Your SlideShare is downloading. ×
zaverecny ukol KPI kapper
zaverecny ukol KPI kapper
zaverecny ukol KPI kapper
zaverecny ukol KPI kapper
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×

Thanks for flagging this SlideShare!

Oops! An error has occurred.

×
Saving this for later? Get the SlideShare app to save on your phone or tablet. Read anywhere, anytime – even offline.
Text the download link to your phone
Standard text messaging rates apply

zaverecny ukol KPI kapper

112

Published on

0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total Views
112
On Slideshare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
0
Actions
Shares
0
Downloads
0
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

Report content
Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
No notes for slide

Transcript

  • 1. Argumentace: Jako téma své seminární práce jsem si vybrala dílo od méně známého autora SiegfriedaKappera České listy, protoţe studuji český jazyk a jmenovaný autor stojí za pozornost. Chtěla jsemse seznámit se stylem psaní autora. Jelikoţ, jak jsem jiţ zmínila, je spisovatel méně známý, bylovelmi těţké sehnat materiály k vypracování mé práce. Ráda bych se zaměřila na ţivot Kappera a poté bych se pokusila rozebrat jeho básnickousbírku České listy, první sbírku veršů, kterou napsal Ţid v českém jazyce. Také bych se chtělazmínit o reakcích, které tato kniha svým vydáním způsobila. Většina těchto reakcí bylanepříznivá a také vyvolala spor mezi tímto autorem a Karlem Havlíčkem Borovským.Otázkou ovšem stále zůstává, zda čtenář autora pochopil ve správném smyslu... Siegfried Kapper – České listy Siegfried Kapper, vlastním jménem Isaak Salomon Kapper, se narodil 21. března1820 na praţském Smíchově. Jeho otec byl ţidovským učitelem, který v letech 1795 aţ 1816vyučoval na různých školách ve Španělsku a Francii, a tak prvotní vzdělání svému synovi poskytlsám. Poté se autor učil na triviálce na Smíchově, ale navštěvoval i ţidovskou školu. Siegfriedabsolvoval gymnázium a filosofii v Praze, ve Vídni se později věnoval studiu lékařství. Od mládí se Kapper zajímal o pokrokové mladoněmecké hnutí, o českou literaturu a také sestal přítelem Karla Sabiny a Václava Bolemíra Nebeského - to znamená, ţe se začal přátelits představiteli „Mladé Čechie“. Zejména Nebeský jej velmi ovlivnil pro českou věc, aleSiegfriedovy snahy se nesetkaly s velkým pochopením. Kapper se prohlásil za Čecha, ale jelikoţ seodmítl vzdát svého ţidovství, tak spousta autorů – v čele s Karlem Havlíčkem Borovským - honebrala váţně a jeho díla kritizovali. Siegfried byl velmi zklamán postojem Čechů, a proto po dokončení studií roku 1847odcestoval do Chorvatska, kde působil jako lékař. Po revoluci v roce 1848 se Kapper vrátil zpět doVídně, kde začal pracovat jako ţurnalista. Ovšem nepříznivé poměry po poráţce revoluce donutilyautora opět odcestovat do ciziny. Především se věnoval cestám po jiţní Evropě. V roce 1854 sekonečně usadil v Čechách, kde se také oţenil. Jeho ţenou se stala sestra Moritze Hartmanna. Autorse ţivil jako praktický lékař v Dobříši, později v Mladé Boleslavi. Do té doby psal jak česky takněmecky, po roce 1854 psal dále, ale pouze německy. Kapper zemřel na cestách 7. června 1879 v italské Pise. Mezi jeho nejvýznamnější dílo patří česky psaná básnická sbírka České listy z roku 1846.Také se věnoval překladům. Přeloţil do německého jazyka Máchův Máj i básně Čelákovského aJablonského. Přeloţil do němčiny i rukopis zelenohorský a královédvorský . V českém jazyce vydalohlasy dalmatských lidových vyprávění Pohádky přímořské roku 1873. Také se věnovalněmeckému a českému překladu srbské a černohorské poezie. Je také autorem originálu cestopisuDurch Südböhmen nach Oberösterreich. Seznamuje německou veřejnost s novočeskou literaturoupomocí úvah o Langrovi, Sabinovi, Nebeském, Jablonském a Máchovi. Zpracovává dílo KnězLazar, z něhoţ se ovšem dochoval jen rukopis. Také podal několik ohlasů a překladů ze slovansképoesie – Slavische Melodie. Spisovatel Siegfried Kapper patří z hlediska literární historie a česko-ţidovské vzájemnostiz pohledu historického k nejpozoruhodnějším ţidovským osobnostem Čech devatenáctého století.Spor Siegfrieda Kappera a Karla Havlíčka Borovského Jelikoţ byl Siegfried Kapper Ţid německého rodu a výchovy, postavil svůj ţivot před otázkunárodnosti a rasy. Tento svůj problém neřešil teoreticky nebo snad výbojně, ale pomocí literatury.Více však vynikal v otázce rasy. Je nutno ji posuzovat v souvislosti se známým faktem jevícím sev německé literatuře předbřeznové doby. Německé písemnictví té doby pouţívá řadu českýchmotivů a němečtí autoři nedělají rozdíl mezi češstvím a němectvím. Postavy z českých dějin
  • 2. povaţují za svoje stejně tak jako čeští básníci, jako by zde ani neexistovala velká nacionálnídistance. Zdá se, jakoby češství splynulo s němectvím. Hlavním důvodem tohoto jevu je tehdejšíúpadek českého jazyka a literatury a také politická nesamostatnost. A právě z toho čerpala činnostčeských buditelů své cíle, ale bohuţel nešlo najednou proniknout tak, aby se nadvláda němčinyzlomila. A ani to nebyla úplná nutnost, jelikoţ v tom, ţe se němečtí autoři vraceli k české minulosti,mohla být viděna pro české spisovatele určitá pomoc k probuzení národnostního cítění. Toto soudobé hnutí zapříčinilo, ţe se národnostní nesnášenlivost téměř nepociťovala. Stálezde však panovalo očekávání dalšího vysvobození, které měla přinést revoluce. V toto doufaly obanárody a společnost zájmů způsobila, ţe Němci, kteří dobře věděli o své kulturní a jazykovépřevaze, nepostřehli, jaký význam při kaţdém konání politickém, sociálním, připadá otázcenárodnostní. Siegfried Kappper však vedle německých básní a próz skládal i básně a prózy české. To bylvelký pokrok vůči těm německým spisovatelům z Čech, kteří se při své tvorbě omezili jen naněmecký jazyk. Otázku národnostní sloučil i s druhou otázkou svého ţivota a to s otázkou jeho ţidovství –s otázkou rasy. A svůj postoj formuluje velmi zřetelně právě v Českých listech. Své sloky oddaněvěnuje básnickému příteli Václavu Bolemíru Nebeskému, ve kterých jej ujišťuje:„Ten lásky plamen, jenţ v tvém slovu hoří,I můj jest, druhu, nejkrásnější cit,I mou je vlastní vlast Vltavská drahá!Jak tvůj i můj ji vezdy slaví zpěv;Má kletba tkne jak tvá se vlasti vraha,Radostně pro ni vyliju svou krev.“ *1 Očekává budoucnost, kdy nebude mstivosti, ale jen právo, kdy uţ nebude vyloučencem svévlasti a kdy ona jako Čech spojí své ruce s Čechy.„Syn ja Ţidů jsem!...ty neznáš boly rmutné, milovat vlast a být v ní cizincem!“ *2 V básni Na devátý Ab se obrací k národu izraelskému, aby netruchlil nad pádem Jeruzalémaa nad svým osudem:„K světu se měj! Popadni dějů veslo,A podej bratrům ruku, vlast miluj;K jakýmţto stanům souzení tě neslo,Tams našel vlast, tam muţně, pevně stůj!Ţehnej tu zem, která tvé dítky kojí,A ţehnán budeš v statném míru sám.“ *3 Nejen sebe, ale i všechny ostatní ţidy chce vysvobodit. Nebojí se ţádné výtky a ke svémulidu volá:„Jen Nečechem mne nejmenujte,Syn jako vy jsem české země!...I jsem-li z kmene nad JordánemTo s Čechem bratrství neruší,Či zákon jaký mně překáţí,Bych vlasti neţil srdcem, duší?“ *4 Nikdy se nevzdává své víry a i přes osudy svého ţidovského kmene, se nevzdává vědomí, ţeto byl dříve národ nade všemi na zemi, ţe byl nositelem myšlenky českého boţství. Pokud čtemev jeho verších: má víra- má vlast, znamená to, ţe v českou vlast vloţil všechnu svou důvěru. Kapperchce být Čechem bez újmy na své víře a chce se také asimilovat národnostně. Kaprův projev se zdá býti upřímným a seriózním. Dokazuje jeho vroucnost, se kterou doteďjako vyhoštěnec utíká se svou vírou pod korunou české země, kterou chce právem mít za svou vlast. Kapper předstoupil před českou společnost s třemi básněmi: V srpnu 1844, V. B. Nebeskémua Synům mého kmene, které vyšly v časopisu Květy v roce 1845. Jsou to básně zřejměnejpříznačnější k jeho německočeské otázce. Tyto básně spolu s ostatními vyšly kniţně v roce 1846ve sbírce České listy.
  • 3. Sotva však tato sbírka vyšla, ohlásil se protest proti Kapperovi jakoţto básníkovi, tak i protivzešlému hnutí a jeho propagaci vůbec. V roce 1846 ve dvou listopadových číslech České včely,beletristické přílohy praţských novin, vyšel článek od Karla Havlíčka Borovského věnovaný novébásnické sbírce České listy od Sigfrída Kappra. Počeštěný pravopis básníkova křestního jménanebyl chybný ani náhodný. Praţský německý básník Siegfried Kapper se rozhodl, ţe své sympatievůči Čechům a Slovanům vyjádří tím, ţe začne psát česky. Teprve pětadvacetiletý Borovský, kterýbyl čtenářům znám jako ostrý kritik, podrobil Kapperovy snahy rozbory, který byl ovšem velminelítostný.Pronikavý Havlíček přesně rozpoznal, v čem je hlavní slabina Kapprových básní: místo původníchcitů a myšlenek předkládá básník city a myšlenky známé a převzaté a „hledí je opatřit křiklavýmrouchem“ *5. Upadá tím do podezření, ţe vlastní tvůrčí podněty nemá. Na důkaz svého tvrzeníocitoval kritik několik Kapprových pokusů o básnické obrazy a přesvědčivě je obvinil zodvozenosti a konvence. Obvinění završil několika ironickými výpady. Básně pana Kappra na nějpůsobily, jako by četl "školní penzum, nějakou prudkou ódu, ve které jeví vlastenecká mládeţ dlenařízení prefektova radost svou z příjezdu gymnaziálního direktora".*6Tóny ţidovské naplnil Kapper stejně plačtivě a konvenčně jako svá vyznání příchylnosti k Čechům,jenţe připadá, ţe Havlíček nepouţil v tomto směru stejně přísných kritérií. Připustil, ţe pokud básníKapper o svých ţidovských soukmenovcích a jejich pocitech, je autentický nebo aspoň autentičtějšíneţ ve svých pokusech o simulaci pocitů českých. Slovo simulace je výstiţné, i kdyţ ho Havlíčekpřímo nepouţil. Byl si však jist, ţe české pocity Kapper mít nemůţe, protoţe k Čechům bytostněnepatří. "... jak tu mohou Izraelité k českému národu náleţeti, kdyţ jsou původu semitického?" *7„Kdyby totiţ člen ţidovského národa české pocity měl“, pokračuje Havlíček ve své argumentaci,„musily by se projevit tím, ţe by přestal mít pocity vlastní jinému národu a rozhodně by nemohltvořit jinak neţ česky“ *8.Kapper však spolu s českými pocity přiznává i pocity ţidovské a vedle českých básní píše i básněněmecké. To je důkaz, ţe jde o falešné snaţení. Mýlí se prý Václav Bolemír Nebeský, kdyţ chceţidovské obyvatele Čech integrovat s Čechy. „To by spíše za Čechy mohli být pokládáni Němci,Francouzi nebo Španělé.“ *9Jestliţe chce Kapper básnit jinak neţ svým vlastním jazykem - "pokaţeným potomkům patriotickýchHebreů"*10"tak zmalátněly, ţe se ani jiţ neopovaţují chtít pěstovat svůj přirozený jazyk hebrejský"*11, ať skládábásně německy, jak činil dosavad, a českého veršování zanechá. Havlíček tvrdí, ţe nepotřebujeme,aby nás miloval. "Však my se sami dost dovedeme milovati, a opravdu máme na papíře a v básníchtolik lásky k vlasti, ţe bychom ještě nad svou potřebu dosti mohli prodat nebo propachtovat," *12 Havlíček přitom nebyl antisemita, jistě ne v tom smyslu, jak tomu dnes rozumíme. Dne 12.října 1850 otiskl ve Slovanu krátkou úvahu s názvem Emancipace ţidů. Uznal v ní sice oprávněnoststesků českých venkovanů na počínání ţidů na české vesnici, ale vyloţil hned, ţe za to můţedlouholetý útisk, jemuţ byli ţidé vystaveni. Náprava neproběhne rychle, ale emancipace jizabezpečí. "Chovejme se také skutečně i v ţivotě ke svým izraelitským spoluobčanům tak jako krovněoprávněným, netupme je, nesniţujme je, nesuţujme je ţádným způsobem, a zůstaly-li na nichlpěti ještě mnohé známé obyčeje z předešlého času, snášejme je zatím, jsouce pamětlivi příčinjejich," nabádá Havlíček své čtenáře. Avšak ţidovskou asimilaci vylučoval. Zrod českých ţidovských autorů nepředpokládal. Kapper na Havlíčkovo odmítnutí nijak nereagoval. Nenutil mu svůj postoj. Vyznívá to spíše,jakoby chtěl jen říci, ţe ţije mezi námi, ve stejné vlasti. Přál si, aby jej Češi přiznali za svého, abypro něj česká vlast byla náhradou za jeho vlast vlastní. Kapper se stal českým ţidem, avšak necítilpotřeby se nechat pokřtít. Svým slovem se zavázal k české národnosti a myslím, ţe jeho dílapřinesly české literatuře určitě zisk.České listy Kniha, podepsaná Sígfríd Kapper je vytištěna latinkou, zachovává však -w-. Kaţdý veršzačíná verzálou. Ke sbírce je připojen výklad šesti pojmů, jeţ se v textu objevují. Báseň nazvaná
  • 4. Ben-oni (Syn ţalu) se skládá z několika menších celků oddělených od sebe zaráţkami. Text této Kapperovy sbírky se od dnešního jazyka liší početnými odchylkami kvantitysamohlásek (dvéře, jítro, litost, sluhové Paně - Páně, dozrati, mohútná - mohutný, posvatný -posvátných, mílý - milý ad.) stejně jako kvalitou souhlásek (morské - mořské, angelé - anděl), dáledvojhláskou ou- (ouskoky, outlé, oudolí - údolí), hláskovými výpustkami (mha, cnosti) a dalšímihláskovými alternacemi (květoucích). Také se od nynějšího pravopisu liší délka v infinitivu (vzítí),na konci přídavných jmen (štíhle) a na místech, kde je vodítkem rým. V pravopisu se objevujíapostrofy, vyskytující se především u sloves, v kontrakcích slovesa být a v příčestí minulém,výjimečně téţ u adverbia (neznal’s, ty’s; nemoh’, vyšleh’; volněj’), distribuci s-, z- a z- namísto vz-v předponách, včetně variantnosti (neskrotný, stracené - ztraceného, shnije - zhnije; zpomíná,zplanul, zdálené - vzdálenému), zdvojené ss- (vyssaje), velká písmena, a to jak v adjektivechutvořených od jmen vlastních (Český, Německého), tak například v názvech měsíců (v Dubnu).Zajímavé jsou také všechny tvary slovesa být v podobě bez j- (sem, si; sme, ste). Ve sbírce je velminejednotné uţívání výrazů jako by, jak by - jakoby, jakby (s. 82: Chvějíc se, jako by se modlitchtěla, - s. 58: Jakoby vlast tvá byla pouště chudá,). V textu se také vyskytují slovesné tvary sezakončením na -ou: ţijou, vějou, kniţní slovesné tvary: rci, dýše; příklonné -ť: nenajdeť, byloť,zníť, jáť, tuť, věčnýť a -ţ: budiţ, zdaliţ; adjektiva utvořená příponou odlišnou od současné normy:ledné; archaické a méně obvyklé výrazy: bratství, vyloučenství, vyhozenec, všedennosti, souţelné,vezdy; rusismus ţdáme; kompozita: jaroslunce, slavnotichou, vlnošumným atd. Autor také pouţívámalé písmeno ve slově následujícím po vykřičníku, který neuzavírá větný celek.Anotace: Bylo pro mne velmi zajímavé číst knihu České listy od Siegfrieda Kappera. Kniha mělavelmi zajímavý styl psaní textu, coţ mne aţ v některých případech zaskočilo. Podle mého názoruchtěl autor patřit mezi český národ oficiálně, protoţe srdcem do něj patřil uţ dávno. Bohuţel se muto však nepovedlo. Myslím, ţe Kapper rozhodně patří mezi pozoruhodné autory 19. století. Jsem ráda, ţe jsemse s knihou seznámila, jen mne mrzí nedostupnost pramenů k tomuto tématu.Klíčová slova:Siegfried Kapper, České listy, K. H. Borovský, poezie, 19. století, rozbor básní, autorův styl psaníLiteratura a pramenyKAPPER, Siegfried. České listy. 1.vyd. Praha: Calvenské kněhkupectví, 1846. 120 s.HOUSKOVÁ, Hana. Českoţidovský almanach. 1.vyd. Praha: Apeiron, 1994. 181 s.KNEIDL, Pravoslav. Praţská léta německých a rakouských spisovatelů. Praha : Praţská edice,1997. 251 s.ČasopisyBOROVSKÝ, Karel Havlíček. Česká literární xenofobie. Česká včela, 1846.- podává věcné informace, vznikla v době, kdy autor ţil,Internetové zdrojehttp://www.libri.cz/databaze/kdo18/search.php?zp=6&name=KAPPER+SIEGFRIED http://cs.wikisource.org/wiki/Autor:Siegfried_KapperJak jsem jiţ zmínila, k tématu bylo velmi těţké sehnat literaturu a prameny. Uvedené prameny jsouproto všechny potřebné, jelikoţ všechny obsahují informace o básníkovi, knize, obsahují rozborbásní, styl psaní autora, soudobé názory na práci autora a internetový zdroj obsahuje obrázekautora.

×