Proč dobrovolně?
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×
 

Proč dobrovolně?

on

  • 355 views

Závěrečný úkol KPI

Závěrečný úkol KPI

Statistics

Views

Total Views
355
Views on SlideShare
355
Embed Views
0

Actions

Likes
0
Downloads
2
Comments
0

0 Embeds 0

No embeds

Accessibility

Categories

Upload Details

Uploaded via as Microsoft Word

Usage Rights

© All Rights Reserved

Report content

Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
  • Full Name Full Name Comment goes here.
    Are you sure you want to
    Your message goes here
    Processing…
Post Comment
Edit your comment

Proč dobrovolně? Proč dobrovolně? Document Transcript

  • PROČ DOBROVOLNĚ? MOTIVACE STÁT SE DOBROOVLNÍKEM1.1 Kdo je dobrovolník„Dobrovolník je člověk, který bez nároku na finanční odměnu poskytuje svůj čas, svoji energii,vědomosti a dovednosti, ve prospěch ostatních lidí či společnosti.“ (TOŠNER, SOZANSKÁ, Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha 2002, s. 35).Dobrovolníkem tedy můžeme nazvat člověka, který pomáhá lidem nebo společnosti ne za účelemfinančního ohodnocení, ale jeho pohnutky k tomu jsou zcela odlišné. K tomu, jaké přesně to jsou,bych se ráda dopátrala ve svém výzkumu. Jde tedy o člověka, který se věnuje dobrovolnictví.Dobrovolnictví je svobodně zvolená činnost, která je vykonávána k prospěchu druhých lidí a tobez nároku na odměnu. Dobrovolníci často spadají pod neziskové organizace, které dobrovolníkysdružují a zaštiťují, ale mohou pomáhat i méně formálně jako jednotlivci nebo součást skupiny. 1
  • 1.2 Terminologie dobrovolnictvíS pojmem dobrovolnictví souvisí několik základních pojmů. Prvním z nich je Dobročinnost,známý též jako filantropie2. Dalším pojmem, který je spojován s dobrovolnictvím je pojemDárcovství, což je finanční nebo nefinanční obnos určený na veřejně prospěšné účely. Ať užposkytnutý jednotlivě nebo přes rozšířené Veřejné sbírky. Dále je potřeba rozlišit pojmydobrovolnický a dobrovolný. Dobrovolnická činnost je aktivita spojená s organizacídobrovolnictví, Dobrovolná činnost či služba je vlastní výkon určité dobrovolné pomoci.(TOŠNER, SOZANSKÁ, 2002)1.3 Druhy dobrovolnictvíDárcovstvíDárcovství je jeden z nejrozšířenějších typů dobrovolnické činnosti. Jde o jednoduchou pasivníformu pomoci na konkrétní účely. Nevyžaduje čas ani energii na aktivní pomoc, současně však včlověku uspokojuje vlastní svědomí a zároveň přispívá na dobré účely.Dobrovolná občanská výpomocDobrovolná občanská výpomoc je tradiční součástí jakékoliv společnosti už od počátku jejíexistence.4 V současné době je nejvíce rozšířena v rámci rodiny, širšího příbuzenstva nebosousedských vztahů.Dobrovolnictví vzájemně prospěšnéTuto činnost vykonávají obvykle členové nějakého sdružení, klubu nebo společenství se zájmem asnahou prosazovat své cíle a poslání. Jedněmi z nejstarších spolků je Sbor dobrovolných hasičů aSokol. Vedle toho vznikly tisíce nových organizací, které své poslání staví na dobrovolné činnostia lidském nadšení. Jedná se o mnoho kulturních, sportovních, mládežnických i jiných organizací.Dobrovolnictví veřejně prospěšnéTento typ dobrovolnictví vychází z ochoty a chuti občanů angažovat se buď pro druhé nebo prozměny ve společnosti podle svého přesvědčení a svobodné vůle. Oproti výše zmíněnémuvzájemně prospěšnému je u tohoto typu nejdůležitější být potřebný užitečný pro své okolí. Známév této činnosti jsou například Dárci krve nebo křesťanské sdružení mladých lidí YMCA.
  • Dobrovolná službaDobrovolná služba je dlouhodobý pobyt v zahraničí za účelem věnovat se určitémudobrovolnictví mimo svou zem. Služba obvykle trvá do několika týdnů až po několik let.Nejčastější délka trvání je však v rozmezí 3 – 12 měsíců. Dobrovolník může mít finančnězajištěné ubytování a cestu, ale jinak žádné finanční ohodnocení pochopitelně nedostává. Tatoslužba je často zaměňována s prací v zahraničí, ale jedná se opravdu o jeden z typů dobrovolnickéčinnosti. Nejvíce rozšířeným typem dobrovolnictví tohoto druhu je Evropská Dobrovolná služba,který poskytuje několik oblastí, ve kterých mohou dobrovolníci působit –Volný čas, sport, umění, práce s dětmi a mládeží, informace pro mládež, kulturní dědictví,sociální integrace, sociální a zdravotní péče, rozvoj venkova, ochrana životního prostředí.„ Každému vřele doporučuju EDS. Jděte do toho!“Alex, Skotsko, 20 let(Evropská dobrovolná služba: příležitost pro mladé lidi a neziskové organizace. Praha: ČNAMládež, 2005, 23 s. )„Byl to nejlepší rok mého života.“„Díky za tuto příležitost a šanci žít v jiné zemi.“„Dozvěděl jsem se toho tolik, a zvlášť o své vlastní kultuře, což je něco, co jsem na začátkuneočekával.“Dojmy rakouských dobrovolníků(Evropská dobrovolná služba: příležitost pro mladé lidi a neziskové organizace. Praha: ČNAMládež, 2005, 23 s. )5 Viz. Kapitola 1.3 Druhy dobrovolnictví – Dobrovolná službaZ hlediska časového vymezení můžeme rozdělit dobrovolnictví do 3 typů – dobrovolné zapojenípři jednorázových akcích, dlouhodobá dobrovolnická pomoc a dobrovolná služba.Není to tedy o tom, že nemůžeme pomáhat z nedostatku volného času. Záleží na nás, jak časověnáročnou pomoc si vybereme.„Všichni lidé nedisponují stejnými finančními částkami, ale všichni máme přístup k týmžčtyřiadvaceti hodinám, které nabízí každý den. Třebaže někteří lidé mají mnohem méně volnéhočasu, než druzí, téměř všichni z něj můžeme část ukrojit a věnovat ji dobročinnosti“. (CLINTON, B. Dárcovství: jak každý z nás může změnit svět. Praha 2008, 231 s.)
  • Dobrovolné zapojení při jednorázových akcíchDobrovolníci jsou součástí většiny těchto akcí. Tyto sbírky, kampaně, benefiční koncerty apodobné akce jsou organizovány jedenkrát či několikrát do roka a dobrovolníci bývají obvyklenedílnou součástí při organizování samotných akcí. Může se jednat o dobrovolníky danýchorganizací, ale ve velké míře se na těchto akcích podílí i žáci, studenti nebo skauti.Dlouhodobá dobrovolná pomocTato služba je poskytována opakovaně a pravidelně (například 1/týdně na 3h) časově je stanovenatak, aby vyhovovala dobrovolníkovi a zároveň byla prospěšná pro organizaci. Nejrozšířenější jestejná náplň dobrovolníka, který provádí jednu a tutéž činnost, ale samozřejmě je možnost irozmanité činnosti. (TOŠNER, SOZANSKÁ, 2002)Dobrovolná služba5Další možné rozdělení dobrovolnictví je podle oblastí společenského života, ve kterýchdobrovolníci činnost vykonávají – zdravotní a sociální oblast, humanitární organizace, ochranaživotního prostředí, sportovní spolky a kluby a kultura.(ŠORMOVÁ, KLÉGROVÁ, 2006)1.4 Historie dobrovolnictví Počátky dobrovolnictví můžeme nalézt s nástupem společenských změn, které přinesl ranýkapitalismus. I když se zdá, že dobrovolnictví jako takové, můžeme najít již ve středověku, neníto tak úplně pravda. Dobrovolnictví podobná činnost byla povětšinou organizována duchovními,kteří měli na starost péči o duše věřících a o pozemské dobro. Byla to tedy náplň jejich práce.Další možností bylo chápání charitativní činnosti jako předstupeň pastorace.6 V období industrializace se rozvíjí dobrovolnická činnost konaná mimo hlavní zaměstnánívznikem spolkového života, ale především jako odpověď na stoupající počet obyvatel, který žije vnedůstojných podmínkách. Silný důraz byl v této době kladen na národnostní prvek. Mnohédobrovolnické organizace vznikly z důvodu povznesení národního vědomí. Dobrovolnická činnost určitým způsobem vzrůstá, což s sebou přináší i jisté konflikty. „Od minulého století až do druhé světové války spolkový a filantropický život dělí hranice nejen národnostní, ale též konfesní. Týmž aktivitám se věnovaly organizace církevní i sekulární, německé i české a nezřídka docházelo k soupeření, přetahování členstva, či nevraživosti.“ Dobrovolnictví [online], [ cit. 2010-02-26]. Dostupné z www: <http://www.dobrovolnik.cz/d_hist.shtml>.
  • S nástupem první republiky mnoho mládežnických organizací, které sdružovalodobrovolníky začalo při svých činnostech výrazně podporovat tehdejšího prezidenta T. G.Masaryka, který v nich viděl budoucnost národa a pokračovatele a šiřitele jeho filosofickýchmyšlenek a idejí. Některým mládežnickým organizacím se právě tento národnostní akcent zaněmecké okupace stal osudným. Řada z nich byla buď přetvořena do podoby, která vyhovovalaprotektorátní správě a nebo úplně zrušena. Stejně jako tomu bylo v předválečném období i poskončení 2. světové války, když se občanský a spolkový život obnovil, se mládežnické,tělovýchovné a jiné organizace stávaly nástrojem politického boje. Některé politické strany siuvědomily, že včasné podchycení volnočasových aktivit dětí, mládeže i dospělých vede k těsnémuspojení se světonázorovými idejemi stran.Úplný konec snahy o svobodný rozvoj dobrovolnických a volnočasových organizacích však přišelpředevším s nástupem vlády komunistické strany. Velká část majetku nekomunistických sdruženíbyla zkonfiskována, spolky zrušeny, přetvořeny a vytvořeny jiné. Ve všech oblastech dobrovolnéčinnosti byly formovány organizace, které byly hlídány a kontrolovány komunistickou stranou.Ty se potom sjednotily do tzv. Národní fronty. Dobrovolnictví tedy bylo využito k budovánísocialismu a z dobrovolné činnosti se stala činnost dobrovolně povinná. Dobrovolnictví všaknevymizelo úplně, občas se dobrovolnou činnost podařilo skrýt za různé oficiální názvy apatronace. Starala se o to především činorodá mládež, narozená již v socialismu, která se tímtodistancovala od způsobu života starší generace. Mimo tuto skutečnost ovšem dobrovolnictví získalo příchuť něčeho vnucovaného aneautentického, něčeho, čemu je lepší se vyhnout. Tento názor u některých lidí přetrvává dodnes.Po roce 1989 dochází k prudkému rozvoji nezávislých sdružení ve všech možných oblastech, přesekologii, sport až po lidská práva. Stát je podporuje například možností získat granty pro různéoblasti potřeb. Neziskové organizace vzrostly v podvědomí občanů a u řady z nich už začínápřevládat názor, že v mnoha ohledech dokáží pomoct i lépe než organizace státní. V neposlednířadě s tím souvisí i rozkvět dobrovolné činnosti, která už není činností vynucenou, ale skutečnědobrovolnou. Dobrovolnictví [online], [ cit. 2010-02-26]. Dostupné z www: <http://www.dobrovolnik.cz/d_hist.shtml>.
  • 1.5 Motivace a motivy k dobrovolné činnostiMotivaceMotivace je psychický proces, který vede k aktivizaci organismu. Jedná se o pohnutky, kterévedou a usměrňují naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle. Motivace se vztahuje navzbuzování aktivity organismu a na jeho zaměření správným směrem.Motivace jako taková je velice složitou záležitostí. Nelze jí přímo sledovat a měřit, tudíž jímůžeme vyvozovat pouze ze změn v chování.(Odmaturuj! Ze společenských věd, 2004)Z hlediska rozdělení motivace podle funkcí ji psychologové dělí na 3 okruhy – energizující,regulující a na spojení obou funkcí zároveň.Energizující funkce – psychologové, kteří přikládají motivaci pouze energizující funkci sedomnívají, že jejím posláním je uvést organismus do aktivního stavu, v němž je schopenvykonávat činnost. Směr, kterým se činnost zaměří je záležitostí jiných, nemotivačních činitelů.Motiv můžeme tedy definovat jako vnitřní faktor nebo podmínku, která má tendenci vyvolání audržení aktivity.Regulující funkce – druhá část psychologů, která zastává názor, že motivace má funkciregulující, tvrdí, že jeden a tentýž činitel nemůže současně být jak zdrojem, který aktivituvyvolává, tak jí zároveň zaměřovat určitým směrem. Motiv pak definují jako činitel, umožňujícíčlověku rozhodnout se začít činnost určitého druhu. Pokud nepůjde o regulaci motivem, hovořímeo takovém chování jako o nemotivovaném.Energizující a regulující funkce zároveň – tuto funkci zastává největší část psychologů. Motivypovažují za činitele energizující i regulující, čili vyvolávající chování, udržující aktivituorganismu a zaměřující ji určitým směrem. Pojetí motivace jen jako pouze energizujícího nebonaopak jen regulujícího činitele považují za problematické, ale uznávají, že u jednotlivých motivůse může stát, že do popředí dostane více jeden nebo druhý aspekt.(HOMOLA, 1972)
  • Teorie motivaceTímto tématem se zabývá velmi dopodrobna K. B. Madsen ve své publikaci s názvem Teoriemotivace. Jde o syntézu teorií motivace. Uvádí v ní systematický přehled nejdůležitějších teorií ,které analyzuje a srovnává. Uvádím zde některé pasáže ze tří vybraných teorií a to psychologůWilliama McDougalla, Paula Thomase Younga a Gorgona W. Allporta.„Obsah McDougallovy teorie je možno stručně popsat takto: Všechny životní procesy, též„duševní život“ a chování jsou účelné, neboť vyjadřují základní snahu o zachování existenceindividua a druhu. U člověka a vyšších živočichů je toto základní snažení rozlišeno do řadyvrozených, avšak modifikovaných primárních motivačních proměnných, zvaných „instinkty“,anebo „sklony“.“(MADSEN, K.B.Teorie motivace Praha 1972, s. 63)„Obsah Youngovy teorie lze stručně formulovat takto: „Motivace“ zahrnuje uvolnění a regulacienergie chování . Uvolnění energie způsobeno vnitřními nebo vnějšími podněty a je uvolněnímchemické energie v organismu. Je-li uvolnění determinované podněty z vnitřních orgánů, pakvzniklé uvolnění energie („motivace“) je nazýváno primárním pudem. Uvolnění energie může býtzpůsobeno též vnějšími podněty, které pak nejčastěji mají získané spoje s vnitřními podněty.Vnitřní podněty jsou nejčastěji způsobeny procesy determinovanými poruchou homeostázyorganismu a jeho různých orgánů. Takový stav poruchy v organismu nebo v jednom z jeho orgánůnazýváme potřebou nebo apetencí. Často je jedinec prožívá jako žádost, postrádání něčeho, touhunebo přání. Regulace energie je determinována nervově mentálními strukturami, které mohou býtzčásti vrozené, zčásti získané. Struktury regulující energii a chování, které jsou zvláště u člověkazískané a po výtce sociálně determinované, mají velkou důležitost. Jsou-li motivy blokovány nebovzniká-li konflikt mezi motivy, dochází k dezorganizaci stavu a chování jedince, které nazýváme„emocí“.“(MADSEN, K.B.Teorie motivace Praha 1972, s. 101-102)Co se týká motivace k dobrovolnictví, mezi lety 1999 a 2000 proběhl výzkum na téma Dárcovstvía dobrovolnictví, který provedla Nadace rozvoje občanské společnosti, Agentura neziskovéhosektoru a Agentura STEM ve spolupráci s nadací VIA a občanským sdružením Hestia. Podobnévýzkumy u nás nejsou rozšířené, takže ho nemohu s ničím porovnat. Výsledkem statistickéanalýzy byly tři základní deklarované motivace k dobrovolnictví – konvenční, reciproční anerozvinutá.Konvenční – někdy známá jako normativní, konvenční charakter má motivace, pokud se jejínositel stal dobrovolníkem z morálních důvodů. Většinou to jsou buď morální normy jeho okolí,nebo obecná neformální pravidla chování v dané společnosti. Dobrovolníci, u kterých převládá
  • tento druh motivace, mají tendence preferovat své náboženské přesvědčení a zároveň jimimponují příklady dárcovství nebo dobrovolnictví z okruhu jejich rodiny a známých. Dá se říct, žetento druh motivace se opírá o principy křesťanské morálky a představy, jak se má správně žít achovat ve společnosti. Tito dobrovolníci se obvykle nestávají dobrovolníky právě proto, že se tosluší a patří. Procentuelně se jejich počet dá vyjádřit jako 41%.Reciproční – tento typ motivace se dá nazvat i jako spojení něčeho prospěšného a užitečného. Jeto spojení dobra (dobrovolnictví) a vlastního prospěchu. Dobrovolník ve své činnosti hledá prvky,které by obohatily i ho samotného. Jde zejména o získávání zkušeností, poznávání jiných lidí,uplatnění svých schopností a dovedností apod. Tato pragmatická motivace se vyskytuje u 37%dobrovolníku v České republice.Nerozvinutá - Nerozvinutá motivace značí soubor prvků, který vytváří prostor pro rozhodovánídobrovolníka. Jsou to zejména o přesvědčení v konkrétní činnost, důvěra v danou organizaci apocit, že se podílí na šíření dobré myšlenky. Tyto tři prvky jsou pro dobrovolníka dostačujícípilíře, aby se k činnosti rozhodli. Dominantní vliv tohoto druhu motivace s projevuje u 23%dobrovolníků. (FRIČ, 2001)
  • Motivy k dobrovolné činnostiJiří Tošner v publikaci Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích uvádí existencimotivů, které jsou zejména pro nezištnou pomoc lidem nebezpečné. Poukazuje na to, že nestačíznát výčet těchto motivů, ale je třeba je umět včas rozpoznat. Jsou to tyto motivy – Soucit vedoucí k degradaci klienta. Nepřiměřená a zbytečná zvědavost. Služba pramenící z pocitu povinnosti. Skutkaření, snaha něco si zasloužit. Touha obětovat se, osobní neštěstí, se kterým si uchazeč neví rady, a proto chce ve služběhledat vlastní duševní rovnováhu. Osamělost a z ní pramenící touha po přátelství. Pocit vlastní důležitosti, nenahraditelnosti. Nedostatek sebeúcty a s ním spojená touha potkat ještě ubožejší lidi. Panovačnost, touha ovládat jiné a uplatnit svůj vliv.Pokud má uchazeč o dobrovolnou činnost některý z těchto motivů, nebo se u něj dokonceprojevuje kombinace více z nich, měla by každá organizace projevit zvýšenou opatrnost, neboťtakový člověk může v první řadě poškodit klienta a nepřispívá to ani k dobrým vztahům mezičleny dobrovolnického týmu.(TOŠNER, SOZANSKÁ, 2002)Kromě negativních motivů existují samozřejmě i ty pozitivní. Během roku 2001 pracovalyVolonté, o.p.s, a Bohemia Corps, o.s., na projektu „ Metodika náboru, zaškolování a hodnocenídobrovolníků“. Část výzkumu byla věnována motivaci, kterou měli dobrovolníci
  • pro zapojení se do chodu dobrovolné činnosti. Jako nejčastější odpovědi se v dotaznících objevilytyto chci dělat něco smysluplného rád/a bych ve vašem projektu pomohl/a lidem zaujalo mě vaše vystoupení v médiích rád/a bych u vás získal/a praxi v oboru, kterému se dále chci věnovat řekl/a mi o vás kamarád/ka člen/ka mé rodiny byl/a příjemcem dobrovolnické pomoci od vaši organizace mám trochu volna a chci jej využít pro dobrou věc chtěl/a bych se od vás naučit myslím, že mé schopnosti můžete ve vašem projektu upotřebit chci udělat něco pro lidi, kterých je mi líto a mám trochu špatné svědomí z toho, že jsmezdráv/a, a žádná katastrofa mě ani mou rodinu nepostihla zaujal mě váš projekt a chci se na něm podílet zajímá mě neziskový sektor a chci vás lépe poznat musím udělat někde nějakou praxi, a vy se mi ze všech nabídek líbíte nejvíc chtěl/a bych se u vás naučit, jak organizovat dobré dobrovolnické projekty mám pocit, že mě nikdo nepotřebuje a váš projekt mi dává možnost, že mě někdo budepotřebovat (Dobrovolníci v neziskových organizacích, 2001)
  • 1.6 Mýty o dobrovolnictvíI přesto, že v České republice pojem o dobrovolnictví roste, stále panují určité zakořeněnépředstavy a mýty, související s dobrovolnickou činností. Nejčastější z nich byly popsány vpublikaci Průvodce dobrovolnictvím pro neziskové organizace1. Dobrovolnictví není oběť – Značná část společnosti se domnívá, že vykonávatdobrovolnickou činnost je od člověka nesmírná oběť a že dobrovolníci jsou většinou lidé snenaplněným volným časem. Výzkum provedený v Domově sv. Karla Boromejského2. Dobrovolnictví není zcela zadarmo – tedy pokud máme na mysli dobrovolnictví, které senazývá veřejně prospěšné. Sousedská výpomoc i vzájemná dobrovolná výpomoc jsou také formydobrovolnictví, na rozdíl od dobrovolnictví veřejně prospěšného jsou však vykonávány v rámcipřirozené komunity (rodiny apod.) na základě dobrých vztahů a vzájemné pomoci.„Příklad dobře koordinované dobrovolné pomoci jsem viděl v pečovatelském ústavuv holandském Driebergenu, jež má necelou stovku klientů, většinou ležících a chronickynemocných, o které se stará necelá stovka placených zaměstnanců a kterým pomáhají téměř dvěstovky dobrovolníků. V ústavu pracuje placený koordinátor dobrovolníků na celý úvazek a dostalose nám přesvědčivých důkazů, že jeho přítomnost je zde zdůvodněna a jeho mzda je dobřevynaložena a bohatě vyvážena činností dobrovolníků, jak z pohledu odpracovaných hodin, tak zpohledu kvality péče.“(TOŠNER, J. a kol. Průvodce dobrovolnictvím pro neziskové organizace. Praha 2003, s.4)3. Dobrovolnictví není amatérismus – „Zní to možná paradoxně, ale aby byla dobrovolnápomoc účinná, je potřeba její efektivníorganizování. Dobrovolnictví ve světě dosáhlo takového rozsahu, že se vytvořil nový obor –management dobrovolnictví. Dobře připravený dobrovolnický program může zvýšit nejenvýkonnost, ale i profesionalitu neziskové organizace a při tom nic neubírá z tvořivosti aspontaneity dobrovolníků.Naše zkušenost je ale taková, že stále chybí dostatek dobřepřipravených míst pro dobrovolníky v organizacích. Naopak lidí, kteří chtějí jako dobrovolnícipomáhat, začíná přibývat, z našeho pohledu je jich dokonce hodně.“(TOŠNER, J. a kol. Průvodce dobrovolnictvím pro neziskové organizace. Praha 2003, s. 4-5)4. Dobrovolníci nejsou levná pracovní síla„V posledních letech, tak jak se o dobrovolnictví dozvídá více lidí, se stává, že se na nás jako nadobrovolnické centrum obrátí zástupce organizace s tím, ať jim na určitý den pošleme určitémnožství dobrovolníků, protože je potřebují naléhavě na to a ono.
  • Dobrovolná pomoc ale nemůže být předepsána, musí vyvěrat z potřeb a motivace dobrovolníků,zaměstnanců i vedení organizace a musí respektovat potřeby klientů či charakter služeb, kteréorganizace poskytuje. Na druhé straně je několik málo omezení, které limitují činnostdobrovolníků. Mezi ně patří zásada, že dobrovolník by neměl nahrazovat práci profesionálů adále že by neměl dělat činnosti, do kterých se nikomu nechce. Objednat si dobrovolníky jakopředem připravený a hotový nástroj – o tom dobrovolnictví není. „(TOŠNER, J. a kol. Průvodce dobrovolnictvím pro neziskové organizace. Praha 2003, s. 5)Musím konstatovat, že mám štěstí, že jsem se nikdy nesetkala, že by mě jako dobrovolníka, nebo praktikanta ( většinou jsem na praxích vykonávala stejné, nebo podobné činnosti, jako dobrovolníci) bral jako levnou pracovní sílu. Určitě ale vím o případech, kdy se to děje a je důležité, aby se dobrovolník ozval a nezůstal nečinný. Vždycky záleží na domluvě s vedoucím nebo koordinátorem. Pokud se dobrovolník necítí ve službě dobře, měl by stávající situaci co nejdříve řešit, aby předešel pozdějším problémům, kterým je např. Syndrom vyhoření . Metodika a práce s dobrovolníky2.1 Role koordinátora dobrovolníků Funkce koordinátora na poli dobrovolnictví je jeho důležitou součástí. Koordinátor řídípráci několika pracovníků nebo i pracovišť. Zajišťuje chod a správné fungování činnostidobrovolníků. Od jejich výběru, přes školení, vypracování metodiky a vyhledávání vhodnýchčinností, kterým se dobrovolníci mohou věnovat. Zároveň propaguje činnost organizace azařazuje dobrovolníky do jejího chodu. Koordinátor vede dobrovolníky, hodnotí jejich výsledky ařeší vzniklé problémy a případná nedorozumění. Zprostředkovává kontakt mezi dobrovolníky azaměstnanci, vedením i klienty. Jeho úkolem je z různorodé skupiny lidí vytvořit jeden celek, vekterém si ovšem každý zachová svou individualitu a samostatnost. Kromě toho je i pověřenouosobou pro vytváření smluv o mlčenlivosti, kodexů, práv a povinnostech dobrovolníků a vedepotřebnou administrativu. Koordinátorem může být jeden ze zaměstnanců, vedoucí nebo i samotný dobrovolník. Vtom případě je ale potřeba, aby měl svého garanta nebo supervizora.
  • Koordinátorům se doporučuje absolvování výcviku v dobrovolnickém managementu, stážv dobrovolnickém centru nebo organizaci s kvalitním dobrovolnickým programem. Zároveň byměli mít možnosti pravidelné supervize své činnosti, neboť jako jakákoliv jiná pomáhajícíprofese, i tato je velice náročná na psychickou stránku člověka. Podle publikace Dobrovolníci v neziskových organizacích ( kol. autorů, 2001) bykoordinátorem měl být člověk, který je dobrým pedagogem a psychologem zná dobře projekt je odborníkem v dané oblasti a umí poradit je dobrým organizátorem je otevřený a umí navodit přátelskou atmosféru umí zajistit přiměřenou technickou podporu je důsledný a spravedlivý
  • 2.2 Získávání a výcvik dobrovolníků „Kdybychom srovnali dobrovolníka se zbožím, potom by platilo, že dobrovolník je„rychloobratkové zboží s krátkou záruční lhůtou.“ Jinak řečeno – dobrovolníci přicházejí aodcházejí častěji než zaměstnanci. Jejich získávání, výběr, výcvik a podpora jejich motivace jenepřetržitý, stále se opakující proces.“ (TOŠNER, SOZANSKÁ, Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha 2002, s. 77).Získávání a nábor dobrovolníků by měl probíhat v období září, říjen a potom v průběhu ledna aúnora. Tedy začátkem školního roku a na začátku Nového roku. Jde především o to, že je třebarespektovat harmonogram školního roku a přizpůsobit se mu. Je to zejména kvůlivysokoškolákům a studentům, ale i ostatní dobrovolníci ocení možnost prázdnin jako přerušeníčinnosti a čas na odpočinek. Získávání dobrovolníků by sice mělo probíhat plynule po celý rok,ale s důrazem na prázdniny, které jsou pro většinu lidí větším předělem roku, než hranice rokukalendářního. Jakým konkrétním způsobem bude získávání dobrovolníků probíhat, záleží už nasamotném koordinátorovi. Záleží samozřejmě na typu akce – jestli se jedná o akci krátkodoboujednorázovou nebo dlouhodobější spolupráci.Nejčastěji používané formy získávání dobrovolníků: Osobní kontakty – často využívaní forma dobrovolnictví, získávání dobrovolníků přespříbuzné a známé, nejpřirozenější a nejjednodušší forma, jak začít s dobrovolnictvím. Letáky, vývěsky – často používaný způsob, záleží však na způsobu zpracováníletáku/plakátu, do jaké míry bude efektivní. Náborová akce – cílené získávání dobrovolníků, často doprovázené akcí, které se účastníširoká veřejnost. Místní tisk, regionální vysílání – možnost cíleného rozšíření informací tam, kde je topotřeba, umožňují propagaci a zprostředkovávají kontakt s případnými dobrovolníky. Střední a vysoké školy – vzhledem k tomu, že nejčastějším typem dobrovolníků jsoustudenti, jsou tato místa dobrým zdrojem pro nábor nových tváří, možnostíSpolupráce s dobrovolnickými centry – u nás málo rozšířené, převážně ve větších městech.(TOŠNER, SOZANSKÁ, 2002)
  • Jiří Tošner v knize, kterou zmiňuji v předchozích kapitolách doporučuje kombinovat vždyněkolik forem získávání dobrovolníků a zároveň upozorňuje na pravidlo trychtýře: Oslovíme-licíleně stovky lidí, na ukázkovou akci jich přijde asi padesát, výcviku se zúčastní patnáct a z tohose deset rozhodne pro dobrovolnictví. A budou to dobří a motivovaní pomocníci. Výcvik, nebo školení dobrovolníků záleží na charakteru konkrétní činnosti, která budevykonávána. Osvědčuje se pozvat dobrovolníky před samotnou přípravou na setkání, které sloužík ujasnění jeho vlastní motivace, získání informací a zodpovězení otázek. Někdy je potřeba, abydobrovolník absolvoval celodenní nebo víkendový výcvik. Někdy je tento výcvik rozložen i doněkolika týdnů a to především u náročnějších činností – např. Linky důvěry.Samotná příprava obsahuje dvě složky – obecně dobrovolnickou a odbornou.Obecná část – v obecné části se s dobrovolníkem probírají možnosti a práva dobrovolníka, aletaké jeho povinnosti a závazky. Seznámí se s posláním a úkoly organizace, základními dokumentya se vším potřebným, co ho zajímá, nebo co je potřeba aby znal.Odborná část – Odborná část se zabývá konkrétní činností, které se dobrovolník bude věnovat.Školení je často doprovázeno herními aktivitami, ve kterých si dobrovolník může nanečistovyzkoušet, jak může jeho činnost probíhat a s čím se může setkat. Součástí bývá také přednáška sezaměstnanci organizace a následná debata. Dobrovolníci tak získávají nejen informace, ale izkušenosti a rady. Pokud je třeba psychologické vyšetření nebo posudek dobrovolníka, koná sezpravidla na tomto setkání. Tímto se předchází výběru dobrovolníka s psychopatologickými rysy9.(TOŠNER, SOZANSKÁ, 2002)
  • Graf počtu dobrovolníků ve městě PelhřimověDostupné z internetových stránek :www.fokusvysocina.cz2.3 Role supervizora, hodnocení dobrovolníků Supervize je odlišná v různých odvětvích lidské činnosti, supervize dobrovolnictví jenejvíce podobná supervizi v pomáhajících profesích, ale i přesto má určité odlišnosti.Pochopitelně se liší i supervize v různých oblastech dobrovolnictví. „Supervizi dobrovolníků si představujeme jako komunikaci dobrovolníka, respektiveskupiny dobrovolníků, se supervizorem v neohrožujícím prostředí, které umožní dobrovolníkůmkonzultovat svoje postoje a pocity pramenící z jejich činnosti. Supervize zároveň chrání zájemklienta před případnými nevhodnými aktivitami dobrovolníka.“ (TOŠNER, SOZANSKÁ, Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha 2002, s. 81).Fáze supervizního procesu:
  • Supervizi můžeme provádět mnoha odlišnými způsoby. Cílem supervize je podporovatsupervidovaného v rozvoji jeho profesionálních kompetencí. Supervize je postavená na zájmu,který supervidovaný věnuje sám sobě. Tento prostředek vedoucí k rozvoji, je ze začátku cílemsupervizora – pracovat bezpečně s profesionálními zdatnostmi a vlastními dispozicemi. V praxi seosvědčila jako jednoduchá forma popisování situací. Pro supervidovaného je jednoduché něcovyjádřit popisem, vychází to z každodenních situací a je to pro něj snadno uchopitelné. Dalšístupeň je v diskuzi práce s vlastním názorem. Je o něco složitější vyjádřit vlastní názor, než situacipouze popsat, avšak vlastní názor je pro supervizi důležitým prvkem, se kterým se dá pracovat.Třetím a posledním stupněm je práce s vlastními emocemi. Schopnost vyjádřit své pocity je promnoho lidí velmi těžké, proto je v pyramidě postavena až na vrchol. I stejně jako předchozí stupněje i vyjádření pocitů důležitou součástí supervize, kterou bychom neměli zanedbávat, protože semůžeme dozvědět o problémech, které se supervidovaných dotýkají. V tomto případě je potřebaobzvlášť zkušeného a citlivého supervizora. Supervizor.cz web o supervizi v sociální práci [online]Role supervizora má v dobrovolnictví své nezastupitelné místo. Mít možnost promluvit si sněkým otevřeně o svých problémech nebo se jen svěřit je k nezaplacení a předchází mnohaproblémům, ať už jde o syndrom vyhoření10, ztrátu motivace nebo jen o nedorozumění mezidobrovolníkem a klientem, případně některým jiným dobrovolníkem či koordinátorem.(TOŠNER, SOZANSKÁ, 2002)Hodnocení dobrovolníků Jak bude organizace přistupovat k hodnocení dobrovolníků záleží na ní samotné. Proceshodnocení souvisí s hodnocením celé organizace, která výsledky prezentuje veřejnosti, médiím,sponzorům i samotným zaměstnancům a klientům. Dobrovolníci mají právo na hodnocení jejich činnosti, evidování počtu hodin, kteréodvedli a celkového přínosu organizaci. Hodnocení je jednoduché pokud se jedná o krátkodobounárazovou akci, při dlouhodobější spolupráci je to trochu složitější. Jejich přínos nemůžemezhodnotit jednorázovým setkáním kompetentních osob. Zkušenosti, dojmy a zážitky dobrovolníkůjsou sice velmi cenné a důležité, ale pro výzkumné hodnocení tyto subjektivní výpovědi nestačí.Často se tento problém řeší nabídkou provedení hodnocení studenty jako stážisty, kteří mohouvýsledky využít ve svých výzkumných pracích.
  • Hodnocení slouží jednak k prokázání, že dobrovolnictví má smysl a je účinné a taky ktomu, abychom hodnocení vykonaného díla, mohli použít jako argument pro to, že dobrovolnictvíje v dnešní době smysluplnou činností.(TOŠNER, SOZANSKÁ, 2002)Ocenění dobrovolníků Skutečnost, že dobrovolníci, jak už z názvu vyplývá, nemají nárok na finančníohodnocení, neznamená, že by neměli dostávat za svou službu ocenění. Ať už jde o jednoduchouformu prostého poděkování, nebo o společné setkání zaměstnanců a dobrovolníků organizace, nakterém můžeme dobrovolníky ocenit.2.4 Překážky rozvoje dobrovolnictví Bariér, proč u nás není tolik rozšířený pojem dobrovolnictví je několik, zejména se jedná otyto překážky: Pasivita při hledání dobrovolníků Nedostatek informací o dobrovolnictví a názor, že nejsou zájemci Nedůvěra v dobrovolníky Obavy z čestnosti dobrovolníka Obavy z úrazu dobrovolníka Nedostatečné řízení činnosti dobrovolníků Na základě průzkumů u nás i v zahraničí byl vytvořen seznam názorů dobrovolníků na to, copodporuje a co naopak brzdí jejich ochotu nabídnout se jako dobrovolník. Co dobrovolníky podporuje: Uspokojení jejich potřeb
  • Pocit ocenění Dobrý pocit ze zvládnutých úkolů Podílení se na chodu organizace a na rozhodování se v ní Naděje na změnu a postup ve své činnosti Dobrý pocit z uznání okolí Pocit sounáležitosti a týmové spolupráce Co dobrovolníky naopak brzdí Rozdíl mezi očekáváním a skutečností Napětí mezi spolupracovníky Nedostatečná zpětná vazba, ocenění, pochvala Pocit, že činnost nemá smysl Rutinní úkoly Nedostatečná podpora Nemožnost osobního růstu Malé možnosti projevit iniciativu a tvořivost (TOŠNER, SOZANSKÁ, 2002)2.5 Dobrovolníci a právoPřestože dobrovolníci jsou podstatným prvkem většiny nestátních neziskových organizací, jejichpůsobení bylo právně ošetřeno až poměrně nedávno. Významným rokem byl rok 2001, který bylOrganizací spojených národů vyhlášen rokem dobrovolníků. Tato organizace, v rámci celosvětovékampaně na podporu dobrovolnictví, přiměla řadu zemí, aby dobrovolnictví bylo zahrnuto v jejichsprávním řádu.
  • Kontrakty uzavírané s dobrovolníkyUzavírání ústní nebo písemné dohody záleží na míře a charakteru dobrovolné činnosti. Existujídobrovolníci, kteří pomáhají bez jakékoliv smlouvy, ale řada organizací se bez předem dohodnutépísemné smlouvy neobejde. Důvody mohou být různé – evidence dobrovolníků i vymezeníslužby. Smlouva o Dobrovolné činnosti má obvykle několik částí – údaje o dobrovolníkovi,předmět činnosti, místo výkonu činnosti, rozsah pracovní doby, důvody ukončení výkonu zestrany organizace, ukončení výkonu ze strany dobrovolníka, případně další ujednání závisející nadané organizaci.Pokud si organizace vede databázi osobních údajů o dobrovolnících, je povinna mít oddobrovolníků souhlas s vymezením rozsahu, do jaké míry bude s těmito údaji nakládat.Dále dobrovolník často podepisuje Kodex dobrovolníka, (často také Etický kodex dobrovolníka),ve kterém se zavazuje plnit soupis práv a povinností.Co se týká pojištění, tak záleží vždy na domluvě mezi dobrovolníkem a organizací. Obvykle sedoporučuje dobrovolníky pojistit úrazovým pojištěním a pojištěním odpovědnosti za škodu, alejak je zmíněno, nejedná se o povinnost ani ze strany dobrovolníka, tak ani ze strany organizace.(TOŠNER, SOZANSKÁ, 2002)
  • Všeobecná deklarace o dobrovolnictví [ Schvále no me zinárodní správní radou I AVE - Me zinárodní asociace pro dobrov olnické úsilí - na 16.svě tové konfe re nci dobrov olní ků, konané v Amste rodamu, v Nizoze mí, v le dnu 2001, vMe zinárodním roce dobrov olníků]„Dobrovolnictví je základním stavebním prvkem občanské společnosti. Uskutečňuje nejvznešenějšíaspirace lidstva - touhu po míru, svobodě, příležitostech, bezpečí a spravedlnosti pro všechny.V době globalizace a nepřetržitých změn se svět stále zmenšuje, je složitější a vzájemnázávislost vzrůstá.Dobrovolnictví, individuální nebo skupinová činnost, umožňuje:- udržovat a posilovat takové lidské hodnoty jako jsou družnost, zájem o druhé a služba jinýmlidem- aby jednotlivci mohli uplatňovat svá práva a odpovědnost jako příslušníci komunity a aby sezároveň mohli po celý život učit a růst, realizovat veškerý svůj lidský potenciál- propojení navzdory rozdílům, které nás neustále rozdělují, abychom mohli žít ve zdravých,udržitelných komunitách a abychom mohli společně usilovat o nalezení nových řešení prospolečné úkoly a mohli jsme utvářet náš kolektivní osudNa úsvitu nového tisíciletí se dobrovolnictví stalo nepostradatelným prvkem každéspolečnosti. Účinně a prakticky převádí deklaraci Spojených národů, kde se praví: "My, lid,"máme moc změnit svět, do běžného života.Tato deklarace podporuje právo všech žen, mužů a dětí svobodně se sdružovat a dobrovolněpracovat bez ohledu na kulturní a etnický původ, věk, pohlaví, tělesný stav a společenské neboekonomické postavení. Všichni lidé na celém světě by měli mít právo nabídnout jiným lidem ajejich komunitám svůj čas, schopnosti a energii prostřednictvím individuální či kolektivníčinnosti a bez nároku na odměnu.
  • Chceme rozvoj dobrovolnictví, které by:- pomohlo zapojit celou komunitu do identifikace a řešení jejích problémů- povzbuzovalo mládež a pomáhalo jí, aby se vedení prostřednictvím služby stalo pro nitrvalou součástí života- mluvilo za ty, kteří nemohou mluvit sami za sebe- umožnilo dalším lidem se do dobrovolnictví zapojit- doplňovalo, avšak nenahrazovalo odpovědnou činnost jiných sektorů i úsilí placenýchpracovníků- umožnilo lidem získat nové znalosti a dovednosti a plně rozvinout svůj potenciál, sebedůvěrua tvořivost- podporovalo rodinnou, komunitní, národní i globální solidarituJsme přesvědčeni, že je společnou odpovědností dobrovolníků a zároveň i organizací akomunit, v nichž působí:- vytvářet prostředí, v němž dobrovolníci mají smysluplnou práci, která umožňuje dosáhnoutdohodnutých výsledků- definovat kritéria pro účast dobrovolníků, tedy i podmínky, za nichž by organizace adobrovolník mohli své závazky ukončit, dále pak rozvíjet způsoby, jak činnost dobrovolníkůřídit- poskytovat dobrovolníkům a osobám, jimž slouží dostatečnou ochranu před riziky- poskytovat dobrovolníkům vhodné školení, pravidelné hodnocení a uznání- zajistit přístup pro všechny odstraněním veškerých bariér - fyzických, ekonomických,společensko-sociálních a kulturních - bránících jejich účastiV souladu se základními lidskými právy, která jsou vyjádřena v Deklaraci lidských právSpojených národů a se zásadami dobrovolnictví a odpovědností dobrovolníků a organizací, vnichž působí, se obracíme na:
  • 1/ všechny dobrovolníky, aby projevili své přesvědčení, že dobrovolnická činnost je tvůrčí azprostředkující síla, která:- vytváří zdravé, udržitelné komunity, které uznávají důstojnost všech lidí- umožňuje všem lidem uplatňovat práva lidských bytostí a tím zlepšit vlastní život- pomáhá řešit společensko-sociální, kulturní, hospodářské a ekologické problémy- pomocí celosvětové spolupráce utváří lidštější a spravedlivější společnost2/ vedoucí představitele:- ve všech oblastech, aby se spojili a vytvořili silná, viditelná a účinná místní a národní"dobrovolnická centra" - základní vedoucí organizace dobrovolnictví- vlád, aby zajistili pro všechny právo na dobrovolnou činnost, aby odstranili veškeré právnípřekážky bránící účasti na dobrovolné činnosti, aby zapojili dobrovolníky do své práce aposkytli nevládním organizacím prostředky i podporu pro účinnou mobilizaci a vedenídobrovolníků- v podnikání, aby povzbuzovali své zaměstnance a pomáhali jim působit v komunitě jakodobrovolníci a aby vyčlenili lidské i finanční zdroje pro rozvoj infrastruktury nezbytné propodporu dobrovolnictví- v médiích, aby přinášeli příběhy dobrovolníků a poskytovali informace, které by lidipovzbuzovaly a pomáhaly jim zapojit se do dobrovolných činností- v oblasti vzdělávání, aby vedli lidi všech věkových skupin a pomáhali jim zapojit se dodobrovolných aktivit a aby lidem vytvářeli možnosti uvažovat o jejich službě a učit se z ní- církví, aby potvrdili dobrovolnictví jako správnou odpověď na duchovní výzvu sloužit všemlidem- nevládních organizací, aby vytvořili pro dobrovolníky přátelské organizační prostředí a abyvyčlenili lidské a finanční prostředky nezbytné pro účinné začlenění dobrovolníků.Obracíme se na Spojené národy, aby:
  • - vyhlásily toto desetiletí jako "Dekádu dobrovolníků a občanské společnosti" a stvrdily tímnezbytnost posílit instituce svobodných společností- uznaly logo - "červené V" za univerzální symbol dobrovolnictví.“IAVE vyzývá dobrovolníky a vedoucí představitele ze všech oblastí na celém světě, aby separtnersky spojili na propagaci a podporu účinného, všem přístupného dobrovolnictví,symbolu solidarity všech lidí a národů. IAVE vyzývá globální komunitu dobrovolníků, abytuto Všeobecnou deklaraci o dobrovolnictví studovali, diskutovali o ní, schválili ji a naplnili. Dobrovolník [online]. c.2007 [cit. 2010-04-17]. Dostupné z www:<http://www.dobrovolnik.cz/d_dek.shtml>.Anotace- Proč dobrovolně? Je název bakalářské práce, která pojednává o dobrovolnictví.Dobrovolnictví je svobodně zvolená činnost vykonávaná bez nároků na finanční odměnu.Teoretická část mé práce je zaměřena obecně na dobrovolnictví. Ve výzkumné části se
  • prostřednictvím rozhovorů s dobrovolníky zaměřuji na jejich motivaci k vykonávánídobrovolné činnosti.Klíčová slova: Dobrovolnictví, dobrovolník, klient, koordinátor, motivace, supervizeKeywordsVolunteering, volunteer, client, coordinator, motivation, supervisorArgumentace – Zvolené téma zapadá do sociální pedagogiky, kterou jsme si zvolila jako svůj studijníobor. Navíc je mi dobrovolnictví blízké, neboť s ním mám bohaté zkušenosti. Proto jsem při výběrutématu neváhala a věnovala se právě dobrovolné činnosti. S názvem jsem měla nejprve drobnéproblémy, nakonec jsem ale zvolila právě název „Proč dobrovolně?“, který podle mě dobře vystihujepodstatu celé práce.Zdroje–Dobrovolnictví [online], c.2007 [ cit. 2010-02-14].Dostupné z www: <http://www.dobrovolnik.cz/d_druhy.shtml>.TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O. Dobrovolnictví a metodika práce s nimi v organizacích. 1.vyd.Praha: Portál, 2002, 149 s.Evropská dobrovolná služba: příležitost pro mladé lidi a neziskové organizace. Praha: ČNAMládež, 2005, 23 s.