8 prezentace brunch mashup - v. buchert

524 views
462 views

Published on

0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total views
524
On SlideShare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
17
Actions
Shares
0
Downloads
4
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

8 prezentace brunch mashup - v. buchert

  1. 1. Jeden novinář – mnoho identitViliam Buchert, zástupce šéfredaktora, Reflex13. ledna letošního roku zveřejnil tuniský novinář Zijád Al-Haní na své blogu článek opožadavcích svých krajanů. Ti už několik týdnů demonstrovali v ulicích proti režimu. Jakovůbec první člověk v něm použil termín, který se pak stal slavným po celém světě a kterýcharakterizuje situaci v rozbouřené severní Africe a na Blízkém východě. Byla to slova –„jasmínová revoluce“. Haní, tento název použil jen den předtím, než dlouholetý autoritářskýtuniský vůdce, prezident Zín Abidín bin Alí byl nucen prchnout ze země. Haní se použitímslov „jasnímová revoluce“ stal rázem slavným a psala o něm světová média. Ovšem on užpředtím několik let vyvíjel aktivity proti tuniskému režimu. Pochybuji však, že by o němnapříklad někdo před tím u nás slyšel či dokonce napsal. Až teď, když zveřejnil svůj„jasmínový“ příspěvek na blogu.Ne, nechci zde hovořit o situaci v arabském světě, i když například to, co zveřejňují média oLibyi, by si zasloužilo hlubší rozbor, protože propaganda všech stran konfliktu jede naplno.Na Haního příkladu chci jenom ukázat, že jedním z dnešních trendů současných médií je to,že jeden novinář má i několik identit. Myslím tím to, že se stalo obvyklé, že i v českýchpoměrech jeden a ten samý člověk vystupuje v zavedených novinách, časopise , televizi čirádiu, ale jinou novinářskou identitu si buduje na webu toho samého média a ještě jinou můžemít při tvorbě blogů. A ještě jinou na Facebooku.Jak ale k němu pak mají přistoupit čtenáři, diváci, politici, odborníci, mediální experti? A jaksi různá slova jednoho novináře mají vykládat někde v mediální či PR agentuře nebo dokonceu zadavatele inzerce. Zatímco kdysi byli všichni zvyklí, strčit si každého do škatulky, a podletoho se orientovat, dnes to v podstatě nejde. K různým typům médií totiž jeden novinářs mnoha identitami přistupuje různě. Používá odlišné techniky, volí rozdílné vyjadřovacítechniky, různé formy a také mění obsah své produkce podle jednotlivého druhu média iv případě, že tématem je stejný objekt jeho zájmu.V zadání této schůzky položili její organizátoři vystupujícím tři otázky.První byla: Které změny, nebo trendy v médiích jsou podle vás v roce 2011 (a dalšíchletech) nejdůležitější?Protože sám jsem novinář píšící mnoho let, považuji právě vyrovnávání se s různýmiidentitami, jež žijí v jedné osobě, za důležité, protože stále více ovlivňují naší práci i kontakts veřejností. Musíme k tomu totiž ještě připočíst to, že vydavatelé dnes požadují po většinělidí, aby v případě potřeby nejenom o něčem psali, ale pokud možno u toho i fotografovali činatáčeli. Zásadní otázkou pak je – kam to povede? Budeme rozumět všichni všemu a budemev tom dobří? Nebo naopak to směřuje k tomu, že budeme dělat sice všechno, ale to vše jen napůl plynu? Povede to k větší rozmanitosti a tvořivosti, nebo naopak, a to by se logickynabízelo, k zjednodušování a povrchnosti? Jednu z odpovědí, kterou ale málokdo chce slyšet,jsme si už dali celosvětově - náš současný zrychlený a těkavý životní styl, modernítechnologie a maximální snaha o co nejrychlejší zpracování, vedou spíše k zjednodušování.Ta je pak podle mě mylně, zejména v Česku, kritizováno v médiích jako bulvarizace. Je toale začarovaný kruh – část „chytřejší“ veřejnosti volá po kvalitnějších a propracovanějších
  2. 2. textech, reportážích či analýzách, ale současně naprostá většina lidí, včetně té „chytřejší“části, věnuje čtení stále menší pozornost. Stačí nám surfovat na internetu s nekonečnýmmnožstvím často zjednodušených a krátkých informací a cítíme se být saturováni.Jak se s tím vypořádávám já osobně? To byla druhá nastolená otázka.Dvacet let jsem předtím pracoval v deníku Mladá fronta Dnes na nejrůznějších postech. Kdyžjsem před více než 10 lety začal psát kromě tištěného média i pro zpravodajský webiDnes,který patří stejnému vydavateli, většina mých kolegů to považovala za jakousi úchylku.Dokonce za zradu našeho tištěného produktu. Nepochopili, že je to nejenom možné, ale nutné.Že v jednom novináři, mohou být v tomto směru různé identity. Ne nebyl jsem žádnývizionář, jen jsem chtěl pomocí internetu najít další, nové čtenáře. S dopady toho, ale neníjednoduché se vždy vyrovnat. Zatímco do Reflexu, či předtím do MfD, mi chodily dopisy čimaily, které byly jak pochvalné, tak hodně kritické, pod mými články na webu se objevujíreakce, které jsou mnohdy vulgární, nesmyslné, urážlivé až lidsky nesnesitelné. Anonymitapočítačové sítě zcela v tomto změnila diskusi nad tím, co, kdo, kdy a jak dělá. Jsem možnánarcis, protože si myslím, že svoji práci dělám dobře, ale nejsem masochista. Takže diskusena internetu již několik let nečtu. Tím se se trochu vyrovnal s reakcemi na více mých identit.Naopak na každý mail, který je i velmi kritický, se snažím odpovědět.Třetí otázka zněla: Jak na to reaguje společnost, ve které pracuji, popřípadě jak by natrendy měl reagovat mediální a reklamní trh?Trend propojení práce pro tištění médium (není to ale jiné v televizi či v rozhlase) s prací prointernet, se Ringier Axel Springer, který vydává i časopis Reflex, řeší prakticky neustále. Dobudoucnosti se totiž počítá s tím, že příjmy z inzerce budou tvořit větší část celkových tržeb,než je tomu dnes. A ten trend v tomto směru je evidentní a bude na vzestupu všude. V Českérepublice podle mého určitě ještě několik let. Proto se na webu dočkáme inovace současnýchprojektů a určitě se objeví i nové. Vydavatelé budou do nich nadále investovat, zatímcotištěná média (já si přitom myslím, že přežijí, i když tomu některá čísla nasvědčovat nemusí)se budou snažit alespoň udržovat daný stav. Pokud jde o rozvoj internetu, což je často produktnovinářů s několika identitami, tak nepovažuji reakce mediálních a reklamních agentur zaadekvátní. Zatímco u nejrůznějších segmentů trhu novin a časopisů už mají v podstatě„vychytané“, na koho by se chtěly obracet a na koho se i obracejí, tak u internetu o tom zatímpochybuji. V Česku není žádný internetový server totožný s obsahem tištěného produktu.Nečtou ho identičtí čtenáři. Navíc čtenáři webů jsou nesmírně promiskuitní – stihnout za dennavštívit mnoho webů a vyzobávají z nich pouze to, co je zajímá. Na webu i čtenářiseriózních zpráv hledají takzvané bulvární informace. Vždyť je u toho nikdo nevidí (pokudmu to tedy v zaměstnání nekontroluje někdo jako na Ministerstvu školství). Čtenáři webů jsouv průměru daleko mladší než je tomu u novin a časopisů a ta věková hranice jde někdy hodnědolu, jsou to i lidi, u kterých se snad ani kvůli věku nepředpokládá, že by si něco tištěnéhokoupili. Mediální a reklamní agentury podle mého zatím málo přemýšlejí o tom, jakou inzercina weby dávat a jak ji přesněji a účinněji na jednotlivé skupiny čtenářů a diváků (musíme dotoho počítat například You Tube) zaměřit.Protože se zdá, že nejenom novináři, ale už i čtenáři a diváci majíněkolik identit, pokud jde o konzumaci informací.

×