Jak psát a publikovat odborný text?
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×
 

Like this? Share it with your network

Share

Jak psát a publikovat odborný text?

on

  • 1,059 views

Začínající vědec nebo student, který pracuje na zajímavém odborném tématu, by měl výsledky své práce průběžně publikovat. Ale jak začít? Do kterého časopisu psát? Jak ...

Začínající vědec nebo student, který pracuje na zajímavém odborném tématu, by měl výsledky své práce průběžně publikovat. Ale jak začít? Do kterého časopisu psát? Jak strukturovat odborný text? Jak vůbec vypadá publikační proces? Seminář provede studenty všemi fázemi vzniku odborného článku včetně jeho publikování. Obsahem semináře budou především témata: výběr tématu, volba časopisu, struktura článku a fáze jeho vzniku, publikační proces, hodnocení a zpětná vazba.

Statistics

Views

Total Views
1,059
Views on SlideShare
819
Embed Views
240

Actions

Likes
0
Downloads
25
Comments
0

2 Embeds 240

http://knihovna.phil.muni.cz 238
http://www.slideee.com 2

Accessibility

Categories

Upload Details

Uploaded via as Microsoft PowerPoint

Usage Rights

© All Rights Reserved

Report content

Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
  • Full Name Full Name Comment goes here.
    Are you sure you want to
    Your message goes here
    Processing…
Post Comment
Edit your comment

Jak psát a publikovat odborný text? Presentation Transcript

  • 1. MGR. PAVLÍNA MAZÁČOVÁ, PH.D. C E I N V E , F F M U B R N O , 1 3 . 3 . 2 0 1 4 Jak napsat dobrý odborný článek
  • 2. Co bude obsahem  Fáze vzniku vědeckého odborného článku  Okolnosti dotvářející vědeckou práci  Tipy a triky pro psaní vědeckého odborného článku  Stručné poznámky k publikování odborného textu
  • 3. Věda – obecné zásady  Věda – hledání pravdy  Vědecké publikace = stěţejní prvek výzkumu  Vědecká práce bez publikování a nezávislého hodnocení její platnosti „zbytečná“  Cíle vědecké práce: 1) Formulovat a ověřovat (testovat) hypotézy 2) Vyvozovat závěry 3) Rozšiřovat lidské poznání
  • 4. Věda a publikování  Publikovat výsledky vědeckého výzkumu není „jen tak“  ➔ např. šance na přijetí konferenčního příspěvku: 15-35 %!
  • 5. Věda a otevřenost  Věda není individuální zkušenost  Věda je sdílená znalost společné porozumění fyzikálního nebo sociálního světa kolem nás  Sdílení vědy – osvícenství (Henry Oldenburg, 17. st.)  Podělit se o své poznatky = základ rozvoje kaţdého vědního oboru
  • 6. Formy vědeckého sdílení  Primární vědecké publikace (peer review)  První sdělení vědecké obci o výsledcích vědecké práce  Přehledové, souborné články (reviews)  Kapitoly v knihách, monografie, disertace  Odborné články (ne vţdy posuzované) pro širší odbornou veřejnost  Nejedná se o první sdělení  Platformy vědeckého sdělení  Odborné přednášky, články, média
  • 7. Proč autoři publikují? 1) zpřístupnění výsledkŧ práce (54 %) 2) kariérní vyhlídky (20 %) 3) financování výzkumu (13 %) 4) vlastní ego (9 %) 5) patentová ochrana (4 %) 6) jiné dŧvody (5 %) Zdroj: Bryan Coles (ed.) The STM Information System in the UK, BL Report 6123, Royal Society, BL, ALPSP, 1993.
  • 8. Priority autorů vs. priority čtenářů  Dostatečná reputace časopisu/konference  Rychlé recenzní řízení  Kvalitní recenze  Další publikační sluţby Autoři:  chtějí publikovat více  Kvalitní a aktuální informace  Pohodlný přístup (snadný, rychlý, levný) Čtenáři:  chtějí číst méně
  • 9. Základní aspekty publikování 1) O čem psát 2) Etické záleţitosti 3) Jazyk a styl 4) Struktura článku 5) Výběr časopisu/konference 6) Odeslání článku, recenzní řízení a publikační proces
  • 10. Čtyři klíčové otázky  Jaký problém budu studovat? (úvod)  Jak to budu dělat? (metody a materiál)  Co jsem zjistil/a? (výsledky)  Co to znamená? (diskuse)  Východiska:  Co je o problému známo?  Co známo NENÍ?  Jakou základní otázku si kladu?  Co je NOVOU stránkou mého zkoumání?  Jak zní odpověď na mou otázku?  Jak moje studie doplní chybějící informace o problematice?
  • 11. Efektivní vědecká práce  Dějová linie (story line)
  • 12. Cíl práce a hypotéza  Cíl:  na základě studia literatury identifikovat mezery v poznatcích  Hypotéza  Kaţdý vědecký projekt hledá odpověď na otázku  Čím je otázka jasnější ,tím je přesvědčivější projekt  Společenské vědy – někdy problém s formulací pracovních hypotéz  Za platnou hypotézu není moţné pokládat obecně známou skutečnost  Např. fakt, ţe hypotézu zmiňují 3 jiní autoři, a prohlášení, ţe souhlasné stanovisko tří autorŧ je potvrzením hypotézy
  • 13. Kritéria kvalitní vědecké publikace  Informace jsou  NOVÉ (obohacují poznání, dosud nepublikované, podané v pravý čas)  PRAVDIVÉ (logická stavba, přesné a úplné závěry)  DŦLEŢITÉ (pro čtenáře, v kontextu poznání)  ROZUMITELNÉ (cílená výpověď, dobře sestavená data, učený styl – scholarly styl)
  • 14. O čem psát? 1) Slibné téma  Nevyřešená úloha na aktuální téma (dostatečná motivace)  Nepracuje na něm mnoho lidí (malá konkurence) 2) Nápad, jak „problém” / úkol řešit  Realizovatelný (lidské, datové a výpočetní zdroje) 3) Příprava experimentŧ  Implementace metod, dostupnost dat, výpočetní kapacita 4) Provedení experimentŧ a ověření hypotézy 5) Příprava rukopisu  Pro konkrétní časopis/konferenci (k danému termínu)
  • 15. Struktura Ph.D. práce  Reflektovat poţadavky univerzity / fakulty / katedry  Titulní listy s náleţitostmi fakulty, název vţdy také v anglickém jazyce  Abstrakt v českém a anglickém jazyce  Literární kontext: 20-30 stran (podle oboru)  Cíl práce: 1 strana  Materiál a metody : 5-15 stran (podle oboru)  Výsledky: 20-40 stran včetně grafŧ a tabulek  Diskuse: 10-15 stran  Souhrn  Literatura: 100-120 pramenŧ
  • 16. „Povinná“ struktura článku 1) Název 2) Autoři a jejich afiliace 3) Abstrakt 4) Klíčová slova* 5) Úvod 6) Metody a data 7) Experimenty a výsledky 8) Diskuse 9) Závěr 10) Reference 11) Přílohy* * Nepovinné
  • 17. Název článku  Jasně a přesně vystihuje obsah článku, „reklama“  Délka max. 1-2 řádky  Dŧleţitý pro indexovací systémy  NE zkratky, akronymy, ţargon  Měl by upoutat (přilákat čtenáře časopisu k přečtení článku, účastníky konference na prezentaci)  NEPOUŢÍVAT zbytečná slova:  Studie…, Předběţná studie!!! …, Pokus o srovnání…Sledování
  • 18. Název článku / práce Dialekty na Moravě všechny? na celé? Vybrané dialekty na střední Moravě které? kde přesně?
  • 19. Seznam autorů a jejich afiliace  Obsahuje  buď ty, kteří intelektuálně přispěli k výzkumu  nebo ty, kteří budou veřejně obhajovat jeho výsledky  Pořadí autorŧ  buď dle zásluh (často se rozlišuje jen první autor)  nebo dle abecedy (ev. označen korespondenční autor)  Jména autorŧ by měla být konzistentní (tvary jmen, uvedení druhého jména apod.)  Afiliace dle poţadavkŧ (včetně kompletní adresy)  Uvedení emailových adres jiţ standardem
  • 20. Abstrakt  Stručné (150-300 slov) shrnutí celého článku: (problém, metody, výsledky, závěr)  Abstrakt NEHODNOTÍ, ale pouze INFORMUJE  Slouţí čtenáři k rozhodnutí, zda číst celý článek, někdy je to jediná část článku, která je čtena   Na jeho základě se recenzenti rozhodují, zda přijmou článek k recenzi  Většinou se tvoří aţ po dokončení hlavního textu (lépe potom reflektuje obsah článku)
  • 21. Abstrakt  Specifičnost – kaţdá věta musí být informativní a jednoznačná  Vyloučíme všechna zbytečná a nepřesná slova (sadař a pilka)  Bez zkratek, akronymŧ, citací, tabulek, obrázkŧ, odráţek  Dobrý m tréninkem pro psaní abstraktŧ je psát abstrakty pro vědecké konference (posílané on-line)  Na konferencích v tištěné podobě často pouze abstrakt (celý text příspěvku jen elektronicky na CD)
  • 22. Typy abstraktů  Strukturovaný (informativní)  Co bylo cílem práce? (1-2 věty)  Co jsme dělali? (popis objektu, metod, sběr dat, analýza, nástroje)  Co jsme zjistili? (nejvýznamnější čísla + statistická významnost a text)  Co to znamená pro vědu? (so what???) NE: citace, grafy, tabulky, nic, co není ve výsledcích,
  • 23. Typy abstraktů  Indikativní (deskriptivní)  Naznačuje obsah článku (práce)  Napovídá čtenáři, aniţ uvádí detail metod nebo výsledkŧ  Pouţití u přehledových článkŧ, popisŧ konferencí  Obvykle v minulém čase  Abstrakt v žádost o grant  Často první a jediná část čtená hodnotiteli  Respektuje poţadovaný rozsah, srozumitelný laikovi  Proč je projekt významný, jak se vztahuje ke známému kontextu, co plánujeme studovat, jakými metodami, jaké jsou očekávány výsledky, jaký bude jejich význam
  • 24. Klíčová slova  2-4 hesla z tezauru, případně volně vytvořená  Specifikují předmět výzkumu a hlavní téma článku  Dŧleţité pro indexaci a vyhledávání  V některých časopisech/sbornících nevyţadována  NEMAJÍ opakovat slova z NÁZVU článku (práce)  Interdisciplinární práce – obecnější slova
  • 25. Úvod  Musí vzbudit zájem čtenářŧ  Pouţijte termíny srozumitelné hypotetickému čtenáři  Vyvaţujte obecnost a detailnost  Odlište známá fakta od toho, co chcete dělat (dŧleţité např. v ţádostech o grant)  Musíte přesvědčit čtenáře, ţe článek není pouhým opakováním známého, ale skutečným příspěvkem do diskuse  Pouto mezi autorem a čtenářem 
  • 26. Úvod  Jasně specifikujte cíle práce:  1) řešenou úlohu (problém)  2) její kontext, vyuţití, dŧleţitost  3) motivaci pro celou práci  Jaké jsou otázky, na které hledáme odpověď, a hypotézy, které se snaţíme ověřit?  Uveďte odkazy na ostatní relevantní práce  Srovnejte metody s jiţ publikovanými přístupy  Závěrem stručný popis nového, vlastního navrhovaného přístupu a provedených experimentŧ
  • 27. Metody  Popis metod natolik detailní, aby čtenáři umoţňoval replikovat všechny experimenty  Předpokládejte úroveň čtenářových základních znalostí stejnou, jako je vaše  Dílčí kroky a procedury nejlépe v chronologickém pořadí  Detailní popis metodologie a zpŧsob evaluace, nebo odkaz na jiţ publikovanou práci (převzaté postupy citovat)  Všechna rozhodnutí nutno zdŧvodnit  Př. Ve společenských vědách.  Popsat dotazník, přiloţit vzor, okomentovat
  • 28. Data – analýza a interpretace Spolupráce se statistikem je ţádoucí a) Standardní datové sady  Odkaz na publikaci/organizaci/akci, při které data vznikla b) Vlastní data  Motivace pro jejich vytvoření/pouţití  Přesný popis, jak data vznikla, jejich statistiky (velikost)  Zdroj dat, předzpracování, detaily anotace, zdŧvodnění  Vyjádření ke kvalitě dat (např. chyby zpracování)  Dostupnost dat pro ostatní (licence, kde získat)
  • 29. Výsledky  Otázka: Jakou mezeru v poznání moje práce vyplňuje?  …je známo, ţe…ale je známo, ţe také…  …zajímalo nás, zda…  Objektivně prezentované výsledky experimentŧ  Zatím bez jejich interpretace  Samostatná část vědeckého článku (práce)  Psát ji tak, aby se čtenář nemusel vracet předchozímu  Vhodné pouţít přehledné tabulky a obrázky  Uveďte také horní hranici výsledku  (kam aţ to lze dotáhnout) POZOR: hlavní výsledky musí být v ABSTRAKTU
  • 30. Výsledky  V rigorozní/disertační práci lze akceptovat grafy a tabulky ke stejným výsledkŧm, slovní popis se statistikou  V časopisech pouze jedno, nebo druhé, případně kombinaci  Zařadit všechna platná pozorování  Testovat vztahy mezi proměnnými  Kaţdý typ dokumentace musí podávat jasné informace
  • 31. Tabulky Obrázky (grafy)  Prezentují čísla  Přesnější ilustrační prostředek  Vhodné více řádkŧ neţ sloupcŧ  V číselné tabulce se vyvarujte příliš velkých hodnot  Číselné hodnoty stejného řádu pod sebou, NEzarovnávat na střed  NE tabulka o 1-2 řádcích  Prezentují vztahy a tendence (vývoj ukazatele))  Grafy, schémata, fotografie, obrázky, náčrty  Grafy dvojrozměrné: - - sloupcové - bodové - spojnicové - výsečové.  Šetřit barvami
  • 32. Výsečový (koláčový) graf  Přednáška nevyţadující přílišné detaily  Novinový článek  Popularizační sdělení  Rychle upoutá pozornost
  • 33. Sloupcový graf  Prezentace s detaily  Pro ilustraci komparace stavových veličin
  • 34. Spojnicový graf  Lépe vyjadřuje prŧběh změn hodnot, většinou v čase
  • 35. Schémata  Umoţňují čtenáři lépe pochopit  základní strukturu pojmu  návaznost struktury vysvětlované věci, události  klasifikaci (třídění) pojmu.  Pouţití ve společenských vědách  k „dovysvětlení“  jako ilustrační pomŧcka = zjednodušení  (V technických a přírodních vědách naopak schémata velmi přesná – např. schéma přístroje)
  • 36. Na co dbát při používaní grafických prvků  Dŧleţité vypovídací prostředky  Neprezentujte stejná data tabulkou i obrázkem  Nezapomínejte na jednotky, stupnice, měřítka  Neopakujte informace z popiskŧ v textu článku  Na kaţdou tabulku/obrázek nutno v textu odkázat  Číslujte všechny grafické prvky dohromady  U vlastních grafických prvkŧ jako zdroj uveďte „vlastní zpracování“
  • 37. Diskuse  Vlastní výsledky kriticky hodnoťte  Vţdy v kontextu ostatních publikovaných prací, nezapomeňte na výsledky v rozporu s těmi vašimi  Odpovězte na otázky poloţené v úvodu článku  Vyjádřete se k hypotézám (potvrzení, zamítnutí)  Veškeré závěry musí přímo plynout z dosaţených výsledkŧ  Nedějte příliš odváţné ani příliš obecné závěry  Diskutujte případná omezení svých experimentŧ  Mŧţete spekulovat o překvapivých výsledcích, obzvlášť pokud se liší od jiţ publikovaných zjištění
  • 38. Diskuse  Diskutujte popsané nálezy, ale NEOPAKUJTE je (jsou v části Výsledky)  Odkazujte na tabulky, grafy, schémata podle jejich čísel  Neopakujte statistickou významnost výsledkŧ  Výsledky:  uvádět souvislosti,  navrhnout další výzkum, vývoj, alternativní metody
  • 39. Souhrn, závěr  NENÍ totoţný s abstraktem!  Disertace:  Nejdŧleţitější výsledky vlastní práce pouze slovně, zobecněním, Ne metodické detaily a číselné výsledky  Vědecký článek: naopak konkrétnější  Souhrn – určený tomu, kdo práci přečetl  Shrnutí hlavních výsledkŧ práce v kontextu celé problematiky (oblasti) a dříve dosaţených výsledkŧ:  Splnily výsledky vaše očekávání, potvrdily se hypotézy, odpověděli jste na poloţené otázky?  V jakém vztahu jsou výsledky k jiţ publikovaným zjištěním?  Jak přispěla práce ke zkoumání problematiky a poznání v dané oblasti?  Jaké budou/by měly být další kroky výzkumu?
  • 40. Oznámení  Uvedení zdroje financování výzkumu (instituce, číslo projektu/grantu)  Poděkování ostatním, kteří přispěli k práci/článku apod. (programátoři, recenzenti, manţelky, rodiče :=)  Dostupnost dat, kódu (pod jakou licencí?)
  • 41. Přílohy  Místo pro uvedení dodatečných informací  rozsáhlejší tabulky  detailnější/kompletnější výsledky  ukázky dat a výstupŧ apod.  Do příloh přesuňte vše, co by jinak narušovalo strukturu článku a zhoršovalo tak jeho přehlednost
  • 42. Poznámky k procesu tvorby vědeckého článku  Některé fáze „mít více pod dohledem“
  • 43. Prerekvizita (fáze 0) – sběr materiálu  Shromaţďování teoretických prací a pramenŧ k nim (bibliografické odkazy, kartotéky abstraktu, výpisky, recenze) + VLASTNÍ POZNÁMKY k nim  Vědomosti nabyté studiem těchto prací  Znalosti a zkušenosti získané praxí + VLASTNÍ POZNÁMKY k činnosti  (akademik – tato fáze je nepřetrţitá).
  • 44. Fáze 1 – cílený sběr materiálu, jeho kritické zhodnocení  Téma je dané (autor členem grantového týmu, téma je autorovým vlastním)  Ţánr je daný  Cílová skupina je zřejmá  Dohledání doplňujících zdrojŧ k existujícímu materiálu  POZOR na kritické zhodnocení dŧvěryhodnosti zdrojŧ a informací z nich  kritické vyloučení údajŧ z nedŧvěryhodných pramenŧ, neověřených dat ze zprostředkovaných zdrojŧ, informací irelevantních pro daný autorský cíl  POZOR na zařazení informací do souvislostí
  • 45. Fáze 2 - kompozice  Hluboký vhled do problematiky  ALE  Suma vědomostí a znalostí nemusí být zcela utříděna,  Všechny detaily autorovi připadají stejně dŧleţité  Autor není schopen posoudit úroveň jejich vztahu k ústřednímu tématu.  Je třeba znovu vyřazovat nepodstatné  Konkrétní úkoly:  vyloučit přebytečný materiál  nalézt startovací bod  nalézt optimální postup výkladu
  • 46. Umění odstavce  = Jeden z nejsloţitějších autorských úkolŧ  Grafické členění textu podřídit obsahu  Grafická segmentace textu do odstavcŧ  Umoţnuje čtenáři, aby se v textu rychleji orientoval očima  Na grafickém členění textu závisí, jak rychle a dobře ho čtenář bude interpretovat.  Pojem „čtivost dokumentu“ = nejenom to, ţe čtenář text snadno a rychle přehlédne, ale i to, ţe si ho v nejkratší moţné době vyloţí tak, jak autor zamýšlel (efektivní vědecká komunikace).
  • 47. Spojování vět a odstavců  Pouţívat spojovací slova (přestoţe, dále… - although, because of, furthemore…)  Zopakovat slova z předchozí věty  Napojovat kaţdou větu na větu předchozí  Srozumitelný text  Většina vět o 15 aţ 20 slovech (více znamená nepřehlednost)  Čtivost versus délka odstavcŧ  Optimum – odstavec má 150 slov
  • 48. Pryč s ochranným křovím  Příčina degenerativních změn není známa, ale jednou z možných příčin by mohla být infekce předpokládaným parazitem…  Test: je-li text při hlasitém čtení srozumitelný, i kdyţ některé slovo vynecháte, tak je to slovo zbytečné  
  • 49. Vazby s předložkami
  • 50. Nesprávné používání slov
  • 51. Umění odstavce (struktura)  Obsahově - odstavec vyznačuje myšlenkový posun v tématu  Anglofonní pravidla pro psaní odstavců v odborných textech = po obsahové stránce je odstavec „skupina vět, která rozvíjí jednu hlavní myšlenku“.  Pravidla orientována na čtenáře - čte výběrovým zpŧsobem: v první fázi celý text zběţně přelétne očima, aby získal povědomí o obsahu materiálu, nebo aby v něm cíleně vyhledal předpokládané informace = postupuje po odstavcích.
  • 52. Téma a aspekt (struktura) Základní pojmy anglofonní teorie strukturování textu Téma = obecně základní myšlenka, námět Aspekt = úhel pohledu, hledisko uplatňované při posuzování Kaţdý odstavec muţe rozvíjet pouze jedno téma vymezené jedním aspektem.
  • 53. Téma a aspekt Námětová nebo téţ tematická věta – slouţí k vytyčení tématu odstavce a jeho aspektu (v anglofonní terminologii Topic sentence):  obvykle úvodní věta odstavce  shrnuje obsah odstavce a úhel nazírání  prozrazuje čtenáři, co má v odstavci očekávat.  Př.: Je-li tedy například tématem kapitoly vliv sportu na člověka, v kaţdém jednotlivém odstavci je toto téma nazíráno z jiného úhlu pohledu.
  • 54. Téma a aspekt  Aspekt předchozího většího celku se stává tématem  Detaily a dŧkazy, kterými autor rozvádí tvrzení, vytyčené v tematické větě, jsou obsaţeny v dalších větách odstavce, tzv. podporách.  Případné rozvinutí podpor se odehrává v tzv. detailech.  Odstavec končí vyčerpáním tématu, nebo závěrečnou shrnující větou. Tematická věta Podpora Detaily Podpora Detaily Podpora Detaily (Závěrečná věta)
  • 55. Jednota a soudržnost (struktura)  Dle anglofonních pravidel kaţdý odstavec vědeckého odborného textu splňuje dva poţadavky:  1) pravidlo jednoty (unity)  2) pravidlo soudržnosti (coherence).  JEDNOTA  Jednotný odstavec obsahuje právě a pouze věty vztahující se k tématu a k aspektu, které jsou vymezeny v tematické větě. Tou lze poměřovat, zda všechny ostatní věty do odstavce patří, zda mají být přesunuty do jiného odstavce nebo z textu zcela vyškrtnuty.
  • 56. Příklad nejednotného odstavce  Tóny podobné povahy vznikají, když proud vzduchu narazí na ostrý okraj klínu z kovu nebo z nějaké jiné pevné hmoty. Tento úkaz velmi podrobně zkoumali Lootens, Hensen, Weerth, Wachsmuth a jiní. Celkový postup spočívá v tom, že se vzduch udržuje v nádržce R pod stálým tlakem a vzduchový proud se vypouští úzkou štěrbinou S tak, aby narážel na ostrý okraj E, rovnoběžně s ní umístěný.
  • 57. Soudržnost (struktura)  Věta, která do odstavce nepatří, vytváří tzv. nezapojenou odbočku.  Soudržný odstavec obsahuje věty v logické posloupnosti.  Odstavec muţe být nesoudrţný i v případě, ţe je jednotný.
  • 58. Příklad nesoudržného odstavce Pravlastí vinné révy, která se od nepaměti pěstuje v Asii a od římských dob také v Evropě, je Kavkaz. Pěstováním se vyšlechtilo mnoho odrůd. Někde se vyskytuje též divoká réva, která má ovšem velmi trpké plody. Zralé bobule ušlechtilé révy jsou zdravé a lahodné ovoce. Šťáva z nich vylisovaná začíná za volného přístupu vzduchu sama kvasit. Vyrábí se z ní lihovina různých druhů. Rozlišují se dle kvality a dalších vlastností hroznů i dle způsobu přípravy. Ve starých vinných sudech se usazuje vinný kámen, destilováním vína se vyrábí líh a pak dalším kysáním pravý vinný ocet. Sušené bobule jsou známé jako hrozinky. Vinná réva se u nás ve vinicích obyčejně uřezává až na tlustý mnohaletý dolejšek, tzv. matici. V Itálii a Řecku ji ovinují kolem topolu nebo jilmu. Teprve Římané se usilovně snažili pěstovat révu ve střední Evropě. Dnes ji nalézáme i v mírném klimatickém pásmu.
  • 59. Průchod odstavcem (struktura)  Určuje ho autor  Mŧţe existovat několik moţností uspořádání odstavcŧ  V uvedeném případe záleţí na autorovi, zda (vzhledem k účelu práce, vzhledem k cílové skupině čtenářŧ a s ohledem na to, jak jsou uspořádány ostatní části textu) nejprve předloţí stručný historický úvod, zpŧsob pěstování a poté přejde k výrobě vína, nebo zvolí jiný zpŧsob.  V kaţdém případe je nutno dodrţet logickou posloupnost  Dodrţet anglofonní pravidla obtíţné pro začínající autory  Přinášejí uţitek čtenáři i autorovi ve fázi vlastního psaní = nutí jej logicky uspořádávat myšlenky na kaţdé úrovni textu.
  • 60. Formální stránka vědeckého textu  Dŧleţitá součást badatelské činnosti  Podmínky  Vysoká úroveň srozumitelnosti  Čtivost  Zachování pravidel českého pravopisu  Cílová skupina čtenářŧ  Kdo je hodnotitel  Dotváří konečnou vizitku badatele
  • 61. Jazyk  angličtina :=)  Osoba: první, plurál (i singulár, jen pokud je jeden autor)  Čas: minulý nebo přítomný  Věc osobní preference, minulý čas - spíše pro popis provedených experimentŧ, přítomný čas – spíše obecné závěry  Přítomný čas naznačuje stále probíhající výzkum (nedokončený)  Pouţití musí být konzistentní (alespoň v rámci odstavce)  Rod: činný (zbytečné pouţití pasiva ztěţuje pochopení)  Věty: krátké (max. 15-20 slov), smysluplné, jednoznačné  Odstavce: krátké, jeden odstavec = jedna myšlenka  Zkratky, akronymy: při prvním pouţití rozepsat
  • 62. Styl  Cílem je stručné, jasné a výstiţné sdělení  Poţadovaný formát se liší dle časopisu/konference  Text lze psát:  a) dle stylu pro konkrétní časopis/konferenci  b) bez stylu a následně jej upravit dle spec. poţadavkŧ  Před odesláním:  a) vhodná kontrola jazyka rodilým mluvčím  b) nutná kontrola obsahu např. kolegou, školitelem, ...
  • 63. Požadavky na vědecký článek  Podle U. Eca:  Předmět výzkumu  Výsledek výzkumu  Uţitečnost výzkumu  Potvrzení či vyvrácení hypotéz (a předpokladŧ)
  • 64. Kompoziční funkce využité autorem  Podání informací  Uvození tématu  Vysvětlování definic  Vlastní tvrzení  Kritický přístup k jiným názorŧm  Vyjadřování pochybností  Pozorování  Diskusní rozbory  Vyvozování závěrŧ  Hodnocení  Shrnutí
  • 65. Pohled čtenáře: tři/čtyři úrovně čtení 1) Název článku • v obsahu sborníku, časopisu 2) Název + abstrakt • rozhoduje o tom, zda čtenář přečte článek celý 3) Název + abstrakt + celý text • téma článku čtenáře zajímá • cílem je hlubší porozumění (4) Název + abstrakt + celý text několikrát • kompletní porozumění, např. pro replikaci experimentŧ
  • 66. Postup při psaní původního vědeckého článku – 5 kroků 1. POTŘEBNOST  Komu je článek určen (komu bude nabídnut k publikování)  Odborný článek hodnocen odborníky dané vědní disciplíny  Hodnocena originalita  Hodnocen přínos práce pro odbornou veřejnost
  • 67. Postup při psaní původního vědeckého článku – 5 kroků 2. KONCEPT  vytvořit si plán postupu prací  Co chci napsat?  Jakým zpŧsobem?  Vyuţiju grafické „pomocníky“?  Jaké vyznění bude mŧj článek mít?
  • 68. Postup při psaní původního vědeckého článku – 5 kroků 3. REALIZACE  Zpracování první verze textu  Formulace faktického obsahu článku  Pouţívání ustálené struktury (akceptace vědeckou komunitou)
  • 69. Postup při psaní původního vědeckého článku – 5 kroků 4. JEDNOTLIVOSTI  „Vychytat“ jasnost, čtivost, styl  Precizování jednotlivých částí článku  Sjednocení stylu psaní  Koordinace vyváţenosti kapitol a jejich logické návaznosti
  • 70. Postup při psaní původního vědeckého článku – 5 kroků 5. VÝSLEDEK  konečná verze, vnější podoba  Kontrola pravidel českého pravopisu (pozor především na interpunkci a zkratky)  Kontrola správného číslování tabulek, obrázkŧ  Citační etika  Úplnost uváděných pramenŧ
  • 71. Etika  Publikované výsledky musí být pŧvodní  Dostatečné citování pouţité literatury (převzatých výsledkŧ)  Pozor na plagiátorství (včetně sebe-plagiátorství)  Pouţití převzatých obrázkŧ a grafiky (a jejich úprava)  Oprávněnost pouţití dat a programŧ (licence)  Koho uvést jako autora/spoluautora?  Uvedení zdrojŧ financování (grantŧ)  Poděkování těm, kteří si to zaslouţí (a nevešli se mezi autory :=)
  • 72. Publikační etika Je třeba uvádět:  všechna díla, která autor citoval nebo se na ně ve své práci odkazuje  díla, ze kterých v podstatné míře čerpal. Nedoporučuje uvádět :  díla, která pro tvorbu práce neměla zásadní význam Forma bibliografických citací - viz norma CSN ISO 690 a CSN ISO 690-2 (01 0197). Prohřešky proti publikační etice
  • 73. Citovaná literatura ● Citujte příslušný zdroj, vţdy kdyţ:  se zmíníte o jiţ publikované skutečnosti  uvedete nějakou informaci, která nevyplývá z vašich experimentŧ nebo nepatří do obecných znalostí ● Doslovné citace (v uvozovkách) včetně stránek ● Vyhněte se  obtíţně dostupným referencím  „řetězovým citacím“ (citujte originál)  zbytečným citacím ( nejsou pro práci relevantní nebo dŧleţité)
  • 74. Jak správně citovat a) Harvardský styl  V textu autor a rok publikace: (Pecina,2008), Pecina(2008)  Bibliografie setříděná dle abecedy Př.:  Pecina Pavel (2008): Lexical Association Measures: Collocation Extraction, Ph.D. thesis, Charles University in Prague, Prague, Czech Republic b) Vancouverský styl  V textu posloupnost čísel: [1], Pecina [1]  Bibliografie setříděná dle pořadí výskytu v textu Př.:  [1] Pecina Pavel: Lexical Association Measures: Collocation Extraction, Ph.D. thesis, Charles University in Prague, Prague, Czech Republic, 2008
  • 75. Výběr časopisu / konference  Zaměření  Cílové publikum  Zpŧsob přístupu k článkŧm (on-line, zdarma)  Reputace/impact factor  Šance na přijetí  Délka recenzního a publikačního řízení  Maximální povolená délka článku  Barevný tisk :=)
  • 76. Odeslání článku  Pečlivě vyberte časopis/konferenci  Ujistěte se, ţe článek splňuje poţadavky na styl  Zkontrolujte správnost číselných výsledkŧ, tabulky, grafy  Pečlivě vybírejte tematickou oblast  dŧleţité pro výběr recenzentŧ  Uveďte 1-2 oblasti, pro které má článek největší přínos  Uveďte jiná periodika (konference), kam byl příspěvek zaslán  Nenechávejte odeslání na poslední chvíli :=)
  • 77. Triky  Málo místa?  Neměňte font hlavního textu článku  Odstraňte zbytečné tabulky a grafy (případně je spojte)  Zmenšete font popisŧ tabulek a obrázkŧ  Zmenšete mezery před a po matematických formulích  Zmenšete font bibliografie  Přesuňte text do poznámek pod čarou (také menší font)  Málo času?  Poţádejte o posunutí termínu :=)
  • 78. Tipy  Učte se, jak psát, při čtení cizích prací!  Nebojte se dobrých slovníkŧ – TERMINOLOGIE je základ (nepouţívejte terminy, jejichţ význam jen tušíte)
  • 79. Příčiny zamítnutí článku
  • 80. Open Access  Tzv. otevřený přístup k publikování  Autorŧm i uţivatelŧm neomezený přístup k vědeckým informacím  Alternativa k tradičnímu zpŧsobu publikování ve vědeckých časopisech
  • 81. Otázky před odborným publikováním  Jakou formou?  U jakého vydavatele?  K odpovědím vedou otázky:  Co jako badatel nabízím?  Pro koho publikuji?  Kdy chci dát výsledky k dispozici?
  • 82. Klasifikace výběru nakladatele  Na výběr má vliv:  Prestiţ nakladatele  Konkurence jiných jeho titulŧ v oborové oblasti  Zajištění distribuce do knihkupectví u nás i v zahraničí  Moţnosti propagace knihy  Kvalita „péče“ o autora
  • 83. Podmínky vydání odborné práce (knihy)  Smlouva o vytvoření díla  Licenční smlouva nakladatele
  • 84. Pravidla pro dodání rukopisu  Většinou uvedena ve vydavatelových „pokynech pro autory“  Psaní stati jen na jednu stranu listu A4  Dvojité řádkování  Začátek kaţdé kapitoly na nové straně  Obrázky a tabulky NE v textu, ale ZA textem nebo na ZVLÁŠŤ připojených souborech  Elektronická i tištěná forma dodání rukopisu  Prŧvodní dopis
  • 85. Recenzní řízení  Základní podmínka pro udrţení kvality vydávaných publikací  Časopisecké články - většinou dva nebo tři recenzenti  Anonymní jednostranné (autor nezná recenzenta a naopak)  Otevřené (obě strany navzájem znají svou identitu  Mŧţe být i za poplatek
  • 86. Výsledky recenzního řízení Trojího druhu: 1. Článek přijat bez zásadních výhrad (nutno provést autorskou korekturu) 2. Článek vrácen k přepracování (má recenzní posudky) s tím, ţe s jeho publikováním redakce časopisu počítá 3. Článek zamítnut (u impaktov. časopisŧ aţ 80 %) – autor si vyţádá recenzní posudky pro poučení z nedostatkŧ)
  • 87. Publikační etika  Co je NEETICKÉ?  Současně nabídnout stejný článek dvěma (více) časopisŧm  Co je SERIÓZNÍ?  Vyčkat na výsledek recenzního řízení u jediného obeslaného časopisu, teprve v případě zamítavého stanoviska text opravit a nabídnout redakci jiného časopisu
  • 88. Scientometrie  Zabývá se zpŧsoby hodnocení vědy  Postavena na  počtu publikací,  kvalitě publikací,  ohlasech (citovanosti) publikací.
  • 89. Scientometrické ukazatele  Ukazatele hodnotící kvalitu výstupŧ vědecké činnosti (+ mezinárodní srovnání)  Hodnocení badatele (vědce) jako autora  Hodnocení instituce  Nástroje hodnocení vědeckých výstupŧ:  Autorské a citační registry  Nejpouţívanější Science Citation Index (SCI) uváděný na Web of Science (WoS)
  • 90. Zdroje  Jak efektivně číst odborné texty a správně psát vysokoškolské odborné práce? 1. část Jak efektivně číst odborné texty. Textová opora kurzu KPI – Kurz práce s informacemi, 2007. Dostupné z www: http://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js07/informace/materialy/pages/cteni- psani1_opora.pdf  Jak pracovat s informacemi [online]. Ústřední knihovna Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. [cit. 2010-2-10]. Úvod – obecné základy práce s informacemi. Dostupné na WWW: http://knihovna.vsb.cz/kurzy/uvod/index.html.  POKORNÝ, Milan a Dana POKORNÁ. Redakční práce: jak připravit text k publikování. Vyd. 1. Praha: Grada. ISBN 978-802-4737-737.
  • 91. Zdroje  PRICE, Geraldine a Pat MAIER. Efektivní studijní dovednosti: odemkněte svůj potenciál. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 361 s. ISBN 978-80-247-2527-7.  SYNEK, Miloslav; SEDLÁČKOVÁ, Helena; VÁVROVÁ, Hana. Jak psát bakalářské, diplomové, doktorské a jiné písemné práce. 2., přeprac. vyd. Praha: Oeconomica, 2007. s. ISBN 9788024512129  ŠANDEROVÁ, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách: několik zásad pro začátečníky. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. 209 s.ISBN 80-86429-40-7.  Šesták, Z.: Jak psát a prednášet o vědě. Praha, Academia 2000.  ŠIROKÝ, Jan. Tvoříme a publikujeme odborné texty. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2011, 208 s. ISBN 978-80-251-3510-5.
  • 92. Děkuji vám za pozornost  Dotazy a náměty prosím posílejte na pmazacova@gmail.com nebo na pmazacov@phil.muni.cz.