a stimulování těch postojů a dovedností, jež jim pomohou navrátit se do společnosti“59. Děti do tří let 57 Kolbábek, František. K problematice odsouzených matek. [online] [cit. dne 12. 05. 2006] Dostupné z: <http://svetla.vscr.cz/clanky/?cl_id=33>. 58 Tamtéž. 59 Tamtéž. 31
  42. 42. věku netrpí tím, že jsou vychovávány ve vězeňském prostředí, protože prostředí, v němž se pohybují, si v tomto věku neuvědomují. Oproti tomu odsouzené ženy – matky si uvědomují, že pohyb jejich dětí je částečně omezen a tak se snaží svým dětem toto omezení svou každodenní činností kompenzovat. Věk do tří let dítěte je stanoven mimo jiné také proto, že předškolní výchova dítěte je v podmínkách současného českého vězeňství obtížně realizovatelná. Je třeba také upozornit na to, že výkon trestu odnětí svobody matek nezletilých dětí umístěných na Specializovaném oddělení není trestem alternativním. Pro tyto odsouzené ženy platí ta samá pravidla a stejné zákonné normy jako pro ostatní odsouzené ženy. Rozdíl je pouze v náplni jejich každodenní činnosti, která je zaměřena na péči o dítě. V současnosti je kapacita specializovaného oddělení patnáct odsouzených matek s maximálním počtem dvaceti dětí. „V roce 2005 bylo na oddělení umístěno celkem 24 odsouzených matek a 25 dětí“60. Činnost Specializovaného oddělení zajišťují speciální pedagog, vychovatel, sociální pracovnice, psycholožka, vychovatel – terapeut, lektoři – instruktoři a dětská sestra. Kromě práce s dětmi jsou pro tyto odsouzené ženy připravené také další výchovné a vzdělávací činnosti, jako jsou například sociálně právní poradenství, individuální psychologické konzultace, odborné a pediatrické přednášky, kurzy počítačové gramotnosti, arteterapie, anglický jazyk, aranžování, výtvarná výchova, ruční práce a sportovní aktivity. Během roku 2005 bylo uspořádáno třináct poznávacích akcí mimo věznici. Tyto akce byly spojeny s „aktivním pohybem a hrou, rozvíjením estetického cítění, vnímáním a pozorováním“61. Komplexní program zacházení je v tomto oddělení zaměřen na potřeby dětí a získání sociálních dovedností matek pro zapojení se do občanského života. 60 Věznice Světlá nad Sázavou. Výroční zpráva o činnosti za rok 2005 [online].[Cit. dne 12. 05. 2006]. Dostupné z: <http://ad.vscr.cz/news_files/Vyrocni_zprava_2005.doc>. s. 6 61 Tamtéž, s. 6. 32
  43. 43. 4.3 Současný stav ženských věznic v České republice V této kapitole jsou uvedena kritéria hodnocení stavu vězeňství, která vycházejí z publikace Vězněné ženy ve světě62. Jednotlivé podkapitoly jsou voleny na základě struktury hodnocení uvedené v této publikaci 4.3.1 Ženské věznice v České republice Celkový počet uvězněných žen v České republice k 28. únoru 2006 byl 922, z toho 145 obviněných žen a 777 odsouzených žen63. Věznice pro odsouzené ženy jsou v Opavě a ve Světlé nad Sázavou. Věznice v Opavě má dvě samostatné části, z nichž jedna je vyhrazena pouze ženám. Také Vazební věznice Praha – Ruzyně má oddělení pro výkon trestu odnětí svobody žen, jež existuje samostatně a je umístěno v Domě sv. Karla Boromejského v Řepích. Součástí věznice ve Světlé nad Sázavou je také Specializované oddělení pro výkon trestu odnětí svobody matek nezletilých dětí. 4.3.2 Legislativa související s vězněním žen V České republice nejsou zákony, jež by se vztahovaly výhradně na vězněné ženy. Zákon o výkonu trestu odnětí svobody i zákon o výkonu vazby stanovuje podmínky pro všechny kategorie vězňů, včetně žen. Je zde pouze uvedeno, že ženy musí být drženy odděleně od mužů. Výrazněji se pak problematikou žen zabývá vyhláška č. 110/1994 Sb. Řád výkonu trestu, která upravuje zacházení s těhotnými ženami. V této vyhlášce je stanoveno, že „pokud je odsouzená žena shledána těhotnou, ředitel věznice – na návrh lékaře – okamžitě doporučí přerušení výkonu trestu“64. V případech žen s velmi malými dětmi je přerušení trestu běžným jevem. 62 Viz Coyle, Andrew. Vězněné ženy ve světě, s. 66-67. 63 Všechna čísla uvedená v této kapitole vychází ze : Statistika únor 2006. Dostupné z: <http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=678>. 64 Viz Vyhláška MS č. 110/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. 33
  44. 44. 4.3.3 Zacházení s vězněnými ženami V České republice nejsou hlášeny žádné zprávy o znásilnění uvězněných žen. Ve věznicích není povolena jakákoliv forma mučení a žádná závažnější porušení nebyla hlášena. 4.3.4 Přehled programů pro vězněné ženy Ve věznicích pro odsouzené ženy probíhají tyto programy: pracovní aktivity, vzdělávací programy, zvláštní vzdělávací a psychologické aktivity, volnočasové aktivity a programy zaměřené na udržení rodinných svazků. Věznice Opava i Světlá nad Sázavou provozují Školské vzdělávací středisko, kde si odsouzené mohou dokončit základní vzdělání nebo se zúčastnit odborného kurzu. Absolventky získávají osvědčení, jež je platné i po propuštění. 4.4 Závěr Je nutné vědět, že ženy mají specifické potřeby, které se odráží i ve vězeňství. Ženy tvoří ve vězeňské populaci menšinu. To má za následek, že veškerá legislativa, týkající se odnětí svobody, je směřována na mužskou populaci věznice. Věznice určené ženám tak mají za úkol tyto pravidla a normy pozměnit s ohledem na potřeby žen. Mimo jiné je důležité zajistit také vhodný personál věznice. Dopad uvěznění na psychiku ženy je také jiný než na psychiku muže a proto nesmí být opomíjen. Dalším významným bodem je role odsouzených žen jako matek. Těmto ženám musí být zajištěn smysluplný kontakt s jejich dětmi. V České republice má oddělení pro výkon trestu odnětí svobody matek nezletilých dětí věznice ve Světlé nad Sázavou. Jedná se o vysoce moderní věznici a tak i prostředí pro tuto skupinu žen a jejich dětí je příznivé. Celkový stav českého ženského vězeňství by se dal okem laika ohodnotit jako stav na velmi dobré úrovni. Jsou zde zajišťovány aktivity a programy zacházení a vzdělávání vhodné právě pro ženy. Legislativa České republiky v oblasti vězeňství se sice nezabývá přímo skupinou uvězněných žen, jejich potřeby však nejsou opomíjeny. V České republice nejsou hlášeny případy fyzického ani jiného násilí na uvězněných ženách. 34

×