Your SlideShare is downloading. ×
Hollywood a normalizace
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×

Thanks for flagging this SlideShare!

Oops! An error has occurred.

×

Saving this for later?

Get the SlideShare app to save on your phone or tablet. Read anywhere, anytime - even offline.

Text the download link to your phone

Standard text messaging rates apply

Hollywood a normalizace

1,878
views

Published on

Published in: Education

0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total Views
1,878
On Slideshare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
2
Actions
Shares
0
Downloads
4
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

Report content
Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
No notes for slide

Transcript

  • 1. Masarykova univerzita Filosofická fakultaÚstav filmu a audiovizuální kultury Luděk Havel (FAV, magisterské prezenční studium) (FF N-OT FAV [sem 4, cyk 2]) Hollywood a normalizaceDistribuce amerických filmů v Československu 1970–1989 (Magisterská diplomová práce) Vedoucí práce: Mgr. Pavel Skopal, PhD. Brno 2008 (jarní semestr)
  • 2. Poděkování Na tomto místě bych v první řadě rád poděkoval vedoucímu své práce Mgr. PavluSkopalovi, PhD., za mnohé cenné rady, za zpřístupnění mnoha materiálů, za čas strá-vený konzultacemi a obzvláště za trpělivost při práci na jednotlivých částech. Za pomoc s identifikací „neposlušných“ dat a za upřesňující informace pak děkujiPhDr. Jaromíru Blažejovskému, PhD. Za mnoho cenných informací patří poděkování Mgr. Václavu Březinovi, Mgr. AlešiDanielisovi, Miloši Fikejzovi a Mgr. Tomáši Lachmanovi. Další poděkování (a vzpomínka) patří Mgr. Ottu Vejnarovi, dlouholetému řediteliJabloneckých kin, který mi poskytl zajímavé informace a poněkud jiný pohledna problematiku zkoumaného období. Za bezmeznou ochotu a vstřícnost pak děkuji PhDr. Aleně Noskové, PhDr. RenatěPurnochové a Boženě Vlčkové z Národního archivu v Praze, bez jejichž vstřícnosti bypráce na studii ve finální fázi nemohla pokračovat tak rychle. Za rady a další materiály si dík zaslouží Bc. Leo Čermák, Radomír Kokeš, JanTománek a Vít Vodvářka, Dis. Za pomoc při revizi statistických údajů a radách při stylistických a jazykovýchúpravách finální verze pak děkuji Kateřině Maťátkové. Prohlašuji, že jsem pracoval samostatně a použil jen uvedených zdrojů. V Brně 24. července 2008 ..................................................... Luděk Havel -2-
  • 3. Obsah1. Úvod 5 1.1 Prameny a zdroje 5 1.2 Dílčí témata 7 1.3 Časoprostorové vymezení 82. Americký film v ČSR 10 2.1 Přehled do roku 1969 10 2.2 Shrnutí let 1970–1989 153. Veselo jako na hřbitově aneb tzv. Normalizace 20 3.1 Vznik Pražského jara a příjezd „bratrské pomoci“ 20 3.2 Srpen 1968 – duben 1969 22 3.3 Normalizace 23 3.3.1 Normalizace ve filmu 24 3.4 Normalizační léta 27 3.4.1 Normalizační léta ve filmu 304. Československý film a jeho podniky 33 4.1 Ústřední půjčovna filmů a Krajské filmové podniky 34 4.2 Československý filmexport 37 4.3 Výběrová komise 37 4.4 Balíky 405. Od Zatracené kočky po Čarodějky z Eastwicku – filmy USA v ČSSR 42 5.1 Početní diskrepance 42 5.2 Národnostní diskrepance 43 5.3 Zkoumaný korpus 446. Filmový přehled 45 6.1 Prodleva 45 6.2 Měsíc plánované premiéry 47 6.3 Režiséři 49 6.4 Výrobce 55 6.5 Jazykové verze 57 6.6 Formát 60 6.7 Žánrové složení 65 6.8 Přístupnost 697. Propagace 72 7.1 Heslo pro plakát 72 7.1.1 Hvězda 73 7.1.2 Režisér 75 7.1.3 Autor předlohy a festivalová a jiná ocenění 76 7.2 Plakát 808. Návštěvnost amerických filmů 919. Závěr 10510. Přílohy 110 10.1 Literatura 110 10.2 Prameny 131 10.3 Orální prameny 131 10.4 Archivní prameny 131 10.5 Filmografie 132 10.5.1 Americké filmy v české distribuci 1970–1989 132 10.5.2 Další citované filmy 17111. Summary 179 -3-
  • 4. GrafyGraf č. 1 Distribuce 1922–1929 10Graf č. 2 Distribuce 1929–1945 12Graf č. 3 Distribuce 1945–1947 14Graf č. 4 Distribuce 1948–1959 14Graf č. 5 Distribuce 1960–1969 14Graf č. 6 Poměr socialistické a nesocialistické filmové produkce 16Graf č. 7 Distribuce 1970–1974 18Graf č. 8 Distribuce 1975–1979 18Graf č. 9 Distribuce 1980–1984 18Graf č. 10 Distribuce 1985–1989 18Graf č. 11 Prodleva 47Graf č. 12 Měsíc plánovaného uvedení 48Graf č. 13 Výrobce (podle „pětiletek“) 56Graf č. 14 Jazykové verze 58 Graf č. 14.1 Jazykové verze (podle „pětiletek“) 59Graf č. 15 Filmové formáty 61 Graf č. 15.1 Filmové formáty (podle „pětiletek“) 61Graf č. 16 Obrazové formáty 62 Graf č. 16.1 Obrazové formáty (podle „pětiletek“) 63Graf č. 17 Žánrové složení 67 Graf č. 17.1 Žánrové složení (podle „pětiletek“) 68Graf č. 18 Přístupnost 69 Graf č. 18.1 Přístupnost (podle „pětiletek“) 71Graf č. 19 Poměr návštěvnosti západních kinematografií 92TabulkyTabulka č. 1 Filmy v distribuci 1922–1928 10Tabulka č. 2 Filmy v distribuci 1929–1945 11Tabulka č. 3 Filmy v distribuci 1945–1969 13Tabulka č. 4 Filmy v distribuci 1970–1989 17Tabulka č. 5 Filmy v distribuci podle „pětiletek“ 19Tabulka č. 6 Jazykové verze 58Tabulka č. 7 Obrazové formáty 63Tabulka č. 8 Žánrová paleta 66Tabulka č. 9 Přístupnost 70Tabulka č. 10 Návštěvnost 1970–1989 91Tabulka č. 11 Poměr návštěvnosti západních kinematografií 92Tabulka č. 12 22 nejnavštěvovanějších filmů 93Tabulka č. 13 26 nejnavštěvovanějších amerických filmů 95Tabulka č. 14 Top 20 1984 99Tabulka č. 15 Top 20 1985 100Tabulka č. 16 Top 20 1986 100Tabulka č. 17 Top 20 1987 101Tabulka č. 18 Top 20 1988 101Tabulka č. 19 Top 20 1989 102 -4-
  • 5. 1. Úvod Americké filmy, v drtivé většině filmy hollywoodských studií, tvoří v současnostimajoritní část celosvětové distribuce a nejinak je tomu i u nás. Tato hegemonie všaknebyla vždy trvalá a v průběhu 20. století prošla několikerým vývojem. Statistická data, zpracovávaná od roku 1922, jsou dostatečně výmluvná – např.v letech 1922–1928 bylo do našich kin uvedeno 2.188 amerických filmů, což jev přepočtu průměrných 312 filmů ročně.1 Druhou majoritní kinematografií byla pro-dukce sousedního Německa, ta však co do počtu převažovala jen v roce 1922 a potébyla na druhém místě (s průměrně 217 filmy ročně).2 V následujících letech se však americká kinematografie dostala do pozornostiideologicko-společenských požadavků a její uvádění do našich kin podléhalo přísnýmrestrikcím – nejprve z vůle nacistické a po válce komunistické garnitury. Nedlouhémezidobí znamenalo i pro americkou produkci krátký, byť podstatný, návrat. Rozebí-rat dopodrobna historii uvádění amerických filmů do našich kin není ani cílem tétopráce a není to ani v rámci jejího rozsahu možné. V textu se tak omezuji jen na struč-né nastínění problematiky, eventuelně odkazuji na jiné, podrobnější studie. Hlavní zájem však zaměřuji na léta 1970–1989, dobu, která bývá (byť poněkudnepřesně) označována souhrnným názvem normalizace. Cílem této práce je pak pro-zkoumat uvádění amerických filmů v tomto období, a to nejenom po stránce statistic-ké, ale i mediálně-diskurzivní. Výzkumem periodik z tohoto období chci poukázat nadobovou kulturní politiku, a to zejména ve vztahu k uvádění amerických filmů. Skrze„pozitivistický“ přístup se práce v mnoha částech stává spíše popisným souhrnemmnožství dat, než vysvětlující studií. Tento nedostatek tkví v hlavní slabině tohoto vý-zkumu – v nedostupnosti mnoha důležitých materiálů. Přesto se zde na základě těchtodat pokouším rekonstruovat roli amerického filmu v normalizačním Československu.Západní kultura, kterou americká kinematografie symbolizuje více než dobře, bylasystematicky potlačována a její řídké projevy řádně rámovány. Přesto nelze pominout,že pro svoji vysokou odezvu a v případě filmů návštěvnost, mohla často zachraňovatnadekretované ekonomické požadavky. Tím se její status mohl pohybovat na stupniciod ideologických k ekonomickým požadavkům často směrem k finanční stránce věci. Práce je ve své podstatě je prvotním vhledem do zkoumané problematiky, kterýby časem (a zejména s eventuelním zpřístupněním archivních fondů), mohl projít revizía zde naznačené a často spíše hypotetické závěry by pak získaly výraznější obrysy. Ně-které kapitoly tak jsou spíše jen určitým shrnutím a kvantifikací problémů a jsou zdeuvedeny jako možný výchozí bod pro další výzkum. 1.1 Prameny a zdroje Primárním krokem předcházejícím celému výzkumu bylo nashromáždění co nej-širšího korpusu materiálů. Zásadním a základním zdrojem byl Filmový přehled, de fac-to seznam všech filmů připravených k distribuci na našem území. Filmový přehledfungoval především jako jakási oficiální příručka Československého filmu a sloužilpředevším potřebám vedoucích kin a dalších kulturních pracovníků. Kromě krátkých1Jen pro srovnání, ve zkoumané době 1970–1989 bylo do našich kin v průměru uváděno ročně celkem 231 filmů.2Statistické údaje do r. 1965 jsou (není-li uvedeno jinak) čerpány z: HAVELKA, Jiří (1967): Kronika našeho filmu 1898–1965. Praha: Filmový ústav, 253 s. -5-
  • 6. anotací, technických detailů, synopse a někdy i autorského portrétu, obsahovala kaž-dá „filmová karta“ i žánrové označení filmu a heslo pro plakát. Toto periodikum lzebrát (byť s rezervou a určitým omezením, na něž bude upozorněno) jako poměrně spo-lehlivý zdroj, jehož informace byly často variovány v dalších propagačních materiálech,programech kin a často i kritické recepci. Z informací z Filmového přehledu jsem sestavil „statistickou pomůcku“ – přehledvšech amerických filmů v našich kinech, s datem premiéry, zemí původu (do přehledujsem zahrnul nejen filmy americké, ale i americké koprodukce), autorskými údaji, hes-lem pro plakát, žánrovým zařazením a několika dalšími technickými údaji. Z tohotopřehledu následně čerpám ve většině statistických přehledů. Druhým krokem byla mediální rešerše, potřeba utvořit soubor textů, které sepřímo či nepřímo vážou na americkou produkci a distribuci. Na tomto místě je třebaupozornit, že zcela záměrně byly vynechány kritické odezvy na jednotlivé filmy. Dostmožná ke škodě věci, ale při distribučním objemu amerických filmů dosahujícího vezkoumaných letech celkem 343 filmů3 by se soubor dalších materiálů dostal nad mezzvládnutelnosti a využitelnosti pro rozsah této práce. Zahrnuty byly tedy texty týkajícíse témat distribuce, nákupu filmů, jejich propagace, přehledy programů Filmovéhofestivalu pracujících, články o filmových festivalech (kde se intenzivněji řešilo témaamerických filmů), studie o dabingu a obzvláště pak rozhovory se zaměstnanci Česko-slovenského filmu a jeho podniků, zejména pak Ústřední půjčovny filmůa Československého filmexportu. Od konce 80. let vydávala Ústřední půjčovna filmů Zpravodaj ÚPF, s podtitulem„informační a metodologický materiál vydávaný pro pracovníky filmové distribuce-pouze pro služební potřebu!“ Toto periodikum vycházelo měsíčně až do konce roku1990 a v roce 1991 pak ještě krátce jako Zpravodaj Lucernafilmu a nabízelo vedle sou-hrnu převzatých článků z tisku také distribuční listy, statistická data a původní člán-ky zabývající se stavem filmové distribuce. Skrze tyto prameny se na následujících stránkách snažím naznačit jisté charak-teristiky kulturní a jmenovitě distribuční politiky, která byla ovlivňována z několikasměrů – shora vedením Československého filmu a jeho předpisy, zvenčí americkýmidistributory a jejich pro tehdejší vedení často nepřijatelnými podmínkami a zdola di-váky, jejichž neustálý odliv se v 70. a 80. letech řešil několika způsoby. Tyto tři tlaky(ale dost možná ještě mnohé další – neopomínejme možný vliv médií) utvářely a možnáformovaly filmovou distribuci. Tento mediální diskurz zde nahrazuje nedostupnost oficiálních materiálůa v mnoha ohledech tak supluje přesné informace. Fondy Ministerstva kultury uloženév Národním archivu v Praze jsou do dnešní doby zpracované jen do roku 1956. Podob-né je to i s fondy v Národním filmovém archivu, deponovanými v pracovištiv Hradišťku. Pravděpodobně nejzajímavější a nejpřínosnější oficiální dokumenty týka-jící se distribuce jsou tak buď ukryty v těchto nezpracovaných fondech, nebo se vůbecnedochovaly.43 Tento údaj vychází z výše uvedeného průzkumu distribuovaných filmů skrze Filmový přehled. Např. poznámky AlešeDanielise uvádějí 334 amerických filmů za celé období. Tento rozdíl může být způsoben odlišným metodologickým pří-stupem ke koprodukčním titulům či kalkulací obnovených premiér. Zároveň zde vstupuje do hry fakt, že film, uvedenýve Filmovém přehledu ještě nemusel být na 100% distribuován. Na tyto rozdíly upozorňuji dále v samostatné kapitole.4 Podle informací Mgr. Tomáše Lachmana, který má v Národním filmovém archivu na starosti fondy institucí, se mnohodokumentů nedochovalo pro necitlivé zacházení s těmito prameny a také kvůli možnému účelovému ničení těchto do-kumentů na sklonku roku 1989 [Lachman, 2008: rozhovor]. -6-
  • 7. 1.2 Dílčí témata Jak již bylo naznačeno, snaží se práce postupovat v jakýchsi soustředných kru-zích od těch vnějších, přes vnitřní až k samému jádru tématu. Jako první stručné té-ma nastiňuji alespoň rámcově historii uvádění americké produkce na našem území. Následuje opodstatnění dobového vymezení a načrtnutí dalších kritérií. Zde bychse rád pokusil naznačit i jisté možnosti periodizace tohoto období – a to nejenomz hlediska politického, sociálního a společenského, ale zejména na základě změnv distribuci. Zkoumané období tak nebude logicky nahlíženo jako celistvé a homogennípole. Zároveň bych však nerad determinoval dělení let na přesná časová období –ostatně některé změny v distribuci přecházely přes několik let. K větší názornosti takbyly vytvořeny čtyři „pětiletky“, dělící zkoumanou dobu na léta 1970–1974, 1975–1979, 1980–1984 a 1985–1989. Jednotlivé kapitoly pak nabízejí jak hledisko celistvé,tak i skrze tento „rozčtvrcený“ pohled. Cíl je patrný – alespoň skrze dostupné materiálynaznačit změny a posuny v distribuci. Stručně zde vysvětluji i fungování Československého filmu a jeho organizací,jmenovitě Ústřední půjčovny filmů, jediného monopolního distributora na našem úze-mí, Krajských filmových podniků a nižších pater distribuční pyramidy. Další důležitouorganizací byl Československý filmexport, podnik zahraničního obchodu, který uzaví-ral konkrétní dohody při nákupu a prodeji filmů. Ve statistickém průzkumu distribuční základny amerických filmů jsem záměrnězohlednil několik faktorů, které se následně promítaly v propagaci filmů a mediální re-cepci. V heslu pro plakát to byla jména režisérů a některých hereckých hvězd, odkazyna ocenění a autora předlohy. Dále jsem zahrnul výrobce (studio či distributora), jazy-kové verze a eventuelně i obrazový formát, stanovení přístupnosti a především žánrovézařazení. V rámci propagace nelze opomenout ani filmový plakát. Výběr a opodstatněnífaktorů není náhodný a bude vysvětlen. V průzkumu mediální sféry jsou zohledněny dobová interview, a to jak s pracov-níky Československého filmu, tak i zaměstnanci jeho podniků. Přímoz Československého filmu jmenujme Jiřího Purše, ústředního ředitel, jeho krátkodo-bého nástupce Tugana Veselého, prvního náměstka Bohumila Steinera a Jana Vaníč-ka, ředitel odboru zahraničních styků ústředního ředitelství. Z Ústřední půjčovny filmů jsem se zaměřil na ředitele Vladislava Maška a pozdějiFrantiška Vomelu, Tugana Veselého (a nakrátko Miroslava Pospíchala), náměstka ře-ditele Pavla Turka a Aleše Danielise (ten byl zároveň dramaturgem), vedoucího ekono-micko-obchodního úseku Alberta Nesvedu, hlavního dramaturga Jiřího Bublu a odroku 1984 Aloise Humplíka, dramaturgy Ladislava Janžuru, Václava Březinua Rudolfa Daňka. Ve druhé polovině 80. let začaly i do Československa pronikat videokazety a ÚPFse snažila tento celosvětový trend, byť ex post, dohnat a otevřela síť vlastních půjčoven– k tomuto tématu měla co říci Jitka Baráková, dramaturgyně ÚPF v oblasti videoka-zet. Okrajově byly zahrnuty i rozhovory s Vlastou Pilnou a Zdeňkem Nerušilem, kteříměli v ÚPF na starosti titulky a v oblasti dabingu byli zohledněni například Bedřicha Marie Fronkovi z Filmového studia Barrandov – dabing. Pro úplnost dodejme, žekrátké filmy, kterými se však v této práci nezabývám, měla po dramaturgické stráncena starosti Zora Wildová. Jako posledního, leč velmi důležitého, pracovníka uveďmeRadko Hájka. Tento sociolog zaměstnaný v Československém filmovém ústavu byl -7-
  • 8. v úzké spolupráci s ÚPF a měl na starosti sociologický výzkum týkající se mj. divác-kých preferencí a návštěvnosti. Koncem 80. let ve spolupráci s Alešem Danielisem pu-blikoval ve Filmu a době dvanáctidílný cyklus, který mapoval divácký zájemo jednotlivé národní produkce v našich kinech. Nakonec dodejme i několik jmen z Československého filmexportu. Byli to po sobějdoucí ředitelé Stanislav Kvasnička, Jiří Rybín a nakonec Jiří Janoušek a obchodníhoředitele Ladislava Kachtíka, kterého později ve funkci nahradila Jitka Jeřábková. Tento soupis jmen si neklade za cíl vytvořit komplexní seznam pracovníků Čes-koslovenského filmu. Za zkoumané dvě dekády se v organizacích Československéhofilmu vystřídalo mnohem více lidí a fungovala zde i značná fluktuace a časté zastávánídvou i více funkcí naráz. Uvedený jmenný soupis má tedy jen poukázat na několik vý-raznějších pracovníků v distribuci 70. a 80. let, kteří se poměrně často prostřednic-tvím rozhovorům, ale i vlastních článků vyjadřovali ke stavu české filmové distribuce.Proto byli při výběru podkladů tohoto výzkumu zohledněni. Prozkoumat všechna (či většinu podstatných a k tématu práce přínosných) celo-republikově vycházející periodika je úkol zřejmě nedosažitelný. Přesto doufám, že na-bízený korpus materiálů je dostatečně široký, aby mohl reprezentovat periodika danédoby. V souhrnu šlo o periodika Amatérský film, Divadelní noviny, Film a divadlo, Filma doba, Filmový přehled, Gramorevue, Kino, Kmen, Kulturní rozvoj, Květy, Lidová de-mokracie, Magazín kina, Mladá fronta, Mladý svět, Národní výbory, Naše řeč, Novásvoboda, Ostravský večerník, Panoráma, Práce, Průboj, Rudé právo, Scéna, Svět práce,Svobodné slovo, Televizní tvorba, Tribuna, Týdeník ČST, Záběr, Zemědělské noviny,Zpravodaj ÚPF (posléze Zpravodaj Lucernafilmu). Shrnutím všech výše uvedených prvků by práce nakonec měla dojít ke kýženédefinici převažujících postojů distribuční politiky, distributorů, diváků a kritické obcevůči americké kinematografii v českých normalizačních kinech a nabídnout tak ucele-ný pohled na dosud nezpracovanou tématiku. 1.3 Časoprostorové vymezení To, že se práce bude zabývat distribucí amerických filmů v letech 1970–1989, jejiž evidentní. Nyní je třeba ještě dodat, že se bude jednat výhradně o distribuci celove-černích filmů (a to jak hraných, tak animovaných), uvedených prostřednictvímÚstřední půjčovny filmů do českých kin.5 Krátkometrážní a středometrážní tvorba jeopomenuta z několika důvodů. První je opět kvantum materiálů, o které by se ve všechohledech práce rozrostla. Jenom pro příklad – v roce 1976 bylo uvedeno 21 krátkometrážních filmů.V praxi šlo o distribuční „balíky“ krátkých filmů Charlese Chaplina a kreslené groteskyz produkce Walta Disneye, určené pro kina Nonstop 60,6 pro připojení k celovečernímprogramům a pro dětská pásma. V následujícím roce to bylo již 26 krátkých snímků.Vedle jedné Chaplinovy grotesky (Chaplin pod pantoflem) toto množství tvořilo pět fil-mů studia Walta Disneye, třináct filmů studia MGM (zejména tvorba Williama Hanny5 Kompletní soupis amerických filmů je uveden v příloze Filmografie na straně 132, kde je prvně zohledněn rok uvedenía následně abecední řazení.6 Kina Nonstop 60’ nebo také kina Čas byla zařízení, v nichž se „[…] buď výhradně, nebo v určitých pravidelných ter-mínech promítají zvlášť sestavené programy krátkých filmů[…]“, což mohly být „ […] týdeníky, aktuality, reportáže,krátké filmy, nebo někdy i dlouhé hrané filmy […]“ toto zařízení bývalo „[…] ve velkoměstských centrech, na nádražích,letištích apod.“ [Levinský-Stránský, 1974: 141–142]. -8-
  • 9. a Josepha Barbery – konkrétně seriál Tom a Jerry) a sedm krátkometrážních (většinoupod 15 minut) animovaných filmů studia Universal (režie Paul J. Smith – filmys Datlem Woodym apod.). Podobná situace byla i u filmů středometrážních – zde jsempři zběžném sběru informací narazil na čtyři filmy Charlese Chaplina z let 1915 –1922. Po tomto předběžném průzkumu jsem tak jen v mezidobí 1970 – 1977 napočítalcelkem osmdesát titulů. Druhým důvodem je pak obava ze zbytečného drolení tématu práce. Zároveň jetřeba připustit, že ani v kritickém diskurzu se tato tvorba a její distribuce příliš neřeši-la – až na několik málo výjimek, které tvoří texty zmiňované Zory Wildové z ÚPF.7Podrobnější rešerši u těchto filmů jsem tedy neprováděl. Třetí důvod je fakt, že Filmovýpřehled nebyl v uvádění těchto údajů zcela důsledný.8 Pozornost na území České republiky jsem omezil z podobných důvodů – prvněkvůli násobení pramenů, ale také proto, že „[…] na Slovensku jde jednak o jinou, tře-baže blízkou národní kulturu, a jednak o jiného distributora sice se společnou drama-turgií, ale s odlišným způsobem distribuování a někdy i posunutou premiérou“ [Danie-lis – Hájek, 1989a: 25]. V porovnání distribuce v Česku a na Slovensku by bylo možnénajít jistě mnohá zajímavá témata, jako rozdílná návštěvnost a preference různých ná-rodních kinematografií, ale to by příliš odvádělo od původně vytyčeného tématu.V rámci federalizace státu vznikly pod kompetencí Československého filmu k 1. lednu1969 dva analogické správní útvary – Český film (ředitelem byl první náměstek řediteleČeskoslovenského filmu Bohumil Steiner) a Slovenský film (ten vedl Pavel Koyš). Za-tímco u nás byla výhradním distributorem Ústřední půjčovna filmů, na Slovensku tobyla Slovenská požičovňa filmov. Dalším důvodem bylo i rozdílné plánování premiér,které bylo sjednoceno až ve druhém čtvrtletí roku 1987 [Kulturně politická východis-ka…, 1986: 8]. Z těchto a několika dalších důvodů se tak práce omezuje jen na kinodistribuciamerických filmů do českých kin. Videodistribucí se zabývám jen okrajově, jelikožpodle dostupných informací se první americký film v nabídce oficiální videodistribuce(oficiální je třeba podtrhnout – ve druhé polovině 80. let byl černý trh s videokazetamičasté téma mnoha textů) objevil až v roce 1989, konkrétně film Absolvent z roku 1967.7 Sám za sebe mluví už samotný název rozhovoru „Nikdo je nechce? O distribuci krátkých filmů“ [Widlová - Kratochví-lová, 1988: 4-5].8 Na tuto nedůslednost (přinejmenším v případě pásem a obnovených premiér v každoročních rejstřících) upozorňovalmj. článek Hrajeme filmy ze všech kontinentů [Hrajeme filmy ze všech kontinentů, 1987: 32–33]. -9-
  • 10. 2. Americký film v ČSR 2.1 Přehled do roku 1969 Snaha stručně definovat status amerického filmu v celosvětovém měřítku je po-někud ošidná a konstatování, že tato produkce je dominantní natolik, že ve většinězemí nemá sobě rovnou konkurenci, zavání až příliš fádností. Přesto tohoto dojmumusí nabýt každý při pohledu na čísla uvádějící počet amerických snímků v našichkinech. Vrátíme-li se k 20. letům, nelze než konstatovat, že produkce USA byla výslov-ným hegemonem na poli české filmové distribuce. V letech 1922–1928 bylo v kinechuvedeno 4.768 němých filmů. Počet amerických snímků dosáhl v tomto období 2.188titulů, v závěsu následovala produkce německá (1.521), Francouzská (420), ostatníprodukce (202 filmů mj. z Velké Británie [60], Dánska [53], SSSR [27], Švédska [30],Maďarska [10], Holandska [6], Polska [4], Bulharska [1], Rumunska [1], Španělska[1]), filmy z Rakouska (149), Itálie (145) a paradoxně nejnižší početní zastoupení mělapůvodní domácí tvorba (143). Tato data shrnuje následující tabulka. Tabulka č. 1 – Filmy v distribuci 1922–19289 Rok ČSR USA Něm. Fr. It. Rak. Ostatní Celkem 1922 29 254 457 84 56 35 38 953 1923 18 362 236 83 29 42 36 806 1924 8 318 133 77 28 21 35 620 1925 16 350 141 48 16 12 25 608 1926 31 339 158 49 9 13 14 613 1927 24 292 192 45 7 10 28 598 1928 17 273 204 34 - 16 26 570 Celkem 143 2.188 1521 420 145 149 202 4.768 Procentuální poměr lze vyjádřit následujícím grafem, jenž ještě lépe zdůrazňujedominanci amerických filmů v distribuční nabídce. Graf č. 1 – Distribuce 1922–1928 Rakousko - 3% Ostatní - 4% ČSR - 3% Itálie - 3% Francie - 9% USA - 46% Německo - 32%9 [Havelka, 1967: 74]. - 10 -
  • 11. Tento nastoupený trend pokračoval, byť s určitým poklesem, i v následujících le-tech. Od roku 1929 do května 1945 se s nástupem zvuku počet filmů v kinech snížilna 3.538 (při započítání němých snímků uváděných až do roku 1933 se však číslo vy-šplhá na 4.578). Americké filmy v tomto období poprvé narazily na ideologický odpor –ze strany nastupujícího nacismu byla potlačována západní kultura, včetně americkékinematografie. Diváci v tehdejším protektorátu Böhmen und Mähren tak mohli napo-sledy spatřit americké filmy v roce 1941. Tehdy bylo uvedeno do kin nadlouho posled-ních 6 titulů. Početní zastoupení upřesňuje následující tabulka. Tabulka č. 2 – Filmy v distribuci 1929–194510 Rok ČSR USA Něm. Fr. It. Rak. V.B. Ostatní Celkem1929 n. 35 282 176 34 2 11 20 44 600 1929 z. - 48 3 1 - 1 - 531930 n. 15 130 98 12 2 8 5 23 293 1930 z. 8 149 74 10 1 - 6 2 2501931 n. - 64 20 6 1 2 2 12 107 1931 z. 23 145 151 20 2 4 3 11 3591932 n. - 20 2 2 2 - - 7 33 1932 z. 24 36 82 21 3 5 2 13 1861933 n. - 2 1 1 1 - - - 5 1933 44 19 87 29 4 6 8 13 210 1934 37 24 74 22 - 11 34 14 216 1935 34 153 78 18 7 19 12 15 336 1936 31 136 82 19 - 22 12 16 318 1937 49 128 79 21 4 16 15 19 331 1938 41 171 46 22 3 8 15 12 318 1939 41 89 92 8 5 - 7 - 342 1940 31 33 98 - 12 - - - 174 1941 21 6 74 - 17 - - 16 134 1942 11 - 69 - 27 - - 8 115 1943 10 - 65 11 5 - - 3 94 1944 9 - 58 2 8 - - 10 87 1945 1 - 14 - - - - - 15(do 5.5.) Celkem 360 1.635 1523 259 106 112 142 238 4.576 Graf na další straně ilustruje pokles procentuálního zastoupení amerických filmův distribuční nabídce. Její strmý úbytek po roce 1939 měla v distribuci nahradit pro-dukce Německa, ale přesto celková nabídka po roce 1939 (kdy dosáhla maxima) prud-ce klesala. Graf znázorňuje poměr zvukových filmů v naší distribuci, čísla uvedenáv závorce odpovídají hodnotám při započítání němých filmů. Je-li vedle země původujen jedna procentuální hodnota, jsou poměry po započítání němých filmů takřka to-tožné.10[Havelka, 1967: 78], pozn.: Tabulka zahrnuje jak filmy zvukové (z.), tak i filmy němé (značka n.), které jsou v tabulcevzhledem k zpřehlednění uvedeny kurzivou. - 11 -
  • 12. Graf č. 2 – Distribuce 1929–1945 Velká Británie - 3% Ostatní - 4% (5%) Rakousko - 3% ČSR - 11% (8%) Itálie - 3% (2%) Francie - 6% USA - 34% (38%) Německo - 36% (35%) Situace po roce 1945 nebyla v Československu pro americkou kinematografii ta-ké nikterak příznivá. Podle kompetentních orgánů měl „[…] přísun amerických filmůdo československých kin […] podle jejich plánů podléhat velice přísným omezením.Nevylučovala se ani možnost úplného přerušení kontaktů se zámořskou kinematogra-fií“ [Mareš, 1994: 78]. Počet filmů přislíbených Sovětským svazem, takto nově zamýšleným hegemonemna poli filmové distribuce, se však poměrně brzy ukázal jako zoufale nedostatečnýa bylo třeba dosáhnout požadovaného počtu filmů z jiných zdrojů. Díky snaze našichvyjednavačů na straně jedné a americké MPEA (Motion Picture Export Association)na straně druhé, tak bylo roku 1947 uvedeno v našich kinech celkem 78 snímků.11 To však byla jen krátká „renesance dominance“ americké filmové produkcev našich kinech. Jejím koncem pak byly události příštího roku, kdy po únorovém ví-tězství KSČ následovalo dlouhé období transformací, „[…] které lze charakterizovat ja-ko nepřetržitou a stále se stupňující komunistickou ofenzívu proti takřka všem tradič-ním společenským formám a strukturám, které u nás zrály po celé předchozí století“[Menc, 1990a: 238]. Tradiční společenskou formou byl i americký film, který se tímpádem dostal do oblasti „reakčního umění“, které bylo v následujících letech systema-ticky potlačováno. Sečteme-li americké filmy, zjistíme, že v letech 1945 až 1950 jich bylo na našemúzemí uvedeno 127, což bylo číslo dosažené zejména díky „výpomoci“ ze strany MPEAv roce 1947. V následující dekádě byla americká kinematografie silně utlumena, a takv mezidobí 1951 až 1960 mohli čeští diváci v kinech vidět pouhých 11 amerických fil-mů. Tímto obdobím se však zevrubně zabývá výzkum Pavla Skopala,12 a proto tutoproblematiku zde již nebudu podrobně rozebírat. Bylo-li období 50. let ve znamení potlačení západní kultury (a americké zejména),lze léta 60. chápat naopak jako její návrat. Počet hollywoodských filmů se postupněvyšplhal od tří titulů v roce 1960 k patnácti v roce 1969. Celkem tak bylo uvedeno 90filmů, což v průměru činí 9 amerických filmů ročně.11 Problematikou poválečných jednání a otázek filmové distribuce se detailně zabývá Petr Mareš, viz [MAREŠ, 1994: 77-95].12 Dosud nepublikovaný text Mezi ideálem nové filmové kultury a realitou socialistické ekonomiky. Filmová distribucev českých zemích z hlediska ideologických a hospodářských cílů (1948-1968) - 12 -
  • 13. Tabulka č. 3 – Filmy v distribuci 1945 – 196913 Rok ČSR SSSR USA Fr. V.B. L. D. Ost. Celkem 1945 4 56 2 2 11 - - 75 1946 12 44 26 26 47 - 17 172 1947 24 33 84 25 31 - 1 198 1948 16 42 19 7 31 4 5 124 1949 28 33 13 12 8 8 4 106 1950 20 34 5 4 3 10 2 78 1951 28 33 2 2 - 18 3 86 1952 32 35 1 2 2 39 2 113 1953 29 42 2 5 3 30 3 114 1954 34 38 1 8 6 19 14 120 1955 31 35 - 6 4 47 10 133 1956 37 42 1 14 1 35 26 156 1957 24 40 1 14 10 40 39 168 1958 49 44 3 12 3 43 32 186 1959 40 53 - 11 3 45 34 186 1960 45 62 3 15 4 44 31 204 1961 54 50 7 15 8 50 25 209 1962 52 45 3 11 5 58 36 210 1963 53 33 5 14 4 59 31 199 1964 74 49 15 20 10 65 29 262 1965 61 31 8 11 11 60 38 220 1966 48 37 7 20 10 49 44 215 1967 52 36 13 24 11 53 30 219 1968 64 28 14 17 12 48 28 211 1969 60 18 15 23 11 32 40 199 Celkem 971 993 250 320 249 856 524 4.163 Tabulka č. 3 shrnuje filmovou distribuci v Československu od roku 1945 do roku1969. Co do počtu dosáhla celková distribuce v tomto období dvou vrcholů – v roce1947 zejména díky silnému podílu americké kinematografie (Danielis počítá dokonces 84 tituly) a pak v roce 1964, kdy se o tento vrchol postarala zejména domácí pro-dukce a filmy z lidově-demokratických zemí a sovětského svazu. V tomto roce dosáhlasvého maxima i produkce z USA, která se po roce 1960 začala vracet do našich kin.Přesto v tomto období tvořila pouhých 6% z celkové distribuce. Největší poměr si mezisebou rovnoměrně dělila domácí produkce a filmy ze Sovětského svazu (po 23%), ná-sledovaly filmy lidově-demokratických zemí (21%), produkce ostatních zemí (13%)a snímky z Velké Británie (8%). Na následujících stránkách prostřednictvím několika grafů zdůrazňuji posuny,které nastaly právě v těchto letech. První graf sleduje léta 1945–1947 a dominantní jezde tedy americká kinematografie. Ta má naopak minoritní zastoupení v grafu z let1948–1959. K lehkému vzestupu v poměru pak dochází až v letech 1960–1969.13 [Danielis, 2007: přednáška]. - 13 -
  • 14. Graf č. 3 – Distribuce 1945–1947 Ostatní - 2% L. D. - 0% ČSR - 9% Velká Británie - 24% SSSR - 23% Francie - 15% USA - 27% Graf č. 3 shrnuje léta 1945 až po konec roku 1947, a velmi dobře tak ilustrujepřínos MPEA. Následující graf č. 4 zobrazuje již 50. léta, rokem 1948 počínaje a rokem1959 konče. Při porovnání se všemi předešlými grafy je evidentní markantní poklespočtu amerických filmů. Graf č. 4 – Distribuce 1948–1959 Ostatní - 13% ČSR - 18% L. D. - 24% SSSR - 30% Velká Británie - 5% Francie - 7% USA - 3% Poslední graf by měl ilustrovat opětovný nárůst počtu amerických filmův českých kinech. Na první pohled to tak však nevypadá. Jejich počet sice vzrostl(v porovnání s předešlým obdobím ze 48 na 90), ale poměr v celkové distribuci se sní-žil. Jednak narostl objem původní produkce, zvýšil se počet nakoupených filmů z tzv.lidově-demokratických zemí (produkce ze SSSR naopak ubylo) a prakticky se zdvojná-sobilo množství filmů z Francie a ostatních zemí. Graf č. 5 – Distribuce 1960–1969 Ostatní - 15% ČSR - 22% L.D. - 22% Velká Británie - 2% SSSR - 31% Francie - 7% USA - 1% - 14 -
  • 15. 2.2 Shrnutí let 1970–1989 Proces normalizace nebo lépe řečeno konsolidace poměrů ve společnosti, kterýmbyly ukončeny reformní změny, naznačil povahu následujících dvou dekád. Charakte-ristika podstaty normalizace a let následujících je tématem kapitoly 3. Počet distribuovaných filmů v tomto období se ustálil na průměrných 231 titu-lech ročně (s minimem 209 filmů v roce 1973 a maximem 247 v roce 1979). Distribucebyla tvořena především domácí tvorbou, sovětskými filmy, filmy z lidově-demokratických zemí a nakonec i západní produkcí. Jako poslední ji uvádím proto, ženeměla překročit 30% všech distribuovaných filmů. Podobným normám podléhalai návštěvnost – např. návštěvnost na sovětské filmy musela dosáhnout 12%(a v západočeském kraji dokonce 14%) [Danielis – Hájek, 1989k: 622]. Při kontrole v roce 1985 bylo zjištěno to, „[…] co se tušilo neoficiálně už dřív, žestatistika zdaleka neodpovídá skutečné návštěvnosti […] platí, že návštěvnost se rovnáprodaným vstupenkám a ne nutně počtu diváků […]“ [Danielis – Hájek, 1989k: 622].Tato konkrétní námitka byla mířena zejména na vykazování návštěvnosti u sovětskýchfilmů, ale celkově šlo v první řadě o částečné zpochybnění dosavadních statistik.V celospolečenském důsledku to byl jen jeden ze symptomů tehdejších praktik, kterése vinuly napříč celým socialistickým hospodářstvím tedy nejen v oblasti filmu, alei v mnoha dalších organizacích: „Zkreslování, falšování a nepravdivé vykazování dosa-žených výsledků bylo zjištěno v polovině kontrolovaných organizací […] Neoprávněnévykazování plnění plánu je prováděno s cílem získat nejrůznějšími machinacemi spl-nění podmínek pro vyplácení odměn, prémií a podílů na hospodářských výsledcích.Jsou tak hrubě porušovány morální a právní zásady života socialistické společnosti.Zábranou není ani to, že porušování socialistické zákonnosti je trestným činem.“14 Vrátíme-li se k návštěvnosti – takto nadekretované poměry byly dosahoványúmyslně, náborovým prodejem lístků do velkých provozoven a továren a prostřednic-tvím dětských představení. Podle informací Václava Březiny fungovala praxe, uvádětprávě dětská představení jako vyprodaná [Březina, 2008: přednáška]. Na tato fakta jetřeba upozornit, jelikož mnohé oficiální statistiky zkoumající návštěvnost filmův daném období budou tímto zcela nepochybně poznamenány. Je namístě ještě po-znamenat, že dvojprogramy, tedy rozdělené přestávkou (v praxi se takto půlily všechnyfilmy, které měly metráž více jak 2x1.800 m15), byly uváděny s dvojnásobnou návštěv-ností (oba díly filmu se uváděly zvlášť) [Březina, 2008: přednáška]. V letech 1970–1989 bylo do českých kin uvedeno v součtu 4.628 celovečerníchfilmů z celkem 20 (rok 1970 a 1972) až 34 (1975) zemí [Danielis, 2007: přednáška].Americká produkce se na tomto počtu podílela 7,22% (podle tabulek Aleše Danielise –tzn. s 334 filmy). Při pohledu na množství distribuovaných filmů zjistíme, že docházeloke kolísání od pouhých 9 v roce 1986 až po 24 filmů v roce 1989. Průměrně tedy bylokaždým rokem do našich kin uvedeno přes 16 amerických filmů. Při zběžném pohleduna společensko-politické změny ve zkoumaných letech by bylo nasnadě předpokládat,že kvantum snímků americké produkce postupně rostlo od několika málo filmůk takřka třem desítkám na konci roku 1989.14 NA, f. P ÚV KSČ (1261/0/9), sv. 1, a.j. P 23/86, č. záp. 6, Zpráva o nepravdivém vykazování plnění plánovanýchúkolů a ukazatelů v hospodářských organizacích, 12. 12. 1985.15 Jinde se hovoří o dvojprogramu jako o filmu, „[…] jehož doba promítání se blíží době promítání dvou celovečerníchfilmů. Délka (dvojprogramu) přesahuje vždy 4.000 m“ [Levinský-Stránský, 1974: 55]. - 15 -
  • 16. Pro srovnání – ve Východním Německu, tedy sousední NDR, tvořila západní pro-dukce v 70. letech 22,8% celkové filmové distribuce a v 80. letech se její poměr lehcezvýšil na 23,2% [Stott, 2000: 30]. V Československu tvořila západní kinematografiev 70. letech 33,2% distribuce a její poměr se v 80. letech mírně snížil na 29,8%. Podílna tomto snížení měla i americká kinematografie, jenž z celkového podílu 8% v 70. le-tech klesla na 6%. Tento poměrný pokles ilustruje následující tabulka – 100% je cel-ková filmová distribuce, modrá barva zobrazuje poměr nesocialistické filmové produk-ce, červená naopak kinematografii socialistických zemí (tzn. domácí tvorba, filmy zeSSSR a ostatních lidově-demokratických zemí). Graf č. 6 – Poměr socialistické a nesocialistické filmové produkce 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 Ačkoliv jde o posuny minimální, jisté změny jsou patrné. Počet filmů distribuo-vaných do kin v 80. letech mírně vzrostl, leč přírůstek byl na straně původní českoslo-venské produkce (o celých 85 filmů), filmů ze SSSR (o 10 navíc), 18 filmů přibylov kolonce tvorby lidově-demokratických zemí a o 35 filmů více se promítalo z ostatníchnárodních produkcí. Co se tvorby západní provenience týče, její počet se snížil.Z Francie bylo v 80. letech distribuováno oproti letům 70. o 19 titulů méně, z VelkéBritánie to bylo o 34 filmů méně a produkce USA poklesla o celých 42 snímků. Odpo-věď na otázku, proč se v relativně polevujícím režimu dostávalo do kin méně filmů zeZápadu, je třeba hledat mj. v samotné Ústřední půjčovně filmů. V polovině roku 1984 (konkrétně 1. května) nastoupil na místo ředitele FrantišekVomela a na místo hlavního dramaturga Alois Humplík. Následovala reorganizace,přehodnocení (a kritika) dosavadních poměrů a patrně i částečná změna koncepce dis-tribuce. V praxi se to projevilo již zmíněným poklesem (a vůbec nejnižším počtem)amerických filmů na pouhých 9 titulů v roce 1986.16 Stav distribuce a organizační změny druhé poloviny a konce 80. let byly natolikpřekotné (a podrobněji se jim věnuje Aleš Danielis17), že nemá cenu je zde řešit. Sa-motný dopad na filmovou distribuci lze totiž očekávat vždy až s určitým časovým od-stupem. Jednak proto, že Ústřední půjčovna filmů vytvářela pololetní a čtvrtletní plány16 S devíti filmy počítá ve svých přehledech Aleš Danielis [Danielis, 2007: přednáška], zatímco podle Filmového přehledubylo uvedeno 10 amerických snímků. Ani to však nemění nic na faktu, že šlo o nejslabší rok pro americké filmy.17 Viz [Danielis, 2007: 53-104]. - 16 -
  • 17. a jednak proto, že všechny tyto plány byly tvořeny s devítiměsíčním předstihem.18 Pro-blematice časových prodlev mezi uvedením filmu v Americe a jeho distribuční premié-rou u nás věnuji kapitolu 6.1. Předešlá čísla shrne tato tabulka: Tabulka č. 4 – Filmy v distribuci 1970–198919 Rok ČSR SSSR USA Fr. V.B. L. D. Ost. Celkem 1970 49 39 19 20 14 58 15 214 1971 48 51 22 19 10 51 29 230 1972 45 48 21 9 12 54 37 226 1973 41 41 19 18 5 53 32 209 1974 36 40 20 15 10 70 27 218 1975 43 40 22 22 7 63 39 236 1976 43 44 17 14 8 67 32 225 1977 42 54 20 13 8 75 33 245 1978 47 50 12 10 7 64 48 238 1979 54 51 16 13 5 68 40 247 1980 56 50 18 11 5 71 34 245 1981 55 56 12 15 8 63 35 244 1982 50 45 17 11 4 65 36 228 1983 51 46 12 11 3 68 40 231 1984 51 53 13 11 6 69 42 245 1985 52 52 12 20 6 66 37 245 1986 56 54 9 17 5 66 37 243 1987 55 43 12 16 6 61 40 233 1988 52 34 17 12 6 59 36 216 1989 55 35 24 10 3 53 30 210 Celkem 981 926 334 287 138 1264 699 4628 Rozdělíme-li zkoumané období na zmiňované „pětiletky“, je zřejmé, že největšípočet amerických filmů byl v našich kinech v první ¼, tedy v letech 1970–1974, kdymělo plánovanou premiéru 101 snímků. V letech 1975–1979 to bylo jen 87 a v letech1980–1984 a 1985–1989 celkem 72 resp. 74 filmů. K důvodům v těchto posunech se dostanu v další části. Ve stručnosti lze však ří-ci, že podíl amerických filmů mohlo ovlivňovat několik hledisek. Ať již personálních(např. při výměnách obsazení výběrových komisí či dramaturgů mohlo docházetk přehodnocení filmů a jejich stažení z distribuce), tak finančních. Sem spadá napří-klad neochota amerických distributorů prodávat film jinak než za pevně stanovenoučástku, což mohlo vést k upuštění od koupě. Nelze pominout ani pozdější neexistenciFilmfóra, brněnského filmového trhu, kde se v letech 1963–1973 nakupovala západnífilmová produkce. S jeho koncem se tak nákupy musely přesunout do zahraničí, cožopět situaci komplikovalo.18 O důvodech dlouhých prodlev mezi zahraniční a naší premiérou a vůbec časovými prodlevami v distribuci viz[Humplík – Hejčová, 1987; Veselý – Jaroš, 1988].19 [Danielis, 2007: přednáška]. - 17 -
  • 18. Posuny, byť často velmi subtilní, shrnují grafy na této stránce. Graf č. 7 – Distribuce 1970–1974 Ostatní - 7% ČSR - 23% L.D. - 27% SSSR - 18% Velká Británie - 7% Francie - 9% USA - 9% Graf č. 8 – Distribuce 1975–1979 Ostatní - 17% ČSR - 18% SSSR - 17% L.D. - 27% USA - 9% Velká Británie - 3% Francie - 9% Graf č. 9 – Distribuce 1980–1984 Ostatní - 14% ČSR - 23% L.D. - 30% SSSR - 20% Velká Británie - 2% USA - 7% Francie - 4% Graf č. 10 – Distribuce 1985–1989 Ostatní - 15% ČSR - 21% L.D. - 28% SSSR - 21% Velká Británie - 2% Francie - 8% USA - 5% - 18 -
  • 19. Poměr v distribuci vždy nemusí zcela přesně odpovídat počtu filmů uvedených dodistribuce. Jinými slovy počty jednotlivých národních kinematografií se navzájemovlivňují, a proto pro úplnost ještě tabulka s počtem filmů v jednotlivých obdobích. Tabulka č. 5 – Filmy v distribuci podle „pětiletek“20 Rok ČSR SSSR USA Francie Velká Británie L.D. Ostatní Celkem1970–1974 219 219 101 81 51 286 140 10971975–1979 229 239 87 72 35 337 192 11911980–1984 263 250 72 59 26 336 187 11931985–1989 270 218 74 75 26 305 180 1147 Celkem 981 926 334 287 138 1264 699 4628 Počet československých filmů sice stoupal, ale jejich poměr v distribuci mírněklesl. Příčinu je třeba spatřovat ve zvýšeném počtu filmů z lidově-demokratických zemía intenzivnějším dovozu produkce ostatních zemí. Filmy ze SSSR měly svůj vrcholv letech 1980–1984 (250 filmů), ale jejich poměr byl největší až v letech 1985–1989,kdy poklesl počet filmů z lidově-demokratických zemí. Poměr amerických filmů od 9% v letech 1970–1974 po 5% v letech 1985–1989poměrně dobře kopíruje i početní propad ze 101 filmů na 74. Podobný (takřka analo-gický) úbytek nastal i u britské filmové produkce. Než přistoupím k průzkumu samotných amerických filmů, naznačím nejprve po-liticko-společenské změny. Cílem je alespoň rámcově postihnout události, které mělymožný vliv na filmovou distribuci a také na vztah mezi ČSSR a USA. Tyto kapitoly majítaké za cíl naznačit, v jakém prostředí fungovala distribuce amerických filmů, jaké pří-vlastky jim byly dávány a jaké funkce tak mohla plnit.20 [Danielis, 2007: přednáška]. - 19 -
  • 20. 3. Veselo jako na hřbitově aneb tzv. Normalizace Nadpis této kapitoly je vypůjčen z knihy Jiřího Pernese Dějiny Československaočima Dikobrazu 1945–1990, která se snaží zmapovat naši historii prostřednictvímhumoristického a satirického časopisu Dikobraz, který „[…] od začátku sloužil Komu-nistické straně Československa, přestože se tvářil nadstranicky […]“ [Pernes, 2003: 5].Trefně a s dávkou hořkého humoru tím vystihuje podstatu 70. a 80. let:„[…] v komunistických státech panovalo ticho jako na hřbitově, neexistovala veřejnádiskuse, občané dostávali informace patřičně zcenzurované, nespokojenci museli ml-čet a pracující projevovali povinný optimismus“ [Pernes, 2003: 165]. Povinný optimis-mus se ukazoval nejčastěji na masových akcích, jako byly prvomájové průvody čispartakiády, zneužívající tradiční popularitu všesokolských sletů. Dalším z koloritů té-to doby bylo také pravidelné kladení věnců a gratulace soudruhům ze spřátelenýchzemí k jejich životním jubileím.21 Než však byl nastolen tento „zamrzlý posttotalitarismus“,22 proběhlo v naší spo-lečnosti mnoho změn, které nakonec vyústily v tento stav. Ačkoliv se problematikouPražského jara 1968, jeho potřením, okupací vojsky pěti armád Varšavské smlouvya konečným nastolení normalizace zabývá mnoho studií, pokusím se tuto problemati-ku nastínit alespoň v rámcových obrysech. 3.1 Vznik Pražského jara a příjezd „bratrské pomoci“23 Abychom pochopili, co předcházelo samotné normalizaci, musíme se vrátit ještěněkolik let před tzv. Pražské jaro, zhruba do roku 1963. Tehdy započalo období poli-tického tání a povolování režimu. Hlavní podněty k liberalizaci vycházely souběžně zetří zdrojů. Prvním byla snaha o ekonomické reformy, o které se snažili ekonomovéKSČ, v čele s Otou Šikem. Jím vypracovaný projekt byl založený „[…] na decentralizaci,na rehabilitaci pojmu rentabilita a na postupném zapojení Československa do meziná-rodního obchodu“ [Faure, 2006: 240]. Ekonomická situace země se natolik horšila, žev roce 1695 byla část tohoto plánu přijata. Druhým zdrojem reformního hnutí byli zástupci KSČ na Slovensku. Vztah Čechůa Slováků byl již tehdy poněkud napjatý a nešlo jen o neustálý pragocentrismus, aletaké o rehabilitaci slovenských obětí stalinských procesů (mj. Vlada Clementisea Gustáva Husáka).24 Ta nastala v roce 1963, kdy také proběhly personální výměny napostu předsedy vlády (namísto Viliama Širokého nastoupil Jozef Lenárt) a tajemníkaKomunistické strany Slovenska (Alexander Dubček).21 Při procházení archivních materiálů ze schůzí Předsednictva ÚV KSČ jsou právě gratulace k životnímu jubileu, aletaké projednávání udělení vyznamenání a cen jedním z nejčastějších bodů v jednacím pořádku (viz fondy Národníhoarchivu v Praze „Předsednictva ÚV KSČ“ č. 1261/0/5 až 1261/0/9)22 Tento termín používají Balík, Holzer, Hloušek a Šedo při snaze popsat termín normalizace skrze politologickou typo-logii. Na jeho první fázi aplikují model raného posttotalitarismu J. J. Linze a A Stepana, jeho druhou fázi pak charakte-rizují právě jako zamrzlý posttotalitarismus, který se „[…] od raného […] liší dlouhodobým zakonzervováním kontrol-ních mechanismů a určitou tolerancí ke kritikům“ [Balík – Hloušek – Holzer – Šedo, 2007: 161].23 Nadpis parafrázuje jednu z častých formulací z Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. SjezduKSČ, na dlouhou dobu jediným oficiálním výkladem událostí konce 60. let u nás: „V ostrém politickém zápases revizionistickými, oportunistickými a kontrarevolučními silami jsme se učili rozeznat přítele od nepřítele, abychomoddělili koukol od zrna a rozdrtili pokus o kontrarevoluční zvrat, z jehož smrtelného objetí jsme jen o vlásek unikli zá-sluhou internacionální pomoci bratrských socialistických zemí“ [Poučení z krizového vývoje, 1971: 43; zvýraznil Havel].24 Tyto snahy vyvrcholily přijetím Ústavního zákona o Československé federaci dne 27. 10. 1968, což ve svém důsledkučástečně ovlivnilo i fungování Československého filmu, v jehož kompetenci vznikly organizace Český film a Slovenskýfilm. Ústavní zákon vstoupil v platnost k 1. 1. 1969 [Balík – Hloušek – Holzer – Šedo, 2007: 142]. - 20 -
  • 21. Třetím podnětem, který vedl ke změně situace, poměrů a nálady, byla snahaumělců a intelektuálů bojovat za svobodu projevu. Hlavním výrazem toho proudu lzeoznačit IV. Sjezd československých spisovatelů (27. – 29. června 1967) a jeho požada-vek rozšíření demokracie [Balík – Hloušek – Holzer – Šedo, 2007: 140]. Pokud problematiku poloviny 60. let zestručníme až na samou podstatu, šloo spor mezi radikály a reformisty uvnitř strany. Zatímco první se snažili neuhnoutz naznačeného kurzu, ti druzí volali po reformách a jejich cílem bylo vytvoření novéhoupraveného režimu. K reformám se skutečně začalo přistupovat, ke škodě všech všakv rámci Varšavské smlouvy fungovala tzv. Brežněvova doktrína omezené suverenity,tzn. „[…] povinnost všech států Varšavské smlouvy a sovětského bloku společně bránitexistující režim proti vnějšímu i vnitřnímu nepříteli“ [Kaplan, 2000: 25; zvýraznil Ha-vel]. V praxi to znamenalo právo všech členů Varšavské smlouvy vměšovat se do vnitř-ních záležitostí jiné členské země. Celá reformní situace se urychlila pádem Antonína Novotného. Nejprve byl odvo-lán z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a nahrazen stávajícím prvním tajemníkem ÚVKSS Alexandrem Dubčekem. O dva měsíce později abdikoval na funkci prezidenta re-publiky. Osm dní nato byl na jeho místo zvolen armádní generál Ludvík Svoboda.V dubnu téhož roku byl schválen akční program KSČ (který proklamoval „socialismuss lidskou tváří“ [Faure, 2000: 248]), k personálním změnám docházelo jak ve vládě,tak ve vedení Národního shromáždění. Naopak prvním signálem možného nebezpečí se strany SSSR, byla návštěva mar-šála Jakubovského, velitele armád Varšavské smlouvy, který přijel do Prahy dojednatjiž dříve dohodnuté cvičení vojsk na našem území. To se nakonec konalo, ale bylo zce-la záměrně prodlužováno a zdržováno, kvůli zmapování terénu a tím i přípravě na poz-dější hladký příjezd invazních vojsk. Poslední vojáci tak opouštěli naše území až 3.srpna, a to jen na malou vzdálenost od našich severních hranic, kde se utábořili[Mencl, 1990a: 306]. Mezitím vyšlo ve čtyřech periodikách provolání 2000 slov, které mimo jiné varo-valo před možným protiútokem konzervativního křídla KSČ. Dne 29. 7. se setkali Ale-xander Dubček a Leonid Brežněv v Čierné nad Tisou, aby se o několik dní později (3.8.) na bratislavské schůzi hlav států Varšavské smlouvy Dubček mj. zavázal, že nepo-volí vznik dalších politických stran a situaci v naší zemi bude řešit. Odpůrci však na-byli dojmu, že Dubček není schopen dostát slibů a již 13. 8. mu telefonoval Brežněv,aby vyjádřil své znepokojení nad situací, kterou chápal jako porušení dohod z Čiernénad Tisou [Faure, 2000: 251–252]. Definitivní konec reformních změn nastal v noci z 20. na 21. srpna 1968, kdy„[…] kolem 23. hod. večer překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky,Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové re-publiky státní hranice Československé socialistické republiky. Stalo se tak bez vědomípresidenta republiky, předsedy Národního shromáždění, předsedy vlády i prvního ta-jemníka ÚV KSČ a těchto orgánů.“25 V době, kdy si toto prohlášení mohli přečíst čte-náři našich deníků, byli nejvyšší představitelé strany násilně intervenováni a následněodvezeni na neznámé místo mimo Československo.25Přepis z provolání Všemu lidu Československé socialistické republiky!, který byl sepsán právě zasedajícím předsednic-tvem ÚV KSČ, které projednávalo zprávu na XIV. sjezd, tzv. vysočanský, který byl později označen za neplatný a do řa-dy sjezdů se nezapočítával. Toto provolání opakoval Český rozhlas a po jeho obsazení pak další stanice a hned 21. 8.vyšlo ve všech novinách. - 21 -
  • 22. Nejenom, že tímto dalekosáhlým aktem byly utnuty změny, které mohly vést keskutečně fungujícímu socialismu, ale zároveň si tím budoucí režim sám pod sebou ře-zal pomyslnou větev. Ztrátu důvěry vůči SSSR pak provázelo také zpochybnění samot-né myšlenky socialismu. 3.2 Srpen 1968 – duben 1969 Hlavním cílem invaze takřka milionové armády Varšavské smlouvy bylo„[…] krátce, rychle a tvrdě zlikvidovat dosavadní polednové státní a stranické vedení té-to země a okamžitě ho nahradit novým, které by bezpodmínečně přijalo importovanépolitické směrnice, odsoudilo a zlikvidovalo ,viníky rozvratu‘ a provádělo vše, co byloMoskvou označeno za ,obranu socialismu‘ a boj s , kontrarevolucí‘“ [Mencl, 1990b:314; kurzíva Mencl]. Nedošlo k tomu zejména proto, že sovětská moc mylně předpo-kládala, že občané Československa jsou zvyklí přijímat pasivně rozkazy „shora“.26 Bylonutné tuto strategii přehodnotit a výsledkem se stala tzv. „salámová taktika“, tedy „[…]pozvolné unavování a otupování lidové síly, pozvolné likvidace i postupných proměninstitucí, jejich kádrových struktur a funkcionářů“ [Mencl, 1990: 315]. V následujících dnech (23. – 26. 8. 1968) probíhala moskevská jednání mezipředstaviteli Moskvy (na straně jedné) a Alexandrem Dubčekem a dalšími, které mělainvaze zničit (na straně druhé). Hlavním problémem těchto jednání byl nezvratný fakt,že Moskvě „[…] síla jejich vojenské přítomnosti a ovládnutí bezpečnostníhoa policejního aparátu jejich domácími pomocníky dodávaly právo veta nad jakýmkolivrozhodnutím jejich československých partnerů“ [Mencl, 1990b: 315–316; kurzívaMencl]. Výsledkem moskevských jednání bylo uzavření dohody o „normalizaci poměrův Československu“. Jakousi černou tečkou za celým protiprávním zásahem zvenčí pakbylo zasedání ÚV KSČ dne 31. 8. 1968, které fakticky odsouhlasilo okupaci země. Pro-jevila se tak vnitřní rozštěpenost strany, která mimo jiné též předjímala následné per-sonální změny. Na začátku roku 1969 vstoupil v platnost Ústavní zákon o československé fede-raci. To však byla jen dílčí změna v porovnání s následujícími přeměnami. Celý rok1969 lze chápat jakožto počátek normalizace, či konsolidace. V první řadě šloo sjednocení strany. Hlavními kroky na cestě k této očistě bylo odstavení AlexandraDubčeka. Druhým krokem byla stranická čistka, což v praxi znamenalo zbavit stranuproreformně smýšlejících komunistů. A konečně třetím krokem byla výměna stranic-kých legitimací.26 Svou čestnou roli v celém ztroskotání původního plánu sehrál však i prezident Ludvík Svoboda. Nejen, že odmítl při-jmout nově sestavovanou dělnicko-rolnickou vládu, ale vydal se sám do Moskvy, aby si tam vymohl propuštění zaja-tých členů stávající vlády a Národního shromáždění. To se mu povedlo, čímž bylo obnoveno „… legální vedení stranya státu před 21. srpnem 1968, což v Moskvě zřejmě původně nepředpokládali“ [Kadlec, 1991: 260–261]. Tím pádemnejenom že zabránil plánům Indrova vznikajícího kabinetu postavit před soud reformní členy KSČ, ale zvrátil tak Brež-něvův plán jednat se „svojí“ vládou a jednání tak muselo probíhat s vládou původní. Na druhou stranu je však třebapřipustit, že Svobodovy obavy z možného krveprolití (koneckonců byl voják) vedly k urychlenému jednání a snaze conejdříve přijmout to, co Brežněvovo vedení vyžadovalo jako podmínky pro „normalizaci vztahů“. O roli prezidentav těchto událostech viz KADLEC, Vladimír (1991): Podivné konce našich prezidentů. Hradec Králové: Kruh, 329 s. - 22 -
  • 23. 3.3 Normalizace Již v dubnu 1969 byl Alexander Dubček odsunut do funkce předsedy Federální-ho shromáždění a na jeho místo prvního tajemníka ÚV KSČ nastoupil Gustáv Hu-sák.27 Po demonstracích u příležitosti prvního výročí příjezdu okupačních vojsk přijaloFederální shromáždění zákonné opatření č. 99/1969 Sb. (nazývané též prügelpatentnebo „pendrekový zákon“), které umožňovalo „[…] policejním a soudním orgánům po-stihnout účastníky demonstrací a vůbec všechny občany, kteří se jakýmkoliv způso-bem postavili proti režimu“ [Hoppe, 1997: 158]. Byl to jeden z prvních výsledků tzv. ostrého období normalizace, kdy bylo hlav-ním cílem rázné očištění strany, vlády, společnosti a upevnění vedoucí pozice strany.V říjnu 1969 tato očista pokračovala nucenou rezignací Alexandra Dubčeka28 a JosefaSmrkovského a byl také odsouhlasen Ústavní zákon č. 117/1969 Sb., který, jak tvrdíStanislav Balík, Vít Hloušek, Jan Holzer a Jakub Šedo, jednak umožnil očistu od pro-reformních poslanců a také prodloužil volební období stávajících zastupitelů tak, abydalší volby proběhly v momentě, kdy bude situace již stabilizována (což nastalov listopadu 1970). Očista a výměna stranických legitimací (schválená v lednu 1970),které se ve výsledku dotkly přes půl milionů lidí, byly prováděny prostřednictvím70.217 prověrkových komisí, v nichž zasedalo na 235 tisíc komunistů. Podle JiříhoHoppeho však byla první fáze příliš liberální (členové komisí se s prověřovanými větši-nou dlouhá léta znali) a proto předsednictvo ÚV KSČ schválilo v dubnu 1970 nová,přísnější pravidla [Hoppe, 1997a: 159]. V jednoduchosti se jednalo o to, že novou stra-nickou legitimaci mohl získat jen prověřený člen strany, přičemž hlavním kritériem byljeho postoj k srpnovým událostem roku 1968. Československá společnost se dostávalazpět do 50. let. „Neopakoval se otevřený teror padesátých let, avšak vrátila se částečnějejich rétorika, včetně normativní estetiky socialistického realismu“ [Blažejovský, 2004:106]. 6. května 1970 byla na Pražském hradě podepsána Smlouva o přátelství, spolu-práci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a SSSR, která oficiálně stvrdila naši přímou podří-zenost Sovětskému svazu.29 V polovině května 1970 byl zřízen Úřad pro tiska informace, čímž byla fakticky obnovena cenzura. Za vyvrcholení normalizace, v chápání dynamických změn a definitivní konsoli-dace poměrů ve státu je možno pokládat několik dat. Jedním z nich mohou být volbyv listopadu 1970 (jichž se zúčastnilo 99,45% obyvatel), při nichž byla země rozdělenado jednomandátových obvodů, v každém z nich kandidoval jeden kandidát a jejichpodpora se pohybovala mezi 99,7 a 99,9%. Z těchto voleb vzešlo mj. nové předsednic-tvo Federálního shromáždění, které vydrželo v nezměněné podobě dalších patnáct let.Druhým datem, které lze chápat jako završení normalizace, byl 11. prosinec 1970, kdyÚV KSČ přijal text Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezduKSČ, který obsahoval stranické hodnocení tzv. Pražského jara a nadlouho se stal jedi-27 Je zajímavé, že Gustáv Husák vystupoval poměrně dlouho jako zástupce reforem a Alexandra Dubčeka podporoval.Leč patrně při moskevských jednáních pod vidinou budoucí kariéry takříkajíc „obrátil“ a postupem času se stal horli-vým probrežněvovským normalizátorem. O tomto „obratu“ podrobněji viz KADLEC, Vladimír (1991): Podivné konce na-šich prezidentů. Hradec Králové: Kruh, s. 283 a dále.28 Definitivní „zúčtování“ s Dubčekem nastalo 25. 6. 1970, kdy byl odvolán z místa velvyslance v Turecku a zároveň vy-loučen z KSČ [Totalita, online].29 Smlouva byla podepsána „[…] na dobu dvaceti let s automatickým prodloužením o dalších pět let, pokud ji žádnástrana nevypoví dvanáct měsíců před uplynutím příslušného období [Novotný, 1983: 24]. - 23 -
  • 24. ným oficiálním výkladem dějin tohoto období. Jako poslední završení normalizace sedá také brát rok 1972, kdy proběhly poslední kádrové změny v dalších organizacích,a opozice byla na několik let umlčena. 3.3.1 Normalizace ve filmu Normalizační čistky se nemohly vyhnout ani Československému filmu30 a jehopodnikům, kde začaly v roce 1969. Jako jeden z prvních byl odvolán ústřední ředitelČeskoslovenského filmu Alois Poledňák, kterého nahradil Jiří Purš (v této funkci vydr-žel až do konce roku 1988, kdy ho 1. ledna 1989 nahradil Tugan Veselý, bývalý ředitelÚPF). 1. prosince 1969 byl odvolán z vedení Filmového studia Barrandov VlastimilHarnach a ústřední dramaturg F. B. Kunc. Harnacha za několik měsíců nahradil Ja-roslav Šťastný a poté Miloslav Fábera (ten byl v čele FSB od 1. 10. 1970 až do r. 1977).Na místo ústředního dramaturga nastoupil Ludvík Toman. Výměna vedení následovalai v Ústřední půjčovně filmů31 a Krátkém filmu. Československý filmexport byl v následujícím období nejviditelnější organizacíČeskoslovenského filmu.32 Zejména proto, že usnesením 157. schůze předsednictvaÚV KSČ (12. ledna 1970) byl pověřen Drahomír Kolder, předseda Ústřední komise li-dové kontroly, provedením hloubkové kontroly Československého filmu. Prvním dílčímúkolem byla prověrka Československého filmexportu, na jejímž základě byli odvolánijak ředitel Stanislav Kvasnička, tak i obchodní ředitel Ladislav Kachtík. Dodejme, žebývalý ústřední ředitel Alois Poledňák (tiskem označován jako „pravicový exponent“[Smrčina, 1970a: 5]) byl na základě téhož materiálu vzat do vazby. S výsledky prověrky bylo Předsednictvo ÚV KSČ obeznámeno na 176. schůzi 19.června 1970. Rozsáhlý materiál obsahuje kromě návrhu usnesení také samotnouzprávu o prověrce, opatření ústředního ředitele Čs. filmu (z 5. června 1970) a protokolo prověrce v Čs. filmexportu.33 Celá – více méně zmanipulovaná – prověrka došla k závěru, že hospodaření Čes-koslovenského filmexportu bylo jedním slovem katastrofální. Závěrečná bilance konči-la pohledávkou 35.825.000 devizových korun (podle dobových článků – samotná zprá-va hovoří o 37.012.000 korunách) a jak celá zpráva, tak i její reflexe v médiích mělajasný protizápadní charakter. Filmexportu bylo vyčítáno trestuhodné obchodování se západními partnery:„V řadě případů jsou obchody sjednávány s nespolehlivými, kapitálově slabými partne-ry, u nichž nebyla předem prověřena jejich bonita […] tak např. u pohledávky za fir-mami Rembrandt Films, New York a Saskia Film AG, Zürich ve výši Kčs 3.171.840,71uzavřel v roce 1966 obchodní ředitel L. Kachtík smlouvu se zákazníkem za nevýhod-ných platebních podmínek, kterými prakticky Filmexport úvěroval zákazníka po dobu6 měsíců bez jakéhokoliv finančního zajištění. Přitom v poslední dohodě uzavřené sezákazníkem v roce 1969 přistoupili podnikový ředitel ing. S. Kvasnička a ředitel sku-30 Dokumenty z archivu ÚV KSČ II. (1997b) uvádějí, že z 57 zaměstnanců ústředního ředitelství byla nová legitimacevydána 27, tři lidé byli vyloučeni a rovným 25 bylo zrušeno členství ve straně (u dvou nebylo rozhodnuto).31 Dokumenty z archivu ÚV KSČ II. (1997b): Ústřední půjčovna filmů měla před prověrkou 60 členů, přičemž legitimacebyla vydána 29 z nich, 12 pracovníků bylo ze strany vyloučeno a 19 bylo zrušeno členství.32 Z 15 prověřovaných zaměstnanců jich legitimaci dostalo osm, ze strany byli vyloučeni čtyři a třem bylo zrušeno člen-ství.33 NA, f. P ÚV KSČ (1261/0/5), sv. 130, a. j. 206, č. záp. 4, Zpráva o výsledku prověrky hospodárnosti při vynakládánímateriálových a finančních prostředků v podniku Čs. filmexport Praha, 12. 1. 1970 - 24 -
  • 25. piny L. Kachtík na další úvěrování zákazníka, i když si byli vědomi, že jeho bonita jevelmi sporná.“34 Mimo jiné šlo o výrobu zakázkových filmů Lyžařská horečka a Vizitkaz Československa. Prověrka nalezla nesrovnalosti v platových třídách, nedostatečně zaplacenýchmonopolních právech za prodané české filmy,35 nepravdivé vykazování délky služeb-ních cest, ale také problémy v dovozu západních filmů: „Dovoz film. materiálůa monopolů v roce 1969 byl ovlivněn zvýšenými požadavky Ústřední půjčovny filmůna dovoz filmů kapitalistické provenience za účelem splnění plánovaných tržeb kin,jakožto i skutečností, že u významných produkčních zemí na západě jsou vyráběnyvětšinou filmy barevné a tudíž dražší“.36 Ve vztazích se západními distributory bylokritizováno placení akreditivem za dovoz filmů z USA a Anglie, zatímco vývoz byl pro-váděn volně bez jakéhokoliv zjištění úhrad pohledávek: „O této skutečnosti svědčí téžzjištění, že FEX (Československý filmexport – pozn. Havel) vykazuje k 31. 12. 1969 vů-či zahraničním dodavatelům na účtě 237 za dodané film. materiály a monopolní právazávazek pouze ve výši Kčs 81.000,- přičemž výše dovozu filmů v roce 1969 činila cel-kem Kčs 37.456 tis.[…].“37 Celá zpráva zpracovává postupně jednotlivé případy nesprávných vyúčtování, ne-dostatečně krytých monopolů, spor ohledně natáčení filmu Most u Remagenu v našírepublice a vyslání pravicově smýšlejícího publicisty A. J. Liehma do Paříže a s nímspojené navýšení devizových výdajů. Mediální odezva se nesla v podobném duchu. Slovy Nové svobody: „Strohá slovaúřední správy přenesená do normální řeči znamenají asi toto: libovolný podvodník,kterými se Západ jen hemží, si může založit de facto neexistující firmu, v podstatě tím,že složí u banky směšnou částku 500 dolarů. Našemu obrozenému Filmexportu pakstačil pouhý název firmy a existence jejího konta u banky – a hlavně – že to byla zá-padní firma. […] Této v uvozovkách ,firmě‘ vlastnící 500 dolarů pak na úvěr několikaset tisíc dolarů prodali film. Mazaný podvodník může potom film obratem prodat dál,získat statisícovou sumu dolarů a prásknout do bot. S 500 dolary a díky obdivu na-šich progresivistů ke všemu západnímu, vydělá několik set tisíc a zmizí, přičemž Fil-mexport nemusí dostat vůbec nic, přesněji řečeno oněch 500 dolarů. Je skutečně jenotázkou, šlo-li v případě odpovědných činitelů Filmexportu o diletantismus neboo něco horšího“ [Smrčina, 1970a: 5]. Co se prodeje našich filmů týče, vyjadřoval se Vladimír Remeš v Tvorbě obdobnourétorikou: „[…] na film O slavnosti a hostech dostala firma Gold Film Roma monopol za25.000 US dolarů! Samozřejmě zaplatila jen 10.000 US dolarů, a to nám mocný panErgas, který firmu zastupuje, posílá z ,věčného‘ města plačtivé dopisy, že se pro nászruinoval. Takže už nemáme srdce mu připomenout, že kromě Němcova filmu dostalpod patronát této firmy i monopolní práva na Menzelův film Rozmarné léto. Za 30.500US dolarů (zaplaceno 10.500). A také Sedmikrásky – ty za 22.000, ačkoliv původněměly stát 37.000. Ovšemže jsme za ně dosud nedostali ani vindru. Stejně jako za ko-34 NA, f. P ÚV KSČ (1261/0/5), sv. 130, a. j. 206, č. záp. 4, Zpráva o výsledku prověrky hospodárnosti při vynakládánímateriálových a finančních prostředků v podniku Čs. filmexport Praha, 12. 1. 1970; s. 6. – Celá zpráva obsahuje 91listů. Zde odkazuji nejprve na stránku jednotlivého dokumentu a pak i na číslo listu v této zprávě.35 Konkrétně šlo o Rozmarné léto, kde z částky 30.500 nebylo zaplaceno 20.000 $, O slavnosti a hostech (z 25.000 ne-zaplaceno 15.000 $), Sedmikrásky (z 37.000 nezaplaceno 22.000 $) a balík filmů Romance pro křídlovku, Znamení raka,… a pátý jezdec je strach (za částku 10.000 $, která nebyla uhrazena) [Protokol o prověrce …, s. 28-30, list 66-68].36 [Protokol o prověrce…, s. 6, list 44].37 [Protokol o prověrce…, s. 34, list 72]. - 25 -
  • 26. lekci v ceně 10.000 (v tomto balíčku navíc byly filmy Ve znamení raka,38 Romance prokřídlovku, a pátý jezdec je strach)“ [Remeš, 1970: 11]. Celou situaci ve Filmexportu shrnul Jan Kliment, dlouholetý vedoucí kulturnírubriky Rudého práva a předseda Klubu filmových novinářů: „Nedostatky nutno od-stranit, viníky třeba hnát k odpovědnosti. Postihnout je podle výše provinění. Spraved-livě a po právu, s rozvahou a diferenciovaně“ [Kliment, 1970c: 4]. Prověrka namířená proti pravicově smýšlejícím pracovníkům Filmexportu využilatéto živené vlny nenávisti nejen proti nim samotným, ale také vůči západní kultuřevšeobecně a ušetřeny nebyly ani některé filmy české nové vlny, které takzvaně putova-ly do trezoru: „Tak si tedy představovali pravicoví oportunisté, kteří ovládli vedení Čes-koslovenského filmu, nový model socialismu s lidskou tváří, včetně tzv. tržní ekonomi-ky. Tak si představovali zákonnost a ohled na zájmy společnosti. Nestačilo jim, že způ-sobili těžké politické škody, že zejména v oblasti filmu podporou výroby nejrůznějšíchkontrarevolučních výtvorů s názvy ,Skřivánci na niti’ či ,Ucho’ a podobně hanobili prá-ci našeho lidu, hanobili socialismus a otravovali atmosféru zápachem maloměšťáckéhoneurotismu a dekadence. Museli ještě poškozovat stát a okrádat poctivé lidi o výsledkyjejich práce“ [Smrčina, 1970a: 5]. V březnu 1971 byla dokončena prověrka distribuovaných filmů, což praktickykopírovalo postupy následující po Únoru 1948. U některých připravovaných filmů bylypráce zastaveny a u několika filmů již natočených (namátkou Skřivánci na niti, Ucho,Žert, Všichni dobří rodáci) se rozhodlo o jejich vyřazení či pozastavení. Je příznačné, žepočátek i konec normalizačního režimu rámují tyto filmy – v prvním případě odsunu-tím „do trezoru“ a v případě druhém jejich opětovným uvedením do distribuce. Ze zá-padní produkce bylo staženo 32 filmů.39 Pro úplnost dodejme, že již 7. srpna 1969 byl jmenován nový ředitel Českoslo-venské televize Jan Zelenka a nahradil odvolaného Josefa Šmídmajera. Ve své funkcivydržel do června 1989. Již za jeho vedení (30. dubna 1970) byla zrušena redakceZvědavé kamery40 a rozpuštěna byla redakce publicistiky a dokumentaristiky. Tentokrok byl jedním z dalších očistných procesů a měl televizi zbavit proreformních pra-covníků. 17. června 1970 tak mohl ideolog strany Jan Fojtík na 2. schůzi Ideologické ko-mise ÚV KSČ prohlásit: „Kontrolujeme distribuci filmu, přistoupilo se ke kontrole pro-dukce, bráníme tomu, aby se ty filmy, které v posledních letech byly natočeny, hrályv našich biografech, protože to jsou filmy politicky špatné, škodlivé, které napomáhajírozkladu společenského vědomí a v nejednom případě i kontrarevoluci. Povaha našípráce je v této oblasti tedy represivní.“41 Represivní povaha však naštěstí neskončila tím, po čem volali někteří nejradikál-nější odpůrci filmové tvorby předešlých let, a to zničením těchto snímků. Na téžeschůzi tuto problematiku zmínil i nový ústřední ředitel Československého filmu JiříPurš: „[…] to jsou na filmovém pásu natočeny věci, které ilustrují názory, které38 Skutečný název byl Znamení raka39 Z amerických filmů to byly snímky Detektiv, Drahá Brigitto, Na sever od Aljašky, Most u Remagenu, Bandolero, Profe-sionálové a Chladnokrevně.40 Zvědavá kamera byl jeden nejsledovanějších dokumentárních cyklů Československé televize, který během Pražskéhojara „[…] nabídl dříve zakázané reportáže […] ,Výchova je, když…‘ o deformaci myšlení dětí ve škole dle přikázanýchosnov, reprízu ,Sporu‘ – fingovaného soudního procesu zástupců dvou generací a premiéru „Poroty“, která na Spor na-vazovala a také byla zakázána […]“ [Růžička, online-b].41 NA, f. Ideologická komise ÚV KSČ (1261/1/15), sv. 1, a. j. 2, č. záp. 0b, Zápis z 2. schůze ideologické komise ÚVKSČ konané dne 17. června 1970, s. 5-6, listy 7-8. - 26 -
  • 27. v minulých dvou letech tady dominovaly. Já myslím, že nakonec je dobré, že některékopie máme, i když celkem přišla tato záležitost asi na 16 mil., ale jsou to věci, na kte-rých se dá velmi markantně dokumentovat, co to tedy pravicový oportunismus, anti-socialismus, antisovětismus apod. je, poněvadž když se to promítne, má to každý ná-zorně před očima. Těch filmů vyloženě tohoto charakteru je 6–10 hraných, kromě tohomáme celou řadu filmů dokumentárních, kde je to ještě názornější. My […] jsme celouřadu těchto filmů promítali až po krajské stranické aktivy, takže se zdá, že v podstatěkrajský stranický aktiv je s těmito věcmi seznámen, a nyní uvažujeme, co ještě dáles těmito filmy dělat. Mimo jiné, že jich použijeme k tvorbě našich filmů dokumentár-ních, kde tyto materiály budou použity jako doklad určitého tvrzení […].“42 V otázkách distribuce se na schůzi Ideologické komise řešila zejména otázka so-větských filmů, které se dostaly díky událostem uplynulých měsíců zcela cíleně mimodivácký zájem. Ředitel Československé televize Jan Zelenka zastával názor, že„[…]sovětské filmy, například mají svou možnost ideálnějšího uvedení, na nejbližší rok,bych řekl, výhradně v televizi. Ukazuje nám to situace venku. Přes kina se vždy zorga-nizuje SČSP (Svaz Československo-Sovětského přátelství – pozn. Havel) jedno dobrépředstavení, zmobilizují se lidé, to se dá udělat, ale už pak za ten týden se dokončujepočtem menším […] jak vidíme, mezi lidmi pořád působí takové to vytahování, třebamezi sousedy, no tak já v životě nepůjdu na sovětský film, a teď najednou by měl jít dokina. Ta televize mu nedělá zábranu, soused ho doma nekontroluje, jestli kouká nebone.“43 Sám Jiří Purš se v otázce distribuce nezabýval konkrétními otázkami, ale konsta-toval, že i v otázce zahraničních styků půjde zejména o uvedení situace do „normální-ho stavu“. 3.4 Normalizační léta Normalizační či konsolidační postupy následovaly napříč celou společností.K oficiální politice se loajálně přidaly např. Svaz architektů, Svaz českých spisovatelůči Svaz českých výtvarných umělců. Následovala doba, která se nejjednodušeji dá při-rovnat k návratu ke stalinskému modelu, tentokrát pod dozorem Leonida Iljiče Brež-něva. Prezidentem Československé republiky byl od roku 1968 sice Ludvík Svoboda,fakticky však moc třímala v rukou strana a bývalý armádní generál se stal jen pouhouloutkou.44 Kvůli jeho horšícímu se zdravotnímu stavu, ale asi i kvůli mocenským sna-hám Gustáva Husáka byla doplněna ústava a Svoboda se tak stal prvním preziden-tem, který musel abdikovat z rozhodnutí parlamentu. Stalo se tak 29. května 1975kdy byl na jeho místo zvolen právě přední zastánce probrežněvovské politiky GustávHusák. Do rukou jednoho muže se tak soustředila hned dvojí moc – byl jak generál-ním tajemníkem KSČ, tak prezidentem republiky.42 NA, f. Ideologická komise ÚV KSČ (1261/1/15), sv. 1, a. j. 2, č. záp. 0b, Zápis z 2. schůze ideologické komise ÚVKSČ konané dne 17. června 1970, s. 51, list 74.43 NA, f. Ideologická komise ÚV KSČ (1261/1/15), sv. 1, a. j. 2, č. záp. 0b, Zápis z 2. schůze ideologické komise ÚVKSČ konané dne 17. června 1970, s. 18, list 41. Jan Zelenka se ve svém příspěvku zmínil také o situaci v dabingu, kdySvaz herectva bojkotoval dabování filmů ze socialistických zemí. Tuto situaci pomohlo nakonec vyřešit brněnské da-bingové studio.44 O pasivní roli Ludvíka Svobody v závěrečné části normalizace viz KADLEC, Vladimír (1991): Podivné konce našichprezidentů. Hradec Králové: Kruh, 329 s. - 27 -
  • 28. Ačkoliv je pojmem normalizace označována celá doba 1970–1989, nejdeo označení přesné. Balík, Hloušek, Holzer a Šedo považují za přiléhavější termín „nor-malizační režim“, tedy stav normalizací nastolený a stabilně udržovaný (což jev přímém protikladu „dynamické“ normalizace). Zároveň lze v tomto období nalézt ještějeden zlom, který je možné stanovit od poloviny 80. let, kdy narůstala dynamika spo-lečnosti, nespokojenost a neschopnost režimu na tyto změny reagovat. Periodizovat zkoumanou dobu lze hned z několika hledisek. První jsem již nazna-čil. Další dělení by šlo stanovit pomocí vnitrospolečenských změn. Mezníkem by pakmohlo být období po roce 1975, kdy se v Helsinkách konala Konference o bezpečnostia spolupráci v Evropě, která ve svém závěrečném aktu deklarovala v sedmé hlavě „re-spektování lidských práv a základních svobod, včetně svobody myšlení, svědomí, ná-boženství a přesvědčení“ [Dokumenty Konference…, 1975: 13–14]. Pod domněle klidnou šedí normalizační atmosféry a ve zdánlivě spokojené spo-lečnosti to vřelo. Výsledkem tohoto varu bylo vytvoření disentu, tedy opoziční skupiny,která se zprvu projevila poměrně úzkým okruhem disidentů okolo Charty 77, která by-la uveřejněna právě v lednu 1977, a která volala právě po těchto deklarovaných prá-vech, které podle jejího textu „platí v naší zemi zatím — bohužel — jenom na papíře“. Aniž by se dostalo jejím tvůrcům a signatářům veřejného vyslyšení, byli zatýkáni,odsuzováni, perzekuováni, a to vše za dokument, z nějž si prostý občan nemohl přečísttakřka ani řádku. Namísto toho se jim dostávalo slov odsouzení z mohutné protichar-tovské kampaně, kterou odstartovala již 13. ledna 1977 Československá televize, a ježvyvrcholila shromážděním kulturních pracovníků v Národním divadle, kde celý akt od-soudili peticí později nazvanou Anticharta. V této době se ještě více rozjelo sledovánídisidentů Státní bezpečností [Růžička, online-a]. Ve společnosti vládla na jednu stranu krize, lidé stáli dlouhé fronty před polo-prázdnými obchody, v nichž se nedostávalo prakticky ničeho – od základních hygie-nických potřeb přes ovoce a zeleninu a knihami konče. Na druhou stranu však bylyorganizovány pravidelné a povinné „radosti“. Čestné oslavy a výročí, na nichž funkcio-náři pronášeli z obřích tribun populistická hesla o vynikající prosperitě naší země. Me-zi největší oslavy patřily hned za prvomájovými průvody megalomanské sjezdy KSČa spartakiády. Jako reakce na šeď reality a tyto hromadné akce následoval rozvoj cha-taření a chalupaření, zahrádkářských kolonií a praktický únik lidí před realitou [Kali-nová, 1999: 60–61].45 Ačkoliv v roce 1969, oproti předešlému roku, lehce vzrostla návštěvnost kin, stalse rokem posledního vzestupu. Příčina neustálého poklesu návštěvnosti se hledalahned na několika místech. Vina se svalovala na nedokonalou kinofikaci sídlišť, neutě-šený stav některých kinosálů, nedostatečně pestrou programovou nabídku, tradičnímkonkurentem pak byla televize a jako častá příčina bylo jmenováno právě toto indivi-duální trávení volnému času. Podobná atmosféra přetrvávala až do konce 70. let a vlastně i celou první polovi-nu let 80. V Sovětském svazu sice 10. listopadu 1982 zemřel Leonid Iljič Brežněv, čímžmohla skončit éra neostalinismu, ale jeho nástupcem se stal bývalý šéf tajné policieKGB Jurij Vladimírovič Andropov, jeden ze strůjců krvavého potlačení maďarské revo-luce z r. 1956 a odpůrce styků se západem. Zároveň však „[…] člověk mnohem vzděla-45 Tento úkaz nemající ve světě obdoby reflektoval i film – mj. prostřednictvím snímků Na samotě u lesa (pražská rodi-na shání chalupu) a Slavnosti sněženek (lesní chatová osada Kersko). - 28 -
  • 29. nější a s větším rozhledem […] (který) zahájil svou vládu kampaní proti korupcis velkými kádrovými změnami“ [Hájek – Ryšánková, 1990: 141]. Jeho nástup však ne-znamenal změny zejména kvůli krátkému výkonu úřadu – zemřel již 9. února 1984.Na jeho místo nastoupil 13. února tehdy dvaasedmdesátiletý stranický byrokrat Kon-stantin Ustinovič Černěnko, ale ani jeho vliv se nemohl dostatečně projevit – zemřel10. března 1985. Novým generálním tajemníkem ÚV KSSS byl zvolen nezvykle mladý(čtyřiapadesátiletý) Michail Sergejevič Gorbačov. V Sovětském svazu tak skončila vládagerontokracie a nastala doba reforem a změn. Dynamizující vývoj v SSSR se u nás zatím neprojevoval. Koncem března 1986 sev Praze konal poslední sjezd KSČ s pořadovým číslem XVII. Vývoj v naší republice ja-koby ustrnul. Svědčilo o tom také odsouhlasení umístění sovětských raket na našemúzemí v r. 1983 a jejich faktická instalace o dva roky později. Impulzy prvních změn tak přišly až zvenčí – 10. a 11. listopadu 1986 se v Moskvěsešli představitelé RVHP a vyslechli si nepříliš povzbudivá slova z Gorbačovových ústo zpomalování rozvoje socialistické soustavy a nutnosti zrovnoprávnění zemí RVHP.Zhruba o dva měsíce později vystoupil před plenárním zasedáním ÚV KSSS se svýmreferátem, v němž vyzdvihnul potřebu přestavby a demokratizace společnosti [Pernes,2003: 209–210]. Oficiální kruhy u nás však o změnách v Sovětském svazu mlčely. Jednou z málaviditelných změn bylo odstoupení Gustáva Husáka z funkce generálního tajemníkaa jeho nahrazení Miloušem Jakešem. Jakoby se strnulý režim začal pomalu drolit, jakzevnitř, díky svému zkostnatěnému byrokratickému sytému, tak zvnějšku, prostřed-nictvím série demonstrací. První se konala u příležitosti dvacetiletého výročí okupace –21. srpna 1988 na Václavském náměstí. Tato, ještě poklidná, demonstrace byla násle-dována další na počest 28. října 1918. Ta již byla tvrdě rozehnána. Koncem roku (10.prosince) proběhla v Praze na Kroupově náměstí první povolená manifestace konanáu příležitosti mezinárodního dne lidských práv.46 V roce 1989 tyto masové projevy nespokojenosti ještě zintensivněly. 15. ledna za-čal tzv. Palachův týden, série stále mohutnějších protikomunistických demonstrací,které byly neustále potlačovány. Koncem října demonstrovalo na Václavském náměstípřes tři tisíce občanů za svobodu a demokracii. Opět proti nim bylo zakročenoa takřka čtyři stovky z nich byly zatčeny. Režim však už dále nemohl udržet rozpadají-cí se moc. Poté, co 9. listopadu 1989 padla berlínská zeď, bylo již jen otázkou dní, kdydojde k podobnému otřesu u nás. Posledním impulsem k dějinotvorné přeměně byla demonstrace za udržování lid-ských práv, která se konala 17. listopadu 1989 na Václavském náměstí. Tvrdý zásahproti demonstrantům odsoudili jednak herci pražských divadel, jednak studenti vyso-kých škol. Následovaly každodenní protesty, dvě masové demonstrace na pražské Let-né (kde se sešlo přes 750 tisíc demonstrujících) a generální stávka. O dva dny pozdějiparlament vypouští z ústavy článek o vedoucí úloze KSČ a článek o výchově v duchumarxismu-leninismu. Poté co prezident Gustáv Husák jmenoval vládu „národního po-rozumění“ abdikoval na svoji funkci (10. prosince 1989). Koncem roku 1989 byl zvolenprezidentem republiky disident Václav Havel a země vstoupila do nové etapy své histo-rie.46 Události z let 1988 a 1989 jsou sestavovány z dat v „Kalendáriu“ na serveru Totalita [Totalita, online]. - 29 -
  • 30. 3.4.1 Normalizační léta ve filmu Chceme-li periodizovat 70. a 80. léta prostřednictvím změn v distribuci, nelze na-lézt tolik záchytných bodů jako v případě politických změn. Nyní pominu již jmenova-né personální změny na počátku 70. let. Podle daných norem (a častých vyjádření v tisku) se distribuce filmů ustálila ko-lem 200 filmů ročně – s minimem v roce 1973 (209 filmů) a maximem v roce 1979 (247filmů). Důraz byl kladen i na národnostní složení distribuovaných filmů: „[…] napříštěnemá podíl západních filmů v celovečerním dramaturgickém plánu složeném ze 190–200 titulů, přesáhnout počet 75 (zbytek se skládá ze 40 filmů československých a 75–85 socialistických)“ [Dokumenty z archivu ÚV KSČ II, 1997b: 179]. Podobná pravi-dla zavládla i v tehdejší Československé televizi. Ta mohla vysílat 40% pořadůz kapitalistických zemí a 60% pořadů ze zemí socialistického tábora. Druhá skupi-na se ještě dělila půl na půl na pořady ze Sovětského svazu a pořady z ostatních socia-listických zemí [Růžička, online-c]. V součtu bylo do našich kin uvedeno v letech 1970–1989 celkem 4.628 celove-černích filmů v průměru z 26 zemí. Mnou sledovaná americká produkce se s počtem334 filmů podílela poměrem 7,22%. Jak jsem již uvedl, lze nalézt v této době jedenzjevný přelom. Namísto vyššího počtu amerických filmů v „liberálnějších“ 80. letechbyl jejich počet naopak nižší a to o 42 filmů. Z maxima – tzn. 101 filmů v letech 1970–1974 se kvantum amerických filmů dostalo až na 72 a 74 v letech 1980–1984 a 1985–1989. Přestavba uvnitř Ústřední půjčovny filmů nastolila jednak nové vedení (funkcíředitele byl nejprve nakrátko pověřen František Vomela, kterého 1. dubna 1984 na-hradil Tugan Veselý, hlavním dramaturgem se pak stal Alois Humplík) a jednak reor-ganizace filmové distribuce a v praxi vlastně i prověrky práce předešlých výběrovýchkomisí. Když v roce 1983 na stránkách Rudého práva bilancoval českou distribuci jejíkrátkodobý ředitel, došel k závěru, že distribuční základnu tvořila z ¼ naše tvorba,mezi 35-40 snímky jsme dovezli ze SSSR, kolem 40 až 50 filmů z ostatních socialistic-kých zemí (tedy lidově-demokratických), kolem 7 až 10 filmů z USA (v roce 1983 jichbylo uvedeno 12, podle Filmového přehledu dokonce 15), stejný počet filmů francouz-ských a italských (7-10) a zbytek tvořil distribuce z ostatních zemí [Vomela, 1985: 3]. O praktických změnách, které byly nastoleny v ÚPF, se mohli čtenáři dočíst ažs časovým odstupem. Svobodné slovo otisklo v roce 1988 rozhovor Jana Jarošes Tuganem Veselým. Ten se mimo jiné pozastavil nad prověrkami jednotlivých filmů:„Ještě bych chtěl podotknout, že jsme přistoupili i k vyhodnocení všech premiérovýchfilmů, a to jak z hlediska návštěvnosti, tak jeho uměleckých hodnot. Cílem je jasněvymezit, kde byl výběr správný a kde chyboval. A toto zjištění se promítne i do obsazo-vání výběrových komisí. Kdo se bude soustavně mýlit, nebude prostě nadále vybírat“[Veselý – Jaroš, 1988: 11]. O rok později však k tomuto kroku dodal Aleš Danielis: „Omezení nákupu bylovyvoláno společensko-politickou situací a v první polovině 80. let i činností aprobačníkomise, která v této době dodatečně prověřovala filmy již dovezené, směřovala svouagilností k prokázání vlastní oprávněnosti a posilovala zároveň tendencik nekonfliktnosti výběru a k eliminaci všech výjimečných a provokujících snímků.Změna koncepce výběru nastala pod vlivem společenského vývoje i díky změně ve ve- - 30 -
  • 31. dení ÚPF, proto mimo jiné i počet premiér v letech 1988 a 1989 opět značně roste. Vý-běr byl znovu zaměřen na vrcholné umělecké hodnoty a filmy slibující vysokou ná-vštěvnost“ [Danielis – Hájek, 1989j: 557]. Postupem času sice klesl počet amerických filmů, ale podle mnoha rozhovorů sev Ústřední půjčovně filmů snažili zpestřit programovou nabídku nákupema znovuuvedením filmů z tzv. zlatého fondu světové kinematografie: „Spolu s krajskýmifilmovými podniky jsme se shodli na tom, že kromě premiérových titulů, kterými vyvr-cholí oslavy (40. let od osvobození Československa Sovětskou armádou – pozn. Havel),se vrátíme i k řadě obnovených premiér. Vyrostla nám přece zcela nová generace, kte-rá mnohdy ani nemá ponětí o tom, že ve zlatém fondu světové kinematografie je řadatitulů, které ovlivňovaly estetický a ideový postoj řady generací“ [Veselý, 1984: 1].47 Pokles amerických a západních filmů vůbec však byl zapříčiněn zřejměi neochotou na straně západních distributorů. Podobný vývoj totiž nastal v 80. letechi ve Východním Německu, kde „[…] Podíl filmů z nesocialistické oblasti v poslední doběo něco poklesl, vzhledem ke zdražení monopolů” [Fiala, 1986: 3]. Tyto údaje jsou všakopět v nedostupných materiálech týkajících se obchodních vztahů filmové distribuce. Co se videa a distribuce VHS kazet týče, byly do českého prostředí importoványaž se značným odstupem – první oficiální videopůjčovna Ústřední půjčovny filmů bylaotevřena 1. července 1986 v Praze. Následovalo otevření videopůjčovny v Brně (Orlí16), Ostravě, Gottwaldově a postupně i v dalších městech. Tehdejší videotéky nabízelyvedle klasických VHS i kazety systému Beta a v prvotních začátcích si zákazníci mohlivybrat z 50 titulů po 10 kopiích (v případě pražské půjčovny). Videotrh ovšem naráželna několik překážek. Jednou z nich byl praktický nedostatek videopřehrávačů: „[…] unás bylo dosud smontováno jen 15 tisíc přístrojů Tesla VM 6465 z rozložených saddodaných nizozemskou firmou Philips“ [Baráková, 1987:]. Druhým byla skromná nabídka půjčoven, která se sice postupně rozšiřovala:„Počítáme s tím, že do konce roku 1990 budeme moci zájemcům nabídnout přes tisícprogramů“ [Humplík – Hejčová, 1988: 3]. Už v roce 1988 tak Ústřední půjčovna filmůprovozovala 43 půjčoven s celkem 28.000 kazetami, na nichž bylo 252 celovečerníchfilmů. O rok později bylo již půjčoven rovná stovka. To byl sice nárůst značný, aleoproti tomu zde byla ještě třetí komplikace – videopirátství a černý trh. Jedenz prvních článků, který na to reagoval, byl z roku 1984. Tehdy se zatím řešilo pirátstvína západě. V roce 1988 se článek v Květech zabýval poklesem návštěvnosti filmůz nesocialistických zemí: „Právě tuto oblast pravděpodobně nejvíce postihlo nelegálníšíření videokazet, i když převážně s nahrávkami málo hodnotných filmů a také velmišpatné kvalitě. A to asi ještě nějakou dobu potrvá, protože mnozí z nás touží vidět fil-my, které se u nás z jakýchkoliv důvodů nepromítaly. Zcela jistě tento zájem pominepo určitém nasycení ,zakázaným ovocem‘“ [zm, 1988: 40]. Tato situace však nepo-chybně trvala dál. Zásadním problémem videopůjčoven Ústřední půjčovny filmůa především jejich programové nabídky byl nedostatek atraktivních titulů, které sesháněly prostřednictvím této šedé zóny. Když se hlavního dramaturga zeptala redak-torka na žádané filmy z produkce studia Walta Disneye, odpověděl: „Zatím se neobjevíani v kinech, ani na videu. Produkce Walta Disneye totiž patří mezi americké firmy,47 K tomuto kroku se později připojilo volání po vytvoření podobného filmového fondu, víceméně složenému spíšez domácích snímků, který by sloužil pro obeznámení žáků a studentů českých škol. Tyto snímky by podle požadavkůměla v několika kopiích krajská pedagogická střediska, která by je distribuovala dál. Viz FIEDLER, Rudolf (1988):k výchově filmového diváka. Kulturní rozvoj, 4, č. 11, s. 5. - 31 -
  • 32. které neprodávají za pevné ceny, ale požadují podíl z tržeb. Problém je v tom, že myvybíráme vstupné a půjčovné v korunách a oni chtějí svá procenta v dolarech“ [Hump-lík – Hejčová, 1989: 4]. Při zkoumání odlivu diváků z kin a vzrůstu počtu pirátských kopií, (alei videopřehrávačů – v ekonomice trvalého nedostatku byly tyto výrobky sehnatelnétakřka stejně obtížně jako nový automobil), došel Radko Hájek k zajímavému zjištění,že kina s nejmarkantnějším poklesem návštěvnosti se takřka přesně shodují s městy,kde jsou provozovny mezinárodní kamionové dopravy [Hájek, 1988b: 1]. Na straněÚstřední půjčovny filmů byl v programové nabídce značný nedostatek i nových titulůa příčina tohoto nedostatku tkvěla v nedostatku financí. ÚPF byla distribucí videoka-zet pověřena přímo vládním usnesením z roku 1984, ale na toto jí nebyly přidělenyzvláštní finanční prostředky [Baráková, 1987]. 29. června 1989 zasedal Výbor filmové sekce Svazu českých dramatických uměl-ců, který posuzoval problémová díla z konce 60. a počátku 70. let. Jeho stanoviskoznělo: „Společensko politické důvody, které vedly k neschválení filmových děl pro ve-řejné promítání na počátku 70. let podle názorů VFS již pominuly, obdobně i důvodypro stažení dalších filmů z veřejné distribuce“ [Stanovisko výboru…, 1989: 8]. Proble-matikou trezorových snímků se ovšem začaly zabývat již o něco dříve oficiální kruhy,jmenovitě Komise ÚV KSČ pro otázky kultury a umění, na jejíž ustavující schůzi z 23.listopadu 1988 byla zdůrazněna potřeba: „Posoudit, jaké stanovisko zaujmek problematické části kulturního dědictví. V této souvislosti byl vysloven požadavekumožnit promítání filmů, které byly v minulosti zakázány a důvody zákazu již pominu-ly. Obdobně pokud jde o dosud neuvolněné knižní tituly.“48 Osud těchto filmů tedy rámuje celou zkoumanou dobu. Na začátku normalizacebyly staženy, na jejím konci byly připravovány k uvedení. Jejich skutečná distribucevšak v některých případech (např. filmu Ucho a Skřivánků na niti) narážela na potřebuautorizace režisérů – zachované kopie totiž byly patrně poznamenány předešlými stři-hy a bylo proto nutno provést jejich kontrolu. Výše uvedený souhrn událostí nabízí jen rámcový přehled událostí. Některé otáz-ky budou v následujících kapitolách rozvedeny a podrobeny bližšímu zkoumaní skrzedistribuci amerických filmů do našich kin. Pojednávám-li o distribuci, nelze opomi-nout ani nástin fungování samotné distribuce, jejího uspořádání a vůbec celé organi-zace Československého filmu.48NA, f. P ÚV KSČ (1261/0/9), sv. 3, a.j. P 97/88, č. záp. 6 k info, Informace o průběhu ustavující schůze komise ÚVKSČ pro otázky kultury a umění, 13. 12. 1988, s. 2 - 32 -
  • 33. 4. Československý film a jeho podniky49 V následující kapitole a dílčích podkapitolách se nechci snažit nabídnoutpodrobné institucionální dějiny Československého filmu. Ty by si díky svému dosa-vadnímu nezpracování sice zasloužily bližší pozornost, ale zde se omezím jen na struč-ný souhrn a jen v několika případech (Ústřední půjčovna filmů, Československý filme-xport a nakonec i výběrová komise) se podívám na jejich fungování podrobněji. Základ Československé kinematografie, jakožto státní organizace, se utvořil po-depsáním dekretu prezidenta republiky č. 50 o „opatřeních v oblasti filmu“ dne11. srpna 1945, který o sedmnáct dní později nabyl platnosti. Stát se tímto dekretemstal výhradním provozovatelem filmových ateliérů, laboratoří a půjčoven a monopolnímprvkem při nákupu a prodeji filmů. Poslední hlavní reorganizace postupně vedoucí k decentralizaci proběhla vládnímnařízením č. 4/1957 Sb. ze dne 16. 1. 1957. V rámci Československého filmu byly vy-tvořeny samostatné podniky s organizační strukturou obdobnou ostatním národnímpodnikům. V kompetenci Ministerstva školství tak vznikla Hlavní správa českosloven-ského filmu, která však počátkem roku 1958 zanikla a místo ní byla zřízena Ústředníspráva Československého filmu. Lze říci, že po dílčích úpravách z roku 1962 (vládnínařízení č. 13/1962 Sb. o nové organizaci Čs. filmu) fungoval Československý film ja-kožto samostatná výrobně hospodářská jednotka mající ve své kompetenci šest dalšíchpodniků takřka beze změn. Vrcholným orgánem bylo Ústřední ředitelství Československého filmu.O původní tvorbu celovečerních hraných filmů se staralo Filmové studio Barrandov.Pod Krátký film, zaštiťující tvorbu filmů krátkometrážních, animovanýcha dokumentárních spadaly Studio dokumentárního filmů, populárně vědeckéhoa naučného filmu v Praze a Brně, Kresleného a loutkového filmu v Praze, Studio popu-lárně vědeckého a loutkového filmu v Gottwaldově, Studio pro úpravu zahraničníchfilmů, Propagfilm a Filmový orchestr. Filmové laboratoře byly takřka výhradním pod-nikem pro zpracování filmového materiálu, laboratorní práce a trikové procesy. Got-twaldovský závod pak vyráběl magnetické nosiče Emgeton. Filmový průmysl vyrábělkinematografické zařízení od kamer ke stříhacím stolům a Kinotechnika zajišťovalatechnické zabezpečení pro kina. Na Slovensku fungovala Slovenská filmová tvorba, která se starala o tvorbu jakhraných, tak dokumentárních filmů. Slovenská požičovňa filmov, vyčleněná roku1966 jako samostatný podnik, byla v podstatě federativním „zrcadlem“ naší Ústřednípůjčovny filmů a její pracovníci se spolupodíleli na výběru filmů pro naši distribuci.Přechodně byla do kompetence Československého filmu v letech 1960–1965 začleněnai Laterna magika, převedená pak do Státního divadelního studia.Podobně federativněpak byl organizován Slovenský filmový ústav v Bratislavě a Československý filmo-49 Tato kapitola má několik hlavních zdrojů, které záměrně, s přihlédnutím k přehlednosti textu a snaze nedrolit kapi-tolu a podkapitoly odkazy, uvádím zde. Na některé důležitější a specifičtější odkazy se mohu odvolávat přímo v textu.Kromě několika novinových článků byly hlavními zdroji:• BERNARD, Jan – FRÝDLOVÁ, Pavla (1988): Malý labyrint filmu. Praha: Albatros, 510 s.• HÁBOVÁ, Milada – VYSEKALOVÁ, Jitka (eds.) (1981) Československá kinematografie. Praha: Československý filmo- vý ústav, 115 s.• LEVINSKÝ, Otto – STRÁNSKÝ, Antonín (eds.) (1974): Film a filmová technika. Praha: SNTL / Nakladatelství tech- nické literatury, 356 s.• ŠMÍDA, Bohumil (1985): Organizace československého filmového podnikání a filmové tvorby. Praha: SPN, 216 s.• TICHÝ, Vladimír (ed.) (1985): Panorama československého filmu. Praha: Panorama, 248 s. - 33 -
  • 34. vý ústav v Praze. Toto vědecké pracoviště fungovalo nejenom jako filmový archiv, alemělo na starosti též publikovat práce filmových teoretiků, provádělo sociologickéa statistické výzkumy návštěvnosti a vykonávalo vlastní ediční činnost, v níž vydávalateoretické statě a monografie a, což je pro tento výzkum důležité, vydávalo Filmovýpřehled. „V souvislosti s federativním uspořádáním ČSSR ústavním zákonem č. 143/1968Sb., který oblast kultury v podstatě ponechává ve sféře národních vlád, bylo nutnépřistoupit k takové organizaci, která by na jedné straně plně respektovala národnísvébytnost české a slovenské kinematografie a na druhé straně plnila i požadavek jed-notnosti v oblasti mezinárodních styků a umožňovala vzájemnou koordinaci v oblastidramaturgie, techniky, odměňováni a vydávání obecných právních předpisů v oborufilmu. Proto vedle federálního orgánu (Československý film) byla vytvořena dvě národníintegrační seskupení Český film a Slovenský film“ [Levinský – Stránský, 1974: 37; kur-zíva Levinský – Stránský]. Zatímco Český film byl veden náměstkem ústředního ředitele Čs. filmu, měl Slo-venský film své vlastní ústřední ředitelství. Do kompetence Slovenského filmu spadalyorganizační složky filmové tvorby, techniky a laboratorního zpracování filmůa samostatný podnik Slovenská požičovňa filmov. Český film měl ve své kompetenci jižzmiňované podniky Filmové studio Barrandov, Krátký film, Ústřední půjčovnu filmů,Filmové laboratoře a Filmový průmysl. Při reorganizaci v roce 1957 byla dosavadní Filmová distribuce rozdělena naÚstřední půjčovnu filmů a z oddělení zahraničního obchodu vznikl Československýfilmexport. Vznikly dva podniky důležité pro svoji práci se zahraničním (alei domácím) filmem. Ústřední půjčovna filmů byla monopolním distribučním podnikema Československý filmexport, zprostředkovával nákup a prodej filmů. Zřízeny byly takéKrajské filmové podniky, „[…] přičemž hlavní a nejpodstatnější změna byla v tom, žespráva kin, která až dosud byla součástí jednotné celostátní film. organizace, přešlanejprve na krajské film. podniky a z nich na městské a místní národní výbory […] Totozásadní rozhodnuti o další správě kin bylo praktickým realizováním ustanovení film.dekretu, podle něhož provoz veřejného promítáni měl být zprav. svěřen národním vý-borům“ [Levinský - Stránský, 1974: 37]. 4.1 Ústřední půjčovna filmů a Krajské filmové podniky V předešlém shrnutí jsem uvedl Ústřední půjčovnu filmů, které se budu podrob-něji věnovat v této časti. Zmínil jsem také Krajské podniky pro film, koncerty a estrády(jak zněl jejich oficiální název), které sice nespadaly pod Československý státní film,ale na distribuci měly možná ještě větší vliv, než samotná Ústřední půjčovna filmů. Ta vznikla vládním nařízením k 16. lednu 1957 a stala se hlavním reprezentan-tem filmové distribuce u nás. V pojetí distribuční firmy dnešního chápání a Ústřednípůjčovnou filmů lze najít mnohé odlišnosti. Na to upozorňuje mj. i Aleš Danielis: „ÚPFovšem vůbec není možné spojovat s klasickými distribučními organizacemi, jak jeznáme dnes. ÚPF neměla ani plný vliv na nákup programů, které kinům nabízela, aninebyla s kiny v přímém obchodním styku. Pokud si tedy práci současné distribučníorganizace vymezíme jako výběr a nákup filmů, jejich přípravu k uvedení včetně mar-ketingu a obchodní uplatnění filmů u provozovatelů kin, ÚPF zajišťovala jen onu pro-střední fázi přípravy filmů k uvedení. Výběr filmu zajišťovala tzv. výběrová komise, jejíž - 34 -
  • 35. činnost ÚPF sice technicky zajišťovala, ale schvalovací oprávnění bylo v rukou Ústřed-ního ředitelství ČSF“ [Danielis, 2007: 54]. Zaměstnanci Ústřední půjčovny filmů se podíleli na výběru titulů, stanovovalitermíny premiér, vytvářeli filmové kopie, které pak distribuovali do Krajských filmo-vých podniků, stejně tak, jako připravené propagační materiály. Ve zkoumané době jsem v médiích několikrát narazil na zmínku o snaze uspoko-jit divácké potřeby. Kladl se důraz na fakt, že Ústřední půjčovna filmů díky sociologic-kým průzkumům zná své diváky a ví tedy, co se od ní čeká. Patrná byla snaha o conejširší žánrovou paletu, které bylo dosahováno jak výběrem distribuovaných filmů:„Při výběru filmů se přihlíží zejména k dramaturgickým potřebám distribucea k eventuelnímu nedostatku toho kterého žánru ve vlastní produkci“ [mag, 1979: 6],tak i tlakem na domácí tvorbu: „[…] upozorňujeme filmovou dramaturgii na eventuálnídisproporce v tvůrčích záměrech našich studií. Tak například vloni jsme upozornili namalý počet veseloher, o něž je stále velký zájem, nebo jsme požadovali více filmů proděti a mládež. V tom nám naše filmová tvorba vychází vstříc“ [Mašek – Kolář, 1975: 1]. Důležitý je však fakt, který poznamenal ředitel Vladislav Mašek v dalším rozhovo-ru: „[…] tvorbu můžeme ovlivňovat poměrně málo. Při vytváření dramaturgického plá-nu našich studií máme poradní hlas. Jako ředitel ÚPF jsem členem ústřední ideověumělecké rady: dostáváme tématické plány k vyjádření, uplatňujeme hlasy z prů-zkumů. Vyjadřujeme se ke skladbě, zdůrazňujeme žánrovou pestrost. Třeba to, žechybí film pro mládež, film angažovaný atd.“ [Tunys – Mašek, 1970: 4]. Ústřední půjčovna filmů tedy vytvářela programové fondy, které dále šířila, pro-pagovala a zajišťovala kina po materiálně-technické stránce. Samotný nákup však mělna starosti Československý filmexport a distribuci do jednotlivých kin Krajské filmovépodniky. Celá distribuční pyramida však byla ještě komplikovanější. Krajské filmovépodniky byly zřizovány krajskými národními výbory a fungovaly jako programovacícentra pro jednotlivé kraje. Z kopií, které obdržely od Ústřední půjčovny filmů, se sna-žily pokrýt svá kina. Počet kopií se většinou odvíjel právě od velikosti kraje a počtukin. Tyto podniky nebyly majiteli kin (kromě Pražského filmového podniku, v němžsplynul Krajský filmový podnik a Městská správa kin), ale pouze zajišťovaly jejich pro-gramovou skladbu. Členové krajských filmových podniků pracovali však také jako čle-nové výběrových komisí, čímž se fakticky podíleli na osudu jednotlivých filmů. Mohlose tedy stávat, že některé filmy, které se jinde promítaly, nebyly do některých krajůvůbec uvedeny. Třetím stupněm filmové distribuce u nás byla samotná kina. Místní kina byla zři-zována Místními národními výbory, městská Městskými národními výbory. Ve městechs více kiny vznikaly Městské správy kin a v průběhu 80. let pak v několika krajích za-čaly vznikat Okresní správy kin. Celá tato složitá struktura byla často terčem kritiky.Jak shrnul ředitel Ústřední půjčovny filmů Vladislav Mašek: „Je třeba vzít na vědomí,že distribuce má jeden velký problém: má tři části, není jednolitá […] Žádná institucepřitom nemá na druhou přímý, direktivní vliv. Já například nemohu krajskému ředite-li poručit, mohu ho požádat, mohu doporučovat apod.“ [Štěpánek – Petana, 1983: 1]. Výsledný dopad na distribuci byl tak často fatální a od premiéry některých filmův zahraničí k uvedení do toho nejposlednějšího kina tak mohlo uběhnout deset i vícelet. Na tento stav upozorňoval mj. ředitel Filmového studia Barrandov Jaroslav Gürt-ler: "Na jednom aktivu jsme se sešli s pracovníky z oblasti kin. Říkali zajímavou věc: že - 35 -
  • 36. se v podstatě řada filmových titulů dostane do televize dříve, než do sítě kin okresníhoměsta. To je velká chyba, protože pak nelze diváka nutit, aby přišel do kina, když filmzhlédl již v televizi“ [Štěpánek – Petana, 1983: 1]. K této problematice přispíval i fakt, že televizní program nebyl známs dostatečným předstihem. Vedoucí kin pak museli často čelit faktu, že film připrave-ný do programu v jejich kině byl o týden dříve uveden v televizi. Výsledek byl jasný:„[…] návštěvnost rapidně klesá, musí se i rušit představení“ [Zase ta televize, 1988:25]. Příčiny časových prodlev, které byly znatelnější právě u filmů západních, všaknelze svalovat jen na komplikovanou strukturu filmové distribuce. Příčinou mohly býtneúměrné finanční požadavky západních distributorů. Ústřední půjčovna filmů, resp.Československý filmexport, tak od koupě filmu (načas) ustoupily a nákup byl usku-tečněn, až hodnota filmu na západním trhu klesla na akceptovatelnou úroveň.V některých rozhovorech se další zpoždění svalovalo na západní strategii prodeje filmův balících s dalšími tituly. Tématu balíků (jinak též „block booking“) se budu věnovatdále, stejně jako tématu časových prodlev. Shrneme-li dlouhou cestu (zejména západních) filmů do našich kin, naleznemeněkolik základních momentů. První zdržení nastávalo při samotném výběru. Druhouprolongací bylo jednání zástupců Československého filmexportu se zahraničními dis-tributory. Při nakoupení filmu bylo rozhodnuto mj. o jeho jazykové úpravě. Stručně lzeříci, že se dabovaly filmy s vyšším diváckým potencionálem a filmy určené dětema mládeži. Titulky se naopak opatřovaly filmy spíše komornější, jejichž atraktivita ne-byla příliš jistá. Hlavním důvodem byla jako v mnoha (byť nepřiznaných) případechopět otázka finanční. Zatímco náklady na titulkování se pohybovali koncem 80. let ko-lem 10.000 Kčs, dabing stál sedmnáctinásobek. Ze 170.000 Kčs však mohla zhruba50.000 Kčs uhradit, v případě budoucího zájmu o film, Československá televize. Přestorentabilitu filmu zajistila až minimální návštěvnost přesahující 100.000 diváků.50 Sa-motná jazyková úprava tak přidávala k prodlevě ještě další dny (překlad, úprava dialo-gů, tvorba titulků či dialogové listiny, tvorba titulků51 nebo dabování, které při celove-černím filmu o délce 110 minut mohlo trvat týden). Filmy pak byly Ústřední půjčovnou filmů se zhruba devítiměsíčním předstihemsestavovány do čtvrtletních a pololetních programových plánů a z těchto plánů pak vy-tvářely své programy jednotlivé Krajské filmové podniky a od nich je přebírala kina (aťjiž samostatné, či organizované do Městských správ kin). Programování jednotlivých kin se pak mohlo lišit kraj od kraje, ale i město odměsta. Někde mohl Krajský filmový podnik striktně vyžadovat uvedení připravenýchfilmů do všech kin, jinde mohl být ve vztahu k vedoucím kin mnohem liberálnější.5250 Finanční částky viz [Hepnerová-Zaoralová, 1989c: 1].51 Při tvorbě titulků se používaly především technologie ražením (tzn. titulky byly fyzickým tlakem vyraženy do filmové-ho pásu), leptáním (štočky nepůsobí tlakem ale chemickou látkou na ně nanesenou) a vkopírováním (kdy se titulky op-tickou cestou vkopírovaly do filmu). V případě Československé televize se vysílaly zejména dabované filmy a titulky sezde tvořily na magnetický záznam pomocí tzv. Chironu, který vepsal titulky do filmu a ten byl pak zaznamenán i s nimina Ampex [Bednářová, 1985: 6], což byl profesionální „magnetoskop“ či spíše nejrozšířenější videomagnetofon, kde „[…]obrazový signál moduluje nosný kmitočet, který je soustavou čtyř rotujících mag. hlav zaznamenán příčně na mag.pás“ [Levinský-Stránský, 1974: 165].52 Jak probíhalo programování do kin v Severočeském kraji, ilustruje příklad Otty Vejnara, bývalého ředitele Městskésprávy kin v Jablonci nad Nisou: „Filmový podnik nám poslal kartičku, kdy máme přijet do Ústí nad Labem na pro-gram. Většinou jsme jeli vedoucí kin z Liberce, Jablonce a z Chomutova v jeden den. Měli jsme vypsané termíny, v kte-rém kině bychom který film chtěli hrát a pak jsme už jen licitovali, zda ten termín je či není volný“ [Vejnar, 2007: roz-hovor]. - 36 -
  • 37. 4.2 Československý filmexport Nebudu se vracet k již řečenému, tedy k personální čistkám a problematice Čes-koslovenského filmexportu na začátku 70. let, ale zkusím definovat jeho funkci vevztahu k filmové distribuci u nás, s přihlédnutím k západním filmům. „[…] domácí tvorba nemůže ani zdaleka saturovat potřeby divácké obce. A takénení možné uzavřít se jako ve slonové věži, nepřijímat podněty zvenčí, neumožnit divá-kům, aby viděli, srovnávali a obohacovali tím, co dobrého a zajímavého vzniklo ve fil-mových studiích všude ve světě“ [Kolář, 1977: 1]. A právě nákup toho zajímavéhoa reprezentativního z celosvětové produkce byl jeden z hlavních úkolů Českosloven-ského filmexportu. Druhým klíčovým prvkem byl prodej našich filmů do zahraničí. Jímse však zde zabývat nebudu. Československý filmexport jako výhradní podnik zahraničního obchodu s filmemdostával objednávky od Ústřední půjčovny filmů. Na základě těchto požadavků sesta-voval konkrétní smlouvy a vedl vyjednávání. Při uzavření obchodu kupoval však neje-nom distribuční práva (obvykle se kupovala na pět let), ale často i kopie filmu neborozmnožovací materiály, na které se často muselo čekat a vznikala tak další časováprodleva. Veškeré požadavky na konkrétní tituly se uskutečňovaly teprve po doporu-čení výběrové komise, o ní však níže. Nákup filmů ze západních nesocialistických zemí byl poměrně náročný. Ve dnech4. až 17. listopadu 1963 probíhalo na brněnském výstavišti poprvé Filmfórum, „[…]mezinárodní filmový a televizní veletrh pro nákup a prodej filmů a TV programů, proumístění a získání zakázek na veškeré druhy prací a služeb souvisejících s filmovoua televizní tvorbou […] poskytuje příležitost k získání autorských práv […] náborovápromítání asi v 15 promítacích síních a kinech vybavených nejnovější promítací tech-nikou […]“ [Levinský - Stránsky, 1974: 87–88]. Na tomto trhu byly uzavírány dohodyse západními partnery. Častým problémem byly i tenkrát finance53: „Jde předevšímo výši stanovených cen a v souvislosti s tím o to, která firma má distribuční právo nafilmy. Jak známo, na díla významných světových režisérů mají většinou práva Ameri-čané, a s nimi se, bohužel, často jedná velmi obtížně a zdlouhavě. Z této oblasti protonakupujeme nejraději filmy v takzvaných balících – je to soubor několika filmů, jejichžprůměrná cena je pro nás zpravidla přijatelná, zatímco při nákupu jednotlivých dělcena stoupá. V takovém balíku jsme například koupily filmy Bonnie a Clyde nebo Če-kej do tmy“ [Hofmanová, 1970: 7]. Brněnské Filmfórum se konalo každoročně až do roku 1973, kdy zaniklo a funkcinákupních trhů začal plnit zejména Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech,ale mnohá jednání bylo nutné přesunout do zahraničí. 4.3 Výběrová komise „Podle statutu Čs. filmu, vydaného na základě vládního nařízení č. 13/1962 Sb.o organizaci Čs. filmu, schvaluje veškeré dlouhé i krátké filmy k veřejnému promítáníÚstřední ředitelství Čs. filmu, které tuto činnost vykonává v ČSR prostřednictvímdramaturgické komise Ústřední půjčovny filmů (tzv. výběrová komise). Bez schválení53Prověrka provedená v Čs. filmexportu nalezla i v rámci Filmfóra finanční nesrovnalosti – náklady na cestovné, ubyto-vání a diety byly překračovány kvůli placení cestovních nákladů vlastními automobily a taxislužbou. - 37 -
  • 38. této dramaturgické komise nesmí být tedy u nás žádný veřejně promítán. Obdobnoupůsobnost má i dramaturgická komise Slovenského filmu[…]“ [Levinský – Stránský,1974: 211–212]. Zatímco definici fungování Ústřední půjčovny filmů a Čs. filmexportu lze nalézthned v několika publikacích o českém filmu a v mnoha článcích v dobovém tisku, za-čala být výběrová komise (jinak též běžně označována zkráceninou „výběrovka“) zmi-ňována veřejně a častěji až koncem 80. let, kdy se začalo i v tisku otevřeněji a kritičtějimluvit o slabinách fungování naší distribuce. Její fungování a praktický dopad na dis-tribuci amerických filmů zde rekonstruuji na základě tohoto nepříliš přesného mediál-ního obrazu. Federální výběrová komise fungovala jako poradní orgán ústředního ředitele Čes-koslovenského filmu. Měla dvě části – jednu v Praze a druhou v Bratislavě. Její perso-nální složení bylo značně pestré a členité. Zahrnovalo „[…] delegované zástupce neje-nom z nejdůležitějších pracovišť filmových institucí, ale i členy z ústředních státnícha politických orgánů, společenských organizací, armády, Čs. televize, odborného tisku,odboru kulturních politiky ústředního ředitelství Čs. filmu, z tvůrčích svazů, KPFKE(Krajský podnik pro film, koncerty a estrády), Čs. filmexportu […]“ [Bubla, 1980a: 6].Ani výběrové komisi se na počátku 70. let nevyhnuly normalizační čistky, které z nívyloučily zástupce FITESu a Klubu filmových novinářů. Přesto počet jejích členů do-sahoval při plném obsazení čtyřiceti lidí. Na konci výběru však byl ústřední ředitela záleželo tak jen na něm, zda definitivně rozhodne v prospěch promítání filmu či nao-pak. Hlavní činností výběrové komise bylo posuzování filmových kopií na zvláštníchprojekcích jednak v Praze a Bratislavě a jednak podobná činnost v rámci výjezdníchdelegací. Ty pravidelně cestovaly do evropských filmových nákupních center, jako bylMilán nebo Londýn. Pokud výběrová komise film po „zkušební“ projekci zamítla, jeho uvedenído české distribuce tím mohlo být na dlouhá léta znemožněno. Změny v rozhodnutíchse děly asi jen v případě intenzivnějších personálních změn a usilovnějšího tlaku zestrany Ústřední půjčovny filmů. Až potud vypadá fungování výběrové komise logicky a jednoduše. Jak však po-znamenává Aleš Danielis, celý proces výběru „[…] byl přitom velmi komplikovanýa k navrhovaným filmům se často vyjadřovala řada oficiálních i neoficinálních,autorit‘“ [Danielis, 2007: 54]. Základní kritéria byla mnohá a Vladislav Mašek, ředitel Ústřední půjčovny filmů,je shrnul do několika hlavních proudů: „Film musí být přijatelný z hlediska kulturněpolitického, ideového a uměleckého. Ani u filmů zábavných nemůžeme slevitz hlediska politického a morálního. Ještě předtím, než film vidíme na výběrové komisi,provádíme různé rešerše a vyžadujeme si filmy od zahraničních partnerů podle našichdramaturgických záměrů. Sledujeme ohlasy na filmových festivalech, hodnocení za-hraničních kritiků, divácký ohlas a současně podle průzkumu našeho obecenstva mů-žeme soudit na zájem u nás, takže se dá mluvit o jakémsi předvýběru“ [Tunys – Ma-šek, 1970: 4]. Vybrané a zakoupené filmy splňovaly nejenom ideologické požadavky, ale vyhý-baly se i určitým tématikám: „Filmy, které výběrová komise navrhne zakoupit a uvéstv našich kinech, rozhodně nezvýrazňují amorální postoje, sexualitu, krutost nebo bru-talitu, tolik příznačné znaky současné nesocialistické filmové tvorby, ale naopak se - 38 -
  • 39. snaží objevit a získat pro naše diváky takové filmy, které splňují nejzákladnější hu-mánní a umělecká kritéria“ [Kolář, 1977: 6]. V době fungování brněnského Filmfóra fungovala výběrová komise právě na tétoakci a v průběhu čtrnácti dnů vybírala někdy až ze 160 filmů.54 Po jeho zrušení pakbyly utvářeny tří až čtyřčlenné delegace (nebylo však výjimkou, že ji tvořil jen jedenčlen), které se účastnily „výjezdových zasedání“. Často bylo v tisku zdůrazňováno, že„[…] při těchto příležitostech je filmová selekce mnohem složitější, protože předváděnémnohotvárné kolekce filmů jsou ovlivňovány ponejvíc zájmy západních distributorůa nikoliv přáním a požadavky naší delegace“ [Bubla, 1980a: 6]. Práce ve výběrové komisi tak byla často založena jen a jen na osobní zodpověd-nosti jejich členů. Chybějící Filmfórum a neochota producentů ze strachu před pirát-stvím posílat k nám ukázkové kopie vedly ke stále častějším nákupům v zahraničí, cožzpůsobovalo pracovníkům distribuce často nepříjemnosti: „Film, který je v zahraničídoporučen pro naše kina, pak v Praze vidíme až po podepsání kontraktu a zaplacení.To už nelze nic měnit“ [Humplík – Hejčová, 1988: 3]. O skutečném fungování výběrových komisí se mohli čtenáři dozvědět až koncem80. let, kdy bylo zveřejněno několik kritických článků. Alois Humplík, hlavní drama-turg Ústřední půjčovny filmů, například v jednom rozhovoru vysvětlil dosavadní nepří-tomnost filmů Woodyho Allena takto: „[…] z věrohodných úst jsem se dozvěděl, že předlety se jednomu z bývalých členů výběrové komise nelíbila Allenova fyziognomie“[Humplík, 1988: 9]. Miloš Fikejz z Národního filmového archivu si vzpomněl, že mělmožnost nahlédnout do zápisů výběrové komise a vybavil se mu konkrétní případ fil-mu Zelig Woodyho Allena. Jeho předváděcí projekce měla být zastavena snad již po 5až 10 minutách a pro další promítání nebyl komisí vybrán kvůli „ústřední postavě ci-mrmanovského typu, která by byla našemu publiku zcela cizí“ [Fikejz, 2008: rozho-vor]. Koncem 80. let začala zaznívat na adresu výběrové komise často kritická slova.Alois Humplík se pustil do rozboru nevalných výsledků komise: „Víte, vypadá to straš-ně lákavě cestovat po světě a dívat se na filmy. A tak se ze zahraničních výběrovek zata léta stal jakýsi laciný Čedok. Když se např. vybírají filmy v Praze, z početného tzv.ideově-poradního sboru má čas jen pár lidí. Když jde o výběr v zahraničí, udělá si vol-no skoro každý. Na výběrovky se také dlouhá léta jezdilo jaksi za odměnu nebo z titulunějaké funkce. Tahle situace se v poslední době změnila, ale rezidua tu jsou“ [Hump-lík, 1988: 9]. Hlavní problém shledával taktéž v morální odpovědnosti členů výjezdníchkomisí: „Také na západě, kde pobyt platíme sami, není ten, kdo filmy vybírá, ničím vá-zán. Jen svým estetickým názorem, postojem, odborným rozhledem. Ale naše devizovécestovné je omezené. Proto mnohde zahraniční partner platí hotel, diety, pozve naoběd, na skleničku […] a tak s ohledem na laskavost partnera toho nakoupí hodně.A máte tu další důvod, proč se k nám nedovážejí jen samé kvality. Tohle by vyřešil jenpravidelný filmový trh v Československu“ [Humplík, 1988: 9]. Po těchto slovech nastaly ve výběrových komisích změny, založené na průzkumujednotlivých titulů a jejich návštěvnosti: „Cílem je jasně vymezit, kde byl výběr správný54 „Zúčastňujeme se […] našeho Filmfóra v Brně. Jde skutečně o trh, o normální obchodní jednání. Na těchto akcích sepodílí i výběrová komise, která doporučuje filmy pro dovoz. Jsou to situace, kdy někdy musíme ve velmi omezeném ča-sovém úseku jako např. v Brně v průběhu čtrnácti dnů vidět 100 až 160 filmů. Vybírat z tohoto množství to, co je pronašeho diváka nejzajímavější, není snadná věc“ [Rybín - -vr-, 1972: 14]. - 39 -
  • 40. a kde chyboval. A toto zjištění se promítne i do obsazování výběrových komisí. Kdo sebude soustavně mýlit, nebude prostě nadále vybírat“ [Veselý – Jaroš, 1988: 9]. Zkoumat dopodrobna fungování výběrových komisí by jistě stálo za samostatnývýzkum, který by mohl přinést zcela nový obraz filmové distribuce v Československu.Narážel by však na jeden zásadní problém, a to, že vyjádření výběrových komisí bylydo roku 1980 jen ústní a zápisy se začaly dělat až od tohoto roku dále [Humplík, 1988:9]. Druhým a zásadním problémem je fakt, že tyto materiály jsou v nezpracovanýchfondech a často dost možná ani neexistují.55 Vedle výběrové komise však v rámci Československého filmu fungovala ještěaprobační komise, jakási komise nad komisí. O ní se však začalo mluvit až na úplnémsklonku režimu, koncem 80. let. Jejím úkolem bylo opětovné prověření zakoupenýchzahraničních filmů a rozhodnutí, které snímky půjdou do široké distribuce hned, kterédo omezeného počtu kin (např. jen do filmových klubů), které budou zamítnutya u kterých budou provedeny změny. Změnami jsou myšleny střihy a cenzurní zásahydo filmů. V červenci 1989 prohlásil Humplík, že „[…] už před pěti lety, kdy do ÚPF na-stoupilo nové vedení, byla tato komise zrušena. Některé střihy doporučovaly i výběrovékomise, byla to letitá a pohodlná praxe. To je také minulost“ [Humplík – Líkařová,1989: 4]. Již rok před tím, prohlásil Tugan Veselý, ředitel Ústřední půjčovny filmů re-zolutně: "Náš postoj je jednoznačný – do žádného filmu se nemá zasahovat. Pokud sestříhalo, je to otázka minulosti, nikoliv přítomnosti či budoucnosti" [Veselý – Jaroš,1988: 9]. I v případě této komise naráží další eventuelní výzkum na jednu komplikaci –mnoho rozhodnutí bylo řešeno prostřednictvím ústního doporučení, telefonickou do-mluvou apod. Neexistují tedy archivní záznamy, leč stále se nabízí možnost budoucíhovýzkumu na poli orální historie. 4.4 Balíky Prodej filmů v tzv. balících byla poměrně běžná strategie amerických studií.V tomto „balíku“, který obsahoval jeden či dva atraktivní a přímo vyžadované filmy, by-ly dále obsaženy filmy sloužící jako určitý přívažek nebo doplněk. V chápání této praxelze nalézt v periodicích zkoumané doby několik posunů. V roce 1970 Jitka Jařábková, obchodní ředitelka Československého filmexportu,prohlásila o balících, že to je „[…] soubor několika filmů, jejichž průměrná cena je pronás zpravidla přijatelná, zatímco při nákupu jednotlivých děl cena stoupá […]“ [Hof-manová, 1970: 7]. O sedm let později již mínění o balících nebylo tak pozitivní: „Nejed-nou také náš partner v kapitalistické zemi váže nákup jednoho filmu na několik filmůjiných“ Podle informací ředitele Vladislava Maška se to stalo např. při jednání s firmouWalta Disneye: „Když jsme chtěli znovu zakoupit Sněhurku a sedm trpaslíků, firmaprodej vázala na zakoupení dalších hraných nebo dokumentárních filmů nevelké umě-lecké úrovně“ [Kolář, 1977: 6].56 Tento pohled trval i v 80. letech. Hlavní dramaturgÚstřední půjčovny filmů Jiří Bubla ho připomínal mezi komplikacemi při nákupu zá-padních filmů jako: „[…] nezanedbatelnou a nepříjemnou okolnost. Někteří západní55Což je podle informací Tomáše Lachmana pravděpodobné [Lachman, 2008: rozhovor].56Když Danielis s Hájkem bilancovali návštěvnost jednotlivých národních kinematografií v našich kinech v letech1973–1986, shledali, že mezi neúspěšné americké filmy patří právě tyto „[…] přívažky ke kresleným filmům od WaltaDisneye Volný jako vítr (86.133), Žijící poušť (56.355) a Africký slon (57.740)“ [Danielis – Hájek, 1989j: 557]. - 40 -
  • 41. distributoři a producenti váží čas od času nákup významného a žádaného titulu odbě-rem dalších, méně žádoucích filmů. Komplikace, jež vznikají tímto svérázným druhemprodeje, jsou celkem nabíledni“ [Bubla, 1980a: 6]. Ředitel Ústřední půjčovny filmůFrantišek Vomela v roce 1983 použil problematiku balíků jako odpověď na otázku,proč se do našich kin dostávají západní filmy „lidovějšího“ ražení: „[…] západní partne-ři váží na umělecky cenný film i prodej několika méně hodnotných snímků. Tak sestane, že se může v programech objevit třeba právě slabá komedie" [Vomela, 1983: 5].Jindy se však na nákup balíků nejspíše přistoupit muselo, ale řešením bylo čekání,„[…] až se nastřádá do ,balíku‘ dostatečný počet kvalitních titulů“ [Humplík - Hejčová,1987: 3]. V roce 1988 se v rámci značně kritického rozhovoru zmínil hlavní dramaturgÚstřední půjčovny filmů Alois Humplík i o této „balíkové“ praxi: „Šeď, průměr i pod-průměr se kupoval dlouhou řadu let. Často se to kamuflovalo tvrzením, že takové filmymusíme kupovat v tzv. balíku s nějakým vynikajícím filmem. Také jsem tomu zpočát-ku věřil. Ale nebylo to docela pravda. Důvody byly jinde. Kdysi kdosi stanovil, že filmmůže být Čs. filmexportem zakoupen jen do určité limitní ceny pro dané teritorium.A teď si představte, že za nějaký vynikající film máte zaplatit třeba třikrát víc než je li-mit. A tak, aby byla dosažena ona limitní cena, se tenhle film obalí podprůměrem nebov lepším případě průměrem, který je samozřejmě prodáván za ,podlimitní‘ cenu. Cel-kový počet takto zakoupených filmů pak dělí sumu a kýžený limit je tu“ [Humplík,1988: 9]. Lze tedy problematiku „balíků“ nějak shrnout a zevšeobecnit? Při absenci tiště-ných materiálů asi poměrně těžko. Jistou možnost mohou skýtat dobové dokumentya smlouvy jak mezi americkými distributory a zástupci Československého filmu, taki zápisy z archívů výběrových komisí. Problémem však stále zůstává jejich nedostup-nost a často dost možná i neprostá neexistence. - 41 -
  • 42. 5. Od Zatracené kočky po Čarodějky z Eastwicku – filmy USA v ČSSR „Americká filmová a poněkud detektivní komedie z dílny Walta Disneye" [Filmovýpřehled, 1970, č. 49/50] Zatracená kočka byl první do distribuce nasazený americkýfilm v roce 1970 (konkrétně 15. ledna) a Čarodějky z Eastwicku měly premiéru naopakv prosinci roku 1989.57 V rámci 240 měsíců oddělujících tyto dva tituly, bylo do čes-kých kin uvedeno 334 amerických filmů (podle údajů Aleše Danielise) a 343 podle Fil-mového přehledu. Nesrovnalosti mohou mít několik důvodů. 5.1 Početní diskrepance Rozdíl 9 filmů je sice odchylka cca 2.7%, ale přesto v této spíše metodologicképoznámce vysvětlím možné posuny. Filmový přehled lze sice brát jako oficiální tiskovi-nu Československého filmu vydávanou Československým filmovým ústavem, ale anitak není možné tomuto zdroji věřit bezvýhradně. Při prvním sběru dat, který byl prováděn napříč Filmovým přehledem od roku1970 do roku 1989, jsem nejprve hledal filmy, které byly uvedeny v seznamu „Dlouhéfilmy podle země původu“, následně v abecedním soupisu dlouhých filmů, který mědovedl až ke konkrétním „filmovým kartám“. Z těchto údajů jsem vytvořil soupis všechfilmů uvedených do kolonky USA s těmito údaji: datum plánované české distribučnípremiéry, země původu (kvůli zahrnutí koprodukcí), český a originální název, jménorežiséra, výrobce filmu, heslo pro plakát, jazyková verze, stopáž, obrazový formát,žánrové označení, stanovenou přístupnost a odkaz na konkrétní číslo Filmového pře-hledu. Z tohoto prvního souboru čítajícího 362 filmů byly poměrně záhy vyřazeny filmyPřejezd Kassandra a Dotek medusy. Oba snímky byly jako americké uvedeny jenv rejstříkovém soupisu a karty s podrobnými informacemi uváděly již přesné informa-ce – země původu je u prvního filmu Anglie, Západní Německo a Itálie a v případědruhého titulu to byla Anglie. Zde lze tedy chybné zařazení brát jako faktickou chybupři tvorbě rejstříku. Vycházel jsem z předpokladu, že údaje Aleše Danielise, jakožto jednoho z býva-lých pracovníků Ústřední půjčovny filmů, budou nejpřesnější. Tím pádem byl mnoupoužívaný korpus stále o dvacet šest filmů širší. Bylo tak nutné provést druhou verifi-kaci, v níž jsem vycházel orientačně ze země původu uváděné v rámci internetové da-tabáze IMDb. Z tohoto druhého ověření vzešel korpus o 343 filmech. Stále tedy šloo rozdíl devíti filmů, ale nelze opomenout možné dva přístupy ke kalkulaci koprodukč-ních snímků. Vyřazené filmy byly konkrétně australský Krokodýl Dundee, francouzská EdithPiafová (mylně jako koprodukce Francie/USA), italský film Příkaz smrti, italsko-západoněmecká koprodukce Tentokrát zbohatneme (oba uvedené jako italsko-americkékoprodukce), jihoafrický film Místo pláče, kanadské Zlatá horečka na Klondikua Starostliví medvídci, maďarský Viadukt (podle Filmového přehledu maďarsko-americko-západoněmecká koprodukce) a britské filmy Tisíc dnů s Annou, Lev v zimě,57 Na prosinec měl podle Filmového přehledu plánovanou premiéru ještě film Sláva, „Čtyři nezapomenutelné roky bu-doucích umělců. Americký muzikál režiséra Alana Parkera“ [Filmový přehled, 1989, č. 12]. - 42 -
  • 43. Zelený led (všechny tři uváděné jako britsko-americká koprodukce), Neuvěřitelná Sa-rah, Sindibád a tygří oči. 5.2 Národnostní diskrepance Kde hledat příčinu tohoto matení národní identity? Vezmeme-li to popořadě –Krokodýl Dundee byla sice produkce australského studia Rimfire Films, ale do celosvě-tové distribuce byl film šířen prostřednictvím amerického distributora 20th Century-Fox a heslo na plakátu lákalo na slogan „Z australské buše do New Yorku“. Ostatnějako americký film tento snímek propagoval i filmový plakát. Francouzská Edith Piafová byla vyrobena společností Les Films Feuer et Martins francouzským obsazením a francouzským štábem. Lze tedy předpokládat, že mohlojít právě o jeden z filmů nakoupený v tzv. balíku od americké společnosti a Ústřednípůjčovna filmů (z jejichž údajů Filmový přehled čerpal) již po přesném původu filmunepátrala. Hlavní roli italského filmu Příkaz smrti uvedeného heslem „Vzrušující příběhz dnešního New Yorku“ ztvárnil sice Američan Harvey Keitel, ale jinak psal i Filmovýpřehled v připojeném komentáři o filmu jako o italském psychologickém thrilleru. Italsko-západoněmecká koprodukce Tentokrát zbohatneme byl karate-film režíro-vaný Frankem Kramerem, což byl pseudonym italského režiséra Gianfranca Parolini-ho. Tento fakt však Filmový přehled uvádí a nelze než spekulovat, zda americká ná-rodnost v kolonce země původu tak mohla být opět způsobena nákupem filmů v balí-ku nebo prostým omylem, neboť plakát k filmu lákal na „italskou bláznivou komedii“. Jihoafrický film Místo pláče řešil problematiku apartheidu v Jihoafrické republicea Filmový přehled poznamenává, že film vznikl v Jižní Africe s podporou americké fir-my. Snad právě proto byl snímek do distribuce uváděn jako americký film. Kanadské filmy Zlatá horečka na Klondiku („Jeff East a Rod Steiger v hlavních ro-lích kanadsko-amerického filmu. Dobrodružná cesta Jacka Londona za zlatem“)a Starostliví medvídci („O klukovi, který chtěl být velkým kouzelníkem“) uváděl Filmovýpřehled jako filmy americké. Příčiny tkvěly pravděpodobně opět v zahraničním distri-butorovi, v prvním případě dost možná i v tématice a v případě druhém charakteruanimovaného filmu, který podle Filmového přehledu těžil z disneyovské tradice. Zdeplakát uvozoval první film jako kanadsko-americký film, v případě druhém jako filmamerický. Maďarský kriminální snímek Viadukt měl být podle údajů Filmového přehledukoprodukcí Maďarska, USA a Západního Německa (stejně tak i podle plakátu). Režiséra prakticky celý štáb byli Maďaři, jen hlavní roli ztvárnil americký herec (kanadskéhopůvodu) Michael Sarrazin, který byl českým divákům znám z filmu Koně se také stříle-jí. Tento film byl však i ve statistikách ÚPF označován za koprodukci Maďarska-USAa NSR. Problematika britských filmů je patrně obdobného charakteru. Lze vycházetz předpokladu, že určitá část britských filmů je natáčena s americkým podílem. Ještěznatelnější pak může být spolupráce britských filmařů s americkými studii na bázi ce-losvětové distribuce – a zde se možná skrývá jádro problému. Britský 70 mm historic-ký film Tisíc dnů s Annou natočil britský televizní režisér Charles Jarrott a do hlavnírole Jindřicha VIII. byl obsazen americký herec Richard Burton. Plakát zval na anglic-ký film. - 43 -
  • 44. Kde hledat příčinu přiřazení dalšího historického 70 mm filmu Lev v ziměk americké produkci? Mohly být důvody např. obsazení Katherine Hepburnové, nebozisk třech Oscarů? Zde bych se nerad pouštěl do nepodložených spekulací – byť hoplakát označoval za film anglický. Podobné otázky vyvstávají i v případě filmů Zelený led (dobrodružný příběho nelegálním obchodu se smaragdy, v hlavní roli s americkým hercem), NeuvěřitelnáSarah (životopisný film mapující osudy Sarah Bernhardtové, v kolonce „země původu“USA, ale v hesle pro plakát „Anglický film o nejslavnější herečce 19. století – v hlavníroli Glenda Jacksonová“) a Sindibád a tygří oči. 5.3 Zkoumaný korpus Po předešlé „očistě“ jsem měl v rukou korpus 343 filmů. Vrátím-li sek předešlému tématu, tedy k zemi původu filmu, lze nalézt i v tomto zkoumaném pře-hledu jisté nepřesnosti. Filmový přehled tak v osmadvaceti případech uvádí často„zjednodušenou“ verzi a v zemi původu se spokojuje jen s hlavním producentem. Ně-kolik koprodukčních filmů je uvedeno jako produkce USA (např. u americko-japonských snímků Tora, Tora, Tora!!!, Zajatec japonských ostrovů a v případě animo-vaného filmu Poslední jednorožec je sice uvedeno jak Japonsko, tak USA, ale opome-nuty jsou Velká Británie a Západní Německo; v případě povídkového dokumentu Vidě-no osmi je zcela vynechán německý koproducent apod.). Analyzovat tyto posunya nepřesnosti by jistě vedlo k dalším otázkám, ale pro účel této práce bude dostačujícítento soubor filmů, který je v následujících kapitolách zkoumám z několika různýchpohledů. - 44 -
  • 45. 6. Filmový přehled 6.1 Prodleva Původní náplní této kapitoly mělo být vysvětlení prodlevy, tedy doby, která uply-nula od data premiéry či výroby jednotlivých filmů, až k datu české distribuční premi-éry, tak jak ji publikoval Filmový přehled. Z předešlých kapitol je však patrné, že fakto-rů ovlivňujících právě prodlevu při uvedení filmů do našich kin, bylo tolik, že je lze jentěžko shrnout. Nehledě na to, že pro skutečně funkční model vysvětlení časových od-stupů by bylo třeba zkoumat jednotlivé filmy a snažit se rekonstruovat možné „scéná-ře“ případ od případu. Tyto, často asi spíše hypotetické závěry by mohly vést ke zo-becnění. Ze slov zaměstnanců Československého filmu lze vyvodit, že film se ze západníchkin do našich sálů dostal nejdříve za jeden rok, což byla podle vyjádření kompetent-ních pracovníků minimální doba potřebná k technickému zpracování. Opačný extrémmohl být i deset a více let. Vezmeme-li v úvahu filmy Charlese Chaplina, jejichž uve-dení bylo podle slov českých distributorů zdržováno neúměrnými požadavky zahranič-ních partnerů, dosahoval tento odstup i čtyřiapadesáti let [Tunys – Mašek, 1970: 4]. Ve zkoumaném mezidobí byly uvedeny čtyři americké filmy z 20. let a stejný po-čet filmů z let 30. a 40. Léta 50. byla zastoupena dvanácti snímky, 60. léta osmdesátia dominantní zastoupení měly filmy ze 70. let – počtem 147 filmů. Filmy natočenév USA v 80. letech byly do naší distribuce dovezeny v celkovém počtu 92 titulů. Nej-starším uvedeným filmem byl Chaplinův Kid z roku 1921 a nejnovějším naopak filmynatočené v USA v roce 1987. Při bližším průzkumu odstupu roku výroby od české premiéry dojdemek průměrné prodlevě mezi pěti a šesti lety (5 let a 235 dní). Její příčiny lzev chronologickém pořadí stanovit těmito faktory:• výhodnost koupě – finanční záležitosti byly pro Československý státní film značně důležité: „Ve valutové oblasti platí jako v každém oboru podnikání pevné zásady a normy, s nimiž musí počítat i Čs. filmexport. I z těchto důvodů není někdy možné schválený film do ČSSR dovézt a distribučně realizovat. Občas se nedokončený ná- kup dokončí až s jistým časovým odstupem, v době, kdy poklesne světová distri- buční poptávka a s ní paralelně i příslušné cenové požadavky" [Bubla, 1980a: 6].• korespondenční jednání – od poloviny 70. let nefungovalo brněnské Filmfórum a nákup západních filmů tak musel probíhat v zahraničí (u amerických titulů to by- lo zpravidla v Londýně). Tam platilo pravidlo, že „[…] výběrovka nesmí podepsat smlouvu o koupi na místě. Odkládání a dlouhé korespondenční dohadování o ceně vede k morálnímu zastarání filmu, který se u nás pak uvádí s několikaletým zpož- děním“ [Hájek, 1988b: 1].• jazykové úpravy – filmy musely být přeloženy a následně upraveny – ať již titulky nebo dabingem. Jedním z hlavních rozhodujících faktorů byly opět finance. Dabova- ly se filmy s větším diváckým potenciálem a naopak komornější filmy se opatřovaly titulky. Pochopitelně i náklady na jejich tvorbu byly značně odlišné. „Z filmů se (u nás i jinde) titulkují hlavně ty filmy, od nichž se dovezou původní kopie. Jsou to vesměs sedmdesátimilimetrové filmy a pak ty, kterých se potřebuje jen malý počet kopií“ [Umlaufová – Nerušil, 1972: 7]. Kromě finančních otázek se však dbalo i na charakter filmů, to znamená, že se titulkovaly muzikály a dabovaly naopak - 45 -
  • 46. konverzační filmy. Z technických hledisek bychom neměli opomenout 70 mm filmy, které se u nás dabovaly jen zřídka. Prvním 70 mm filmem, který byl dabovaný do šestikanálového zvuku, byl v roce 1972 sovětsko-německý film Goya a jediným americkým 70 mm filmem pak animovaný Méďa Béďa.• výroba kopií – o ní se staraly Filmové laboratoře Barrandov, ale rozmnožovací ma- teriál se často půjčoval a muselo se na něj čekat. Počet kopií se pak odvíjel jednak od divácké atraktivnosti filmu, plánovaného okruhu uvedení a s přihlédnutím ke spolupráci s televizí: „[…] při každém výběru se současně rozhoduje o vhodnosti uvedení filmu v televizi. To ovlivní i počet vyrobených kopií – jestliže víme, že film půjde rok po uvedení v kinech na televizní obrazovky, musíme vyrobit víc kopií, aby byl co nejvíc využit v kinech. Finanční hledisko je důležité“ [Tunys – Mašek, 1970: 4]. Náklady na kopie dosahovaly ročně 45 miliónů korun, v roce 1979 jich kolovalo po československých kinech zhruba 40 tisíc a v letech 1973–1986 jich bylo dáno do oběhu 33 tisíc. Při čekání na rozmnožovací materiál docházelo k jeho pozdnímu do- dání, či k dodávce nekvalitní suroviny (po čemž následovaly reklamace a další jed- nání).• další faktory – tím mohla být příprava propagační podpora - tvorba, tisknutí a distribuce propagačních materiálů jako byly plakáty (většinou ve dvou formátech – A1 a A3), slepky (malý mono či dichromatický plakátek tištěný na šířku), fotosky (černobílé fotografie s doprovodnými údaji o rozměrech 20x26 cm), diapozitivy, for- špany a občas i popisek (skládačka s údaji o filmu, zejm. ke klubovým filmům) [Jí- ra, 1988b]. Další zdržení lze hledat na straně plánování (s devítiměsíčním předsti- hem) a cestu k divákům dále komplikovala již popisovaná struktura filmové distri- buce (tedy Ústřední půjčovna filmů – Krajské filmové podniky – Městské správy kin či přímo kina…). Všechny tyto prvky pak měly podstatný podíl na tom, že poměrně častý dotaz,který tlumočili reportéři kompetentním zaměstnancům, se točil právě kolem neuvedeníněkterých filmů, o kterých se už běžně v tisku mluvilo, jenž mohly být k vidění užv zahraničí a o opožděném uvádění dalších filmů. Ve druhé polovině 80. let se sice in-tenzivně v tisku hovořilo o přestavbě filmové distribuce, která by měla mj. vést ke sní-žení těchto prodlev, ale společenské a politické změny zapříčinily, že k těmto reformámjiž nikdy nedošlo. Graf na následující straně zobrazuje prodlevy v jednotlivých letech. Nejvyššíprůměrná prodleva byla 12,5 roků v roce 1975, nejnižší pak přesně 3 roky v roce1985. Shrneme-li období podle dělení na „pětiletky“, je průměrná prodleva v prvníz nich (tedy v letech 1970–1974) celkem 6 roků a 208 dnů. Tuto delší prodlevu mají nasvědomí zejména starší filmy – ať už šlo o snímky Charlese Chaplina (Moderní doba,Monsineur Verdoux a Světla ramp), o starší filmy z produkce Walta Disneye (Sněhurkaa sedm trpaslíků, Dumbo, Chundelatý pes) či horory Alfreda Hitchcocka (Psychoa Ptáci). V následujícím období (1975–1979) se prodleva zvýšila na 7 roků a 186 dnů. Izde má největší podíl na této době Charles Chaplin – v těchto letech byly do kin uve-deny jeho snímky Kid, Cirkus, Světla velkoměsta a opět produkce studia WaltaDisneye – Žijící poušť, Toby Tyler, Nikki – divoký pes ze severu, Kniha džunglí a Jen senikdy nenudit!. - 46 -
  • 47. Naopak v letech 1980–1984 se prodleva dostala na své minimum – v průměru 3roky a 266 dnů. V tomto období byly uváděny filmy vyrobené mezi lety 1975–1983, te-dy v rámci socialistické distribuce „soudobá“ produkce. V poslední pětiletce (1985–1989) se prodleva lehce zvedla na průměrné 3 rokya 275 dní (pokud bychom započítali i první americký film uvedený na VHS – Absolvent,zaokrouhlila by se prodleva na rovné 4 roky). Toto minimální prodloužení prodlevy lzevysvětlit deklarovanou snahou Ústřední půjčovny filmů o uvedení snímků dříve nedis-tribuovaných, ať již z důvodů finančních, tak ideologických. Graf č. 11 – Prodleva 14 12 10 8 6 4 2 0 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 6.2 Měsíc plánované premiéry V současné distribuci jak u nás, tak v USA, funguje poměrně běžně praxe uvádětatraktivní filmy v letních měsících. O podobné praxi se zmiňuje i Rosemary Stottová vesvém výzkumu uvádění západních filmů ve Východním Německu. Vysokou koncentra-ci západních filmů v létě vidí mj. v omezených možnostech občanů Východního Ně-mecka. Nemohli cestovat do zahraničí a rekreace tak probíhala v rámci země. Z těchtodůvodů fungovala na pobřeží Baltu putovní letní kina, které pod hlavičkou Kinosom-mer58 tvořila takřka třetinu ročních projekcí. Podle výzkumu Stottové bylo v roce 1987uvedeno ve Východním Německu 9 amerických filmů a z toho 5 mezi červnem a zářím[Stott, 2000: 34–35]. Lze nalézt v české filmové distribuci podobné analogie? Následující graf shrnujereprezentativní vzorek 333 amerických filmů podle plánovaných premiér58 Dřívější Sommerfilmtage (obdoba našeho Filmového festivalu pracujících) nahradily Kinosommer, v češtině se pro tu-to akcii ujal termín „Letní filmové dny“ [Bernard - Frýdlová, 1988: 136]. - 47 -
  • 48. (u nezapočítaných deseti titulů Filmový přehled neuváděl přesné datum premiéry nebose mi ho nepodařilo zjistit). Na první pohled se skutečně většina premiér amerických filmů odehrála v červnua červenci. Na druhou stranu však dalšími „nejobsazenějšími“ měsíci byly ledena prosinec. To by mohlo podpořit myšlenku, že některé americké filmy byly skutečněuváděny v letních a zimních měsících, tedy v době, kdy se odehrával Filmový festivalpracujících. Graf č. 12 – Měsíc plánovaného uvedení 40 35 30 25 20 15 10 5 0 leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Tato filmová akce vznikla v roce 1948 „[…] ze snahy zpřístupnit některé titulyMFF širokým vrstvám diváků. Během let vyrostl FFP v lidovou film. slavnost celostát-ního charakteru […] od roku 1959 (má) soutěžní charakter […] v roce 1966 (v rámciXVII. FFP) byl poprvé pořádán tzv. podzimní FFP, jehož program byl sestaven z filmůpro náročné diváky. Podzimní FFP – na rozdíl od letní části – byl pořádán v časově del-ším období, v normálních (uzavřených) kinech“ [Levinský – Stránský, 1974: 10; kurzí-va Levinský – Stránský]. Podzimní filmová část se později přesunula na zimu, protože původně dobověspadala „[…] do řady dalších filmových akcí, z nichž nejvýznamnější je tradiční Měsícčeskoslovensko-sovětského přátelství. FFP se mezi nimi vlastně ztrácí jak svou kon-cepcí (důraz se klade především na zábavný žánr), tak ideovým zaměřením. Proto jsmese rozhodli, že podzimní část FFP proběhne až v lednu příštího roku, kdy je na filmo-vých akcích poměrný klid“ [Svatoňová – Purš, 1972: 3]. Konec FFP nastal v roce 1990, kdy oproti předcházejícímu roku poklesla ná-vštěvnost zimní části o 60% (při zredukování zdvojených počtů za dvojprogramyo 45%) a letní část pak definitivně uzavřela více jak čtyřicetiletou existenci celé akce.Příčinou shledávali pracovníci ÚPF „[…] především převratný politický vývoj v naší ze-mi a z něj vyplývající přesun zájmů a potřeb potencionálního publika“ [Fiala, 1990c: - 48 -
  • 49. 5]. Podle údajů Filmového přehledu bylo ze zkoumaných filmů uvedeno minimálně osmna letní části a šest v části zimní. Pokud bychom chtěli dokázat přínos letních měsícůpro filmovou distribuci, lze se podívat na nejnavštěvovanější americké filmy, jejichž po-řadí zde uvádím na str. 95.59 Čtyři byly plánovány k uvedení do našich kin v lednu(Butch Cassidy a Sundance Kid, Pomáda, obnovená premiéra Čelistí, Policajt v BeverlyHills). Stejný počet pak v červenci (Čelisti, Motýlek, Kramerová versus Kramer, Tootsie).V období únor-květen pak bylo z nejúspěšnějších amerických filmů uvedeno devět ti-tulů, stejně jako mezi červencem a zářím. V listopadu to byly jen dva a v únoru pouhýjeden. Nelze tedy říci, že by americké filmy byly jednoznačně cíleně programoványdo letních měsíců a ani to, že by filmy uváděné v letních měsících získaly větší početdiváků. Nehledě na to že vzhledem ke složitosti distribuce mohly být filmy exploatová-ny do některých kin s odstupem až několika měsíců. Zmíněné téma Filmového festiva-lu pracujících otevírá celé nové pole otázek, které si zasluhuje samostatný výzkum. 6.3 Režiséři Při co možná nejlogičtějším shrnutí režisérů, jejichž jména se v české distribuciopakovala nejčastěji, mi nejde ani tak přímo o ně samotné, jakožto osobnosti, ale spíšeo druh tvorby, který reprezentovali. Početně nejvyšší zastoupení měl Charles Chaplin. V letech 1970 až 1989 bylodo distribuce znovu uvedeno celkem osm jeho filmů, což bylo motivováno snahou obe-známit s dílem tohoto komika i nové generace. Chronologicky podle data premiéry tobyly filmy Zlaté opojení (česká premiéra: 23. listopadu 1973), Světla ramp (14. prosince1973), Moderní doba (24. května 1974), Monsieur Verdoux (21. června 1974), Kid (le-den 1975), Světla velkoměsta (srpen 1975), Cirkus (leden 1977) a Diktátor (září 1977).K tomu je možné připočítat ještě minimálně patnáct krátkometrážních a čtyři středo-metrážní filmy, které byly uvedeny do kin v období 1975 – 1977. Pozice Charlese Chaplina v socialistické společnosti by vydala na samostatnoustudii. Byl jedním z mála (a dost možná i jediným) americkým filmovým tvůrcem, jehožjméno nezmizelo z dobových periodik ani po nástupu komunistické moci v Únoru1948 a průběžně se články o něm a o jeho filmech objevovaly v mnoha tištěných médi-ích. Chaplin tedy v distribuci zastupoval sice žánr komediální či spíše groteskní, alezároveň plnil požadavek na to být tím nejlepším ze „zlatého filmového fondu“. V praxivšak tato mohutná exploatace jeho filmů (a s tím i intenzivnější výskyt jeho životopisů,portrétů a reakcí na jeho tvorbu v tisku) v tak krátkém období měla na diváky spíšeodrazující účinek. Zatímco Zlaté opojení dosáhlo za distribuční rok (tzn. jeden kalen-dářní rok od data premiéry) půl milionu návštěvníků, tak počet návštěvníků na dal-ších filmech ubýval, až dosahoval jen desetitisícových čísel – „[…] publikum se Chapli-nem přesytilo“ [Danielis – Hájek, 1989j: 558]. Třetím nejčastěji uváděným tvůrcem byl „[…] jeden z nejvýraznějších představite-lů nejmladší generace amerických režisérů, zaměřených především na řemeslně doko-nalé komerční filmy s náznaky společenské kritiky“ [Bernard – Frýdlová, 1988: 415]Steven Spielberg. Čeští diváci mohli v letech 1976–1989 vidět šest jeho filmů (přičemž59 Tabulka nejnavštěvovanějších amerických filmů v letech 1973-1989 byla sestavena z údajů Aleše Danielise a RadkoHájka [Danielis – Hájek, 1989j] (údaje do r. 1986) a doplněna statistikami ze Zpravodaje ÚPF a Zpravodaje Lucernafil-mu, čímž se z původních 20 filmů rozšířila na 26 filmů s návštěvností vyšší než 1 milion diváků. - 49 -
  • 50. jeden byl uveden v obnovené premiéře ještě jednou). Tím znovu uvedeným filmem bylyČelisti, poprvé nasazené do kin v červenci 1976 a v obnovené premiéře pak v lednu1988. Dále to byly (opět podle data české premiéry) snímky Duel (červen 1977), Blízkásetkání třetího druhu (duben 1980), E. T. – Mimozemšťan (únor 1985), Dobyvatelé ztra-cené archy (srpen 1985) a Indiana Jones a chrám zkázy (listopad 1989). Není třeba příliš definovat pozici Stevena Spielberga, aby byla zjevná motivaceuvádění jeho filmů. Ačkoliv doboví recenzenti nad jeho tvorbou nešetřili kritickými slo-vy, návštěvníci se do kin doslova hrnuli a Spielbergova tvorba tak stála na opačnémpólu než Chaplinova. Zatímco jeho filmy byly v přehledu divácké návštěvnosti (v seriá-lu Aleše Danielise a Radko Hájka ve Filmu a době) řazeny do těch nejméně navštěvo-vaných, patřily Spielbergovy snímky naopak k největším kasovním událostem. Kroměfilmu Duel a Blízkých setkání třetího druhu se všechny zbylé snímky dostaly za 12 mě-síců svého promítání mezi nejnavštěvovanější filmy. Filmy E. T. – Mimozemšťan, Doby-vatelé ztracené archy, Indiana Jones a chrám zkázy a obě uvedení Čelistí navštívilo za12 měsíců celkem 9.342.265 diváků. Druhého nejčastěji uváděného režiséra jsem přeskočil záměrně. Definovat protisobě jako protiklady diváckého úspěchu v dané době právě Charlese Chaplinaa Stevena Spielberga se zdálo jako dostatečně transparentní ilustrace dvou pólů českéfilmové distribuce. Na jedné straně uspokojit poptávku po umělecké a vlastně již kla-sické tvorbě a na straně druhé snaha nabídnout i současnou moderní komerční (byťzručně tvořenou – jak poznamenávaly některé reakce) tvorbu. Mezi těmito dvěma reži-séry se s počtem sedmi filmů ocitl Sydney Pollack, jehož tvorba měla, jak zněla nejčas-tější definice „sociálně-kritické ladění“ [Bernard – Frýdlová, 1988: 354]. A právě tomohl být jeden z důvodů častého výběru jeho filmů do české distribuce. Jmenovitě šlo o snímky Koně se také střílejí (červen 1972), Takoví jsme byli (pro-sinec 1976), Tři dny Kondora (únor 1980), Bobby Deerfield (srpen 1980), Elektrickýjezdec (srpen 1981), Tootsie (červenec 1984) a Vzpomínky na Afriku (březen 1989). Me-zi nejnavštěvovanější filmy se pak umístily Vzpomínky na Afriku s 1.722.000 diváky aTootsie s 1.387.220 diváky. Čtvrtým nejuváděnějším tvůrcem byl Sidney Lumet, jehož specialitou byly adap-tace literárních děl a divadelních her. Z jeho americké tvorby (to znamená, že sem nenízahrnuta britská produkce Vražda v Orient-expressu) se do českých kin dostala po-měrně pestrá směsice – psychologický film – Serpico (únor 1980), muzikálová adaptaceČaroděje ze země Oz Čaroděj (září 1982), společensko psychologické drama podle ro-mánu E. L. Doctorowa o politických procesech v USA 50. let Daniel (září 1985), politic-ko společenský film Rozsudek (březen 1986) a kriminální thriller Příští ráno (srpen1989) s, ve východním bloku populární (pro své levicové názory a postoje vůči válce veVietnamu), Jane Fondovou. V návštěvnosti se však žádný Lumetův film nedostal přesjeden milion. Následuje skupina tvůrců se čtyřmi filmy – jmenovitě šlo o George Roye Hilla, Ar-thura Hillera, Arthura Penna, Billyho Wildera, Eliu Kazana, Martina Ritta a Mika Ni-cholse. Nemá cenu rozebírat všech osmadvacet filmů těchto režisérů, jmenujme taknamátkou snímky Bonnie a Clyde (13. března 1970) a Malý velký muž (červen 1973)Arthura Penna60 nebo divácky nejúspěšnější filmy George Roye Hilla Butch Cassidy60Arthur Penn se také podílel na sportovním dokumentu Viděno osmi (premiéra v červnu 1975) mapujícím mnichov-skou olympiádu. Jeho část věnovaná skoku o tyči se jmenovala Nejvyšší. - 50 -
  • 51. a Sundance Kid (12. leden 1973) a Podraz (květen 1976). V žebříčku nejnavštěvovaněj-ších amerických filmů u nás se snímky Butch Cassidy a Sundance Kid dostaly na dva-advacáté místo (s 1.152.634 diváky) a Podraz až na místo třinácté (1.313.004 diváků).Jako poslední snímek od těchto tvůrců jistě stojí za to uvést sociálně kritický film Mi-ka Nicholse Silkwoodová (leden 1988). Jeho uvedení se setkalo sice se slabou návštěv-ností (38.000 diváků byl spíš podprůměr), ale film se zasloužil o něco možná ještě dů-ležitějšího – vnesl do veřejné diskuse, a časem i do tisku, debatu o filmové cenzuřea zásazích do amerických a západních filmů. K problematice se vyjádřil jak hlavnídramaturg Ústřední půjčovny filmů Alois Humplík, tak i její ředitel Tugan Veselý. Naotázku střihů do filmu odpověděli: „O tom se v poslední době také hodně diskutovalo.Co k tomu dodat? Zřejmě máte na mysli film Silkwoodová. Nešlo tu o žádný náš zásahnebo o koupi ,zmetku‘, jak jsem také někde četl. Byla to americkým producentem, te-dy i tvůrci, autorizovaná zkrácená verze. Film měl původně hodně přes dvě hodinypromítacího času, což není v Evropě zvykem. Tohle mi potvrdil i kameraman Silkwoo-dové Miroslav Ondříček. Kratší verzi přijal a vůbec se nad ní nepohoršoval. Pokud jdeo jiné střihy, asi by se měli vyjádřit ti, kteří je před lety požadovali. Ale myslím si: do-tazy měly padnout tehdy, ne až dnes. A jestli chcete znát můj názor, jsem proti zása-hům do uměleckého díla. Filmového diváka nesmíte podceňovat. Což by mělo být kré-dem nejen distribuce“ [Humplík, 1988: 9]. V podobném duchu se neslo i prohlášeníředitele: „Nedávno jsme byli v tisku napadeni, že jsme svévolně zkrátili film Silkwoodo-vá o 41 minut. My jsme z něho nevystřihli ani jediné okénko. V uváděném autorizova-ném stavu jsme jej dostali již od zahraničního partnera. Já osobně zastávám názor, žedo filmu se zasahovat nemá“ [Veselý – Jaroš, 1988: 9]. Drama s Meryl Streepovou,Kurtem Russelem a Cher v hlavních rolích bylo v původní verzi dlouhé 131 minut (te-dy ne „hodně přes dvě hodiny“), ale do našich kin byla uváděna kopie dlouhá 91 mi-nut. Další skupinu jsem utvořil z režisérů, z nichž každý byl zastoupen třemi filmyv české distribuci. Jmenovitě to byli Hal Ashby, Robert Benton, Francis Ford Coppola,Richard Fleischer, Sidney J. Furie, John Huston, Stanley Kramer, Stuart Rosenberg,Franklin J. Schaffner, John Schlesinger,61 John Sturges, William Wyler a Peter Yates.Rozebírat 39 filmových děl však nemá opodstatnění a tak vyberu jen ty nejdůležitější činejúspěšnější. Za zmínku jistě stojí čtrnáctý nejnavštěvovanější americký film Kramerová versusKramer (1.258.299 diváků) Roberta Bentona, který byl uveden do kin v červenci 1981. Francise Forda Coppolu reprezentovaly muzikál Divotvorný hrnec (Filmový festi-val pracujících, zima 1976), film Rozhovor (6. února 1976), „[…] neobyčejně působivýjak po stránce realizační, tak i silnou uměleckou výpovědí […] patří k nejlepším spole-čenskokritickým dílům americké kinematografie sedmdesátých let“ [Kozlová, 1975: 8]a v 80. letech hudební retrofilm Cotton Club (říjen 1986), plný „[…] virtuózního zvlád-nutí kinematografického řemesla, elegantního citu pro žánr a jeho regulí […]“ [Cieslar,1986: 4]. Českým divákům se naopak nedostalo příležitosti spatřit (tedy v tomto obdo-bí) Coppolovy filmy Kmotr a Apokalypsa. Uvést „[…] jednu z nejotřesnějších obžalobimperialismu […]“ [Mrva, 1988: 13], tedy válečný film Apokalypsa, se chystala Ústřed-ní půjčovna filmů koncem 80. let, ale do prosince 1989 se tak nestalo.61 John Schlesinger byl navíc jedním z osmi režisérů dokumentu Viděno osmi, kde sledoval maratónské běžce ve svémfilmu Nejdelší. - 51 -
  • 52. Sedmnáctý nejnavštěvovanější film americké (ve skutečnosti americko-francouzské) produkce byl Motýlek Franklina J. Schaffnera. Hvězdně obsazené ame-rické drama uvedené do našich kin v červenci 1975 stihlo za jeden rok přitáhnout dokin 1.231.086 diváků. Všechny tyto údaje o návštěvnosti pochází z Danielisova a Hájkova seriáluo filmových divácích a lze tedy předpokládat správnost jejich údajů. Přesto je namístěpoznamenat, že film Motýlek se promítal jako dvojprogram (tzn. dvakrát 75 minut). Pro úplnost dodejme skupinu režisérů zastoupených každý po dvou filmech. Bylito James Algar, Michael Apted, Woody Allen, Charles Barton, John Badham, HallBartlett, Martin Brest, Richard Brooks, John Carpenter, Jack Couffer, John Franke-nheimer, Marty Feldman, Melvin Frank, Miloš Forman, William Friedkin, James Gold-stone, William A. Graham, Henry Hathaway, Alfred Hitchcock, Peter Hyams, WalterHill, Norman Jewison, Jeremy Paul Kagan, Barry Levinson, Adrian Lyne, AnthonyMann, Andrew V. McLaglen, George Miller, Robert Moore, Robert Mulligan, Alan J. Pa-kula, Jerry Paris, Sam Peckinpah, Larry Peerce, Sidney Poitier, Cliff Robertson, IvanReitman, Donald Siegel, Robert Stevenson, Sylvester Stallone, J. Lee Thompson, Has-kell Wexler, Robert Youngston, Terence Young a Howard Zieff. Výběr z osmaosmdesáti filmů bude ještě více namátkový a opět založený přede-vším na zdůraznění divácky nejúspěšnějších filmů. S 1.348.694 diváky se na dvanác-tém místě žebříčku úspěšnosti umístila kriminální komedie Policajt v Beverly HillsMartina Bresta (premiéra v lednu 1987). Patnácté místo s 1.248.326 diváky (ovšem za dvojprogram) patřilo historickémuživotopisnému snímku Amadeus Miloše Formana (srpen 1986), režiséra, o němž se za-čalo v českých periodicích psát mnohem častěji a podle vyjádření pracovníků Ústřednípůjčovny filmů byla činěna snaha o napravení jeho dosavadního přehlížení. Ostatnějak to shrnul článek v Kmenu: „Řešit sporné případy se spornými osobami jejich,vyretušováním‘ na jakýkoli způsob je typickým pozůstatek stalinského myšlení“ [Ko-satík, 1989: 11]. V květnu 1989 se tak s desetiletým odstupem do našich kin dostali muzikál Vlasy a distribuce začala řešit uvedení Přeletu nad kukaččím hnízdem, který„[…] byl už v roce 1976 výběrovou komisí doporučen, teprve teď (počátek roku 1990 –pozn. Havel) si však může divák udělat představu, komu a co na něm vadilo, žez onoho doporučení tak rychle sešlo“ [Lukeš, 1993: 143]. Miloš Forman nakonec 15.prosince 1990 v pražském kině Blaník osobně přestavil svůj, tehdy poslední film, Valt-mont.62 Osmnáctý nejnavštěvovanější americký film (1.218.653 diváků) vytvořil JohnCarpenter a pod českým distribučním názvem Elvis Presley byl uveden do našich kinv dubnu 1982. Na dvacátém místě se s rozdílem šestnácti tisíc diváků umístil kata-strofický film (v ČSR však uváděný jako psychologické drama) Henryho Hathawayea George Seatona Letiště (31. května 1974). Čtyřiadvacátý nejnavštěvovanější americkýfilm (s roční návštěvností 1.078.229) Člen klanu režíroval Terence Young, který se napočátku 70. let (12. února 1970) zapsal do povědomí českých diváků „dramatickýmstřetnutím slepé ženy s gangsterskou bandou“ Čekej do tmy. Na pětadvacáté příčce seumístil taneční film Johna Badhama Horečka sobotní noci s 1.066.678 diváky.62 Stejně jako Arhur Penn se i Miloš Forman podílel na povídkovém dokumentu Viděno osmi. Jeho příspěvek se jmeno-val Desetiboj. - 52 -
  • 53. Zbývá co do počtu nesilnější skupina režisérů, kteří byli prezentováni jen jednímfilmem. Jejich soupis by zabral půldruhé strany, a tak se omezím opět jen na ty divác-ky nejúspěšnější. Na pátém místě to byl animovaný Méďa Béďa Williama Hanny a Josepha Barbe-ry. Tato kreslená pohádka na 70 mm filmovém pásu dokázala po 10. květnu 1974 zarok přilákat 1.652.735 diváků, čímž potvrdila, že zájem o dětské filmy je značnýa jejich nabídka co do počtu značně nedostatečná. Muzikály a hudební filmy nebyly (alespoň v americké distribuční nabídce) přílišhojně zastoupeným žánrem, a proto nepřekvapí přítomnost jejich ojedinělých zástupcův soupisu nejúspěšnějších amerických titulů. Na šestém místě s 1.621.000 diváky se umístil taneční film Emila Ardolina Hříš-ný tanec, na desátém filmový muzikál s Johnem Travoltou a Olivii Newton-JohnovouPomáda režiséra Randal Kleisera (1.386.615 diváků), jehož česká distribuční premiéra,v lednu 1982, se víceméně snažila v poměrně krátkém časovém odstupu navázat naúspěch filmu Horečka sobotní noci. S návštěvností 1.543.221 diváků obsadil sedmé místo Peter Hayes a jeho dobro-družný film Hlubina (září 1979). Jedenácté místo patří romantickému hororu Ostrovdr. Moreaua v režii Dona Taylora. Ten dosáhl od své premiéry koncem roku 1979značnou návštěvnost 1.366.647 diváků, což lze přičítat jeho žánru, tedy hororu (byťromantickému), který se v programové nabídce normalizační distribuce objevoval jenzřídka. V roce 1988 se projevil zájem o dobrodružství a film Roberta Zemeckise Honba zaDiamantem přilákal 1.204.000 diváků. V tabulce návštěvnosti zbývají tři jména – Oliver Stone, jehož válečné drama Četavidělo 1.198.000 diváků (21. místo), Howard Hawks s westernem El Dorado (1.123.369diváků a 23. místo) a na 26. místě Pevnost Apačů v Bronxu Daniela Petrie a 1.014.926diváků. Při shrnutí této kapitoly, je zjevná poměrně široká paleta jmen režisérů i žánrů.Přesto lze vidět dvě převažující tendence – snaha o uspokojení komerčněji zaměřenéhodiváka a vedle toho úsilí o naplnění ideologických požadavků na tvorbu distribučníchprogramů, což se odráželo distribucí společensko-kritických filmů, které „[…] ve větši-ně případů nastavují zrcadlo dnešní americké společnosti […]“ [Adamec, 1971: 4]. 63 To znamená, že na jedné straně byly v české distribuci ryzí americké blockbuste-ry Stevena Spielberga s relativně krátkým časovým odstupem vedle „zlatého fondu svě-tové kinematografie“ natáčeného ještě za němé éry. Kromě těchto mezních příkladůbyla patrná snaha o nákup děl režisérů, jejichž autorský rukopis nese sociálně-kritické rysy. Pokud bychom tedy ztotožnili jednotlivé režisérské osobnosti s určitou specific-kou filmovou tvorbou, lze i zde nalézt při rozdělení období do pětiletek určité posuny.V prvních dvou, tedy prakticky v 70. letech, byl nejčastěji uváděným režisérem CharlesChaplin (po 4 filmech v obou „pětiletkách“). Třetí pětiletce (tedy rokům 1980–1984)63 Tento patně chronický „ideologický imperativ“ přešel do lidové mluvy zejména díky ironizaci ve filmu Vesničko mástředisková: Rodina předsedy JZD se chystá sledovat hlavní večerní program. Otec sedí v kuchyni před televizí, v níždoznívá znělka Televizních novin. Matka volá svého syna z pokoje: „Honzo pojď, už to začne!“ Syn kontruje: „Už nasta-vovali zrcadlo?“ Matka ho ujistí: „Ještě ne“ na což syn odpoví: „Já přijdu, až nastavěj zrcadlo“. Hlas normalizační hlasa-telky v zápětí uvádí program: „Americký film Harpuna, který vám teď nabízíme, nastavuje nemilosrdně zrcadlo měšťác-ké společnosti, v níž je dolar alfou a omegou života. Snímek natočil v roce 1962 režisér Francis S. Jones“ (film je smyš-lený). - 53 -
  • 54. dominoval jako tvůrce Sydney Pollack se čtyřmi snímky a závěru dekády pak StevenSpielberg (opět čtyři filmy). Jinými slovy – 70. léta se nesla v duchu klasiky ze zlatého fondu světové kinema-tografie (Chaplin). V první polovině 80. let převažovala sociálně-kritická tvorba Syd-neyho Pollacka a na jejich konci zas „dobrodružné“ filmy Stevena Spielberga. O složitosti psaní o distribuci amerických filmů, respektive o rozhodnutío uvedení či neuvedení toho kterého titulu do české distribuce rozhodovaly často ma-ličkosti a ve své postatě se dá říci, že každý film, vybraný do naši distribuce, nebo ještělépe každý snímek doporučený pozornosti naší výběrové komise, má za sebou svůjpříběh. O tom, proč se do českých kin nedostal bezpochyby největší americký kasovníúspěch té doby (a tím pádem ani jeho tvůrce George Lucas), se zmínil Michael Málekz Československého filmexportu, při vzpomínání na americké filmové hity: „Ty filmy sek nám dostávaly pozdě a tak se vědělo, že E. T. je velký hit, že Indiana Jones je velkýhit. A o to se kolikrát hůř na filmy hledělo. Američané například v roce 1977 provedlitu blbost, že když byly Hvězdné války uvedeny do kin v Americe, udělali promítání naamerické ambasádě pro zvané a pozvali politické špičky. My jsme jim posléze vysvětlili,že jestli nechtějí film zabít, ať už to nedělají. Poněvadž kdyby to tenkrát ten (Jiří) Purš,ústřední ředitel, a jeho nohsledi neviděli, tak se u nás normálně v kinech hrály, proto-že to není nic proti ničemu, to je pohádka přece. Tím, že se to takhle předem profláklo,tak oni se ,zašprajcovali‘, že jim Američani nutí zase nějakou blbost a že se tenhle filmu nás hrát nebude. Mělo to kontraproduktivní efekt“ [Málek, 2007: rozhovor]. Patrně i z toho důvodu se o Hvězdných válkách psalo jako o pseudovědeckém fil-mu, v němž „[…] dobří (samozřejmě američtí) hoši bojují se zlými lidmi a roboty, abyzachránili krásnou dívku“ [sil, 1980: 3] nebo ještě hůře jako o filmu, který „[…] prezen-tuje divákovi hrůzy takříkajíc kosmických rozměrů. Vystupují tu příšerní tyranové, te-rorizující celou naši galaxii, proti nim bojují kladní hrdinové filmu – baculatá prin-ceznička, venkovský chasník, starý rytíř od Kulatého stolu, lidoop a dva roboti. Jedenz nich – Tripio - je pozlacený obr, druhý - Artoo-Detto - se podobá automobilua vyjadřuje se pomoci ,hvězdných signálů‘. Samozřejmě se tu uplatňují nejmodernějšízbraně, hrdinové například šermují laserovým paprskem, vyskytují se tu lidoještěři,skřítkové bez tváře, živá mumie a jiné fantastické příšery. Celou komerční akci dopl-ňuje souběžné vydání stejnojmenného románu […] Marwell Comic Books uzavřelo sespolečnosti Fox kontrakt na šestidílný seriál měsíčně vycházejících komiksů“ [Silano-vá, 1977: 15]. Právě film Hvězdné války (a ještě např. Rambo), lze brát jako jistý barometr vní-mání komerční západní kultury (ve spojitosti s Rambem sem vstupovala silně ideolo-gická hlediska). V roce 1987 tak například Tribuna otiskla článek Aréna boje idejí, vekterém se řešil i Rambo: „[…] služba, kterou Hollywood vykonává pro rozšiřování ideo-logie vládnoucí třídy. Úměrně tomu, jak roste dravost a násilí kapitalismu, stupňuje setotéž i na filmovém plátně. Mýtus o surovém jedinci, který má právo vždy na své stra-ně, symbolizuje představy vládnoucí třídy. Důsledky činů, které z takového myšlenívycházejí, jsou stále nebezpečnější. Proto nás musí ,superhrdina‘ tohoto typu znepoko-jovat. Vytváření představy, že Rambo je hrdinský a statečný – to je pro budouc-nost světa velice nebezpečné!“ [Sulková-Zitková, 1987: 9; zvýraznila autorka]. Už o dva roky později se však Alois Humplík vyjádřil k cenzuře právě přes tytodva filmy: „Chtěl bych zdůraznit, že žádná cenzura neexistuje. Diváci mají právo se-známit se s co nejširším spektrem světové filmové tvorby. Proto hodláme zakoupit - 54 -
  • 55. i Ramba či Hvězdné války, i když se zřejmě setkají s rozpaky u filmové kritiky“ [Hump-lík – čkr, 1989: 5]. Podobně jako ve Východním Německu, na což upozorňuje Rosemary Stottováchyběly v československé distribuci zcela filmy soudobých nezávislých tvůrců jako JimJarmuch [Stott, 2000: 32]. V souladu s tím lze ještě minimálně dodat nezastoupenoutvorbu Davida Lynche. Vraťme se k předpokladu, že jednotlivé tvůrce lze identifikovat s, když už ne jed-ním, tak alespoň omezeným počtem žánrů. Podle výzkumu diváckých preferencíz konce 60. let však „[…] zájem o režiséra filmu je záležitostí nejkultivovanější částihlediště, méně již zájem o herce“ [Morava – Pondělíček, 1969: 287]. Přesto i zde na ně-kolika případech bylo možné ukázat, že preference diváckého zájmu sice byla podmi-ňována mnohem více žánrem filmu, než jménem autora, ale o tom se zmíním ještěv dalších kapitolách. 6.4 Výrobce Asi těžko lze rozdělit filmy k nám distribuované například na filmy velké pětkya malé trojky. Nejenom, že studiový model již byl v 70. a 80. letech poněkud přežitý,ale navíc to, že Filmový přehled uváděl pod kolonkou „výrobce“ např. Paramount ještěnemuselo znamenat, že film byl skutečně natočen ve studiu Paramout, ale nýbrž jento, že Paramount byl distributorem, od nějž si Ústřední půjčovna filmů zakoupila kopiifilmu a práva na promítání. Dalším hlavním důvodem, proč nelze tuto oblast výzkumuzpracovat precizněji, jsou nedostupná data o nákupech a obchodních stycích Česko-slovenského filmexportu. Výsledek této kapitoly nemá být víc, než pokus o zmapování studií (či distributo-rů) zastoupených na našem filmovém trhu. Otázka proč právě tyto organizace je všakzcela nad rámec tohoto výzkumu a v praxi by mohla vést až do archivů jednotlivýchstudií nebo distribučních firem. Jako pomůcku ani nemusíme naznačovat strukturufilmových studií, protože složení výrobců se s tímto rozdělením poměrně dobře shodu-je. Kromě pěti filmů, u nichž Filmový přehled tento údaj neuváděl, je nejpočetnějšískupina tvořena 101 filmy od různých produkčních společností, producentů a častoi televizních stanic. Po dvou filmech lze nalézt od společností AIP, Coleytown, Em-bassy, HBO, Long Road, Lorimar, Tri-Star, Turman-Foster a Wolper. Po třech filmechod společností Rastar, Samuel Goldwyn, Solar, Zoetrope. Po pěti filmech byly zastou-peny společnosti Orion a televizní stanice ABC. Z velkých filmových studií to bylo šest filmů od MGM, ze studia Walta Disneyepromítala naše kina celkem šestnáct filmů. Ostatní studia byla zastoupena již většímpočtem titulů, a to konkrétně studio Columbia (23, resp. 24 – u filmu Bobby Deerfieldje jako výrobce uvedeno společně se studiem Warner Bros.), Warner Bros. (26 – resp.28 – viz předešlé a film Jestřábí žena, kde je uvedeno společně s 20th Century-Fox),United Artists (27), 20th Century-Fox (31), Paramount (32) a Universal (33). Opět je znatelná poměrně dobře rozprostřená nabídka od všech studií s dvěmi vý-jimkami, což bylo studio MGM a studio Walta Disneye. V prvním případě jdeo důsledek poklesu vlivu a vůbec filmové výroby ve studiích MGM a v případě druhémšlo opět o finance. To, že studio Disney neprodávalo za pevné ceny, ale požadovalo po-díl na tržbách, jsem již zmiňoval. - 55 -
  • 56. Graf se pokouší čísla rozprostřít do stanovených „pětiletek“ a zdůrazňuje tak dílčíposuny. To, co mohly tyto změny v praxi skutečně znamenat je však otázkou pro dalšívýzkum. Zde nabízím opět jen vysvětlení sestavené na základě mediálních tvrzení. Graf č. 13 – Výrobce (podle „pětiletek“) 18 16 14 12 10 8 6 4 2 1970-1974 0 1975-1979 1980-1984 1985-1989 20th Century-Fox Warner Bros Incorporation Walt Disney Productions Columbia Pictures United Artists Universal Paramount Picture Corporation Metro-Goldwyn-Mayer První skupina patří filmům společnosti 20th Century-Fox. Zatímco v letech1970–1974 dosahoval jejich počet maxima, došlo v dalších letech k poklesu a nárůstnastal až koncem 80. let. Tento úbytek mohl nastat na základě požadavků studia 20thCentury-Fox distribuovat své filmy ne za pevné části, ale za procentní podíl na trž-bách. Obdobný trend související se stejnou praxí lze doložit u společnosti WaltaDisneye – což je ostatně na tomto grafu zjevné. To, že by podobnou strategii mohlosledovat i studio 20th Century-Fox, vychází z faktu, že bylo první společností, kteráuzavřela na počátku 90. let procentní smlouvu s bývalou Ústřední půjčovnou filmu,tehdy již Lucernafilmem. Balík amerických filmů (Vetřelci, Smrtonosná past, Predátor,Podnikavá dívka, Moucha, Moucha II, Hvězdné války, Velké nesnáze v Malé Číně, Bo-hové musí být šílení, Bohové musí být šílen II, Řidičák a Lebkouni) dostala tehdy na sta-rost distribuční skupina Beta vedená Janem Strnadem.[Fiala-Strnad, 1991: 3–5]. Podobný pokles nastal i u produkce společností United Artists, Universal a MGM,tedy firem, které v obchodních záležitostech v Evropě zastupovala společnost UIP, kte-rá chtěla „[…] svůj podíl v tvrdých[…]“ [Hájek, 1990: 39]. Tato vysvětlení se opírají spíše o pravděpodobné a hypotetické závěry. Pokles ná-kupu od velkých studií a distributorů mohl být vyvážen zvýšením nákupu od nezávis-lých producentů, „[…] kde je cenová hladina nižší […]“ [Jeřábková – Markvartová,1987: 6]. Nákupy od velkých studií sdružených v MPEAA (Motion Picture Export Asso-ciation of America) byly naopak značně složité, zejména z finančního důvodu. MPEAAtotiž stanovila „[…] závaznou nejnižší cenu pro každou socialistickou zemi, pod níž ne-smějí klesnout. Konkrétní cena je pak výsledkem jednání. Rozpětí je značné – - 56 -
  • 57. v průměru od 9 do 20.000 dolarů, výjimečně může cena dosáhnout až dvojnásobnévýše“ [Jeřábková – Markvartová, 1987: 6]. 6.5 Jazykové verze Obě hlavní jazykové úpravy cizojazyčných filmů, tedy titulky a dabing, mají svépříznivce a odpůrce. Zároveň však mohou oslovovat či naopak odrazovat jisté diváckéskupiny. Odůvodnění výběru titulků či dabingu ze strany distributora zde již bylouvedeno – dabingem se opatřovaly filmy atraktivnější, které byly do kin distribuoványve více kopiích a také filmy, které byly koupeny i pro Československou televizi. Titulkynaopak doprovázely filmy komornější, určené menší divácké obci, do klubových kin,z technických důvodů také 70 mm filmy a filmy, „[…] které je třeba otitulkovat pro své-ráz originálního zvukového projevu (například nový francouzský film Pan Hulot jede navýstavu); dále jsou to muzikály, protože si zřejmě každý rád poslechne zpěv BarbryStreisandové a Louise Armstronga“ [Klasová – Pilná, 1974: 7]. V rámci amerických filmů v naší distribuci byla převaha titulkovaných snímkůvýrazná. Celkem 226 amerických filmů bylo opatřeno titulky a čtyři mezititulky (kon-krétně šlo o filmy Charlese Chaplina Cirkus, Kid, Moderní doba, Světla velkoměsta).Dabovaných filmů bylo oproti tomu zhruba polovina a z celkového počtu 105 filmů by-ly pouze tři dabovány do slovenštiny (a to až v letech 1985–1988). Jmenovitě šloo Návrat černého hřebce, Brewsterovy milióny a Zlatý důl. Obě jazykové úpravy, tedy ti-tulky a dabing, byly využity v případě filmů Tootsie, E. T. – Mimozemšťan, Krotitelé du-chů a Indiana Jones a chrám zkázy. Kopie na 35 mm filmech byly opatřeny dabingem,zatímco 70 mm kopie českými titulky. Zbylé filmy, což byly tři střihové kolekce ame-rických grotesek, byly opatřeny českým komentářem a jeden film (slovensko-americkákoprodukce Touha zvaná Anada) byl mluvený slovensky. Studio, které mělo na starosti dabing se dříve „[…] jmenovalo Studio pro úpravuzahraničních filmů. Od tohoto názvu se později upustilo, protože napovídal jaksii možnost nějakých úprav nejenom jazykových, což se pochopitelně nedělá […]“ [Kli-ment, 1979a: 1]. Dabing se nejčastěji prováděl ve studiích Filmového studia Barrandov– dabing, která se nacházela v Praze na Smíchově a v Michli. Právě tento pragocent-rismus vedl k naprostému nepoměru slovensky a česky dabovaných americkýchsnímků. V teoretické stati o dabingu to její autorka shrnula slovy: „Zvykli sme si aj nafilmy s titulkami, aj na filmy dabované do slovenčiny, zvyčajne však do češtiny“ [Bed-nárová-Kenížová, 1979: 30]. Ačkoliv se studio již nejmenovalo „Studio pro úpravu zahraničních filmů“,k těmto úpravám mohlo a zřejmě také docházelo. Zmínil se o tom také Michael Málek,zaměstnanec Československého filmexportu v letech 1975–1991: „V jedné francouzskékomedii jsou tři komické postavy hudebníků. V dabingu to byli Rumuni, v originále tobyli Rusové. Z Rumunů si můžeme dělat legraci, z Rusů ne. Francouzská detektivkaŠpinavá záležitost – tři násilničtí námořníci, v českém dabingu Švédové, v origináluRusové. Tyhle věci se upravovaly. Nebo nějaká drobnost v dialogu. Zajímavé je, žev 60. letech taková cenzura nebyla. V klasických amerických filmech jsou kontroverzídialogy, které byly ponechány. Sám jsem to kontroloval. Ta opravdová cenzura přišlaaž po roce 1968“ [Málek, 2007: rozhovor]. Téma cenzurních zásahů však nebylo pů-vodně pro práci vůbec zamýšleno, a proto k této problematice neproběhla ani důklad-ná rešerše. - 57 -
  • 58. Graf č. 14 – Jazykové verze 1% 1% 1% 0% 1% 29% 67% titulky dabováno (česky) komentář (česky) slovensky nebyl k dispozici dabováno (česky)/titulky (česky) dabováno (slovensky) Poměr jednotlivých jazykových verzí znázorňuje graf, na němž je dobře patrnápřevaha titulkovaných filmů. Pokud se podíváme na dvacet divácky nejúspěšnějšíchamerických filmů, očekávala by se – s přihlédnutím k proklamovaným cílům jazyko-vých úprav – většina dabovaných filmů. Opak však byl pravdou – převaha titulkova-ných filmů však byla ve třech případech zapříčiněna formátem filmového pásu64 (70mm u filmů Amadeus, Letiště a Motýlek). Další tři příklady úspěšných filmů s titulkyjsou hudební filmy a muzikály (Elvis Presley, Pomáda, Horečka sobotní noci). Do divác-ky nejúspěšnější dvacítky se též umístily dva filmy, které byly distribuovány do kinv dabované 35 mm kopii a titulkované 70 mm kopii (Tootsie a E. T. – Mimozemšťan,stejně byly upraveny i divácky úspěšné filmy Krotitelé duchů a Indiana Jones a chrámzkázy). Zajímavostí je dabovaný 70 mm film (Méďa Béďa) a fakt, že druhý nejnavště-vovanější americký film (Čelisti) byl do kin uveden jak při své premiéře, tak opakova-ném uvedení s titulky. Jazyková úprava tak nemusela hrát v diváckých preferencíchnatolik dominantní roli, která jí byla přikládána. Nelze však opomenout ani faktory ja-ko je atraktivita jednotlivých titulů, ať již jejich spektakulárností (filmy na 70 mm for-mátu), tak zejména jejich žánry, jako byly muzikály a hudební filmy. Tabulka č. 6 – Jazykové verze Jazyk 1970–1974 1975–1979 1980–1984 1985–1989 Celkem titulky (čes.) 84 58 48 40 230 dabing (čes.) 20 25 25 28 98 komentář (čes.) 2 1 3 slovensky 1 1 Nebyl k dispozici 4 4 dabing/titulky 1 3 4 dabing (slovensky) 3 364Dabování 70 mm filmů bylo výjimečné, a to zejména z technických a finančních důvodů: „Vlastní zpracování stereo-fonního dialogu se provádí během dokončovacích prací v mixážní hale, která je k tomuto účelu vybavena příslušnýmtechnologickým vybavením. Do technolog. vybavení v základních prvcích patří: a) šestistopé shrávače, b) vícevstupovýmíchací stůl s možností šesti samostatných výstupů, c) záznamový magnetofon se šesti stopami. Laboratoře musí býtvybaveny příslušným technolog. zařízením pro zpracování 70mm filmů. Všechna tato nákladná zařízení nejsou v sou-časné době (do r. 1972 – pozn. Havel) v ČSSR k dispozici; existují však v NDR“ [Levinský-Stránský, 1974: 42]. - 58 -
  • 59. Tabulka č. 6 shrnuje to, co graficky znázorňuje následný graf, a to dílčí posunyskrze léta 1970–1989. Je zde vidět, že počet titulkovaných filmů z první pětiletky(1970–1974) postupně klesal z 84 titulů až na méně než polovinu. Na druhou stranuse počet dabovaných filmů zvýšil jen nepatrně z 20 na 28. Filmy s českým komentá-řem (tedy střihové filmy s mistry grotesky) se nacházejí v 70. letech, naopak filmys obojí jazykovou úpravou (tedy titulkované 70 mm verze a dabované 35 mm) jsou zdejasně zdůrazněny v 80. letech. Graf č. 14.1 – Jazykové verze (podle „pětiletek“) 90 80 70 60 50 40 30 20 10 1970-1974 0 1975-1979 1980-1984 1985-1989 titulky dabováno (česky) dabováno (česky)/titulky (česky) komentář (česky) dabováno (slovensky) slovensky nebyl k dispozici Za pozornost stojí případy filmů Tootsie, E. T. - Mimozemšťan, Krotitelé duchůa Indiana Jones a chrám zkázy. Všechny byly distribuovány jak v 70 mm titulkovanékopii, tak na 35 mm film s dabingem. Tato úprava má vedle technologických problémůi další důvod – jednak umožnit distribuci filmů do všech kin (a nejen do sítě 70 mmsálů), ale zejména zajistit filmům co nejvyšší návštěvnost a tím i vysoké tržby. To se v případě všech těchto filmů zdařilo – E. T. – Mimozemšťan byl vůbec nejú-spěšnější americký film v naší distribuci (za distribuční rok dosáhl 2.572.758 divá-ků).65 Tootsie se umístila na 6. místě s 1.387.220 diváky za rok. Krotitelé duchů, uve-dení do kin v lednu 1989, získali do konce roku (tedy nikoliv za celých 12 měsíců) cel-kem 977.000 diváků [Fiala, 1990a: 4]. Indiana Jones a chrám zkázy uvedenýv listopadu 1989 získal za rok 1.470.000 diváků [Fiala, 1991b: 10]. Přesto je evidentní, že dabované filmy (alespoň ty z americké provenience) nemu-sely mít v kinech radikálněji vyšší návštěvnost, než filmy titulkované. Návratnost filmubyla podle již citovaného textu zaručena při návštěvnosti nad 100.000 diváků [Hepne-65 Data vycházejí z údajů Aleše Danielise a Radko Hájka [Danielis-Hájek, 1989j: 557]. Jimi vytvořená tabulka shrnujenávštěvnost filmů z let 1973-1986. Tabulka s údaji a revidovanými daty (tzn. se snahou aktualizovat data prostřednic-tvím údajů ze Zpravodaje ÚPF/Lucernafilmu) jsou uvedeny v kapitol „Návštěvnost“. - 59 -
  • 60. rová-Zaoralová, 1989c:1]. Pro jistotu připomínám, že náklady na titulky se koncem 80.let pohybovaly kolem 10.000 Kčs, kdežto dabing stál až 170.000 Kčs (z této částkyvšak mohla až 50.000 zaplatit Československá televize při svém eventuelním zájmuo budoucí uvedení filmu). Podíváme-li se namátkou na žebříčky návštěvnosti od poloviny 80. let,66 je vidět,že nad hranici 100.000 diváků se tak například za dvanáct měsíců od uvedení v roce1984 vyšplhaly takřka všechny americké filmy s výjimkou dabovaného animovanéhosnímku Poslední jednorožec, na který přišlo 89.549 [Hájek, 1986b: 3–7]. Žebříček roku 1985 obsahuje jen dva americké filmy pod 100.000. Prvním byl doslovenštiny dabovaný Návrat Černého hřebce s 83.651 diváky (dost možná také důsle-dek nižší návštěvnosti na Slovensku) a hluboko pod ním druhý film, dabované spole-čensko psychologické drama Daniel, s pouhými 28.025 diváky [Hájek, 1987a: 3–7]. Americké filmy uvedené roku 1986 dosahují většinou návštěvnosti nad 200 tisíc,ještě víc jich je až nad 500 tisíc a jediný snímek (Amadeus) přilákal během dvanáctiměsíců nad milion diváků (konkrétně 1.248.326). S nižší návštěvností se setkaly filmyCross Creek (55.311) a Zlatý tuleň (52.587). V prvním případě šlo o film titulkovaný,v případě druhém dabovaný [Jak dopadly v kinech, 1988: 3–9]. Americké filmy premiérované roku 1987 překonaly 100 tisícovou hranici všechnyaž na dva titulkované snímky, a to společenské drama Místa v srdci (91.000)a psychologicko-společenské drama Latino (88.000) [Jak dopadly v kinech, 1989: 3–7]. V roce 1988 bylo v žebříčku celkem pět amerických filmů s návštěvností pod100.000. Konkrétně šlo o titulkované filmy Zuřící býk (81.000), Učitelé (59.000), Prvo-rozený (42.000), Silkwoodová (38.000) a Divoká růže (12.000) [Fiala, 1990b: 3–9]. Posledním zkoumaným byl rok 1989, ale vývoj událostí byl však „[…] tak bouřli-vý, že vyčerpávající obraz předloňských premiér by se hodil leda do rubriky kuriozit“[Fiala, 1991b: 10–11]. Zpravodaj Lucernafilmu tehdy uvedl již jen žebříček třiceti nejú-spěšnějších filmů (z nich byla polovina z USA), které dosahovaly návštěvnost nad350.000 diváků. Shrneme-li tedy diferenciaci diváckého zájmu z hlediska titulkovanýcha dabovaných filmů, nelze jednoznačně říci, že by dabované filmy přitáhly vyšší pozor-nost, leč jejich návratnost byla ve většině případů zaručena. K výše uvedeným datůmje třeba dodat, že čísla se vztahují jen k návštěvnosti v České republice a to za dvanáctměsíců. Díky uvádění na Slovensku a dalším měsícům v distribuci (monopoly platilyvětšinou na pět let) tak návratnost mohla být i stoprocentní. 6.6 Formát Pod pojem formát lze zahrnout hned několik údajů – ať již zmíněnou zvukovouverzi, tak formát filmového pásu, barevnost filmu, či formát obrazu. Výchozím předpo-kladem je očekávání, že americké filmy mohly být pro svou spektakulárnost natáčenytakřka výhradně v barvě a širokoúhle, ať již anamorfoticky na 35 mm film, tak pano-ramaticky na 70 mm surovinu. V prospěch barvy hraje především doba uvádění – tedy 70. a 80. léta. S tím sou-visí i prodleva a tím pádem i stáří uváděných filmů. V českých kinech tak mohli divácize 343 amerických filmů vidět celkem 316 v barvě a pouhých 27 černobíle. Mo-66 Výtahy z tabulek – tedy 20 nejnavštěvovanějších filmů ročně - jsou uvedeny na stránkách 99-102. - 60 -
  • 61. nochromatické filmy tvořily především znovu uváděné grotesky, ať již s CharlesemChaplinem, Laurelem a Hardym nebo Haroldem Lloydem a jen několik málo mladšíchfilmů. Poslední černobílý americký film uvedený v této době do kin byla střihová detek-tivní komedie Mrtví muži nenosí skotskou sukni, kombinující nové záběry s částmi sta-rých (většinou noirových) detektivních filmů. Premiéru měla v březnu 1985 na zimnímFilmovém festivalu pracujících. V září 1988 byl uveden Zuřící býk Martina Scorseseho,který však černobílý materiál kombinuje s barevným. Shrnout barevné vlastnosti filmu je možné díky snadné verifikovatelnosti.S obrazovým formátem je to již horší, neboť to, že byl film původně natočený napříkladjako širokoúhlý s poměrem stran obrazu 2.35:1 ještě neznamená, že byl takto uváděndo české distribuce. Mohlo docházet k překopírování na „oříznutý“ formát 1.85:1,1.66:1 a nebo dokonce akademický 1.37:1. Některé filmy byly distribuovány souběžněve více formátech (např. širokoúhlý a klasický). Uvedená čísla používá Filmový přehled,avšak nedůsledně a používá souběžně označení pro formát obrazu (viz uvedené) a for-mát filmového pásu (tedy 16, 35 a 70 mm). Nejprve tedy šíře filmu: Graf č. 15 – Filmové formáty 35/70 mm - 5% 70 mm - 3% 35 mm - 92% Graf č. 15.1 – Filmové formáty (podle „pětiletek“) 100 90 80 70 60 50 40 30 20 35 mm 10 0 35/70 mm 1970-1974 1975-1979 70 mm 1980-1984 1985-1989 - 61 -
  • 62. Jak je zjevné z prvního grafu, podílely se americké filmy na 35 mm filmu 92% nacelkové distribuci. Zbylých 8% tvořily filmy na 70 mm formátu, přičemž víc jak polovi-na těchto filmů byla přizpůsobena síti kin a distribuována i na 35 mm filmu. Z druhého grafu je zřejmé, že z celkového množství amerických filmů na 70 mmfilmu (28) byla většina (19) distribuována v 70. letech. U praxe obou verzí stoupl jejichpočet zase až koncem 80. let, kdy mohla jít tato snaha ruku v ruce s výše uvedenýmitechnologickými problémy při dabování filmů a s rušením 70 mm kin. Podíváme-li se na americké filmy z hlediska obrazového formátu, lze nalézt dvěhlavní skupiny – filmy klasické a filmy širokoúhlé. Přesněji lze tyto skupiny rozdělit najedné straně na „klasický formát“ (pod tuto formulaci zahrnoval Filmový přehled sním-ky se stranovým poměrem obrazu 1.37:1), standardní formát (1.66:1), rozšířený formát(1,85:1) a na straně druhé na širokoúhlý anamorfotický (2.35:1, eventuelně 2.55:1 připoužití magnetické zvukové stopy) a širokoúhlý panoramatický (2,20:1 – tzn. obrazovýformát většiny 70 mm filmů) [Levinský-Stránský, 1974: 210–211]. Graf č. 16 – Obrazové formáty 8% 23% 52% 3% 14% klasický 1.66:1 1.85:1 ŠÚ (i redukované) 2,20:1 (i redukované) Tento graf tedy alespoň prostřednictvím procentuálního poměru naznačuje, jakéformáty u uváděných amerických filmů převažovaly. Nebyl-li formát uveden, lze před-pokládat, že byl film distribuovaný v akademickém formátu. Označení ŠÚ pro široko-úhlé filmy je převzato též z Filmového přehledu, který však již toto označení dále nede-finuje. Kromě zde vyjmenovaných formátu byly některé filmy distribuovány i ve dvojíverzi – v širokoúhlé a „ořezané“ (ať již na 1.37:1, 1.66:1 či 1,85:1). Toto dvojí uváděníse praktikovalo i u 70 mm filmů, kde byla redukce obrazu spojena s redukcí šíře fil-mového pásu a tím i snahou umožnit těmto filmům promítání v celé síti kin. Převod širokoúhlých filmů na klasický formát fungoval v letech 1970–1977 a tatosnaha může vyplývat ze snahy umožnit film promítat i v malých kinech (dosud) nepři-způsobených k širokoúhlé projekci. Tato praxe se po roce 1977 již neopakovala.Z anamorfotických širokoúhlých filmů bylo takto zredukováno celkem 12 titulů, a to(podle data české premiéry): Frajer Luke, Ďábelská brigáda, Most u Remagenu, Planetaopic, Bandolero, Brouk v hlavě, Detektiv, Lady a Tramp, Plíživý měsíc, Joe Kidd, Takovíjsme byli (1.66:1) a Odborník na banky. - 62 -
  • 63. Tabulka č. 7 – Obrazové formáty Formát 1970–1974 1975–1979 1980–1984 1985–1989 Celkem klasický 47 53 35 43 178 1.66:1 10 6 21 11 48 1.85:1 1 5 3 2 11 ŠÚ 27 15 13 10 65 ŠÚ, 1.66:1 1 1 ŠÚ, klasický 8 3 11 2,20:1 9 2 11 2,20:1, ŠÚ 5 3 1 6 15 2,20:1, 1.85:1 1 12,20:1, klasický 1 1 Ze 70 mm panoramatických širokoúhlých filmů bylo distribuováno 17 titulův širokoúhlém formátu. Tyto úpravy probíhaly v letech 1973–1989 a je zde tedy patrnásnaha obohatit program běžných kin i o filmy kin se 70 mm projekcí. Konkrétně šloo tituly (opět chronologicky): Jezdci, Africký slon, West Side Story, Letiště, Dobrodruž-ství Poseidonu, Motýlek, Funny girl, Kozoroh Jedna, Blízká setkání třetího druhu, Ne-beské dny (klasický), E. T. – Mimozemšťan (1.85:1), Amadeus, Chorus Line, Krotiteléduchů, Starman, Indiana Jones a chrám zkázy a Čarodějky z Eastwicku. Pět těchtofilmů přesáhlo v návštěvnosti jeden milion diváků za rok (Letiště, Motýlek, E. T. – Mi-mozemšťan, Amadeus a Indiana Jones a chrám zkázy) a jeden (Čarodějky z Eastwicku)se k této hranici velmi přiblížil. V souhrnu šlo tedy o atraktivní tituly. Graf č. 16.1 – Obrazové formáty (podle „pětiletek“) 60 50 40 30 20 10 0 1970-1974 1975-1979 1980-1984 1985-1989 klasický 1.66:1 1.85:1 ŠÚ ŠÚ, 1.66:1 ŠÚ, klasický 2,20:1 2,20:1, ŠÚ 2,20:1, 1.85:1 2,20:1, klasický - 63 -
  • 64. V součtu bylo v průběhu let 1970 až 1989 uvedeno 28 amerických filmů natoče-ných na 70 mm film. Americká produkce byla vedle filmů ze Sovětského svazu druhýmnejvětším zdrojem filmů tohoto formátu. Dalšími pak byly Velká Británie, VýchodníNěmecko a v počtu několika málo filmů i Francie, Španělsko a Polsko (tam se ovšemčasto 70 mm filmy tvořily překopírováním atraktivních 35 mm filmů na širší film) [vm,1973: 3]. Podle dostupných údajů byly do našich kin z takto vytvořených filmů uvede-ny Koperník, Potopa a Kazimír Veliký. Divácky nejúspěšnější 70 mm filmy z USA byly E. T. – Mimozemšťan, Méďa Béďa,Tootsie, Amadeus, Motýlek, Letiště. Z již dříve uvedených filmů, které se stále promíta-ly v 70 mm kinech, byl nejúspěšnější film Johna Frankenheimera z prostředí automo-bilových závodníků Grand Prix (premiéra v ČSR 6. prosince 1968). Další oblíbenéa hojně navštěvované filmy byly například muzikál Král Artuš a jeho družina JoshuyLogana (14. března 1969), od 20. září 1969 uváděný western Johna Hustona PodzimCheyennů, historický film Ve službách papeže Carola Reeda (premiéra 3. října 1969)a válečné drama Bitva v Ardenách Kena Annakina (premiére 12. dubna 1969). Mohl mít tedy formát filmu dopad na jeho vnímání a diváckou odezvu? Na jednustranu jistě ano. Šlo koneckonců o atrakci a audiovizuální zážitek. Na druhou stranuje však třeba připustit, že 70 mm kina byla jen ve větších městech. Na přelomu let1989 a 1990 bylo v ČSR již jen 36 kinosálů schopných promítat 70 mm film. Slávaformátu byla ve zkoumané době již za svým zenitem a poté rychle opadla: „[…] posled-ní film, který byl v české filmové distribuci uveden i v 70 mm kopiích, byl Total Recall vdubnu 1992“ [Danielis, 2007: 56].67 Celorepublikový dopad na návštěvnost těchto fil-mů tak mělo několik málo kin (v letech 1989–1990 tvořila 70 mm kina jen 2,7% zevšech kin v ČSR). Přesto však jejich přínos do tržeb kin mohl být markantní. Jako příklad zde uvedu statistické přehledy ze 70 mm kina „Radnice 70“v Jablonci nad Nisou,68 okresního města, jehož počet obyvatel dosahoval ve zkoumanédobě cca 40.000 obyvatel. Kino Radnice mělo k dispozici 439 sedadel. Filmy na 70 mmpásu uvádělo až do roku 1983 (naposledy to byl film Blízká setkání třetího druhu). Odroku 1970 se v tomto kině odehrálo 1.400 představení 70 mm filmů, na které přišlo300.055 diváků, což je v průměru 211 diváků na představení, které na tržbách vyneslycelkem 3.820.844 Kčs.69 Pokud spočítáme počet diváků na jednotlivá představení, byl největším hitemamerický film Grand Prix, na jehož devět představení mezi 13. až 19. listopadem 1970přišlo v průměru 436 diváků, na druhou reprízu, sedm představení ve dnech 3. až 9.září 1971 pak shlédlo v průměru 440 a na další čtyři mezi 15. až 21. září 1972 zavítalodokonce 441 diváků. V praxi to tedy znamenalo, že všechna představení byla obsazenaa několik diváků muselo obsadit buď přístavky, nebo dvě technická sedadla uprostředposlední řady. Pro úplnost dodejme, že film Grand Prix se v kině Radnice 70 promítalaž do roku 1977 a jeho průměrná návštěvnost na představení (kterých bylo celkem 36)nikdy neklesla pod 300 diváků.67 Aleš Danielis dále uvádí, že v současnosti je v ČR snad jediné kino schopné promítat 70mm filmy v Krnově. Do roku2004 byly funkční 70 mm projektory například v kině Radnice 70 v Jablonci nad Nisou. [Vejnar, 2007: rozhovor].68 Tyto interní údaje mi laskavě poskytl bývalý ředitel jabloneckých kin Otto Vejnar, viz [Vejnar, 2007: rozhovor].69 Zde je třeba upozornit na fakt, že cena vstupenek se pohybovala od 1 koruny za sovětské filmy jako Ruské pole, An-na Kareninová, či Romance o zamilovaných po 28 korun za americké snímky Kleopatra, Motýlek a Funny Girl. - 64 -
  • 65. Dalšími hity pak byla britská Vesmírná odysea (největší počet diváků přilákala ažpři svém druhém uvedení v roce 1971, kdy byla všechna tři představení vyprodána).Co do úspěšnosti následovaly filmy Motýlek, Tora, Tora, Tora!!! a Výstřel z Aurory. Posledně jmenovaný sovětský film Výstřel z Aurory přilákal na všechna tři před-stavení v průměru 393 diváků (ačkoliv Vejnar se netajil tím, že těchto čísel mohlo býtdosaženo zejména prodejem vstupenek např. odborovým organizacím či kulturním re-ferentům do větších podniků). Motýlek přilákal nejprve v průměru 318 diváků napředstavení (17 promítání v r. 1975) a pak 415 (7 představení v r. 1979). Naopak Letiš-tě v roce 1974 navštívilo průměrně 413 diváků (ve 22 večerech) a následující rok již jen213 (14 přestavení). V podobném duchu by se dalo pokračovat - Le Mans (20 představení/372 divá-ků), Pád říše římské (4/364), Mackennovo zlato (16/333), To je ale bláznivý svět(7/325), Podzim Cheyennů (7/325), Ve službách papeže (10/319), Blízká setkání třetí-ho druhu (14/317), Bitva v Ardenách (22/315), My Fair Lady (8/303) a Funny Girl(7/301) a mnohé další. Záměrně sem zahrnuji i starší americké filmy, uvedené do našídistribuce před rokem 1970. Z celého žebříčku70 je však zjevné, že 70 mm filmy se tě-šily veliké návštěvnické oblibě. Pokud bychom sečetli všechna představení v letech1970–1983 je zřejmé, že prvních dvacítce nejnavštěvovanějších 70 mm filmův jabloneckém dominují americké filmy (11 titulů), následované filmy sovětskými (7),jedním britským (Vetřelec) a jedním koprodukčním (německo-francouzsko-italsko-jugoslávská produkce Old Shaterhand). Prvotní předpoklad lze tedy potvrdit, byť s jistou rezervou – jistě nelze celorepub-likovou návštěvnost 70 mm filmů vytvářet na základě dílčího výzkumu z jediného kina.Tento pohled však nabídnul alespoň částečnou argumentaci pro tuto kapitolu. Ame-rických filmů na 70 mm tedy nebylo mnoho, ale jejich dopad na návštěvnost mohl býtznačný. Tržby z těchto filmů tak mohly často zachraňovat celkové plánované zisky, cožby ostatně odpovídalo i důvodu, proč se tyto filmy vracely do kin i s několikaletým od-stupem. 6.7 Žánrové složení Výchozím bodem této kapitoly by měl být sémanticko/syntakticko/pragmatickýpřístup Ricka Altmana k filmovému žánru. Definovat žánr prostřednictvím sémantic-kých znaků (tedy například typických rekvizit, prostředí), které jsou kombinoványv syntaxi do vztahů (např. typickými záběry, zvuky, obrazy) je sice poměrně ucelenýpřístup vedoucí k jasným výsledkům. Ty se však mohou v závislosti na inovacích žán-rů, jejich přeměnách a prolínání měnit. Další přístup pak zohledňuje nejenom tyto po-suny, ale i mnohem širší pole zájmu a lze jej shrnout do otázek, jako komu žánrovéoznačení slouží? Proč je film pojmenovaný tím kterým žánrovým označením? Jaké cílemůže toto označení sledovat? Přístup k žánru a chápání žánrového označení je jedním z vrstevnatých tématfilmové teorie. Tato podkapitola si ale neklade za cíl vykonat podrobnou analýzužánrového rozvrstvení amerických filmů v českých kinech, ale snaží se ve stručnostishrnout převažující žánrové druhy v distribuční nabídce.70 Zde jsem jen citoval některé hodnoty. Statistický „Přehled promítaných 70mm filmů v kině Radnice v Jablonci nadNisou“ je interní materiál, získaný pod příslibem, že nebude bez výjimky šířen. - 65 -
  • 66. Prvně je nutné uvést, že žánrové členění využité pro potřeby tohoto výzkumu jsoupřevzaté výhradně z Filmového přehledu. Nebylo-li žánrové označení k dispozici (obvyk-le se uvádělo hned na horním okraji filmové karty, vedle údajů o barvě, stopáži a zemipůvodu), převzal jsem ho z krátkého popisu na této kartě. Tím se sice korpus poněkudnarušuje, ale jde jen o 23 filmů, což je zhruba 6,7% z celkového počtu filmů, tedy ne-přesnost poměrně zanedbatelná. Shrnout co nejlépe žánry uváděné prostřednictvím označení Filmového přehleduje problematické také v tom, že se žánrová označení často měnila a variovala. Psycho-logické filmy tak byly napříč dvaceti lety označovány také jako psychologický příběh,psychologicko společenský, psychologicko-společenské drama, společensko psycholo-gický, společensko-kritický a podobně. Při snaze shrnout tyto skupiny musí zákonitědocházet k nepřesnostem, jelikož pro dokonalou analýzu žánrového označení by bylopotřeba vytvořit zhruba devadesát kategorií. Proto bylo nutné vytvořit při kvantifikač-ním průzkumu žánrového označení širší kategorie dělené např. na drama, psycholo-gické filmy, fantastické filmy, nebo komedie. Tyto skupiny jsou upřesněnyv následující přehledové tabulce. Tabulka č. 8 – Žánrová paleta žánr 1970–1974 1975–1979 1980–1984 1985–1989 Celkem drama71 28 19 8 10 65 komedie72 16 16 16 15 63 dobrodružné 6 11 14 8 39psychologické73 7 5 9 9 30 kriminální74 6 4 6 7 23 hudební75 5 4 3 7 19 western 13 2 2 1 18 dětské 7 5 2 2 16 fantastické76 3 2 2 5 12 ostatní77 16 20 12 10 58 Jde o shrnutí jistě omezující, svazující a často i lehce posunující původní významžánru, byť na velmi subtilní rovině – zahrnout do jedné skupiny psychologicko-společenský a společensko psychologický film patrně příliš nezkreslí jeho žánrovéoznačení, ale shrnutím mnoha adjektivizovaných dramat do jedné skupiny musí záko-nitě dojít ke zjednodušení. Z této tabulky, respektive ze zcela pravého sloupce, vychází následující graf, kterýshrnuje žánrové složení amerických filmů v celém zkoumaném období.71 (detektivní, dobrodružné, kriminální, melodramatický film, milostné, politické, politicko společenské, politicko-dobrodružné, problémový film, psychologické, psychologicko-společenské, rodinné, sociálně kritické, společenské, spo-lečensko psychologické, společensko-kritické, vězeňské)72 (bláznivá, detektivní, dobrodružná, duchařská, fantastická, hororová, hořká, hudební, kriminální, milostná, satiric-ká, situační, smutná, střihová, westernová, crazykomedie, parodie, společenská satira, tragikomedie, veselohra)73 (psychologicko kriminální, psychologicko-společenský, psychologický příběh)74 (detektivka, thriller, gangsterský, kriminální-dobrodružný)75 (hudební sportovní, muzikál, pohádkový muzikál, taneční)76 (… příběh, … romance, horor, katastrofický, legenda, romantický horor, sci-fi, utopie)77 (adaptace, balada, dokument [střihový], historické [historicko-dobrodružný], politické [politicko-dobrodružný, politic-ký thriller], povídky, příběh, přírodní, retrospektivní, road-movie, romantické [romantický, milostný příběh], sportovní,střihové, válečné, vzpomínkové, životopisné [životopisný hudební]) - 66 -
  • 67. Graf č. 17 – Žánrové složení ostatní - 17% drama - 19% fantastické - 3% dětské - 5% western - 5% komedie - 18% hudební - 6% kriminální - 7% psychologické - 9% dobrodružné - 11% Je očividné, že dominantními žánry bylo drama na straně jedné a komedie nastraně druhé. Do fantastických snímků jsem zahrnul i katastrofické filmy. KupříkladuEva Zaoralová právě o katastrofických filmech píše jako o "[…] odrůdě nebo podskupi-ně hororů" [Zaoralová, 1979: 220]. Tento žánr jsem si nevybral náhodou. Ačkoliv bylydo našich kin uvedeny tři katastrofické filmy (ze sémanticko/syntaktického hlediska),a to Dobrodružství Poseidonu, Letiště a Když se čas naplnil… byly tyto snímky ve Fil-movém přehledu uváděny (z pragmatického hlediska) jako drama, drama psychologic-ké a teprve třetí film jako katastrofický. Příčina těchto změn a posunů není jen jeden. Prvně mohlo jít o snahu souznít s kritickou odezvou, která o katastrofických fil-mech v průběhu 70. let psala jako o „[…] výplodech zkomercionalizované masové kul-tury“ [Silanová, 1977: 15]. Tyto filmy pak byly v článcích o západní filmové kultuře řa-zeny hned vedle pornofilmů a snímků, které propagovaly brutalitu a násilí. Je tedy lo-gické, že Ústřední půjčovna filmů neoznačila film žánrovou nálepkou „katastrofický“. K přijetí katastrofického žánru mohl přispět i teoretik Ivaljo Zneposki, kterého ci-tovala Eva Zaoralová: „[…] bulharský filmový teoretik Ivaljo Zneposki ho označuje jako,syntetický žánr‘, který na způsob jakési univerzální pilulky obsahuje ,nejpůsobivějšíefekty různých žánrů, jež ve svém souhrnu mají zapůsobit na diváka, jehož tradičníformy vzrušení nechávají už dávno lhostejným‘“ [Zaoralová, 1979: 225]. Třetí film uve-dený jako příklad tohoto žánru, tedy Když se čas naplnil…, měl premiéru až v říjnu1983 a mohl tak být označen jako katastrofický film. Stejně tak byly žánrově přeřaze-ny při své obnovené premiéře v lednu 1988 Čelisti, poté co byly původně v červenci1976 označeny jako drama. Je tedy možné vytušit možnou motivaci –o katastrofických filmech se psalo poměrně sporadicky, a když, tak v naprosto nega-tivním tónu, čímž mohla vzniknout divácká poptávka po tomto žánru. Proto pak došlok tomuto posunu žánrového označení. Zde se však dostáváme na ryze spekulativní ro-vinu, která není podložena ani přesným výzkumem, ani reakcemi na jednotlivé filmyz tisku. V něm se v té době často psalo o nutnosti žánrové pestrosti na straně jednéa ze strany druhé – (od pracovníků Československého filmu) zaznívaly naopak pozitiv-ní zprávy, že se žánrovost daří zlepšovat. V úhrnu lze říci, že žánrové označení uváděné ve Filmovém přehledu ve většiněpřípadů kopírovalo všeobecně uznávané (syntakticko/sémantické) žánrové zařazenía nedocházelo k přílišným odchylkám. Jednoduše – komedie je komedií a western wes-ternem a na označeních těchto filmů lze měnit jen málo. Poněkud neujasněnou kon-cepci lze vysledovat u označování fantastických filmů, které nebylo v českých kinechpříliš vidět. To shrnul Jan Jaroš, když v roce 1989 varoval před možným přívalem titu-lů tohoto žánru: „V poslední době zažívala naše kina v tomto směru půst. Takže kroměhorroru Vetřelec, romantických velkopodívaných E T. a Dobyvatelé ztracené archy nebo - 67 -
  • 68. polské komedie Sexmise se na stříbrných plátnech neobjevilo nic, co by stálo za výraz-nější pozornost. Teprve nejnovější období přineslo štědřejší výběr […] neměli bychomzapomínat na skutečnost, že zde působí hlad po daném žánru, dále pak omezenámožnost srovnávat s jinými, zdařilejšími a pro rozvoj sci-fi výmluvnějšími díly“ [Jaroš,1989: 6]. Žánrové označení se snažilo charakterizovat ve většině případů skutečnou pod-statu žánru a při dalším hlubším bádání by bylo možné dojít k závěru, že žánrová de-terminace návštěvnosti se mohla odehrávat na bázi sémanticko/syntaktické, tedy nafaktu, že diváci si vybírali „své“ oblíbené žánry bez ohledu na to, jak byly tyto filmyoznačeny. Nelze totiž opomenout, že podle výzkumu Současná kultura filmového divá-ka v ČSR, získával divák informace o filmech prvně z vývěsek a plakátů a hned nadruhém místě díky neformálního doporučení od svých známých a přátel [Solecký,1982: 421]. To mohlo dost možná překrýt vliv samotného žánrové označení. Hlavní směry diváckých žánrových preferencí zdůraznil v roce 1985 sociologRadko Hájek, když došel k závěru, že „[…] pro úspěch filmu u širokého publika je klí-čem smyslově-pudově-emotivní vrstva filmového sdělení“ [Hájek, 1985b: 13; zvýraz-nil Hájek]. V praxi to tedy znamená, že se divák v kině rád uvolní, což v jednom přípa-dě zdůvodňuje oblibu komedií (uvolnění smíchem přímo při projekci filmu) a v druhémpopularitu napínavých filmů mnoha žánrů (vyvolají pocit ohrožení, strachu, úzkostia vzteku a úleva přichází po filmu). Zkusme nyní výše uvedený jednolitý „koláč“ rozčtvrtit do „pětiletek“. Graf č. 17.1 – Žánrové složení (podle „pětiletek“) 30 25 20 15 10 5 0 1970-1974 1975-1979 1980-1984 1985-1989 drama komedie dobrodružné psychologické kriminální hudební western dětské fantastické ostatní Zde je již dobře patrné, že v průběhu let docházelo k jistým posunům. Od 70. letznačně klesl počet dramat, počet komedií se udržoval na konstantní hladině, dobro-družné filmy měly svůj vrchol v první polovině 80. let a zastoupení westernůa dětských filmů se od 70. let značně snížilo. - 68 -
  • 69. Tento trend kopíruje vývoj žánrového složení amerických filmů např. ve Východ-ním Německu. Podle Rosemary Stottové převažovala v 70. letech dramataa melodramata (jako Motýlek a Takoví jsme byli – oba filmy byly uvedeny i do našichkin) a v 80. letech se v německé distribuci začalo objevovat více příkladů blockbusterů(Vzpomínky na Afriku, Hříšný tanec) [Stott, 2000: 31–32]. Podobné žánrové rozdělení sepak odehrávalo i v diváckých preferencích, které v případě Německa shrnuje napříkladJoseph Garncarz [Garncarz, 1994] a v našich kinech v letech 1973 až 1989 pak AlešDanielis a Radko Hájek [Danielis-Hájek, 1989a – l]. K těmto výzkumům se vrátímv kapitole o návštěvnosti. 6.8 Přístupnost Začněme otázkou, má-li cenu řešit přístupnost uváděných filmů. Ke zpochybněnílegitimity této kapitoly je třeba dodat, že podle Václava Březiny [Březina, 2008: před-náška] nebyla přístupnost striktně dána. Označit film přístupností měla za úkol sicevýběrová komise, ale šlo spíše o doporučení než o pevně stanovenou normu, které bylonavíc často řešeno na poslední chvíli a ústně. Ostatně ani pracovníci kina neměli do-statečné oprávnění kontrolovat dodržování této věkové hranice. Na druhou stranu ioznačení filmu za „nepřístupný“ či dokonce „nepřístupný od 18 let“ mohlo zvýšit jehoatraktivitu. Filmový přehled uváděl i tuto přístupnost a s výjimkou šesti filmů, u kterých semi tento údaj nepodařilo zjistit, tak máme k dispozici komplexní korpus 337 filmů.Jak zobrazuje následující graf, dělí se o největší skupinu filmů označení „přístupný“a „nepřístupný“, v menší míře pak označení „přístupný, pro děti do 12 let nevhodný“a nakonec i nejstriktnější „nepřístupný (mládeži) do 18 let“. Graf č. 18 – Přístupnost nepřístupný do 18 let nebyl k dispozici - 3% - 2% přístupný - 43% nepřístupný - 42% přístupný, pro děti do 12 let nevhodný - 10% Těžko lze zkoumat z pohledu přístupnosti 139 filmů, dalších 35 do 12 let ne-vhodných a 156 snímků nepřístupných. Poslední kategorie však skrývala podle Březi-ny ještě jednu hlavní motivaci – nejen doporučení např. pro rodiče, aby se tomuto fil-mu při návštěvě kina s dětmi vyhnuli, ale zároveň (a dost možná i především) jako re-klamní záležitost. Od filmu s takto omezenou přístupností tak mohli diváci čekat něko-lik prvků – například násilí, explicitní sexualitu a podobně. Při pohledu na nejstriktnější skupinu filmů, tedy „nepřístupné do 18 let“ lzez žánrového hlediska všechny zařadit mezi vážnější filmy – drama, detektivnía kriminální film a po jednom filmu od žánru válečného a životopisného. Podle data premiéry to konkrétně byly filmy Člen klanu, Den kobylek, PevnostApačů v Bronxu, Sbohem buď, lásko má, Zuřící býk, Četa a Polda. Člen klanu řešil pro- - 69 -
  • 70. blematiku rasismu, Ku-klux-klanu, znásilnění a měl tragický konec. Den kobylek byluváděn jako kritický retrofilm. Pevnost Apačů v Bronxu popisovala nelehkou práci poli-cistů v neutěšených poměrech této newyorské čtvrti. Sbohem buď, lásko má byla jednaz nemnoha detektivních chandlerovských adaptací v našich kinech. Zuřící býk pakdnes již klasický životopis boxera Jakea La Motty v režii Martina Scorseseho (v září1988 to byl jeho první film v českých kinech). Četa Olivera Stonea byla Filmovým pře-hledem popisována jako film, který „[…] patří k nejlepším snímkům věnovaným viet-namské válce“ [Filmový přehled, 1988, č. 10]. Poslední film Polda byl podle Filmovéhopřehledu jedním z filmů nově chápaného kriminálního filmu, který více inklinujek brutalitě a cynismu. Z výše uvedeného lze vyvozovat, že omezená přístupnost na tyto filmy mohla býtmotivována jako prostředek vedoucí ke zvýšení diváckého zájmu – ostatně filmy Četa,Člen klanu a Pevnost Apačů v Bronxu se dostaly mezi nejnavštěvovanější americké fil-my. Četa jako třetí nejnavštěvovanější americký film za rok 1988 a Polda byl v žebříč-ku za rok 1989 na celkovém 10. místě. Byla-li tedy omezená návštěvnost těchto filmůmíněna jako určitý impuls divákům, vyšla tato strategie velmi dobře. Zatímco v USA je vysoká hranice přístupnosti všeobecně brána jako ohrožení ná-vštěvnosti, fungoval zde tento prvek s opačným účinkem. Bylo-li ovšem toto označenídodáváno filmu podle Březiny jakoby mimochodem, je až zarážející, že všechny tytofilmy byly v Americe označeny ze strany Motion Picture Association of America ratin-gem R, tedy „restricted“, který získávají filmy obsahující „[…] podle ratingové rady jistýmateriál pro dospělé. Filmy hodnocené R mohou obsahovat témata pro dospělé, dospě-lé činnosti, hrubý jazyk […] násilí, sexuálně orientovanou nahotu, zneužívání drog ne-bo jiných prvků […] děti do 17 se nesmí účastnit filmů hodnocených jako R bez dopro-vodu rodičů nebo dospělého opatrovníka. Rodičům se důrazně doporučuje, aby se do-zvěděli více o jmenovitých filmech při určování, zda jsou vhodné pro jejich děti. Obecněnení vhodné, aby rodiče brali na tyto filmy s sebou své malé děti“ [MPAA, online]. Tabulka č. 9 – PřístupnostPřístupnost 1970–1974 1975–1979 1980–1984 1985–1989 Celkem přístupný 55 44 39 12 150 přístupný 1 5 29 35 (do 12 ne- vhod.)nepřístupný 51 36 28 30 145nepřístupný 2 2 2 3 9 do 18 let nebyl 6 6k dispozici Tato tabulka a následující graf zohledňují dílčí dělení období do čtvrtin. Je zdezjevný pokles přístupných filmů bez jakéhokoliv omezení, naproti tomu v 80. letechbyla vytvořena nová kategorie (přístupný, pro děti do 12 let nevhodný). Tabulka zahr-nuje do této kategorie i kriminální film Bostonský případ označený jako jediný "nepří-stupný mládeži do 13 let". Po poklesu v polovině 70. let se udržoval na víceméně stejnévýšce i počet nepřístupných filmů a stejně tak byly rovnoměrně do celého období roz-loženy i filmy přístupné až od 18 let. - 70 -
  • 71. Graf č. 18.1 – Přístupnost (podle „pětiletek“) 60 50 40 30 20 1970-1974 10 1975-1979 0 1980-1984 1985-1989 přístupný přístupný, pro děti do 12 let nevhodný nepřístupný nepřístupný do 18 let nebyl k dispozici Posuny v přístupnosti lze brát s ohledem na žánry. Do nové kategorie filmůvhodných pro děti starší 12 let se přesunuly zejména filmy dobrodružné, dříve řazenédo kategorie přístupné. Pokles nepřístupných filmů šel ruku v ruce s poklesem počtudramat v našich kinech. Právě dramata byla řazena do této kategorie, stejně jako ně-které westerny na počátku 70. let. Na závěr je třeba zopakovat – Václav Březina uvedl, že označení přístupnosti byločasto filmům udělováno na poslední chvíli a mnohdy ho mohla tak do údajů pro dis-tribuční list dopsat až sekretářka. Údaje ve Filmovém přehledu se navíc nemusely vždyna sto procent shodovat s údaji ÚPF (např. film Cotton Club měl podle distribučníholistu č. 198/86 stanovenou přístupnost od 18 let, kdežto Filmový přehled ho uváděljen jako film nepřístupný). Proto lze tuto kapitolu brát spíše jen jako kvantifikacia možný výchozí bod pro další výzkum – pochopitelně s přihlédnutím k možným ne-přesnostem, posunům a změnám. Posledním bodem zahrnutým do prvotního sběru dat bylo heslo pro plakát, jakésimotto filmu či propagační zkratka, jež se snažila shrnout jeho podstatu a která bylazpravidla doslova použita i na výsledných plakátech. Jednalo se tedy o prvek propaga-ce, který rozšiřoval žánrové označení filmu a zahrnoval prvky jako národní příslušnostfilmu, jméno herce, režiséra, autora předlohy a občas se odvolával také na filmové ce-ny. Právě propagaci, alespoň na úrovni tohoto hesla a samotných plakátů, shrnujiv následující části. - 71 -
  • 72. 7. Propagace „Zkoumáme-li blíže úroveň oné základní a nejúčinnější filmové informace, zjišťu-jeme, že by se i zde leccos dalo zlepšit, že například naše filmové plakáty trpí někdy ažponěkud formalistickým zpracováním, zatímco jim často schází akcentování podstat-ných a pro diváka atraktivních údajů, které by ho mohly zlákat k návštěvě filmu. Ně-kdy to může být populární herec a jeho portrét, jindy zase zvýraznění známé předlohy,podle níž byl film natočen. Dosti záleží i na formulování stručné charakteristikyfilmu“ [Solecký, 1982: 421; zvýraznil Havel]. Právě tuto stručnou charakteristiku filmu, slogan, který Filmový přehled uváděljako „heslo pro plakát“, proberu jako první. Po této části se v kapitole o samotnýchplakátech snažím sumarizovat nejvýraznější tendence tištěné filmové reklamy tohotodruhu Jí se věnovala celá reprezentativní studie Český filmový plakát 20. století vyda-ná Moravskou galerií v Brně. Zde se proto nebudu snažit o co možná nejucelenějšípřehled afiší pro americké filmy, ale alespoň naznačím dominantní prvky. 7.1 Heslo pro plakát Shrnout tento prvek propagace je ještě složitější než v případě sumarizace žánrů.Podstata tkví v kvantitě – zatímco žánrové označení operuje s označením maximálněo třech slovech, může být heslo pro plakát složeno z až dvaatřiceti slov (tento nejdelšípříklad připadá filmu Nezvěstný Costy-Gavrase uvedeného do kin v červenci 1984:„Tragédie jednoho muže, tragédie jedné země. Jack Lemmon a Sissy Spacekováv americkém filmu podle skutečné události. Zlatá palma a Cena za mužský hereckývýkon – Cannes 1982, Oscar za scénář 1983“ [Filmový přehled, 1984, č. 7]. Není divu,že soupis všech hesel pro plakát zabírá dvanáct a půl normovaných stran. Na výšeuvedeném příkladu je možné najít převažující a dominantní prvky – specifikaci žánro-vého označení „tragédie“ (v kolonce žánr byl film označen za psychologicko-společenské drama), jména hereckých představitelů a dvě filmové ceny. Přes tuto složitost se v dalších dílčích částech pokouším shrnout převažující ten-dence využívané v „heslu pro plakát“. Budu pracovat opět s kompletním korpusemamerických filmů daných podle Filmového přehledu do distribuce v letech 1970–1989,vyjma čtyř filmů, jejichž údaje chybí nebo se mi je nepodařilo dohledat. Tím pádem sekorpus zúžil na 339 celovečerních filmů. Nyní pominu prvky, které rozeberu zvlášť, jako jsou jména hereckého představi-tele, režiséra, autora předlohy a ocenění, a zaměřím se na ostatní tendence. V praxijde o jakýsi frekvenční výzkum určitých slov. Paradoxní je, že se přímo v heslu odvolá-vá na zemi původu (tedy adjektivum „americký“ v několika tvarech) jen 36% všech fil-mů, což je 123 titulů, z toho jednou je použito zkratky USA. Jsme-li u „zeměpisných“názvů, zahrnu sem i jméno Hollywood a adjektivum hollywoodský (4), stejně často jepoužito jméno města New York a jednou pak i Jižní Karolína. To, že zhruba 64% ame-rických filmů nemá v heslu pro plakát uvedenu zemi původu, neznamená, že tato pří-slušnost na plakátech nebyla prostřednictvím hesla „americký film“ nebo „film USA“. Z žánrového slovníku je nejčastější označení drama, nebo dramatický, a to cel-kem devětačtyřicetkrát. S počtem jednatřicet následuje slovo „dobrodružný“, po deva-tenácti zástupcích má komedie a devět veselohra. Vedle adjektiva dobrodružný, slibu-jícího filmový zážitek specifického druhu lze přiřadit i další adjektiva jako „vzrušující“ - 72 -
  • 73. (15), „napínavý“ (9) a dále substantiva boj nebo souboj (13) či zápas (4). Čtrnáctkrát jev heslech slovo muzikál, desetkrát detektiv nebo detektivní a po sedmi zástupcích mážánr kriminální a western. Další prvky mají již jen minoritní zastoupení a patrně nemácenu se nad nimi zastavovat. Heslo pro plakát tedy mnohdy přenášelo žánrové označení do propagačních ma-teriálů, čímž podporovala jejich příslušnost k žánru a ní spojené divácké očekávání.Z těchto substantiv a adjektiv zdůrazňujících tuto příslušnost byly nejčastější „drama“a „dramatický“, které však byly často i na plakátech detektivek, tragikomedií, wester-nů a filmů psychologických, společensko-kritických a katastrofických. U žádného dal-šího termínu z žánrového slovníku nedocházelo k takovémuto rozšiřování na dalšížánry. V několika případech docházelo k vrstvení tohoto označování, jako například uhesla k filmu Dobyvatelé ztracené archy, které lákalo na „Dobrodružství s notnou dáv-kou napětí, humoru a nadsázky“ [Filmový přehled, 1985, č. 7]. Shrneme-li tato opakující se slova napříč celým obdobím, je znatelný jejich nej-častější výskyt v první polovině 70. let (celkem 31% ze zde naznačených termínů). Po-stupně následoval pokles na 26% ve druhé polovině 70. let, který pokračoval přes 23%(1980–1984) až k 20% (1985–1989). Postupem času tedy klesalo zdůrazňování žánrovépříslušnosti přímo v hesle pro plakát a tuto terminologii nahrazovaly rozšířenější prak-tiky, z nichž nejčastější bylo uvádění jména herecké hvězdy, které bylo použito u 136filmů. 7.1.1 Hvězda Chceme-li shrnout, která herecká jména byla v propagaci amerických filmů nej-častěji využívána, je nutné si souběžně položit i otázky proč a proč právě tato? Uváděníjmen mohlo být motivováno jednak samotným faktem, že bylo nakoupeno tolik a tolikfilmů s tím kterým hercem. Důvody mohly být jednak jeho aktuální popularitav západních zemích, ocenění filmu na festivalech (kde také docházelo k nákupu filmů)a nebo možná i nákupem vícera filmů jednoho herce v „balíku“. Na druhou stranumohl výběr těchto filmů reagovat na divácké preference a poptávku. V heslech u 136 filmů zaznělo celkem 206 hereckých jmen. Při sečtení opakují-cích se hereckých osobností jsem získal seznam s celkem 106 jmény. Nejčastěji jmenovanými herci byli Robert Redford (desetkrát jako herec a jednoujako režisér), Charles Chaplin (celkem devětkrát), Paul Newman (jmenován v heslechosmi filmů), Gene Hackman (sedm filmů) a po pěti titulech Anthony Quinn, DustinHoffman, Jack Lemmon a Steve McQueen. Nejfrekventovanější ženská jména byla Jane Fondová (uvedena u šesti filmů),Barbra Streisandová (s pěti tituly), dále pak Meryl Streepová (čtyři) a po dvou pakClaudia Cardinalová, Faye Dunawayová, Mia Farrowová, Olivia Newton-Johnová, Shir-ley McLaineová a Sissy Spaceková. Pro jistotu ještě jednou uvedu, že zde uvedenájména nejsou seznamem nejčastěji obsazovaných hereckých představitelů ve zkouma-ném souboru filmů. Jde pouze o jména, která byla nejfrekventovanější v rámci propa-gačního diskurzu, přesněji v rámci hesla pro plakát. Nepřekvapí, že z ženských hereček byla nejhojněji uváděna právě Jane Fondová,která se „[…] na přelomu 60. a 70. let […] velmi aktivně angažovala v kampani protiválce ve Vietnamu a otevřeně manifestovala své levicové názory“ [Fikejz, 2002a: 447].Prezentovala tak americkou hvězdu, ale zároveň levicově smýšlející Američanku, tedy - 73 -
  • 74. hodnoty, které byly akceptovatelné jak pro filmové diváky, tak i pro ideologické poža-davky. Právě tímto směrem bychom se mohli vydat při dalším průzkumu role americkéherecké hvězdy v rámci socialistické filmové distribuce a propagace. Legitimizace této kapitoly je poněkud mimo hlavní téma této práce – nebyla pro-vedena ani důsledná rešerše materiálů, týkající se pozice konkrétních amerických her-ců v našem prostředí. Jako jedno z možných řešení vezměme za vděk oficiální sešito-vou edicí Československého filmového ústavu „Filmové portréty“, která na ploše zhru-ba od 30 do 50 stran nabízela monotématické portréty věnované zprvu českým herec-kým osobnostem (prvním byl v roce 1982 Zdeněk Štěpánek), posléze i několika her-cům francouzským (Gérard Philipe, Jean Marais), filmovým tvůrcům (jedním z prvníchbyl i levicově smýšlející americký režisér Elia Kazan) a nakonec i hercům americkým(zde byla jako první žena – Mary Pickfordová). Během edice vyšlo i několik sešitů věno-vaných žánrům (Vědeckofantastický film jako č. 16, Sennetova továrna na smích [č. 38]a Americká drsná škola ve filmu [č. 45]), kameramanům (Muži za kamerou [č. 23], Mi-roslav Ondříček [č. 89]), či scenáristům (Jiří Brdečka [č. 7], Ladislav Smoljak – ZdeněkSvěrák [č. 74]). Tento pohled nemusí být pro tuto kapitolu a vůbec celou práci jednoznačně va-lidní a nechci ani tvrdit, že to, že se konkrétní herec či herečka v této edici objevili(a kolikátý byl tento sešitek) muselo znamenat právě jejich popularitu a přitažlivostpro diváka. Lze však vycházet minimálně z předpokladu, že takto zpracované portrétyzařazovaly zpracované představitele do jistého oficiálního diskurzu, mezi domácí tvůr-ce a herce a mohly jim tak dodávat na váž(e)nosti. Do roku 1992 vyšlo v této edici 110 sešitků (posledním byl portrét americkéhoherce Toma Cruise). Pomineme-li Miu Farrowovou, Jane Fondovou, Shirley McLaineo-vou, Olivii Newton-Johnovou, Anthonyho Quinna a Sissy Spacekovou, jejichž portrétyv této edici nevyšly, byl prvním americkým hercem (z výše uvedených) Steve McQueen(34. sešit). Následovali Jack Lemmon (37.), Dustin Hoffman (47.), Claudia Cardinalová(52.), Robert Redford (56.), Paul Newman (67.), Meryl Streepová (72.), Charles Chaplin(80.), Gene Hackman (83.), Faye Dunawayová (85.), a již v roce 1990 vydaný portrétBarbry Streisandové (96.). Z dalších herců zmiňovaných v hesle pro plakát byla vydá-na monografie o Fredu Astairovi (30.), Henry Fondovi (39.), Jacku Nicholsonovi (57.)a Jonnu Wayneovi (sešit 108). Čtrnáct těchto portrétů pak bylo souborně vydáno v roce 1990 v brožovanýchpublikacích Filmové portréty 1 a Filmové portréty 2. Z amerických herců se do tohotovýběru dostali Fred Astaire, Henry Fonda, Dustin Hoffman a Jack Lemmon. Co to svědčí o filmové hvězdě? Předpokládejme jistou „oficializaci“ hvězdného sta-tutu a její přijetí do skupiny význačných jmen. Takto zdůrazněné jméno pak mohlohrát intenzivnější roli v propagaci – a to jak v hesle pro plakát, tak i, jak ukáže dalšíkapitola, na samotném plakátě. Druhým pohledem na hvězdy pak může být příklad filmového čtrnáctidenníkuKino, jehož vysoký náklad mohl mít na čtenářskou obec jistě nezanedbatelný vliv.Podrobná analýza propagace filmových hvězd skrze toto periodikum by zaměstnalasamostatný dílčí výzkum, ale spokojme se nyní jen s reprezentativním (byť do jisté mí-ry možná omezujícím) výběrem ročníků 1976–1989 a fotografiemi z obálky, tedy titulnía zadní strany. Ačkoliv nejčastěji patřily hercům českým a slovenským, sovětským,francouzským či italským, objevila se mezi nimi občas i jména a tváře americkýchhvězd a i zde je možné vysledovat jistou opakující se tendenci. - 74 -
  • 75. Jejich počet se postupně koncem 70. let zvyšoval, v polovině 80. let kulminovala pak zase opadal. Nejčastějším portrétovaným americkým hercem byl (stejně jakov hesle pro plakát) Robert Redford (minimálně pětkrát). Dále to byl Al Pacino (třikrát)a po dvou číslech se zde objevily portréty Charlese Chaplina, Gena Hackmana, Dusti-na Hoffmana (ve druhém případě jako Tootsie), z hereček pak patřila obálka nejčastějiJane Fondové, Barbře Streisandové, Meryl Streepové a Faye Dunawayové. Svůj portrét v časopise Kino měli z výše uvedených i Olivia Newton-Johnová, Ste-ve McQueen a Sissy Spaceková. Včetně těchto herců se na obálce (ať již přední či zad-ní) objevilo přes šedesát amerických herců, hereček a režisérů. Ze zde dosud neuvede-ných jmen uveďme namátkou Sally Fieldovou, Ryana O’Neala, Roberta De Nira, Ri-charda Gera, Raquel Welchovou, Petera Falka, Nastassju Kinskou či Charlese Bronso-na. Tento soupis si neklade za cíl být podrobnou analýzou statutu (amerických)hvězd v českých periodicích. Jde jen o průzkum nejčastěji uváděných jmen a je patr-né, že jejich propagace probíhala hned na několika frontách (nesmíme pochopitelnězanedbat ani zde opomenuté články v dalších českých periodicích). Spokojme se protozatím jen s konstatováním, že jméno (a následně i portrét) herce mohli hrátv propagaci amerických filmů jednu z klíčových rolí. Tento argument ostatně potvrzujei kapitola věnující se filmovým plakátům a některá prohlášení z dobového tisku: „I dnes vám zkušený vedoucí kina potvrdí, že Robert Redford či Alain Delon zvýšínávštěvu filmu na dvojnásobek […] sociologové u nás zjistili, že přinejmenším třetinadiváků se rozhoduje (také) podle toho, kdo ve filmu hraje. Těžší je vysvětlit, proč je to-mu tak. Mnohdy to vypadá, že publiku skutečně záleží víc na hereckém obsazení nežna obsahu díla, na ideji“ [ZH, 1985: 7]. Ve výsledku tedy herecké hvězdy skutečně hráli roli v úspěšnosti filmů. Na toostatně upozorňovali i Danielis s Hájkem, když ve svém seriálu o návštěvnosti shrno-vali nejúspěšnější americké herecké osobnosti (co do návštěvnosti jejich filmů u nás). Izde se opakovala již několikrát uvedená jména – Dustin Hoffman, Robert Redford, PaulNewman, Gene Hackman, Burt Lancaster a Jacqueline Bissetová [Danielis-Hájek,1989j: 557]. Slovy dobového tisku: „[…] i naše nabídka filmů z nesocialistických zemí je pře-devším pozvánkou na setkání s populárními osobnostmi současné kinematografie […]“[Ve znamení rozptýlení, 1988: 4]. 7.1.2 Režisér Méně častější než jméno herecké hvězdy bylo uvedení jména režiséra. Z celkemdevětadvaceti případů opět dominuje Charles Chaplin, který byl chápán jako herecká,režisérská a vůbec autorská hvězda. Devět filmů označených jednoduchými hesly jako„Další ze slavných filmů Charlese Chaplina“ nebo „Klasický film Charlie Chaplina“ ho-voří za vše. Naopak autorem, který pod dílem režijně podepsaný nebyl, a heslo ho uvádělo,byl Walt Disney. V osmi zahrnutých případech režíroval jen jeden film a jeho jménotak bylo jinak ztotožňováno se specifickou tvorbou jeho studia. Po dvou filmech byli zastoupeni (a heslem propagováni) Alfred Hitchcock a WoodyAllen. První v 70. a druhý v 80. letech. Zbylých osm režisérů bylo zmiňováno vždy jenu jednoho filmu. Jmenovitě to byli Richard Attenborough, Miloš Forman, Clint - 75 -
  • 76. Eastwood (jeho dvojí role byla přímo zdůrazněna slovy „režie a hlavní role ClintEastwood“), Elia Kazan, John Schlesinger, Alan Parker, Sydney Pollack a StevenSpielberg. Robert Redford byl uvedený v předešlé kategorii. Kromě značného důrazu na tvůrčí osobnost Charlese Chaplina a identifikaci vět-šinou animované tvorby se jménem Walta Disneye, tak nelze vyvodit z tohoto závěrunic víc, než že těchto několik málo režisérských osobností, mohlo mít pro propagačníúčely natolik známá jména, že byla uvedena na plakát rovnou do sloganu filmu. Podlevýzkumů totiž: „Zájem o režiséra filmu je záležitostí nejkultivovanější části hlediště[…]“ [Morava-Pondělíček, 1969: 287]. Opět je třeba připustit, že jméno režiséra bylo na filmovém plakátu takřka vždya zde uvedené příklady se tak týkají výhradně hesel pro plakát, jak je uváděl Filmovýpřehled. 7.1.3 Autor předlohy a festivalová a jiná ocenění Poslední častější prvek obsažený v heslu pro plakát bylo jméno autora předlohya eventuelně ocenění, která film získal na různých filmových festivalech a soutěžích. Autorů předloh bylo uvedeno celkem sedmnáct a jen Raymond Chandler dvakrát(u filmů Sbohem buď, lásko má a Sestřička). Dále to byli v abecedním pořadí Robert L.Davis (Pilot), Robert Merle (Den delfína), Francis Scott Fitzgeralda (Velký Gatsby), Ar-thur Haileye (Letiště), Henrik Ibsen (Nepřítel lidu), Erich Kästner (Emil a detektivové),Oscar Lewis (Sanchezovy děti), Maurice Maeterlinck (Modrý pták), Ferenc Molnár(Chlapci z Pavelské ulice), Edgar Allan Poe (Předčasný pohřeb), Erich Maria Remarque(Bobby Deerfield), Antoin de Saint-Exupéry (Malý princ), Peter Shaffer (Amadeus),Mark Twain (Huckleberry Finn), Jules Verne (Cesta kolem světa za 80 dní) a H. G. Wel-les (Ostrov dr. Moreaua). Koncem 80. let byl takto v hesle uveden jen jeden autor (Peter Schaffer), naopakběhem 70. let celkem 13 a v první polovině 80. let 5 autorů. Lze tedy říci, že důraz naautora předlohy byl kladen více do roku 1985. Není však ani tak podstatné kdy a kolikautorů heslo uvádělo, ale proč právě tyto a co uvedení jejich jména mohlo konotovat.Prvním takto uvedeným jménem byl Ferenc Molnár, maďarský dramatik, který v roce1952 zemřel v USA. O rok později následovalo jméno Ericha Kästner, německého pro-zaika, spisovatele a novináře. Oba tedy mohli symbolizovat evropské hodnoty – oba by-li ostatně uvedeni na plakátu americko-evropských koprodukcí – v prvním případěamericko-maďarského dramatu Chlapci z Pavelské ulice, v případě druhém americko-východoněmecké koprodukce Emil a detektivové. V případě prvním byla koprodukceuvedena v hesle, ve druhém byl film uváděn jako americký film (a na plakátu JiříhoMikuly se objevily dolarové bankovky) a Kästnerovo jméno tak mohlo podporovat tutodvojí národní identitu. Ve stejném roce jako Kästner se na plakátu Alexeje Jaroše objevilo jméno fran-couzského romanopisce a dramatika Julese Verna, který byl našim divákům známnejen jako literát, ale od konce 50. let také prostřednictvím populárních filmů KarlaZemana (poprvé Vynález zkázy v r. 1958, Ukradená vzducholoď z r. 1966 a Na kometě,1969–1970). Verne tedy mohl opět konotovat jednak evropské hodnoty a navíc byl au-torem naší veřejnosti blízkým. V roce 1972 se na plakátech objevili celkem dva, tentokrát již američtí autoři.V dubnu šel do kin film Předčasný pohřeb, jehož černo-oranžovo-červený plakát Karla - 76 -
  • 77. Vaci lákal na „Hrůzyplnou historii E. A. Poea“. Uvedení autorova jména využívalopředně jeho známost pro naší veřejnost. Povídka sloužící jako předloha vyšla v češtiněpoprvé v roce 1909 a v roce 1970 v překladu Josefa Schwarze vyšla přímo ve sbírces názvem Předčasný pohřeb a jiné povídky [Arbeit, 2000: 1197]. Druhým důvodem bylouvedení jiného filmu podle E. A. Poea koncem roku 1971, konkrétně britské produkceJáma a kyvadlo. Druhým americkým autorem toho roku byl Raymond Chandler, byť typografic-kému plakátu Vladimíra Václava Palečka dominovalo velké písmeno M s vepsaným„(1xphil marlowe)“. Paleček zde varioval design knihy s názvem 3xPhil Marlowe, kterávyšla v nakladatelství Odeon v roce 1967 [Arbeit, 2000: 292]. Knižní sbírka však neob-sahovala předlohu Sestřičky (ta vyšla v Odeonu v roce 1962 a pak vycházela na pokra-čování v časopise Plamen v roce 1968 [Arbeit, 2000: 292]), přesto šlo o látku známou –a v době nedostatku detektivního žánru dost možná i poměrně žádanou. Roku 1974 měl premiéru americký film Letiště natočený podle románu kanad-ského prozaika anglického původu Arthura Haileye. Rok nato se do kin dostal filmpodle předlohy Francise Scotta Fitzgeralda Velký Gatsby. Plakát nejproduktivnějšíhoautora Zdeňka Zieglera byl ovlivněn jeho zálibou v typografii a jméno autora bylo po-někud upozaděno (vedle názvu filmu tak plakátu dominovala jména Roberta Redfordaa Mii Farrowové). Opět šlo o předlohu českému čtenáři dobře známou – sbírka VelkýGatsby a jiné příběhy jazzového věku vyšla v Odeonu roku 1970 [Arbeit, 2000: 490]. Jako další bylo uvedeno jméno Roberta Merleho, francouzského romanopisce,dramatika a literárního historika (Den delfína, 1976). Jméno však na plakátu KarlaMachálka ustoupilo negativně/pozitivnímu dvojportrétu hlavního hereckého představi-tele George C. Scotta. Malebný plakát Káji Saudka s hochy jedoucími na voru po řece Mississippi, poníž pluje typický kolesový parník, lákal na „Filmový muzikál podle slavného románuMarka Twaina“ Huckleberry Finn. Film uvedený v roce 1977 tak upozorňoval na auto-ra, jehož knihy vycházely u nás i v 50. letech (a Dobrodružství Huckleberryho Finna vy-šlo v češtině poprvé jako „Román na vystřihování“ – románová příloha Národní politikyjiž v roce 1893 a pak knižně s neobvykle častou periodicitou – jen ve zkoumané doběse v jeho vydávání střídal Odeon a Albatros, kde vyšel v letech 1970, 1976, resp. 1973,1980, 1986). Šlo tedy o literární předlohu více než notoricky známou a nelze pominoutani fakt, že v březnu 1976 měl premiéru český film Věry Plívové-Šimkové Páni kluci,natočený na motivy jiného románu Marka Twaina – Dobrodržství Toma Sawyera. Modrý pták byl uveden taktéž roku 1977 a diváky zval na „Filmový přepis známéhry Maurice Maeterlincka“, belgického dramatika a básníka píšícího ve francouzštině.Barevnému (modrému) plakátu Evy Heřmanské dominoval černobílý portrét představi-telky hlavní role Elizabeth Taylor. Antoine de Saint-Exupéry byl další Francouz, jehož dílo bylo u nás známo,a proto se jeho jméno objevilo na typografickém plakátu Káji Saudka z roku 1977k Malému princi. Ač plakát uvádí tento muzikál jako anglický film, hovořil o něm Fil-mový přehled jako o snímku americkém a jehož „Jedinou výraznější dominantou […]se stal taneční výkon Boba Fossea, dnes uznávaného amerického choreografaa režiséra” [Filmový přehled, 1977, č. 16]. Podobné trendy lze sledovat i v dalších letech – Ostrov dr. Moreaua (1979) bylspojen se jménem anglického tvůrce předlohy H. G. Wellese (mnohem víc však asi lá-kal na protichůdné žánrové označení „romantický horror“). Plakát Sanchezových dětí - 77 -
  • 78. (1980) zmiňoval jméno amerického spisovatele Oscara Lewise jakoby mimochodema dominantní roli zde mělo jméno herecké hvězdy Anthonyho Quinna. Ačkoliv Alexej Jaroš na svém takřka monochromatickém plakátu filmu BobbyDeerfield (1980) využil zejména portréty dvou hlavních představitelů – Al Pacinaa Marthe Kellerové, neopomněl upozornit na předlohu – Nebe nezná vyvolených ně-meckého spisovatele Ericha Marii Remarqua. Z dosud nejmenovaných tvůrců uvedených na plakátu (či v tomto sloganu) zbývánorský dramatik a básník Henrik Ibsen (Nepřítel lidu, 1981), rodilý Angličan – Sir PeterLevin Shaffer (na plakátu Amadea z r. 1986 jen jako Peter Shaffer) a nakonec dvaAmeričané – novelista Robert P. Davis (Pilot, 1983) a podruhé Raymond Chadler, ten-tokrát na plakátu filmu Sbohem buď, lásko má z roku 1984. Zdeněk Vlach na tomtoplakátu zohlednil jméno autora o něco víc, než před lety jeho kolega Vladimír VáclavPaleček. I v tomto případě šlo o předlohu českým čtenářům známou – román Sbohembuď, lásko má vyšel poprvé v Odeonu v roce 1967 a pak ještě ve sbírce 3xPhil Marlowev roce 1978 [Arbeit, 2000: 292]. Ze sedmnácti uvedených autorů na plakátu bylo jen šest ze Spojených států.Zbylí autoři, takto zdůrazňovaní plakátem, byli až na výjimky (Arthur Hailey z Kanady,ovšem s anglickým původem) všichni z Evropy – ať už Francie (Saint-Exupéry, Merle,Verne), Velké Británie (Welles, Shaffer), Německa (Kästner, Remarque) či Belgie (Mae-terlinck), Norska (Ibsen) a Maďarska (Molnár). To tedy znamená, že ¾ takto uvedenýchautorů mohly mít za úkol dodat americké filmové produkci na vážnosti a přiblížit jitímto ztotožněním s evropskými autory našim divákům. Zároveň mohly tyto sloganyvytvářet napojení podobná dnešní propagační rétorice typu „od producentů…“ nebo„od tvůrců…“ odkazující na předešlý úspěšný film – v tomto případě na známého lite-ráta. To je však již čistě spekulativní rovina a přesnější závěry by umožnila napříkladpodrobnější analýza kritických odezev na tyto filmy. Filmová ocenění byla v tomto způsobu propagace používána ještě o něco řidčeji.Nejčastěji zmiňovanou cenou byla soška Americké filmové akademie Oscar (celkemtřináctkrát). Třikrát bylo zmíněno ocenění na Mezinárodním filmovém festivaluv Cannes a po jedné zmínce festivaly v Karlových Varech, Mar del Plata (Argentina),Berlíně, Moskvě a jednou také Zlatý globus. Oscarem oceněné filmy byly skrze tuto cenu řádně prezentovány a v hesle bylouvedeno i kolik cen film získal nebo kdo je získal. Jmenovitě šlo o snímky: Funny girl,Rocky, Kramerová versus Kramer, Návrat domů, První dáma country music, Nezvěstný(již citovaný příklad nejdelšího hesla, film oceněný Zlatou palmou a Cenou za mužskýherecký výkon v Cannes 1982 a Oscarem 1983 za scénář), Na Zlatém jezeře, E. T. –Mimozemšťan, Amadeus, Místa v srdci, Cena za něžnost a Vzpomínky na Afriku. FilmČeta byl „[…] vyznamenaný čtyřmi Oscary, Stříbrným medvědem na MFF v ZápadnímBerlíně a Zlatým glóbem zahraničních novinářů“ [Filmový přehled, 1988, č. 10]. Ocenění v Karlových Varech (za mužský herecký výkon Al Pacina) získal snímekNormana Jewisona … a spravedlnost pro všechny, cena na MFF v Mar del Plata lákalana film Bonnie a Clyde a moskevským oceněním se pyšnilo drama Frances. Filmové ceny byly tak další přidanou hodnotou, která měla filmům dodat pravdě-podobně na prestižnosti. Možná i tento prvek mohl přispět k návštěvnosti filmů jakoE. T. – Mimozemšťan, Amadeus a Vzpomínky na Afriku. - 78 -
  • 79. Heslo pro plakát tedy zahrnovalo mnohé prvky, které se snažily film divákovi conejvíc přiblížit. Nepřísluší mi zde hodnotit, jak jednotlivá hesla vystihla podstatu filmua jak mohla oslovovat a přilákávat potencionální diváky, a proto jsem zde uvedl spíšejen souhrn převažujících strategií. Zřetelné je, že nejčastějším prvkem uváděným v heslu byla jména hereckýchhvězd. To není nijak překvapivé, když zohledníme sociologické výzkumy, tvrdící, žeprávě hvězda mohla přilákat víc diváků. Sledovala-li distribuce alespoň částečně tyto prvky je vidět na tom, kolikrát bylyuváděny například filmy „[…] plavovlasého amerického idolu Roberta Redforda […]"[ar, 1984: 4]. Ostatní prvky, a to i žánrové označení, byly v heslu pro plakát často aždruhé, nebo posilovaly vnímání té které hvězdy jako určitého žánrového symbolu. Ve slovníku těchto hesel převažoval důraz na dynamiku amerických filmů, na je-jich dramatičnost, napínavost nebo dobrodružnost. Prvky, motivované jako jakési in-tenzifikátory atraktivnosti filmu, které měly co nejvíc zvýšit diváckou návštěvnosta v praxi rozvíjely a zdůrazňovaly žánrovou příslušnost filmů, převažovaly v 70. letech.Postupně jejich počet v heslech klesal a ta již nebyla tolik explicitní a nabízela více ji-ných hodnot jako například jména hereckých hvězd. Z amerických filmových představitelů lze vybrat několik málo jmen, na které bylkladen důraz v propagaci jak heslem, tak i (jak následně ukážu) plakátem. „Institucio-nalizace“ a „oficializace“ těchto hvězd probíhala jak na frontě odbornější – jejích zahr-nutím do kánonu osobností zasluhujících si vydání monografie, tak i na straně popu-lárnější – např. prostřednictvím čtrnáctideníku Kino. Vedle tohoto spíše popularizují-cího přístupu používaly zkoumané slogany i oslovení pro erudovanější diváky – pro-střednictvím režisérských osobností. Vrcholem tohoto přístupu pak bylo odkazovánína autory literárních předloh, což filmům mohlo dodávat na jejich kulturním statusu.Tuto domněnku ostatně potvrzuje i fakt, že tímto způsobem heslo upozorňovalozejména na tvůrce evropské. Shrneme-li tyto prvky, je nesporné, že se Ústřední půjčovna filmů snažila i přesomezené finanční prostředky propagovat své filmy minimálně skrze toto heslo(a následující plakát) co nejlépe. V dobovém tisku se na tuto slabinu dá narazit něko-likrát. Vladislav Mašek, ředitel ÚPF, si postěžoval na ekonomickou stránku: „Mívalijsme na propagaci centrálně téměř 20 miliónů Kčs, dnes máme něco přes 13 miliónů.Když jsme finance o 40% zkrátili, těžko lze očekávat širší propagaci. I tato situace všaknevylučuje propagaci vtipnější […]“ [Štěpánek – Petana, 1983: 3]. Často pak bylo mož-né sledovat články kritizující špatné zacházení s propagačními materiály, jejich ne-včasné dodání apod. Aniž by to stanoviska Ústřední půjčovny filmů v některém dobovém periodikujednoznačně zdůrazňovala, šlo v rámci spolupráce se západními distributoryo devizový styk a tím pádem zde finanční otázky byly ještě zřetelnější než napříkladv domácí tvorbě. Jinými slovy, distribuce, která by se nesnažila lákat diváky na filmya nezvyšovala tím svoje výdělky, by byla distribucí špatnou. Toto tvrzení lze bez ko-mentáře ponechat v případě tržního, ale nikoliv v rámci socialistického hospodářství,v němž jsou na filmovou distribuci kladeny ideologické nároky. Při průzkumu mediální scény je patrné, že ideologické požadavky postupem časuustupovaly právě požadavkům ekonomickým, či nebyly uplatňovány (alespoň při po-hledu na změny preferovaných žánrů a tvůrců) s takovou razancí: „Filmová distribucemá kulturně politické poslání, ale funguje zároveň na hospodářském základě. Film - 79 -
  • 80. promítaný v kinech má proto charakter zboží a tedy nějakou hodnotu“ [Ličková – Há-jek, 1987: 18]. Byly-li monopoly na americké filmy nakupovány v rozmezí od 9.000 do20.000 dolarů, je patrně logické, že Ústřední půjčovna filmů se bude snažit tyto výdajepokrýt prostřednictvím návštěvnosti. Ostatně jako příklad vezměme dva póly cenovéhospektra z roku 1989 – americký muzikál Sláva nakoupený za 170.000 Kčs na stranějedné a Čarodějky z Eastwicku za 600.000 Kčs na straně druhé [Fiala, 1991a: 15].Podle žebříčku za rok 1989 se to ve druhém případě plně podařilo – Čarodějkyz Eastwicku vydělaly za 12 měsíců celkem 1.242.000 Kčs [Fiala, 1991b: 10]. Druhýuvedený film, Sláva, se do zveřejněné třicítky nejúspěšnějších filmů nedostal. Posun v polaritě hodnocení na stupnici ideologie – zisk (či požadavky ideologické– ekonomické) ilustruje i shrnutí několika obnovených premiér: „Při všech výhradáchk Angelikám případně Fantomasům (ty se ovšem neozývají z kin) je dobře připomenout,že v distribuci najdeme snímky značně horších kvalit, o nic lacinější, avšak se sotvapětinovou návštěvností“ [Návštěvnost, tržby, přestavení…, 1987: 4]. Zde však již jenvyvozuji možný pohled na věc. Skutečné ideologické požadavky na distribuci nebylynikde veřejně deklarovány a mohou tak čekat na své objevení v dosud nezpracovanýchinterních dokumentech Ústřední půjčovny filmů. 7.2 Plakát „Filmový plakát je stále nejúčinnějším masovým propagačním prostředkem“[Majchrak, 1978: 239]. Pro úplnost zopakujme, že filmový plakát byl jen jedním z mnoha propagačníchmateriálů zkoumané doby. Ty byly tisknuty většinou ve formátech A1 a A3. Dalšímiprvky byly slepky, jakési malé plakátky na šířku, většinou s omezenou barevnou pale-tou; fotosky – černobílé fotografie o rozměrech 20x26 cm a s doprovodnými údaji; dia-pozitiv promítaný před filmem jako upoutávka; občas i popisek – skládačka s údaji ofilmu, zejména ke klubovým filmům a z audiovizuální propagace pak reklamní snímek,jinak též foršpan či trailer. Filmový přehled uváděl do konce roku 1973 na filmové kar-tě i soupis propagačních materiálů. Takřka u všech amerických filmů uvedených dokin v této době nechyběl ani jeden z uvedených propagačních materiálů. Druhýmzdrojem, kde lze dohledat tyto údaje, jsou pak distribuční listy zveřejňované ve Zpra-vodaji ÚPF. Podle nich zůstaly v propagačním spektru takřka veškeré tištěné materiá-ly, ale vytratily se reklamní snímky, a to nejenom u filmů amerických, ale praktickytakřka u všech distribuovaných filmů, domácí produkci nevyjímaje. Ostatně na tototéma se občas vyjádřila dobová média: „V zemích s vyspělou filmovou reklamou se tou-to formou zabývají stovky reklamních odborníků a psychologů, zatímco u nás je stálejen nedoceněným přívažkem“ [Majchrak, 1978: 239]. Od počátku 80. let sev některých článcích ozývalo volání po návratu foršpanů (zejména českých) do našichkin.78 Vraťme se k filmovému plakátu, což podle dobové slovníkové definice byl „[…] vý-tvarně řešený propagační prostředek filmu, určený pro výlep na reklamních plochách,78 Praxe byla taková, že „[…] režiséři mají povinnost vyrobit reklamní foršpan spolu se svým filmem, při schvalovacíchprojekcích je také předveden a ,odfajfkován‘, ale pak, než se stačí vyrobit jeho kopie, film je pod tlakem nedočkavé dis-tribuce dávno uveden a kopie foršpanů pak zřejmě někde skončí na poličkách skladů“ [Solecký, 1981: 24]. Tato po-známka o „nedočkavé distribuci“ však při uvážení dlouhodobého plánování v ÚPF zní poněkud nepravděpodobně. - 80 -
  • 81. pro propagační skřínky nebo interiér kina […] smyslem je výtvarné vyjádření myšlenkyfilmu, doplněné výrazným textem (název filmu, propagační slogan, představiteléa tvůrci),“ tedy prvky zde již shrnuté. Plakát […] má dvojí význam: jednak je to poutač,jednak výtvarné dílo samo o sobě […] Obě tyto složky […] musí být v rovnováze. Našeplakáty mají vysokou uměleckou hodnotu, na jejich tvorbě se účastní celá řada před-ních grafiků (Teissig, Vaca, Ziegler, Vyleťal, Chotěnovský, Fišer, Bidlo, Poláčkováa další). Při výrobě […] je třeba dodržet několik zásad. Ke každému filmu je nutné vy-brat vhodného výtvarníka a tento výtvarník musí film zhlédnout. Návrh […] schvalujevýtvarná komise, poradní orgán ředitele ÚPF […]“ [Levinský-Stránský, 1974: 203]. Český filmový plakát podobně jako polský (kterým byl do značné míry ovlivněn)se mohl rozvíjet relativně volně, co se týče návaznosti na původní propagační materiá-ly: „Rozmach podpořilo i to, že tady fungoval monopol a neřešila se žádná práva“[Šafránek, 2007: 98]. Tvůrci tedy nebyli vázáni takřka ničím. Pokusme se sumarizovat převažující tendence ve filmovém plakátu k americkýmfilmům 70. a 80. let. Mnoho zajímavých a cenných informací skýtá studie Český filmo-vý plakát 20. století. Kromě nástinu dějin kinematografie u nás také shrnuje historiiplakátové tvorby a nabízí obsáhlý obrazový materiál. Podklady pro tuto kapitolu jsemzískal jednak v této publikaci a jednak na stránkách pražského internetového obchoduTerryho ponožky, který poskytuje poměrně širokou paletu plakátů, včetně jejich ná-hledů. Kromě patnácti nedohledaných, tak čerpám z reprezentativního „vzorku“ o 329plakátech, z nichž se mi u 35 nepodařilo zjistit autorské údaje. Autorka koncepce a redaktorka publikace Český filmový plakát 20. století MarieSylvestrová píše: „V průběhu sedmdesátých let se český filmový plakát postupně ocitlza vrcholem tvůrčí invence, ale stále si ještě udržoval dobrou úroveň, přestože ubylooriginálních tvůrců a ve filmové propagaci se uplatnili i jiní výtvarníci, kteří byli víceochotni svůj styl přizpůsobit změněným podmínkám“ [Sylvestrová, 2004b: 56]. Úbyt-kem tvůrců připomíná vlnu posrpnové emigrace, která se dotkla i výtvarníků filmo-vých plakátů. Ve zkoumané době byl nejproduktivnějším tvůrcem Zdeněk Ziegler, grafik, typo-graf, výstavní designér a později také pedagog a rektor na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze. Pro americké filmy vytvořil minimálně 45 filmových poutačů. Codo počtu afiší pro americké filmy následovaly Milan Grygar a Zdeněk Vlach (po 19),Karel Vaca (14), Jan Weber (11), Vratislav Hlavatý (10) a dalších minimálně 70 tvůrců. Pokud se vrátíme k předešlému tématu, tedy „heslu pro plakát“, lze se v pohleduna plakáty zaměřit na zobrazované herce. I zde se opakuje již naznačená mapa úzkéskupiny jmen. Na plakátech bylo zobrazeno celkem 136 hereckých osobností a z mužůvedli Charles Chaplin (zobrazený na 8 plakátech), následovaný Paulem Newmanem,Robertem Redfordem a Stevem McQueenem (po 6 portrétech), dále pak Dustinem Hof-fmanem a Genem Hackmanem (po 5 plakátech). Z žen byly nejčastěji na plakátu zob-razeny Barbra Streisandová a Jane Fondová (obě na 4 plakátech), následované Jessi-cou Langeovou, Jill Clayburnovou a Meryl Streepovou (po 2 plakátech). Vrchol využí-vání hvězdných jmen nastal koncem 70. let, kdy se na 18 plakátech objevilo celkem 15hereckých tváří. Poté následoval prudký pokles využívání hereckých portrétů, který sezastavil v roce 1985 a poté zase stoupal. Ve druhé polovině 80. let je také zjevný nepatrný posun od stylizovaných portrétůa kolážových montáží k realističtějšímu zobrazování hereckých tváří, bližšímu původ-ním americkým propagačním materiálům. Tento trend byl možná vyvolán tlakem ze - 81 -
  • 82. strany kinařů. Zdeněk Ziegler si v rozhovoru s Marií Sylvestrovou postěžoval: „Největšínepřátelství proti filmovým plakátům, které byly pro nás formálně nejlepší, bylo zestrany jednotlivých ředitelů kin, kterým jsme říkali ,promítači‘. To, co dnes vídáme ja-ko plakát americké produkce, anebo i dnešní plakáty na naše nové české filmy jsoupřesně tím, co už tenkrát chtěli. Oni byli přesvědčeni, že divák přijde do kina, když naplakátě uvidí herce — hlavního hrdinu — a pak tři další, menší, podle důležitosti. Takése jim líbilo, že Američané mají na plakátech spoustu tištěných informaci, jména vyve-dená různými velikostmi písma, toho si na plakátech nejvíce cenili“ [Sylvestrová,2004b, 44]. Druhým možným důvodem je pozvolně sílící vliv ze strany amerických dis-tributorů. Ostatně konec českého filmového plakátu tak, jak byl chápán, tvořena oslavován zejména v 60. letech přišel s pádem režimu a nastolení tržního hospodář-ství. Při první procentní smlouvě uzavřené s 20th Century-Fox bylo nutné dodržovatpožadavky Američanů: „[…] zásadu jednotného marketingu, což znamenalo např. vy-dat americký plakát v české mutaci […]“ [Fiala – Strnad, 1991: 3]. Pavel Rajčan, jeden z ředitelů pražských kin Světozor a Aero a zároveň jedenz předních sběratelů filmových plakátů u nás, tvrdí, že „Výjimečnost českého plakátuspočívá ve výrazně používané typografii“ [Šafránek, 2007: 98]. Typografie, tedy výtvar-né zpracování textových informací, bylo využíváno i při tvorbě plakátů pro americkéfilmy. Jejich tvůrci byli nejčastěji Pavel Beneš, Milan Grygar, Clara Istlerová, ZdeněkVlach a nejvýrazněji pak Zdeněk Ziegler. Posledně jmenovaný ještě upřesnil preferencevedoucích kin: „[…] obdivovali malířské návrhy Pepy Vyleťala, byla to pro mne záhada,že jeho návrhy snadno procházely. Problém byl s Grygarovými fotografickými kolážemi,u kterých komisím vadila záměrná jednoduchost‘” [Sylvestrová, 2004b, 44]. Z těchto řádků však vyplývá jistá problematika – původním záměrem bylo naléztvýrazné posuny v plakátech napříč jednotlivými lety. Kromě naznačeného využití he-reckých portrétů je však zřejmý zejména jeden fakt – na plakátové tvorbě se podíleloněkolik tvůrců, kteří, ať již byli svojí původní profesí grafici, typografové, ilustrátoři,malíři, karikaturisté, fotografové, tvůrci animovaných filmů, šperkáři, sochaři, kerami-ci, textilní, divadelní či filmový výtvarníci, hudebníci, tvůrci komiksů či architekti, mělikaždý svůj rozpoznatelný rukopis, jenž se v průběhu let měnil jen minimálně. Na následujících několik stranách se pokusím shrnout alespoň ty nejvýraznějšítvůrce a plakáty. První ukázkou jsou tři plakáty ze 70. let. Roláže Milana Grygara tuzastupující jednu linii – plakát s hereckou hvězdou, v tomto případě Paulem Newma-nem, Charlesem Chaplinem a Dustinem Hoffmanem, která portrét využívá pro graficképostupy. Další příkladem je zvláštnost – speciální plakát lákající nikoliv na podobiznu her-ce, ale režiséra a jeho „připravované americké horrory mistra hrůzy“. K uvedení filmupřipravil Ziegler již jen plakát filmu Psycho, zatímco afiš k Ptákům vytvořil Josef Vyle-ťal. - 82 -
  • 83. Milan Grygar, 1970 Milan Grygar, 1975 Milan Grygar, 1979 Zdeněk Ziegler, 1970 Zdeněk Ziegler, 1970 Josef Vyleťal, 1970 Následující výběr shrnuje plakáty s několika americkými filmovými hvězdami. OdRoberta Redforda, přes Stevea McQueena a Dustina Hoffmana k ženským představi-telkám, zde zastupovaným Barbrou Straisandovou a Jane Fondovou. V uvedených příkladech je zjevná poměrně volná práce s podobiznami herců. Lzetu najít plakáty až karikaturistické – koláž Karla Vaci, výtvarný plakát Evy Galové-Vodrážkové, využívající typické fyziognomie Barbry Streisandové, či onu záměrnoujednoduchost Milana Grygara (viz také tři výše uvedené příklady). Jan Tománek, tvůrce animované filmu, využívá hravě téma skládačky. Poslední autor, Karel Teissig, hlavní propagátor koláže, si dokonce dovolil značněstylizovat Jane Fondovou. - 83 -
  • 84. Karel Vaca, 1980 Petr Poš, 1986 Jan Weber, 1989Antonín Sládek, 1972 Dobroslav Foll, 1972 Karel Machálek, 1974Jaroslav Fišer, 1973 Milan Grygar, 1981 Jan Tománek, 1984 - 84 -
  • 85. Eva Galová-Vodrážková, 1970 Dimitrij Kadrnožka, 1976 Zdeněk Ziegler, 1983 Jaroslav Fišer, 1972 F. Šubrt, 1975 Karel Teissig, 1989 Na dalších stranách uvádím představitele dalších dvou majoritních linií. PrvněVratislava Hlavatého, Jana Tománka a Petra Poše, tvůrce animovaných filmůa ilustrátory, kteří „[…] obohatili plakátovou tvorbu sedmdesátých let o projevy gro-teskního humoru […]“ [Sylvestrová, 2004b: 57]. Podobného ducha měly plakáty ilu-strátora a tvůrce komiksů Káji Saudka, jejichž ukázky následují. Jakousi ikonou českého filmového plakátu 70. let je dílo Olgy Vyleťalové pro filmRoberta Bressona Něžná. Dívka v záplavě vlasů, jako "[…] lyrický imaginativní symbolvypovídající o složitostech citové komunikace mezi mužem a ženou […]“ [Sylvestrová,2004b: 56] reprezentovala další, metaforický styl plakátů. V této linii nadále pokračo-vali Josef Vyleťal a později Zdeněk Vlach. Naposledy se v této kapitole zaměřím na onu výjimečnost českého filmového pla-kátu, na výraznou typografii. Ta se prolínala prakticky veškerou tvorbou (viz např.Hlavatého Harold Lloyd), ale nejvýraznějšími představiteli byli Clara Istlerová a ZdeněkZiegler (od r. 1974 členové TYPO&, sdružení pražských výtvarníků zaměřujících sepředevším na knižní typografii). - 85 -
  • 86. Vratislav Hlavatý, 1975 Vratislav Hlavatý, 1978 Vratislav Hlavatý, 1980 Jan Tománek, 1983 Jan Tománek, 1986 Jan Tománek, 1989 Petr Poš, 1982 Petr Poš, 1985 Petr Poš, 1989 - 86 -
  • 87. Kája Saudek, 1975 Kája Saudek, 1977 Kája Saudek, 1980Josef Vyleťal, 1970 Josef Vyleťal, 1970 Josef Vyleťal, 1972 „Jak přibývalo cenzurních zá- sahů do výtvarných návrhů (někdy bez vědomí autora pla- kátu byly dokonce návrhy re- daktory ÚPF ,dokolážovány‘), z dřívější prestižní práce se postupně stávala řemeslně dokonalá macha, z níž se ori- ginalita začala vytrácet. Zása- hy se někdy týkaly z dnešního pohledu vcelku triviálních věcí […] Americká vlajka, kterou má Henry Fonda ve filmu Bezstarostná jízda přes celá záda na bundě, musela být na Vyleťalově plakátě překryta kouřovou clonou z motorky (film se nakonec nehrál)“ [Syl- vestrová, 2004b: 57]Josef Vyleťal, 1974 Josef Vyleťal - 87 -
  • 88. Zdeněk Vlach, 1984 Zdeněk Vlach, 1984 Zdeněk Vlach, 1986Clara Istlerová, 1978 Pavel Beneš, 1980 Zdeněk Ziegler, 1972Zdeněk Ziegler, 1973 Zdeněk Ziegler, 1982 Zdeněk Ziegler, 1982 - 88 -
  • 89. Zdeněk Ziegler, 1987 Zdeněk Ziegler, 1987 Zdeněk Ziegler, 1989 To bylo celkem 50 ukázek filmových plakátů pro americké filmy. Ačkoliv jdeo poměrně velké množství, není to ani šestina dostupných materiálů. Je třeba takézdůraznit, že je to výběr čistě osobní a nesledující některá další kritéria, jako je napří-klad ocenění plakátu. Je to také výběr značně omezující, jelikož bylo složité vybrat jenněkolik málo ukázek od jednoho autora. Přesto byla tato selekce vedena snahou po-stihnout co nejtypičtější proudy v plakátové tvorbě 70. a 80. let. Jako první linii jsem vybral práci s hereckými portréty, která je patrně nejbližšídnešní praxi a také pak dobovým požadavkům vedoucích kin. Na rozdíl od dnešních,povětšinou realistických plakátů, se tvorba 70. a 80. let snažila o výtvarnou stylizaci,zkratku, grotesknost. To je vidět na rolážích Milana Grygara, karikaturistickém pří-stupu Karla Vaci či fotomontáži Antonína Sládka. Druhým proudem byly plakáty tvůrců z oblasti animovaného filmu, ilustracea komiksu – zde reprezentováni Vratislavem Hlavatým, Janem Tománkem, Petrem Po-šem a Kájou Saudkem. Zatímco Hlavatý využívá groteskního prvku přehánění (zejmé-na u podobizny Martyho Feldmana), ale také kombinace stylizovaného portrétu a ty-pografie (oceňovaný plakát Harold Lloyd), jdou plakáty Jana Tománka poněkud jinýmsměrem (zde je patrné „potlačené“ zahrnutí herecké osobnosti – Paul Newman upro-střed šachovnice v Rozsudku). Tvorba Petra Poše, jinak též výtvarníka filmových lou-tek, je typická silnou expresivitou a groteskním nadhledem, v němž se již zcela potla-čuje role herecké tváře. Poslední tvůrce z této skupiny – Kája Saudek – je díky svémutypickému a nezaměnitelnému rukopisu lehce rozpoznatelný. I zde je možné naléztlehkou parodizaci – jeden z přihlížejících mužů na plakátu Jen se nikdy nenudit, ame-rického filmu Walta Disneye79 má na hlavě typické uši myšáka Mickeyeho. Představitelé metaforického plakátu Josef Vyleťal a Zdeněk Vlach se od ilustráto-rů posunují ještě dál směrem k surreálnu. Zatímco Vyleťal ještě občas využíval kolážea realistických prvků, tak jeho následovník, Zdeněk Vlach, se svojí tvorbou dostává jižzcela do vlastního světa plného pastelových barev a oblých tvarů.79 Veselohru z produkce studia Walta Disneye režíroval Jerry Paris. - 89 -
  • 90. Poslední naznačenou linií byly typografické plakáty, zde zastupované Clarou Ist-lerovou, Pavlem Benešem a zejména Zdeňkem Zieglerem. Právě jeho tvorba se typogra-fii věnovala nejčastěji. První příklad (Čtyři klauni) ještě vtipně zapojuje lidské tělo de-formované do číslice, další dva jsou již výtvarněji koncipované typografické plakátya následující příklady jsou založeny takřka výhradně na práci s písmem a barvami. Černobílý Čaroděj využívá stejně jako barevný Flashdace typografickou roláž,plakát filmu Sláva pak opakuje motiv schodiště ze staršího Zieglerova díla pro filmOdpolední láska. Mohutná tvorba Zdeňka Zieglera je touto namátkovou ukázkou oši-zena o mnoho dalších zajímavých afiší jako E. T. – Mimozemšťan (mimozemšťan na po-zadí stylizovaných písmen ET), obě Francouzské spojky (koláže policejního odznakus portrétem Gena Hackmana), Le Mans (kde nad závodním automobilema stylizovaným názvem upoutají oči Steva McQueena v přilbě a závodnické kukle),znepokojující Motýlek (staré nůžky hrozivě ohrožující malého motýla) a mnohé další.80 V atmosféře normalizačních restrikcí se filmové plakáty po výtvarné stránce roz-víjely zjevně mnohem lépe, než v následných dekádách, kdy nastoupila strategie jed-notného marketingu, a původní filmový plakát se stal výhradně záležitostí domácítvorby. V 70. a 80. letech byla zřetelná hravost, výtvarnost a surrealističnost plakátů,které z tradičních prvků přejímaly zejména využívání hereckých tváří, avšak buď jakoprostředek ke koláži, karikatuře a stylizaci, nebo jako přidaný a často upozaděnýprvek. Při srovnání plakátů pro americké filmy s ostatní soudobou tvorbou nelze najítpřílišné rozdíly, snad jen vyjma důraznějšího využívaní hereckých hvězd v případě zdezkoumaných plakátů.80 Pro rámcovou představu odkazuji na citovanou publikaci a internetové stránky Terryho ponožky. - 90 -
  • 91. 8. Návštěvnost amerických filmů Až potud zkoumala práce jen jednu stranu problému – nabídku. Na závěr se po-dívejme na poptávku či spíše popularitu, tedy jak naznačené strategie rezonovalyv diváckém zájmu či nezájmu o americké filmy. Primární nezaujatý pohled na proble-matiku by mohl vést k závěru, že americké filmy, ač v nabídce zastoupeny spíše mino-ritně, mohly mít majoritní podíl na návštěvnosti. To by bylo tvrzení jednak nepřesnéa pak také nepodložené. Americké filmy sice dosahovaly v návštěvnosti nadstandard-ních výsledků, ale rozhodně nepatřily konstantně na vrchol žebříčků návštěvnosti.Přesto, jak zde ukáži, jejich dopad na návštěvnost byl skutečně podstatný. Je-li řeč o návštěvnosti, je třeba poznamenat poměrně známý fakt, že neustáleklesala i v 70. a 80. letech. Na začátku zkoumané doby, v roce 1970, navštívilo českákina celkem 84.246.000 diváků, zatímco na konci, v roce 1989, to bylo již jen51.453.000 diváků. Nebyl to sice pokles tak strmý, k jakému došlo po roce 1957 (kdydo českých kin přišlo vůbec nejvíc diváků – 148.053.000), ale i zde lze nalézt nepatrnérozdíly.81 Úbytek diváků po roce 1957 se dával za příčinu především televizi a podobnéto bylo i v 70. letech. Česká televize začala postupně vysílat na obou svých progra-mech, pravidelně a barevně. Pokles návštěvnosti se však hledal i na straně individuál-ního trávení volného času a stěhování obyvatel do nedostatečně kinofikovaných sídlišť.Nejprudší pokles návštěvnosti od 50. let proběhl po roce 1969 ze 88.699.000 divákůna počet kolem 60 milionů v letech 1973–1974. Pod tuto hranici pak klesla až v roce1982 a do roku 1989 se pohybovala nad hranicí 50 milionů diváků. Přesné hodnotyuvádí tabulka (údaje jsou v tisících). Tabulka č. 10 – Návštěvnost 1970–198982 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 197984.246 81.706 71.480 64.536 62.805 61.875 61.806 63.083 61.960 60.602 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 198960.674 60.931 58.410 56.870 58.861 57.198 57.851 54.523 51.852 51.453 Vrátíme-li se k úvodnímu předpokladu, lze v této otázce najít také jeden zásadníposun – opět díky statistickým údajům, byť samozřejmě s jistou rezervou.Ve Zpravodaji ÚPF vyšel v roce 1989 článek Karel May by měl radost, jenž rekapitulo-val návštěvnost filmů z nesocialistických zemí a připojoval dvě tabulky. První shrnovala distribuci od roku 1945 do roku 1988, přesněji filmy nesocialis-tických zemí, které dosáhly v našich (tentokrát bráno v československých) kinech ná-vštěvnost přes 2,5 milionu diváků [Karel May by měl radost, 1989: 4–5]. Při zpracovánítěchto údajů lze dojít k jasnému poměru – v celém tomto období se na návštěvnostikapitalistických produkcí největší částí podílela Francie (46%), následována produkcíUSA (26%) a filmy Velké Británie (7%). Filmy z ostatních zemí (jmenovitě NSR, Itálie,Rakousko, Mexiko, Japonsko, Indie, Švédsko, Brazílie) dosáhly 18% podílu. Tento po-měr však musíme brát s jistou opatrností – vzhledem k minimu amerických filmův průběhu 50. let. Nejúspěšnějším filmem v tomto přehledu je německý Poklad na81 Statistické údaje jsou čerpány jednak ze studie Ladislava Pištory [Pištora, 1997] a dále pak z údajů Aleše Danielise[Danielis, 2007: přednáška].82 [Danielis, 2007: přednáška]. - 91 -
  • 92. Stříbrném jezeře, následovaný Vinnetouem a Vinnetouem – Rudým gentlemanem. Jentyto tři filmy přilákaly do českých kin 28.082.000 a v celém Československu je vidělo37.377.000 – odtud titul článku „Karel May by měl radost“.83 Z amerických filmů se jako první (na 5. místo) zařadila historická freska Kleopat-ra (7.461.000 diváků v ČSR a 9.550.000 v celé ČSSR) a hned za ní western Sedm sta-tečných (6.075.000/7.752.000 diváků). Ze zkoumaného období se nejvýš dostaly Čelis-ti, konkrétně na 14. místo s 4.236.000 českými a 1.524.000 slovenskými diváky. Druhá tabulka shrnovala „[…] osmdesát nejlépe navštívených filmů uvedenýchdo distribuce v posledních deseti letech“ [Karel May by měl radost, 1989: 8]. Početamerických filmů v této tabulce je mnohem vyšší, a proto se také změnil poměrv návštěvnosti: Graf č. 19 – Poměr návštěvnosti západních kinematografií Kanada - 1% Švédsko - 1% Austrálie - 1% NSR - 3% Velká Británie - 12% USA - 35% Itálie - 22% Francie - 25% Na základě grafu lze tvrdit, že ze západních kinematografií měla ta americkáv českých kinech nejvyšší návštěvnost (celkem 41.127.000 návštěvníků), následovánafrancouzskou (29.169.000), italskou (26.419.000), britskou (13.624.000), západoně-meckou (3.498.000) a dalšími s celkovou návštěvností pod 2 miliony. Přesné hodnoty(v tisících) shrnuje tabulka – jedná se tedy o návštěvnost západních filmů za 10 let do31. ledna 1988. Doplnil jsem i procentuální hodnoty odpovídající podílu České a Slo-venské republiky na této návštěvnosti. Tabulka č. 11 – Poměr návštěvnosti západních kinematografií Země ČSSR ČSR ČSR (%) SSR SSR (%) USA 53.102 41.127 77,4 11975 22,6 Francie 37.084 29.169 78,7 7915 21,3 Itálie 34.617 26.419 76,3 8198 23,7Velká Brit. 17.352 13.624 78,5 3728 21,5 NSR 4.857 3.498 72,0 1359 28,0 Austrálie 2.125 1.592 74,9 533 25,1 Švédsko 1.643 1.248 76,0 395 24,0 Kanada 1.455 996 68,5 459 31,5Celkem 152.235 117.673 77,3 34.562 22,783 Při zahrnutí dalších filmů - Vinnetou - Poslední výstřel (11. místo) a Old Shatterhand (15. místo) se celková návštěv-nost těchto mayovek dostane na 37.267.000 v ČSR a v celém Československu na 49.932.000 diváků. - 92 -
  • 93. Již několikrát zde byl zmiňovaný a citovaný seriál Film a divák Aleše Danielisea Radko Hájka, který vycházel po celý ročník 1989 ve Filmu a době a mapoval ná-vštěvnost v českých kinech od roku 1973 do roku 1986 pohledem národních kinema-tografií. V prvním díle se věnovali celkové návštěvnosti a díl desátý, Nové světy, se vě-noval filmům z Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a zejména USA. O úspěšnosti ame-rických filmů uvedených do našich kin od roku 1973 nás mohou informovat jejichpřehledy, které jsem zde revidoval a díky datům ze Zpravodaje ÚPF a Zpravodaje Lu-cernafilmu doplnil o údaje o návštěvnosti za roky 1987–1989. Díky revizi žebříčků proběhly v této tabulce, shrnující celkovou návštěvnost, dvězměny. Na prvním místě byl nahrazen divácky původně nejúspěšnější film Vesničkomá středisková Jiřího Menzela jinou komedií, konkrétně filmem Zdeňka Trošky Slunceseno a pár facek. Druhým přibyvším filmem byl vážnější titul – „vekslácké drama“ Bo-ny a klid, které nahradilo na původním 5. místě komedii Jáchyme, hoď ho do stroje.Výsledná dvaadvacítka tedy vypadá následovně: Tabulka č. 12 – 22 nejnavštěvovanějších filmů Před- Diváci Film Země Premiéra stavení Kopie (v tis.) (v tis.) 1. Slunce, seno a pár facek ČSR 1989 3.791 14,7 46 2. Vesničko má středisková ČSR 1986 3.407 13 33 3. Tarzan V. B. 1985 2.717 9 24 4. E. T. – Mimozemšťan USA 1985 2.573 11 27 5. Sexmise Polsko 1985 2.552 9 33 6. Bony a klid ČSR 1988 2.518 11 44 7. Jáchyme, hoď ho do stroje ČSR 1974 2.469 9 18 8. Bože, jak hluboko jsem kles- Itálie 1981 2.261 9 18 la 9. Čelisti USA 1976 2.162 6 1410. Jak utopit doktora Mráčka… ČSR 1975 2.156 9 2211. Dva výtečníci Itálie 1980 2.138 8 1812. Poklad na Stříbrném jezeře NSR 1984 2.058 9 2613. Vetřelec V. B.84 1983 2.047 7 2414. Postřižiny ČSR 1981 2.033 9 3015. Sudá a lichá Itálie 1982 1.958 8 2416. Marečku, podejte mi pero! ČSR 1976 1.901 8 1917. Četník a četnice Francie 1985 1.899 8 2518. Dobyvatelé ztracené archy USA 1985 1.893 7 2419. Čtyři sluhové a čtyři muške- Francie 1975 1.751 7 16 týři20. Četník a mimozemšťané Francie 1983 1.748 7 2421. Vinnetou – Rudý gentleman NSR 1985 1.745 8 2522. S tebou mě baví svět ČSR 1983 1.734 8 2684 V původní verzi [Danielis – Hájek, 1989a: 25] byl Vetřelec mylně uváděn jako americký film. V dalším díle seriáluFilm a divák však byl již správně zahrnut mezi filmy britské [Danielis-Hájek, 1989i]. - 93 -
  • 94. V celkovém žebříčku si své místo vysloužily jen tři americké filmy. Během dva-nácti měsíců tak v kinech z amerických snímků přilákaly nejvíce diváků zde zvýrazně-né filmy Stevena Spielberga E. T. – Mimozemšťan, Čelisti a Dobyvatelé ztracené archy. Z celkového žebříčku je možné si dobře utvořit obrázek o diváckých preferencích.Majoritní skupinou jsou české filmy, až na jednu výjimku, všechny komedie. Po třechfilmech je zastoupena Francie (filmy z cyklu o četnících s Louisem de Funésema jednou film s komediální skupinou Les Charlots) a Itálie (vedle komediální dvojiceBuda Spencera a Terence Hilla, kteří patřili k největším diváckým lákadlům tehdejšíitalské komiky, získal nejvíce diváků italský film Bože, jak hluboko jsem klesla, kterýlákal jednak svým titulem a poté pak i sloganem pro plakát: „Příběh ženy, která sevdávala příliš nezkušená.“ Filmu bylo vyčítáno, že se pohyboval „[…] v některých mís-tech až na hranicích dobrého vkusu a koketoval nepokrytě s pornografií” [Solecký,1983: 3]). Filmy USA se zde umístily také třemi snímky, které lze žánrově zařadit mezifilmy dobrodružné a fantastické. Stejný žánrový profil mají i dva snímky britské a Vý-chodní Německo slavilo úspěch s obnovenými premiérami dvou indiánek. Poslední,dosud nejmenovaný film je polská Sexmise, největší hit ze zemí socialistického tábo-ra,85 který spojoval „[…] několik předpokladů úspěchu u diváků: dva zábavné žánrys nádechem erotické i širší společenské provokace. Ostatně provokuje už titul filmu –a tak to má být“ [Danielis – Hájek, 1989e: 267]. Nelze tedy jednoznačně říci, že by divácké preference (vyjma neobvyklého zájmuo domácí produkci) sledovaly národní identitu filmu, ale onu „smyslově-pudově-emotivní“ vrstvu, z čehož vyplývá zájem o pobavení ať již smíchem, tak dobrodružnýmvzrušením, nehledě na zemi původu. Velmi podobné žánrové trendy je možné vidět na následující tabulce, která shr-novala dvacet nejnavštěvovanějších amerických filmů v letech 1973–1986. Po reviziv ní však přibylo celkem šest filmů z let 1987–1989 s návštěvností vyšší než 1 milion.Díky vysokému zájmu diváků se do tohoto žebříčku zařadily filmy Četa, Honba za di-amantem, Hříšný tanec, Indiana Jones a chrám zkázy, nejvýše pak vynesla návštěv-nost film Vzpomínky na Afriku. Poslední přibyvší titul byla obnovená premiéra Čelistí,které i dvanáct let od svého původního uvedení dokázaly za dvanáct měsíců přilákatpřes 1,2 milionu diváků. V žebříčku jsou nejčastější dobrodružné filmy, či dobrodružné komedie. Značnoučást filmů tvoří žánry v českých kinech spíše výjimečné – hudební filmy, westernya fantastické filmy. Sem lze zahrnout sci-fi, horor a katastrofický film. Další část žeb-říčku tvoří vážnější filmy, tedy dramata, film kriminální a válečný. O silné dětské ná-vštěvnosti svědčí film Méďa Béďa (což je ovšem mj. také důsledek absolutní absenceanimovaných filmů Walta Disneye v 80. letech v našich kinech) „Žánrové determinaci návštěvnosti se vymyká jedině Amadeus, jehož úspěch mezičeskými diváky je živen z mnoha zdrojů – návazností na středoevropskou kulturní tra-dici, divadelní hrou uváděnou s ohlasem i na českých jevištích, hudební složkou,prestižními oceněními, podílem českých tvůrců (v první řadě Miloše Formana), publici-tou natáčení v Československu a v neposlední řadě i vlastními kvalitami filmu“ [Danie-lis – Hájek, 1989a: 557]. Při uvážení údajů z těchto dvou přehledů lze tedy doznat, že americké filmy se si-ce těšily vysoké návštěvnosti, nikoliv však natolik, aby žebříčkům dominovaly tak, jak85 Druhý nejúspěšnější polský film Vlčice navštívilo v našich kinech 573.319 diváků [Danielis- Hájek, 1989e: 267]. - 94 -
  • 95. tomu bylo například v Německu, kde podle Josepha Garncarze došlo počátkem 70. letke zlomu v přijetí amerických filmů a následné hegemonii – zatímco v roce 1970 sev desítce nejnavštěvovanějších filmů umístily jen dva americké filmy, bylo to v roce1989 celkem devět filmů [Garncarz, 1994]. Tabulka č. 13 – 26 nejnavštěvovanějších amerických filmů86 Název Diváci Premiéra Žánr 1. E. T. – Mimozemšťan 2.572.758 1985 sci-fi 2. Čelisti 2.162.339 1976 drama 3. Dobyvatelé ztracené 1.893.168 1985 dobrodružný archy 4. Vzpomínky na Afriku 1.722.000 1989 milostný příběh 5. Méďa Béďa 1.652.735 1974 kreslený 6. Hříšný tanec 1.621.000 1989 taneční 7. Hlubina 1.543.221 1979 dobrodružný*) 8. Indiana Jones a 1.470.000 1989 dobrodružná komedie chrám zkázy 9. Tootsie 1.387.220 1984 komedie10. Pomáda 1.386.515 1982 muzikál11. Ostrov dr. Moreaua 1.366.647 1979 romantický horor**)12. Policajt v Beverly 1.348.694 1987 kriminální komedie Hills13. Podraz 1.313.004 1976 dobrodružný14. Kramerová versus 1.258.299 1981 problémový Kramer15. Amadeus (dvojpro- 1.248.326 1986 historický/životopisný/hudební gram)16. Čelisti (obnovená 1.244.000 1988 katastrofický premiéra)17. Motýlek (dvojprogram) 1.231.086 1975 drama18. Elvis Presley 1.218.653 1982 životopisný19. Honba za diamantem 1.204.000 1988 dobrodružná komedie20. Letiště 1.202.060 1974 drama psychologické21. Četa 1.198.000 1988 válečný22. Butch Cassidy 1.152.634 1973 western a Sundance Kid23. El Dorado 1.123.369 1973 western24. Člen klanu 1.078.229 1978 drama25. Horečka sobotní noci 1.066.687 1979 hudební*)26. Pevnost Apačů 1.014.926 1983 kriminální v Bronxu86[Danielis – Hájek, 1989j: 557] a žebříčky ve Zpravodaji ÚPF a Zpravodaji Lucernafilmu. Žánrová identifikace je převza-tá z Filmového přehledu. Filmy označené *) jsou žánrově identifikovány podle krátkého shrnutí na filmové kartě a **) jepřevzat z plakátu. Film Ostrov doktora Moreaua byl jedním z mála, který byl uveden v „[…] seznamu celovečerních fil-mů, jež se nám vzhledem k různým technickým obtížím nepodařilo v minulých ročnících FP zveřejnit. Podle možnostíse pokusíme zařadit je do FP dodatečně“ [Filmový přehled, 12/1981: 46]. Do prosince 1989 se tak však nestalo. - 95 -
  • 96. Lze asi jen těžko srovnávat uvádění amerických filmů v západním prostředí Ně-mecka a v rámci socialistického Československa, ale níže se pokusím komparací na-značit možné rozdíly a paralely v otázce žánrové preference. Joseph Garncarz však vesvé studii upozorňuje na nutnost rozlišovat dostupnost amerických filmů na stranějedné a jejich popularitou na straně druhé. Ostatně v jiném textu varuje před mylnýmpředpokladem podobných výzkumů: „Všem těmto teoriím je […] společný jeden zásad-ní omyl – snaží se totiž o výklad jevu, jehož existenci toliko předpokládají, konkrétněpak toho, že hollywoodské filmy od desátých let 20. století ovládají světové trhy“[Garncarz, 2008: 37; zvýraznil Garncarz]. Problematikou distribuce amerických filmů v Německu se zabývá i Peter Krämer:„V 80. letech převzal Hollywood vládu nad top ten s průměrně osmi filmy ročně, dopl-ňován v průměru jednou německou produkcí a jedním filmem z Británie nebo konti-nentální Evropy“ [Krämer, 2002b: 232]. Nebudeme tedy předpokládat a zkusíme se podívat, jak vypadala popularita ame-rických filmů u nás. Jako prostředek k tomu využiji žebříčky návštěvnosti v letech1984–1989, přesněji souhrn dvaceti divácky nejpřitažlivějších filmů v distribuci s údajiza 12 měsíců jejich distribuce. Garncarz i Krämer sdílejí oba názor, že ovládnutí německých žebříčků návštěv-nosti americkými filmy předcházelo přijetí filmařských norem a hollywoodizace původ-ní tvorby. Je tedy zřejmé, že nic podobného v socialistickém Československu nepro-běhlo. Jen stěží mohly také určité domácí žánry vést k akceptování západních norem,jak tomu bylo v Německu s westerny a původními adaptacemi Karla Maye. V české di-vácké preferenci však mohlo dojít k jistému posunu právě na základě masivní popula-rity mayovek u nás. Na druhou stranu nesmíme opominout ani tradiční oblibu někte-rých žánrů, kterou by mohl dokázat podobný výzkum zkoumající žebříčky návštěvnos-ti v širším časovém období. Koneckonců v žebříčku z let 1945–1988 je druhým ame-rickým filmem western Sedm statečných a i další americké filmy svědčí o oblibě tohotožánru – Rio Bravo, Velká země, V pravé poledne, Dostavník, či Tenkrát na Západě. Zaměřme se nyní na žebříčky návštěvnosti z let 1984–1989, tak jak je zveřejňovalZpravodaj ÚPF a krátce Zpravodaj Lucernafilmu. Narozdíl od žebříčků, které nabízí vesvé studii Joseph Garncarz [Garncarz, 1994: 122–135] a jímž dominují americké filmy,se v českých žebříčcích na první pohled nic tak zásadního nedělo. Pro rozšíření pohle-du operuji ne s deseti, ale rovnou dvaceti nejnavštěvovanějšími filmy. Zatímco v Německu se podíl amerických snímků na žebříčku nejnavštěvovaněj-ších filmů v letech 1970–1989 pohybuje od 50% do 80%, je to v případě návštěvnostijen 5% – 55%, přičemž výraznější nárůst nastal až v roce 1989. Podívejme se nyní na tabulky uvedené na stranách 99 až 102 a začněme rokem1984. Ten byl v české distribuci specifický tím, že návštěvnost „držely“ obnovené pre-miéry (v tabulkách se zkratkou OP). Jejich výsledky si Radko Hájek pochválil: „V praxiobnovených premiér ÚPF tedy plně uspěla. Na druhé straně si uvědomujeme, že jejichzdroje se vyčerpávají […] mohou být tedy vítanou pomocí, ne však náhradou za novéfilmy“ [Hájek, 1986b: 3]. Kromě zde uvedeného 1., 2. a 8. místa se obnovené premiéryumístily na 25. (Limonádový Joe aneb Koňská opera), 29. (Synové Velké medvědice)a 32. místě (Poklad Inků). Při srovnání s popularitou filmů v německých kinech je obdobný úspěch právěv případě mayovek, jmenovitě Pokladu na Stříbrném jezeře, který vedl německý žebří-ček návštěvnosti v sezóně 1962/63. Následoval Vinnetou s nejvyšší návštěvností o rok - 96 -
  • 97. později. Tootsie byla uvedena v Německu v roce 1983 a obsadila druhé místo, hned zafilmem E. T. – Mimozemšťan. Úspěch tohoto Spielbergova hitu přišel v Československu o dva roky později nežv Německu, tedy v dalším zkoumaném žebříčku za rok 1985. E. T. – Mimozemšťan sestal nejúspěšnějším americkým filmem v naší distribuci, což lze připisovat právě jehožánru, který byl v českých kinech zastoupen jen výjimečně – science fiction či fantas-tický film, navíc s prvky rodinného snímku. Jak tvrdí Garncarz (ale i výzkumy RadkoHájka): „V procesu divácké volby filmů u pokladny kina rozhodně není relevantní pou-ze propagace, nýbrž v první řadě sdělování informací o těchto hodnotách prostřednic-tvím ,šeptandy‘. Pokud se nějaký film divákům líbil a pobavil je, pak ho doporučí dal-ším“ [Garncarz, 2008: 40]. K popularitě filmu E. T. – Mimozemšťan tak mohla ještě při-spět nejenom popularita jeho tvůrce, ale také šeptanda vzniklá např. uvedením tohotofilmu v zahraničních televizích, které mohly být přijímány na některých částech našírepubliky. V žebříčku roku 1985 jej předstihl jen britský dobrodružný film Tarzana následoval největší úspěch lidově-demokratické tvorby, polská fantastická komedieSexmise. Na pátém místě je první díl volné tetralogie o archeologovi Indianu Jonesovi Do-byvatelé ztracené archy. Tento další snímek Stevena Spielberga byl dobrodružného la-dění a stal se druhým nejúspěšnějším americkým filmem 80. let u nás. V Německu sevšak do prvních deseti nejnavštěvovanějších filmů nedostal, stejně jako zbylé americkéfilmy Xanadu, Nevěrně tvá a Podraz II. Rok 1986 byl co do nabídky amerických filmů v našich kinech nejslabší – uvede-no bylo jen 9–11 filmů (9 uvádí Aleš Danielis, s 10 počítá Filmový přehled a 11 je uve-deno v žebříčku ÚPF). Žebříček vedla domácí komedie Jiřího Menzela Vesničko mástředisková, do roku 1989 nepokořený vrchol diváckého zájmu. Následovaly často dis-kutované obnovené premiéry „všech těch Angelik a Fantomasů“ (Angelika, markýzaandělů, Báječná Angelika a Angelika a král obsadily druhé až čtvrté místo a do kin naně přišly 4.218.749 diváků; trilogie o Fantomasovi se usadila na šestém, sedméma devátém místě s celkem 3.277.543 diváky). Z americké provenience bodoval film Amadeus, kterým ÚPF prolomila tabua uvedla film emigranta, Miloše Formana. Amadeus se také dostal mezi deset nejna-vštěvovanějších filmů v Německu, konkrétně v roce 1985, ovšem jen na místo osmé.V návštěvnosti ho překonaly „lehčí žánry“ – kriminální komedie Policajt v Beverly Hills,duchařská komedie Krotitelé duchů, akční Rambo II, komediální Policejní akademii II čifantastický Návrat do budoucnosti, tedy filmy, které se do české distribuce dostaly ažs několikaletým odstupem V čele návštěvnosti roku 1987 vedl první australský film uvedený do našich kin –dobrodružná komedie Krokodýl Dundee, která slavila úspěch i na Západě (v německédistribuci téhož roku ho předběhl jen domácí snímek Otto – Der neue Film). KrokodýlDundee byl plakátem propagovaný jako americký film, ale další statistické údaje s nímpočítají již jako s filmem australským. Do celku této práce tedy není zahrnut. S dvouletým odstupem po Německu slavily i u nás úspěch kriminálně-komediálníeskapády Eddieho Murpyho v prvním Policajtovi v Beverly Hills. Následovala další dáv-ka obnovených Angelik (Nezkrotná Angelika a Angelika a sultán s celkovou návštěv-ností 2.650.000). Americkou kinematografii zastupoval hudebně-taneční snímek Fla- - 97 -
  • 98. shdance (v Německu v r. 1983 na 4. místě) a fantastická legenda Jestřábí žena (v Ně-meckých žebříčcích neuvedena). Rok na to do diváckého zájmu nejvíce vešly domácí Bony a klid Víta Olmera, ná-sledované třetím dílem volné pentalogie Dušana Kleina a Ladislava Pecháčkao „básnících“ Jak básníkům chutná život. První pětici tvořily (vyjma italské Benátskénoci) české snímky. Až na šestém místě s 1.244.000 diváky byla obnovená premiéraČelistí následovaná dobrodružnou Honbou za diamantem a válečnou Četou. Všechnytyto tři filmy slavily úspěch i v Německu – Čelisti byly první v roce 1976, Honba za di-amantem devátá za rok 1985 a Četa šestá v roce 1987. Dvacítku nejúspěšnějších filmů roku 1988 u nás doplňovaly většinou komedie (aťjiž německé – Dva nosáči a video, italské – Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, či fran-couzské – Veselé velikonoce a Tři muži a nemluvně). Poslední rok, 1989, byl ve znamení společenských změn, ale i v dominanci ame-rického filmu v divácké preferenci – z čtyřiadvaceti amerických filmů uvedených tohoroku do distribuce se jich do první dvacítky dostalo jedenáct (další 4 se pak umístilydo 30. místa). Byl to také rok překonání dosavadního rekordu – nejnavštěvovanějšíčeský film byl odsunut na druhé místo druhým dílem hoštické komediální trilogieZdeňka Trošky Slunce, seno a pár facek.87 Druhým nejúspěšnějším filmem roku 1989 se stalo milostné drama Vzpomínkyna Afriku Sydneyho Pollacka s Robertem Redfordem a Meryl Streepovou. Následovaltaneční film Hříšný tanec, dobrodružný Indiana Jones a chrám zkázy, hororová kome-die Čarodějky z Eastwicku, fantastická komedie Zlaté dítě, sci-fi Starman, nepřístupnékriminální drama Polda, fantastická romance Číslo 5 žije, kriminálně-dobrodružná Py-ramida hrůzy, muzikál Vlasy a kriminální Okno z ložnice. Z tohoto souhrnu je zjevné, co skutečně divákům po celou dobu chybělo – poža-davky na komediální žánr byly více méně saturovány, ale zde se projevil obrovský zá-jem po filmech s nádechem fantastična a hororu – není divu, vzhledem k tomu, žeprávě tyto žánry byly českou distribucí záměrně přehlíženy. Podobná situace panovalai v sousedním Východním Německu, kde: „Určité americké žánry, které slavily na Zá-padě úspěch, jako byl horror, nebyly nikdy […] promítány“ [Stott, 200: 32]. Tentotrend zdůraznili i Danielis s Hájkem, když shledávali malý počet fantastických filmův žebříčcích návštěvnosti na straně: „[…] zaměření výběru, který se v minulosti žánrusci-fi a hororu stranil, než z nedostatku nabídky na americkém trhu. Dřívější kritériavýběru vedla i k opomíjení některých hudebních filmů“ [Danielis – Hájek, 1989j: 557].Právě do této druhé opomíjené skupiny patří Hříšný tanec a Vlasy (u nichž byl opomí-jen i jejich tvůrce). Podobný úspěch slavily v Německu jen čtyři tyto filmy. Konkrétně v roce 1984 tobyl Indiana Jones a chrám zkázy (3. místo), roku 1986 Vzpomínky na Afriku (2.), Zlatédítě v roce 1987 (7.) a Hříšný tanec v roce 1988 (1.). Zbylé se do prvních deseti nedo-staly, což lze vysvětlit jejich neuvedením, nebo spíše faktem, že v Německu nebyl patr-ně takový „hlad“ po tomto žánru. Respektive to, že tyto žánrové požadavky byly napl-ňovány – pro příklad v 80. letech se v německých žebříčcích objevují filmy jako Černádíra, Šílený Max I a II, Impérium vrací úder, Útěk z New Yorku, Barbar Conan, Neko-nečný příběh, Návrat Jediho, Den poté, Gremlins a další.87 V počtu diváků nakonec vedla komedie Vesničko má středisková, kterou vidělo 4.428.556 návštěvníků (ovšem za22.472 představení), před filmem Slunce, seno a pár facek s 4.058.095 diváky (za 18.177 představení). V průměru všakna jedno přestavení Troškovy komedie přišlo o 26 diváků víc. - 98 -
  • 99. Divácké preference byly tedy v Západním Německu velmi podobné, jejich satura-ce distribuční nabídkou však mnohem silnější, a proto nedošlo k žádnému srovnatel-nému boomu návštěvnosti fantastických filmů, jak tomu bylo v Československu v roce1989 – do zvýšené pozornosti českých diváků se toho roku dostaly i bojové filmy jakočínský Úder otevřenou dlaní a japonští Šogunovi nindžové, nebo hongkongská science-fiction Legenda o zlaté perle. Pokud sečteme období 1984–1989, bylo ve dvacítkách nejnavštěvovanějších filmův Česku co do počtu uvedeno celkem 31 amerických (z toho jeden kanadsko-americký), 27 francouzských (z toho 5 francouzsko-italských a 3 francouzsko-italsko-německé), 25 filmů českých, po 7 britských, východoněmeckých a italských a od třechpo jeden film z dalších zemí. V preferenci co do množství titulů tedy filmy USA vedlypřed francouzskými a domácími. V počtu návštěvníků však vedly domácí snímky – tyzde uvedené získaly celkem 32.818.721 diváků, v těsném závěsu jsou za nimi filmyamerické s 32.001.671 diváky, následuje produkce Francie (26.704.616) a s většímodstupem pak NDR (7.762.237), Velká Británie (7.681.575), Itálie (5.891.704) a dalšízemě. Procentuální podíl na návštěvnosti dvaceti nejúspěšnějších filmů se tedy velmitěsně dělí mezi domácí produkci (25,54%) a filmy z USA (24,9%) a Francie (20,78%),ostatní země se podílejí méně než 7%, nejnižší podíl na dvacítce nejnavštěvovanějšíchfilmů má pak kinematografie SSSR (0,37%) s jediným filmem Pokání. Další stránky nabízejí tabulky dvaceti nejúspěšnějších filmů v českých kinechv letech 1984-1989. Tabulka č. 14 – Top 20 1984881. Poklad na Stříbrném jezeře (OP) NSR 1.560.1122. Vinnetou (OP) NSR 1.474.4963. Sestřičky ČSR 1.416.8704. Slunce, seno, jahody ČSR 1.387.2205. Toootsie USA 1.282.9856. Anděl s ďáblem v těle ČSR 1.256.6667. Dárek Francie 1.177.2108. Perný den (OP) Velká Británie 1.083.7499. Excalibur Velká Británie 1.082.44810. Rána deštníkem Francie 1.560.11211. Hooper USA 970.78812. Blázni ve vězení USA 900.54613. Borsalino a spol. Francie 863.59914. Tři veteráni ČSR 835.23815. Klid noci USA 806.75316. Slavnosti sněženek ČSR 796.71117. Prachy v prachu Francie 670.41718. Nenávidím blondýnky Itálie/Francie 635.82319. Souboj o poklad Yankee Zephyru Nový Zéland/Austrálie 630.23320. Zajatec japonských ostrovů USA 617.54788 [Hájek, 1986b: 3–7]]. Pozn.: Země původu jsou ponechány v původní verzi tak, jak byly uvedeny ve Zpravodaji ÚPF. - 99 -
  • 100. Tabulka č. 15 – Top 20 1985891. Tarzan Velká Británie 2.717.4172. E. T. – Mimozemšťan USA 2.5727583. Sexmise Polsko 2.552.0694. Četník a četnice Francie 1.898.7145. Dobyvatelé ztracené archy USA 1.893.1686. Vinnetou – Rudý gentleman (OP) NSR 1.744.9817. Láska z pasáže ČSR 1.369.4788. Jak básníci přicházejí o iluze ČSR 1.258.2759. Vinnetou – Poslední výstřel (OP) NSR 1.044.80210. Souboj Titánů Velká Británie 982.32511. Bonnie a Clyde po italsku Itálie 829.55512. Panna nebo orel Itálie 764.98413. Moji přátelé II Itálie 681.16514. Xanadu USA 657.63315. Markýz del Grillo Itálie/Francie 636.83916. Nevěrně tvá USA 572.13917. Drsný chlapík Francie 562.94318. Afričan Francie 545.78419. Podraz II USA 542.33420. Operace Banzaj Francie 504.665 Tabulka č. 16 – Top 20 1986901. Vesničko má středisková ČSR 3.407.4222. Angelika, markýza andělů (OP) Francie/Itálie/NSR 1.668.0063. Báječná Angelika (OP) Francie/Itálie/NSR 1.600.9824. Angelika a král (OP) Francie/Itálie/NSR 1.369.4415. Amadeus (dvojprogram) USA 1.248.3266. Fantomas (OP) Francie/Itálie 1.223.1277. Fantomas se zlobí (OP) Francie/Itálie 1.076.0098. Jako jed ČSR 998.3289. Fantomas kontra Scotland Yard (OP) Francie/Itálie 978.40710. Božská těla Kanada/USA 858.98111. Otec & otec Francie 748.53812. Konvoj USA 716.27013. Dva nosáči tankují super NSR 678.94914. Nekonečný příběh NSR 639.89715. Cotton Club USA 584.44316. Dobré světlo ČSR 584.27217. Vlčice Polsko 573.31918. Skalpel, prosím ČSR 569.24119. Pes baskervillský Velká Británie 529.63620. Kobra – Smrt manekýny Japonsko 522.11089 [Hájek, 1987a: 3–7].90 [Jak dopadly v kinech, 1988: 3-9]. - 100 -
  • 101. Tabulka č. 17 – Top 20 1987911. Krokodýl Dundee Austrálie 1.553.0002. Discopřiběh ČSR 1.458.0003. Proč? ČSR 1.437.0004. Policajt v Beverly Hills USA 1.349.0005. Nezkrotná Angelika (OP) Francie 1.332.0006. Angelika a sultán (OP) Francie 1.318.0007. Zrada a pomsta Čína 1.253.0008. Pavučina ČSR 1.167.0009. Gappa (OP) Japonsko 1.009.00010. Prohnilí Francie 951.00011. Velká filmová loupež ČSR 919.00012. Bezva finta Francie 869.00013. Specialisté Francie 818.00014. Flashdance USA 812.00015. Smrt krásných srnců ČSR 802.00016. Tenkrát na Západě (OP) Itálie 699.00017. Jestřábí žena USA 661.00018. Únos aut NSR 619.00019. Bounty Velká Británie 579.00020. Muž z Hongkongu (OP) Francie 572.000 Tabulka č. 18 – Top 20 1988921. Bony a klid ČSR 2.518.0002. Jak básníkům chutná život ČSR 1.643.0003. Benátská noc Itálie 1.632.0004. Kamarád, do deště ČSR 1.324.0005. Copak je to za vojáka ČSR 1.321.0006. Jméno růže SRN 1.274.0007. Čelisti (OP) USA 1.244.0008. Honba za diamantem USA 1.204.0009. Četa USA 1.198.00010. Dva nosáči a video SRN 1.120.00011. Veselé velikonoce Francie 994.00012. Jestli se rozzlobíme, budeme zlí (OP) Itálie 760.00013. Mona Lisa Velká Británie 707.00014. Anděl svádí ďábla ČSR 585.00015. Mstitel s píšťalou KLDR 557.00016. Tři muži a nemluvně Francie 546.00017. Kam, pánové, kam jdete? ČSR 529.00018. Tex a pán temnot Itálie 525.00019. Šašek a královna ČSR 512.00020. Pokání SSSR 481.00091 [Jak dopadly v kinech, 1989: 3-7].92 [Fiala, 1990b: 3-9]. - 101 -
  • 102. Tabulka č. 19 – Top 20 1989931. Slunce, seno a pár facek ČSR 3.791.0002. Vzpomínky na Afriku USA 1.722.0003. Hříšný tanec USA 1.621.0004. Poslední císař Čína/Itálie 1.501.0005. Indiana Jones a chrám zkázy USA 1.470.0006. Čarodějky z Eastwicku USA 995.0007. Vážení přátelé, ano ČSR 933.0008. Zlaté dítě USA 894.0009. Starman USA 886.00010. Polda USA 857.00011. Samotář Francie 852.00012. Číslo 5 žije USA 835.00013. Pyramida hrůzy USA 764.00014. Krása neřesti Jugoslávie 746.00015. Medvědi Francie 732.00016. Vlasy USA 660.00017. Úder otevřenou dlaní Čína 630.00018. Šogunovi nindžové Japonsko 626.00019. Legenda o zlaté perle Hongkong 613.00020. Okno z ložnice USA 605.000 Nelze tedy konstatovat, že by americká kinematografie zcela dominovala vrcho-lům návštěvnosti tak, jak tomu bylo v Západním Německu. Mnohem spíš lze pozorovatpolaritu mezi západní a východní tvorbou, respektive filmy nesocialistic-kých a socialistických zemí. V návštěvnosti se na dvacítce nejúspěšnějších filmů v le-tech 1984–1989 podílely západní filmy 62,55%, domácí tvorba 25,54% a socialistickátvorba 11,91%. Pokud tedy do socialistické tvorby připočítáme i českou produkci, jepoměr 62,55% na 37,45%, což je takřka přesným zrcadlem nabídky, kde osu tvořídomácí tvorba a na opačných pólech leží socialistická a nesocialistická produkce. Československé filmy se na celkové nabídce v letech 1984–1989 podílely 23,04%,což je blízké i 25,54% účasti na návštěvnosti. Země socialistického tábora měly v na-bídce účast 40,30% oproti 11,91% návštěvnosti. Naopak západní produkce nabízeli30,65% filmů, které navštívilo 62,55%. Pro větší názornost – při sečtení je poměr so-cialistické nabídky a poptávky 69,35% ku 37,45% vůči 30,65% ku 62,55% západníprodukce. Jednoduše řečeno – méně filmů ze Západu přilákalo více diváků a naopak. Při pohledu na poslední tabulku je možné ještě jednou shrnout divácké preferen-ce. Nejvýraznější oblibě se těšily tradičně původní české komedie. Tento trend je mož-ný vysledovat i v Západním Německu, kde slavily úspěch filmy ze série s Ottou (Otto-Der Film, Otto – Der Neue Film, Otto – Der Ausserfriesiche) nebo filmy s „nosáči“ Tho-masem Gottschalkem a Mikem Krügerem Dva supernosáči, Dva nosáči tankují supera Dva nosáči a video, které uspěly i v naší distribuci. Na rozdíl od Německa však u nás nebyla tak výrazně vytlačena domácí produkce,setrvala na špičce diváckého zájmu a dělila se s americkými filmy o přízeň měrou93 [Fiala, 1991b: 10-11]. - 102 -
  • 103. takřka rovnou. Tento trend však koncem 80. let a na počátku let 90. přešel i k nám,což však již překračuje časový rámec této práce. Přesto doplním, že za první ¼ roku1990 se v 18. nejnavštěvovanějších filmech v ČSR objevil jen jeden český (Pražákům,těm je hej), zato ale 13 amerických (a Formanův Valmont uváděný jako francouzskýfilm). Joseph Garncarz shrnuje ve svém výzkumu i oblibu jednotlivých žánrů. Na špič-ce podle něj v Německu stály muzikály, válečné filmy a westerny [Garncarz, 1994]. Po-dobný směr lze vysledovat i v preferenci českých diváků – filmy Hříšný tanec, Pomáda,Horečka sobotní noci, Xanadu, Flashdance a Vlasy v žebříčcích návštěvnosti jsou do-statečně výmluvné. Druhý oblíbený žánr německého publika byl válečný film. Zde se vyjma Čety ne-dá o takovém úspěchu hovořit, avšak divácká preference musela být zákonitě ovlivně-na nabídkou – z americké produkce k nám z žánru válečného filmu byly uvedeny vedleČety již jen Ďábelská brigáda, Most u Remagenu (ten byl po prověrce v březnu 1971vyřazen z oběhu) a Tora, Tora, Tora!!!. Podobně jako v Německu byly v návštěvnosti poměrně úspěšné westerny, jejichžúbytek v 80. letech suplovaly jak v nabídce tak i návštěvnosti německé mayovky. Další značně preferovanou skupinou byly filmy slibující dobrodružství a vzrušení.Bylo-li navíc kombinováno s humorem, slavily tyto filmy u diváků ještě větší úspěch.Namátkou jmenujme tituly Dobyvatelé ztracené archy, Indiana Jones a chrám zkázy,Honba za diamantem, Konvoj, Pyramida hrůzy či obnovenou premiéru Čelistí. Minimálně filmy s Indianou Jonesem a Pyramida hrůzy zahrnovaly další diváckélákadlo – fantastično, v českých kinech opomíjený žánrový proud. Sem zahrnujivšechny fantastické filmy, tedy snímky, „[…] které se odehrávají ve světě, v něčem sezásadně lišícím od naší všeobecné reality […]” [Adamovič, 1994: 9]. Jinými slovyscience fiction, fantasy a horor. S těmito žánrovými modely se pojí velký úspěch jeho nemnoha zástupců, jako tom svědčí filmy E. T. – Mimozemšťan, Jestřábí žena, Čarodějky z Eastwicku, Zlaté dí-tě, Starman a Číslo 5 žije. Podobným diváckým zájmem pak mohly být vedeny i ná-vštěvy filmů z ostatních produkcí. Sem spadá polská Sexmise, britský Vetřelec a obno-vená premiéra japonské Gappy. Z fantasy filmů pak britský Souboj Titánů či německýNekonečný příběh. I v tomto ohledu lze vidět částečné paralely mezi diváckým zájmemv kapitalistickém Německu a socialistickém Československu. S jistou rezervou lze tedy říci, že divácké preference se dokonale prolínají napříčnárodními kinematografiemi. Hlavním zdrojem diváckého požitku v kinech 70. a 80.let tak byly především komedie. Vyjma českých to byly zejména filmy z Francie (domi-novaly filmy s Louisem de Funésem, Pierrem Richardem a Jeanem-Paulem Belmon-dem). Italskou produkci vyhledávali diváci zejména šlo-li o veselohry s Budem Spence-rem a Terencem Hillem (např. Dva výtečníci, Sudá a lichá, Jestli se rozzlobíme, budemezlí). Další dominantní skupinu lze shrnout pod termín „dobrodružství“. Zde je všakpři pohledu minimálně na roky 1984–1989 možné rozdělit tuto skupiny na dobrodruž-ství pro muže a dobrodružství pro ženy. V americké produkci by tyto dva póly mohlyreprezentovat např. Dobyvatelé ztracené archy a s rezervou Vzpomínky na Afriku. Z obnovených premiér se k tomuto rozdělení nabízejí mayovky na straně jedné(nelze však pominout ženskou oblibu titulních hrdinů) a cyklus Angelik na stranědruhé. O silné zájmu o podobné „ženské žánry“ v Německu se zmiňuje Peter Krämer. - 103 -
  • 104. Podle něj vzestup filmů, které shrnuje jako romantické komedie, dojáky, kostýmnídramata a muzikály, nastal od poloviny 80. let, podobně jako tomu bylo i v žebříčcíchv USA [Krämer, 2002a: 5]. Jistě při psaní nemyslel na film s Angelikou, ale s jistouopatrností lze právě tyto obnovené premiéry do tohoto trendu zahrnout. I v dobové lite-ratuře lze nalézt podobné závěry: „Ženy a dívky navštěvují především milostné příběhy– jako příklad může posloužit jejich enormní zájem o filmy Bobby Deerfield, Griffina Phoenixová, Kramerová versus Kramer, a také Den pro mou lásku“ [Holý, 1985: 193]. Jsou-li muzikály ženským žánrem, muselo být i poměrně vysoké procento žen-ských divaček – jak o tom svědčí návštěvnost muzikálů, hudebních a tanečních filmů(Hříšný tanec, Pomáda, Horečka sobotní noci, Xanadu, Flashdance). V případě Pernéhodne a Vlasů se do diváckého výběru promítaly zřejmě i další faktory. Při uvážení jiných preferncí – například obliby herecké hvězdy – se opět dosta-neme ke znovu se opakujícím jménům. V celkovém žebříčku amerických filmů, kterýzahrnuje i filmy uvedené v 70. letech se tu opakují Robert Redford (Vzpomínky na Afri-ku), Paul Newman (Pevnost Apačů v Bronxu, spolu s Redfordem pak v Podrazu, ButchiCassidym a Sundanci Kidovi), Dustin Hoffman (Motýlek, Kramerová versus Kramer,Tootsie), ale také John Travolta (Horečka sobotní noci, Pomáda) a Harrison Ford (Doby-vatelé ztracené archy, Indiana Jones a chrám zkázy). Při uvážení popularity z let 1984–1989 se přidávají Michelle Pffeifer (Jestřábí žena, Čarodějky z Eastwicku), Meryl Streep(Vzpomínky na Afriku, Kramerová versus Kramer), Steve Guttenberg (Číslo 5 žije, Oknoz ložnice) a Eddie Murphy (Policajt v Beverly Hills, Zlaté dítě). Podobně bychom mohli rozebrat jednotlivé roky a zřejmě bychom vždy došlik podobným výsledkům – preferovaným žánrům, které by pochopitelně kopírovaly na-bídku (tím pádem by bylo asi více dramat v 70. letech a více dobrodružných filmův 80. letech) a oblíbeným hereckým přestavitelům – jen namátkou jmenujme patrněnejúspěšnější herecké představitele – Roberta Redforda, Paula Newmana a DustinaHoffmana. Popularita amerických filmů v československé distribuci mezi lety 1970–1989 by-la zřejmě založená právě na oblibě žánrů, kde převažovala touha po dobrodružstvía vzrušujícím pobavení. Když se tyto požadavky zkombinovaly s populárním hereckýmpředstavitelem, byl úspěch filmů takřka zaručen. Filmová distribuce si byla těchto fak-torů bezpochyby vědoma, což se odráželo i v propagaci několika málo amerických her-ců na plakátech, v časopise Kino, vydáváním monografií, ale i mnoha dalšími, zde ne-zpracovanými články. Jakoby ideologické požadavky ustoupily do pozadía i socialistická filmová distribuce sledovala jednotný cíl – získat pro kina co nejvícediváků. Ještě pregnantnější by tento argument byl při podobném hlubším výzkumudalších západních kinematografií a jejich srovnání například s kinematografiemi Ně-mecka a Sovětského svazu. To je však již otázka budoucích výzkumů. - 104 -
  • 105. 9. Závěr Uvádění amerických filmů do naší distribuce bylo takřka kontinuální od dobyprvních výzkumů (zde tedy díky Jiřímu Havelkovi od roku 1922). Jen silné ideologickézásahy a vlivy měly za příčinu, že jejich počet v českých kinech poklesl nebo se z kinzcela ztratily. V letech 1922–1928, kdy byly distribuovány jen němé filmy, se podílela americkáprodukce na nabídce celkovým poměrem 46%. S nástupem zvuku nastal mimo jinéi nárůst původní české produkce a podíl amerických filmů se v distribuci v letech1929–1945 snížil na 34%. V tomto období byla také poprvé systematicky potlačovánazápadní kultura. Díky nacistické garnituře tak od roku 1938 strmě klesl počet ame-rických titulů ze 171 na pouhých šest v roce 1941. V letech 1942–1944 pak nebyl donašich kin uveden jediný americký snímek. Poválečné období přineslo kromě krátké demokracie také masivní návrat americ-kých filmů, který byl však po komunistickém puči v únoru 1948 tvrdě potlačen. Za-tímco v letech 1945–1947 se americké filmy zasloužily o 27% distribuční nabídky,v letech následujících, tedy 1948–1959 klesl jejich podíl na pouhá 3%. Následující desetiletí bylo ve znamení uvolňování a snah o reformy. Možná taképroto se počet amerických filmů v kinech v porovnání s předešlým obdobím zdvojná-sobil. Následoval 21. srpen 1968 a celospolečenské změny a čistky. To by mohlo véstk dalšímu útlumu, ovšem nevedlo. Příčinu lze hledat právě v lehce pozměněném po-stoji vůči západní kultuře, ale ještě více jako jakousi úlitbu režimu občanům, jako čás-tečnou záplatu na sociální a ekonomické nedostatky. Ve zkoumaných letech tvořila americká kinematografie 7,22% celkové distribučnízákladny. Přestože ve společnosti docházelo od poloviny 70. let k jisté pozvolné libera-lizaci, počet filmů amerických, ale i ostatních západních produkcí v distribuční nabíd-ce klesal. Nejvyšší počet amerických filmů byl distribuovaný v první polovině 70. let,kdy bylo do roku 1974 (včetně) uvedeno celkem 101 amerických filmů. V tomto počtulze hledat, i přes kádrové změny, dobíhající tendence reformních 60. let. Postupem ča-su počet amerických snímků v našich kinech klesal – z 87 titulů v letech 1975–1979na 72 mezi roky 1980–1984 a 74 v poslední části, tedy od roku 1985 do konce roku1989. Procentuálně se také snížil podíl francouzských a britských filmů. Příčinou bylastoupající domácí produkce a zvýšení dovozu filmů z tzv. lidově-demokratických zemí. Pokles západních filmů je v rozporu s všeobecně vžitou představou, že v rámcipoliticko-společenských hledisek docházelo minimálně od poloviny 70. let k postup-nému uvolňování a liberalizaci, které se dynamizovaly v 80. letech. Co do nabídkyamerických filmů byl tento trend opačný. Jeho příčinu je třeba hledat na straně ame-rických distributorů a jejich postupující neochotě prodávat filmy jinak než za procentaze zisku, na což česká distribuce přistoupila až po roce 1989. Druhým důvodem bymohl být i zánik tuzemského filmového trhu, brněnského Filmfóra, a tím vzniklá nut-nost nakupovat filmy v zahraničí (v případě americké tvorby zejména v Londýně). V 80.letech pak byly částečně restrukturalizovány a kádrově obměněny orgány Českoslo-venského státního filmu a podle vyjádření v tisku došlo k přehodnocení dosavadnípraxe. Skutečná dynamizace v nabídce amerických filmů nastala až na sklonku reži-mu v letech 1988–1989 kdy počet amerických filmů stoupl ze 17 na 24 titulů. Nejdůležitějšími podniky Československého filmu, které měly zásadní vliv na fil-movou distribuci, byly Ústřední půjčovna filmů, podnik pro nákup a prodej filmů Čes- - 105 -
  • 106. koslovenský filmexport a dramaturgická výběrová rada. Tento početný poradní orgánústředního ředitele Československého filmu měl v kompetenci výběr a doporučení fil-mů k jejich nákupu a následné distribuci u nás. Byl-li nákup schválen ústředním ře-ditelem, putovaly podklady do Československého filmexportu, který se staral o jednánía uzavírání obchodních smluv se zahraničními distributory. Po zakoupení do české distribuce se o filmy starala Ústřední půjčovna filmů, kte-rá ať již sama nebo ve spolupráci s dalšími podniky obstarala jazykovou úpravu, výro-bu kopií, propagačních materiálů a distribuci do Krajských filmových podniků. V celététo hierarchii ještě fungovala tzv. aprobační komise, o které se v tisku začalo psát ažkoncem 80. let. Tento sbor znovu posuzoval již vybrané filmy a rozhodoval o jejichuvedení či neuvedení, cenzurních úpravách nebo omezené distribuci. Podle vyjádřenípracovníků Československého filmu měla kolem roku 1985 zaniknout. Krajské filmové podniky, které dostávaly filmové kopie a další materiál bylyvlastně faktickými programovacími centry v kompetenci Krajských národních výborů(a nikoliv Československého filmu). Jejich úkolem bylo rozdělovat kopie do kin čido Městských správ kin, hospodářských jednotek utvořených ve městech o více neždvou kinech. Celá tato cesta filmu, od zahraničního distributora k českému divákovi v kon-krétním kině, mohla trvat i několik (desítek) let. Deklarovaná minimální doba meziamerickou a českou premiérou byla jeden rok. Ve zkoumaném období byly uváděny filmy natočené v USA od 20. do 80. let, při-čemž dominovaly filmy ze 70. let. Filmy s nejstarším datem výroby byly distribuovány zejména v 70. letech. Meziroky 1970–1974 se na prodlevě 6 let a 208 dnů projevilo zejména uvádění snímkůCharlese Chaplina, starších filmů z produkce studia Walta Disneye a horory AlfredaHitchcocka. V následujícím období (1975–1979) se prodleva zvýšila na 7 roků a 186dnů. Důvod této prodlevy byl stejný – distribuce grotesek Charlese Chaplinaa animovaných filmů studia Disney. Naopak v letech 1980–1984 se prodleva dostalana své minimum – v průměru 3 roky a 266 dnů. V tomto období byly uváděny filmyvyrobené mezi lety 1975–1983, tedy v rámci socialistické distribuce „soudobá“ pro-dukce. V letech 1985–1989 se průměrná prodleva lehce zvedla na 3 roky a 275 dní (přizapočítání prvního amerického filmu uvedeného oficiálně na VHS – Absolvent, zao-krouhlila by se prodleva na rovné 4 roky). Toto minimální prodloužení lze vysvětlit de-klarovanou snahou Ústřední půjčovny filmů o uvedení snímků dříve nedistribuova-ných, ať již z důvodů finančních, tak ideologických. Průměrný časový odstup od uvedení v Americe, v rámci celého mnou zkoumané-ho období, tak byl 5 let a 235. Na délce tohoto časového období se podílelo několik zásadních faktorů. Ekono-mické hledisko vedlo často k opožděnému nákupu, v době kdy film ztratil pro západnídistributory již svoji atraktivitu a tím i hodnotu. Po zániku tuzemského filmového trhuprobíhal nákup západních filmů často v zahraničí (u amerických titulů v Londýně),čemuž mohlo následovat korespondenční jednání. Na prodlevě se podílely i jazykovéúpravy filmů, výroba kopií (často na zapůjčený materiál, na který se muselo čekat),tvorba a tisk propagačních materiálů a nakonec i celé plánování s několikaměsíčnímpředstihem a samotná komplikovanost struktury filmové distribuce. - 106 -
  • 107. Zkoumaný korpus amerických filmů je tvořen 342 filmovými tituly, uváděnýmiFilmovým přehledem jako americké filmy, byť v otázce národnosti nebyly ani toto peri-odikum ani internější Zpravodaj ÚPF vždy zcela důslední. V nabídce byly nejčastějšími tvůrci Charles Chaplin (zejména v 70. letech), Syd-ney Pollack v první a Steven Spielberg ve druhé polovině 80. let. Nabídka americkýchfilmů se tak od klasických děl (většinou) němého filmu posunula k povětšinou sociál-ně-kritické tvorbě a 80. léta byla završena dobrodružnými snímky Stevena Spielberga.V tomto posunu lze spatřovat patrnou snahu o zpestření nabídky a s tím i spojenousnahu o vyšší návštěvnost. Podobné posuny lze vysledovat i na straně výrobců, byť tato data je nutné bráts největší opatrností, neboť práce zde naráží na nedostupnost přesných obchodníchúdajů a možnou nedůslednost Filmového přehledu. Přesto je zjevné, že v průběhu letnejprve zcela zmizely filmy společnosti Disney a klesal také počet filmů studia 20thCentury-Fox, United Artists, Universal a MGM. Ve všech případech je možno vyvozovat(dobový tisk to jednoznačně stvrzuje ve spojitosti se společností Disney) tlak americ-kých distributorů na, pro Československý film, nepřijatelný prodej filmu za procentaze zisku. Drtivá většina (67%) amerických filmů byla opatřena titulky zbytek filmů byl da-bován, až na tři výjimky, do češtiny. Jak bylo deklarováno, měly být synchronním da-bingem opatřovány atraktivní filmy a tato jazyková úprava měla pomoci jejich vyššínávštěvnosti. Opak byl však pravdou a v úspěšnosti vedly titulkované filmy, což mohlobýt zapříčiněno jak jejich formátem (70 mm filmy, které se až na výjimky nedabovaly),tak specifickým, dabingu odporujícím, žánrem (muzikály a hudební filmy). Ruku v ruce s jazykovým formátem šel i formát filmový, v němž docházelo zejmé-na koncem 80. let k praxi uvádění několika málo snímků jak na panoramatickém 70mm formátu, tak na klasickém 35 mm pásu jako širokoúhlé. Při této praxi byly 35 mmfilmy dabovány, zatímco 70 mm opatřeny titulky. Právě 70 mm filmy, ač již za svýmzenitem a v nabídce minoritní, působily jako vydatný zdroj diváků, zejména v 70. le-tech, kdy bylo jejich uvádění nejčastější. Praxe dvojích verzí vzrostla koncem 80. let vesnaze exploatovat atraktivní 70 mm filmy i mimo slábnoucí síť 70 mm kin (v letech1989–1990 tvořily již pouhých 2,7% ze všech kin). Drtivá většina amerických filmů by-la barevná (92%) a převažoval klasický obrazový formát. Počet anamorfotických širo-koúhlých filmů od 70. let klesal a do roku 1977 fungovala praxe souběžného uváděníširokoúhlé verze a „ořezaných“ klasických kopií, což mohlo sledovat podobnou strategiijako redukce 70 mm filmu na 35 mm pás, tedy rozšíření atraktivních širokoúhlýchfilmů i do menších kin. Žánrová nabídka amerických filmů byla poměrně pestrá a zahrnovala jak drama-ta, tak komedie, dobrodružné filmy, psychologické snímky, méně hudebnícha fantastických filmů a několik málo dalších. Právě fantastické filmy, tedy sci-fi, fanta-sy a horory patřily v nabídce amerických filmů (a podle dobových reakcí i ostatních ki-nematografií) k opomíjenému žánru. Dominantní žánrová skupina dramat soustavněod 70. let v nabídce klesala, stejně jako počet westernů. Naopak právě počet fantastic-kých filmů začal vzrůstat až koncem 80. let. Odpověď na otázku, zda šlo o posuny sle-dující diváckou poptávku je však těžko vynášet, byť dobový tisk často prohlašoval po-třebu vyšší žánrovosti a úspěšné dostání těmto závazkům. Přístupnost amerických filmů byla dána Ústřední půjčovnou filmu. Jednalo sevšak víceméně o doporučení pro rodiče, které ale ve většině případů (zejména při pou- - 107 -
  • 108. žití restriktivního označení „nepřístupný do 18 let“) spíše zvyšovalo atraktivitu filmua za tímto účelem bylo i používáno. V propagaci jsem se omezil jen na filmové plakáty a jejich slogany, Filmovým pře-hledem označovány jako „heslo pro plakát“. Kromě intenzifikace žánrové identity, kterápřetrvávala zejména v 70. letech, lákalo toto heslo zejména na herecké hvězdy, ménějiž na režisérské osobnosti, autory předlohy a filmové ceny. Paleta oslovovacích strate-gií sahala od využívání široké popularity několika málo filmových hvězd. Přes snahuoslovit kultivovanější diváky jménem režiséra. Až po zaštítění filmu jménem (většinouevropského) autora předlohy, což zvyšovalo kulturní status filmu. Plakáty tohoto období lze jen těžko shrnout pár příklady. Přesto i na nich bylopatrno několik tendencí, které se však neměnily v průběhu let, ale spíše s rozdílnýmiautorskými rukopisy jednotlivých výtvarníků. Často zahrnovaly portréty filmovýchherců, které však sloužily jako prostředek ke stylizaci, koláži a parodizaci, v čemž vy-nikal například kolážista Karel Teissig. Druhou poměrně silnou skupinu tvořily plaká-ty ilustrátorů, tvůrců animovaných filmů a komiksů, které se vyznačovaly právě onougroteskností a intenzivnějším posunem od zobrazování herců. Sem spadají minimálněVratislav Hlavatý, Jan Tománek, Petr Poš a Kája Saudek. Třetí linii lze označit za me-taforickou, která se ještě více vzdalovala od současného chápání plakátu a od poža-davků vedoucích kin, tedy zobrazování hereckých představitelů. Surrealistické plakátyse specifickou atmosférou tvořili zejména Josef Vyleťal a Zdeněk Vlach. Poslední vý-znamnou linií využívanou na plakátech pro americké filmy představovala zejménatvorba Zdeňka Zieglera a jeho práce s litografií. Práce prozkoumala nejenom nabídku, ale i poptávku, či spíše divácký zájema popularitu amerických filmů v českých kinech. Při komparaci s výzkumy JosephaGarncarze o popularitě amerických filmů v (Západním) Německu je zřejmé, žev Československu neproběhl tentýž boom obliby amerických filmů. Dalo by se předpo-kládat, že je-li americký film nejnavštěvovanější národní kinematografií v prostředívolného trhu a široké nabídky, dojde na straně socialistické ekonomiky se striktněnormovanými počty v nabídce k efektu ještě intenzivnějšímu. Jinými slovy – právě ma-lý počet amerických filmů vyvolá svým omezením dojem exkluzivity a jeho návštěvnostenormní. Toto tvrzení by bylo nepřesné. Americké filmy sice byly co do počtu omezoványa co do návštěvnosti hojně vyhledávány, ale ne natolik, aby bylo možné mluvit o jejichjednoznačné dominanci. Pokud sečteme dvacet nejúspěšnějších filmů za období 1984-1989 dojdeme k závěru, že na této špičce diváckého zájmu americké filmy dominovalyco do počtu. V návštěvnosti však vedly snímky domácí (25,54% diváků), následovanéfilmy americkými (24,9%) a francouzskými (20,78%). Podíl dalších národních tvorebnepřesáhl 7%. Rozhodně tedy nešlo o dominantní ovládnutí diváckého zájmu americ-kým filmem. To nebylo s přihlédnutím k nabídce asi ani možné. Spíš však než na pre-ferovanou národní kinematografii lze v tabulce narazit na preferované žánry napříč ná-rodními identitami filmů. Zásadní roli tak v divácké oblibě hrály komedie – nejvíce diváků lákaly české, pakfrancouzské a italské. Druhým nejčastěji vyhledávaným žánrem byly dobrodružné fil-my, což živila distribuce obnovenými premiérami německých indiánek, které dosáhlymasivního úspěchu. Do tohoto žánru lze částečně zahrnout i tvorbu nejúspěšnějšíhoamerického tvůrce u nás, Stevena Spielberga. Nejúspěšnější americký film v distribuci– E. T. – Mimozemšťan zastupuje další diváky preferovaný žánr, který byl však distri- - 108 -
  • 109. bucí poněkud přehlížen, a to fantastický film – odtud jistě pramení i obrovský úspěchpolské Sexmise. Do poslední skupiny lze pak zahrnout nejúspěšnější hudebnía taneční filmy a muzikály, které pocházely takřka výhradně z USA. Shrneme-li americkou distribuci dojdeme k následujícím údajům. Americké filmybyly co do počtu v kinech stále přítomné, jejich počet však postupně klesal a naopakjejich divácká obliba rostla. Do distribuce byly vybírány nejprve klasické snímky, kterése však s velkým diváckým zájmem nesetkaly. Druhou skupinou byly v 80. letech so-ciálně-kritické tituly, jejichž úspěch byl již větší, avšak nijak oslňující. Od poloviny 80.let klesl počet distribuovaných filmů, zato vzrostla jejich žánrová pestrost, která šlavstříc diváckým zájmům. Dobrodružné a fantastické snímky distribuované koncemdekády dosahovaly nejvyšší návštěvnosti, stejně jako jiné, dosud opomíjené žánry. V divácké preferenci však americká kinematografie nehrála tak významnou rolijako například v případě uvedeného Německa. Svým vlivem se dělila o popularitu sprodukcemi ostatních nesocialistických kinematografií, jako byla Francie, Itálie či Vel-ká Británie. Pokud sečteme návštěvnost tvorby socialistických zemí (včetně Českoslo-venska) a západních zemí, je podíl na návštěvnosti 37,45% na 62,55%. Spíše než zeměpůvodu (vyjma domácí tvorby) rozhodoval žánr – návštěvnost vedly komedie a filmydobrodružné, fantastické a hudební. Druhá divácká preference se týkala hereckýchhvězd – Robert Redford, Paul Newman a Dustin Hoffman za USA, Louis de Funés,Pierre Richard a Jean-Paul Belmondo za Francii, Bud Spencer a Terence Hill za Itálii. Americký film sice byl na jednu stranu tvorbou kapitalistickou, ale na stranudruhou přinášel též výbornou diváckou odezvu a s ním spojené vyšší zisky. Při kalku-laci nákupu několik let starého amerického filmu (jehož cena zatím notně klesla) donaší distribuce – kde po něm byl takříkajíc hlad, což vyvolalo značný divácký zájem,vychází celá transakce jako velmi výhodný obchod. Tato práce se často omezila na pouhý mechanický popis a kvantifikaci americ-kých filmů v našich kinech a poněkud opomněla jeden důležitý fakt – nadekretovanádistribuce na straně jedné a divácká obec na straně druhé je jakýsi živoucí organi-zmus, který je třeba zkoumat v jeho komplexnosti a nezaměřit se jen na jeden prvek.Americká kinematografie nebyla výhradním dodavatelem atraktivních filmů a herec-kých hvězd, ale stávala se částí komplexního pole, kde svou roli hrála tradiční oblibadomácí tvorby a taktéž filmů z Francie. Americké filmy tak byly prvkem té části filmové distribuce, která ať již nazývánanesocialistická, západní či kapitalistická, nesměla v nabídce přesáhnout 40%. Přestose na výsledné návštěvnosti a tím pádem i tržbách podílela z více jak 60%, což muselojednoznačně vyvolávat vnitřní pnutí mezi ideologickými požadavky na straně jednéa ekonomickými potřebami na straně druhé. Důkladnější průzkum tohoto vnitřníhopnutí se zde však omezil jen na možné trendy a vzhledem k nedostupnosti archivníchmateriálů tak byl úspěšný jen částečně. Naznačená problematika tak čeká na další,podrobnější výzkum. - 109 -
  • 110. 10. Přílohy 10.1 Literatura• ABRHÁMOVÁ, Božena (1972): Poznámky o současném americkém avantgardním filmu. Film a doba, 18, č. 5, s. 263–269.• ABRHÁMOVÁ, Božena (1988): Á propos: výchova (Výchova filmového diváka). Kul- turní rozvoj, 4, č. 16, s. 3.• ADAMEC, Oldřich – JEŘÁBKOVÁ, Jitka (1971): Filmexport dovezl pro naše kina (Rozhovor). Záběr, 4, č. 4, s. 3.• ADAMEC, Oldřich (1969): Filmexport odpovídá. Záběr, 2, č. 12 (14. 6.), s. 6.• ADAMEC, Oldřich (1970): Filmové hvězdy – ano, či ne? Mladá fronta, 26, č. 206 (7989) (1. 9.), s. 4.• ADAMEC, Oldřich (1971): Zrcadlo americké společnosti (Filmový western). Záběr, 4, č. 8, s. 4.• ADAMOVIČ, Ivan (ed.): Encyklopedie fantastického filmu. Praha: Cinema, 230 s.• ALRIDGE, James (1974): Pravda o velkých bitvách (Falzifikace úlohy Rudé armády v 2. světové válce film států západ.). Rudé právo, 54, Č. 28 (2. 2.), s. 5.• ALTMAN, Rick (1989): Sémanticko-syntaktický přístup k filmovému žánru. Ilumina- ce, 1, č. 1, s. 17–29.• ALTMAN, Rick (1999): Film/Genre. London: British Film Institute, 246 s.• ALTMAN, Rick (2002): Obaly na vícero použití. Žánrové produkty a proces recykla- ce. Iluminace, 14, č. 4, s. 5–40.• A. N. (1985): Distribuční sloupek (Činnost Ústřední půjčovny filmů). Záběr, 18, č. 6, s. 7.• ar (1984): Sedmero filmů (z kapitalistických států). Záběr, 17, č. 1, příl. , s. 4.• ARBEIT, Marcel (ed.) (2000): Bibliografie americké literatury v českých překladech A- G, H-P, Q-Z. Olomouc: Votobia, 1884 s.• BALÍK, Jaroslav (1981): Milí diváci, proč nechodíte častěji do kina? (Návštěvnost čs. kin). Kino, 36, č. 5, s. 3–4.• BALÍK, Stanislav – HLOUŠEK, Vít – HOLZER, Jan – ŠEDO, Jakub (2007): Politický systém českých zemí 1948–1989. Brno: Masarykova univerzita, 184 s.• BARÁKOVÁ, Jitka (1987): Otevřené možnosti (Ústřední půjčovna filmů Praha. Mož- nosti distribuce videokazet. Rozhovor). Amatérský film a video, 19, č. 10, s. 226– 227.• BARTÍK, Pavel (1987): Hvězdy v Moskvě nemlčely (MFF). Tvorba, 18, č. 35 (2. 9.), s. 6–7.• BARTOŠEK, Luboš (1975a): Evropa versus Amerika (Vývoj). Amatérský film, 7, č. 3, S. 61.• BARTOŠEK, Luboš (1975b): Filmová groteska a Charlie Chaplin (Historický vývoj). Amatérský film, 7, č. 4, s. 85.• BARTOŠEK, Tomáš (1978): Současná ohlédnutí do filmové minulosti (Retro filmy USA). Film a doba, 24, č. 8, s. 452–456.• BARTOŠEK, Tomáš (1980): Rocky. Záběr, 13, č. 23, s. 4.• BARTOŠKOVÁ, Šárka (1972): O mužích zákona a proti němu (Současný detektivní film). Kino, 27, č. 14, s. 6–7. - 110 -
  • 111. • BASKAKOV, Vladimír (1984a): V epicentru ideového sporu. Filmové plátno a ideologický boj (Vývoj filmu v USA, 70. – 80. léta). Film a doba, 30, č. 6, s. 332– 337.• BASKAKOV, Vladimír (1984b): V epicentru ideového sporu. Filmové plátno a ideologický boj (Vývoj filmu v USA, 70. – 80. léta). Film a doba, 30, č. 7, s. 391– 394.• BEDNÁROVÁ – KENÍŽOVÁ, Katarína (1979): Dabing jako sposob přenosu jazykové komunikácie. Panoráma, 1979, č. 2, s. 30–36.• BEDNÁŘOVÁ, Eva (1985): Titulky kontra dabing? (Současné problémy titulkování a dabování zahraničních filmů). Záběr, 18, č. 13, s. 6.• BERNARD, Jan – FRÝDLOVÁ, Pavla (1988): Malý labyrint filmu. Praha: Albatros, 510 s.• BIČÍKOVÁ, Magdalena (1989): Jak objevit Ameriku (Výstava „Americký film“, Pra- ha). Práce, 45, č. 125 (30. 5.), s. 6.• Bk (1981a): Malá historie filmu (Směrnice pro dovoz filmů, ČSR, r. 1932). Záběr, 14, č. 17, s. 4.• Bk (1981b): Malá historie filmu (Čs. dovozní směrnice, r. 1934; činnost Filmového poradního sboru, r. 1920–1939). Záběr, 14, č. 18, s. 4; č. 19, s. 4.• BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír (2004): Čas sluhů (1969–1989). In: SYLVESTROVÁ, Marie (ed.): Český filmový plakát 20. století. Brno: Moravská galerie – Praha: Exlibris, s. 106–114.• BEHA, Josef – PROCHÁZKOVÁ, Jana (1987): Realizace kulturní politiky v ČSR 1970– 1985. Praha: Státní knihovna ČSR, 63 s.• BOR, Jiří (1989): Naše filmy v zahraničí (Čs. filmexport, distribuce a koprodukce). Práce, 45, č. 50 (28. 2.), s. 6.• BOR, Vladimír (1977): Filmy a výroky režisérů o svých dílech. Záběr, 10, č. 2, s. 5.• BROŽ, Jaroslav – FRÝDA, Myrtil (1988) 666 profilů zahraničních režisérů. Praha: Československý filmový ústav, 558 s.• BROŽ, Jaroslav (1970a): Mobilizace filmující mládeže v USA. (Současný film USA). Záběr, 3, č. 2, s. 7.• BROŽ, Jaroslav (1970b): Staré filmy pro mladé diváky. Záběr, 2, č. 5, s. 3.• BROŽ, Jaroslav (1971a): Hollywood včera a dnes (Dějiny kinematografie USA). Kvě- ty, 21, č. 9, s. 38–39.• BROŽ, Jaroslav (1971b): Černošská divácká obec a Hollywood. Záběr, 4, č. 2, s. 4.• BROŽ, Jaroslav (1971c): Od operety a revue k muzikálu. Záběr, 4, č. 4, s. 5.• BROŽ, Jaroslav (1971d): Hledá film nové diváky? (Pokles návštěvnosti kin v kapitalistických zemích). Záběr, 4, č. 5, s. 7.• BROŽ, Jaroslav (1973): Módní vlna filmů o mafii. Záběr, 6, č. 9, s. 7.• BROŽ, Jaroslav (1975): Držitelé Oscarů. Záběr, 8, č. 9, s. 6.• BROŽ, Jaroslav (1976a): Zlatý věk filmové grotesky. Květy, 26, č. 53, s. 38–39.• BROŽ, Jaroslav (1976b): Malá historie filmu (Filmové grotesky USA). Záběr, 9, č. 10, s. 4.• BŘEZINA, Václav – BENSCH, Stanislav (1988): Filmy z MFF (Karlovy Vary) do na- šich kin (Dramaturgické plány ÚPF. Rozhovor). Záběr, 21, č. 17, s. 1.• BŘEZINA, Václav (1997): Lexikon českého filmu. Praha: Cinema, 552 s.• BŮBALA, Jan (1985): Distribuční sloupek (Poslání a úkoly čs. filmu organizace Infor film servis. Rozhovor). Záběr, 18, č. 14, s. 7. - 111 -
  • 112. • BUBLA, Jiří (1975): Proč právě těchto 16 (FFP. Rozhovor). Záběr, 8, č. 1, příl., s. 1.• BUBLA, Jiří (1979): Parametry propagace (Čs. Film). Záběr, 12, č. 19, s. 1.• BUBLA, Jiří (1980a): Filmy pro našeho diváka (Zásady výběru zahraničních sním- ků). Tvorba, 11, č. 3 (16. 1.), s. 6.• BUBLA, Jiří (1980b): Film ve společenském kontextu (Čs. filmová distribuce a filmoví diváci). Panoráma, 1980, č. 47, s. 16–21• BUBLA, Jiří (1981a): Cesty filmů (Příprav. Premiéry filmů v čs. kinech). Kino, 36, č. 14, s. 4–5.• BUBLA, Jiří (1981b): Film ’82 (Dramaturgický plán čs. film. distribuce). Kino, 36, č. 21, s. 3–4.• BUBLA, Jiří (1981c): Druhý poločas (čs.) filmové distribuce. (Příprava premiéry fil- mů). Záběr, 14, č. 14, s. 1.• BULÍN, Josef (1970): Film nepotřebuje dotace?. Film a doba, 16, č. 1, s. 33–34.• CEJP, Martin (1974): Postoje české veřejnosti k hodnotě, funkci a náplni volného ča- su. Praha: Ústav pro výzkum kultury, 251 s.• Celovečerní filmové programy. Oběžný stav k 31. 12. 1987 (1988). Praha: ÚPF, 96 s.• CIESLAR, Jiří (1984): Kolekce přitažlivých filmů (FFP, zimní část; Filmy kapitalistic- kých států). Záběr, 17, č. 26, příl. , s. 4.• CIESLAR, Jiří (1986): Osm filmů (z kapitalistických států, FFP). Záběr, 19, č. 10, příl. s. 4.• CIESLAR, Jiří (1987): Od legendy k detektivce a komedii (Filmy z kapitalistických států). Záběr, 20, č. 10, příl., s. 4.• CLAIR, René (1970): Filmové umění: Včera a dnes (Vývoj společenské funkce světo- vého filmu), přel. Jaroslav Brož. Film a doba, 16, č. 2, s. 60–67.• COOK, Bruce (1980): Válka mezi scénáristy a režiséry: stanovisko režisérů (Podíl scénáristy a režiséra na konečné podobě filmu; problémy autorství filmu; Film USA); přel O. A.. Panoráma, 1980, č. 2, s. 82–87.• COURTON, Miroslav (1976): Nově i ve filmové distribuci. Rudé právo, 56, Č. 125 (27. 5.), s. 5.• COURTON, Miroslav (1978): Potíže se zvířátky (Katastrofické filmy USA s přírod. Náměty – satir. fejeton). Rudé právo, 58, č. 259 (2. 11.), s. 3.• COURTON, Miroslav (1981): Květy zla. Kde jsou příčiny a jaké jsou důsledky násilí v umění (Téma násilí Ve filmech kapitalistických států). Rudé právo, 61, č. 293 (11. 12.), s. 6.• ČAŇKOVÁ, Markéta (1989): Americký film u nás (Výstava „Americký film“, Praha). Záběr, 22, č. 12, s. 4.• DANĚK, R. : (1986): Podzim a zima v programu ÚPF (Dramaturgický plán film. dis- tribuce). Záběr, 19, č. 17, s. 1.• DANĚK, Rudolf (1987): Podzimní nabídka (Distribuce filmů v ČSSR). Rudé právo, 67, č. 194 (20. 8.), s. 5.• DANIELIS, Aleš – DANĚK, Rudolf – BŘEZINA, Václav – BENCH, Stanislav (1989): Jak to vidí distributoři (Filmová distribuce ÚPF. Rozhovor). Záběr, 22, č. 3, s. 1–2.• DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989a): Film a divák I. Film a doba, 35, č. 1, s. 24–25.• DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989b): Film a divák II. České filmy – přivrácená tvář. Film a doba, 35, č. 2, s. 76–77. - 112 -
  • 113. • DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989c): Film a divák III. České filmy – odvrácená tvář. Film a doba, 35, č. 3, s. 148–150.• DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989d): Film a divák IV. Slovenské filmy – čeští a slovenští diváci. Film a doba, 35, č. 4, s. 204–205.• DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989e): Film a divák V. Polská a maďarská kine- matografie. Film a doba, 35, č. 5, s. 267–268.• DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989f): Film a divák VI. Filmy z německé jazykové oblasti. Film a doba, 35, č. 6, s. 320–321.• DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989g): Film a divák VII. Francouzské a italské filmy. Film a doba, 35, č. 7, s. 394–395.• DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989h): Film a divák VIII. Kinematografie někte- rých dalších socialistických zemí. Film a doba, 35, č. 8, s. 442–443.• DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989i): Film a divák IX. Ještě o evropské kinema- tografii. Film a doba, 35, č. 9, s. 506–507.• DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989j): Film a divák X. Nové světy. Film a doba, 35, č. 10, s. 556–558.• DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989k): Film a divák XI. Jedna uzavřená kapitola. Film a doba, 35, č. 11, s. 622–623.• DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko (1989l): Film a divák XII. Vzdálené světy + závě- rečný účet. Film a doba, 35, č. 12, s. 684–685.• DANIELIS, Aleš – HÁJEK, Radko – JÍRA, Jan (et al.) (1990): Provolání k filmovým distributorům. Zpravodaj ÚPF, č. 2, s. 3–4.• DANIELIS, Aleš – SPÁČILOVÁ, Mirka (1989): Znovuzrození filmů (Distribuce zaká- zaných filmů). Svobodné slovo, 45, č. 281 (29. 11.), s. 5.• DANIELIS, Aleš (1986): Kritéria pro hodnocení kulturně politické práce s filmem. Zpravodaj ÚPF, č. 7, s. 3–7.• DANIELIS, Aleš (1988): Filmová distribuce v roce 1988 [sic-1989]. Záběr, 21, č. 20, s. 1.• DANIELIS, Aleš (1989): K návratu filmů 60. let filmové distribuce. Záběr, 22, č. 25. s. 1.• DANIELIS, Aleš (2007): Česká filmová distribuce po roce 1989. Iluminace, 19, č. 1 (65), s. 53–104.• DĚD, Jiří (1978): Perspektivy prostorového filmu. Záběr, 11, č. 13, s. 6.• DITMAR, René – MAŠEK, Vladislav (1971): Co nás čeká, co nás nemine. Dvě stě premiér ročně (Rozhovor). Záběr, 4, č. 3, s. 3.• Dokumenty Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě – Helsinky ’75. Praha: Svoboda, 1975, 128 s.• Dokumenty z archivu ÚV KSČ I., Zpráva o situaci a návrh dalšího postupu konsoli- dace v čs. kinematografii (6. 1. 1970) (1997a). Iluminace, 9, č. 1 (25), s. 162 – 176• Dokumenty z archivu ÚV KSČ II., Zpráva o situaci v čs. kinematografii (22. 3. 1971) (1997b). Iluminace, 9, č. 1 (25), s. 176 – 201• DRAHOTA, Lubor – ABRHÁM, Josef (1983): Potlesk nebral konce (Týden čs. filmů, Kanada a USA. Rozhovor). Mladá fronta, 39, 289 (12185) (7. 12.), s. 8.• du (1973): Bojíte se také rádi ? (Filmový horror). Záběr, 6, č. 9, s. 6.• DVOŘÁK, Jan (1979): Tvář národa – tvář filmu (Typizující regionální prvky ve světo- vém filmu 60.-70. let). Film a doba, 25, č. 5, s. 270–274. - 113 -
  • 114. • DVOŘÁK, Jan (1982): Povolání: reportér (Filmy z prostředí novinářů a reportérů). Film a doba, 28, č. 4, s. 195–198.• DVOŘÁK, Jan (1983): Filmy v řadách (Tématické a žánrové okruhy v současném západním filmu. Komerční a autorské filmy. Film a televize). Film a doba, 29, č. 1, s. 31–34.• DVOŘÁKOVÁ, Ivana (1978): Ozvěny mccarthismu (Film USA a téma pronásledování pokrokových osobností v Hollywoodu). Tvorba, 9, č. 23 (7. 6.), s. 14.• DVOŘÁKOVÁ, Tereza (1997): Česká kinematografie v období normalizace 1969– 1975. Výběrová bibliografie. Iluminace, 9, č. 2 (26) (1997), s. 216–227.• F (1984): Setkání představitelů distribucí socialistických zemí (Karlovy vary, r. 1983). Záběr, 17, č. 2, s. 1.• Fakta nelze zamlčet I. Svědectví lidí a dokumentů (1971). Praha: Knihovna Rudého práva, 176 s.• Fakta nelze zamlčet III. Svědectví lidí a dokumentů. (1971) Praha: Knihovna Rudého práva, 152 s.• FAURE, Justine (2006): Americký přítel. Československo ve hře americké diplomacie. Praha: Nakladatelství Lidových novin, 329. s.; přel. Tomáš Kybal (L’ami américain. La Tschécoslovaquie, enjeu de la diplomatie américaine 1943–1968, 2004)• FIALA, Miloš (1969a): Poznámky k bilanci. Náš film 1968. Rudé právo, 49, č. 13 (16. 1.), s. 5.• FIALA, Miloš (1969b): Stanovisko filmových a televizních tvůrců. Rudé právo, 49, č. 46 (24. 2.), s. 2.• FIALA, Richard – HUMPLÍK, Alois (1990): Rozhovor na téma dramaturgické. Zpravo- daj ÚPF, č. 8, s. 3–5.• FIALA, Richard – JÍRA, Jan (1990): Rozhovor lehce prognostický. Zpravodaj ÚPF, č. 7, s. 3–5.• FIALA, Richard – PECHÁNKOVÁ, Milica (1991): O distribuční skupině Alfa. Zpravo- daj Lucernafilmu, č. 6, s. 3–4.• FIALA, Richard – STRNAD, Jan (1991): O distribuční skupině Beta. Zpravodaj Lu- cernafilmu, č. 7, s. 3–5.• FIALA, Richard (1987): Filmová distribuce v zemích přátel – NDR. Zpravodaj ÚPF, č. 3, s. 3–6.• FIALA, Richard (1988a): Úvaha předpřestavbová. Zpravodaj ÚPF, č. 2, s. 3–4.• FIALA, Richard (1988b): Závěrečný účet roku 1987. Zpravodaj ÚPF, č. 3, s. 3–8.• FIALA, Richard (1989): Závěrečný účet roku 1988. Zpravodaj ÚPF, č. 3, s. 3–8.• FIALA, Richard (1990a): Závěrečný účet roku 1989. Zpravodaj ÚPF, č. 3, s. 3–10.• FIALA, Richard (1990b): Jak dopadly v kinech. Zpravodaj ÚPF, č. 5, s. 3–9.• FIALA, Richard (1990c): FFP-zima 90: Poslední výstraha. Zpravodaj ÚPF, č. 6, s. 5– 7.• FIALA, Richard (1990d): Filmy ano – ale za co? Zpravodaj ÚPF, č. 6, s. 23–24.• FIALA, Richard (1990e): FFP-léto: zborcené harfy tón. Zpravodaj ÚPF, č. 9, s. 12–13.• FIALA, Richard (1991a): Filmy roku 1989 pod zorným úhlem rentability. Zpravodaj Lucernafilmu, č. 4, s. 15–17.• FIALA, Richard (1991b): Jak dopadly v kinech. Zpravodaj Lucernafilmu, č. 5, s. 10– 11.• FIALA, Vladimír (1970): České filmové plakáty. Film a doba, 16, č. 3, s. 166–169. - 114 -
  • 115. • FIEDLER, RUDOLF (1988): K výchově filmového diváka. Kulturní rozvoj, 4, č. 11, s. 5.• FIKEJZ, Miloš (2002a): Slovník zahraničních filmových herců konce XX. století. A-K. Praha: Volvox Globator, 753 s.• FIKEJZ, Miloš (2002b): Slovník zahraničních filmových herců konce XX. století. L-Z. Praha: Volvox Globator, 748 s.• Fl (1985): Hvězdy mění svou tvář (Vývoj hvězdného kultu film. hereček v kapital. státech). Kino, 40, č. 24, s. 28–29.• FLEGL, Vladimír (1977): Ústava ČSSR. Praha: Orbis, 192 s.• FOJTÍK, Jan (1981): Ustavující sjezd Svazu českých dramatických umělců. Zproje- vu Jana Fohtíka (říjen 1972). In.: ŠTÁBLA, Zdeněk – TAUSSIG, Pavel: KSČ a československá kinematografie (výbor dokumentů z let 1945–1980). Praha: Česko- slovenský filmový ústav, s. 126–131.• FOLL, Jan (1989): Miloš Forman. Praha: Čs. filmový ústav, 48 s.• FRANCL, Gustav (1971): Olympiáda a tucet tvůrců (Olympijské hry v Mnichově ve světovém filmu). Kino, 26, č. 25, s. 12.• FRANCL, Gustav (1977): Romantika pro horké dny (Dobrodružné filmy). Kino, 32, č. 16, s. 12–13.• FRANCL, Gustav (1978): Na téma minulosti a humoru (Zahraniční filmy na FFP). Záběr, 11, č. 12, příl. , s. 4.• FRANCL, Gustav (1979): Možnosti, které čekají (Návštěvnost v čs. kinech). Záběr, 12, č. 16, s. 1.• FRANCL, Gustav (1989): Největší filmová událost (Udělení film. ceny USA Oscar, Los Angeles). Záběr, 22, č. 8, s. 1.• FRÍDA, Myrtil (1977): Malá historie filmu (USA). Záběr, 10, č. 3, s. 4.• FRÍDA, Myrtil (1978): Malá historie filmu (Dějiny filmu USA, r. 1927–1932). Záběr, 11, č. 12, s. 4.• FRONK, Bedřich – FRIDRICHOVÁ, Hana (1975): Zastavení v dabingu (Rozhovor). Kino, 30, č. 25, s. 2.• FRONKOVÁ, Marie – POLEŠOVSKÝ, Jan (1984): Návštěva v barrandovském dabin- govém studiu (Rozhovor). Kino, 39, č. 8, s. 13.• FRUHAUF, Jiří (1979): Za bělehradským festivalem. Film a doba, 25, č. 7, s. 399– 402.• GARNCARZ, Joseph (1994): Hollywood in Germany. The Role of American Films in Germany, 1925–1990. In: Elwood, David W – Kroes, Rob (eds.): Hollywood in Euro- pe: Experience of Cultural Hegemony. Amsterdam: VU University Press, s. 94–135.• GEJKO, Jurij (1986): Jak čelit náporu komerce? (převzato z Komsomolské pravdy). Zpravodaj ÚPF, č. 5, s. 15–17.• GEJKO, Jurij (1987): V záběru je přestavba (převzato z Komsomolské pravdy). Zpra- vodaj ÚPF, č. 6, s. 25–28.• GÍMEŠ, Emil – KOUDELKA, František (eds.) (1996) Počátky normalizace na severní a střední Moravě: sborník studií. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 136 s.• HÁBOVÁ, Dana – JAROŠ, Jan (1987): O překládání filmů (Dabing a titulky. Rozho- vor). Tvorba, 18, č. 3 (21. 1.), s. 10.• HÁBOVÁ, Milada – VYSEKALOVÁ, Jitka (eds.) (1981) Československá kinematogra- fie. Praha: Československý filmový ústav, 115 s. - 115 -
  • 116. • HÁBOVÁ, Milada (1988): Francouzské zastavení (Film USA „Poslední Kristovo poku- šení“, r. Martin Scorsese). Záběr, 21, č. 23, s. 4.• HAHNOVÁ, Zdenka (1980): Americký film očima Angličana (Současný amer. film). Film a doba, 26, č. 8, s. 466–468.• HÁJEK, Miloš (1990): Politická opozice a hnutí za lidská práva v 70. a 80. letech v Československu. In: MENCL, Vojtěch-HÁJEK, Miloš-OTÁHAL, Milan- KADLECOVÁ, Erika: Křižovatky 20. století. Světlo na bílá místa v nejnovějších ději- nách. Praha: Naše vojsko, s. 333–336.• HÁJEK, Miloš – RYŠÁNKOVÁ, Jarmila (eds.) (1990): Svět a Československo ve 20. sl- toletí. Praha: Horizont, 184 s.• HÁJEK, Radko – h-t (1985): Distribuční sloupek (Činnost oddělení průzkumu práce s filmem. Ústřední půjčovny filmů, Praha). Záběr, 18, č. 15, s. 7.• HÁJEK, Radko (1982): Odvracejí se ve světě diváci od kina? (Návštěvnost kin v socialistických, kapitalistických a rozvojových státech). Film a doba, 28, č. 3, s. 168–169.• HÁJEK, Radko (1985a): Naše filmy a naši diváci (Návštěvnost čs. kin a čs. filmů, 1984). Scéna, 10, č. 4, s. 2.• HÁJEK, Radko (1985b): Filmový divák (ne)známý (Čes. Filmová sociologie). Scéna, 10, č. 8, s. 13.• HÁJEK, Radko (1986a): Rok 1985 v českých kinech. Zpravodaj ÚPF, č. 2, s. 3–5.• HÁJEK, Radko (1986b): Jak dopadly v kinech. Zpravodaj ÚPF, č. 5, s. 3–7.• HÁJEK, Radko (1986c): Třicet veteránů. Zpravodaj ÚPF, č. 10, s. 3–4.• HÁJEK, Radko (1986d): České filmy opět bez diváků? (Návštěvnost, r. 1985). Scéna, 11, č. 11, s. 8.• HÁJEK, Radko (1986e): Umění respektovat i diváky (Čs. filmová distribuce). Scéna, 11, č. 21/22, s. 3.• HÁJEK, Radko (1987a): Jak dopadly v kinech. Zpravodaj ÚPF, č. 4, s. 3–7.• HÁJEK, Radko (1987a): Nejisté vyhlídky kin? (K poklesu návštěvnosti čes. kin). Scéna, 12, č. 4, s. 3.• HÁJEK, Radko (1987b): Kina v létě (Návštěvnost letních kin v ČSR). Tvorba, 18, č. 33 (19. 8.), s. 9.• HÁJEK, Radko (1988b): Kino v šoku (Příčiny poklesu návštěvnosti čs. kin.). Scéna, 13, č. 10, s. 1.• HÁJEK, Radko (1988c): S odvahou do kina (Návštěvnost pražských kin). Scéna, 13, č. 21/22, s. 9.• HÁJEK, Radko (1990): Na procenta. Zpravodaj ÚPF, č. 4, s. 38–39• HALADA, Andrej (1997): Český film devadesátých let. Od Tankového praporu ke Koljovi. Praha: Lidové noviny, 245 s.• HAVELKA, Jiří (1967): Kronika našeho filmu 1898–1965. Praha: Filmový ústav, 253 s.• HEJČOVÁ, Helena (1983): Filmové téma: rasismus. Kino, 38, č. 15, s. 3.• HEJČOVÁ, Helena (1987a): Distribuční rok 1986: žádné překvapení (Současné pro- blémy divácké návštěvnosti v čs. kinech). Kino, 42, č. 5, s. 15.• HEJČOVÁ, Helena (1987b): Bavíme se (v kině) na úrovni? (Současné problémy di- vácké návštěvnosti v čs. kinech). Kino, 42, č. 26, s. 15.• HEJČOVÁ, Helena (1989): Na skok v Hollywoodu (Výstava „Americký film“, Praha). Kino, 44, č. 14, s. 13. - 116 -
  • 117. • HENDRICH, Vladimír (1985): Dědictví drsné prózy. K filmovému ztvárňování speci- fických kvalit drsné detektivky (Film. adaptace románů Dashiella Hammetta a Raymonda Chandlera). Film a doba, 31, č. 10, s. 568–576.• HEPNEROVÁ, Eva (1971a): Co chcete o nich vědět (Světoví filmoví herci). Kino, 26, č. 21, s. 8–9 a 16.• HEPNEROVÁ, Eva (1971b): Pouze pro silné nervy (Filmové horrory). Kino, 26, č. 25, s. 8–9.• HEPNEROVÁ, Eva (1973): City se ještě nepřežily (Téma filmů kapitalistických stá- tů). Kino, 28, č. 25/26, s. 8–9.• HEPNEROVÁ, Eva (1974): Filmová setkání (Dny britského filmu, Praha, Bratislava). Kino, r. 29, č. 8, s. 3.• HEPNEROVÁ, Eva (1977): Panebože, jaká je to země. Záběr, 10, č. 8, s. 7.• HEPNEROVÁ-ZAORALOVÁ, Eva (1983): Trh hodnot, senzací i marnosti (MFF Can- nes). Kino, 38, č. 13, s. 11.• HEPNEROVÁ-ZAORALOVÁ, Eva (1986): Sanremo 1986. Blýskání na časy?. Film a doba, 32, č. 7, s. 394–398.• HEPNEROVÁ-ZAORALOVÁ, Eva (1989a): Cannes ve znamení mládí (MFF Cannes). Svobodné slovo, 48, (26. 5), č. 122, s. 5.• HEPNEROVÁ-ZAORALOVÁ, Eva (1989b): Poslední pokušení světového filmu. Po- známky k trendům především západních kinematografií. Tvorba, 20, č. 5 (1. 2.), příl. s. 1-4.• HEPNEROVÁ-ZAORALOVÁ, Eva (1989c): Titulky kontra dabing? Záběr, 22, č. 13, s. 1.• hh (1985): O kinech plných a prázdných (Divácká návštěvnost). Kino, 40, č. 3, s. 15.• hh (1986): Filmy, kina, diváci (Současné problémy divácké návštěvnosti v čs. ki- nech). Kino, 41, č. 5, s. 15.• HLADKÝ, Miroslav (1976): Současný film a současný filmový hrdina (Rozhovor). Scéna 76, 1, č. 4, s. 5–6.• HOFMANOVÁ, Libuše (1970): Co nás čeká, co nás nemine? O dovozu filmů z pohledu Čs. Filmexportu. Záběr, 3, č. 1, s. 7.• HOFMANOVÁ, Libuše (1989a): Týden s americkým filmem. Film a doba, 35, č. 7, s. 407–408.• HOFMANOVÁ, Libuše (1989b): Filmy jsou dějinami, které psal blesk (Výstava „Ame- rický film“, Praha). Film a doba, 35, č. 10, s. 588–590.• HOLÝ, Jiří (1982): Odpovídá… (Čes. dabing). Scéna, 7, č. 13, s. 2.• HOLÝ, Josef (1973): Kina, filmy, diváci (Návštěvnost kin v Severočeském kraji. Pře- hled). Průboj, 25 (53), č. 67 (20. 3.), s. 5.• HOLÝ, Karel (1985): Filmová distribuce posledních let. In: Tichý, Vladimír (ed.): Pa- norama československého filmu. Praha: Panorama, s. 193–202• HOPPE, Jiří (1997a): Normalizace a československá kinematografie. Iluminace, 9, č. 1 (25), s. 157–161• HOPPE, Jiří (1997b): Prameny k dějinám české kinematografie 1966–1971 v archivu ÚV KSČ. Iluminace, 9, č. 1 (25), s. 213–215• HORÁČEK, Michal (1989): Hollywood a nejenom on (Film USA, sympozium, Praha). Mladý svět, 31, č. 32, s. 20–21.• HOŘEJŠÍ, Jan (1968): Nemožné nápady Walta Disneye. In: Goldschneider, Franti- šek: Magazín kina 1968, Praha: Orbis, s. 138–149 - 117 -
  • 118. • HOUDEK, Jiří (1987): Moskva 87 (MFF). Film a doba, 33, č. 10, s. 558–563.• Hrajeme filmy ze všech kontinentů. Zpravodaj ÚPF, 1987, č. 1, s. 32–33.• HRBAS, Jiří (1971a): Kapitoly o našem a světovém filmu. Film a doba, 17, č. 2, s. 68–72.• HRBAS, Jiří (1971b): Kapitoly o našem a světovém filmu (pokrač.). Film a doba, 17, č. 3, s. 124–128.• HRBAS, Jiří (1971c): Kapitoly o našem a světovém filmu (Vývoj) (pokrač.). Film a doba, 17, č. 4, s. 177–186.• HRBAS, Jiří (1971d): Kapitoly o našem a světovém filmu (Vývoj) (pokrač.). Film a doba, 17, č. 5, s. 234–242.• HRBAS, Jiří (1973): Rok přelomu. Film a doba, 19, č. 1, s. 4–5.• HRBAS, Jiří (1975): Návrat grotesky – film touží po smíchu. Záběr, 8, č. 13, s. 1.• HUMPLÍK, Alois – čkr (1989): Rambo vedle filmů z trezoru (Rozhovor). Lidová demo- kracie, 45, (16. 12.), s. 5.• HUMPLÍK, Alois – HEJČOVÁ, Helena (1987): Filmy, kina, diváci (Distribuce a návštěvnost kin. Rozhovor). Kino, 32, č. 9, s. 3.• HUMPLÍK, Alois – HEJČOVÁ, Helena (1988): Ústřední půjčovna filmů uvádí… (Dis- tribuce filmů v ČSR. Rozhovor). Kino, 43, č. 7, s. 3.• HUMPLÍK, Alois – HEJČOVÁ, Helena (1989) Uvidíme v kinech (Dramaturgické plány ÚPF. Rozhovor). Kino, 44, č. 24/25, s. 3–4.• HUMPLÍK, Alois – LÍKAŘOVÁ, Zdenka (1989): Filmy a diváci (Filmová distribuce v ČSSR. Rozhovor). Tvorba, 20, č. 29 (19. 7.), s. 4.• HUMPLÍK, Alois (1979): Berlinale: Napůl jablko, napůl kaktus (Též film USA „Prošli peklem /“Lovec jelenů“/ režie M. Cimimo). Film a doba, 25, č. 6, s. 354.• HUMPLÍK, Alois (1986): Dvě stě filmů ročně (Čs. distribuce kapitalistických států). Tvorba, 17, č. 28 (16. 7.) , s. 9.• HUMPLÍK, Alois (1988): Stále živé téma: filmová distribuce (Dramaturgie ÚPF, Pra- ha. Rozhovor). Scéna, 13, č. 21/22, s. 9.• HUMPLÍK, Alois (1989): Z trezorů na plátna kin (Uvedení filmů ze 60. let. Rozhovor). Rudé právo, 70, č. 296 (16. 12.), s. 2.• HÝSKOVÁ, Alena (1987): Proč chodíme do kina? Zpravodaj ÚPF, č. 3, s. 19–20.• Charta 77 – Prohlášení Charty 77 ze dne 1. 1. 1977. In: JEŽEK, Vlastimil – LUKEŠ, Klement – PROKŠ, Petr (1991): Historie v nepokřiveném zdrcadle: Čas normalizace. Československo v letech 1968–1989. Praha: Fortuna, s. 33–35.• CHLUPÁČ, Josef – PURŠ, Jiří (1970): Jak v roce 1970 (Čs. Kinematografie. Rozho- vor). Záběr, 3, č. 3, s. 3.• CHOTEK, J. (1970a): Nestárnoucí komika němého plátna (Americké filmové grotes- ky). Záběr, 3, č. 14, s. 5.• CHOTEK, J. (1970b): Haló, Dolly na pomoc americkým muzikálům. Záběr, 3, č. 3, s. 6.• CHOTEK, J. (1970c): Hvězdný dorost se hlásí o slovo (Mladí zahraniční herci). Zá- běr, 3, č. 6, S. 4.• CHOTEK, J. (1970d): Řvoucí lev v dražbě (Dražba rekvizit filmové společnosti Metro- Goldwyn-Mayer). Záběr, 3, č. 12, s. 7.• CHOTEK, J. (1971) Historie amerického západu v jiném světle (Současný film USA). Záběr, 4, č. 18, s. 4. - 118 -
  • 119. • IGNATOVSKI, Vladimír (1985): Hasnoucí jas stříbrného plátna (Klesající návštěv- nost kin); přel. Jan Pišta. Televizní tvorba, 1985, č. 1–2, s. 22–30.• is (1985): S úsměvem i s vážností (Filmy kapitalistických států). Záběr, 18, č. 10, příl. , s. 4.• JABLONSKÁ, Vlasta (1977): Československý filmexport v letech 1971–76 (Činnost filmového podniku). Kino, 32, č. 1, s. 2.• JACHNE, Karen (1989): Cesty současného amerického filmu. Tvorba, 20. , č. 27 (5. 7.), s. 14.• JACHNIN, Boris (1989): Charles Chaplin. Praha: Čs. filmový ústav, 52 s.• Jak dopadly v kinech. Zpravodaj ÚPF, 1988, č. 4, s. 3–9.• Jak dopadly v kinech Zpravodaj ÚPF, 1989, č. 5, s. 3–7.• JAROŠ, Jan (1985): Rock a opera (Film. adaptace rockových oper). Kino, 40, č. 25, s. 4–5.• JAROŠ, Jan (1988): F. Kafka a film (Film USA „Proces“, režie O. Welles a film NSR „Zámek“, režie R. Noelte). Kmen, 1 (7), č. 42, s. 12.• JAROŠ, Jan (1989a): Sci-fi ve filmu (a v našich kinech). Kino, 44, č. 17, s. 6–7.• JAROŠ, Jan (1989b): Týden amerických filmů (Přehlídka, Praha). Záběr, 22, č. 10, s. 4.• JAROŠOVÁ, Helena (1975): Nezávislý film. (Tvorba „marginálního“ filmu v kapitalistických státech od 60. let). Amatérský film, 7, č. 8–9, s. 182-183.• jc (1984): Smích i ostří nože (Filmy kapitalistických států). Záběr, 17, č. 11, příl., s. 4.• JEHNE, Leo (1981): Video na postupu (Rozvoj produkce videokazet v USA a Velké Británii). Gramorevue 81, 17, č. 6, s. 4.• JELÍNKOVÁ, Eva (1970): Kam se kutálejí koruny z kin? Film a doba, 16, č. 1, s. 32– 33.• JEŘÁBKOVÁ, Jitka – MARKVARTOVÁ, Jitka (1987): Rozhovor o dovozu a vývozu filmů. Zpravodaj ÚPF, č. 1, s. 4–8.• JÍRA, Jan (1988a): Bez propagace to nejde. Zpravodaj ÚPF, č. 1, s. 15–18.• JÍRA, Jan (1988b): Bez propagace to nejde II. Zpravodaj ÚPF, č. 2, s. 26–31.• JURKA, Jan (1983): Festival míru a přátelství. Mozaika 13. MFF v Moskvě. Film a doba, 29, č. 11, s. 629–632.• JURKA, Jan (1984): Festival shody a porozumění (24. MFF v Karlových Varech oči- ma zahraničních účastníků). Film a doba, 30, č. 11, s. 633–637.• JURKA, Jan (1988): Festival shody a porozumění (MFF Karlovy Vary). Film a doba, 34, č. 11, s. 622–627.• JUTKEVIČ, Sergej Josifovič (1981): Dialog o politickém filmu (Politický film v kapitalistických státech; Sov. politický film. Rozhovor). Film a doba, 27, č. 2, s. 64–65.• jžk (1981): Co nového v Hollywoodu (Současný americký film). Práce, 37, č. 35 (11. 2.), s. 6.• KADLEC, Jan – HOFMANOVÁ, Libuše (1988): Partneři mají zájem. Točíme zahra- niční filmy. Sbobodné slovo, 44, č. 136 (11. 6.), s. 11.• KADLEC, Vladimír (1991): Podivné konce našich prezidentů. Hradec Králové: Kruh, 329 s.• KAFKA, Miroslav (1985): I ve filmové distribuci s novými podněty (Kina v Jihomoravském kraji). Záběr, 18, č. 7, s. 1. - 119 -
  • 120. • Kalendárium 1968. <http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/1968- 1969.php?leta1968_1969kapitola=1> (citováno 15. 5. 2008)• KALINOVÁ, Lenka (1999): K sociálním dějinám Československa v letech 1969-1989. Praha: Vysoká škola ekonomická, 103 s.• KAPLAN, Karel (2000): Kořeny československé reformy 1968. Brno: Doplněk, 326 s.• KARAGANOV, A. V. (1979): Filmový proces a některé problémy kritiky (Tématika komerčních a uměleckých filmů kapitalistických států). Film a doba, 25, č. 3, s. 124–128.• Karel May by měl radost. Zpravodaj ÚPF, 1989, č. 2, s. 3–11.• KAZDA, Lubor (1981): Hollywood: zamračeno (Film USA. Finanční politika Hollywo- odu). Film a doba, 27, č. 12, s. 712–713.• KAZDA, Lubor (1984): Světla a stíny Berlinale. Ohlédnutí za 34. ročníkem MFF v Západním Berlíně. Film a doba, 30, č. 6, s. 338–344.• KIČIN, Valerij (1989): Kdo rozhoduje za nás (převzato ze Sovetskaja kultura, Moskva, 18. 11. 1986). In: Urbanová, Hana (ed.): Filmový sborník ideologický 1. No- vá cesta sovětského filmu. Film v přestavbě. Praha: Československý filmový ústav, s. 76–79.• Kina ve světě: Američané upevňují pozice. Zpravodaj ÚPF, 1989, č. 12, s. 3–7.• KLASOVÁ, Jana – FRONEK, Bedřich (1974): Dabing loni, dabing letos… (Činnost dabingového studia Barrandov. Rozhovor). Záběr, 7, č. 3, s. 6.• KLASOVÁ, Jana – PILNÁ, Vlasta (1974): Ono se řekne titulky… (Rozhovor). Záběr, 7, č. 6, s. 7.• KLIMENT, Jan – PURŠ, Jiří (1970): K situaci v našem filmu (Rozhovor). Rudé právo, Č. 12 (15. 1.), s. 5.• KLIMENT Jan (1970a): Jak dál a s kým v kultuře. Rudé právo, 50, č. 67 (20. 3.), s. 1.• KLIMENT, Jan (1970b): Co se nejvíc líbilo (Divácký zájem za poslední čtvrtstoletí). Rudé právo, 50, č. 137 (11. 6.), s. 5.• KLIMENT, Jan (1970c): Každému co jeho jest (Finanční hospodaření Čs. Filmexpor- tu). Rudé právo, 50, Č. 139 (18. 7.), s. 4• KLIMENT, Jan (1973): Ideové umění nebo žádné. Film a doba, 19, č. 8, s. 396–397• KLIMENT, Jan (1974): Erotika dekadentní aneb odlidštění v zájmu zisku. Film a doba, 20, č. 7, s. 365–366.• KLIMENT, Jan (1975): Film je také propaganda. Film a doba, 21, č. 7, s. 365–367.• KLIMENT, Jan (1976a): Obraz současného buržoazního filmu (29. MFF, Cannes). Rudé právo, 56, Č. 133 (5. 6.), S. 5.• KLIMENT, Jan (1976b): Národní kultura u nás a u nich (MFF Cannes, Film socialis- tických a kapitalistických států. Čs. film.). Rudé právo, 56, Č. 157 (3. 7.), s. 5.• KLIMENT, Jan (1977): Filmy doslova z celého světa (MFF Moskva). Rudé právo, 57, Č. 163 (13. 7.), s. 5.• KLIMENT, Jan (1979a): Umění dabingu. Záběr, 12, č. 3, s. 1.• KLIMENT, Jan (1979b): K výběru zahraničních filmů. Záběr, 12, č. 22, s. 1.• KLIMENT, Jan (1980a): Poctivý hlas amerických umělců. Rudé právo, 60, č. 153 (1. 7.), s. 5.• KLIMENT, JAN (1980B) Dabing už je samozřejmý (Vývoj a technika čs. Dabingu). Záběr, 13, č. 4, s. 1. - 120 -
  • 121. • KLIMENT, Jan (1986): Zrcadlo filmových neduhů (MFF Berlinale, Západní Berlín). Rudé právo, 66, č. 63 (15. 3), s. 5.• KLIMENT, Jan (1987): Dabing je umění (30 let kvalitní práce československého da- bingu). Záběr, 20, č. 5, s. 1.• KLIMENT, Jan (1988): Několik poznámek… (současné problémy divácké návštěv- nosti v čs. kinech). Záběr, 21, č. 19, s. 1.• KLIMENT, Jan (1989): Dabing – nástroj demokratizace a lidovosti. Záběr, 22, č. 8, s. 1–2.• KLIMEŠ, Lumír (1998): Slovník cizích slov. Praha: SPN, 863 s.• KLUSÁKOVÁ, Jana (1972): Jak se dělá dabing. Záběr, 5, č. 19, s. 6.• KNITL, Oldřich (1971): Americká polemika s americkým snem (Film USA na MFF, Moskva). Kino, 26, č. 24, s. 10–11.• KOLÁŘ, Robert (1977): Dovoz a vývoz filmů není jen obchodní transakce. Záběr, 10, č. 12, s. 1, 6.• Konec filmového Goliáše. Zpravodaj ÚPF, 1989, č. 9, s. 21–23.• KOSATÍK, Pavel (1989): Zápisník. Film (Zahraniční filmy v ČSSR). Kmen, 2 (8), č. 29, s. 10–11.• KOTAS, Ivan (1985): Distribuční sloupek (Poslání a úkoly čs. film. organizace Infor film servis). Záběr, 18, č. 20, s. 7.• KOVÁŘ, Dušan (1979): TV sloupek (Televizní uvádění filmů). Záběr, 12, č. 16, s. 6.• KOVÁŘ, Dušan (1981): TV sloupek (Zahraniční titulkované filmy v čs. televizi). Zá- běr, 14, č. 5, s. 6.• KOVÁŘ, Miloslav (1978): Rozvoj kultury v Československu v letech socialistické vý- stavby. Praha: Horizont, 183 s.• KOVÁŘ, Miloslav (1985): Film a ideologie. Praha: Panorama, 384 s.• KOVAŘÍK, Petr (1973): Zrcadlo morálky. Poznámky k angloamerické kinematografii. Svobodné slovo, 29, č. 23 (27. 1.), s. 11.• KOZLOVÁ, Danica (1975): Z filmové mapy světa (FFP leden 1975). Tvorba, 6, č. 6, s. 8.• Kra (1989): Strýček Oscar (Udělení filmové ceny USA, Los Angeles). Kino, 44, č. 10, s. 8–9.• KRÄMER, Peter (2002a): Hollywood and Germany: Notes on a History of Cultural Exchange. <http://web.mit.edu/cms/Events/mit2/Abstracts/PeterKramer.pdf> (cit. 25. 5. 2008)• KRÄMER, Peter (2002b): Hollywood in Germany/Germany in Hollywood. In: Berg- felder, Tim – Carter, Erica – Götkürk, Deniz: The German Cinema Book. London: BFI, s. 227-237.• KRÄMER, Peter (2007): Hollywood and Germany: A Very Special Relationship. In: McDonald, Paul – Wasko, Janet (eds.): The Contemporary American Film Industry. Oxford: Blackwell.• KREJČÍ, Miloš (1972): Klamné divy studia Universal (Los Angeles). Rudé právo, 52, Č. 247 (19. 10.), s. 6.• Kritéria pro hodnocení kulturně politické práce s filmem II (metodický pokyn ústředního ředitele Čs. filmu č. 2 ze dne 14. 10. 1986). Zpravodaj ÚPF, 1986, č. 12, s. 3–10.• KŘÍŽ, Jiří (1972): Cesty filmového umění. O komercializaci v našich kinech. Tvorba, 3, č. 7 (16. 2.), s. 9. - 121 -
  • 122. • KUČERA, Vladimír (2008): Škrt, škrt, škrt? Cenzura! Historie.cs – perexová ilustra- ce) <http://www.ct24.cz/textove-prepisy/historie-cs/5749-skrt-skrt-skrt- cenzura/> (cit. 25. 5. 2008)• KUČEROVÁ, Alena (1974): Kolem muzikálu. Kino, 29, č. 2, s. 15.• KUČEROVÁ, Alena (1984): To už tady bylo (Nové filmové verze [remaky] v kinematografii kapitalistických států). Kino, 39, č. 1, s. 13.• Kulturně politická východiska pro dramaturgickou koncepci (úvodní kapitola z materiálu Hlavní směry a zásady kulturně politické práce s filmem v roce 1987). Zpravodaj ÚPF, 1986, č. 7, s. 7–8.• LASÁKOVÁ, Alice (1978): Umění kontra obchod (Vývoz filmů USA do západoevrop- ských států). Lidová demokracie, 34, č. 243 (14. 10.), s. 6.• LEVINSKÝ, Otto – STRÁNSKÝ, Antonín (eds.) (1974): Film a filmová technika. Praha: SNTL / Nakladatelství technické literatury, 356 s.• LEVÝ, Jiří (1985): Československý filmový ústav. Specifická filmová instituce. In: Tichý, Vladimír (ed.): Panorama československého filmu. Praha: Panorama, s. 191– 192• LÍČKA, Milan – ROHAN, Vítězslav (1988): Stručný přehled tvorby 250 zahraničních režisérů. Ostrava: Profil, 278 s.• LIČKOVÁ, Eva – HÁJEK, Radko (1987): Televize a film – konkurenti nebo partneři (převzato ze Scény č. 1/1987). Zpravodaj ÚPF, č. 3, s. 16–18.• LUKEŠ, Jan (1993): Orgie střídmosti aneb Konec československé kinematografie (Kri- tický deník 1987–1993). Praha: NFA, 319 s.• LUKEŠ, Jan (1997): Pád, vzestup a nejistota. Český film 1970–1996. Iluminace, 9, č. 1 (25), s. 53–81• mag (1979): O činnosti Čs. Filmexportu. Záběr, 12, č. 7, s. 6.• MAJERSKÝ, Jan (1983): Hrůza pro děti (Západní filmy s tématikou násilí na video- kazetách). Týdeník ČST, 18, č. 21, s. 9.• MAJCHRAK, Jozef (1978): Několik poznámek k současné filmové propagaci. Film a doba, 24, č. 4, s. 238–239• MAKOVIČKA, Drahoslav (1979): Krize dobrodružství (Dobrodružný žánr ve filmu). Film a doba, 25, č. 6, s. 331–336.• MÁLEK, Michael (1979): Co je to vlastně Oskar [sic] (Dějiny film. ceny USA). Záběr, 12, č. 22, s. 5.• MALTBY, Richard – VASEYOVÁ, Ruth (2006): „Dočasní občané Ameriky“. Iluminace, 18, č. 1 (61), s.• MAREŠ, Petr (1982): O překládání titulu filmového díla. Naše řeč, 65, č. 3, s. 128– 144.• MAREŠ, Petr (1994): Politika a „pohyblivé obrázky“. Spor o dovoz amerických filmů do Československa po druhé světové válce. Iluminace, 6, č. 1 (13), s. 77–95.• MARKOVÁ, Věra (1985): Distribuční sloupek (Čs. filmová distribuce a divácká ná- vštěvnost filmů pro děti mládež). Záběr, 18, č. 11, s. 7.• MAŠEK, Vladimír – VÍZDAL, Miroslav (1980): Cesta k divákovi. Nad problémy filmo- vé distribuce (Rozhovor). Tribuna, 12, č. 26 (25. 6.), s. 10–11.• MAŠEK, Vladislav – COURTON, Miroslav (1980): Nezáleží jen na nás (Práce výběrové komise čs. Filmu. Rozhovor). Rudé právo, 60, č. 49 (27. 2.), s. 5.• MAŠEK, Vladislav – KAZDA, Lubor (1981): Filmy, diváci, problémy (Návštěvnost čs. kin. Rozhovor). Rudé právo, 61, č. 65 (18. 3.), s. 5. - 122 -
  • 123. • MAŠEK, Vladislav – KOLÁŘ, Robert (1975): Novoroční zastavení ve filmové distribuci (Rozhovor). Záběr, 8, č. 2, s. 1, 3.• MAŠEK, Vladislav (1979): Rok filmové distribuce (Rozhovor). Záběr, 12, č. 2, s. 1, 7.• MATĚJÍČEK, Zdeněk (1973): Jak se dělá dabing. Květy, 23, č. 28, s. 38–39.• MATĚJKA, Ivan (1989): Návraty a jeden dluh (Nutnost zhodnocení čs. filmové pro- dukce 60. let). Tvorba, 20, č. 39 (27. 9.), s. 2.• MATOUŠ, Milan (1974): Fronta bez příměří. Československo v boji proti ideologické diverzi. Praha: Svoboda, 355 s.• me (1977): O novém americkém filmu (J. Toeplitz „Kam spěje nový americký film“, kniha). Zemědělské noviny, 33, č. 178 (30. 7.), s. 3.• MELOUNEK, Pavel (1988): Bitva o nové osobnosti aneb Zaostáváme za světem? Scéna, 13, č. 15 (25. 7.), s. 7.• MELOUNEK, Pavel (1989): Kinematografie v „postsametovém“ období (Nutnost dů- sledných změn). Scéna, 14, č. 25/26, s. 1.• MENCL, Vojtěch (1990a): Pražské jaro 1968. In: MENCL, Vojtěch-HÁJEK, Miloš- OTÁHAL, Milan-KADLECOVÁ, Erika: Křižovatky 20. století. Světlo na bílá místa v nejnovějších dějinách. Praha: Naše vojsko, s. 288–313• MENCL, Vojtěch (1990b): Vznik normalizace v Československu a základy její krize. In: MENCL, Vojtěch-HÁJEK, Miloš-OTÁHAL, Milan-KADLECOVÁ, Erika: Křižovatky 20. století. Světlo na bílá místa v nejnovějších dějinách. Praha: Naše vojsko, s. 314– 332• MENCL, Vojtěch (1990c): Problémy normalizační ekonomické politiky a vnějšího po- stavení Československa. In: MENCL, Vojtěch-HÁJEK, Miloš-OTÁHAL, Milan- KADLECOVÁ, Erika: Křižovatky 20. století. Světlo na bílá místa v nejnovějších ději- nách. Praha: Naše vojsko, s. 336–355• MERHAUT, Václav (1986): Muž s dýmkou (Filmové zobrazení postavy Sherlocka Holmese z detektivních románů A. C. Doyla). Záběr, 19, č. 9, s. 4.• MERHAUT, Václav (1988): Novodobí rytíři (Bez bázně a hany?) (Herecké typy v zahraničních filmech). Kino, 43, č. 18, s. 12–13.• mht (1984a): Pil Marlowe filmový (Film. Adaptace detektivních románů Raymonda Chandlera). Kino, 39, č. 14, s. 13.• mht (1984b): Oliver Twist se vrací (Filmové adaptace románu Charlese Dickense „Oliver Twist“. Přehled). Kino, 39, č. 21, s. 13.• mht (1987): Stevensonův Podivný případ… (Přehled film. adaptací románu Roberta Louise Stevensona „Podivný případ dr. Jekylla a pana Hydea“). Kino, 42, č. 19, s. 4– 5.• MIKULOWSKI-POMORSKI, Jerzy (1986): Žádný strach z videa (převzato z polského Kina). Zpravodaj ÚPF, č. 9, s. 25–29.• MÍŠKOVÁ, Eva (1989): Jak prodáváme, co kupujeme. O práci Československého filmexportu v loňském roce. Rudé právo, 69, č. (21. 2.), s. 5.• MÍŠKOVÁ, Věra (1987): Máme proč chodit do kina? Rudé právo, 67, č. 91 (18. 4.), s. 5.• MORAVA, Karel – PONDĚLÍČEK, Ivo (1969): Proměny filmového hlediště v ČSR. Film a doba, 15, č. 6, s. 286–289.• MRVA, Vlastimil (1988): Zimní spánek distribuce (Filmová distribuce ČSSR). Tvor- ba, 19, č. 10 (9. 3.), s. 13. - 123 -
  • 124. • MÜLLEROVÁ, Irena (1977): Chodíte do kina nebo na film? (Okresní správa kin, Praha západ). Svoboda, 82, č. 269 (14. 11.), s. 5.• na (1974): Nástup mladých v USA. Lidová demokracie, 30, Č. 150 (27. 6.), s. 6.• Nad výsledky ankety (dokončení). Zpravodaj ÚPF, 1988, č. 7, s. 24–26.• Nad výsledky ankety. Zpravodaj ÚPF, 1988, č. 6, s. 24–26.• Návštěvnost, tržby, přestavení v našich kinech za rok 1986. Zpravodaj ÚPF, 1987, č. 3, s. 3–6.• NEDOMOVÁ, Ivana (1971): Hollywood včera a dnes. Záběr, 4, č. 4, s. 4.• NESVEDA, Albert (1970): Filmová distribuce – drahá nebo laciná? Film a doba, 16, č. 1, s. 34–35.• NESVEDA, Albert (1979): Filmová distribuce z druhé strany. Záběr, 12. , č. 9, s. 6.• NOVÁKOVÁ, Blanka (1975): Dabing – svébytná umělecká tvorba. Televizní tvorba, 1975, č. 1, s. 42–47.• NOVOTNÝ, Adolf (1983): Slovník mezinárodních vztahů (Vojenskopolitické aspekty). Praha: Naše vojsko, 320 s.• NOVOTNÝ, Jaromír (1973): Namísto slávy – zapomnění (Vyřazení starých světových filmů z veřejného života). Záběr, 6, č. 8, s. 7.• NOVOTNÝ, Jaromír (1974): V Hollywoodu vedou muži. Záběr, 7, č. 22, s. 1.• NOVOTNÝ, Jaromír (1977): Filmová hvězda – technika. Záběr, 10, č. 23, s. 5.• NOVOTNÝ, Jaromír (1978a): Jubilejní Oscary. Záběr, 11, č. 9, s. 1.• NOVOTNÝ, Jaromír (1978b): Nové muzikály (USA. Přehled). Záběr, 11, č. 14, s. 7.• NOVOTNÝ, Jaromír (1980): V pohodě a bez překvapení (Film. cena USA Oscar. Udě- lení Los Angeles). Záběr, 13, č. 9, s. 5.• NOVOTNÝ, Jaromír (1981): Jeden z Oscarů do Moskvy (Film. cena USA. Udělení, Los Angeles). Záběr, 14, č. 9, s. 1.• NOVOTNÝ, Jaromír (1983): Zvítězil Gándhí (Udělení film. cen USA Oscar, Los Ange- les). Záběr, 16, č. 10, s. 4.• NOVOTNÝ, Jaromír (1984): Oscar k narozeninám (Udělení film. Cen USA Oscar, Los Angeles, r. 1983). Záběr, 17, č. 10, s. 6.• OLIVA, Ljubomír (1971): Co nedává spát… (Současný světový film). Svět práce, 4 (8), č. 30 (28. 7.), s. 11.• OLIVA, Ljubomír (1972a): Herci před obrazovkou (Světoví filmoví herci). Kino, 27, č. 1, s. 2–3.• OLIVA, Ljubomír (1972b): Cesty amerického filmu. Tvorba, 3, č. 30 (26. 7.), s. 3.• OLIVA, Ljubomír (1973): Western křížem krážem. Film a doba, 19, č. 7, s. 359–366.• OLIVA, Ljubomír (1978): Nová móda v USA: „diskofilmy“. Film a doba, 24, č. 10, s. 592.• OLIVA, Ljubomír (1979): Vývoj u protinožců (Australský film). Film a doba, 25, č. 8, s. 473.• OLIVA, Ljubomír (1981): Oscaři po třiapadesáté (Film. cena USA. Udělení, Los Ange- les). Kino, 36, č. 9, s. 15.• OLIVA, Ljubomír (1983a): Oscary za rok 1982 (Udělení film. cen USA, Los Angeles). Film a doba, 29, č. 7, s. 410.• OLIVA, Ljubomír (1983b): Britská bilance. Film a doba, 29, č. 2, s. 105–107.• OLIVA, Ljubomír (1983c): Americká akademie filmového… (Udělení film. cen USA Oscar, Los Angeles). Kino, 38, č. 10, s. 11.• OLIVA, Ljubomír (1985): Australané v Hollywoodu. Film a doba, 31, č. 12, s. 706. - 124 -
  • 125. • OLIVA, Ljubomír (ed.) (1980): Film spojených států v sedmdesátých letech (Obsah a výňatky ze statí amer. film. historiků a teoretiků). Panoráma, 1980, č. 3, s. 85–90.• OTÁHAL, MILAN – NOSKOVÁ, ALENA – BOLOMSKÝ, KAREL (1993): Svědectví o duchovním útlaku 1969–1970: dokumenty. Praha: Maxdorf, 148 s.• OTÁHAL, MILAN (1994): Opozice, moc, společnost 1969–1989: příspěvek k dějinám "normalizace". Praha: Maxdorf, 124 s.• PACOVSKÝ, Ludvík (1970): Mýty kolem distribuce. Film a doba, 16, č. 1, s. 36–37.• PAVELČÍKOVÁ, NINA (1996): Počáteční fáze procesu normalizace v Severomoravském kraji v letech 1968–1971. In : GÍMEŠ, Emil-KOUDELKA, Fran- tišek (eds.): Počátky "normalizace" na severní a střední Moravě. Sborník studií. Pra- ha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR; s. 7–30• PAVLÍČKOVÁ, Michaela – BROŽ, Jaroslav (1975): Hollywoodská nostalgie. Květy, 25, č. 52, s. 38–39.• PERNES, Jiří (2003): Dějiny Československa očima Dikobrazu 1945–1990. Brno: Barrister a Principal, 230 s.• PG (1983): Hollywoodský bojovník. Záběr, 16, č. 21, s. 4.• PG (1984): Znovu Oliver Twist (Filmové adaptace románu Charlese Dickense „Oliver Twist“. Přehled). Záběr, 17, č. 21, s. 5.• PG (1985): Věčně zelená pohádka (Filmové adaptace knihy pro děti L. Franka Bau- ma „Čaroděj ze země Oz“. Přehled). Kino, 40, č. 10, s. 6–7.• PIŠTORA, Ladislav (1997): Filmoví návštěvníci a kina na území České republiky. Od roku 1945 do současnosti. Iluminace, 9, č. 2 (26), s. 63–106.• POKOJOVÁ, Věra (1983): Ze všech koutů světa. In: MICHALEC, Zdeněk (ed.): Tisíc tváří televize (čtení o televizi), Praha: Panorama, s. 180–187• PONDĚLNÍČEK, Ivo – MORAVA, Karel (1969): Proměny filmového hlediště (1966– 1968). Praha: Český filmový ústav, 160 s.• Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. Sjezdu KSČ (1971). Praha: SPN, 48 s.• PROCHÁZKA, Jindřich (1977): Černošský herec v americkém filmu. Nová svoboda, 33 (59), č. 63 (8. 4.), s. 7.• PROCHÁZKA, Jindřich (1978): K filmům „z podzemí“ (USA). Nová svoboda, 34 (60), č. 166 (11. 8.), s. 6.• PŘÁDNÁ, Stanislava (1984): Letos ve znamení hudby (Hudební a taneční tématika v zahraničních filmech). Kino, 39, č. 14, s. 4–5.• PŘÁDNÁ, Stanislava (1990a) (ed.): Filmové portréty 1. Praha: Čs. filmový ústav, 152 s.• PŘÁDNÁ, Stanislava (1990b) (ed.): Filmové portréty 2. Praha: Čs. filmový ústav, 156 s.• PSŮTKOVÁ, Zdeňka – NYKLOVÁ, Milena (1975): Co také patří k dabingu? (Rozho- vor). Záběr, 8, č. 7, s. 6.• PURŠ, Jiří – HORŠOVSKÁ, Zuzana (1979): Úspěšná pracovní jednání (Mezinár. Kon- trakty čs. kinematografie). Záběr, 12, č. 13, s. 3.• PURŠ, Jiří (1972): K poslání filmového tisku. Film a doba, 18, č. 2, s. 60–61.• PURŠ, Jiří (1975): Československý film v roce 1975. Tvorba, 6, č. 15 (9. 4.), s. 9.• PURŠ, Jiří (1985) Film patří lidu. In: Tichý, Vladimír (ed.): Panorama českosloven- ského filmu. Praha: Panorama, s. 18–20 - 125 -
  • 126. • r (1983): Za humorem a napětím (FFP – filmy kapitalistických států. Záběr, 16, č. 11, příl. , s. 1.• RAMBOUSEK, Otakar – GRUBER, Ladislav (online): Zpráva dokumentační komise K 231. <http://www.cibulka.com/vonn/nep/zpra/1.htm> (cit. 20. 5. 2008)• rd (1985): Distribuční sloupek (Úkoly čs. film. distribuce). Záběr, 18, č. 2, s. 7.• re (1982): Drama na zemi, ve vodě i ve vzduchu (Filmy z kapitalistických států). Zá- běr, 15, č. 11, příl. , s. 4.• REJŽEK, Jan (1983): Tennesse Williams a film (Filmová adaptace literárních děl). Film a doba, 29, č. 7, s. 408–410.• REJŽEK, Jan (1986): Vzpomínky hollywoodského buřiče (Lester Cole „Rudý z Hollywoodu“, kniha vzpomínek). Scéna, 11, č. 19, s. 2.• REJŽEK, Jan (1987): Další oscarová četa nastoupena (Udělení film. ceny Oscar, Los Angeles). Záběr, 20, č. 8, s. 1.• REJŽEK, Jan (1989): Dešťový mužíček má Oscary v suchu… (Udělení Oscarů). Scé- na, 14, č. 9, s. 8.• REMEŠ, Vladimír (1970): Je to horror přátelé – filmexport na scéně. Tvorba, 1, č. 28 (15. 7.), s. 10–11, 12.• REMEŠ, Vladimír (1971): Filmové účtování. Tvorba, 2, č. 22 (2. 6.), s. 11, 15.• rk (1987): Dům na Národní (Vývoj činnosti Ústřední půjčovny filmů Praha, r. 1957– 1987). Záběr, 20, č. 6, s. 1.• RŮŽIČKA, Daniel (online-a): Čs. televize proti Chartě 77. < http://www.totalita.cz/norm/norm_tt_08_06.php > (cit. 5. 6. 2008)• RŮŽIČKA, Daniel (online-b): Televizní publicistika a dokument leden-srpen 1968. <http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/1968- 1969.php?leta1968_1969kapitola=2> (cit. 5. 6. 2008)• RŮŽIČKA, Daniel (online-c): Zahraniční tvorba na obrazovkách Čs. televize. <http://www.totalita.cz/norm/norm_tt_08_02.php> (cit. 10. 4. 2007)• RYBÍN, Jiří – LIPSKÝ, Oldřich – COURTON, Miroslav (1978): Úspěch naší kinemato- grafie za oceánem. Na okraj dvou filmových festivalů v USA (Mezi nár. festivaly Chi- cago a Miami. Rozhovor). Rudé právo, 58, č. 305 (27. 12.), s. 5.• RYBÍN, Jiří – vr (1972): Filmexport po dvou letech. Rozhovor s ředitelem Čs. filmex- portu Jiřím Rybníkem. Tvorba, 3, č. 4 (26. 1.), s. 14.• STOTT, Rosemary (2000): Entertained by class enemy: Cinema programming policy in the German Democratic Republic. In: HOLMES, Diana - SMITH, Alison (eds.): 100 Years of European Cinema: Enrtertainment or Ideology? Manchester: Manches- ter Universiry Press, s. 27–39.• sdk (1989): Film ve stavu očekávání (Čes. film 70.-80. let. Úvodník). Lidová demo- kracie, 48, (18. 12.), s. 1.• SEDLÁČEK, Jaroslav (1998a): 100 let českého filmu (1971–1980). Normalizační šeď a pár kapek rosy. Cinema, 8, č. 5 (85), s. 68–73.• SEDLÁČEK, Jaroslav (1998b): 100 let českého filmu (1981–1989). Jak praskaly obruče. Cinema, 8, č. 6 (86), s. 62–67.• SEIFERT, Miroslav (1990): Barbra Streisandová. Praha: Čs. filmový ústav, 32 s.• sil (1980): Příšery kráčejí světem… (Film. horrory). Kino, 35, č. 26, s. 3.• SILANOVÁ, Zdenka – MAŠEK, Vladislav (1973): Ústřední půjčovna filmů uvádí… (Činnost. Rozhovor). Kino, 28, č. 20, s. 5. - 126 -
  • 127. • SILANOVÁ, Zdenka (1977): Film ve světě, svět ve filmu (Přehled současných filmů USA). Kino, 32, č. 20, s. 15.• SKALKA, Miloš (1989): Sny a pravdy filmového plátna (Putovní výstava „Americký film“). Květy, 39, č. 41, s. 22–23.• SKOPAL, Pavel (dosud nepublikováno): Mezi ideálem nové filmové kultury a realitou socialistické ekonomiky. Filmová distribuce v českých zemích z hlediska ideologic- kých a hospodářských cílů (1948–1968).• SMRČINA, Jiří (1970a): Jak se hospodařilo v obrozeném Filmexportu. Nová svobo- da, 26 (47), č. 186 (8. 8.), s. 5.• SMRČINA, Jiří (1970b): Jak se hospodařilo v obrozeném Filmexportu. Nová svobo- da, 26 (47), č. 192 (15. 8.), s. 5.• SOCHOVÁ, Zdeňka (1971): K filmovému dabingu. Naše řeč, 54, č. 3, s. 161–164.• SOJKOVÁ (1973): Nová vlna amerického filmu. Lidová demokracie, č. 21 (25. 1.), s. 6.• SOLECKÝ, Vladimír (1981): Podle mého názoru (Nedostatky filmové propagace čs. filmů). Tvorba, 12, č. 13 (1. 4.), s. 24.• SOLECKÝ, Vladimír (1982): Problémy (čs.) filmové distribuce. Film a doba, 28, č. 8, s. 420–422.• SOLECKÝ, Vladimír (1983): Filmy a diváci v našich kinech (Distribuce a propagace čes. filmů). Tvorba, 14, č. 15 (13. 4.), s. 3.• SOUKUP, Václav (1979): Sci-fi: prostředek proti sebevraždě? (Vědeckofantastické filmy USA). Tvorba, 10, č. 8 (21. 2.), s. 14.• SPÁČILOVÁ, Mirka (1980): Problémy s dabingem (Čs. Dabing zahraničních filmů). Svobodné slovo, 36, č. 219 (16. 9.), s. 5.• SPÁČILOVÁ, Mirka (1988): Hlavní viník – video (Pokles návštěvnosti kin). Svobodné slovo, 44, č. 277 (24. 11.), s. 5.• SPÁČILOVÁ, Mirka (1989a): Malý pražský Hollywood (Výstava „Americký film“, Pra- ha). Svobodné Slovo, 45, č. 110 (12. 5.), s. 5.• SPÁČILOVÁ, Mirka (1989b): Folklór jménem film (Výstava „Americký film“, Praha). Svobodné slovo, 45, č. 115 (18. 5.), s. 1.• SPÁČILOVÁ, Mirka – DENEMARK, Martin (1987): Věc: Video (převzato ze Svobodné- ho slova, 7. 2. 1987). Zpravodaj ÚPF, č. 4, s. 30–33.• Stanovisko výboru filmové sekce SČDU k distribučnímu využití filmů z tvorby 60. let včetně titulů, které do distribuce nikdy nebyly uvedeny (Ze zasedání, Praha, 29. 6.) (1989). Scéna, 14, č. 19, s. 8.• STEFAN, Hviezdoslav (1989): K uvedení některých filmů z 60. let (Rozhodnutí o znovuuvedení). Rudé právo, 70, č. 262 (7. 11.), s. 5.• STEFANOVÁ, Jana (1989): Hollywood před půl stoletím (Vývoj film. studií, r. 1939- 1989). Záběr, 22, č. 13, s. 5.• STEINER, Bohumil (1971): 7 otázek pro dr. Bohumila Steinera, prvního náměstka ústředního ředitele Čs. filmu. Kino, 26, č. 7 (1. 4.), s. 2–4.• STEINER, Bohumil (1976): Velká ideová zbraň. Kino, 31, č. 7, s. 3–4.• STRUSKOVÁ, Eva (1977): Poznámky k postavení kinematografie v rámci socialistic- ké kultury. Panoráma, 1977, č. 2, s. 5–11.• SULKOVÁ–ZITKOVÁ, Marie (1987): Aréna boje idejí (Distribuce pokrokových filmů v USA). Tribuna, 19, č. 20, s. 8–9. - 127 -
  • 128. • SVATOŇOVÁ, Ivana – PURŠ, Jiří (1972): Nové zákony pro československou kinema- tografii (Rozhovor). Tvorba, 3, č. 17 (26. 4.), s. 8.• SVATOŇOVÁ, Ivana (1980): Umění dabingu (Čs. Seminář, Jevany). Týdeník ČST, 15, č. 18, s. 9.• SVATOŇOVÁ, Ivana (1981): Zaměřeno na dabing (Odborný seminář, Pezinok). Tý- deník ČST, 16, č. 16, s. 9.• SVATOŇOVÁ, Ivana (1982): O dabingu (tentokrát s novináři) (Tiskové a dabingové sekce SČDU, Praha, r. 1981). Týdeník ČST, 17, č. 4, s. 9.• SVĚRÁK, Radim (1986): První u nás (Videotéka, Praha. Půjčování kazet se snímky čs. a zahraničních filmů. Rozhovor). Amatérský film, 18, č. 10, s. 234.• SYLVESTROVÁ, Marie (ed.) (2004a): Český filmový plakát 20. století. Brno: Morav- ská galerie – Praha: Exlibris, xxx. s.• SYLVESTROVÁ, Marie (2004b): Český filmový plakát od roku 1945 do současnosti. In: SYLVESTROVÁ, Marie (ed.): Český filmový plakát 20. století. Brno: Moravská ga- lerie – Praha: Exlibris, s. 35–61.• SZCZEPANIK, Petr (ed.) (2004): Nová filmová historie. Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Praha: Herrmann a synové, 528 s.• ŠAFRÁNEK, Šimon (2007): Plakátové království. Instinkt extra (26. 7.), s. 98–101.• ŠAM (1985): Distribuční sloupek. Záběr, 18, č. 18, s. 7.• ŠMÍDA, Bohumil (1985): Organizace československého filmového podnikání a filmové tvorby. Praha: SPN, 216 s.• ŠMÍDMAJER, Miloslav (1988): V hlavní roli příšerky a monstra (Zahraniční filmy). Kino, 43, č. 11, s. 14.• šo (1979): Protest na západoberlínském festivalu (Odchod delegací socialist. států na protest proti filmu USA „Prošli peklem“ / „Lovec jelenů“, režie M. Cimina). Tvor- ba, 10, č. 12 (21. 3.), s. 14.• ŠTÁBLA, Zdeněk – TAUSSIG, Pavel (1981): KSČ a československá kinematografie (výbor dokumentů z let 1945–1980). Praha: Československý filmový ústav, 148 s.• ŠTÁBLA, Zdeněk (1977): O genezi českého socialistického filmu. Panoráma, 1977, č. 2, s, 52–58.• ŠTÁBLA, Zdeněk (1978): Malá historie filmu (Horror a groteska ve filmu USA). Zá- běr, 11, č. 25, s. 4; č. 26, s. 4.• ŠTÁBLA, Zdeněk (1979a): Malá historie filmu (Filmové adaptace divadelních her v USA). Záběr, 12, č. 9, s. 4; č. 10, s. 4.• ŠTÁBLA, Zdeněk (1979b): Malá historie filmu (Dějiny filmu USA 1930–1934). Záběr, 12, č. 12, s. 4.• ŠTÁBLA, Zdeněk (1981): Malá historie filmu (Film USA o narušené mládeži, r. 19831–1937). Záběr, 14, č. 20, s. 4.• ŠTĚPÁNEK, Bohuš – PETANA, Miloš (1983): Distribuce, propagace, návštěvnost, tvorba (Čs. film. Beseda). Scéna, 8, č. 4, s. 1,3.• ŠTRIC, Ernest (1973): Ideologia a umenie. Film a divadlo, 17, č. 2, s. 4.• ŠV (1977): Filmová distribúcia pod drobnohľadom. Panoráma, 1977, č. 2, s. 91–92.• TAUSSIG, Pavel (1979): 1+1 = hodně (buddy-movies). In. : GOLDSCHNEIDER, Fran- tišek (ed.): Magazín Kina. Praha: Panorama, s. 182 – 185.• Televizní publicistika a dokument leden-srpen 1968. <http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/1968- 1969.php?leta1968_1969kapitola=2> (cit. 15. 5. 2008) - 128 -
  • 129. • TICHÝ, Vladimír (ed.) (1985): Panorama československého filmu. Praha: Panorama, 248 s.• Třicet veteránů v roce 1986. Zpravodaj ÚPF, 1987, č. 6, s. 8–9.• TUNYS, Ladislav – JANŽURA, Ladislav (1970): Sněhurka po třiceti letech (Filmy Disneyovy společnosti. Rozhovor s dramaturgem Ústřední půjčovny filmů). Mladá fronta, 26, č. 294 (8077) (18. 12.), s. 4.• TUNYS, Ladislav – MAŠEK, Vladislav (1970): O filmové distribuci (Rozhovor s ředitelem Ústřední půjčovny filmů). Mladá fronta, 26, č. 286 (8069) (3. 12.), s. 4.• TUNYS, Ladislav (1971): Znát své diváky (Průzkumy filmových diváků). Záběr, 4, č. 16, s. 6.• TUNYS, Ladislav (1974): Znát své diváky (Filmová anketa v kinu Světozor). Mladá fronta, 30, č. 27 (9145) (1. 2.), s. 4.• TUNYS, Ladislav (1985): Distribuční sloupek (Film. distribuce a návštěvnost čs. kin). Záběr, 18, č. 17, s. 7.• TUNYS, Ladislav (1989): Dolby-stereo je kvalita (Záznam a reprodukce zvuku. Zavá- dění moderního ozvučení v čs. kinech). Záběr, 22, č. 4, s. 1.• TUREK, Pavel (1979): Hovoříme o filmu (Filmová distribuce. Rozhovor). Národní vý- bory, 28, č. 6, s. 7.• TVRZNÍK, Jiří (1970a): Protiváhy (Společenské působení filmu). Mladá fronta, (11. 3.), s. 4.• TVRZNÍK, Jiří (1970b): Světovost je módou malých. Mladá fronta, 26, Č. 129 (7912) (3. 6.), s. 4.• TVRZNÍK, Jiří (1972): Film už není jen podívaná (Vztah filmu a diváka). Mladá fron- ta, 28, č. 32 (8532) (8. 2.), s. 4.• TVRZNÍK, Jiří (1989): Znovu do kin (Obnovené premiéry čs. filmů r. 1960–1970). Kino, 44, č. 9, s. 4-5.• ULVER, Stanislav (1982): King Kong a ti druzí. Poznámky k typologii filmových monster (Film. horrory a science-fiction). Film a doba, 28, č. 12, s. 715-719.• UMLAUFOVÁ, D. – NERUŠIL, Zdeněk (1972): Jak se dělají filmové titulky (Rozho- vor). Záběr, 5, č. 4, s. 7.• URGOŠÍKOVÁ, Blažena (1979): Vnější tvář věcí, které přijdou (Sci-fi filmy). In.: GOLDSCHNEIDER, František (ed.): Magazín Kina. Praha: Panorama, s. 152 – 159.• Ústřednímu výboru Komunistické strany Československa (1974). Film a doba, 20, č. 2, s. 65.• VAGADAY, Josef (1970): Fakta a čísla o filmu (25. výročí znárodnění čs. filmu). Mla- dá fronta, 26, č. 231 (8014) (30. 9.), s. 4.• VANÍČEK, Jan (1983): K problematice zahraničních styků československého filmu (r. 1969-1981). Film a doba, 29, č. 1, s. 38–39.• VAŇUROVÁ, Eva (1984): O filmu poněkud jinak (Světový přehled film. produkce a návštěvnosti kin). Scéna, 9, č. 20, s. 6.• Ve znamení rozptýlení (Filmy kapitalist. států na letní části FFP) (1988). Záběr, 21, č. 10, příl. s. 4.• VESELÝ, Tugan – JAROŠ, Jan (1988): Jak chodíme do kina (Činnost ÚPF, Praha. Filmová distribuce. Rozhovor). Svobodné slovo, 44, č. 267 (12. 11.), s. 9, 11.• VESELÝ, Tugan – MÍŠKOVÁ, Věra (1988): Je vinno jen video? (Ke změně filmové dis- tribuce. Rozhovor). Rudé právo, 68, č. 225 (23. 9.), s. 5. - 129 -
  • 130. • VESELÝ, Tugan (1984): Filmová distribuce a současnost (v ČSSR). Záběr, 17, č. 21, s. 1.• VLČEK, Tomáš (1972): Konfrontace (Současný čes. filmový plakát). Film a doba, 18, č. 8, s. 445–450.• vm (1973): Proč je málo 70mm filmů? Ostravský večerník, č. 140 (19. 7.), s. 3.• VOKŘÁL, Jaroslav (1975): Nezmapované území snu (Vznik westernu). Gramorevue, 11, č. 11, s. 6–7.• VOMELA, František (1983): Cesta za divákem (Dramaturgie Ústřední půjčovny fil- mů. Rozhovor). Rudé právo, 63, č. 211 (7. 9.), s. 5.• von (1982): Lolitky (Erotická tématika ve filmech kapitalistických států). Kino, 37, č. 3, s. 15.• WALLÓ, K. M. – CHALOUPKOVÁ, Zina (1989): Vypůjčený hlas (Dabing. Rozhovor). Práce, 45, č. 12 (14. 1.), příl. s. 4.• WIENDL, Jan (ed.) (1996): Normy normalizace. Praha-Opava: Ústav pro českou lite- raturu AV ČR – Slezská univerzita, 142 s.• WILDOVÁ, Zora – KRATOCHVÍLOVÁ, Veronika (1988): Nikdo je nechce? O distribuci krátkých filmů (V ČSSR. Rozhovor). Kino, 43, č. 5, s. 4–5.• WILDOVÁ, Zora: (1987): Na vysvětlenou /Současné nedostatky v čs. distribuci za- hraničních anim. filmů). Záběr, 20, č. 26, s. 7.• ZAHRÁDKA, E. (1962): Stručný slovník politický. Praha: Nakladatelství politické lite- ratury, 272 s.• Základní východiska programové práce (kapitola z materiálu Hlavní směry a zásady kulturně politické práce s filmem v roce 1987). Zpravodaj ÚPF, 1986, č. 7, s. 8–9.• ZAORAL, Zdenek (1979): Zákon jsem já (Detektivní a kriminální filmy USA). In. : GOLDSCHNEIDER, František (ed.): Magazín Kina. Praha: Panorama, s. 108 – 115.• ZAORAL, Zdeněk (1981a): Ve jménu dolaru. Ekonomické aspekty amerického filmu (Vývoj, r. 1930–1980). Film a doba, 27, č. 2, s. 96–107.• ZAORAL, Zdeněk (1981b): Politika Oscarů. Ideologické aspekty amerického filmu (70.-80. léta). Film a doba, 27, č. 6, s. 334–341.• ZAORAL, Zdeněk (1981c): Ve jménu dolaru. Ekonomické aspekty amerického filmu (Vývoj, r. 1930–1980). (Pokrač.). Film a doba, 27, č. 1, s. 43–49.• ZAORAL, Zdenek (1983a): Mimo systém. Poznámky k novému americkému Nezávis- lému filmu (Film USA v 60. a 70. letech). Film a doba, 29, č. 3, s. 151–156.• ZAORAL, Zdeněk (1983b): Mimo systém. Poznámky k novému americkému Nezávis- lému filmu. Film a doba, 29, č. 4, s. 206–211.• ZAORAL, Zdeněk (1987): Osobní i politický příběh (Lester Cole „Rudý z Hollywoodu“, kniha vzpomínek). Film a doba, 33, č. 1, s. 50.• ZAORALOVÁ, Eva (1977): Obraz světa v západním filmu (Mezinárodní filmový festi- val, Bělehrad). Film a doba, 23, č. 5, s. 272–278.• ZAORALOVÁ, Eva (1979): Katastrofy, obludy – a co dál? (Katastrofické filmy). In.: GOLDSCHNEIDER, František (ed.): Magazín Kina. Praha: Panorama, s. 220 – 229.• ZAORALOVÁ, Eva (1980): Zlatí lvi na Lidu (Mezinárodní festival Benátky). Svobodné slovo, 36, č. 267 (11. 10.), s. 11.• ZAORALOVÁ, Eva (1981): Festival redivivus. Benátky v roce 1980. Film a doba, 27, č. 1, s. 29–38.• ZDRAŽILOVÁ, Milica (1987): Neseďte doma – pojďte do kina! (Film. dramaturgie a distribuce v čes. kinech). Záběr, 20, č. 17, s. 1. - 130 -
  • 131. • ZH (1985): Distribuční sloupek (Divácká návštěvnost v čs. Kinech). Záběr, 18, č. 3, s. 7.• zl (1989): Papírové iluze (Výstava „Americký film“, Praha). Tvorba, 20, č. 21 (24. 5.), s. 20.• zm (1988): Chodíte do kina? (Distribuce filmů a divácká návštěvnost v Československu). Květy, 38, č. 24, s. 40.• Zase ta televize. Zpravodaj ÚPF, č. 1, 1988, s. 25.• ZVONÍČEK, Petr (1976): Co je to filmový black-out? Kino, 31, č. 3, s. 11.• ZVONÍČEK, Petr (1979): Dny britského filmu ’79 (Praha a Bratislava). Záběr, 12, č. 22, s. 4.• ZVONÍČEK, Petr (1987): Paul Newman. Praha: Čs. filmový ústav, 32 s.• ZVONÍČEK, Stanislav (1970): Filmový ústav do třetice. Záběr, 3, č. 18, příl. s. 4. 10.2 Prameny• Česko-Slovenská filmová databáze – www.csfd.cz• Internet Movie Databáze (IMDb) – www.imdb.com• Kronika Českých zemí – CD-ROM, Praha: Fortuna Print• MPAA – www.mpaa.org• Obchod Terryho ponožky – www.terryhoponozky.cz• Totalita – www.totalita.cz• Wikipedie – http://cs.wikipedia.org/ 10.3 Orální prameny• BŘEZINA, Václav: 7. 5. 2008 (Brno: hostující přenáška v rámci kurzu FAV119: Ev- ropa a Hollywood II; záznam nebyl pořizován)• DANIELIS, Aleš: 29. 11. 2007 (Brno: hostující přenáška v rámci kurzu FAV091: Ev- ropa a Hollywood; záznam nebyl pořizován)• FIKEJZ, Miloš: 1. 7. 2008 (Praha: Národní filmový archiv, rozhovor; záznam nebyl pořizován)• LACHMAN, Tomáš: 1. 7. 2008 (Jílové u Prahy: telefonický rozhovor; záznam nebyl pořizován)• MÁLEK, Michael: 4. 6. 2007 (Praha: rozhovor vedla Lucie Roušová, přepis je sou- částí práce Lucie Roušové ke kurzu FAVc016: Český a slovenský film za normaliza- ce)• VEJNAR, Otto: 25. a 26. 6.2007 (Jablonec nad Nisou: rozhovor; záznam je v soukromém archivu autora) 10.4 Archivní prameny• Národní archiv (NA), Praha, fond Ideologická komise ÚV KSČ 1969-1971 (1261/1/15)• Národní archiv (NA), Praha, fond Předsednictvo ÚV KSČ 1966-1971 (1261/0/5)• Národní archiv (NA), Praha, fond Předsednictvo ÚV KSČ 1989-1989 (1261/0/9) - 131 -
  • 132. 10.5 Filmografie V níže uvedeném soupisu jsou uvedeny zejména všechny americké filmy, kterébyly podle informací Filmového přehledu distribuovány do našich kin v letech 1970–1989. S přihlédnutím k co nejlepšímu vyhledávání v tomto seznamu jsou filmy pri-márně řazeny podle roku české distribuční premiéry a v jednotlivých letech pak podleabecedy. Kromě údajů o českém a originálním názvu obsahuje soupis i jméno režiséra,zemi a rok původu, datum premiéry v ČSR, název výrobce, formát (zde jsou uvedenyúdaje o šíři filmového pásu, barvě, formátu obrazu [filmy označené *) neměly ve Filmo-vém přehledu formát doslovně uvedený, lze ale vyvozovat, že šlo o 35 mm filmy], jazy-kové verzi a stopáži), heslo pro plakát, žánr, přístupnost (Mládeži…) a nakonec i od-kaz na příslušný Filmový přehled. Je-li uvedeno „údaj nebyl dostupný“, znamená to, ževe Filmovém přehledu chyběl buď konkrétní údaj, nebo i celá filmová karta. U žánru jepoužita poznámka „odvozeno z anotace/plakátu“, což upřesňuje, odkud byl ve Filmo-vém přehledu neuvedený údaj doplněn. V abecedním pořadí pak následují další filmy citované či zmiňované v textu. Dotohoto soupisu je též zahrnuto několik krátkometrážních filmů uvedených v letech1976–1978, o nichž se v textu krátce zmiňuji. 10.5.1 Americké filmy v české distribuci 1970–1989 1970• Bandolero (Bandolero, Andrew V. McLaglen, USA, 1968). Premiéra ČSR: 17. 7. 1970. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 106 min. Heslo pro plakát: Dramatický western o mužích, kteří se postavili mimo zákon. Žánr: western. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 29/1970.• Bonnie a Clyde (Bonnie and Clyde, Arthur Penn, USA, 1967). Premiéra ČSR: 13. 3. 1970. Výrobce: Warner Bros. Pictures, Tatira-Hiller Production. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 111 min. Heslo pro plakát: Americký film vyznamenaný Velkou cenou na MFF v Mar del Plata. Žánr: drama dobrodružné. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 4/1970.• Brouk v hlavě (A Flea in her Ear, Jacques Charon, USA/Francie, 1968). Premié- ra ČSR: 11. 9. 1970. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, dabováno (česky), 90 min. Heslo pro plakát: Komedie z Paříže roku 1900 aneb co se může stát, když si žena vezme brouka do hlavy. Žánr: komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 33/1970.• Čekej do tmy (Wait Until Dark, Terence Young, USA, 1967). Premiéra ČSR: 12. 2. 1970. Výrobce: Warner Bros. – Seven Arts, Inc. Formát: 35 mm, B, klasický, ang- licky, podtitulky (česky), 107 min. Heslo pro plakát: Dramatické střetnutí slepé že- ny s gangsterskou bandou. Žánr: drama dobrodružné. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1/1970.• Ďábelská brigáda (The Devil‘s Brigade, Andrew V. McLaglen, USA, 1968). Premié- ra ČSR: 22. 5. 1970. Výrobce: Wolper Pictures, Ltd. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, kla- sický, anglicky, podtitulky (česky), 127 min. Heslo pro plakát: Americký film - 132 -
  • 133. o mužích, pro které byla statečnost povoláním. Žánr: válečný. Mládeži… nepří- stupný. Filmový přehled: Č. 15/1970.• Detektiv (The Detective, Gordon Douglas, USA, 1968). Premiéra ČSR: 2. 10. 1970. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, dabováno (česky), 109 min. Heslo pro plakát: Frank Sinatra v titulní úloze amerického kriminální- ho filmu. Žánr: kriminální. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 35/1970.• Divotvorný hrnec (Finians Rainbow, Francis Ford Coppola, USA, 1968). Premié- ra ČSR: 6. 2. 1970. Výrobce: Warner Bros. – Seven Arts, Inc. Formát: 70 mm, B, 70 mm, anglicky, podtitulky (česky), 144 min. Heslo pro plakát: Filmové zpracová- ní slavného amerického muzikálu s Fredem Astairem a Petulou Clarkovou v hlavních rolích. Žánr: muzikál. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 2/1970.• Frajer Luke (Cool Hand Luke, Stuart Rosenberg, USA, 1967). Premiéra ČSR: 20. 3. 1970. Výrobce: Jalem Productions, Inc., Warner Bros. – Seven Arts, Inc. For- mát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 122 min. Hes- lo pro plakát: Paul Newman v titulní roli amerického dobrodružného filmu. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 4/5/1970.• Grošák (The Appaloosa, Sidney J. Furie, USA, 1966). Premiéra ČSR: 25. 9. 1970. Výrobce: Universal Pictures. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 98 min. Heslo pro plakát: Napínavý western s Marlonem Brandonem v hlavní roli. Žánr: western. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 33/1970.• Chlapci z Pavelské ulice (A Pál utesi fiúk, Zoltán Fábri, Maďarsko/USA, 1968). Premiéra ČSR: 17. 4. 1970. Výrobce: Hungarofilm Studió I., Budapest – Boglie- cos Films Inc. Hollywood. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, maďarsky, podtitulky (česky), 104 min. Heslo pro plakát: Maďarsko-americký film podle románu Ference Molná- ra. Žánr: drama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 13/1970.• Most u Remagenu (Bridge at Remagen, John Guillermin, USA, 1969). Premié- ra ČSR: 12. 6. 1970. Výrobce: United Artists (Wolper Pictures). Formát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 115 min. Heslo pro plakát: Epizo- da z válečného deníku. Žánr: válečné drama. Mládeži… přístupný. Filmový pře- hled: Č. 28/1970.• Planeta opic (Planet of the Apes, Franklin J. Schaffner, USA, 1968). Premié- ra ČSR: 14. 7. 1970. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, dabováno (česky), 112 min. Heslo pro plakát: Utopický příběh s Charltonem Hes- tonem v hlavní roli. Žánr: sci-fi. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 29/1970.• Profesionálové (The Professionals, Richard Brooks, USA, 1966). Premiéra ČSR: 3. 4. 1970. Výrobce: Columbia Pictures Release. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 117 min. Heslo pro plakát: Burt Lancaster, Lee Marvin a Claudia Cardinalová v americkém dobrodružném filmu. Žánr: western. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 11/1970.• Psycho (Psycho, Alfred Hitchcock, USA, 1960). Premiéra ČSR: 17. 4. 1970. Výrob- ce: Shantley Production, Paramount. Formát: 35 mm, ČB, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 109 min. Heslo pro plakát: Americký filmový horror Alfre- da Hitchcocka. Žánr: horror. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1970.• Ptáci (The Birds, Alfred Hitchcock, USA, 1963). Premiéra ČSR: 14. 7. 1970. Vý- robce: Universal. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 119 - 133 -
  • 134. min. Heslo pro plakát: Americký filmový horror Alfreda Hitchcocka. Žánr: thriller. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 23/1970.• Rebel bez příčiny (Rebel Without Cause, Nicolas Ray, USA, 1955). Premiéra ČSR: 16. 1. 1970. Výrobce: Warner Bros. Pictures. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 106 min. Heslo pro plakát: Americký film. Žánr: drama. Mláde- ži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 42/1969.• Sněhurka a sedm trpaslíků (Snow-white and the Sevens Dwarfs, Walt Disney, USA, 1937). Premiéra ČSR: 25. 12. 1970. Výrobce: Walt Disney Productions. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 81 min. Heslo pro plakát: Slavná kreslená pohádka Walta Disneye. Žánr: pohádka kreslená. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 48/1970.• Správná dívka (Thoroughly Modern Girl, George Roy Hill, USA, 1967). Premié- ra ČSR: 7. 8. 1970. Výrobce: Universal Pictures, Ross Hunter Productions, Inc. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 146 min. Hes- lo pro plakát: Hudební komedie o obchodnících s děvčaty, emancipovaných dív- kách a neohroženém milionáři. Žánr: hudební komedie. Mládeži… přístupný. Fil- mový přehled: Č. 30/1970.• Srdce je osamělý lovec (The Heart is a Lonely Hunter, Robert Ellis Miller, USA, 1968). Premiéra ČSR: 15. 5. 1970. Výrobce: Warner Bros. Formát: 35 mm, B, kla- sický, anglicky, podtitulky (česky), 119 min. Heslo pro plakát: Východisko z pout bezmocností a nedorozumění. Žánr: drama. Mládeži… přístupný. Filmový pře- hled: Č. 15/1970.• Štvanice (The Chase, Arthur Penn, USA, 1965). Premiéra ČSR: 29. 5. 1970. Vý- robce: Horizon – Lone Star. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 133 min. Heslo pro plakát: Napínavý příběh o pronásledování uprchlého vězně. Žánr: drama dobrodružné. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 16/1970.• Třpyt v trávě (Splendor in the Grass, Elia Kazan, USA, 1961). Premiéra ČSR: 30. 1. 1970. Výrobce: Warner Bros. Pictures, Elia Kazan productions for Newton Pro- duction, INC. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 124 min. Heslo pro plakát: Americký film s Natalií Woodovou v hlavní roli. Žánr: společen- ské drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 47/1969.• Zatracená kočka (That Damn Cat, Robert Stevenson, USA, 1965). Premiéra ČSR: 15. 1. 1970. Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 70 mm, ČB, klasický, da- bováno (česky), 103 min. Heslo pro plakát: Americká filmová a poněkud detektivní komedie z dílny Walta Disneye. Žánr: detektivní komedie (odvozeno z anotace). Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 49/50/1970. 1971• 100 pušek (100 Rifles, Tom Gries, USA, 1968). Premiéra ČSR: 27. 8. 1971. Vý- robce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, španělsky, podti- tulky (česky), 106 min. Heslo pro plakát: Raquel Welchová v hlavní roli americké- ho dobrodružného filmu. Žánr: western. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 32/1971.• 30 let smíchu (30 Years of Fun, Robert Youngston, USA, 1962). Premiéra ČSR: 30. 7. 1971. Výrobce: 20th Century-Fox (Robert Youngston Production). Formát: 35 mm, ČB, klasický, česky (komentář), 100 min. Heslo pro plakát: Další kolekce - 134 -
  • 135. slavných amerických grotesek. Žánr: střihový. Mládeži… přístupný. Filmový pře- hled: Č. 28/1971.• Cesta kolem světa za 80 dní (Around The World in 80 Days, Michael Anderson, USA, 1955_1956). Premiéra ČSR: 16. 1. 1971. Výrobce: Michael Todd. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 170 min. Heslo pro plakát: Americký film podle stejnojmenného románu J. Verna. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 10/1971.• Dumbo (Dumbo, Otto Englander, USA, 1941). Premiéra ČSR: 12. 2. 1971. Výrob- ce: Walt Disney Production, R.K.O. Radio Pictures, Inc. Formát: 35 mm, B, klasic- ký, dabováno (česky), 62 min. Heslo pro plakát: Americký kreslený film Wal- ta Disneye – Barevná pohádka o odstrkovaném slůněti. Žánr: pohádka kreslená. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 2/1971.• Emil a detektivové (Emil and the Detectives, Peter Tewksbury, USA/NSR, 1964). Premiéra ČSR: 12. 3. 1971. Výrobce: Walt Disney Production, Filmové stu- dio Tempelhof-Berlin. Formát: 35 mm, ČB, klasický, dabováno (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Americký film na motivy stejnojmenné knížky E. Kästnera. Žánr: dětský. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 10/1971.• Festival (Festival, Murray Lerner, USA, 1967). Premiéra ČSR: prosinec 1971 (Fil- mové kluby). Výrobce: Patchke Production. Formát: 35 mm, ČB, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Lidové soubory pop-music. Žánr: střihový dokument. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 6/1972.• Hello, Dolly (Hello, Dolly, Gene Kelly, USA, 1968). Premiéra ČSR: 30. 4. 1971. Vý- robce: 20th Century-Fox. Formát: 70 mm, B, 70 mm, anglicky, podtitulky (česky), 148 min. Heslo pro plakát: Barbra Streisandová v titulní roli americké- ho muzikálu. Žánr: muzikál. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 13/1971.• Incident (The Incident, Larry Peerce, USA, 1967). Premiéra ČSR: 1971 (FFP pod- zim 8. – 28. 10.). Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, ČB, klasický, ang- licky, podtitulky (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Napínavé drama o krutosti a lhostejnosti. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 38/1971.• Jestliže je úterý, musíme být v Belgii (If Its Tuesday, This Must Be Belgium, Mel Stuart, USA/VB, 1969). Premiéra ČSR: 3. 12. 1971. Výrobce: United Artists. For- mát: 35 mm, B, klasický, anglicky, italsky, německy, podtitulky (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Filmová komedie o amerických turistech v Evropě. Žánr: kome- die. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 41/1971.• Lobo (The Legend of Lobo, Jack Couffer, James Algar, USA, 1962). Premiéra ČSR: 16. 7. 1971. Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 35 mm, B, klasický, ang- licky, podtitulky (česky), 65 min. Heslo pro plakát: Šedý vlk – hrdi- na Divokého západu. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 29/1971.• Mary Poppins (Marry Poppins, Robert Stevenson, USA/VB, 1964). Premiéra ČSR: 1971 (FFP). Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 135 min. Heslo pro plakát: Americký muzikál o zázračné vycho- vatelce. Žánr: muzikál. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 21/22/1971.• Pád říše římské (The Fall Of The Empire, Anthony Mann, USA/VB (USA), 1964). Premiéra ČSR: 8. 1. 1971. Výrobce: Samuel Bronson. Formát: 70 mm, B, 70 mm, anglicky, podtitulky (česky), 188 min. Heslo pro plakát: Americký historický velko- film. Žánr: historický. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 49/50/1970. - 135 -
  • 136. • Pan doktor a jeho zvířátka I, II (Doctor Dolittle, Richard Fleischer, USA, 1967). Premiéra ČSR: 29. 1. 1971. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, kla- sický, dabováno (česky), 150 min. Heslo pro plakát: Americký filmový muzikál z pohádkového světa. Žánr: muzikál. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 4/5/1971.• Popelka (Cinderella, Wilfred Jackson, Hamilton Luske, Clyde Geromi, USA, 1949_(1950)). Premiéra ČSR: 21. 5. 1971. Výrobce: Walt Disney Productions. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 77 min. Heslo pro plakát: Kreslená pohádka Walta Disneye. Žánr: kreslený. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 18/1971.• Seržant (The Sergeant, John Flynn, USA, 1968). Premiéra ČSR: 10. 9. 1971. Vý- robce: Warner Bros. – Seven Arts, Inc. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 105 min. Heslo pro plakát: Rod Steiger v titulní úloze americ- kého filmu. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 33/1971.• Skokanova dobrodružství (Flippers New Adventure, Leon Benson, USA, 1964). Premiéra ČSR: 23. 8. 1971. Výrobce: Metro-Goldwyn-Mayer. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 95 min. Heslo pro plakát: Americký film o přátelství chlapce Sandyho s delfínem. Žánr: dětský. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 14/1971.• Sladká Irma (Irma la Douce, Billy Wilder, USA, 1963). Premiéra ČSR: 23. 7. 1971. Výrobce: Mirisch Company Inc. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (čes- ky), 139 min. Heslo pro plakát: Shirley McLaineová a Jack Lemmon v hlavních ro- lích americké veselohry. Žánr: veselohra. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 30/1971.• Strom poznání (The Learning Tree, Gordon Parks, USA, 1969). Premiéra ČSR: 22. 10. 1971. Výrobce: Warner Bros. – Seven Arts, Inc. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglic- ky, podtitulky (česky), 106 min. Heslo pro plakát: Psychologické dra- ma černého chlapce. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový pře- hled: Č. 39/1971.• Touha zvaná Anada (Túžba zvaná Anada, Ján Kadár, Elmar Klos, ČSR/USA, 1969). Premiéra ČSR: 12. 2. 1971. Výrobce: Filmové studio Barrandov, M.P.O. Productions Inc. New York. Formát: 35 mm, B, klasický, slovensky, 117 min. Hes- lo pro plakát: Baladický příběh o lidech a řece. Žánr: balada. Mládeži… nepří- stupný. Filmový přehled: Č. 3/1971.• V žáru noci (In the Heat of the Night, Norman Jewison, USA, 1967). Premié- ra ČSR: 19. 2. 1971. Výrobce: The Norman Jewison-Walter Mirisch Production. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 106 min. Hes- lo pro plakát: Dva kriminalisté a jedna vražda. Žánr: drama detektivní. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 6/1971.• Večírek (The Party, Blake Edwards, USA, 1968). Premiéra ČSR: 25. 6. 1971. Vý- robce: Mirisch-Geoffrey Production, Samuel-Goldwyn Studios in Hollywood. For- mát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Kome- dii o hostovi pronásledovaném smůlou. Žánr: veselohra. Mládeži… přístupný. Fil- mový přehled: Č. 11/1971.• Vzpoura na Bounty (Mutiny on the Bounty, Levis Milestone, USA, 1962). Premié- ra ČSR: 2. 7. 1971. Výrobce: MCM (Arcola, Aaron Rosenberg Production). Formát: - 136 -
  • 137. 70 mm, B, 70 mm, anglicky, podtitulky (česky), 105 min. Heslo pro plakát: Marlon Brando v hlavní roli amerického dobrodružného filmu. Žánr: dobrodružný. Mláde- ži… přístupný. Filmový přehled: Č. 25/26/1971.• Zajati vesmírem (Marooned, John Sturges, USA, 1969). Premiéra ČSR: 12. 3. 1971. Výrobce: Columbia Pictures. Formát: 70 mm, B, 70 mm, anglicky, podtitul- ky (česky), 130 min. Heslo pro plakát: Zápas o záchranu posádky kosmické lodi. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 6/1971. 1972• Bostonský případ (The Boston Strangler, Richard Fleischer, USA, 1968). Premié- ra ČSR: 23. 6. 1972. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabová- no (česky), 116 min. Heslo pro plakát: Americký film s Tony Curtisem, Henry Fon- dou a Jiřím Voskovcem. Žánr: kriminální. Mládeži… nepřístupný mládeži do 13 let. Filmový přehled: Č. 24/1972.• Bulitův případ (Bullit, Peter Yates, USA, 1968). Premiéra ČSR: 7. 7. 1972. Výrob- ce: Warner Bros., Seven Arts, Solar Production. Formát: 35 mm, B, 1.37:1, dabo- váno (česky), 113 min. Heslo pro plakát: Steve McQueen v titulní roli americké de- tektivky. Žánr: detektivka. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 25/1972.• Čtyři klauni (4 Clowns, Robert Youngson, USA, 1970). Premiéra ČSR: 14. 7. 1972. Výrobce: Robert Youngson Productions Inc. Pro 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, ČB, 1.66:1, česky (komentář), 93 min. Heslo pro plakát: Grotesky z doby, kdy komedie byla králem. Žánr: střihový. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 26/1972.• Dobrý den, paní Campbellová (Buona sera Mme Campbell, Melvin Frank, USA, 1969). Premiéra ČSR: 11. 2. 1972. Výrobce: Melvin Frank. Formát: 35 mm, B, 1.85:1, dabováno (česky), 110 min. Heslo pro plakát: Dvacetileté tajemství tří otců a jedné matky. Žánr: komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 3/1972.• Charly (Charly, Ralph Nelson, USA, 1968). Premiéra ČSR: 29. 9. 1972. Výrobce: Selmur Productions, Ralph Nelson Film. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitul- ky (česky), 100 min. Heslo pro plakát: Dramatický osud muže probuzené- ho k životu. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 33/1972.• Koně se také střílejí (They Shoot Horses, Dont They?, Sydney Pollack, USA, 1969). Premiéra ČSR: červen 1972 (FFP). Výrobce: ABC Pictures Corp., Palomar Picture, Chartoff-Winkler/Pollack Production. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 116 min. Heslo pro plakát: Příběh mladého Indiána. Žánr: dra- ma. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 20/21/1972.• Mackennovo zlato (Mackennas Gold, Jack Lee-Thompson, USA, 1968). Premié- ra ČSR: 14. 1. 1972. Výrobce: Carl Foreman Production. Formát: 70 mm, B, 70 mm, anglicky, podtitulky (česky), 135 min. Heslo pro plakát: Gregory Peck a Omar Sharif v hlavních rolích dobrodružného amerického filmu. Žánr: western. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 49/50/1971.• Medium Cool (Medium Cool, Haskell Wexler, USA, 1969). Premiéra ČSR: 25. 8. 1972. Výrobce: H and J Pictures. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 107 min. Heslo pro plakát: Dramata všedního dne. Žánr: drama. Mláde- ži… přístupný. Filmový přehled: Č. 30/1972. - 137 -
  • 138. • Muž ze Západu (Man of the West, Anthony Mann, USA, 1958). Premiéra ČSR: 20. 5. 1972. Výrobce: Metro-Goldwyn_Mayer. Formát: 35 mm, ČB, 1.37:1, anglicky, podtitulky (česky), 100 min. Heslo pro plakát: Americký filmový western. Žánr: western. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 24/1972.• Nejlepší léta našeho života (The Best Years of Our Lives, William Wyler, USA, 1946). Premiéra ČSR: 18. 2. 1972. Výrobce: Samuel Goldwyn Production. Formát: 35 mm, ČB, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 165 min. Heslo pro plakát: Slavný americký film s Friedricem Marchem, Myrnou Loyovou a Danem Andrewsem v hlavních rolích. Žánr: psychologický. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 4/1972.• Nevada Smith (Nevada Smith, Henry Hathaway, USA, 1966). Premiéra ČSR: 21. 1. 1972. Výrobce: Paramount Pictures Corporation. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 117 min. Heslo pro plakát: Napínavý western o zločinu a odplatě. Žánr: western. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 47/1971.• Odpolední láska (Love in the Afternoon, Billy Wilder, USA, 1958_(1957)). Premié- ra ČSR: 2. 6. 1972. Výrobce: Allies Artists Pictures Corporation. Formát: 35 mm, ČB, 1.66:1, dabováno (česky), 126 min. Heslo pro plakát: Filmová balada o druhé ženě Jindřicha VIII. Žánr: komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 18/1972.• Perri z velkého lesa (Perri, N. Paul Kenworthy Jr., Ralph Wright, USA, 1957). Premiéra ČSR: 25. 2. 1972. Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 62 min. Heslo pro plakát: Příběh šedivé ve- verky – barevný přírodní snímek Walta Disneye. Žánr: přírodní. Mládeži… přístup- ný. Filmový přehled: Č. 7/1972.• Podporujte svého šerifa! (Support Your Local Sheriff!, Burt Kennedy, USA, 1968). Premiéra ČSR: 23. 6. 1972. Výrobce: Cherokee Productions. Formát: 35 mm, B, 1.37:1, anglicky, podtitulky (česky), 90 min. Heslo pro plakát: Historie jedno- ho nepořádného města. Žánr: western. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 27/1972.• Předčasný pohřeb (The Premature Burial, Roger Corman, USA/VB (USA), 1961–2). Premiéra ČSR: 7. 4. 1972. Výrobce: Santa Clara Productions. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 79 min. Heslo pro plakát: Hrůzyplná historie E. A. Poea. Žánr: horror. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 10/1972.• Sestřička (Marlowe, Paul Bogart, USA, 1969). Premiéra ČSR: 28. 7. 1972. Výrob- ce: Katzka-Berue Productions, Inc., Cherokee Productions, A Joint Venture in As- sociation with Beckerman Productions, Inc. (MGM). Formát: 35 mm, B, 1.66:1, an- glicky, podtitulky (česky), 92 min. Heslo pro plakát: Filmový pře- pis detektivního příběhu Raymonda Chandlera. Žánr: detektivka. Mládeži… nepří- stupný. Filmový přehled: Č. 28/1972.• Stanice WUSA (WUSA, Stuart Rosenberg, USA, 1970). Premiéra ČSR: 28. 4. 1972. Výrobce: Paramount Pictures Corporation, Coleytown Productions, Inc., Stuart Ro- senberg Productions, Inc. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 107 min. Heslo pro plakát: V hlavních rolích Paul Newman, Joanne Woodwardová a Anthony Perkins. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 11/1972.• Tajný život americké manželky (The Secret Life of an American Wife, George Axelrod, USA, 1968). Premiéra ČSR: 28. 1. 1972. Výrobce: 20th Century-Fox – - 138 -
  • 139. Charleston Enterprises Corporation. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 100 min. Heslo pro plakát: Kolotoč kolem slavné hvězdy. Žánr: komedie. Mláde- ži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 2/1972.• Tora, Tora, Tora!!! (TORA! TORA! TORA!, Richard Fleischer, USA (USA/Japonsko), 1970). Premiéra ČSR: 21. 7. 1972. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 70 mm, B, 70 mm, anglicky, japonsky, podtitulky (česky), 138 min. Heslo pro plakát: Bitva o Pearl Harbor v barevném americkém velkofilmu. Žánr: válečný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 28/1972.• Viva Max! (Viva Max!, Jerry Paris, USA, 1969). Premiéra ČSR: 11. 8. 1972. Výrob- ce: Commonwealth United Company. Formát: 35 mm, B, klasický, dabová- no (česky), 90 min. Heslo pro plakát: Peter Ustinov v hlavní úloze americké filmové veselohry. Žánr: komedie satirická. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 30/1972.• Vykoupení L. B. Jonese (The Liberation of L. B. Jones, William Wyler, USA, 1970). Premiéra ČSR: 27. 10. 1972. Výrobce: Columbia Pictures. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 99 min. Heslo pro plakát: Kriminální dra- ma z amerického státu Tennessee. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 36/1972.• Willie Boy (Tell them Willie Boy is Here, Abraham Polonsky, USA, 1969). Premié- ra ČSR: červen 1972 (FFP). Výrobce: Philip A. Waxman, Universal Pictures. For- mát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 95 min. Heslo pro plakát: Ame- rické filmové drama s Jane Fondovou v hlavní roli. Žánr: drama. Mládeži… nepří- stupný. Filmový přehled: Č. 20/21/1972. 1973• Africký slon (The African Elephant, Simon Trevor, USA, 1971). Premiéra ČSR: 10. 8. 1973. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, ang- licky, podtitulky (česky), 111 min. Heslo pro plakát: Filmové safari. Žánr: doku- ment. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 27/1973.• Buck a kazatel (Buck and the Preacher, Sidney Poitier, USA, 1972). Premié- ra ČSR: 21. 12. 1973. Výrobce: E & R Productions Corp. – Belafonte Enterpri- ses (Columbia). Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 100 min. Heslo pro plakát: Doznívání války Severu proti Jihu. Žánr: historický. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 39/40/1973.• Butch Cassidy a Sundance Kid (Butch Cassidy and the Sundance Kid, George Roy Hill, USA, 1969). Premiéra ČSR: 12. 1. 1973. Výrobce: Campanile Producti- ons., Inc., 20th Century-Fox Film Corporation. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 107 min. Heslo pro plakát: Napínavý i veselý western o osudech dvou přátel. Žánr: western. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 17/1972.• Cooganův trik (Coogans Bluff, Donald Siegel, USA, 1969). Premiéra ČSR: 3. 8. 1973. Výrobce: Universal – Malpaso Company Picture. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 92 min. Heslo pro plakát: Šerif z texasu zasahuje v New Yorku. Žánr: kriminální. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 22/1973.• El Dorado (El Dorado, Howard Hawks, USA, 1966). Premiéra ČSR: 9. 3. 1973. Vý- robce: Paramount Pictures Corporation, laurel Productions. Formát: 35 mm, B, - 139 -
  • 140. 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 127 min. Heslo pro plakát: John Wayne a Robert Mitchum v hlavních rolích dobrodružného příběhu z amerického západu. Žánr: western. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 7/1973.• Hlava - 22 (Catch - 22, Mike Nichols, USA, 1970). Premiéra ČSR: 24. 8. 1973. Vý- robce: Paramount Picture Corporation. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitul- ky (česky), 118 min. Heslo pro plakát: Nezvyklý pohled do života amerických vojá- ků. Žánr: satira. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 25/1973.• Chraňte zvířata a děti! (Bless the Beasts and Children, Stanley Kramer, USA, 1971). Premiéra ČSR: 16. 11. 1973. Výrobce: Stanley Kramer – Columbia Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 99 min. Heslo pro plakát: Boj šesti chlapců proti světu násilí a zloby. Žánr: drama. Mláde- ži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 32/1973.• J.W. Coop (J.W. Coop, Cliff Robertson, USA, 1971). Premiéra ČSR: 19. 10. 1973. Výrobce: Robertson & Associates and Colubia Pictures Industries, Inc. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 109 min. Heslo pro plakát: Příběh muže, který se živil nebezpečným rodeem. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepří- stupný. Filmový přehled: Č. 30/1973.• Jezdci (The Horsemen, John Frankenheimer, USA, 1970). Premiéra ČSR: 15. 6. 1973. Výrobce: John Frankenheimer Productions, Edward Lewis Productions, ve spolupráci s Afghan Films. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podti- tulky (česky), 114 min. Heslo pro plakát: O muži, který bojoval za čest svého rodu. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 16/1973.• Le Mans (Le Mans, Lee H. Katzin, USA, 1971). Premiéra ČSR: 13. 4. 1973. Výrob- ce: Solar Productions, Inc., Cinema Center Films. Formát: 70 mm, B, 70 mm, ang- licky, francouzsky, italsky, podtituky (česky), 128 min. Heslo pro plakát: 24 hodin na závodní dráze. Žánr: sportovní. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 9/1973.• Letní strom (Summertree, Anthony Newley, USA, 1971). Premiéra ČSR: leden 1973 (FFP). Výrobce: A Bryna Company Production. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 88 min. Heslo pro plakát: Dramatický pohled do života současné Ameriky. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 51/52/1972.• Malé životní etudy (Five Easy Pieces, Bob Rafelson, USA, 1970). Premiéra ČSR: 7. 12. 1973. Výrobce: Columbia Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 95 min. Heslo pro plakát: O muži, který neměl pro co žít. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 38/1973.• Malý velký muž (Little Big Man, Arthur Penn, USA, 1970). Premiéra ČSR: červen 1973 (FFP). Výrobce: Hiller Productions, Ltd. and Stockbridge Productions, Inc. (Stuart Millar-Arthur Penn Production). Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitul- ky (česky), 138 min. Heslo pro plakát: O hrdinovi, na kterého historie zapomněla. Žánr: western. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 18/1973.• Obhájce (The Lawyer, Sidney J. Furie, USA, 1969). Premiéra ČSR: 5. 10. 1973. Výrobce: Paramount Picture Corporation, Furie Production, Inc. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 120 min. Heslo pro plakát: Z jeviště a ze zákulisí soudní síně. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový pře- hled: Č. 30/1973. - 140 -
  • 141. • Poslední bojovník (Flap [The Last Warrior], Carol Reed, USA, 1970). Premié- ra ČSR: 6. 7. 1973. Výrobce: Warner Bros. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podti- tulky (česky), 103 min. Heslo pro plakát: Anthony Quinn v titulní roli americké filmové tragikomedie. Žánr: tragikomedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 21/1973.• Světla ramp (Limelight, Charles Chaplin, USA, 1952). Premiéra ČSR: 14. 12. 1973. Výrobce: United Artists. Formát: 35 mm, ČB, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 133 min. Heslo pro plakát: Slavný film Charlie Chaplina. Žánr: drama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 38/1973.• Tichá dohoda (The Arrangement, Elia Kazan, USA, 1969). Premiéra ČSR: 22. 6. 1973. Výrobce: Anthena Enterprises Corp. And Warner Bros. – Seven Arts, Inc. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 122 min. Heslo pro plakát: Kirk Douglas v hlavní roli amerického filmu režiséra Elia Kazana. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 16/1973.• West Side Story (West Side Story, Robert Wise, Jerome Robbins, USA, 1961). Premiéra ČSR: 12. 10. 1973. Výrobce: Beta Productions (Mirisch Picture, Inc., Se- ven Arts Productions, Inc.). Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 150 min. Heslo pro plakát: Slavný filmový muzikál. Žánr: muzi- kál. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 31/1973.• Zlaté opojení (The Gold Rush, Charles Chaplin, USA, 1925 (ozvučeno 1942)). Pre- miéra ČSR: 23. 11. 1973. Výrobce: United Artists. Formát: 35 mm*), ČB, údaj ne- byl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 79 min. Heslo pro plakát: Klasický film Charlie Chaplina. Žánr: komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 36/1973.• Ztracený muž (The Lost Man, Robert Alana Arthur, USA, 1969). Premiéra ČSR: 8. 6. 1973. Výrobce: Edward Muhl, Melville Tucker pro Universal Picture. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (česky), 109 min. Heslo pro plakát: Vzrušující americký film se Sidney Poitierem v hlavní úloze. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 16/1973. 1974• Co dál, doktore? (Whats Up, Doc?, Peter Bogdanovich, USA, 1972). Premié- ra ČSR: červen 1974 (FFP). Výrobce: Warner Bros. Incorporation. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 98 min. Heslo pro plakát: Barb- ra Streisandová a Ryan ONeal v hlavních rolích americké filmové komedie. Žánr: crazykomedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 22/1974.• Divoká řeka (Wild River, Elia Kazan, USA, 1960). Premiéra ČSR: 29. 3. 1974. Vý- robce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 109 min. Heslo pro plakát: Dramatický příběh třicátých let. Žánr: drama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 1/1974.• Dobrodružství Poseidonu (The Poseidon Adventure, Ronald Neame, USA, 1972). Premiéra ČSR: 4. 10. 1974. Výrobce: Kent Productions, Irwin Allens Production. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 115 min. Hes- lo pro plakát: Dramatický boj o záchranu potápějící se lodi. Žánr: drama. Mláde- ži… přístupný. Filmový přehled: Č. 34/1974. - 141 -
  • 142. • Drsná Oklahoma (Oklahoma Crude, Stanley Kramer, USA, 1973). Premiéra ČSR: 29. 11. 1974. Výrobce: Columbia Pictures Industries, Inc., A Stanley Kramer Pro- duction. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 109 min. Hes- lo pro plakát: Nebezpečná cesta za bohatstvím a láskou. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 42/1974.• Chundelatý pes (The Shaggy Dog, Charles Barton, USA, 1959). Premiéra ČSR: 31. 5. 1974. Výrobce: Walt Disney Productions. Formát: 35 mm*), ČB, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 99 min. Heslo pro plakát: Veselý příběh o chlapci, psovi a převtělování. Žánr: veselohra. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 12/1974.• Jaro, které přineslo smrt (Samrtno proleće, Stevan Petrović, Miguel Iglesias, Špa- nělsko/USA/Jugoslávie, 1973). Premiéra ČSR: 17. 5. 1974. Výrobce: Neoplan- ta Film - Novi Sad, Cine XX. (Španělsko), Primaveral Enterprises Inc. (USA). For- mát: 35 mm, B, 1.66:1, srbochorvatsky, španělsky, podtitulky (česky), 90 min. Heslo pro plakát: Drama muže mezi dvěma ženami. Žánr: drama milostné. Mláde- ži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 13/1974.• John a Mary (John and Mary, Peter Yates, USA, 1969). Premiéra ČSR: 19. 4. 1974. Výrobce: Debrod Production. Formát: 35 mm, ČB, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 90 min. Heslo pro plakát: O velkých následcích malého flirtu. Žánr: mi- lostný příběh. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 9/1974.• Junior Bonner (Junior Bonner, Sam Peckinpah, USA, 1972). Premiéra ČSR: 26. 7. 1974. Výrobce: A Joe Wizan Gardner Production za spolupráce Solar Producti- ons Inc. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 97 min. Hes- lo pro plakát: Příběh kovboje dnešních dnů. – V hlavní úloze Steve McQueen. Žánr: příběh. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 24/1974.• Když legendy umírají (When The Legends Die, Staurt Millar, USA, 1972). Premié- ra ČSR: 18. 1. 1974. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, indiánsky, podtitulky (česky), 102 min. Heslo pro plakát: Pří- běh indiánského chlapce, který hledal volnost a svobodu. Žánr: příběh. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 47/48/1973.• Lady a Tramp (Lady and the Tramp, Hamilton Luske, Clyde Geronimi, Wilfred Jackson, USA, 1971). Premiéra ČSR: 20. 12. 1974. Výrobce: Walt Disney Pro- ductions. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, dabováno (česky), 74 min. Hes- lo pro plakát: Veselé psí příhody v kresleném filmu Walta Disneye. Žánr: kreslený. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 44/45/1974.• Letiště (Airport, Henry Hathaway, George Seaton, USA, 1970). Premiéra ČSR: 31. 5. 1974. Výrobce: Universal Pictures – Ross Hunter Productions. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 137 min. Hes- lo pro plakát: Napínavý příběh podle stejnojmenného románu A. Halleye. Žánr: drama psychologické. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 16/1974.• Méďa Béďa (Hey, There Its Yogi Bear!, William Hanna, Joseph Barbera, USA, 1964). Premiéra ČSR: 10. 5. 1974. Výrobce: Hanna – Barbe- ra pro Columbia Pictures. Formát: 70 mm, B, 70 mm, dabováno (česky), 86 min. Heslo pro plakát: Kreslený film s písničkami a oblíbenými postavičkami seriálu Pes Filipes a spol. Žánr: kreslený. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 12/1974. - 142 -
  • 143. • Moderní doba (Modern Times, Charles Chaplin, USA, 1936). Premiéra ČSR: 24. 5. 1974. Výrobce: Charles Chaplin pro United Artists. Formát: 35 mm, ČB, klasický, titulky (české), 87 min. Heslo pro plakát: Další ze slavných filmů Charlese Chapli- na. Žánr: příběh. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 15/1974.• Monsineur Verdoux (Monsineur Verdoux, Charles Chaplin, USA, 1947). Premié- ra ČSR: 21. 6. 1974. Výrobce: United Artists. Formát: 35 mm, ČB, 1.37:1, anglic- ky, podtitulky (česky), 124 min. Heslo pro plakát: Další ze slavných filmů Charlese Chaplina. Žánr: komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 21/1974.• Msta (Rage, George C. Scott, USA, 1972). Premiéra ČSR: leden 1974 (FFP). Výrob- ce: Warner Brothers. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 97 min. Heslo pro plakát: Drama o nerovném souboji. Žánr: společensko-kritické drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 47/48/1973.• Nadmuté město (Fat City, John Huston, USA, 1971). Premiéra ČSR: 5. 4. 1974. Výrobce: Columbia Pictures, Rastar Productions, John Huston – Ray St- ark Productions. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 94 min. Heslo pro plakát: Příběh člověka, jemuž box vzal zdraví a ideály. Žánr: psychologický příběh. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 8/1974.• Nemocnice (The Hospital, Arthur Hiller, USA, 1971). Premiéra ČSR: 2. 8. 1974. Výrobce: A Howard Gottfried – Paddy Chayefesky Production. Formát: 35 mm, B, 1.37:1, anglicky, podtitulky (česky), 103 min. Heslo pro plakát: O životech ohrože- ných lékařskou péčí. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 25/1974.• Půlnoční kovboj (Midnight Cowboy, John Schlesinger, USA, 1969). Premiéra ČSR: 28. 6. 1974. Výrobce: United Artists – A Jerome Hellman - John Schlesinger Pro- duction. Formát: 35 mm, B, 1.37:1, anglicky, podtitulky (česky), 113 min. Hes- lo pro plakát: Americké filmové drama režiséra Johna Schlesingera. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 22/1974.• Valdez přichází (Valdez is coming, Edwin Sherin, USA, 1970). Premiéra ČSR: 11. 1. 1974. Výrobce: United Artists. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 75 min. Heslo pro plakát: O muži, kterého se nepodařilo pokořit. Žánr: western. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 44/1973.• Život a doba soudce Roy Beana (The Life and Times of Judge Roy Bean, John Huston, USA, 1972). Premiéra ČSR: 13. 12. 1974. Výrobce: Coleytown Producti- ons, Inc., The First Artists Production Company, Ltd., National General. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 113 min. Hes- lo pro plakát: Americký film s Paulem Newmanem v hlavní roli. Žánr: western. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 44/45/1974. 1975• Apartmá v hotelu Plaza (Plaza Suite, Arthur Hiller, USA, 1971). Premiéra ČSR: červen 1975. Výrobce: Paramount. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 114 min. Heslo pro plakát: Walter Matthau a jeho tři postavy v americké filmové veselohře. Žánr: povídky. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 20/1975.• Dívka ze Západu (Cat Ballou, Elliot Silverstein, USA, 1965). Premiéra ČSR: čer- ven 1975 (FFP). Výrobce: Harold Hecht Corporation. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 93 min. Heslo pro plakát: Americký film s Jane Fon- - 143 -
  • 144. dovou a Lee Marvinem v hlavních rolích. Žánr: western. Mládeži… přístupný. Fil- mový přehled: Č. 22/23/1975.• F.T.A. (F.T.A., Francine Parker, USA, 1972). Premiéra ČSR: září 1975 (Filmové kluby). Výrobce: Duque Films. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglic- ky, podtitulky (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Americký film s Jane Fondovou a Donaldem Sutherlandem. Žánr: dokumentární. Mládeži… údaj nebyl k dispozici. Filmový přehled: Č. 24/1976.• Já, Natálie (Me, Natalie, Fred Coe, USA, 1969). Premiéra ČSR: květen 1975. Vý- robce: Cinema Center Films – A Stanley Shapiro Production. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 109 min. Heslo pro plakát: Humorný pohled na svět a lásku dívčího Cyrana. Žánr: komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 14/1975.• Jen se nikdy nenudit! (Never A Dull Moment, Jerry Paris, USA, 1967). Premié- ra ČSR: červen 1975. Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 35 mm, B, kla- sický, dabováno (česky), 97 min. Heslo pro plakát: O nebezpečí, která vždy konči- la smíchem. Žánr: veselohra. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 19/1975.• Joe Kidd (Joe Kidd, John Sturges, USA, 1972). Premiéra ČSR: 31. 1. 1975. Vý- robce: A Universal Picture – A Malpaso Company Production. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 87 min. Heslo pro plakát: Dobrodružství muže, který se dal najmout k lovu člověka. Žánr: western. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 47/1974.• Kid (The Kid, Charles Chaplin, USA, 1921). Premiéra ČSR: leden 1975. Výrobce: Charles Chaplin productions pro First national Pictures. Formát: 35 mm, ČB, kla- sický, titulky (české), 68 min. Heslo pro plakát: Z éry slavných němých filmů Char- lese Chaplina. Žánr: melodrama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 1/1975.• Kniha džunglí (The Jungle Book, Wolfgang Rotherman, USA, 1967). Premié- ra ČSR: duben 1975. Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 35 mm, B, klasic- ký, dabováno (česky), 75 min. Heslo pro plakát: Kreslený film z dílny W. Disneye. Žánr: kreslený. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 9/1975.• Laurel a Hardy v cizinecké legii (The Flying Deuces, Edward A. Sutherland, USA, 1939). Premiéra ČSR: únor 1975. Výrobce: R.K.O. – Radio. Formát: 35 mm, ČB, klasický, anglicky, podtitulky (české), 66 min. Heslo pro plakát: Nestárnoucí smích nerozlučné dvojice. Žánr: komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 4/1975.• Motýlek (Papillon, Franklin J. Schaffner, USA (USA/Francie), 1973). Premié- ra ČSR: červenec 1975. Výrobce: Papillon Partnership A Corona/General Producti- on Company production. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podti- tulky (česky), 150 min. Heslo pro plakát: Steve McQueen a Dustin Hoffman v hlavních rolích amerického filmu. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 26/1975.• Nikki – divoký pes severu (Nikki, Wild Dog of the North, Jack Couffer, USA/Kanada, 1961). Premiéra ČSR: leden 1975. Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 72 min. Heslo pro plakát: Dobro- družství psa, který podléhal volání divočiny i hlasu člověka. Žánr: přírodní. Mláde- ži… přístupný. Filmový přehled: Č. 4/1975. - 144 -
  • 145. • Plíživý měsíc (The Stalking Moon, Robert Mulligan, USA, 1968). Premiéra ČSR: leden 1975. Výrobce: A. Pakula – Muligan Production. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, kla- sický, dabováno (česky), 90 min. Heslo pro plakát: Gregory Peck v hlavní roli ame- rického dobrodružného filmu. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1/1975.• Poslední vlak z Gun Hillu (Last Train from Gun Hill, John Sturges, USA, 1958). Premiéra ČSR: prosinec 1975. Výrobce: Paramount Pictures. Formát: 35 mm, B, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 79 min. Heslo pro plakát: Americký dobro- družný film s Kirkem Douglasem a Anthony Quinnem. Žánr: dobrodružný. Mláde- ži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 43/44/1975.• Sen králů (A Dream of Kings, Daniel Mann, USA, 1969). Premiéra ČSR: leden 1975 (FFP). Výrobce: National General Pictures. Formát: 35 mm, B, klasický, ang- licky, podtitulky (česky), 107 min. Heslo pro plakát: Drama člověka, který žil oso- bitým způsobem. V hlavní roli Anthony Quinn. Žánr: drama. Mládeži… nepřístup- ný. Filmový přehled: Č. 3/1975.• Snoopy, vrať se! (Snoopy, Come Home, Bill Melendez, USA, 1972). Premiéra ČSR: květen 1975. Výrobce: A Lee Mendelson-Bill Melendez Production. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 78 min. Heslo pro plakát: O pejskovi, který se vydal na dalekou cestu. Žánr: kreslený. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 15/16/1975.• Strašák (Scarecrow, Jerry Schatzberger, USA, 1973). Premiéra ČSR: leden 1975 (FFP). Výrobce: Warner Bros. Inc. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 119 min. Heslo pro plakát: O dvou tulácích a nekonečné cestě za štěstím. Americký film vyznamenaný Velkou cenou na MFF v Cannes. Žánr: dra- ma psychologické. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 4/1975.• Světla velkoměsta (City Lights, Charles Chaplin, USA, 1931). Premiéra ČSR: sr- pen 1975. Výrobce: United Artist. Formát: 35 mm, ČB, klasický, titulky (české), 87 min. Heslo pro plakát: Ze zlatého fondu Charlie Chaplina. Žánr: melodrama. Mlá- deži… přístupný. Filmový přehled: Č. 31/1975.• Toby Tyler (Toby Tyler, Charles Barton, USA, 1959). Premiéra ČSR: prosinec 1975. Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 93 min. Heslo pro plakát: Deset týdnů krásné- ho dobrodružství. Žánr: dobrodružný (odvozeno z anotace). Mládeži… údaj nebyl k dispozici. Filmový přehled: Č. 3/1976.• Velký Gatsby (The Great Gatsby, Jack Clayton, USA, 1974). Premiéra ČSR: listo- pad 1975. Výrobce: Newdon Company. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podti- tulky (česky), 141 min. Heslo pro plakát: Americký film podle stejnojmenné- ho románu F. Scotta Fitzgeralda – V hlavních rolích Robert Redford a Mia Farowová. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1/1976.• Viděno osmi (Visions of Eight, Jurij Ozerov; Mai Zetterling; Arthur Penn; Michael Pfleghar; Kon Ičikawa; Miloš Forman; Claude Lelouch; Joh Schlesinger, USA (USA/NSR), 1973). Premiéra ČSR: červen 1975. Výrobce: Wolper Pictures. Formát: 35 mm, B, klasický, dabováno (česky), 106 min. Heslo pro plakát: Olym- pijské hry ve filmovém záznamu osmi světových režisérů. Žánr: sportovní. Mláde- ži… přístupný. Filmový přehled: Č. 19/1975. - 145 -
  • 146. • Vládce džungle (Jungle Cat, James Algar, USA, 1968). Premiéra ČSR: květen 1975. Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 35 mm, B, klasický, dabová- no (česky), 68 min. Heslo pro plakát: Barevný snímek z pralesů v povodí Amazon- ky. Žánr: přírodní. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 15/16/1975.• Žijící poušť (The Living Desert, James Algar, USA, 1953). Premiéra ČSR: březen 1975. Výrobce: Walt Disney Production. Formát: 35 mm, B, klasický, dabová- no (česky), 67 min. Heslo pro plakát: Americký film Walta Disneye o přírodě ve vy- prahlé pustině. Žánr: přírodní. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 8/1975. 1976• Ať žije smích (Anything for Laughs, George OHanlon, USA, 1951). Premiéra ČSR: červenec 1976. Výrobce: Vitaphone Corporation. Formát: 35 mm*), ČB, údaj nebyl k dispozici, česky (komentář), 69 min. Heslo pro plakát: Americký střihový film z éry němých grotesek. Žánr: střihový. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 26/1976.• Billie zpívá blues (Lady Sings the Blues, Sidney J. Furie, USA, 1972). Premié- ra ČSR: březen 1976. Výrobce: Jobete Music Company Inc., Motown Productions, Weston Associates Inc., Furie Productions Inc. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 124 min. Heslo pro plakát: Životní příběh slavné černošské zpě- vačky Billie Holidayové. Žánr: životopisný. Mládeži… nepřístupný. Filmový pře- hled: Č. 10/1976.• Conrack (Conrack, Martin Ritt, USA, 1974). Premiéra ČSR: leden 1976. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 103 min. Heslo pro plakát: Dramatický příběh učitele a dětí z Jižní Karolíny. Žánr: drama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 45/46/1975.• Čelisti (Jaws, Steven Spielberg, USA, 1975). Premiéra ČSR: červenec 1976. Výrob- ce: Universal Pictures. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 124 min. Heslo pro plakát: Vzrušující boj se žralokem. Žánr: drama. Mládeži… nepří- stupný. Filmový přehled: Č. 30/1976.• Den delfína (The Day of Dolphins, Mike Nichols, USA, 1973). Premiéra ČSR: bře- zen 1976. Výrobce: Avco Embasy Pictures. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabová- no (česky), 104 min. Heslo pro plakát: George S. Scott v halvní roli americké- ho filmu podle stejnojmenné novely Roberta Merla. Žánr: utopie. Mládeži… pří- stupný. Filmový přehled: Č. 9/1976.• Jahodová proklamace (The Strawberry Statement, Stuart Hagmann, USA, 1970). Premiéra ČSR: červen 1976. Výrobce: Metro-Goldwyn-Mayer. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 101 min. Heslo pro plakát: Americký film oceněný Zvláštním uznáním poroty XXIII. MFF v Cannes. Žánr: pří- běh. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 19/1976.• Král krysa (King Rat, Bryan Forbes, USA, 1965). Premiéra ČSR: prosinec 1976. Výrobce: Coleytown. Formát: 70 mm, ČB, 70 mm, anglicky, podtitulky (česky), 129 min. Heslo pro plakát: Dramatický příběh ze singapurské věznice. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 8/1977.• Letní naděje, zimní vzpomínky (Summer Wishes, Winter Dreams, Gilbert Cates, USA, 1973). Premiéra ČSR: duben 1976. Výrobce: A Rastar – Gilbert Ca- tes Production. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky - 146 -
  • 147. (česky), 88 min. Heslo pro plakát: O marném pokusu spojit minulost se součas- ností. Žánr: příběh psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 11/1976.• Modrá Electra Glide (Electra Glide in Blue, James William Guercio, USA, 1973). Premiéra ČSR: leden 1976. Výrobce: James William Guercio – Rupert Hitzig Pro- duction pro United Artists Corporation. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 111 min. Heslo pro plakát: Johnův první a poslední kriminální případ. Žánr: drama kriminální. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 3/1976.• Nebožtíci přejí lásce (Avanti!, Billy Wilder, USA (USA/Itálie), 1972). Premié- ra ČSR: 1976 (FFP léto). Výrobce: Phalanx – Jalem Production, Mirisch Corporati- on. Formát: 35 mm, B, 1.85:1, anglicky, italsky, podtitulky (česky), 143 min. Hes- lo pro plakát: Americká veselohra s Jackem Lemmonem v hlavní roli. Žánr: veselo- hra. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 28/1976.• Nevěsta pro Zandyho (Zandys Bride, Jan Troell, USA, 1974). Premiéra ČSR: čer- venec 1976. Výrobce: Warner Bros. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 83 min. Heslo pro plakát: O prvním bouřlivém roce manželství - v hlavních rolích Gene Hackman a Liv Ullmannová. Žánr: příběh psychologický. Mládeži… ne- přístupný. Filmový přehled: Č. 30/1976.• Podraz (The Sting, George Roy Hill, USA, 1973). Premiéra ČSR: květen 1976. Vý- robce: Universal Pictures. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 128 min. Heslo pro plakát: Paul Newman a Robert Redford v hlavních rolích americké- ho filmu. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 17/1976.• Rozhovor (The Conversation, Francis Ford Coppola, USA, 1974). Premiéra ČSR: 1976 (FFP zima). Výrobce: Coppola Company – Paramount. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 111 min. Heslo pro plakát: Dramatický příběh inspirovaný aférou Watergate. Žánr: drama. Mládeži… nepří- stupný. Filmový přehled: Č. 5/1976.• Takoví jsme byli (The Way We Were, Sydney Pollack, USA, 1973). Premiéra ČSR: prosinec 1976. Výrobce: Rastar Productions. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, 1.66:1, ang- licky, podtitulky (česky), 118 min. Heslo pro plakát: Americký film s Barbrou Stre- isandovou a Robertem Redfordem v hlavních rolích. Žánr: psychologický příběh. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 7/1977.• Tulák džentlmen (The Gentleman Tramp, Richard Patterson, Holandsko/USA, 1975). Premiéra ČSR: říjen 1976. Výrobce: Roy Export Compaqny Establishment, A Red Inc., A.G. Production, Audjeff Inc. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 89 min. Heslo pro plakát: Umělecká a životní ces- ta Charlese S. Chaplina. Žánr: životopisný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 43/1976.• Volný jako vítr (Brother on the Wind, Dick Robinson, Kanada/USA, 1973). Premi- éra ČSR: duben 1976. Výrobce: Adanac Film, Sun International. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 87 min. Heslo pro plakát: Pří- běh obyvatel Skalistých hor. Žánr: přírodní (odvozeno z anotace). Mládeži… pří- stupný. Filmový přehled: Č. 10/1976. - 147 -
  • 148. 1977• Cirkus (The Circus, Charles Chaplin, USA, 1928). Premiéra ČSR: leden 1977. Vý- robce: United Artists. Formát: 35 mm*), ČB, údaj nebyl k dispozici, podtitulky (česky), 69 min. Heslo pro plakát: Další ze slavných němých filmů Charlese Chaplina. Žánr: komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 3/1977.• Čínská čtvrť (Chinatown, Roman Polanski, USA, 1974). Premiéra ČSR: říjen 1977. Výrobce: Long Road Production. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, ang- licky, podtitulky (česky), 124 min. Heslo pro plakát: Dramatické pátrání soukro- mého detektiva. Faye Dunawayová a Jack Nicholson v hlavních rolích americké- ho filmu. Žánr: detektivka. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1/1978.• Diktátor (The Great Dictator, Charles Chaplin, USA, 1940). Premiéra ČSR: září 1977. Výrobce: United Artists. Formát: 35 mm*), ČB, údaj nebyl k dispozici, ang- licky, podtitulky (česky), 119 min. Heslo pro plakát: Slavná satira Charlese Chaplina. Žánr: komedie satirická. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 18/1977.• Draví ptáci (Birds of Prey, William A. Graham, USA, 1973). Premiéra ČSR: červe- nec 1977. Výrobce: Tomorrow Enetertainment, Inc. Formát: 35 mm*), B, údaj ne- byl k dispozici, dabováno (česky), 70 min. Heslo pro plakát: Dramatický souboj dvou helikoptér. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 9/1977.• Duel (Duel, Steven Spielberg, USA, 1972). Premiéra ČSR: červen 1977. Výrobce: Universal Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 96 (74 original version) min. Heslo pro plakát: Vzrušující souboj s vrahem za volantem. Žánr: drama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 2/1977.• Francouzská spojka - Dopadení (The French Connection II, John Frankenheimer, USA, 1975). Premiéra ČSR: prosinec 1977. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, francouzsky, podtituky (česky), 107 min. Hes- lo pro plakát: Druhá část amerického detektivního filmu. Gene Hackman v hlavní roli uzavírá jeden z nejtěžších případů. Žánr: příběh kriminální. Mládeži… nepří- stupný. Filmový přehled: Č. 18/1977.• Francouzská spojka – Štvanice (The French Connection, William Friedkin, USA, 1971). Premiéra ČSR: prosinec 1977. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, francouzsky, podtituky (česky), 99 min. Heslo pro plakát: Gene Hackman v hlavní roli amerického detektivního filmu. Pátrání po obchodnících s drogami na trase Marseille-Brooklyn. Žánr: příběh kriminální. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 18/1977.• Hosté (The Visitors, Elia Kazan, USA, 1972). Premiéra ČSR: únor 1977. Výrobce: United Artists. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 85 min. Heslo pro plakát: Tragédie jednoho dne a jedné noci. Žánr: drama. Mládeži… ne- přístupný. Filmový přehled: Č. 12/1977.• Huckleberry Finn (Huckleberry Finn, J. Lee Thompson, USA, 1974). Premié- ra ČSR: červen 1977. Výrobce: United Artists Corporation. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 113 min. Heslo pro plakát: Filmový muzikál podle slavného románu Marka Twaina. Žánr: muzikál. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 4/1977. - 148 -
  • 149. • Kaktusový květ (Cactus Flower, Gene Saks, USA, 1969). Premiéra ČSR: březen 1977. Výrobce: Columbia Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 99 min. Heslo pro plakát: Walter Matthau a Ingrid Bergmanová v hlavních rolích americké filmové komedie. Žánr: komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 19/1977.• Kde kvetou lilie (Where The Lilies Bloom, William A. Graham, USA, 1974). Premi- éra ČSR: květen 1977. Výrobce: Radnity/Mattel Productions pro United Artists. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 91 min. Heslo pro plakát: Dramatický osud čtyř sourozenců bez domova. Žánr: drama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 7/1977.• Malý princ (The Little Princ, Stanley Donen, USA (VB/USA), 1974). Premiéra ČSR: únor 1977. Výrobce: Stanley Donen Productions. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, ang- licky, podtitulky (česky), 82 min. Heslo pro plakát: Muzikál podle klasické předlohy Antoina de Saint-Exupéryho. Žánr: muzikál. Mládeži… přístupný. Filmový pře- hled: Č. 16/1977.• Modrý pták (The Blue Bird (Sinjaja ptica), George Cukor, SSSR/USA, 1976). Pre- miéra ČSR: prosinec 1977. Výrobce: Lenfilm, 20th Century-Fox. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 96 min. Heslo pro plakát: O dvou dětech, které se vydaly hledat ptáka, přinášejícího štěstí. Filmový pře- pis známé hry Maurice Maeterlincka. V hlavní roli Elizabeth Taylorová. Žánr: po- hádka. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 23/1977.• Můj kamarád lachtan (Salty, Ricou Browning, USA, 1974). Premiéra ČSR: prosi- nec 1977. Výrobce: Salt Water Peleasing Company. Formát: 70 mm, B, 70 mm, dabováno (česky), 87 min. Heslo pro plakát: Veselá a nevšední dobrodružství na souši i na vodě. Žánr: dětský. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 5/1978.• Na titulní straně (The Front Page, Billy Wilder, USA, 1974). Premiéra ČSR: 1977 (FFP léto). Výrobce: Universal Pictures. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitul- ky (česky), 106 min. Heslo pro plakát: Humorný obraz novinářské honby za senzacemi. V hlavních rolích Jack Lemmon a Walter Matthau. Žánr: komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 19/1977.• Odborník na banky (The Bank Shot, Gower Champion, USA, 1974). Premié- ra ČSR: květen 1977. Výrobce: United Artists. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, klasický, anglicky, podtitulky (česky), 80 min. Heslo pro plakát: O překvapivých metodách podnikavého lupiče. Žánr: kriminální komedie. Mládeži… přístupný. Filmový pře- hled: Č. 6/1977.• Okno do nebe (A Window to the Sky (skutečný název byl The Other Side of the Mountain), Larry Peerce, USA, 1975). Premiéra ČSR: září 1977. Výrobce: Universal Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 98 min. Heslo pro plakát: Pravdivý příběh sportovní hvězdy, která pohasla, ale ne- zapadla. Žánr: příběh psychologický. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 2/1978.• Pohled společnosti Parallax (The Parallax View, Alan J. Pakula, USA, 1974). Premiéra ČSR: duben 1977. Výrobce: Gus Productions, Harbor Productions, Doubleday Productions. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 98 min. Heslo pro plakát: Vzrušující příběh muže, který hledal pravdu o zločinu. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 12/1977. - 149 -
  • 150. • Racek Jonathan Livingston (Jonathan Livingston Seagull, Hal Barlett, USA, 1973). Premiéra ČSR: březen 1977. Výrobce: JLS Limited Partnership. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 82 min. Heslo pro plakát: Zamyšlení nad světem ptáků a lidí. Žánr: příběh. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 12/1977.• Srdce a myšlenky (Hearts and Minds, Peter Davis, USA, 1974). Premiéra ČSR: 1977 (Filmové kluby). Výrobce: údaj nebyl k dispozici. Formát: 35 mm, B, 1.85:1, údaj nebyl k dispozici, 112 min. Heslo pro plakát: údaj nebyl k dispozici. Žánr: dokument (odvozeno z anotace). Mládeži… údaj nebyl k dispozici. Filmový pře- hled: Č. 12 (dodatky)/1981.• Velký Waldo Pepper (The Great Waldo Pepper, George Roy Hill, USA, 1975). Pre- miéra ČSR: prosinec 1977. Výrobce: Universal Pictures. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 104 min. Heslo pro plakát: Tragikomický příběh mladého letce. V hlavní roli Robert Redford. Žánr: příběh tragikomický. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 20/1977.• Zajatec 2. Avenue (Prisoners of Second Avenue., Melvin Frank, USA, 1975). Pre- miéra ČSR: srpen 1977. Výrobce: Warner Bros. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Americký film s Jackem Lemmonem v hlavní roli. O muži, který ztratil životní rovnováhu. Žánr: komedie. Mládeži… pří- stupný. Filmový přehled: Č. 22/1977.• Zázraky se dějí (Inferno verde 24. Decembre (skutečný název by I Miracoli accado- no ancora), Giuseppe Scotese, Itálie/USA, 1974). Premiéra ČSR: říjen 1977. Vý- robce: Protea Film. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 95 min. Heslo pro plakát: Dramatický osud dívky, která přežila svou smrt. Žánr: drama. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 21/1977.• Zlatá Sindibádova cesta (The Golden Voyage of Sindibad, Gordon Hessler, USA (VB/USA), 1973). Premiéra ČSR: červenec 1977. Výrobce: Charles H. Schneer Production pro Columbia Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, da- bováno (česky), 100 min. Heslo pro plakát: Pohádkové dobrodružství na cestě za velkým tajemstvím. Žánr: pohádka. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 19/1977. 1978• 700 mil v sedle (Bite the Bullet, Richard Brooks, USA, 1975). Premiéra ČSR: du- ben 1978. Výrobce: Vista Company. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 124 min. Heslo pro plakát: Gene Hackman a James Coburn v hlavních ro- lích amerického dobrodružného filmu. Dobrodružná cesta napříč Amerikou. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 12/1978.• Cesta ke slávě (Bound for Glory, Hal Ashby, USA, 1976). Premiéra ČSR: září 1978. Výrobce: United Artists Corporation. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 142 min. Heslo pro plakát: Pravdivý pří- běh o písních, které nebyly na prodej ani na objednávku. Žánr: retrospektivní (od- vozeno z anotace). Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 21/1978.• Člen klanu (The Klansman, Terence Young, USA, 1974). Premiéra ČSR: duben 1978. Výrobce: The Atlanta Company, Paramount. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 107 min. Heslo pro plakát: Americký film - 150 -
  • 151. o nesmiřitelném boji černých a bílých. Richard Burton a Lee Marvin v hlavních ro- lích. Žánr: drama. Mládeži… nepřístupný do 18 let. Filmový přehled: Č. 12/1978.• Den kobylek (The Day of the Locust, John Schlesinger, USA, 1974). Premié- ra ČSR: červen 1978. Výrobce: Long Road Production, Ronald Shedlo, Penthouse. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 137 min. Heslo pro plakát: Dramatický obraz Hollywoodu třicátých let. Americké filmové drama s Karen Blackovou v hlavní roli. Žánr: drama (odvozeno z anotace). Mláde- ži… nepřístupný do 18 let. Filmový přehled: Č. 16/1978.• Harold Lloyd (Harold Lloyd‘s World of Comedy, Harold Lloyd Jr., USA, 1967). Pre- miéra ČSR: 1978. Výrobce: údaj nebyl k dispozici. Formát: 35 mm, ČB, klasický, údaj nebyl k dispozici, 94 min. Heslo pro plakát: Dvě ukázky z grotesek slavného komika. Žánr: střihový (předpokládaný). Mládeži… údaj nebyl k dispozici. Filmový přehled: Č. 12 (dodatky)/1981.• Muž v kamiónu (White Line Fever, Jonathan Kaplan, USA (Kanada/USA), 1975). Premiéra ČSR: březen 1978. Výrobce: An International Cinemedia Center Pro- duction. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 85 min. Heslo pro plakát: Vzrušující příběh ze současné ameriky. Žánr: příběh. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 10/1978.• Od dvanácti do tří (From Noon Till Three, Frank D. Gilroy, USA, 1975). Premié- ra ČSR: červenec 1978. Výrobce: United Artists Corporation. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 94 min. Heslo pro plakát: Charles Bronson a Jill Irelandová v americké parodii z Divokého západu. Žánr: pa- rodie (odvozeno z anotace). Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 16/1978.• To nejlepší z Laurela a Hardyho (The Best Of Laurel and Hardy, Hal Roach (Ja- mes J. Wolcott), USA, 1967). Premiéra ČSR: 1978. Výrobce: údaj nebyl k dispozici. Formát: 35 mm, ČB, údaj nebyl k dispozici, údaj nebyl k dispozici, údaj nebyl k dispozici min. Heslo pro plakát: Americký střihový film z nejúspěšnějších grote- sek slavných komiků. Žánr: střihový. Mládeži… údaj nebyl k dispozici. Filmový přehled: Č. 19/1977.• Velký autobus (The Big Bus, James Frawley, USA, 1976). Premiéra ČSR: prosinec 1978. Výrobce: Paramount Pictures. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (česky), 86 min. Heslo pro plakát: Komedie o non-stop jízdě prvního autobusu na atomový pohon. Žánr: komedie (odvozeno z anotace). Mládeži… přístupný. Filmový pře- hled: Č. 23/1978.• Vražda na večeři (Murder by Death, Robert Moore, USA, 1976). Premiéra ČSR: prosinec 1978. Výrobce: Columbia Pictures, Rastar Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 90 min. Heslo pro plakát: Na- pínavá veselohra se slavnými detektivy. Žánr: veselohra (odvozeno z anotace). Mlá- deži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 22/1978.• Země mustangů (Mustang Country, John Champion, USA, 1976). Premiéra ČSR: prosinec 1978. Výrobce: Universal Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 75 min. Heslo pro plakát: Dobrodružný příběh sta- rého zálesáka a městského chlapce. Žánr: dobrodružný (odvozeno z anotace). Mlá- deži… přístupný. Filmový přehled: Č. 23/1978. - 151 -
  • 152. 1979• Domino (The Domino Principle, Stanley Kramer, USA (VB/USA), 1977). Premié- ra ČSR: červen 1979. Výrobce: Sir Lew Grade a Martin Starger pro Associated Ge- neral Films. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (čes- ky), 97 min. Heslo pro plakát: Vzrušující osud muže, který vyměnil bezpečí za mřížemi za nejistotu na svobodě. Americký film s Genem Hackmanem v hlavní roli. Žánr: drama (odvozeno z anotace). Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1979.• Funny girl (Funny Girl, William Wyler, USA, 1967). Premiéra ČSR: březen 1979. Výrobce: Columbia, Rastark Productions. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 149 min. Heslo pro plakát: Americký muzikál vyzna- menaný Oskarem za ženský herecký výkon. V hlavní roli Barbra Streisandová a Omar Sharif. Žánr: muzikál. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 3/1979.• Harry a Tonto (Harry and Tonto, Paul Mazursky, USA, 1974). Premiéra ČSR: du- ben 1979. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 110 min. Heslo pro plakát: Daleké putování, prováze- né humorem a romantikou. Žánr: road-movie (odvozeno z anotace). Mládeži… ne- přístupný. Filmový přehled: Č. 4/1979.• Hlubina (The Deep, Peter Hayes, USA/VB (USA), 1977). Premiéra ČSR: září 1979. Výrobce: Casablanca Filmworks production. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 123 min. Heslo pro plakát: Vzrušující cesta za bohatstvím poto- poné lodi. Žánr: dobrodružný (odvozeno z anotace). Mládeži… nepřístupný. Filmo- vý přehled: Č. 9/1979.• Horečka sobotní noci (Saturday Night Fever, John Badham, USA, 1977). Premié- ra ČSR: září 1979. Výrobce: Paramount Logo, Gulf + Western Company. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 107 min. Hes- lo pro plakát: John Travolta v hlavní roli amerického huebního filmu. Hudba Bee Gees a brooklynský král diskoték. Žánr: hudební (odvozeno z anotace). Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 9/1979.• Julie (Julia, Fred Zinneman, USA, 1977). Premiéra ČSR: listopad 1979. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, 1.85:1, anglicky, německy, podtitulky (čes- ky), 112 min. Heslo pro plakát: O přátelství, které se nezastavilo před žádnou obě- tí. V hlavní roli Jane Fondová a Vanesa Redgraveová. Žánr: vzpomínkový (odvozeno z anotace). Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 11/1979.• Kozoroh Jedna (Capricorn One, Peter Hyams, USA, 1977). Premiéra ČSR: prosi- nec 1979. Výrobce: Associated General Films production. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 117 min. Heslo pro plakát: Dramatický osud tří kosmonautů, kteří se nestali hrdiny vesmíru. Žánr: drama (odvozeno z anotace). Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 12/1979.• Listopadový plán (The November Plan, Don Medford, USA, 1976). Premiéra ČSR: srpen 1979. Výrobce: Universal spolu s Public Arts. Formát: 35 mm*), B, údaj ne- byl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 101 min. Heslo pro plakát: Vzrušující příběh detektiva, který odhalí vzpouru generálů. Žánr: detektivní (odvozeno z anotace). Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 8/1979.• Maratónec (Marathon Man, John Schlesinger, USA, 1976). Premiéra ČSR: únor 1979. Výrobce: Robert Evans, Sidney Bekerman pro Paramount Pictures. Formát: - 152 -
  • 153. 35 mm, B, 1.85:1, dabováno (česky), 117 min. Heslo pro plakát: Dustin Hoffman a Laurence Olivier v americkém dobrodružném filmu. Žánr: dobrodružný (odvozeno z anotace). Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 2/1979.• Milostný život v přírodě (Birds Do It, Bees Do It, Nicolas Noxon, Irwin Rosten (Da- vid L. Wolper), USA, 1974). Premiéra ČSR: 1979 (Filmové kluby). Výrobce: údaj nebyl k dispozici. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, údaj nebyl k dispozici, 90 min. Heslo pro plakát: údaj nebyl k dispozici. Žánr: dokument (od- vozeno z anotace). Mládeži… údaj nebyl k dispozici. Filmový přehled: Č. 12 (do- datky)/1981.• Němý film (Silent Movie, Mel Brooks, USA, 1976). Premiéra ČSR: květen 1979. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 82 min. Heslo pro plakát: Americká filmová crazy komedie. Bláznivá honička tří hollywoodských filmařů za úspěchem. Žánr: crazy komedie (odvozeno z anotace). Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 5/1979.• Nepřemožitelný bukanýr (Swashbuckler, James Goldstone, USA, 1976). Premié- ra ČSR: březen 1979. Výrobce: EK pro Universal Picture. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 93 min. Heslo pro plakát: Odvážný dob- rodruh, který vzbouřil Karibské moře. V titulní roli Robert Shaw. Žánr: dobrodružný (odvozeno z anotace). Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 3/1979.• On zázračným studentem (The Freshman, Fred Newmeyer, S. Taylor, USA, 1925). Premiéra ČSR: leden 1979. Výrobce: Pathé Exchange. Formát: 35 mm, ČB, kla- sický, anglicky, podtitulky (česky), 68 min. Heslo pro plakát: Americká filmová ve- selohra s Haroldem Lloydem. Žánr: veselohra. Mládeži… přístupný. Filmový pře- hled: Č. 1/1979.• Ostrov dr. Moreaua (The Island of Dr. Moreau, Don Taylor, USA, 1977). Premié- ra ČSR: 1979 (ve Filmovém přehledu neuvedeno – např. Rosice u Brna: 3. – 14. 3. 1981). Výrobce: American International Pictures, Cinema 77, Major Producti- ons (n/a). Formát: 35 mm, B, 1.85:1, dabováno (česky), 99 min. Heslo pro plakát: Romantický horror podle novele H. G. Wellese. V hlavních rolích Burt Lancaster a Michael York. Žánr: romantický horor (odvozeno z plakátu). Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 12 (dodatky)/1981.• Povolání: kaskadér (Stunts, Mark L. Lester, USA, 1977). Premiéra ČSR: leden 1979. Výrobce: údaj nebyl k dispozici. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 85 min. Heslo pro plakát: Napínavý příběh lidí, kteří svůj život nasazují pro slávu jiných. Žánr: dobrodružný (odvozeno z anotace). Mlá- deži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1/1979. 1980• Blízká setkání třetího druhu (Close Encouters of the Third Kind, Steven Spiel- berg, USA (USA/VB), 1977). Premiéra ČSR: duben 1980. Výrobce: Colum- bia Pictures Industries, Inc. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 126 min. Heslo pro plakát: Vzrušující příběh o setkání pozemš- ťanů s mimozemskou civilizací. Žánr: fantastický příběh. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 2/1980.• Bobby Deerfield (Bobby Deerfield, Sydney Pollack, USA, 1977). Premiéra ČSR: sr- pen 1980. Výrobce: Warner Bros. (Columbia Pictures). Formát: 35 mm, B, ŠÚ, an- - 153 -
  • 154. glicky, podtitulky (česky), 117 min. Heslo pro plakát: Al Pacino a Marthe Kellerová v hlavních rolích romantického příběhu na motivy novely E. M. Remarquea Nebe nezná vyvolených. Žánr: romantický příběh. Mládeži… přístupný. Filmový pře- hled: Č. 6/1980.• Dobře utajený kód (For the Love of Benji, Joe Camp, USA, 1977). Premiéra ČSR: červenec 1980. Výrobce: Mulberry Square Productions Inc. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 80 min. Heslo pro plakát: O neobvyklém hrdinovi jedné špionážní aféry. Žánr: veselohra. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 10/1980.• Dvojčata (The Last Remake of Beau Geste, Marty Feldman, USA, 1977). Premié- ra ČSR: červen 1980. Výrobce: Universal. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 89 min. Heslo pro plakát: Marty Feldman a Michael York v hlavní roli amerického filmu – Bláznivá komedie o dvou bratřích a ztraceném dědictví. Žánr: bláznivá komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1980.• Jízda v bouři (Ride in the Whirlwind, Monte Hellman, USA, 1965). Premiéra ČSR: květen 1980. Výrobce: Proteus Film. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 93 min. Heslo pro plakát: Tragické dobrodružství tří kovbojů, kteří byli nevinně postaveni mimo zákon. Žánr: western. Mládeži… pří- stupný. Filmový přehled: Č. 6/1980.• Kde roste červené kapradí (Where the Red Fern Grows, Norman Tokar, USA, 1974). Premiéra ČSR: únor 1980. Výrobce: Doty-Dayton production. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 83 min. Heslo pro plakát: Ro- mantický příběh chlapce, který uskutečnil své sny. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 1/1981.• Mzda strachu (Wages of Fear (originální název Scorcerer), William Friedkin, USA, 1977). Premiéra ČSR: červenec 1980. Výrobce: Film Properties International A.V. - nerm. Formát: 35 mm, B, 1.85:1, anglicky, podtitulky (česky), 87 min. Hes- lo pro plakát: V hlavní roli Roy Scheider. Nový filmový pře- pis dramatického dobrodružství čryř řidičů. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepří- stupný. Filmový přehled: Č. 5/1980.• Na černé listině (The Front, Martin Ritt, USA, 1976). Premiéra ČSR: únor 1980. Výrobce: Persky-Bright/Devon. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabo- váno (česky), 91 min. Heslo pro plakát: "Hon na čarodějnice" - drama Hollywoodu v padesátých letech. Žánr: tragikomedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 5/1982.• Rocky (Rocky, Sylvester Stallone, USA, 1976). Premiéra ČSR: říjen 1980. Výrobce: A Robert Chartoff - Irwin Winkler Production pro United Artists¨). Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 121 min. Heslo pro plakát: Americký film vyznamenaný Oscarem. Pohled do zákulisí profesionálního sportu. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 8/1980.• Řidič (The Driver, Walter Hill, USA, 1978). Premiéra ČSR: březen 1980. Výrobce: 20th Century-Fox/EMI. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 87 min. Heslo pro plakát: údaj nebyl k dispozici. Žánr: detek- tivní příběh. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 2/1980.• Sanchezovy děti (The Children of Sanches, Hall Bartlett, USA/Mexiko, 1978). Premiéra ČSR: listopad 1980. Výrobce: Hall Bartlett Films (Los Angeles), Conacine - 154 -
  • 155. (Mexico City). Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 116 min. Heslo pro plakát: Anthony Quinn v hlavní roli americko- mexického filmu podle románu Oscara Lewise. Žánr: psychologický příběh. Mláde- ži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 11/1980.• Serpico (Serpico, Sidney Lumet, USA (USA/Itálie), 1973). Premiéra ČSR: únor 1980. Výrobce: AEC pro Produzioni Di Laurentis. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 89 min. Heslo pro plakát: Dramatický ob- raz současného boje proti korupci v řadách americké policie. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1/1980.• Smutní hrdinové (Heroes, Jeremy Paul Kagan, USA, 1977). Premiéra ČSR: červe- nec 1980. Výrobce: Turman-Foster Company. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 104 min. Heslo pro plakát: Hořce úsměvný příběh mužů, kteří si zachrání život, ale ztratí jeho smysl. Žánr: psychologický. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 9/1980.• Stříbrný blesk (Silver Streak, Arthur Hiller, USA, 1976). Premiéra ČSR: září 1980 (FFP). Výrobce: A. Miller - Milkis - Collin Higins. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 108 min. Heslo pro plakát: Dobrodružná ces- ta muže, který se snažil odhalit vraha. Žánr: kriminální komedie. Mládeži… nepří- stupný. Filmový přehled: Č. 7/1980.• Šampión (Caseys Shadow, Martin Ritt, USA, 1977). Premiéra ČSR: březen 1980. Výrobce: Columbia Pictures. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 102 min. Heslo pro plakát: Walter Matthau v hlavní roli. Napínavý příběh z dostihového prostředí. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový pře- hled: Č. 3/1980.• Tajný závod (The Gumball Rally, Chuck Bail, USA, 1976). Premiéra ČSR: říjen 1980. Výrobce: Warner Bros. Inc. (First Artists Production). Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 102 min. Heslo pro plakát: Americká filmová ko- medie. - Z New Yorku do Los Angeles za 30 hodin!. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 8/1980.• Tři dny Kondora (Three Days of Condor, Sydney Pollack, USA, 1975). Premié- ra ČSR: únor 1980. Výrobce: Wildwood Enterprises. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, ang- licky, podtitulky (česky), 115 min. Heslo pro plakát: Vzrušující příběh muže, který předvídal svůj konec, ale neznam svého vraha. Robert Redford a Faye Dunawayová v hlavních rolích filmu. Žánr: politický thriller. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1980.• Vězeňské blues (Outlaw Blues, Richard T. Heffron, USA, 1977). Premiéra ČSR: prosinec 1980. Výrobce: Warner Brothers. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Příběh kytaristy a zpěváka, který se stal idolem široké veřejnosti. Žánr: dobrodružný. Mládeži… ne- přístupný. Filmový přehled: Č. 11/1980. 1981• Černý hřebec (The Black Stallion, Carrol Ballard, USA, 1979). Premiéra ČSR: pro- sinec 1981. Výrobce: Omni Zoetrope. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 85 min. Heslo pro plakát: O přátelství chlapce a koně, kteří se - 155 -
  • 156. setkali v ničivé mořské bouři. Žánr: dětský. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 11/1981.• Detektiv ze San Francisca (Cheap Detective, Robert Moore, USA, 1978). Premié- ra ČSR: září 1981. Výrobce: Rastar Films. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabová- no (česky), 88 min. Heslo pro plakát: Peter Falk tentokrát nikoliv jako inpector Co- lombo. Žánr: kriminální komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 8/1981.• Elektrický jezdec (The Electric Horseman, Sydney Pollack, USA, 1979). Premié- ra ČSR: srpen 1981. Výrobce: Ray Stark – Wild Wood Productions. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 119 min. Heslo pro plakát: Robert Red- ford a Jane Fondová v hlavních rolích amerického filmu. Žánr: psychologický pří- běh. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 7/1981.• Griffin a Phoenixová (Griffith and Phoenix, Daryl Duke, USA, 1976). Premié- ra ČSR: květen 1981. Výrobce: ABC Circle ve spolupráci s Danny Tho- mas Productions. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 93 min. Heslo pro plakát: Peter Falk a Jill Clayburghová v hlavních rolích amerického filmu. Příběh lásky, která měla vyměřeno příliš málo času. Žánr: mi- lostný příběh. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 4/1981.• Hoši z Brazílie (The Boys from Brazil, Franklin J. Schaffner, USA (VB/USA), 1978). Premiéra ČSR: duben 1981. Výrobce: Producer Circle. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 122 min. Heslo pro plakát: Otřesný obraz fašistického zločince. V hlavních rolích Gregory Peck, Laurence Oli- vier a James Mason. Žánr: thriller. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 5/1981.• Kramerová versus Kramer (Kramer vs. Kramer, Robert Benton, USA, 1979). Pre- miéra ČSR: červenec 1981. Výrobce: Stanley Jaffe Producti- ons pro Columbia Pictures. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 100 min. Heslo pro plakát: Dramatický zápas o domov a úsměv dítěte. V hlavní úloze Dustin Hoffman. Americký film vyznamenaný pěti Oscary. Žánr: problémový. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1981.• Nebeské dny (Days of Heaven, Terrence Malick, USA, 1978). Premiéra ČSR: červe- nec 1981. Výrobce: O.P. pro Paramount. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, kla- sický, anglicky, podtitulky (česky), 95 min. Heslo pro plakát: Drama lásky a kruté žárlivosti z farmářského Západu. Žánr: milostné drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1981.• Nepřítel lidu (An Enemy of the People, George Schaefer, USA, 1977). Premié- ra ČSR: říjen 1981. Výrobce: Solar Production (First Artists Production Company). Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 102 min. Heslo pro plakát: Steve McQueen, Charles Durning a Bibi Anderssonová v hlavních rolích americké- ho filmu. Filmové zpracování divadelní hry Henrika Ibsena. Žánr: adaptace. Mláde- ži… přístupný. Filmový přehled: Č. 12/1981.• Přes velký předěl (Across the Great Divide, Steward Raffill, USA, 1977). Premié- ra ČSR: duben 1981. Výrobce: Pacific International Enterprises. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Vzrušující dobrodružná ces- ta divočinou a po srázech ledovců až k novému domovu. Žánr: dobrodružný. Mlá- deži… přístupný. Filmový přehled: Č. 3/1981. - 156 -
  • 157. • Svatba (A Wedding, Robert Altman, USA, 1978). Premiéra ČSR: březen 1981. Vý- robce: Lionss Gate Films pro 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabová- no (česky), 120 min. Heslo pro plakát: Rodinná slavnost pod dohledem zesnulé paní domu. Žánr: společenská satira. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 3/1981.• Všichni prezidentovi muži (All the Presidents Men, Alan J. Pakula, USA, 1975). Premiéra ČSR: říjen 1981. Výrobce: Wildwood Enterprises/Warner Bros. Formát: 35 mm, B, 1.85:1, dabováno (česky), 125 min. Heslo pro plakát: Americký film s Robertem Redfordem a Dustinem Hoffmanem v hlavních rolích. Vzrušující odha- lení zákulisí aféry Watergate. Žánr: politický. Mládeži… přístupný. Filmový pře- hled: Č. 10/1981. 1982• … a spravedlnost pro všechny (… and justice for all, Norman Jewison, USA, 1979). Premiéra ČSR: únor 1982. Výrobce: Malton Films pro Columbia Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 114 min. Heslo pro plakát: V hlavní úloze Al Pacino vyznamenaný na XXII. MFF v Karlových Varech Cenou za mužský herecký výkon. Drama v soudní síni a v zákulisí současné americké justice. Žánr: společensko-kritický. Mládeži… nepřístupný. Filmový pře- hled: Č. 1/1982.• Bílý mys (Caboblanco, J. Lee Thompson, USA (USA/Mexiko), 1979). Premié- ra ČSR: červenec 1982. Výrobce: MVS Productions. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, ang- licky, podtitulky (česky), 87 min. Heslo pro plakát: Vzrušující drama lidí, pátrají- cích po pokladu na dně Tichého oceánu. Charles Bronson a Dominique Sandová v hlavních rolích amerického dobrodružného filmu. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1982.• Cesta k ráji (Paradise Alley, Sylvester Stallone, USA, 1978). Premiéra ČSR: listo- pad 1982. Výrobce: Force Ten pro Universal. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 103 min. Heslo pro plakát: Strhující pří- běh tří bratrů, kteří tvrdě zápasili o lepší život. Žánr: dobrodružný. Mládeži… ne- přístupný. Filmový přehled: Č. 10/1982.• Čaroděj (The Wiz, Sidney Lumet, USA, 1978). Premiéra ČSR: září 1982. Výrobce: Motown pro Universal Pictures. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 129 min. Heslo pro plakát: Americký filmový muzikál. V hlavní úloze Dia- na Rossová. O tom, jak se čtyři pohádkoví přátelé vydali po zlaté střední cestě. Žánr: pohádkový muzikál. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 9/1982.• Divoké kočky (Cattle Annie and Little Britches, Lamont Johnson, USA, 1980). Premiéra ČSR: prosinec 1982. Výrobce: Hemdale/United Artists Theatre Corpo- ration. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 86 min. Hes- lo pro plakát: Americký film s Buretm Lancasterem a Rodem Steigerem. Westerno- vý příběh o dvou odvážných dívkách a bandě pistolníků. Žánr: westernová komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 1/1983.• Elvis Presley (Elvis, John Carpenter, USA, 1978). Premiéra ČSR: duben 1982. Vý- robce: Dick Clark Motion Picture pro ABC TV. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 114 (150, NSR 105, UK 163) min. Hes- - 157 -
  • 158. lo pro plakát: Král rokenrolu a jeho cesta za slávou. Žánr: životopisný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 11/1981.• Hazardní hra (High-Ballin, Peter Carter, USA (Kanada/USA), 1977). Premié- ra ČSR: březen 1982. Výrobce: American International Pictures/Pando Company (Los Angeles)/Montreal Trust Company/Trustee/The Flyer Syndicate (montreal). Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 94 min. Heslo pro plakát: Peter Fonda a Jerry Reed v hlavních rolích vzrušujícího příběhu z amerických dál- nic. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 2/1982.• Kdo zabil Jo-Ann Marcusovou a Kathy Nelsonovou (The Marcus-Nelson Murders, Joseph Sargent, USA, 1973). Premiéra ČSR: červen 1982. Výrobce: Universal Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 127 min. Heslo pro plakát: Americký kriminální příběh inspirovaný skutečnou událostí. Žánr: detektivní. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1982.• Návrat domů (Coming Home, Hal Ashby, USA, 1978). Premiéra ČSR: březen 1982. Výrobce: Jerome Hellman Enterprises/Jayne Productions. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 121 min. Heslo pro plakát: Pří- běh lidí doživotě poznamenanaých peklem vietnamské války. Americký film vyzna- menaný třemi Oscary. Žánr: problémový. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 2/1982.• Pomáda (Grease, Randal Kleiser, USA, 1978). Premiéra ČSR: leden 1982. Výrob- ce: Paramount. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 106 min. Hes- lo pro plakát: Filmový muzikál. V hlavních rolích hrají, zpívají a tančí John Tra- volta a Olivia Newton-Johnová. Žánr: muzikál. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 12/1981.• Příští rok ve stejnou dobu (Same Time, Next Year, Robert Mulligan, USA, 1978). Premiéra ČSR: duben 1982. Výrobce: The Mirisch Corporatipon pro Universal. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 114 min. Heslo pro plakát: O manželské nevěře, ale především o lásce. V hlavních rolích Ellen Burstynová a Alan Alda. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 3/1982.• Strýček Joe (Uncle Joe Shannon, Joseph C. Hanwright, USA, 1978). Premié- ra ČSR: duben 1982. Výrobce: United Artists, A. Robert Chartoff-Irwin Winkler Production. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 93 min. Heslo pro plakát: Příběh dvou přátel, k nimž se štěstí otočilo zády. Žánr: melodra- matický. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 4/1982.• Svítání Zuluů (Zulu Dawn, Douglas Hickox, USA (USA/Jižní Afrika/Holandsko), 1979). Premiéra ČSR: prosinec 1982. Výrobce: Samarkand (Los Angeles)/Zulu Dawn Films N.V. (Antily). Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 95 min. Heslo pro plakát: Historická bitva, která otřásla základy britského impéria. V hlavních rolích Burt Lancaster a Peter OToole. Žánr: historický. Mládeži… pří- stupný. Filmový přehled: Č. 11/1982.• Utečeme na jih (Goin South, Jack Nicholson, USA, 1978). Premiéra ČSR: říjen 1982. Výrobce: Paramount. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (čes- ky), 103 min. Heslo pro plakát: Jack Nicholson v roli zloděje, který unikl šibenici, ale uvízl ve zlatých poutech lásky. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Fil- mový přehled: Č. 9/1982. - 158 -
  • 159. • Útěk z Alcatrazu (Escape from Alcatraz, Donald Siegel, USA, 1979). Premié- ra ČSR: červenec 1982. Výrobce: Malpaso pro Paramount. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 107 min. Heslo pro plakát: Dramatický příběh vězňů na skalnatém ostrově. V hlavní roli Clint Eastwood. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 6/1982.• V zajetí rytmu (American Hot Wax, Floyd Mutrux, USA, 1977). Premiéra ČSR: sr- pen 1982. Výrobce: Paramount. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, ang- licky, podtitulky (česky), 87 min. Heslo pro plakát: Jerry Lee Lewis a Chuck Berry na Prvním výročním koncertu s předními hvězdami rokentolu. Žánr: hudební. Mlá- deži… přístupný. Filmový přehled: Č. 7/1982. 1983• Brubaker (Brubaker, Stuart Rosenberg, USA, 1980). Premiéra ČSR: květen 1983. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (čes- ky), 126 min. Heslo pro plakát: Drsný příběh z americké věznice, inspirovaný sku- tečnou událostí. V titulní úloze Robert Redford. Žánr: vězeňské drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 8/1983.• Byl jsem při tom (Being There, Hal Ashby, USA, 1979). Premiéra ČSR: březen 1983. Výrobce: Lorimar. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 124 min. Heslo pro plakát: Americká filmová satira. Peter Sellers v roli muže bez minulosti, bez totožnosti a s duší dítěte. Žánr: satirická komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 2/1983.• Hraniční čára (Borderline, Jerrold Freedman, USA, 1980). Premiéra ČSR: březen 1983. Výrobce: Marble Arch Productions. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 98 min. Heslo pro plakát: Drama lidí, kteří se stali výhodným obchodním artiklem. Charles Bronson v hlavní roli americké- ho dobrodružného filmu. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový pře- hled: Č. 2/1983.• Když se čas naplnil… (When Time Ran Out., James Goldstone, USA, 1980). Pre- miéra ČSR: říjen 1983. Výrobce: Irwin Allen Production. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 121 min. Heslo pro plakát: Drama- tický útěk z dosahu sopečné erupce v jiřním Pacifiku. Paul Newman, Jacqueline Bissetová a William Holden v hlavních rolích amerického filmu. Žánr: katastrofický. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 10/1983.• Legenda divočiny (The Legend of the Wild, Harey Morris, Kanada/USA, 1980). Premiéra ČSR: listopad 1983. Výrobce: Taft International Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 94 min. Heslo pro plakát: Pří- běh muže, který našel domov uprostřed drsné přírody Dalekého západu. Žánr: dob- rodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 1/1984.• Pevnost Apačů v Bronxu (Fort Apache the Bronx, Daniel Petrie, USA, 1981). Pre- miéra ČSR: duben 1983. Výrobce: Time-Life Production ve spolupráci s The Pro- ducer Circle. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 116 min. Hes- lo pro plakát: Drsný obraz předměstí New Yorku, kde je zločin na denním pořádku. Paul Newman v hlavní roli amerického filmu. Žánr: kriminální. Mládeži… do 18 let nepřístupný. Filmový přehled: Č. 3/1983. - 159 -
  • 160. • Pilot (The Pilot, Cliff Robertson, USA, 1979). Premiéra ČSR: leden 1983. Výrobce: Earis Production. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 94 min. Heslo pro plakát: Americké psychologické drama podle stejnojmenné knihy Rober- ta L. Davise. Žánr: psychologický. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhod- ný. Filmový přehled: Č. 2/1983.• První dáma country music (Coal Miners Daughter, Michael Apted, USA, 1980). Premiéra ČSR: listopad 1983. Výrobce: Universal. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 119 min. Heslo pro plakát: Cesta Loretty Lynnové za úspěchem a slávou. Film vyznamenaný Oscarem 81 za ženský herecký výkon. V hlavní roli Sissy Spaceková. Žánr: životopisný hudební. Mládeži… pří- stupný. Filmový přehled: Č. 10/1983.• Připoutejte se, prosím! (Airplane!, Jim Abrahams, David Zucker, Jerry Zucker, USA, 1980). Premiéra ČSR: srpen 1983. Výrobce: A Howard W. Koch production pro Paramount. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 83 min. Heslo pro plakát: Komedie o nevyhnutelné letecké katastrofě, k níž nakonec nedošlo. Žánr: parodie. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 8/1983.• Salamandr (The Salamander, Peter Zinner, Itálie/USA (USA/Itálie/VB), 1981). Premiéra ČSR: říjen 1983. Výrobce: ITC (London), Paciffic Theatres. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 97 min. Heslo pro plakát: Navštívenka, která plukovníkovi italské kontrašpionáže otevřela cestu k odhalení neofašistické- ho podzemí. Franco Nero, Anthony Quinn a Claudia Cardinaleová v hlavních úlo- hách italsko-amerického filmu. Žánr: politicko-dobrodružný. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 9/1983.• Tom Horn (Tom Horn, William Wiard, USA, 1980). Premiéra ČSR: červen 1983. Výrobce: Solar / First Artists pro Warner Brothers. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglic- ky, podtitulky (česky), 93 min. Heslo pro plakát: Western o najatém pistolníkovi, který se stal nepohodlným. Steve McQueen v hlavní roli amerického filmu. Žánr: western. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 6/1983.• V roli kaskadéra (The Stunt Man, Richard Rush, USA, 1979). Premiéra ČSR: čer- venec 1983. Výrobce: Melvin Simon Co. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 126 min. Heslo pro plakát: Drama muže, který se ocitl v zajetí bezohledného režiséra. Peter OToole a Steve Rail- sback v hlavních rolích amerického filmu. Žánr: dobrodružný. Mládeži… nepří- stupný. Filmový přehled: Č. 7/1983.• Ve velkém stylu (Going in Style, Martin Brest, USA, 1979). Premiéra ČSR: prosi- nec 1983. Výrobce: Tony Bill Production pro Warner Brothers. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 94 min. Heslo pro plakát: O bankovní loupeži, která měla zbavit tři muže pocitu trpké nečinnosti. Žánr: kriminální komedie. Mlá- deži… přístupný. Filmový přehled: Č. 12/1983.• Žena v ringu (The Main Event, Howard Zieff, USA, 1979). Premiéra ČSR: září 1983. Výrobce: Barwood Film pro Warner Brothers. Formát: 35 mm*), B, údaj ne- byl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 104 min. Heslo pro plakát: O ženě plné energie a o muži, jenž nebyl právě v kondici. Barbra Streisandová a Ryan ONeal v hlavních úlohách americké filmové veselohry. Žánr: milostná komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 9/1983. - 160 -
  • 161. 1984• Blázni ve vězení (Stir Crazy, Sidney Poitier, USA, 1980). Premiéra ČSR: únor 1984. Výrobce: Columbia. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 110 min. Heslo pro plakát: Komedie o mužích spoutaných řetě- zem justičního omylu. Žánr: bláznivá komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 3/1984.• Excalibur (Excalibur, John Boorman, USA (USA/VB), 1981). Premiéra ČSR: leden 1984. Výrobce: Orion Pictures. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 131 min. Heslo pro plakát: Mytologická pověst o nadpřirozené síle čarov- ného meče krále Artuše. Žánr: historicko-dobrodružný. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1/1984.• Frances (Frances, Greame Clifford, USA, 1982). Premiéra ČSR: říjen 1984. Výrob- ce: Brooksfilm pro EMI. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 133 min. Heslo pro plakát: Drama ženy, která odmítla hereckou kariéru v Hollywoodu. V titulní úloze Jessica Langeová vyznamenaná Cenou za ženský he- recký výkon na XIII. MFF v Moskvě. Žánr: životopisný. Mládeži… nepřístupný. Fil- mový přehled: Č. 11/1984.• Hooper (Hooper, Hal Needham, USA, 1978). Premiéra ČSR: březen 1984. Výrobce: Warner Bros. A Burt Reynolds-Lawrence Gordon Production. Formát: 35 mm, B, 1.85:1, anglicky, podtitulky (česky), 97 min. Heslo pro plakát: Burt Reynolds v roli slavného filmového kaskadéra. Žánr: dobrodružná komedie. Mládeži… nepřístup- ný. Filmový přehled: Č. 3/1984.• Klid noci (Still of the Night, Robert Benton, USA, 1982). Premiéra ČSR: září 1984. Výrobce: Metro-Goldwyn-Mayer / United Artists. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, ang- licky, podtitulky (česky), 87 min. Heslo pro plakát: Příběh psychiat- ra ohroženého vrahem svého pacienta. V hlavních rolích Meryl Streepová a Roy Scheider. Žánr: thriller. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 9/1984.• Melvin a Howard (Melvin and Howard, Jonathan Demme, USA, 1980). Premié- ra ČSR: leden 1984. Výrobce: Universal. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 95 min. Heslo pro plakát: Příběh neobvyklého dědictví natočený podle skutečné události. Žánr: psychologicko-společenský. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 1/1984.• Nezvěstný (Missing, Costa-Gavras, USA, 1982). Premiéra ČSR: červenec 1984. Vý- robce: Universal. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, španělsky, podtitulky (čes- ky), 122 min. Heslo pro plakát: Tragédie jednoho muže, tragédie jedné země. Jack Lemmon a Sissy Spaceková v americkém filmu podle skutečné události. Zlatá palma a Cena za mužský herecký výkon – Cannes 1982, Oscar za scénář 1983. Žánr: psychologicko-společenské drama. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 7/1984.• Obyčejní lidé (Ordinary People, Robert Redford, USA, 1980). Premiéra ČSR: červen 1984. Výrobce: Wildwood Enterprises pro Paramount. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 119 min. Heslo pro plakát: Příběh tří lidí, kteří se přestali slyšet. Režijní debut Roberta Redforda vyznamenaný čtyřmi Oscary. Žánr: psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1984.• Poslední jednorožec (The Last Unicorn, Arthur Rankin ml., Jules Bass, Japon- sko/USA (USA/VB/Japonsko/NSR), 1982). Premiéra ČSR: říjen 1984. Výrobce: - 161 -
  • 162. Rankin/Bass Production. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 84 min. Heslo pro plakát: Kreslená pohádka o daleké cestě za poznáním a láskou. Žánr: kreslená pohádka. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 10/1984.• Sbohem buď, lásko má (Farewell, My Lovely, Dick Richards, USA, 1975). Premié- ra ČSR: září 1984. Výrobce: EK Corporation/ITC. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, ang- licky, podtitulky (česky), 83 min. Heslo pro plakát: Soukromý detektiv Phil Mar- lowe ve filmové verzi stejnojmenného románu Raymonda Chandlera. V hlavní úloze Robert Mitchum. Žánr: detektivní. Mládeži… do 18 nepřístupný. Filmový přehled: Č. 11/1984.• Stát se opicí (Going Ape!, Jeremy Joe Kronsberg, USA, 1981). Premiéra ČSR: kvě- ten 1984. Výrobce: Hemdale pro Paramount. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 78 min. Heslo pro plakát: Žít s opicemi nebo přijít o pět miliónů dolarů. Žánr: bláznivá komedie. Mládeži… přístupný. Fil- mový přehled: Č. 5/1984.• Stůl pro pět (Table for Five, Robert Lieberman, USA, 1983). Premiéra ČSR: listo- pad 1984. Výrobce: CBS Theatrical Films. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 116 min. Heslo pro plakát: Osudné chvíle, které upevnily pouto otcovské lásky. V hlavní úloze Jon Voight. Žánr: melodramatický. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 11/1984.• Tootsie (Tootsie, Sydney Pollack, USA, 1982). Premiéra ČSR: červenec 1984. Vý- robce: Delphi Production pro Columbia Pictures. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabová- no (česky)/anglicky, podtitulky (česky) - 1 kopie, 111 min. Heslo pro plakát: Neú- spěšný herec v roli úspěšné herečky. V hlavní úloze Dustin Hoffman. Žánr: kome- die. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 7/1984.• Věříme v Boha? (In God We Tru$t, Marty Feldman, USA, 1980). Premiéra ČSR: srpen 1984. Výrobce: Universal. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabo- váno (česky), 95 min. Heslo pro plakát: Marty Feldman v hlavní úloze americké filmové veselohry. Žánr: satirická komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový pře- hled: Č. 7/1984.• Zajatec japonských ostrovů (Shogun, Jerry London, USA (USA/Japonsko), 1980). Premiéra ČSR: duben 1984. Výrobce: Paramount. Ve spolupráci s Toho Cp., Asahi National Broadcasting Co., Jardine Matheson Co. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, japonsky, podtitulky (česky), 125 min. Heslo pro plakát: Dob- rodružný příběh trosečníka z holandské obchodní lodi. V hlavních rolích Richard Chamberlain a Toširo Mifune. Žánr: historicko-dobrodružný. Mládeži… nepřístup- ný. Filmový přehled: Č. 4/1984. 1985• Čtyři přátelé (Four Friends, Arthur Penn, USA, 1981). Premiéra ČSR: červen 1985. Výrobce: Filmways. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 110 min. Heslo pro plakát: Studentské sny a životní zkušenosti. Žánr: psycholo- gický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1985.• Daniel (Daniel, Sidney Lumet, USA (VB/USA), 1983). Premiéra ČSR: září 1985. Výrobce: World Film Services. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 125 min. Heslo pro plakát: Rozsudek, který rozhodl nejen o odsouzených. Volná inter- - 162 -
  • 163. pretace případu manželů Rosenbergových. Žánr: společensko psychologický. Mlá- deži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 9/1985.• Dobyvatelé ztracené archy (Raiders of the Lost Ark, Steven Spielberg, USA, 1981). Premiéra ČSR: srpen 1985. Výrobce: Lucasfilm pro Paramount. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (česky), 110 min. Heslo pro plakát: Dobrodružství s notnou dáv- kou napětí, humoru a nadsázky. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 7/1985.• E. T. - Mimozemšťan (E.T. The Extra-Terrestrial, Steven Spielberg, USA, 1982). Premiéra ČSR: únor 1985. Výrobce: Universal. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, 1.85:1, dabováno (česky)/anglicky, podtitulky (česky) 70mm, 109 min. Hes- lo pro plakát: Tři milióny světelných let od domova. Americký film vyznamenaný čtyřmi Oscary. Žánr: sci-fi. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 1/1985.• Harry & syn (Harry & Son, Paul Newman, USA, 1984). Premiéra ČSR: červenec 1985. Výrobce: Orion. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 112 min. Hes- lo pro plakát: Otcovská a synovská láska se vším, co k ní patří. V hlavní roli Paul Newman. Žánr: melodramatický příběh. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let ne- vhodný. Filmový přehled: Č. 6/1985.• Mrtví muži nenosí skotskou sukni (Dead Men Dont Wear Plaid, Carl Reiner, USA, 1981). Premiéra ČSR: březen 1985. Výrobce: Aspen Film pro Universal. Formát: 35 mm*), ČB, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 85 min. Hes- lo pro plakát: Případ soukromého detektiva, jenž neměl rád uklizečky. V hlavní úloze Steve Martin - nový partner slavných herců ze starých filmů. Žánr: střihová komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 5/1985.• Na Zlatém jezeře (On Golden Pond, Mark Rydell, USA, 1981). Premiéra ČSR: le- den 1985. Výrobce: ITC/IPC. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (čes- ky), 104 min. Heslo pro plakát: Kouzelné letní měsíce, které prozářily nejkrásnější lidská pouta. V hlavních rolích Katharine Hepburnová a Henry Fonda, vyznamenaní Oscary za nejlepší herecké výkony. Žánr: psychologický. Mládeži… přístupný. Fil- mový přehled: Č. 9/1984.• Návrat černého hřebce (The Black Stallion Returns, Robert Dalva, USA, 1983). Premiéra ČSR: září 1985. Výrobce: Zoetrope Studios pro Orion Pictures. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (slovensky), 102 min. Hes- lo pro plakát: Cesta velkého dobrodružství za únosci dostihového šampióna. Volné pokračování filmu Černý hřebec. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 11/1985.• Nerovný zápas (Triumphs of Man Called Horse (el Triumfo de un Hombre Llama- do Caballo), John Hough, USA (Španělsko/USA/Kanada), 1982). Premiéra ČSR: duben 1985. Výrobce: Redwing Productions pro Howard Productions Corporation. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 76 min. Hes- lo pro plakát: Bílý muž v čele indiánského boje o zlatonosné území. Žánr: dobro- družný. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 4/1985.• Nevěrně tvá (Unfaithfully Yours, Howard Zieff, USA, 1983). Premiéra ČSR: prosi- nec 1985. Výrobce: 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabová- no (česky), 89 min. Heslo pro plakát: Slavný dirigent v roli neslavného žárlivce. Na- stassja Kinská v americké filmové veselohře. Žánr: situační komedie. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 12/1985. - 163 -
  • 164. • Podraz II (The Sting II, Jeremy Paul Kagan, USA, 1983). Premiéra ČSR: říjen 1985. Výrobce: Universal. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabováno (česky), 102 min. Hes- lo pro plakát: O prohrané sázce na vyhraný zápas. Žánr: kriminální komedie. Mlá- deži… přístupný. Filmový přehled: Č. 11/1985.• Xanadu (Xanadu, Robert Greenwald, USA, 1980). Premiéra ČSR: březen 1985. Vý- robce: Universal. Formát: 35 mm, B, 1.85:1, anglicky, podtitulky (česky), 92 min. Heslo pro plakát: Na kolečkových bruslích do světa hudby a tance. Olivia Newton- Johnová a Gene Kelly v hlavních rolích amerického filmového muzikálu. Žánr: mu- zikál. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 6/1985. 1986• Amadeus (Amadeus, Miloš Forman, USA, 1984). Premiéra ČSR: srpen 1986. Vý- robce: Saul Zaentz Company. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ (dvojpro- gram), anglicky, podtitulky (česky), 155 min. Heslo pro plakát: Filmová adaptace divadelní hry Petera Shaffera vyznamenaná osmi Oscary. Žánr: historic- ký/životopisný/hudební. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmo- vý přehled: Č. 8/1986.• Božská těla (Heavenly Bodies, Lawrence Dane, Kanada/USA, 1984). Premié- ra ČSR: prosinec 1986. Výrobce: RSL Films Ltd. (Toronto) /Playboy Production (New York). Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 85 min. Hes- lo pro plakát: V hlavních rolích aerobik a láska. Žánr: hudební sportovní. Mláde- ži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1/1987.• Cotton Club (The Cotton Club, Francis Ford Coppola, USA, 1984). Premiéra ČSR: říjen 1986. Výrobce: Zoetrope Studios pro Orion Pictures. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 121 min. Heslo pro plakát: Hudební retrofilm o válce gangů. Žánr: retro. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 11/1986.• Cross Creek (Cross Creek, Martin Ritt, USA, 1983). Premiéra ČSR: listopad 1986. Výrobce: THORN EMI Films Inc. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 115 min. Heslo pro plakát: Literátní začátky inspirované přátelstvím a kouzelnou přírodou Floridy. Žánr: životopisný. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 12/1986.• Do řady! (The Line, Robert J. Siegel, USA, 1980). Premiéra ČSR: duben 1986. Vý- robce: Robert J. Siegel Productions. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 91 min. Heslo pro plakát: Drama odvahy a krutosti ve vojenském trestném táboře. Žánr: politické drama. Mládeži… nepřístupný. Filmo- vý přehled: Č. 4/1986.• Konvoj (Convoy, Sam Peckinpah, USA, 1978). Premiéra ČSR: červen 1986. Výrob- ce: EMI Films /United Artists. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (česky), 100 min. Heslo pro plakát: Dramatická vzpoura dálkových řidičů. V hlavní úloze Kris Kristofferson. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let ne- vhodný. Filmový přehled: Č. 6/1986.• Přirozený talent (The Natural, Barry Levinson, USA, 1984). Premiéra ČSR: červe- nec 1986. Výrobce: Tri-Star-Delphi II Productions. Formát: 35 mm, B, 1.85:1, ang- licky, podtitulky (česky), 117 min. Heslo pro plakát: Pohled do světa profesionálních hráčů baseballu. Robert Redford v hlavní roli americké- - 164 -
  • 165. ho filmu. Žánr: psychologický. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 10/1986.• Rozsudek (The Verdict, Sidney Lumet, USA, 1982). Premiéra ČSR: březen 1986. Výrobce: 20th Century-Fox / Zanuck-Brown Productions. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 124 min. Heslo pro plakát: Příběh advo- káta, který neváhal převzít "ztracený" případ. Paul Newman a James Mason v hlavních rolích amerického filmu. Žánr: politicko společenský. Mládeži… pří- stupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 3/1986.• Soudcova noc (The Star Chamber, Peter Hyams, USA, 1983). Premiéra ČSR: kvě- ten 1986. Výrobce: Frank Yablans Presentation pro 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabováno (česky), 105 min. Heslo pro plakát: Zákon kon- tra spravedlnost. V hlavní úloze Michael Douglas. Žánr: psychologicko kriminální. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 5/1986.• Zlatý tuleň (The Golden Seal, Frank Zuniga, USA, 1983). Premiéra ČSR: únor 1986. Výrobce: Samuel Goldwyn Company. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 94 min. Heslo pro plakát: Výjimečné přátelství a neobyčejné dobrodružství odvážného chlapce. Žánr: dětský. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 2/1986. 1987• Cena za něžnost (Terms of Endearment, James L. Brooks, USA, 1983). Premié- ra ČSR: říjen 1987. Výrobce: Paramount. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 130 min. Heslo pro plakát: O tom, jak neobyčejně mohou žít obyčejní lidé. Shirley McLaineová a Jack Nicholson v americkém filmu, oceněném pěti Oscary. Žánr: psychologický. Mládeži… nepří- stupný. Filmový přehled: Č. 9/1987.• Čest rodiny Prizziů (Prizzis Honor, John Huston, USA, 1985). Premiéra ČSR: du- ben 1987. Výrobce: ABC Motion Pictures. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, dabová- no (česky), 123 min. Heslo pro plakát: Velké peníze a velká láska pod dozorem ma- fie. V hlavních úlohách Jack Nicholson a Kathleen Turner. Žánr: gangsterský. Mlá- deži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 3/1987.• Dvakrát za život (Twice in a Lifetime, Rud Yorkin, USA, 1985). Premiéra ČSR: září 1987. Výrobce: The Yorkin Company. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 109 min. Heslo pro plakát: Únik z každodenní všednosti man- želského života. V hlavní úloze Gene Hackman. Žánr: milostný příběh. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 8/1987.• Flashdance (Flashdance, Adrian Lyne, USA, 1983). Premiéra ČSR: srpen 1987. Výrobce: Polygram pro Paramount. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 96 min. Heslo pro plakát: Hudební film USA. Žánr: taneční. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 7/1987.• Chorus Line (A Chorus Line, Richard Attenborough, USA, 1985). Premiéra ČSR: listopad 1987. Výrobce: Embassy Films Association /Polygram Pictures. Formát: 70 mm/35 mm, B, 70 mm, ŠÚ, anglicky, podtitulky (česky), 110 min. Hes- lo pro plakát: Slavný muzikál režiséra Richarda Attenborougha. V hlavní roli Mi- chael Douglas. Žánr: muzikál. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 10/1987. - 165 -
  • 166. • Jestřábí žena (Ladyhawke, Richard Donner, USA, 1985). Premiéra ČSR: červenec 1987. Výrobce: Warner Bros. / 20th Century-Fox. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabo- váno (česky), 117 min. Heslo pro plakát: Legenda o lásce, jež zlomila kletbu. Žánr: legenda. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 7/1987.• Latino (Latino, Haskell Wexier, USA, 1985). Premiéra ČSR: březen 1987. Výrobce: Lucasfilm / Las Flores. Formát: 35 mm, B, 1.66:1, anglicky, podtitulky (česky), 107 min. Heslo pro plakát: Drama muže, který učil zabíjet. Žánr: psychologic- ko společenský. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 3/1987.• Místa v srdci (Places in the Heart, Robert Benton, USA, 1984). Premiéra ČSR: únor 1987. Výrobce: Tri-Star-Delphi II. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 106 min. Heslo pro plakát: Obyčejný pří- běh obyčejné ženy. V hlavní úloze Sally Fieldová, vyznamenaná Oscarem za herecký výkon. Žánr: společenské drama. Mládeži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 2/1987.• Okamžik záblesku (Flashpoint, William Tannen, USA, 1984). Premiéra ČSR: čer- ven 1987. Výrobce: Home Box Office ve spolupráci se Silver Screen Partners. For- mát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 94 min. Hes- lo pro plakát: Série vražd, kterou zapříčinil nález vraku. Žánr: dobrodružný. Mlá- deži… přístupný, pro děti do 12 let nevhodný. Filmový přehled: Č. 5/1987.• Policajt v Beverly Hills (Beverly Hills Cop, Martin Brest, USA, 1984). Premié- ra ČSR: leden 1987. Výrobce: Paramount ve spolupráci s Eddie Murphy Producti- ons. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 105 min. Heslo pro plakát: Na dovolenou do Kalifornie s odjištěnou pistolí. V titulní roli Eddie Murphy. Žánr: kriminální komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový pře- hled: Č. 1/1987.• Tři válečníci (Three Warriors, Kieth Merrill, USA, 1977). Premiéra ČSR: květen 1987. Výrobce: The Saul Zaentz Production Company. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 104 min. Heslo pro plakát: Dobrodružství in- diánského chlapce, jenž poznal pevná pouta rodových tradic. Žánr: dobrodružný. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 5/1987. 1988• Brewsterovy milióny (Brewsters Millions, Walter Hill, USA, 1985). Premiéra ČSR: červenec 1988. Výrobce: Universal. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (slovensky), 97 min. Heslo pro plakát: O tom, jak snadno a rychle utratit třicet milionů. Žánr: situační komedie. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 9/1988.• Čarovný les (Čudesna šuma, Milan Blažekovič, Jugoslávie/USA, 1987). Premié- ra ČSR: prosinec 1988. Výrobce: Croatia film, Zagreb / Fantasy Forest Films, New York. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, dabováno (česky), 81 min. Hes- lo pro plakát: Pohádkový sen pod začarovaným stromem. Žánr: dětský kreslený. Mládeži… přístupný. Filmový přehled: Č. 11/1988.• Čelisti (obnovená premiéra) (Jaws, Steven Spielberg, USA, 1975). Premiéra ČSR: leden 1988. Výrobce: Universal Pictures. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, anglicky, podti- tulky (česky), 124 min. Heslo pro plakát: Americký filmový bestseller s odstupem - 166 -
  • 167. několika let. Žánr: katastrofický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 1 (č. 30/1976)/1988.• Četa (Platoon, Oliver Stone, USA (VB/USA), 1986). Premiéra ČSR: listopad 1988. Výrobce: Hemdale Film Corporation. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 114 min. Heslo pro plakát: Autobiograficky laděné drama amerických vojáků uprostřed vietnamské džungle. Film USA vyznamenaný čtyřmi Oscary, Stříbrným medvědem na MFF v Zápandím Berlíně a Zlatým glóbem zahraničních novinářů. Žánr: válečný. Mládeži… do 18 let nepřístupný. Filmový přehled: Č. 10/1988.• Divoká růže (Wildrose, John Hanson, USA, 1983). Premiéra ČSR: červenec 1988. Výrobce: Ely Lake Film Company. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 94 min. Heslo pro plakát: Existenční a citové otazníky jedné americké ženy. Žánr: společensko psychologický. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 6/1988.• Hana a její sestry (Hannah and Her Sisters, Woody Allen, USA, 1986). Premié- ra ČSR: listopad 1988. Výrobce: Orion. Formát: 35 mm*), B, údaj nebyl k dispozici, anglicky, podtitulky (česky), 105 min. Heslo pro plakát: Rodinná sá- ga očima laskavého sarkasty a humoristy Woodyho Allena. Film byl oceněn třemi Oscary. Žánr: hořká komedie. Mládeži… nepřístupný. Filmový přehled: Č. 10/1988.• Honba za diamantem (Romancing the Stone, Robert Zemeckis, USA (Mexilo/USA), 1984). Premiéra ČSR: srpen 1988. Výrobce: 20th Century-Fox/El Corazon Pro- ducciones. Formát: 35 mm, B, ŠÚ, dabová