Your SlideShare is downloading. ×
Zaverecna prace
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×

Thanks for flagging this SlideShare!

Oops! An error has occurred.

×
Saving this for later? Get the SlideShare app to save on your phone or tablet. Read anywhere, anytime – even offline.
Text the download link to your phone
Standard text messaging rates apply

Zaverecna prace

215

Published on

0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total Views
215
On Slideshare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
1
Actions
Shares
0
Downloads
0
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

Report content
Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
No notes for slide

Transcript

  • 1. Čepení nevěsty jako součást svatby na Těšínsku Markéta Hamalová Učo: 342313Brno 2013
  • 2. Argumentace Téma závěrečné práce jsem volila s ohledem na své studované obory (speciálnípedagogika a etnologie). Nakonec jsem si vybrala etnologii, téma čepení nevěsty na Těšínsku.Téma pro mě bylo zajímavé a už jednou jsem se mu okrajově věnovala. Samotný zvyk čepenínevěsty není příliš zpracován, proto jsem se snažila nalézt co nejvíce zdrojů. To, že jsem témazaměřila na oblast Těšínska, souvisí s mým původem a znalostí tohoto etnologického regionu.Obr.1: Vznik tématu 1Anotace Tato práce se zabývá svatbou v oblasti Těšínska, především se pak zaměřuje nastarobylý zvyk zvaný čepení. V úvodu jsou uvedena základní fakta o svatbě jakožtoslavnostním ceremoniálu, který je důležitý pro většinu kultur. Dále práce pokračuje části,která popisuje tradiční svatbu na Těšínsku, zaměřuje se na účastníky této slavnosti a takéuvádí základní slova v místním nářečí týkající se svatebního obřadu. Poslední dvě části prácepojednávají o samotném čepení. Po obecné charakteristice tohoto zvyku následuje popisprovádění zvyku v oblasti Těšínska.Klíčová slovaSvatba, čepení, nevěsta, Těšínsko, obřad, zvyk
  • 3. Úvod Svatba, jako rodinný ceremoniál, komplex náboženských, mytologických a právníchzvyklostí doprovázející1 vstup do manželství, vždy patřila mezi významné události v životělidí na vesnici i ve městě. Její podoba se odvíjela od toho, v jaké společenské vrstvě se koná.Také v jednotlivých časových obdobích se svatba lišila formou a také funkcí (ekonomickédůvody, početí dítěte, společné bydlení atd.). Obecné představy o tradiční české svatběvycházejí z národopisných sběrů 19. a 20. století. O starobylosti svatební tradice vypovídáuniverzální podoba indoevropské svatby. Mnohé její prvky se zachovaly z doby helénské,římské a raně křesťanské2. Přípravy, obřad i posvatební veselice související s tradiční českou svatbou bylyprovázeny zvyklostmi, z nichž některé přetrvaly do současnosti. Mnohé ze svatebních zvyků,jež byly součástí tohoto významného ceremoniálu, už vymizely nebo se vyskytují jižokrajově. Tato práce se zabývá čepením – obřadem, jehož podstatou je specifická úprava hlavy,kdy je nevěstě sňat věnec, který nově nahrazuje čepec. Jedná se o významnou změnu, kdyse ze svobodné dívky stává vdaná žena3. Tento starodávný zvyk ze současné svatby již téměřvymizel, můžeme ho však spatřit při některých svatbách, které se snaží dodržet lidové zvykynebo také jako součást vystoupení některých folklorních souborů4.Svatba na Těšínsku Svatba na Těšínsku (tzv. věšeli) byla stejně jako v jiných částech našeho území velmivýznamným aktem v životě mladého páru, prostřednictvím jehož se měnila jejich právní,hospodářská í společenská situace. I když se jednalo o církevní obřad, hlavní svatební obřadya obyčeje se konaly v rodinném prostředí.1 Heroldová,Iva: Svatba. In: Stanislav Brouček a Richard Jeřábek (eds.): Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska.1. svazek. Praha – Brno: Etnologický ústav Akademie věd České republiky – Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovyuniverzity, 2007, s. 995-998.2 Heroldová,Iva: Svatba. In: Stanislav Brouček a Richard Jeřábek (eds.): Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska.2. svazek. Praha – Brno: Etnologický ústav Akademie věd České republiky – Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovyuniverzity, 2007, s. 995-998.3 Štika, Jaroslav, Stolařík, Ivo.: Těšínsko. Díl 3, Rodina a obec, obyčeje, lidové léčitelství. Šenov u Ostravy: Tilia, 2001.4 ASOCIACE MUZEÍ A GALERIÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Muzejní noc v Uherském Brodě [online]. 07.06.2010 [cit. 2013-01-03].
  • 4. Již k samotným námluvám a přípravám se vztahovala řada zvyků a pověr. Zásnubám se naTěšínsku říkalo snymby nebo smovy. Ženich přišel s rodiči do nevěstina domu, kde sedomluvili o svatbě a o věnu5. Zvaní hostů na svatbu mělo také danou podobu. Zvát chodiliženich, nevěsta, družba, družičky a starostové. Nejprve zvali kmotry (kresbičky). Důležitousoučástí aktu pozvání byl na Těšínsku koláč. Koláče dostávali příbuzní, sousedé a všichnipozvaní.6 Mezi významné osoby, které se na svatbě podílely, patřili starostové. Každýz novomanželů měl svého starka, který ho v průběhu svatebních obřadů zastupoval.Starostové plnili funkci nynějších svědků. Tehdy však se jednalo nejčastěji o kmotra (potka).Svatebčanům se říkalo veselovi nebo věšelnici. Ti i starostové měli speciálně upravný oděv,který naznačoval, že se jedná o svatební hosty. Svatební družičky, stejně jako nevěsta, mělyve vlasech zapletené myrtové věnečky ozdobené rozmarýnovými větvičkami. Rozmarýnovýmvěnečkem byl označen také ženich. Starostové a družba měli věnečky upevněny nakloboucích.7Čepení nevěsty Název tohoto obřadu je odvozen od čepce, který nosily již vdané ženy. Byl tedyznakem vdané ženy a od toho je také odvozeno pojmenování přijít pod čepec, tedy vdát se.Teprve tímto aktem vstupovala dívka mezi vdané ženy. Obřad čepení byl rozšířen u všechSlovanů a sahá hluboko do indoevropské minulosti.8 Tento obřad oproti svatebnímu veselí symbolizoval určitou dávku smutku, který bylspojen s odchodem dívky od rodičů a také s koncem dívčích let. Proto obřadní písnědoprovázející čepení jsou obsahově pochmurné, pomalého tempa. Častým motivem písní jesejmutí věnečku z hlavy, rozloučení s matkou, děkování rodičům. Po čepení však byl smutekvystřídán opět radostí z nově uzavřeného manželství a tančily se různé tance. Na Těšínsku5 Vyhlídal, J.: Slezská svatba. Opava, 1894, s. 10-11.6 ŠTIKA, Jaroslav; STOLAŘÍK, Ivo. Těšínsko. Díl 3, Rodina a obec, obyčeje, lidové léčitelství. Šenov uOstravy: Tilia, 2001. s. 132.7 ŠTIKA, Jaroslav; STOLAŘÍK, Ivo. Těšínsko. Díl 3, Rodina a obec, obyčeje, lidové léčitelství. Šenov uOstravy: Tilia, 2001. s. 133-134.8 Heroldová,Iva: Čepení. In: Stanislav Brouček a Richard Jeřábek (eds.): Lidová kultura: národopisnáencyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. svazek. Praha – Brno: Etnologický ústav Akademie věd Českérepubliky – Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2007, s. 102.
  • 5. jsou zaznamenány tyto tance jako součást svatební veselice: polka, třasák, kvapík, kolomyjka,ruská polka, sviňok.9Čepení nevěsty na Těšínsku Čepení jako obřad, při kterém se stává ze svobodné dívky vdaná žena, byl zaznamenánv Čechách, na Moravě i ve Slezsku, a v každé oblasti se v jistých detailech lišilo. Čepenínevěsty na Těšínsku mělo svá specifika, která jsou zachycena v monografii Těšínsko10.Čepení se odehrávalo nejčastěji první den svatby ve večerních hodinách. Obřad se odehrávalv ryze ženském prostředí a muži byli vykázáni. Samotné čepení často probíhalo ve speciálnímístnosti oddělené od zbytku svatebčanů. Zde se shromáždily družičky i vdané ženy anevěstu usadili na díži nebo na konev. Starosvatka sejmula věnec z hlavy nevěsty, spletlacopy (varkoče) a zahalila je čepcem.11 Sváteční čepec se nazýval čopka rulkovano. Jednalo se o bíle vyšitý čepeček, tvořendýnkem, dvojdílným předkem, u kterého byla paličkovaná krajka silně oškrobena. Čepec sezavazoval na koncích úzkým fáborem a musel pevně sedět na uších a také být uvázán tak, abybyl vidět předek vlasů. Přes čepec byla ještě zavázána šatka12. Tento typ pokrývky hlavy sevyskytoval u orlovského kroje. Pokud dívka prošla obřadem čepení, musela na veřejnostičepec převázaný šátkem nebo vyšívanou plenou vždy nosit. Můžeme říct, že čepení bylo jednou z nejdůležitějších částí celého svatebníhoceremoniálu a mělo velmi důležitou funkci stejně jako samotný obřad v kostele. Až sejmutímvěnce a nasazením čepce se stávala z nevěsty vdaná žena13. Celý obřad čepení zakončoval často kolový svatební tanec, který nevěsta tančilas družičkami i vdanými ženami. Tento tanec se nazýval bjoły, bjoły taněc nebo bílý tanec.Jednalo se o taneční vyjádření přijetí nevěsty mezi vdané ženy14. Když byla nevěsta začepená, mohla se vrátit k ženichovi. Slavnostní předání nevěstyz rukou družiček však bylo často oddalováno prostřednictvím různých humorných scének. NaJablunkovsku si musel ženich nalézt nevěstu mezi jinými ženami, které byly skryty podplachtou.159 ŠTIKA, Jaroslav; STOLAŘÍK, Ivo. Těšínsko. Díl 3, Rodina a obec, obyčeje, lidové léčitelství. Šenov u Ostravy: Tilia, 2001. s. 133-134.10 ŠTIKA, Jaroslav; STOLAŘÍK, Ivo. Těšínsko. Díl 3, Rodina a obec, obyčeje, lidové léčitelství. Šenov u Ostravy: Tilia, 2001.11 ŠTIKA, J., STOLAŘÍK, I.: Těšínsko. Díl 3, Rodina a obec, obyčeje, lidové léčitelství. Šenov u Ostravy: Tilia, 2001. s. 147.12 ŠTIKA, J., STOLAŘÍK, I.: Těšínsko. Díl 2, Obydlí, oděv. Šenově u Ostravy: Tilia, 2000. s. 234-235.13 ŠTIKA, J., STOLAŘÍK, I.: Těšínsko. Díl 3, Rodina a obec, obyčeje, lidové léčitelství. Šenov u Ostravy: Tilia, 2001. s. 148.14 HAROKOVÁ, E., GELNAR, J.: Život a tradice Těšínska v minulosti. Okresní Vlastivědný Ústav,1971. s. 36.15 ŠTIKA, J., STOLAŘÍK, I.: Těšínsko. Díl 3, Rodina a obec, obyčeje, lidové léčitelství. Šenov u Ostravy: Tilia, 2001. s. 148.
  • 6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. ASOCIACE MUZEÍ A GALERIÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Muzejní noc v Uherském Brodě [online]. 07.06.2010 [cit. 2013-01-03]. 2. HEROLDOVÁ, Iva. Svatba. In: Stanislav Brouček a Richard Jeřábek (eds.): Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 2. svazek. Praha – Brno: Etnologický ústav Akademie věd České republiky – Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2007. s. 995-998. ISBN 3. HEROLDOVÁ, Iva. Čepení. In: Stanislav Brouček a Richard Jeřábek (eds.): Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. svazek. Praha – Brno: Etnologický ústav Akademie věd České republiky – Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2007. s. 102. ISBN 978-80-204-1450- 2. ISBN 978-80-204-1450-2. 4. ŠTIKA, Jaroslav a Ivo STOLAŘÍK. Těšínsko: Díl 2, Obydlí, oděv. Šenov u Ostravy: Tilia, 2000. ISBN 80-86101-20-7. 5. ŠTIKA, Jaroslav a Ivo STOLAŘÍK. Těšínsko: Díl 3, Rodina a obec, obyčeje, lidové léčitelství. Šenov u Ostravy: Tilia, 2001. ISBN 80-86101-01-0. 6. VYHLÍDAL, J. Slezská svatba. Opava, 1894.Hodnocení zdrojů:Zdroj č. 1 - jedná se o webovou stránku nestátní nevládní organizace, která sdružuje galerie i muzea ČR, na stránkách publikují odborníci z oboru muzeologie; aktuální informaceZdroje 2 a 3 – jedná se o nejnovější encyklopedii z oboru etnologie, aktuální poznatky; Heroldová Iva je významnou českou etnoložkou s výraznou výzkumnou i publikační činností; encyklopedie obsahuje recenze; je vydávána Akademií věd ČR a Ústavem evropské etnologie (významné instituce)Zdroje 4 a 5 – odbornost autorů; poznatky vycházejí z dlouhodobého terénního výzkumu a interpretace zdrojů k danému tématu, monografie obsahují recenze; na vydání se podílelo Muzeum Těšínska (odborná instituce)Zdroj č. 6 - významný především jako historický pramen; autentické záznamy

×