Analýza postavy
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×
 

Analýza postavy

on

  • 428 views

 

Statistics

Views

Total Views
428
Views on SlideShare
428
Embed Views
0

Actions

Likes
0
Downloads
0
Comments
0

0 Embeds 0

No embeds

Accessibility

Categories

Upload Details

Uploaded via as Adobe PDF

Usage Rights

© All Rights Reserved

Report content

Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
  • Full Name Full Name Comment goes here.
    Are you sure you want to
    Your message goes here
    Processing…
Post Comment
Edit your comment

Analýza postavy Analýza postavy Document Transcript

  • Tento dílčí problém jsem si zvolila jako téma své seminární práce, která byla podmínkouk zakončení povinného předmětu pro obor český jazyk a literatury. Vzhledemk problematice, které se detailněji věnuji, jsem práci nazvala Analýza postavy KarlaKopfrkingla.Analýza postavy Karla Kopfrkingla Karel Kopfrkingl je ústřední postavou a zároveň i hlavním mluvčím novely. Pracujejako zaměstnanec pražského krematoria. Libuje si v poslechu smuteční hudby, pohřebnímdiskurzu, rád se dojímá osudy lidí, které čítá v černé kronice. Ve svém povolání spatřujejistou míru posvátnosti. V úvodu je nám Karel Kopfrkingl představen jako zásadový, morální muž mající zálibuv nadnesené mluvě a vznešených přívlastcích, jako neškodný, docela průměrný měšťák. Jepřísným abstinentem, nekouří. Je postaven do role milujícího a pozorného manžela,starostlivého otce, humanisty. Jeho příjem je poměrně slušný, s rodinou poklidně žijev blahobytu. I přes tuto skutečnost pana Kopfrkingla tíží pocit, že toho pro svou rodinu dělápříliš málo: „[…] já mám pořád pocit, že pro vás dělám strašně málo. […] Snad jen ten náš bytjsem zařídil, no a i když je to byt krásný, tak to je, co jsem udělal, všechno“ (Fuks 1983: 8). Užtoto prohlášení lze chápat jako potlačování jeho ctižádosti, jejíž důsledky později kulminujív brutalitě. Postupně „je zřejmá tendence ke stupňování patologických rysů a záměr zobrazitKopfrkingla jako člověka, s nímž není vše zcela v pořádku“ píše Kořínková (Kořínková,1977: 533). Tato maska neškodného obyvatele města je odhalována a naskýtá se námčlověk bez vlastností. Dochází k proměně postavy, mění se vztah k jeho rodině, k zaměstnání.Důležitým motivem jeho pozdějšího počínání je i kniha o Tibetu, díky níž si vytváří svouosobní filozofii: „Utrpení je zlo, které máme odstraňovat nebo aspoň zmírňovat, zkracovat,ale toto zlo pášou lidé, protože je obklopuje zeď, pro kterou nevidí světlo. […] pomni, žeprach jsi a v prach se obrátíš“ (Fuks, 1983: 12). Následuje sled skutečností, které upozorňujína vyšinutost postavy Karla Kopfrkigla, například strach z pohlavní nemoci a následnévyšetření, k němuž nemá příčiny; přemýšlení o tom, kolik popela by bylo ze spálených těljeho spolupracovnic. Kopfrkinglův obrat je dovršen tím, že se naráz vzdá rodiny, rodinnéhozázemí, což pro něho až doposud bylo nejzákladnější jistotou, na níž doslova lpěl. Pozbývá
  • svou identitu. Vlivem rodinného přítele Williho tak Kopfrkingl začíná propadat fašistickémuzlu. Nejprve pouze nenápadně - nutí syna, aby se učil německy, dává mu za vzor Williho,coby stoprocentního člověka, později se však poslušnost k fašismu dostává do popředí jehohodnot. Milan Suchomel o této postavě pojednává jako „o maloměšťáčkovi, který sepovolným konformismem stal ze zapřisáhlého humanisty přesvědčenou stvůrou nacismu“(Suchomel, 1967: 63). Aleš Kovalčík spatřuje slabošství jako jedinou autentickou vlastnost tohotoprotagonisty. Tento Kopfrkinglův osobní rys se podepisuje i na vraždách, které páchá. Svouženu oběsí kvůli strachu z problémů s mocnými nacisty, do nichž by se mohl dostat kvůlisvému manželství se židovkou. Při vraždě jeho syna opět figuruje strach. Milivoj je totiž„příliš genetickým obrazem jeho slabošství, které by na něm mohl někdo identifikovat“(Kovalčík, 2006: 98). Své hrůzné činy však vysvětluje jako pomoc svým bližním, kterým spasilduši a zachránil je před nacistickou perzekucí. Postava Karla Kopfrkingla je charakterizována neutuchajícím úsměvem, na tvářitohoto protagonisty je úsměv k vidění neustále. Další informace o vnějším vzhledu autorskýsubjekt neposkytuje. Na tento fakt naráží i Milan Suchomel ve svém článku Meze metody,kde podotýká: „Usmál se je nejčastější uvozovací výraz“ (Suchomel, 1967: 63). Aleš KovalčíkKarla Kopfrkingla označuje jako „usměvavé monstrum“ a dále uvádí: „Za touto maskous neustále spokojeným výrazem se skrývají temné potlačené představy zahalené postavy-monstra. Všudypřítomný úsměv je tak součástí protagonistova mystifikačního přístupuk životu“ (Kovalčík, 2006: 93). Ta tímto milým výrazem a maskou měšťácké spořádanostia mravnosti se však skrývá nejkrvelačnější postava novely. Kopfrkinglův úsměv je vyjádřením jeho neoblomné spokojenosti s vlastním životema světem vůbec. Téměř jakákoli skutečnost, která se stane předmětem jeho myšlenek,součástí jeho života, je v zápětí honorována superlativy, krásnými epitety. Okolnímu světudává nová a nevšední pojmenování, snaží se ho slovně zestetizovat, vytváří si dekorativnísvět. Tato tendence dávat všemu jiná jména se promítá i do oslovování jeho blízkých. Svouženu oslovuje Lakmé (ačkoliv se jmenuje Marie), i on sám sebe nechává oslovovat Romanemísto Karle. Tento počin objasňuje potřebou být obklopen krásou, cítit ji kolem sebe. Pro svénejbližší využívá vybraných, nadnesených až bizarních přívlastků. O projevu pana Kopfrkingla
  • píše i Milan Suchomel: „ […] místo je drahé a požehnané, příroda laskavá, byt krásnýa nádherný, jídelna obdivuhodná. Puncují natrvalo osobu a věc, nikdy už nebudou jiné. Jsouto epiteta ornantní i konstantní. Zrovna tak zpodstatnělá přídavná jména užitá k osloveníi pojmenování: něžná, nebeská (manželka), krásná (dcera), čarokrásná (domácí kočka), drazí(rodinní příslušníci)“ (Suchomel, 1967: 63). Zmíněné Kopfrkinglovy vlídné projevy se doplňujís prostředím jarní přírody, s příznivým počasím. Drahomíra Kořínková upozorňuje na to, že:„Způsob této sentimentálně nasládlé řečí hrdinovy proniká i do autorské řeči, objevuje sev ní stejné výrazivo, jakého užívá postava, zobrazovací metoda se tak prolíná sezobrazovaným typem. […] Vytváří se jakási jednota vidění“ (Kořínková, 1977: 532). Pro rychlý, komplexnější přehled o díle může posloužit tento internetový odkaz:http://cs.wikipedia.org/wiki/Spalova%C4%8D_mrtvol_%28novela%29. Anotace: Tato práce se zaměřuje na zachycený vlastností a rysů, které jsou typicképro jednu z Fuksových postav. Konkrétně se jedná o postavu Karla Kopfrkingla, jež je hlavnípostavou novely Spalovač mrtvol (1967). Autorka textu se zaměřuje na slovní zásobuprotagonisty novely, na jeho projevy chování a rovněž neponechává stranou další dílčíaspekty, které charakterizují Fuksovy postavu. Klíčová slova: Karel Kopfrkingl, postava, charakter, nacismuspoužitá literatura:KOVALČÍK, Aleš. Tvář a maska: postavy Ladislava Fukse. 1. vydání. Jinočany: H&H, 2006. ISBN8073190621. -odborník na postavy Fukse -odborník v literární oblasti -kniha obsahuje podněty pro zamyšlení -zajímavé postřehy -zasazení K. Kopfrkingla do kontextu Fuksových postavKOŘÍNKOVÁ, Drahomíra. 1977. „Motivická výstavba Fuksova Spalovače mrtvol“. Českáliteratura, roč. 25, č. 6, s. 531- 538. -odbornice v literatuře -publikování v tomto časopise svědčí o kvalitě -rovněž obsahuje zajímavé podněty -obsahuje rozbor i jiné stránky novely -doplnění informací o kontext tvorby Fukse
  • SUCHOMEL, Milan. 1967. „Meze metody“. Host do domu, roč. 14, č. 10, s. 63-64.Wikipedia:About. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): WikipediaFoundation, 5 November 2001, last modified on 26. August 2012 at 15:10 [vid. 2011-10-18].Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Spalova%C4%8D_mrtvol_%28novela%29. -stručný nárys díla -přehlednost -nenáročnost -neomezený přístup -rychlá orientace v základních bodech díla