Kafka

795 views

Published on

parapsychology

Published in: Spiritual
0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total views
795
On SlideShare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
4
Actions
Shares
0
Downloads
0
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

Kafka

  1. 1. NOVÉ ZÁKLADYEXPERIMENTÁLNÍ PSYCHOLOGIE
  2. 2. PoznáníOlomouc 1999
  3. 3. Břetislav KAFKA(14. 5. 1891 - 27. 8. 1967)
  4. 4. Břetislav Kafka NOVÉ ZÁKLADYEXPERIMENTÁLNÍ PSYCHOLOGIE Duševědné výzkumy a objevy První úplné vydání
  5. 5. doplněné autoremZpracoval Jaroslav Hofman Poznání Olomouc 1999
  6. 6. Motto:SEDARE DOLOREM DIVINUM OPUS EST(tišit bolest jest božské dílo) Všem trpícím věnuje autor
  7. 7. © Břetislav Kafka - dědicové, 1925© Václav Lukeš, Poznání 1999
  8. 8. ISBN 80-902739-0-4
  9. 9. Úvod k prvnímu autorem doplněnému vydání První vydání knihy Břetislava Kafky vyšlo v roce 1925 pod titulem „Svítání v duši". Jak se vážený čtenářdočte v následujících autorových předmluvách, přistoupil počínaje osmým vydáním ke změně názvu, takževšechna další vydání již nesla titul „Nové základy experimentální psychologie". Za autorova života vyšla kniha celkem ve čtrnácti vydáních (do kterých aktuálně promítal další svépoznatky), naposledy v roce 1949. Pak ale bylo vydávání „Nových základů experimentální psychologie" na dlouhá desetiletí zakázáno. Břetislav Kafka však přesto dále experimentoval a svou knihu až do své smrti (1967) doplňoval aupravoval. V roce 1968 byla kniha znovu připravována do tisku, ale po srpnové invazi bylo její publikování opětzakázáno. K dalšímu vydání došlo až v roce 1991, ale tehdejší vydavatel neměl k dispozici opravy a dodatky,kterými autor knihu stále doplňoval. Bohužel v něm také chyběly některé podstatné části z předchozíchvydání. Po dohodě autorových dědiců se současným nakladatelem se mi dostalo cti upravit knihu k novémuvydání, a to včetně oprav, doplňků a dodatků, které autor zpracovával až do své smrti. Při zapracovánívšech změn do původního textu jsem plně a s pietou respektoval autorovy záměry, rukopisné poznámky,návody a rady k zachování srozumitelnosti a čistoty díla. To se týká i citlivosti při drobných významových,stylistických a jazykových úpravách, provedených v souladu se současnými pravidly a zásadami, na nichž sepodíleli i někteří mí přátelé. Za dílčí odborné konzultace z oboru fyziky, chemie, pedagogiky, tibetologie, metrologie a jazykovědyděkuji Dr. Kolmašovi, Ing. Pechovi, Ing. Krčálové, Ing. Halířovi, prof. Suchému, prof. Lindrové a Dr. Černé. Je ijejich zásluhou, že jsem do provedených úprav mohl zahrnout nejnovější související poznatky uvedenýchdisciplin a očekávaných tendencí vývoje českého jazyka. Při své práci jsem měl na mysli i zachování koloritu jazyka a doby vzniku tohoto významného díla. Mámtím na mysli také autorem používané termíny „subjekt" (jako životný gramatický tvar), „oduší" (v porovnánís jinými hypotézami, v současné době užívajícími termínu aura) a další. S knihou pana Břetislava Kafky „Nové základy experimentální psychologie" jsem se prvně seznámil jakostudent ve svém raném jinošském věku. Po mnoha desetiletích jsem se k ní vrátil, když jsem pracoval na svéknize „Záhady podvědomí", která vyšla jako první osvětové dílko o tajemných jevech a lidovém léčitelství popadesáti letech nesvobody začátkem roku 1991. Dnes se vám, vážení čtenáři, dostává do ruky první úplné, Břetislavem Kafkou doplně né vydání jehostěžejního díla „Nové základy experimentální psychologie", a to včetně v posledním vydání nezahrnutýchpodstatných částí, pro úplné a správné pochopení nezbytných. Jedná se zejména o autorovy předmluvy kevšem za jeho života publikovaným vydáním a o jeho vlastní vysvětlivky. Kniha dále obsahuje panemFrantiškem Ducháčem, autorovým přítelem a spolupracovníkem, zpracovaný úplný seznam pokusů apříkladů a abecední rejstřík v knize používaných pojmů, jenž obsahuje odkazy na čísla odstavců, moudře dokonstrukce knihy zakomponovaný.
  10. 10. Co je třeba, aby člověk mnohému z výsledků průkopnické práce uvěřil? Někteří účastníci jeho výzkumů aexperimentů ještě žijí. Když nic jiného, tak předpovědi, ke kterým za jejich přítomnosti dospěl, jsou dodnessvědecky dokazatelné. I kdyby čtenář neuvěřil všemu, stačí pochopit, že autorovy pokusy a léčebné aktivitybyly úspěšné, z čehož i pro nedůvěřivce může vyplynout, že „je něco mezi nebem a zemí"... Pro ty z vás, kteří hodláte tuto knihu nejen číst, ale studovat, bude dobře, abyste ke kon cepci jejíhoobsahu přistoupili s tolerancí. Názvy kapitol považujte jen za informativní, protože obsahují i na prvnípohled zdánlivě nesystémově zařazené již dříve uvedené skutečnosti a myšlenky, které by v nich člověk jenpodle názvu kapitoly nehledal. Proto doporučuji každému zájemci o studium této knihy seznámit se sodborným posudkem filozofa PhDr. Miloslava Skácela, uvedeným v závěru této publikace. Jaroslav Hofman, Trutnov - květen 1999
  11. 11. Autorovy předmluvy Předmluva k prvnímu vydání - květen 1925 (1) Pokusil jsem se poněkud poodhrnout roušku, která zakrývá mnohá tajemství, jež nám zůstávajíutajena. Po mnohých vlastních pokusech a zkušenostech podávám čtenáři knihu, práci mnoha let, kteráposkytne trochu světla v jevech, jež nazýváme metapsychickými a psychofyziologickými. Říkám poněkud,trochu, neboť se nechci domýšlet, že jsem poznal a objevil vše, co náleží do tohoto oboru vědy. Vím, že jemnožství věcí mezi nebem a zemí, které ještě jsou tajemstvími a záhadami. Moje kniha znamená svítání v duši. Neměl jsem v úmyslu uložit v ní nějaký vědecký systém. Proto jsemmísty volil způsob volných, účelně uspořádaných rozprav a nedoporučuji, aby čtenář četl nahodilekteroukoli z nich bez znalosti předcházejících. Neporozuměl by jí. Dobrý psycholog zkoumá obsahzkušeností. Kniha zklame ty, kteří vidí v metapsychických jevech jen a jen jevy záhrobní. Nechtějí se vzdát svýchdomněnek a bludů, ač právě oni by měli vděčně číst knihu, která by je vy vedla z pošetilého a škodlivéhobludu, jehož nešťastnými oběťmi se mnozí jednotlivci stali. To platí hlavně o spiritistech. Bylo by málo filozofické popírat existenci jevů duševních sil jen proto, že vyhlížejí pod le nynějšího stavunašeho vědění nevysvětlitelně. Mou snahou bylo zkoumat, jak by bylo možné poznat skryté síly člověka ipřírody, a využít je. Nikoli k sobeckým cílům, nýbrž pro dobro a zdraví lidstva. A mám naději, že právě protento dobrý cíl a účel bude kniha od povolaných kruhů vlídně přijata a posouzena bez předsudků a ževzbudí větší a pravý zájem o vědu, jejíž význam není často dobře chápán. Přemnozí dosud pohlížejí na nijako na zábavu, takže se, bohužel, zábavnými pokusy téměř vyčerpává neobyčejný zájem širokých vrstev ojevy metapsychické. Jiní zase dali metapsychologii směr nesprávný, škodlivý, který vede k poblouznění, apokoušejí se na základě špatně pochopených metapsychických jevů tvořit si nový životní názor, ba i nové,ovšem zcela bludné náboženství. (2) Uvedu-li subjekta do hlubokého transu, přiblížím se k samotné podstatě duše, osvobo zené od hmoty,smyslů a esplan. Přiblížím se k jejímu vnitřnímu světlu, neobvyklým vlohám, vlastnostem, schopnostem amohutnostem. Duch v transu, pomocí energetického fluida oduší, může nazírat na zpřítomnělou minulost ibudoucnost, na děje současné i vzdálené. Stojím u pramene a mohu čerpat nové poznatky z přímé aktivity duše. Aby se tak mohlo stát, bylo nutnoodstranit veškeré zmatené překážky, které z dohadů získala a na trh uvedla literatura, a prováděním pokusůnajít v duševním bádání pravý směr skutečné zákonitosti k vyjasnění poznatků o duši a jejích projevech vtransu, aby bylo možno schopností duše z našeho střízlivého rozumu použít pro nové objevy a k vyjasněnírůzných záhad. Povrchní čtenář, který hledá zábavu, mnohé těžší stati knihy přejde bez nutné pozornos ti. Pro takovéovšem kniha určena není, ač je psána, pokud obsah připouští, populárně a srozumitelně. Ale čtenář,zabývající se studiem těchto otázek, právě těžším partiím věnuje pozornost, zájem, čímž věc v jádře samém
  12. 12. se mu stane pochopitelnou, samozřejmou. Že mu z takového studia vyplyne mnohonásobný užitek, je jisté.Zkušenosti psychologie jsou pro život nejcennější. Základním prvkem lidské bytosti je myšlení v celém svém rozsahu. Jde o veškeré vnitřní dění (počitky,city, vjemy, zážitky, pojmy, touhy, chtění, přání atd.). Vědomí proniká absolutně všemi těmito psychickýmijevy, takže z nich tvoří nedílnou jednotu. Zkoumáním duševních chorob se experimentální psychologie stávázároveň fyziologickou psychologií, pokud zkoumá poměr mezi psychickými jevy a projevy mozku a nervů.Vzniklé omyly opraví člověk lepším poznáním. Lidský duch má schopnost pronikat hlouběji do věci. Kproniknutí věcí vede analýza a syntéza. Pokusem poznáváme fakta. Ta vyžadují aktivitu ducha soudem.Soud je složitý projev mysli a záleží na stupni smyslové zkušenosti. V této knize zaujímám stanovisko k nejtěžším problémům lidského ducha. V jednotlivých článcích chcipromluvit o otázce vztahu duševna a tělesna, o němž lze hluboce uvažovat, jakož i o fyziologii nervstva,zvláště mozku, jeho projevech a psychologii vůbec. Člověk má vlastnosti duchovní a tělesné. Pokud duše a tělo tvoří jedinou podstatu, hypostazi, jednuosobu, spočívá takřka každý duševní děj v souběžném soupodstatném ději fyzickém (fyziologickém),nervovém. Duše a tělo souvisí mezi sebou a působí na sebe. Tento psychofyziologický předpoklad jepokusem a zkušeností v každém případě poznatelný.První základ (princip) myšlenkového života je duchovní. Duše je formou smyslového projevu. Tento projevnení přímý. Není duchovní, ani tělesný. Tím, že je vázán na hmotu, je s ní soupodstatný, je psychofyzický.Vlastní ráz poznání, počitků a vjemů je již děj nadfyzický a nadfyziologický - je to děj vědomý. Tutozákonitost průběhu soupodstatného dějství poznáváme a získáváme studiem dějů nervových a duševních,ale také zvláštnosti energie oduší a hmoty esplan, a proto se toto poznání může stát důležitým doplňkem,základem vědecké psychologické soustavy, na níž lze vybudovat psychologii jako vědu. Psychologie nemůže být ihned exaktní vědou, neboť zkoumajíc řád života nevystačí s metodami, jimižpracují skutečné exaktní vědy, jež své poznatky získávají metodami přesnými, jako je výpočet, vážení,chemická analýza, pokus apod. (3) Bude také dosti těch, kteří začnou knihu číst s velikou nedůvěrou. Proto jsem místy uvedl některéověřené zdařilé pokusy zvláštní praxe, jež případnou nedůvěru čtenářů odstraní. Ani já bych neuvěřil,kdybych se nepřesvědčil. Ti, kteří mi neporozumějí a neuvěří dnes, porozumějí snad a uvěří zítra, za roknebo později. Zvláště na povolaných odbornících záleží, aby se přesvědčili a na tomto základě dále samipracovali a bádali. S nedůvěrou jsem se setkával i při svých pokusech. Vzpomínám na jistého úředníka z J., který mnenavštívil v době, kdy jsem pro vědecké pozorování veřejně půl druhého roku prováděl pokusy a každéhopřijímal. Tento pán pochyboval, že by bylo možné stanovit přesnou a správnou diagnózu pomocí subjekta vtransu, aniž se nemocný předem o své chorobě zmínil. Po výkonu rozechvěn potvrdil přesnost výpovědi o všech příznacích choroby své nohy a přiznal se, že všezařídil tak, abychom předem nic nezpozorovali a nemohli poznat, kde a v čem chorobu třeba hledat a jaký jejejí původ. Proto odložil gumovou část své hole, kterou při chůzi používal, a počínal si jako úplně zdravýčlověk. Tento pán se dlouho nemohl zbavit mocného dojmu a ještě po dvou hodinách, před odjezdemvlaku, opět k nám přišel a vyjádřil svůj podiv, že bádání, které by mohlo velmi prospět lidstvu, nesmí sekonat veřejně a je zákonem stíháno.
  13. 13. Vzpomínám ještě na jiného nemocného, pana V. z R., jehož chorobu nemohl žádný lékař nalézt. Po tolikazklamáních se choval úplně skepticky. Přesto jsme stanovili diagnózu. Vypisuji ze svých poznámek: Subjekt říká: „Vidím stíny v levé části mozku, budou - jsou to chorobné šťávy, je to vadnutí, odumírání anedostatečná výkonnost. Oběh krve je porušen. Chvěje se též prodloužená mícha. Druhá polovina mozku jepřekrvena, mnoho se ten pán duševně namáhá, vidím mnoho ozářených a rozšířených esplan, vinounemocné druhé poloviny mozku se brzy vysiluje. Vidím jej v nějaké tmavé místnosti, jak již ve dvě hodinyodpoledne cítí velikou únavu a není schopen práce. Ten pán má mnoho duševní práce. Vidím jej dříve, byloto tehdy horší, nemohl spát. Musí se šetřit, aby si neuhnal velikou duševní prací kornatění cév ve zdravépolovině. Vidím jej před čtyřmi roky v davu, jak byl udeřen do hlavy." Nyní jsem subjekta přerušil, neboť semi zdálo, že mluvil nesmysly. Pan V. však řekl: „Nechtě jej, vše je úplně správně, byl jsem před čtyřmi letyporaněn na hlavě demonstranty při pouliční srážce. Jistě ta vada mozku bude taková, jak ji líčil. Trpím tak." O tělesném životním magnetizmu mnozí pochybují. A přece existuje a magnetickým spojením lze docílitneobyčejných výsledků. Uvádím případ slečny K. z R., za kterou se mnoho osob přimlouvalo, abych ji zbavilvelikých duševních muk, neboť byla obava, že skončí sebevraždou. Dívka se velmi vyhýbala lidem. Zamagnetického spojení se uzdravila za pět týdnů natolik, že spoluúčinkovala ve veřejné divadelní hře. (4) Na velké množství dopisů od nemocných a od lidí, kteří se o metapsychologickou vědu zajímají, jsemz časových důvodů nemohl odpovědět a žádám zde o prominutí. Ani v budoucnu nebudu moci na dopisyodpovídat. Podotýkám to, abych nevzbudil domněnku, že odpověď neznám. Kniha je odpovědí všem pisatelům inemocným a doufám, že uspokojí i nová přání. Speciální diagnózy jednotlivcům vzhledem k mému zaneprázdnění nemohu poskytovat. Kniha budižvšem vodítkem a směrnicí, jak v takových případech postupovat. Její bedlivé studium přinese jisté objasněníi složitých případů. Přesto je ještě mnoho skrytého, co zbývá poznat a objevit. Užiji všech svých sil azkušeností k další práci ve prospěch lidstva. Metapsychická věda je dílo abstrakce; čím více se duchpovznese k nehmotnému, tím je vědění dokonalejší. Je třeba mnoha dalších pokusů, značné námahy aveliké trpělivosti. Jsem člověk prostý. Navštěvoval jsem jen školu obecnou a měšťanskou. To je okolnost, která svedeněkoho, aby upíral mým pokusům vědeckou hodnotu. Dějiny vědy, zvláště vynálezů, nás poučují, že častostačí jasný rozum a silná vůle k dílům vynikajícím a pozoruhodným. Zvláště ve vědě metapsychické jsou nejvýznamnějšími činiteli silná, vypěstovaná vůle a jasný rozum. Kdoje získal, je v jistém směru schopnější než vědecký teoretik, který i při přesné znalosti předmětu nedovedepodložit své poučky a doktríny prostým pokusem. Pokrok v tomto směru může spočívat na praktickýchpokusech a jejich správném vysvětlování. Bývá zvykem uvádět literaturu, kterou spisovatel použil, zvláště uknihy, která nebývá vlastně nic jiného než výtažek z jiných knih, a mnoho původního zpravidla nepřináší. Vtéto knize uložené výsledky jsou získány mou vlastní prací. Je možné, že některé moje poznatky a výsledkyodpovídají a jsou do jisté míry i totožné s výsledky autorit v tomto směru, např. Reichenbacha, Habáně,Schönenbergera aj. To jen tím více potvrzuje a ukazuje správnost mých vývodů a poznatků, potvrzuje, žesamostatné cesty, po nichž jsem došel k výsledkům v této knize uloženým, jsou správné. Je to přirozené,protože je to cesta skutečnosti, praktických pokusů, dotvrzených svědectvími. Pravda je majetkem všeobecným. Cesty, jimiž se k této absolutní hodnotě blížíme, jsou svérázné,odpovídající individualitě a okolnostem, životním poměrům, v nichž může nové dílo vždy vyniknout a růst.
  14. 14. Je také přirozené, že bylo použito, ač v malé míře a pokud informativnímu účelu knihy to odpovídalo, aždosud známých výsledků vědy, i když je nutno přiznat, že zdaleka není vykonáno to, co v zájmuveškerenstva vykonáno být musí. Konče tento krátký doprovod své knihy děkuji vřele všem svým přátelům a příznivcům, kteří mi svouobětavostí, nechávajíce se přivádět do transu, přispěli svými schopnostmi k jejímu vydání a umožnili je. Předmluva k druhému až sedmému vydání - březen 1938 (5) Bylo mi odměnou za úmornou a vysilující mnohaletou práci, že již v červnu 1925 bylo nutno přikročitk druhému vydání mého spisu. Neobyčejný úspěch přispěl mému snažení, takže v měsíci říjnu 1926 vyšlakniha ve třetím, v některých statích rozšířeném a doplněném vydání, a za necelá další dvě léta, dne 4.června 1927, je vydána počtvrté. Je to jejím nejlepším doporučením a důkazem, že vyplnila mezeru ve svémoboru a myslích čtenářů. V roce 1932 vyšla kniha v pátém a téhož roku ve vydání šestém, a to ve vzorném pře kladu Dr. AlfredaFuchse do němčiny. V březnu 1938 vyšlo vydání sedmé. Děkuji vážené čtenářské obci za neutuchající zájem o objektivní duševědné bádání pro využití vlastníchpřirozených sil člověka k dobru a pomoci pro překonávání životních obtíží, snahou po dosažení radosti zovládnutí vlastní vůle a zdraví, plynoucího z uvědomělé životosprávy a horoucí víry v čistotu duše. Doplnil jsem některé stati v těchto vydáních a velice lituji, že v současné době nemohu pokračovat vdalších vědeckých pokusech, neboť můj nejlepší subjekt pan K. zemřel na zákeřnou krční chorobu. Vděčně vzpomínám jeho pomoci, neboť pan K. byl jasnovidcem skutečně fenomenálním. S ním jsemmohl činit pokusy s nejméně 90 % jistotou, kdežto s ostatními průměrnými subjekty s jistotou nejvýšedvoutřetinovou. S průměrnými subjekty bych svá pozorování musel založit zčásti na dohadech, což by provědu nemělo žádoucí význam. V započaté práci ovšem neustanu a budu dále pokračovat, jakmile se mi podaří nalézt novéhodokonalého subjekta, abych mohl dílo doplňovat o výsledky novějšího poznání a pokusů. Předmluva k osmému až čtrnáctému vydání - leden 1967 (6) Protože veškeré poznatky uvedené v mé knize jsou stavěny na pokusech, dostává kniha na přáníčtenářů název vhodnější k plnění svého poslání.
  15. 15. (7) V prosinci 1945 vychází kniha v osmém vydání, namísto dřívějšího názvu „Svítání v duši" pod novýmtitulem „Nové základy experimentální psychologie". V květnu 1946 je vydána podeváté. V únoru 1947vychází ve vydání desátém a téhož roku v červenci v jedenáctém. V únoru roku 1948 ve vydání jedenáctémjako dotisk, v červnu 1948 znovu a v lednu 1949 opět jako dotisk. (8) S novým vydáním spisu podávám čtenářům výsledek dalších pokusů a poznání, shrnutých v doplňcícha článcích, s přáním, aby kniha podle svého názvu byla lidem prospěšná, neboť každý člověk z biologickénutnosti, která je mu vrozena, visí na životě všemi nitkami svého bytí. Ve věcech psychických jsme byli vmnoha oborech velmi vzdáleni vědecké jistotě. Z vlastní aktivity jsem vnikal na základě experimentálníchpokusů až do hloubek základů, principů lidské duše, a pokud naše schopnosti stačí, odkrýval jsem jejívlastnosti, mohutnosti, vlohy a schopnosti pro vědecké obohacení. (9) Tisk dalšího vydání byl z politických důvodů v roce 1949 zastaven. Kniha se dostala na index tehdejšípolitické moci. Břetislav Kafka
  16. 16. Autorovy nové pojmy - stručný přehled Subjekt V celé této knize pojem pro citlivce, osobu disponovanou k ovládnutí hypnologem, také médium,prostředník mezi hypnologem a předmětem (objektem) hypnologických pokusů. Esplana Sídlo paměti. Fluidové obláčky, určitý druh buněk, vymykající se svou podstatou dosavadnímuvědeckému zkoumání. Pronikají šedou hmotu mozkovou, od níž přejímají myšlenkové vzruchy. Na každýneuron hmoty mozkové připadá několik set esplan. Esplana ukládají do sebe vzpomínky. Při přemýšlení avzpomínání se rozzáří (rozkmitají) vždy ta esplana, která mají vztah k předmětu myšlenky. Tak vznikajímyšlenkové asociace. Korespondující chvění vzniká v mozkové hmotě. To je podstata myšlení. Protosplana Zvláštní obláčky fluidové podstaty jako esplana, které se nalézají v oblasti povrchu malého mozku. Jsouneobyčejně citlivé, reagují předem na náhlé meteorologické změny, jsou drážděny blížícími se přírodnímikatastrofami daleko dříve, než je lidé zpozorují, a jsou citlivými příjemci vyslaných vln myšlenkového fluida,které je rozechvívají. Touto poslední svou činností zachycují telepatické zprávy, ať již vyslané vědomě, čiuvolněné nevědomě z mozků lidí nic netušících. V noci za spánku jsou protosplana neustále drážděnabloudivými vlnami částic myšlenkového fluida, vyslanými většinou nevědomě telepaticky mozky jiných lidí,čímž vyvolávají sen. Do protosplan člověka mohou telepaticky vtisknout své podněty bytosti dobré i zlé. Protonace Jakási tajemná látka, která není ani hmotné, ani duchovní povahy (je čímsi mezi tím). Je starší nežprahmota, kterou prostupuje, a má úžasnou schopnost. Přesně do sebe otiskuje veškeré činy, myšlenky,představy a události, které se kdekoliv a kdykoliv na světě udaly. Stává se jejich věčným zápisníkem aokultisté ji proto nazývají „astrální kronikou". V této protonaci zůstává každý děj, ať myšlenkový nebohmotný, na věky věrně a živě zaznamenán a může být v transcendentním stavu duše opět viděn, slyšen -
  17. 17. prostě prožit. Skrze záznam v protonaci může uvolněný duch spatřit děje dávno zašlých světů naprostověrně jako v současnosti. Ektoplazma Tak bylo dříve nazýváno hmotné fluidum, z něhož se vytvářejí hmotné a polohmotné útvary (fantomy)při tzv. metapsychických úkazech. Ektoplazma vzniká tak, že hmota mimořádně disponované osoby (médiav transu či citlivce v hlubokém spánku) je rozkládána na pyrotony a sitony, putuje z těla disponované osobyven a v určité vzdálenosti se znovu skládá v atomy a molekuly. Říkáme tomu dematerializace amaterializace (odhmotnění a zhmotnění). Materializace do určitých tvarů fantomu je řízena nadnormálníčinností duše média. Při zmizení fantomu probíhá pochod v opačném pořadí. Přenáší-li se hmota ve sta vudematerializovaném do velké dálky a tam se opět skládá, nazýváme ji teleplazmou. Magnetizmus tělesný Zvláštní hmotné fluidum, které vzniká v živých tělech. (V minerálních a jiných neži vých látkách se nalézátaké zvláštní magnetické fluidum, to je však odlišné od magnetizmu tělesného.) Tělesný magnetizmus jefluidum mnohokrát řidší než nejlehčí známá látka - vodík. Oživuje hmotu živých těl. Jeho nedostatekvyvolává choroby. Lze jím léčit a uspávat lidi. Magnetické fluidum se vyskytuje v přírodě v různých variacích(zde nemám na mysli tzv. magnetizmus fyzikální, způsobující úkazy paramagnetické, diamagnetické a fe -romagnetické), a uvádím proto přehled známých fluid: 1. Magnetizmus minerální: vyskytuje se v neživé hmotě (v krystalech minerálů, v kovech a solích,horninách a lučebninách atd.), z níž mírně vyzařuje. citlivci podle něj poznávají povahu oněch neživýchhmot. 2. Magnetizmus tělesný: fluidum hmotné, unikající z protoplazmy buněk. Je poměrně hrubé, lze jej říditvůlí a lze mu obrazností a vůlí vtiskovat různé speciální vlastnosti buď prospěšné, nebo škodlivé. Vyzařuje-lise z těla vědomě v nejčistší formě za účelem léčivým, nazývám jej elektrizmus. 3. Elektrizmus: je jemnější, účinnější a má vlastnosti do určité míry podobné elektřině. Vysíláme-li jejjako zářivý (pro citlivce) paprsek z rukou, připomíná proud fyzikálních elektronů. Je prvořadým lékem. 4. Fluidum oduší: zatímco tělesný magnetizmus vzniká v protoplazmě buněk, vyzařuje fluidum oduší zjader buněk. Ač je také povahy hmotné, je velmi jemné a slouží duši při provádění obdivuhodnýchmetafyzických jevů, zdánlivých „zázraků". Je velmi rychlé, pohybuje se rychlostí myšlenky (tělesnýmagnetizmus se pohybuje pomalu). Ač je součástí prahmoty, je žádaným nástrojem duše, jíž plně vyhovuje.Fluidum oduší nelze ovládat vědomě, ovládá jej duše v transcendentním stavu. Telepatie
  18. 18. Nazýváme tak přenášení myšlenek, které se děje pomocí částic myšlenkového fluida. Znám dva druhypřenášení myšlenek: buď se tak děje vědomě, kdy se dva lidé chtějí myšlenkami na dálku dorozumět bezhmotných pomůcek (či jeden vysílá vědomě vůlí a obrazností myšlenky na jiného, třeba bez jeho vědomí),nebo myšlenky samy unikají z mozku osob bez jejich vědomí. Tyto dva způsoby se liší: 1. Vědomé, záměrné vysílání myšlenek: přenos se děje přímočaře letícími vlnami částic myšlenkovéhofluida. Tyto vlny vytrysknou z mozku telepata, jsou oživeny jeho obrazností, hnány jeho vírou ve zdarpřenosu a usměrňovány jeho pevnou vůlí. Po dosažení cíle narazí na protosplana žádané osoby, rozvlní je vesvém rytmu, a dalším působením na mozek se přenos uskuteční. Tyto částice myšlenkového fluida nebylydosud vědecky zkoumány. Jako průvodní jevy (nikoli podstatné) vznikají v mozku při přenosu také vlnyelektrické. 2. Neuvědomělé, náhodné přenášení myšlenek: přenos se děje bloudivými vlnami částic myšlenkovéhofluida. Z mozku nic netušící osoby samovolně vytrysknou vlny myšlenkového fluida při některýchintenzivních a obrazností oživených představách, a protože nejsou usměrněny vůlí, bloudí prostorem arozechvívají protosplana osob, na něž náhodou dopadnou. Většinou se tak děje ve spánku, a taktozachycené představy se mění ve sny. Výstavba hmoty: Prahmota - Nejjednodušší stvořená hmotná substance, nejstarší forma hmoty. Je měnivá a schopnápřetváření a seskupování. K tomu má všechny potřebné vlastnosti. Sitony - Nejjednodušší hmotné částice prahmoty, dále nedělitelné. Jsou to nejmenší stavební jednotkyhmotného vesmíru. Pyrotony - Vznikají sdružováním sitonů v útvary složené, od nejjednodušších složenin až k útvarůmznačně komplikovaným. Jednotlivé pyrotony se liší počtem, uspořádáním a vzdáleností sitonů. Podlezpůsobu uspořádání vzniká pozitivní a negativní povaha pyrotonů. Ta jim umožňuje slučovat se v ještě vyššícelky: 1. Megatron - Stavební jednotka atomového jádra z druhu pyrotonů. Z atomových jader protoplazmybuněk vymrštěné částice se shlukují a tvoří zmíněné zářivé fluidum živočišného magnetizmu. 2. Siloton - Stavební jednotka atomového jádra, též z druhu pyrotonů. Z atomů obsaže ných v jádruživočišné buňky se vymršťují velejemné částice, které se shlukují v zářivé fluidum, tzv. oduší, prostupujícícelé tělo. Při aktivitě podvědomé činnosti vytvářejí paprskovité vlny, nosiče myšlenek a představ k zevnímprojevům. 3. Nukleon - Je to stavební prvek atomových jader. Dnešní atomová fyzika (nukleotika) zná dosud jenněkolik těchto stavebních jednotek atomů: proton, deuteron, helion (alfa-částice), elektron (pozitron anegatron), neutron, foton. Některé další kaménky právě v současné době věda dokazuje (mezotrony avaritrony) a jiné teprve tuší (neutrino).
  19. 19. 4. Atom -Nejmenší částečka hmoty, kterou dále nemůžeme chemicky dělit. Lze ji dělit jenbombardováním atomovými střelami (rozbíjení atomů). 5. Molekula - Nejmenší částečka hmoty, kterou nemůžeme již dále mechanicky dělit (stříháním,drcením, krájením, mletím atd.). Z molekul je složena veškerá hmota, i naše hmotná těla. Molekuly lze dáledělit na atomy jen chemicky.
  20. 20. 1. HMOTA (10) Veškerý vesmír je velkolepá spleť tajuplných, velmi těžko poznatelných skutečností, jež se snažíhloubavý lidský duch dosáhnout a proniknout. Smyslové poznání je omezeno, sníženo nesmírností a nepatrností hmoty. Víme, že lidské tělo obsahuje sloučeniny různých prvků, které jsou složeny z částeček nesmírněnepatrných, zvaných molekuly (jednotlivé částice protoplazmy). Molekuly nevyplňují prostor hmoty spojitě,uceleně, nýbrž jsou od sebe odděleny mezerami a přitahují se navzájem. Lidské duši ve stavu podvědomého JÁ se při pokusech jeví hmota prostupnou. Nejmenší částečky sloučenin, molekuly, jsou zbudovány z atomů prvků. Molekuly sloučenin, jakožto látek složených, jsou chemicky dělitelné na částečky svých prvků - atomů. Molekuly sloučenin i prvků (železa, fosforu) jsou složeny z atomů. Atomy různých prvků mají rozdílnouhmotnost a odlišné vlastnosti. Atomy jsou nezměrně malé. Jejich existence je mnoha vědeckými metodami spolehlivě zjištěna.Bádáním jsme poznali, že ani atomy nejsou nejmenší nedělitelnou hmotou, nýbrž že se skládají z částic,jednotek ještě menších, zvaných elektrony. Jsou to náboje záporné elektřiny, soustředěné na jakémsibodovém tělese. Jsou to středy sil, které nemají vážitelnou hmotu v obvyklém smyslu slova. Atom si lze představit jako shluk či jádro elektřiny kladné, kolem kterého obíhají v kru hu zápornéelektrony. Každý elektron kteréhokoliv prvku obsahuje jednotkové množství záporné elektřiny. Elektronyvšech prvků jsou stejné podstaty, hodnoty. Počet elektronů je odvislý od existence prvků. Tomu lze rozuměttak, že kolik jednotek elektřiny kladné obsahuje jádro atomu, tolik záporných elektronů krouží kolem tohotojádra. Elektrony, pozůstávající z elektřiny záporné, se navzájem vyrovnávají s elektřinou kladnou, obsaženouv jádru atomu. Proto se atomy navenek jeví jako neelektrické, elektroneutrální. (11) Samotné jádro sestává z kladně nabitých protonů, později objevených kladně nabitých pozitronů aneutronů (bez nábojů). Atom lze přirovnat k sluneční soustavě o pranepatrných rozměrech. Jako v ní tvoří střed Slunce, kolemněhož krouží planety, tak jádro atomu tvoří střed, z něhož tryskají různá záření nestejné hodnoty aintenzity. I okolo tohoto středu se pohybují závratnou rychlostí částice - elektrony. Elektron (v nejširším smyslu) se nám jeví buď jako tělísko, nebo jindy jako vlna, podle toho, jakýmimetodami s elektronem experimentujeme. Poznáváme, že hmota není veličina stálá, nýbrž že je v ní pohyb, čímž se trvání hmoty převádí na účinekenergie. Pro naše smysly vytvořený obraz či model atomů je přibližný. Přesný obraz si vytvořit nemůžeme, neboťobal i jádro atomu podléhají změnám. Příčinou toho je mechanika kvant a mechanika vln.
  21. 21. Z uvedeného vidíme, že vnikáme značně do tajemství zákonů hmoty, ale původ hmoty, její podstatu,jsme dosud nepoznali.
  22. 22. 2. POČÁTEK ŽIVOTA (12) O nehmotnosti hmoty nás poučuje nabyté fyzikální poznání. Podle tohoto poznání není hmota nicjiného než takřka úplná prázdnota. Hmota je prázdný prostor, prostoupený několika silokřivkami. Několikřídce rozesetých vibrujících elektrických nábojů, pohybujících se úžasnou rychlostí, předstírá nedokonalýmsmyslům hmotu, pevnost a tělesnost. Je to všemoc všudypřítomných vibrací. Tyto neviditelné, neuchopitelné, nevážitelné kmity jsou základem světa. V prostoru říd ce rozesetéčástice sitonů neznámé síly kouzlí hmatatelný, věcný, pevný svět těles. Když neklid těchto kmitů překročí hranice, když tento věčný pohyb dostoupí bilionů a trilionů kmitů zasekundu, vzniká z přeskupení těchto kmitových částic to, co nazýváme teplem, barvou, elektřinou,magnetizmem, oduším, světlem a silou. Není v přírodě děj, který by nebyl výsledkem kmitající energie. Tvoření se projevuje v prostoru a čase, energii a hmotě, v životě a vědomí. O záhadě, čím je podmíněn život, panuje dnes zrovna jako před tisíciletími nejasno. Proč jednotlivábuňka žije a proč se buněčná tkáň rozmnožuje, to je a zůstane nepochopitelné lidskému rozumu anepřístupné lidskému bádání. Mocné bezmezné biologické síly budují z nepatrného obrovské. Na začátku je mikroskopický kouseklátky - bílkovina, nejsložitější ústrojná látka, - v němž začnou působit neznámé podivuhodné síly. Umným adůmyslným způsobem rozpředou původní pletivo, buňky, ke stavbě a členění. Domnívám se, že z nevzhledného, nejasně pulzujícího prvopočátku - shluku bílkoviny - vzniklo na Zemi vše živé. Jednotnost živé substance je všeobecná. Všichni tvorové, od améby až kčlověku, mají jeden základ tělesnosti. (13) Život člověka se projevuje stavbou lidského těla a počíná se sloučením dvou buněk, totiž seménkamužského s ženským vajíčkem. Vajíčko je možno pozorovat i pouhým okem, má průměr jedné pětinymilimetru. Mužské semeno je dvoumilionkrát menší. Vajíčko čeká osaměle na oplodnění. Při početí kroužíkolem něho stamiliony mužských buněk, ale jen jediné buňce, jedné z půl miliardy, se podaří vniknout doženského vajíčka a oplodnit je. Tvoří se zázrak života. Obě jádra splynou a z vajíčka i semene se stala jednabuňka - dítě člověka je počato. Tato zygota, zvaná zárodek (embryo), má schopnost vytvářet všechny speciální odrůdy buněk, ze kterýchse později skládá celé tělo. Takto povstalá první buňka se pak dělí na buňky nové (blastomery). Během několika ho din po oplodněníse tvoří dělením 2-4-8-16 atd. nových buněk (podle stanovených zákonů Prozřetelnosti), nastává přesnétřídění buněk a jejich skladba pro nový organizmus. (14) To jsou začátky tělesné stavby, připravené k tomu, aby přijala nesmrtelnou duši, která se spojuje stímto počátkem hmoty (zárodkem), až když buňky k tomu účelu připravily šedou substanci mozkovou. Protomá hlava zárodku přednost ve vývinu před ostatním tělem. Ta je pak způsobilá (jak poznává subjekt)přijmout duši šestý týden po oplodnění, někdy i dříve, což záleží na síle a dispozici buněk. Před pátým
  23. 23. týdnem subjekt ještě duši nepoznává. Někteří učenci a bohoslovci zastávající „vitalizmus", tzn. že irozumová duše se již v zárodku vyvíjí dělením buněk. Tento názor popírám, děje se tak jen u duše vegetativ -ní a smyslové, mající základ ve hmotě. Při svém vědeckém bádání uvádím zjištění svých subjektů bezpoznámky. I v okamžiku sloučení zárodečných buněk je duši poskytnut základ k přijetí duše rozumové.Protože lidská duše v transu může přítomnost jiné duše určit jen za spolupůsobení hmoty lidského těla,subjekt ji zjišťuje, až když je k takovému projevu dána možnost. Při početí se uplatňuje vegetativní duševníschopnost, a jakmile se vytvoří první šedé buňky mozkové, jsou z nich vyzařovány částice, které jsouzpůsobilé přenášet podvědomé dění rozumové schopnosti. Tak se podráždí citlivé záření jiné hmoty, tzv.„oduší", vyzařující z těla subjekta v transu, který teprve v tomto pozdějším čase (pátém týdnu vývinuembrya) má možnost přítomnost rozumové duše pevně zjistit. Podle přirozeného zákona v okamžiku, kdy jedána přirozená dispozice a podmínky k oživení těla, tvoří Bůh duši. Po spojení duše se zárodkem si již onasama upravuje šedou substanci pro svou rozsáhlou činnost k budoucím životním projevům. Stálým dělením sestavují tvořící se buňky postupně jednotlivé tkáně, svaly, kosti, nervy, cévy, substancimozkovou, řadíce se pevně k sobě tmelovitou hmotou, již samy produkují, přeměňujíce původní útvar kpevnosti a organické jednotě.
  24. 24. 3. BUŇKA (15) Buňka je nejmenší jednotka živé hmoty a skládá se z jádra, zrnité protoplazmy a buněčné blány,která ji chrání. Buněčné jádro je základem života. Protoplazma (živoucí substance) obklopuje jádro. Je toživná látka obsahující vodu, látky bílkovinné, sloučeniny cukru, tuku, látek minerálních jako sodíku, hořčíku,draslíku, železa, síry, fosforu, vápníku, fluoru, chloru. Podle toho k jakému účelu je buňka určena, musíobsahovat více látek, vyhovujících témuž účelu: např. buňka kostní přijímá z krve mnoho fosforečnanu auhličitanu draselného, kdežto buňka mozková přijímá více sloučenin fosforečných. Základními prvkyprotoplazmy jsou: dusík, vodík, kyslík a uhlík. Uhlík je význačným činitelem v ústrojenství, dostane-li se dospojení s jinými prvky, které jsou mu podřízené a výpomocné. Živá buňka je v nepřetržitém koloběhu, dráždivost protoplazmy podporuje její vyživování a růst. Zároveň potřebuje buňka nevyhnutelně kyslík, který přijímá z krve. Buňka kožní přijímá kyslík přímo zevzduchu. Proto hleďme tělo vystavovat přímo zdravému vzduchu a zbavíme se chudokrevnosti! (16) Poznáváme, že buňka je podrobena ustavičné výměně látek a energie. Přijímá výživné látky z okolí apřizpůsobuje je pro svou potřebu, tj. ke stavbě těla a k získání životní energie (schopnosti konat životníúkony). Jedná se o pochody asimilační. Současně probíhají pochody opačného smyslu - desimilační. Jimi se z těla pomocí krve a výparů vylučujílátky, které jsou na závadu životní činnosti. Rovněž se vybavuje energie získaná asimilací, a to v podoběpohybu, tepla, oduší, magnetizmu a elektrizmu. Předpokladem asimilace je výživa, desimilace vyměšování. V živém těle není nikdy chemický a fyzický klid. Ustavičnou výměnou látek a energií se zachovávají buňkynaživu. Pokud přijímají více látek, než vyměšují, rostou. Mimo to podléhají vlivu svého okolí, přizpůsobují semu stavbou i činností a upravují je ve svůj prospěch. Protoplazma buňky obsahuje průsvitnou, sliznatou, polotekutou až tuhou jemně zrnitou hmotu, nakterou jsou vázány všechny životní projevy živočišného těla: výživa, vyměšování, růst, pohyb, rozmnožováníaj. Protoplazma je živá hmota, která je podstatou každé živé buňky. Život protoplazmy se projevuje rovněžpohybem, schopností odpovídat na vnější vlivy (tzv. dráždivostí) a schopností upravovat tyto vlivy podlerůzných potřeb. Chemické změny v buňkách probíhají působením nepatrného množství složitých látek, tzv. enzymů(fermentů), jež usnadňují rozklad ústrojných sloučenin, aniž se samy při tom mění. K podpoře látkové výměny buňky slouží kyseliny nukleové. Jádro obsahuje kyselinudezoxyribonukleovou, kdežto plazma ribonukleovou. Tyto kyseliny jsou podstatnou součástí buněčnéhotěla, vytvářejí složité ústrojné látky, pravé elixíry života, jakož i ničitele mikrobů. V rentgenem nebo rádiemozářené nebo chemikáliemi poškozené buňce nastupuje zástava tvorby kyseliny nukleové a chemickýproces je uveden do zmatku, jednotlivé úkony dříve harmonicky zcelené propadají chaosu, takžechromozómový systém se rozpadá, odumírá, jeho životní schopnost ustává a buňka hyne. Buněčná šťáva obsažená v protoplazmě zprostředkuje výměnu rozpustných živin mezi buňkami. Mimo toodstraňuje z buněk látky, jež by překážely životní činnosti. Proto se mění jakost i množství potřebných látek.Buňky rostou tím, že se nové částice vsunují mezi částice starší. Když buňky přestávají růst, tloustnebuněčná blána, aby se upevnila.
  25. 25. (17) Když buňka dospěje určité velikosti, množí se dělením. Nejprve se její jádro roz dělí na dvě části. Pakse buněčná blána uprostřed zaškrcuje, až se původní (mateřská) buňka rozdělí na dvě buňky (dceřiné). Ty seod sebe oddělí a rostou do velikosti buňky mateřské, načež se znovu dělí. Popud k dělení buňky vychází zjádra. Jádro se dělí dříve než ostatní buněčná plazma. Jádro řídí souladně životní činnost buňky a pokládá se za nositele vloh, které se přenášejí z původníbuňky na její potomstvo. Existuje rodová souvislost buněk. V některých buněčných jádrech nacházímejedno i více jadérek (nukleolů). Buněčné jádro, které se nalézá v bezbarvé protoplazmě, je ještě zvlášť ohraničeno jadernou blankou.Pletivo jaderné plazmy obsahuje chromatinová zrnka, což jsou částice, podmiňující tvorbu a postup stavbytěla, jeho vývin. Z nich se při mitóze (jaderném dělení) formují chromozomy, nesoucí vlohy pro různé sklonya vlastnosti, které se štěpením přenášejí do nové buňky. Lidské tělo sestává asi z osmi bilionů buněk, z nichž každá žije svým vlastním životem, ve své buněčnéprotoplazmě (molekulách) se stále obnovuje, sílí, roste, až konečně odumírá. (18) Nemysleme, že všechny buňky jsou stejného tvaru a velikosti. Některé jsou nepatrné, viditelné jenjemnými mikroskopy, jiné značné velikosti, např. žloutek ptačího vejce. Uspaný subjekt zjišťuje ve žloutkuoplodněného ptačího vejce živé zářící jadérko, známku příštího života. Toto záření je fluidum oduší. Kostních buněk je několik druhů, liší se od sebe stavbou. V lidských kostech jsou hlav ně buňky,obsahující podlouhlé jádro a protoplazmu, která tvoří plazmatické výběžky. Kostní buňka je nejméněvyživována. Povrchové kožní buňky jsou ploché, na řezu vřetenovitého tvaru. Odumře-li nebo rozpadne-li se některákožní buňka, ihned se v témž místě tvoří nová. Buňky smyslové jsou obráceny svou největší citlivostí k povrchu, jako např. v nose, kde tvoří jemnénervové pletivo, soustřeďující se v provazce vedoucí k mozku. Tak tomu je i v prstech, v jejich konečcíchmáme hmat nejvyvinutější. U vrchní pokožky je bolestivost menší a nastupuje větší citlivost hmatová.Zvláště jemné jsou nervové buňky na sítnici oka, a buňky sluchové, které mají mimořádně zvýšenoucitlivost. Když dorostou nervové buňky do nedělitelnosti, pozbývají schopnost rozmnožovat se dělením.Obnovují se ve své protoplazmě. Buňka nehtů, vlasů a chlupů je zajímavá tím, že nemá nervové spojení s ústředím mozku, které majívšechny ostatní buňky. Proto zde nemáme žádnou citlivost. Buňka svalová je menší, podlouhlá a jemnější, protahuje se jako kožní, potřebuje více výživy a je vpodstatě trvalejší. Existuje dvojí druh svalové tkáně: příčně pruhovaná a hlad ká. Odumře-li některá z těchtosvalových buněk, netvoří se již ve stejném místě buňka nová. Buňky gangliové jsou různé velikosti a různého tvaru. Nejdokonalejší je buňka šedé substance mozkové(povrch mozku). Má málo výběžků a potřebuje nejvíce a co nejjemnější výživy. Ta bude hlavním předmětemtéto knihy. (19) Veškeré buňky, jak jsem se již zmínil, potřebují ke svému životu alespoň ze 40 % přibírat stravunevařenou - vařením vznikají mrtvé buňky, které z 80 % pozbyly důležité vitaminy a jsou základem nemocí,jež jsou zdrojem a potravou podstaty buněk. Není-li tato živoucí substance v krvi (následkem nedostatkuvýživy nebo nesprávnou životosprávou), buňky hynou. Z počátku si vypomáhají, silnější pomáhají slabším.Hrozili již zkáza všem, stravuje silnější buňka slabší. Řekli bychom, že se navzájem požírají. Zbytky vylučují
  26. 26. zprvu na povrch těla. Mimo to krev strhává do svého proudu zbytky těchto látek, jež pomocí kyslíkurozkládá k snadnějšímu vyměšování na kyselinu uhličitou, vodu a močovinu. Při silnější katastrofě, nemůže-li krev tyto zbytkové látky ze sebe odstranit, zanáší je do různých částiorganizmu, kde se jich snaží zbavit spálením. Nastává zápal plic, ledvin atd. v témž místě, kde se ony látkynahromadily, neboť jsou dobrou půdou pro choroboplodné bacily. Celkový přehled: (20) Živé tělo čerpá z části asimilovaných látek potravy energii k pohybu a výživě. Při tom se látkyrozpadávají na jednoduché složky odpadové, výchozí. Při rozpadu (štěpení látek) vydává tělo různé druhyvolné zářivé energie, se kterými účelně hospodaří. Z uchráněných látek si živé tělo staví samo sebe - roste. Opotřebované a nemocí zničené části si tělo nahrazuje obdobně. Neustálým dělením se buňky množí,rostou a nahrazují. Dceřiné buňky dorůstají a opět se dělí, až dorostou do nedělitelnosti. Pohlavní buňky, z nichž vzniká potomstvo, zůstávají trvale dělitelné. Tímto opatřením se řada funkcívrací tam, kde povstala. Je to děj zvratný. Soustava se vrací k základnímu ději do stavu, z něhož vyšla, čiodkud začala změna. Život je tedy děj cyklický, který se udržuje sám ze sebe autonomně. V těle se živá hmota ustavičně mění tím, že do sebe přijímá látky zvenčí, obměňuje je a výměškyvylučuje. Růst bioplazmy buněk se děje vpravováním nových molekul mezi molekuly dosudnespotřebované. Zároveň každá buňka má schopnost účelně regulovat fyzikálně-chemické pochody, a to tak, jak toprospívá buňce. Je to průběh autonomní a účelně regulovaný. K životu těla si buňky vyrábějí hormony a enzymy, které usměrňují chemické reakce. Poznáváme, že seživot projevuje stálými chemickými, fyzikálními a mechanickými proměnami energie.
  27. 27. 4. GANGLIE (21) Buňky nemají stejnou funkci. Nejsou jen stavivem, ale některým z nich je přiděle na důležitá azajímavá práce, zvláště v mozku, míše, plicích, srdci, žaludku atd. V nich jsou automatické uzly buněk,určené k samočinným pohybům, tzv. ganglie. Tyto uzly uvádějí do stálé činnosti srdce, plíce atd. bez našehovědomí. Rozeznáváme centrální nervový systém: mozek a míchu a periferní nervový systém: souhrn všechnervů, spojujících centrální nervový systém s různými orgány. Zvláštní místo zaujímá systém nervůútrobních - sympatický, jenž nevychází z centrálního nervového systému, nýbrž je po těle roztroušen aovládá orgány, které pracují bez našeho vědomí. Jde především o útroby a široce rozvět vený systém cévní.Tyto uzly potřebují nejvíce a nejlepší živné látky, které, podle pozorování subjekta v transu, již nejdůkladnějipropracované dostávají tímto způsobem: Vždy dvě buňky sají potřebnou látku z krve a předávají ji jedné buňce, která ji uschová a v potřebnémčase předává znovu dvěma buňkám ke zpracování, přičemž je zbavována škodlivin. To se několikrátopakuje. Obě buňky pracují přesně a dokud látku nezpracují, novou nepřijímají. Až se její jakost plně zlepší,přijímá ji buňka tzv. zásobovací, která ji v sobě udržuje a má ji k dispozici pro šedá jádra automatickýchbuněk uzlových (ganglie), které potřebují k svému životnímu úkolu, kde není vůbec odpočinku, látkynejpodstatnější, nejvýživnější jakosti. Kdyby nebylo tohoto důmyslného pochodu daného Prozřetelností, nebylo by takové dél ky lidskéhoživota. Pro život jedné ganglie obstarává tyto pochody větší množství buněk. Čím kratší je pročišťovací cestaživné látky určené gangliím, tím kratší je život. (22) Všimněte si, že v jiných částech našeho organizmu jsou buňky živeny přímo z krve, a jaká krev -takové zdraví. Obsahuje-li krev choroboplodnou látku, nastává brzy onemocnění celého organizmu. Ganglie jsou v této věci výjimkou. Dostávají totiž výživnou látku již přepracovanou a pročištěnou. To seděje i pro nejmenší a nejdokonalejší buňky šedé substance mozkové (neurony). Tento pochod probíhá ještědokonaleji tím způsobem, že je látka podávána delší cestou kvůli zlepšování její kvality. Subjekt zjišťuje ještě jiné buňky, tzv. „esplana", jež jsou nad šedou substancí a pod ní, a „protosplana",jež jsou na malém mozku. Tyto buňky, které se jeví subjektu pouze jako obláčky, sají živnou látku, která sevypařuje. O dědičnosti zárodečných buněk viz část „Dědičné zatížení - tajemství dědičnosti". (23) V lidském těle se nacházejí pozoruhodné orgány, které vyměšují specifické šťávy. Vnitřnívyměšování, to jsou velká tajemství vnitřně sekretických žláz. V dutinách těchto žláz s vnitřní sekrecí se shromažďuje jimi vyráběný specifický produkt v husté tekuté,koloidní formě. Koloid pak prosakuje mezibuněčnými mezerami, je vstřebáván lymfatickými cévami avlásečnicemi, a tak se dostává do krve. Tyto žlázy často vyměšují šťávy v nezměřitelně malém množství, po tisícinách a milióntinách gramu.Vysílají je do krve, do střev a v bezpočetných směrech proudí tělem. Přesto však z těchto jen ve stopáchexistujících šťáv vzchází velký zázrak. Tyto sekrety mají netušený účinek. I při svém minimálním množstvíjsou řiditeli, správci a vládci procesů výstavby i rozpadu v lidském těle. Za součinnosti těchto šťáv klíčí vedleduševních schopností nejvyšší lidství, sláva i krása - nebo tělesný zánik a duševní temnota - a poskytují pra -
  28. 28. meny mladistvé síly, které tajuplně mění maličkého trpaslíka v obra. Rozplameňují vášně a nechávají je zasezemřít, svádějí pohlaví v mládí a i ve stáří k výstřednostem.Žlázy řídí vzrůst těla, výměnu látek, funkci nervů,činnost srdce, duševní čilost. Ovlivňují rozhodující silou duši, temperament, nálady. (24) Povaha a skutky člověka se dají předvídat podle převažující síly hormonů té které endokrinní žlázy.Nestává se tak pravidlem a je to pravděpodobné jen u těch jedinců, kteří mají tendenci pro tělesnouživotnost a jsou málo závislí na činnosti vyšší síly svobody ducha. Uvědomuji-li si a pěstuji-li síly ducha, rozum a vůli, docházím k bdělosti ducha. Poznávám, čeho jsemschopen, co je pro mne možné, a nabývám schopnosti reflexe nad sebou, nad svou činností. Dobývám si takvědomí síly, duchovní hodnoty osobnosti pro cílevědomou, svobodnou, samostatnou, svébytnou činnost vrozhodování. Pak povaha a skutky budou pod kontrolou rozumového soudu a vůle, která rozhoduje. Anestanu se slabochem, naprosto závislým na činnosti sil nějakých endokrinních žláz, které by měly svýmvlivem rozhodovat o mém životě a budoucnosti.
  29. 29. 5. VĚK BUNĚK (25) Při narození má dítě určitý počet buněk. Jsou malé, jemné. Za pomoci sekretu au xinu se napíná arozvíjí tělo buněčné protoplazmy a přijímáním potravy až do 26 let věku člověk roste. Potom asi do 42 letmohutní a sílí veškeré buňky ve své životní podstatě a energii. Je to doba největší způsobilosti plození, poníž nastává postupné odumírání. Nejlépe je to možné poznat podle odumírání plodových jader u ženy po klimakteriu. (Vajíčkové folikuly,kterých má žena v obou svých vaječnících asi 100 000 až 200 000.) V tom čase nemůže vzniknout nový život.Žena může být matkou jen v čase života vlastních plodových buněk. Ponenáhlu nastává ubývání jejíchživotních sil, jakési odumírání a sesýchání, až k úplnému odumření asi v 80 letech. Z uvedeného počtufolikul, cd prvé menstruace až do přechodu, mnohé folikuly během života zanikají a tím tvoří buňky vymě -šující hormony. (Viz odstavec 233 - Elektřina.) Lidská buňka našich prapředků byla mocnější, životnější podstaty, a udržela se v plné sile 300 až 400 let. (26) Podstata našich buněk z neznalosti správné životosprávy stále degeneruje a lze se domnívat, že za 5až 6 tisíc let bude povaha jadernosti buňky zeslabena na průměrný vývoj 25 let, kdy již nastane ubývání jejíživotní a regenerační síly a nejvyšší její stáří bude 50 let. A to jen u toho, kdo žil nejspořádanějším životem.Z toho se dá vypočítat, že neuvedeme-li životosprávu na správnou cestu, žijeme v sedmém stupni věkulidstva, rozdělíme-li jej na deset dílů. Hlavní vinu na své degeneraci má lidstvo samo nespořádaným životem, neznalostí svého těla,nedostatkem pohybu a zdravého vzduchu, slunce, a hlavně nesprávnou výživou. Dříve lidstvo přijímalo potravu nevařenou, nepoužívalo k přípravě pokrmů oheň. V té době byl věkčlověka nejdelší. Pak nastalo častější používání ohně a strava přirozená ustupovala stravě vařené, pečenéapod. Těmito úpravami se ničí regenerační živoucí podstata jadernosti buňky v potravě, tělu se přinášejí jižmrtvoly a lidská buňka si nemůže vzít živoucí látku ke své původní životnosti jako při stravě nevařené.Nejlehčeji se zažívá a pro nás nejlepší je strava nevařená, taková, která přichází do stavu, kdy se buničinazduřuje, rozkládá, a to hned při počátku rozkladu, jako u syrového kyselého mléka a u masa v tom stavu, vjakém je požívaly kočovné národy, přivádějící je do toho stavu pod sedlem na koni, u ovoce hrušky hniličky,švestky, třešně, jablka, vše přirozeně sušené. Ale je nebezpečné přijímat podobnou stravu při jejím úplnémrozkladu. Bílé pečivo, látky hodně mleté a jemně upravené, vše vařené zabíjí, zeslabuje trávicí schopnostzažívacího ústrojí. Hleďme se alespoň z 50 % přizpůsobit a navykat si na nevařenou stravu. To je zvláště dů ležité u člověkanemocného, neboť tento postup má vliv na jeho brzké uzdravení. Přínosem živé rostlinné hmoty totiž znovunastane mladistvá obroda buněk v lůně buněčné protoplazmy. (27) Někteří badatelé mají za to, že během 7-10 let nastává úplná výměna všech buněk. Varuje-li sečlověk toho, co jeho nemoc vyvolalo, je prý možno dočkat se zase úplného uzdravení. Tento názor jemylný. Zde nastává pouze výměna buněčné protoplazmy, jaderná látka života buňky znovu vzpruží, oživí aje schopna svému požadavku vyhovět. Pouze některé buňky dovedou zahájit regenerační pochod náhrady,
  30. 30. např. kostní a jaterní. Regenerace je růst. Kožní buňka má dotyčnou schopnost úplné obnovy, nastalo-liodumření některé buňky. Tento postup existuje též u buněk chlupů, vlasů, zubů, nehtů, např. postoupíme-li někomu část své kůže,nemusíme mít obavu, že by se nám neutvořila nová, kdežto vyřízneme-li kteroukoli část svalu, neobnoví se.Orgán jednou ztracený se nedá nahradit. Nikdy již nenaroste, na jeho místo nastupuje vazivo neschopnéfunkce -jizva. Nejlépe se nám to ukazuje po vředech, neštovicích. Byl-li kvašením zasažen sval, zůstane vždy jamka.Regenerační schopnost se projevuje jenom na oněch částech těla, které ještě rostou nebojsou schopny růstobnovit. Kůže je tkáň, která si až do pozdního věku zachovává schopnost růstu. Rozsáhlé kožní rány se hojísnadno a rychle. Nervové buňky nemají schopnost se obnovovat. Z toho důvodu je léčení nervových chorobzdlouhavé. Také jistý druh slabosti nohou je dokladem, že nedostatkem výživy stravovala ke své záchraně silnějšíbuňka slabší. V tomto případě se noha rozhodně nepřivede do normálního stavu. Přesto však lze zbylébuňky ve slabé části cvikem a otužováním namísto odumřelých zesílit. (Něco jiného je, jestliže se poraníme.To nastává porucha tisíců buněk, ale ne jejich smrt. Krvinky brzy napraví to, co se porušilo.) Totéž můžeme pozorovat u dospělých osob slabé tělesné konstrukce, o kterých všeobecně víme, že i přisebelepší výživě zůstávají stále hubení a nesílí. Říká se: „To je už taková pova ha." Přesto se necítí slabými, aještě si pochvalují své zdraví. Zde je doklad, že se po narození neudržel veškerý počet buněk. Podvýživou,nemocí apod. mnohé buňky odumíraly a zcela se rozpadly, nebo stravovala jedna druhou, ubírala výživusousední. Zbylé buňky v dospělosti nemohou nikdy tak zmohutnět, aby nahradily v mládí ztracený početbuněk. Ovšem jsou i výjimky, kdy je slabost konstrukce vrozená. Též u starců nastává podobné sesýchání,vzájemné stravování buněk (vinou zažívacího ústrojí) a jejich rozpad. Říkáme: „Ztrácí se." (28) Do 55 let se buňky při nemoci pouze stahují, po uzdravení zase nabývají své původní mohutnosti.Zato však regenerují lidské vnitřnosti. Schopnost obnovení (náhrady, regenerace) je jeden z kouzelných darů naší buňky. Regenerace je svéhodruhu růst určitých částí orgánů. Tento popud k obnově však pochází ze samotného poškozeného orgánu. Dostatečně regenerují lidskévnitřnosti, hlavně játra. Při určitých nemocech hyne část jaterní tkáně, může dojít ke zkáze až tříčtvrteční, apřece z pozůstalého zbytku za 7-8 týdnů vzejdou játra nová. Též při zlomeninách kostí se vytvořená mezera vyplňuje pomalu kostní substancí a mohou přibýt až čtyřicentimetry kostní hmoty. Regenerační síla, obsažená v plazmatu, má plnou schopnost k obnově tkáně a tím je zaručen životjednotlivého tvora. Lidská buňka má dvě hlavní funkce: v protoplazmě regeneruje, aby udrželaneporušitelnost individua, obnovuje se a projevuje se hojením a růstem. U některých orgánů udržuje neporušitelnost, vytváří je znovuvybudováním, a tu pak se dělenímrozmnožuje a nepřekročí zákonitost daného počtu buněk. Skutečnost, že při poranění vydrží podstata jadernatosti buňky při svém životě až do 48 hodin, má velikýa neocenitelný význam pro lékařskou vědu, zvláště při operacích, např. transplantacích nosu. Je možnépotřebnou část na vhodném místě odejmout, a než dostane podobu pravého nosu, musí být dříve zapojenana bližší orgán živé tkáně, až přiroste. Pak je možné dát odejmuté části podobu nosu a vhodně ji připojit.
  31. 31. (29) Trvání života jednotlivé částice protoplazmy je značně rozdílné. Látky minerální (pevnější) sespotřebují v kratší době než látky bílkovinné. Tuky a cukry mizí velmi záhy. Jakmile je vnitřní živoucí síla částice, protoplazmy (molekuly) vyčerpána,rozpadne se a kyslíkem rozloží (spálí). Buňka si tyto látky nahradí ze šťáv, které ji obklopují. Jádro souladně řídí životní činnost buňky. Do 40 roků roste, sílí, mohutní a upevňuje se ve svém středu.Asimilací (výživou) nabývá vnitřní životní síly, kterou stále ze sebe vydává v podobě zářivé energie (oduší).Po čtyřiceti letech již vnitřní životní sílu vydává převážně ze svých rezerv rozpadáváním jádra. Tato zářiváenergie, tak jako enzymy, má blahodárný vliv na plazmatické tělo buňky k růstu, výměně zplodin a zároveňk získávání jiné, tzv. magnetické energie pro naši zevní činnost, která se uvolňuje z potravin v plazmatubuňky. Proto, jsme-li v mládí stále nemocní a špatně živení, ochuzujeme buněčné jádro o přísun látek pro jehorůst k získání životní energie oduší. Jádro se nedostatečně vyvíjí a člověk rychleji stárne, má sklony k různýmnemocem a k celkové slabosti tělesné a duševní, nezachraňuje-li se v pozdějších letech dietní přirozenouvýživou, šetřením sil, otužováním a cvičením vůle.
  32. 32. 6. SMRT (30) Odloučení duše od těla při našem poznání „umřel" dosud nenastalo, protože buňka zůstává ještěnějaký čas při životě, dokud se nevyčerpá zásoba látek kolem jádra. Ta odumírá pozvolna. U starého člověkaje její životnost omezena na 10-15 hodin (u zdravého jedince do věku 45 let). Nastala-li smrt předčasně,zůstává při životě až dva dny. Více je uvedeno v dalších odstavcích. Pro odborníky je živoucí povaha buňky významná v tom, že u zdánlivě zemřelého, jehož duše je odcelého organizmu kromě mozku téměř odpoutána, zabrání předčasné úplné smrti. To lze způsobit silou vůlehypnologa-lékaře, který podepře telepaticky oslabenou vůli umírajícího a poručí mu oživení v celémorganizmu. Máme dost příkladů zdánlivé smrti a dalo by se v mnohých případech skutečné smrti předejít. Nemysleme si, že se duše vždy odpoutá naráz. Co se nám zdá již hotovou událostí, je často jen zdánlivé.Duše nebývá úplně odpoutána zvláště u mladého člověka, který má slabou vůli a nedovede překonattělesné choroby. Podléhá, ale kdyby jeho vůle byla silná, kdyby pevně věřil a vší silou se vzepřel své nemoci,překonal by ji. Nižší i vyšší princip jednoty duše, která tu pracuje pomocí oduší, bude násilně oživovat chorétělo. Ale při slabé vůli neodolá a duše s oduším právě ve slabé víře tělo opouští. To tvrdím o lidech do 45 letvěku. (31) V pozdějších letech, kdy podstata již odumírá, varuji hypnologa před pokusy. Darmo bychom senamáhali. Naopak, nemocnému bychom jen přitížili a v několika dnech by smrt přišla neodvratně, neboť sejiž vyčerpala živoucí schopnost buněčného jádra. Vím to z vlastní zkušenosti. Varuji před magnetizováním umírajícího. Delším, těsnějším magnetizováním bychom jej přiváděli dostrnulosti (katalepsie), ublížili mu a ztěžovali si práci. Stačí působit vírou a po chvíli učinit asi tři tahy ve většívzdálenosti od těla, abychom unikající oduší zadrželi jako prostředek udržování života buněk. Opakuji: zdelze působit jen živou vírou, slovem a silou ducha. Vyšší princip nesmrtelné duše umírajícího odlučujíc se od veškerých buněk přechází do fluidovéhovyzařování na povrchu těla, kde se uvolněné oduší soustřeďuje a zhušťuje kolem hlavy. Musí tudíž vůlínastat spojení obou oduší, jež se jeví subjektům (citlivcům) jako zářivá páska mezi nemocným ahypnologem-lékařem. (Více viz v kapitole „Smrt a stav duše v oduší".)
  33. 33. 7. PODIVUHODNÁ SCHOPNOST BUŇKY (32) Buňka má ještě jinou vlastnost, v níž spočívají takřka zázraky budoucnosti. Každá jednotlivá buňka jetotiž schopna přijmout duševní projevy. Ztratí-li někdo svůj zrak, sluch, je možno probudit jej ve zcela jinéčásti organizmu. Znám z pokusů, že uspaný subjekt viděl a četl prstem, slyšel dobře ušním lalokem a ještělépe zády nebo lýtky. Když je to možné v hypnóze (v podvědomí), dá se to přenést i na vrchní vědomí. Nynízáleží na tom, kdo a jak toho dříve dosáhne.
  34. 34. 8. ČIŠTĚNÍ A ZACHOVÁNÍ ZDRAVÝCH BUNĚK (33) V počátečních stadiích se nemoc neprojevuje žádnými příznaky, později neurčitými a nepatrnými,takže nikdo nepomýšlí na diagnózu. Po době čekání, kdy se nemoc již dá rozeznat patologicko-anatomicky a projeví se zá nětem, nádorem,vředem, kaménky atd., bývá zpravidla již pozdě. Moudrý bude ten, kdo včas prozkoumá své rezervní síly a zamítne vyčkávání na nějaký příznak, který seprojeví poruchou funkcí. Mezi prvními příznaky choroby a fyzikálně nebo chemicky dokazatelnými nálezy je určitý čas, kterýmůžeme zabrat pro léčení, neboť v tu dobu se kyselina močová méně vylučuje a váže ve tkáních. Ve všech případech je nutné si všímat celého organizmu a je důležité, kolik zdravé a funkční tkáně ještězbylo. To, co je mrtvé, je pro nemocného bezvýznamné. Prozkoumání rezervních sil je jedním z prvníchúkolů při léčení. Živá tkáň je dosud rezervou životní energie, je schopna růst, obnovovat se. Nánosy, které se tu a tam nalézají na tkáních, nejsou příčinou jejich onemocnění. Usa dily se na místechochořelých, např. vápenné soli na částech tkání, jež ztratily pružnost. Proto nebudeme patologické změnydělit podle napadaných orgánů, ale podle poškozených funkcí. Každá částečka až k poslední buňcezachovává veškeré funkce. Tak např. poškození, jež postihlo funkci pružnosti, bude ji ovlivňovat na všechčástech těla. Našim očím však bude zjevná jen na těch místech, kde se vyskytuje hromadně. Avšak přitělesné souvislosti všech funkcí bude postupně působit na funkce ostatní. (34) Každý organizmus v sobě chová ustavičný očistný zákon. Kdyby toho nebylo, nebyl by život možný.Dojde-li to v organizmu tak daleko, že fyziologická očista v něm již není možná, hyne. Každý příznak chorobyje viditelným projevem, že ono přirozené fyziologické čištění v těle je porušeno a nastalo v něm hromaděníškodlivých látek. Úkolem léčení je odstranit látky škodlivé pro organizmus (pro jeho životní funkce), vzít choroboplodnýmbakteriím živnou půdu k množení a tím k vyrábění různých zhoubných jedů, ničících buněčný život našehotěla. Zdraví spočívá na úplné rovnováze mezi výživou a vyměšováním. Všechny orgány lidského i živočišnéhotěla jsou závislé ve svých strukturách i funkcích na krvi, jíž jsou zásobovány. Krev pak sama závisí na potravě,kterou požíváme, na jejím zpracování a na tom, jak je potřebě těla přizpůsobena. Základem obrany proti infekci jsou buněčné pochody speciálních buněk našeho těla, jimž říkámretikuloendoteliální. Tyto buňky dovedou pohlcovat mikroby a strávit je svými fermenty. Ty vyrábějíprotijedy, jež přecházejí do krve, kolují v ní a tvoří podklad imunity - látky nutné pro regeneraci tkáně. (35) Obranným prostředkem proti veškerým nemocem je profylaxe (předcházení onemocnění):vystříhání se všech tělu škodlivých příčin, které jsou zřídlem nemocí a ničí životní sílu. Pak nebude živá tkáňtrpět nedostatkem této životní síly, s níž má organizmus po celý život disponovat. Nemoci vznikajíneschopností životní síly organizmu, aby vzdoroval různým škodlivinám a mohl neutralizovat veškerékyseliny v těle, hlavně kyselinu močovou, tj. přeměnit ji na močovinu, a aby utvořil dostatek obrannýchlátek proti vznikajícím nemocem a tvořícím se virům. Virus je životní molekula bílkoviny, která je vlastněkrystalem - životním krystalem z jedné molekuly. Je to žijící molekula bílkoviny.
  35. 35. Nejobávanější nemocí je dnes zhoubný nádor, rakovina. Má původ v chemické látce, která se tvoří přinemoci buněk, a proto je nutno hledat příčiny nádorového bujení ne v nádoru samém, ale v celémnemocném člověku. Nemocí těla nastává předčasné stárnutí organizmu, nedostatečná výměna látková atím zeslabení životní síly. Buňky zestárnou dříve, tedy předčasně, a blíží se k smrti. Normální pochody vbuňce se obrátí, poruší se rovnováha mezi fyzikálně-chemickým stavem buňky a jejím okolím, a tím vzniknepodklad pro nádorové bujení. Chemická látka, která se tvoří v nemocné buňce, je živnou půdou pro různé druhy mik robů nakažlivýchnemocí i nenakažlivého živého nádoru rakoviny. Zhoubný nádor se vyvíjí z vlastního extraktu. Ten obsahujesubstanci (látku), která rakovině umožňuje napadnout buňky živočicha a proměnit je v buňky rakovinné.Tedy typ zhoubného nádoru závisí na specifickém faktoru (tj. na půdě, tělesných šťávách), aby se normálníbuňka proměnila v buňku zhoubnou zničením svých obranných sil. Zničení obranných sil buňky a tvorbu škodlivé chemické látky mnohdy zaviňuje nedostatečné dýcháníbuněk vlivem chronického nedostatku kyslíku. Příčinami jsou civilizace a tím i sedavý život, nedostatekslunečního záření a pohybu, čímž též buňky onemocní. Jihoafričtí divoši a Eskymáci, žijící svými primitivnímizpůsoby života, neonemocní rakovinou. Též přejídání ovlivňuje vznik nádorů. Výživa má být lehká, alekaloricky vydatná. Rakovinu, tuto zhoubnou nemoc, nádor ničící tkáně, je možno dříve, než dojde k bujení a rozpadu, ještěvyléčit. To platí i pro nemocné, u nichž je rakovina dědičná pro konstituční dispozici. (36) Churaví-li zvíře, nežere. Pudově nehromadí zbytečné potraviny podléhající rozkladu a zaplavujícíještě více nemocné orgány, váznoucí ve svých normálních funkcích. Suchá dieta, kterou naznačím, je jedinečným prostředkem při mnohých nemocech, aby se z organizmuvyloučily nečinné, zesláblé, nemocné buněčné elementy, jakož i rozpadávající se buňky, které v odporuproti bakteriálnímu působení jsou oslabeny, a všechny rozkladné produkty, kterými životní činnost zdravýchokolních buněk trpí, společný styk s chorými je ochrnuje a zastavuje. Aby normálně žila, potřebuje buňkaozdravení, výživu, práci a odpočinek. Co nepracuje, umírá. To platí i o každé buňce. Odumírá-li jedna buňka,působí i na sousední tak, že nevykonávají své vlastní funkce, onemocní, a tento proces se pak rozšiřuje dál. Lidský organizmus, aby mohl své funkce řádně vykonávat, potřebuje denně dva až tři litry vody, kteroumu dodáváme potravou. Samotné plíce za čtyřiadvacet hodin vydýchají přes jeden litr vody, ledviny vymočívíce než litr vody, něco vody odejde póry a stolicí. My však tuto potřebnou vodu tělu nedáme, alezavedením dietofyziologické léčby poskytneme tělu dostatek jídla, zbaveného vody, aby muselo ze sebevydat šťávy k trávení této suché potravy. Co se bude v organizmu dít? Tělo dá k dispozici a pošle tak na popravu ty buňky, které mají nejmenší a nejkratší ži votnost. Nemají užobrannou životní sílu, samy se rozpadnou ve stavbě svého chorého a neduživého těla, aby z nich sedmdesátprocent vody bylo k dispozici pro normální funkce orgánů dýchacích, trávicích a vyměšovacích. Kdo máš oči,prohlédni!!! (37) Rozumem musíš poznat, že je to nejlepší lék k ozdravění a zachování dosud živé tkáně. Tu je nutnézbavit nemocných buněk, aby postupně sama nepropadla nákaze. Po výměně buněk těžce nemocnýchpřijdou na řadu buňky churavé lehce, které se dají vyléčit, tj. obnovit v protoplazmě, z níž odstraní chorélátky včetně potřebné vody. Zdravé buňky zůstávají a na řadu by přišly jen ty nejslabší, i kdybychom dietní léčbu nerozumněprodlužovali. Je tu jakási zákonitost: to, co již pozbylo vlastní životní sílu, je při suché stravě dáno k dispozici
  36. 36. k udržení zbylé zdravé tkáně. Sám organizmus, resp. buňky, se normálně čistí prostřednictvím krve. Ta jezaplavena různými látkami, jež opotřebované a jedovatostmi prosycené buňky ze sebe již vydaly a kterýchse tělo chce zbavit. Aby se mohl přivodit a nastal rozpad nemocných tkání, ve svých funkcích jižneschopných, budeme týdně nemocnému tělu pomáhat tím, že provedeme léčebné dietofyzikální očištěnítělesného organizmu. Jedině suchá dietní léčebná kúra vyvolá převraty v chorém těle buňky, aby sedráždivé látky rozpustily a vyplavily. Je přece známo, že kyselina močová ničí nervovou tkáň, ucpává cévy apřivodí dnu (ukládání soli kyseliny močové v kloubech aj. orgánech). Suchá dietní léčba čerpá z celého tělapro své funkce potřebnou tekutinu i s nezdravými odpady. Přitom nepotřebné látky vycházejí z tělaledvinami, střevy, kůží a hleny sliznic. Vše mrtvé odchází, tělo si ponechává jen části potřebné k zachováníživota, a to již očištěné a zdravé. Této očisty se zároveň účastní živočišná energie, která pomáhá v tělespalovat látky, jež překážejí normální funkci organizmu. Když se tělo vyčistí, hojí se každá choroba. Toutoléčbou můžeme předcházet veškerým chorobám, i rakovině. (38) Dietofyziologickou léčbu budeme provádět s vědomím, že vůle je silou ducha. Zavoláme ji na pomoca s chutí se každý týden zúčastníme obnovy a čištění svého organizmu. Ve čtvrtek večeříme pokud možno nevařené, syrové jídlo. Např. 2-4 lžíce ovesných vlo ček polijemesmetanou či ovocnou šťávou nebo medem a přidáme podle chuti hrozinky a strouhané jablko. Zapíjímeovocnou šťávou. Za 1,5 hodiny si koupeme nohy v teplé vodě po dobu 12 minut a dáme si chladný zábal nadvě hodiny, přičemž ležíme v posteli. Použijeme dvě prostěradla, která namočíme v chladné vodě,vyždímáme je tak, aby z nich voda nekapala, vtáhneme do plic vzduch, a prostěradla obtočíme kolem tělaod paží až po kotníky. Přes ně ovineme dvě přikrývky, které ještě tkanicí přitáhneme k tělu. Takto ulehnemedo postele a přikryjeme se peřinou. Po dvou hodinách zábal sundáme a spíme klidně až dorána. Druhý den,v pátek, požijeme pouze suché dietní jídlo bez veškerých tekutin. Jíme dostatečné množství až do úplnésytosti. Podle chuti budeme dopoledne jíst topinky z dobrého tvrdého chleba s máslem a česnekem, 2-3dny staré tvrdé housky s medem či suché keksy a sušenky. V poledne je možné ke stejnému jídlu vypítnejvýše jednu osminku bílého přírodního vína, které pijeme horké se třemi kostkami cukru, aby působiloproti slabosti, pocitům zimy a pro dobrou náladu. Ke svačině několik fíků a datlí nebo křížal z jablek. Večerpojíme suché perníčky se šesti svařenými suchými švestkami beze šťávy. Na noc si před spaním zasevykoupeme nohy. V sobotu ráno si dáme velký mýdlový klystýr ze dvou až tří litrů vlažné vody, aby se tlustéstřevo řádně vyčistilo. Snídat budeme až po desáté hodině, neboť ráno do devíti hodin se organizmus čistíod přebytečných zbytků potravy z předešlého dne, a proto nemá být z této činnosti vyrušován novýmpřívalem práce. K jedenácté hodině posnídáme očistný čaj z listů jahodových, ostružinových, květu černé hobezu a lipového květu, slazený cukrem, se zákuskem. V poledne jíme již normální oběd, sestavený z lehčíchjídel, ve kterých je menší množství tekutin než obvykle (omelety, kaše, záviny). Samotné vody se vyvarujme.Z jídel vyloučíme těžká masa (ze starých zvířat), těžké omáčky, uzeniny, luštěniny, čaj, kakao, zrnkovoukávu, cukrovinky, jídla kořeněná, kyselá a přesolená, stejně i lihoviny. Ze zeleniny se vyvarujme chřestu,rajských jablíček, brusinek, hub, které uvolňují kyselinu močovou a šťavelovou. (39) Stravu volme převážně rostlinnou: různá jídla z mléka, ovoce, zeleniny, brambory pečené ve slupce,celozrnný chléb, syrové kyselé mléko, čerstvý sýr, rýži, ovesnou kaši, olivový olej, jedno až dvě syrovávajíčka denně. Maso nejvýše dvakrát týdně, léčivý je brzlík. Solme jen šedou solí, která obsahuje chloridhorečnatý. Ten zamezuje tvoření rakovinných nádorů a podporuje růst nervové energie, zvyšuje odolnostproti nemocem, omezuje únavu a stařecký třes, vzpružuje svalstvo, léčí ekzémy, podporuje sekreci žluče.Bílá kuchyňská sůl a bílá mouka hořčík neobsahují. Sůl chloridu horečnatého (surová, nečištěná, minerálnínebo mořská - dále jen šedá sůl) možno užívat v roztoku destilované vody - 10 g na 100 g vody, jednu aždvě lžíce denně.
  37. 37. V této ozdravovací léčbě budeme pokračovat každý týden po dobu tří měsíců, a to dvakrát za rok, v dobějarní a podzimní, nebo vždy, když se cítíme nemocní. Kdo je postižen vleklou těžší chorobou, může tuto léčbu prodloužit ze čtyřiceti na osm desát hodin. Přivelmi těžkých případech provedeme obnovu organizmu dietní léčbou tak, že potrvá nepřetržitě devatenáctaž pětadvacet dnů. V té době vždy obden užijeme chladný potivý zábal pro povzbuzení činnosti kůže avytvoření vlhkého tělesného tepla k rozpouštění nežádoucích látek a výplach střev. Každý třetí den užijemevětší dávku tří až čtyř osminek bílého horkého vína s cukrem, které vypijeme po doušcích, a namáčíme doněho tvrdé housky a perník. Víno si rozdělíme na celý den. Po těchto devatenácti i více dnech udržujemepak dietní léčbu na další dva měsíce vždy jednou týdně po dobu čtyřiceti hodin. (40) Dietní léčba, provádíme-li ji více dnů za sebou, má charakter i vrchol všech léčebných reakcí. Suchýpovlečený jazyk, žízeň, mnohdy nechuť k jídlu, pocity nelibosti, denní tmavá moč se sraženinami kyselinymočové a oxalové a ztráta tělesné váhy nás nesmí znepokojovat. Dostaví-li se krize sklíčeností, je toznamení, že je léčba účinná, a musí nás to tím více povzbudit k vytrvalosti, neboť po přestálých fyzickýchobtížích koliky, migrény, bolesti žaludku, obnovení pozůstatků dřívějších nemocí aj. se dalším postupemléčby dostavuje nebývalý pocit blaha. Dietní léčbou nastává vysátí všech částí cév, které jsou ucpánychorobnými látkami, i rozrušených částí tkaniva. Tyto změny v těle se projevují slabou nevolností. Jakmile je vrchol léčby překročen, ochabnou pocity žízně a horečnatého stavu. Jazyk se stane čistším,moč dostane světlejší barvu a dostavuje se touha po běžné stravě. Dietní strava, kterou jsem naznačil, se nesmí zaměňovat za jinou. Musí být jednoduchá, bez vody a conejvíce zbavena tuku, aby ledviny nebyly rušeny ve své vyměšovací funkci. Proto topinky natíráme máslemjen slabě. Ořechy a mandle, obsahující velké procento tuku, nejsou dovoleny. Též pečivo zaděláváme jenmálo tučným mlékem a dbáme, aby bylo několik dní staré. Odůvodnění této dietofyziologické léčby je logické, vědecké a spočívá na zkušenostech. Při chorobáchledvin, kaméncích nebo po odejmutí ledviny se nesmí provádět.
  38. 38. 9. KREV (41) V živé buňce platí autonomní účelná regulace, tj. nechová se pasivně k fyzikálně-chemickýmpochodům, nýbrž reguluje intenzitu jejich působení aktivně tak, jak jí to pro spívá. Život buňky závisí nazdravé krvi. Potravou všech buněk je buněčnost (buničitost) krve. To je zřídlo života. K docílení správného složeníkrve potřebujeme přijímat co nejvíce živé hmoty, kterou obsahuje syrová rostlinná strava. Krev se skládá z krevní tekutiny (plazma) a z pevných prvků buněk, tzv. krvinek bílých a červených.Poměr bílých k červeným je 1:300-400. Tato tělíska plavou v uvedené krevní tekutině jasně nažloutlé barvy.Krevní plazma sestává z krevního séra, z bílkovinných látek a fibrinu, který sráží krev. Bílkovina, základní podstata všech živých bytostí, z níž se skládá buněčná plazma, tak jako krev a všechnytělesné šťávy, je chemicky tím nejsložitějším, co vůbec známe. Krvinky mají podobu okrouhlých destiček, na okraji vyklenutých. Jsou tak malé, že se jich vejde dojednoho krychlového milimetru až 5 milionů. Červené krvinky mají důležitý význam, neboť obsahují železo, které pohlcuje životodárný kyslík, apřivádějí jej veškerým tkáním těla. Úbytkem obsahu železa nebo červených krvinek nastávají těžké poruchytěla, projevující se bledničkou (chudokrevností). (42) V kostní dřeni a ve slezině se tvoří životní míza, tzv. lymfa. Ta se šíří lymfatickými cévami do celéhotěla, přivádí potřebnou látku krvinkám a sama již v sobě obsahuje nové buňky, řekněme lymfové buňky,které se na své cestě oddělují a přidělují krvinkám. Jsou tak stálou náhradou za krvinky vysílené, jež serozpadávají. Můžeme říci, že se míza pozvolna proměňuje v krev. Cévním systémem je výživná látkapřiváděna tkáním a krev s odpadovými látkami odváděna. Protože se síla krvinek brzy vyčerpává, rozpadávají se a oba druhy se nahrazují novými, jež se tvoří vkostní dřeni a ve slezině. Oběhem krve přicházejí nové krvinky do plic, kde jsou okysličením přivedeny kživotu a schopny svého úkolu. Krev obsahuje vše, co má tělo zapotřebí k růstu, výživě a pochodům výměny látek, totiž hlavně kyslík,vodu, látky bílkovinné, cukry, tuky, minerální sloučeniny, mezi nimi vedle železa dosti fosforečnanu auhličitanu sodnatého. Krev zároveň do svého proudu strhuje i produkty výměny látkové, kyselinu uhličitou a močovinu. Výživnákrev je hnána ke tkáním tepnami a odpadní látky odcházejí žilami. Železo dává červeným krvinkám schopnost přijímat v plicích kyslík z vdechovaného vzduchu. Ten vniká zkrve do celého organizmu a rozkládá (spaluje) látky nepotřebné (je to pozvolné hořeni). Zbytky těchto látekjsou pohlcovány nejjemnějšími cévkami, tzv. vlásečnicemi, a krví odplaveny do plic, kůže, ledvin, a odtud sedostávají ven. (43) Mimo červená tělíska jsou v krvi tělíska bílá, již zmíněné bílé krvinky. Jsou větší než červené autvořené tak, že každá funguje jako jednobuněčný prvok, který má schopnost vychlipovat ze sebe výběžky,měnit svůj tvar a protahovat se nejužšími otvory, a tak se dostat do celého organizmu, vyplavit odtud
  39. 39. veškeré škodliviny, nebo je učinit neškodnými tím, že vyrábějí ze sebe „léčivé sérum", účinkující jakoprotijed. Látky na toto sérum musí být obsaženy ve zdravé krvi a jsou to: draslík, sodík, vápník a hořčík. Zkrve je bílé krvinky přijímají a teprve pak zpracují. U nemocného je hlavním úkolem vědět, jak získat zdravou krev a znát prvky důležité pro organizmus:draslík, hořčík, fosfor a dusík. Zvlášť důležitý je hořčík, který zamezuje onemocněním. Je tudíž nutné zvýšit počet bílých krvinek, které choroboplodné látky vyhánějí z těla, čistí krev, uzdravujíji a způsobují, aby zmíněné látky byly co nejdříve zneškodněny a odvedeny. Dále je třeba zesílit jakostčervených krvinek pro vzpružení všech druhů buněk v našem organizmu. Snažíme-li se o to v době, kdyživotní podstata buněčného jádra ještě nedegeneruje, tedy asi do 40 let věku, věřím, že je možné vyléčitkaždou nemoc, ne však každého nemocného.
  40. 40. 10. ZDRAVÁ KREV (44) Podle mých poznatků získáme a udržíme si zdravou krev nejlépe tímto způsobem: Bílé krvinky se nejrychleji množí z vařeného hovězího masa. Že tomu tak je, můžeme zkusit u vyspěléhodítěte, které bychom vyživovali jedině vařeným hovězím. Během l až 2 měsíců se organizmus zbavíčervených krvinek natolik, že by se rozmohly bílé, což se však nesmí stát. K posile červených krvinek, jak již bylo uvedeno, je zapotřebí přivádět stravu pokud možno nevařenou,ve stavu, kdy se buničité látky počínají rozkládat, aby se lehce zažily. Přitom dbejme o hlavní součástkyprotoplazmy (molekuly). K získání živných solí, jež neobsahují uhlík a jsou ze sodíku, draslíku, vápníku, hořčíku, železa, fosforujenutné pojídat dost černého celozrnného chleba, jablek, salátů, zeleniny atd. a vystavovat se slunečnímusvětlu, jež teprve přetvořuje šťávy na síly zdravotní a léčivé. Pobyt na slunci však nelze přehánět. Přímésluneční paprsky by na obnažené tělo měly dopadat jen 15 minut za hodinu. Sluneční lázeň však můžeme zaden víckrát opakovat. Nemírné slunění škodí. Subjekty bylo pozorováno, že množství červených krvinek podeseti dnech nadměrného slunění kleslo až o čtyřicet procent. Dále je potřebný hojný pohyb na čerstvém vzduchu, neboť se jím podporuje chuť k jídlu a dobrá krev. Vevzduchu obsažený kyslík je zároveň i důležitou výživnou látkou, která pomáhá tělu nejen k udržení správnéteploty, ale i zbavit se škodlivých zbytků látkové výměny. (45) Vodoléčebné aplikace způsobují reakci - pohyb krve, jež někde líně proudí, takřka stojí. U zdravého má krev oběhnout celým organizmem za 6-15 sekund, u některých nemocných však oběhneza 30-60 sekund. To je velmi zlé, protože choroboplodné látky pak převládají nad zdravými. Je nutné pít dostatek pramenité vody, neboť lidské tělo se skládá až ze 70 % z vody. Ta má důležitý úkolpři chemických rozkladech a výměně látek. Přijímejte co nejvíce nevařené stravy bohaté na bílkoviny, tuky auhlohydráty. Bílkoviny jsou hlavní součástí každé buňky a jsou složeny z pěti prvků: kyslíku, dusí ku, vodíku, uhlíku asíry. Bílkovinu obsahuje veškerá rostlinná a masitá potrava. Tuky mají velikou důležitost, slouží v těle hlavně k výrobě tělesného tepla, které vzniká okysličováním(spalováním). Bez tohoto tepla by látková výměna choroboplodných látek nebyla možná. (46) Důležité jsou rovněž uhlohydráty, jež jsou obsaženy hlavně v různých druzích cukrů. Tvoří se i zeskupin látek, které se teprve v těle mění na cukr, zvláště ze škrobů, dextrinu a klovatiny. Všechny uvedenélátky jsou nejvíce obsaženy v rostlinné stravě. Uhlohydráty i tuky jsou složeny ze tří prvků: kyslíku, vodíku auhlíku. Uhlohydráty jsou hlavním zdrojem svalové síly. Vyrábějí také hodně tělesného tepla. Nutit se přijímat nevařenou stravu je třeba ještě z toho důvodu, že vařením a pečením se nejen ničíbuněčná jádra, ale strava ztrácí i různé druhy magnetické energie, která je působením tepla snadnoporušitelná.
  41. 41. Tato zářivá energie rostlin, obsažená ve vitaminech, se hromadí nejvíce na povrchu, kde je chráněnaslupkami, aby se snadno nevybila. Tyto druhy vitaminů jsou pro náš organizmus nevyhnutelně potřebné,neboť se v těle mění na životní nervovou energii, tělesný magnetizmus. Toho všeho musíme dbát, abychom si vyrobili co nejvíce krve bohaté na stavební látky. (47) Přitom je nutno dbát na správné zažívání, neboť působením různých šťáv podléhají živné látkypostupně chemickým změnám. Pravidla jsou asi tato: Pohledem na jídlo vzbudíme chuť, která vyvolá tvorbu šťáv, potřebných pro trávení konkrétního jídla.Kdo to zanedbává, nedostává se mu dobrých šťáv, potravu zažije nedostatečně a slábne. Jíst máme pomalu, hodně žvýkat a slinit. Dbát na denní stolici, nesnídat před 8. hodinou a večeřetnejpozději v 19 hodin. Jíst jen třikrát denně a nepřejídat se. Jsem rozhodně proti kávě, čaji, lihovým nápojům, kouření cigaret, bílému pečivu, uměle kořeněnýmomáčkám, cukrovinkám. Jedem jsou vepřové sádlo a tučné uzeniny. Mnoho solit, octovat, kořenit rovněžškodí. Strava chudá na sůl podporuje hojení zánětů, hlavně nervů. Poznali jsme, že buňky našeho těla jsou odkázány na krev, která jim přináší kyslík a ži viny a odvádívšechny zplodiny látkové výměny. To však nelze nikdy provádět dokonale. A tak se v buňkách a kolem nich shromažďuje stále více a vícezplodin (strusek výměny látkové). Buňky se počnou vzájemně otravovat svými neodstraněnými odpadovýmilátkami. Dochází ke stavům všeobecné deprese organizmu, které působí srážky plazmatu, a koloidálníporuchy urychlují celkový úpadek a nakonec odsuzují celý shluk buněk k zániku. Život se pak stává pomalýmumíráním. (48) Stárnutí je postupné slábnutí reaktivity buněk, spočívající v biofyzikálních a biochemických změnáchbuněčné plazmy, ve změně její fyzikálně-chemické skladby, v postupné ztrátě schopností buňkyrozmnožovat se a obnovovat své biochemické skladebné prvky, v ucpání buňky zhrublými, změněnými,fyziologicky neúčinnými částicemi vlastní buněčné plazmy. Proto je nutné usměrnit tuto odpadovou nadprodukci, zadržet a co nejvíce oddálit tento otravný procesorganizmu, aby člověk v nejlepších letech tělesně nedegeneroval předčasným stárnutím, samootravou. Abychom zamezili zestárnutí buněk vzniklou otravou odpadními látkami, budeme po celý život rozumněnapomáhat celému organizmu k včasnému urychlení jejich výměny. K tomu nám dopomohou procházky na zdravém čerstvém vzduchu dvě až tři hodiny denně. Rovněžkaždodenní hluboká dechová cvičení a požívání potravy v převaze zásadotvorné, upravené z mléka,brambor, ovoce a zeleniny s přidáním menších dílů ostatních potravin, které jsou však již kyselinotvorné. Jetřeba sladit medem, kyselit citronem, mastitmáslem nebo stolním olejem, málo solit, kořenit, octovat.Masitá a vaječná jídla omezit na nejmenší míru. (Maso obsahuje málo organického vápna, kterého tělopotřebuje 2 gramy denně. Abychom vápno tělu dodali pouze z masa, museli bychom jíst denně třicetkilogramů masa, čtvrt kilogramu sýra apod.) (49) Masitá strava vyvolává v celém těle horkost, tvoří lehké žaludeční záněty, veškerá krev se rozpaluje,a tím se tělesné ústrojí značně zeslabuje - člověk pak snadno onemocní.
  42. 42. Pojídejme chléb z celého žitného a pšeničného zrna. Pečivo jen z bílé mouky tělu neprospívá, způsobujechudokrevnost. Nekuřme a nepijme lihové nápoje - nejvýše jednu až dvě osminky pravého vína denně. Abyse mohly odpadní látky rychle rozpustit a být odvedeny z těla, je třeba jedenkrát za týden před spaním celétělo napařit. K tomu slouží skříň zvlášť pro tyto napářky upravená, aby hlava zůstala volná. Setrváme v ní 25minut. Po napaření omyjeme tělo studenou vodou. Obden, třikrát v týdnu, ponoříme se na 5 sekund do studené vody a ihned se neosušení vrátíme dopostele, kde pevně zakryti zůstaneme aspoň hodinu. Po tři dny v týdnu pijeme čaj čistící krev, a to z jitrocele, zeměžluče, kopřivy, třezalky, rozrazilu,truskavce, březového listí, pelyňku, šalvěje, macešky polní. Stačí vzít směs ze tří až čtyř bylinek a jednupolévkovou lžíci dát povařit jednu minutu ve čtvrt litru vody. Pak na 20 minut odstavíme, scedíme aneslazené pijeme vždy půl hodiny po jídle ráno, v poledne a večer. Ve druhém týdnu tuto směs tří bylinvystřídáme jinými, aby si organizmus na jeden druh nezvykl. (50) Jednou v týdnu si uložíme suchý půst, tzn. že ten den naprosto nic nepijeme, a jí me ráno, v polednea večer pouze suché, tři až čtyři dny staré žemle. Tím se v těle chorých buněk uvolní potřebná voda ktrávení, dýchání, pocení, močení a stolici a současně s ní se uvolňují škodlivé látky. Málo dbáme o denní stolici. Náš střevní kanál obsahuje z jedné třetiny objemu výkalů střevní bakterie.Každodenně lidské tělo vylučuje s výkaly asi 130 trilionů bakterií. Zácpa je příčinou jejich rozkladu a hnilobypro tvoření špatné krve, a tím přispívá k urychlení stáří. Mají-li být zkráceny tyto vleklé otravy, pak kefírnebo syrové kyselé mléko, užité na noc, ničí tyto bakterie a zácpě zamezují. Kdo se chce udržet mladý, zdravý a svěží, bude se řídit těmito pokyny, které jsem sám vyzkoušel.

×