Přístupy Durkheima a Eliadeho k náboženstvíAnotaceV této práci jsou stručně popsány knihy Definice náboženských jevů a náb...
každodenní. O tajemnu nakonec soudí, že není charakteristické pro všechna náboženství, alejen pro ta pokročilejší.6       ...
Eliadeho zajímá prostor, ve kterém žije nenáboženský člověk, jenž se zabývá pouzesvou profánní existencí. Navzdory tomu vš...
Touto změnou je chápána například architektura, způsob života, chování i kultura. Aby všaktyto symboly mohly existovat, mu...
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×

Poslední úkol do kurzu

86

Published on

0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total Views
86
On Slideshare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
0
Actions
Shares
0
Downloads
2
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

Transcript of "Poslední úkol do kurzu"

  1. 1. Přístupy Durkheima a Eliadeho k náboženstvíAnotaceV této práci jsou stručně popsány knihy Definice náboženských jevů a náboženství od ÉmilaDurkheima a Posvátné a profánní od Mircea Eliadeho. Rovněž jsou zde srovnány přístupyobou těchto mužů k náboženství a jsou zde popsány problémy jejich chápání posvátna.Argumentace výběru tématu Jsem studentem religionistiky, a proto jsem se rozhodl, že budu psát o pohledech nanáboženství dvou velkých myslitelů 19. a 20. století. Těmito mysliteli jsou Émile Durkheimv knize Definice náboženských jevů a náboženství a Mircea Eliade v knize Posvátné aprofánní. Nejprve se Vás budu snažit seznámit s těmito knihami a poté srovnám oba přístupyautorů.Klíčová slova: náboženství, posvátné, profánní, člověk, prostor,Émile Durkheim, Definice náboženských jevů a náboženství Durkheim hned na začátku své knihy upozorňuje, že bychom měli být schopni naprvní pohled rozeznat znaky náboženských jevů.1 Náboženství podle něj lze definovat pouzena základě charakteristických rysů.2 Jako první pojem, jenž se týká náboženství, stanovuje nadpřirozeno a tajemno.Rovněž však poukazuje na to, že nadpřirozeno v náboženství nefiguruje až tak dlouho, jak byse mohlo zdát. Některé „primitivní“ kmeny nadpřirozeno, tak jak jej chápeme my, napříkladneznají vůbec.3 Abychom ovšem mohli posoudit, zda je něco nadpřirozené, musíme nejdříveznát přirozený řád věcí. Tvrdí, že všechny jevy jsou propojeny zákony a co se těmto zákonůmvzpírá je nadpřirozené.4 Fyzikální zákony jsou však spíše záležitostí moderních dějin a to cose nám zdá dnes jako normální jev, se v minulosti mohlo jevit jako něco neuvěřitelného.5Durkheim také tvrdí, že cílem náboženství není objasňovat nepřirozené jevy, ale naopak ty1 Émile Durkheim, Elementární formy náboženského života: Systém totemismu v Austrálii, Praha: Oikúmené2002, 31.2 Ibidem, 323 Ibidem, 334 Ibidem, 345 Ibidem, 35
  2. 2. každodenní. O tajemnu nakonec soudí, že není charakteristické pro všechna náboženství, alejen pro ta pokročilejší.6 Jako druhý pojem charakterizující náboženství zmiňuje Durkheim božstvo a duchovníbytosti.7 Tvrdí, že cílem náboženství jsou dobré vztahy s těmito bytostmi, a proto se k nimlidé modlí, uctívají je a přinášejí jim oběti.8 Durkheim náboženství charakterizuje jako celek složený z částí. Těmi částmi jsoumýty, dogmata, rituály a ceremonie.9 Náboženská víra rozděluje všechny reálné i ideální věcina dvě protichůdné skupiny: profánní a sakrální. Do profánního řadí představy pramenícíz mýtů, dogmat a legend. Do sakrálního pak patří vše, co je posvátné, včetně rituálů.10 Durkheimův pohled na náboženství Mýty Dogmata Rituály Ceremonie 25% 25% 25% 25%Mircea Eliade, Posvátné a profánní Eliade tvrdí, že posvátno je něco zcela odlišného od profánního. Termínem hierofaniepopisuje projev posvátna.11 Život posvátný a život profánní jsou dva způsoby bytí, které sičlověk osvojil.126 Ibidem, 377 Ibidem.8 Ibidem, 389 Ibidem, 4410 Ibidem, str.4511 Eliade, Mircea, Posvátné a profánní, Praha: Česká křesťanská akademie 1994, 10
  3. 3. Eliadeho zajímá prostor, ve kterém žije nenáboženský člověk, jenž se zabývá pouzesvou profánní existencí. Navzdory tomu však tvrdí, že čistě taková existence neexistuje av každém člověku se nachází alespoň malá část náboženského světa.13 I do profánníhoprostoru vstupuje prostor posvátný. Pro jednoduchost se dá říci, že posvátný prostor pronenáboženského člověka může být místo, které pro něj má nevšední podstatu, např. bydliště,škola, apod.14 Eliade dále svět rozděluje na kosmos a chaos. Kosmos vysvětluje jako místo, jež jeobýváno tradiční společností a jež bylo určitým způsobem nějak posvěceno. Oproti tomuchaos je vše, co obklopuje kosmos. Je to neznámé místo neobývané lidmi, k němuž sivztahujeme negativa a neuspořádanost.15 Ale může to být i místo, obývané jinými lidmi, kteřívyznávají jiný způsob života, než je ten náš. Tato neznámá místa můžeme přetvořit nasakrální tím, že je posvětíme.16Srovnání přístupů k náboženství a seznámení s autory Émilé Durkheim byl francouzský sociolog, rovněž považovaný za zakladatele modernísociologie. Roku 1895 založil první evropskou katedru sociologie. Náboženství se mu jevíjako určitý celek skládající se z jednotlivých částí, kterými jsou například rituály nebo různéformy uctívání božstev. Mircea Eliade byl především rumunský religionista, historik anáboženský filosof. Jeho hlavním zájmem byl výzkum náboženského myšlení a chování odpočátků tradiční lidské společnosti až do moderních dob. Durkheimovo a Eliadeho díla mají popisný charakter náboženství. Oba se snaží najítstejný znak v náboženstvích a tento znak pokládají za posvátno. Durkheim tento znak nacházív rituálu a víře. Každý z nich má však na posvátno rozdílný názor. Eliade zastává teorii, žeposvátno ontologicky zakládá svět. Prvotní posvátný prostor stvořili bohové a člověk dáletento posvátný prostor duplikoval pomocí rituálů na jiných místech. Toto jednání si Eliadevysvětluje, jako touhu po tom, vrátit se do Ráje, jenž existoval před počátkem světa. Člověkse s tímto posvátným prostorem setkává celý život. Posvátno se člověku představuje různýmidruhy symbolů, které řídí jeho myšlenkové pochody a tím i změnu náboženského prostoru.12 Ibidem, 1313 Ibidem14 Ibidem, 1915 Ibidem, 2316 Ibidem, 24
  4. 4. Touto změnou je chápána například architektura, způsob života, chování i kultura. Aby všaktyto symboly mohly existovat, musejí být nejdříve stvořeny. Durkheim oproti tomu tvrdí, žetyto posvátné věci existují i bez toho, aniž by je někdo tvořil a bez jakýchkoliv obtíží působína lidské vnímání. Eliade i Durkheim mají stejný problém s chápáním posvátna. Posvátno znamená prokaždého člověka něco naprosto odlišného, a proto s přesností nemůžeme stanovit, co vlastněposvátno je. Z tohoto hlediska tedy nemůže být posvátno považováno za společný znakv náboženských kulturách.Bibliografie Primární zdrojeDurkheim, Émile, Elementární formy náboženského života: Systém totemismu v Austrálii,Praha: Oikúmené 2002, 31-56.Eliade, Mircea, Posvátné a profánní, Praha: Česká křesťanská akademie 1994, 9-47.Hodnocení těchto zdrojů: Jedná se přímé zdroje. Vzhledem k tomu, že studuji religionistiku,tak je považuji za kvalitní a relevantní k mému tématu. Sekundární zdroje„Émile Durkheim“ <http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%89mile_Durkheim>, [2.1.2013]„Mircea Eliade“ <http://cs.wikipedia.org/wiki/Eliade>, [2.1.2013]Hodnocení těchto zdrojů: • Jedná se encyklopedické informace o autorech použité literatury, a proto je považuji za relevantní • Tyto informace jsou podložené další literaturou nebo webovými stránkami„Mircea Eliade — Posvátné a profánní“ < http://www.baihaimaz.com/887-mircea-eliade-posvatne-a-profanni>, [2.1.2013]Hodnocení tohoto zdroje: Tento článek považuji z přínosný, protože o knize, o níž se zmiňujii já ve své práci, hovoří. Článek původně vyšel jako součást elektronického magazínu Sauiló.

×