• Like
  • Save
Prezentace1práce s digitální technikou exponování sanímků a ostření
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×
 

Prezentace1práce s digitální technikou exponování sanímků a ostření

on

  • 428 views

Práce s digitální technikou

Práce s digitální technikou
Exponovaní snímků a ostření

Statistics

Views

Total Views
428
Views on SlideShare
428
Embed Views
0

Actions

Likes
0
Downloads
1
Comments
0

0 Embeds 0

No embeds

Accessibility

Categories

Upload Details

Uploaded via as Microsoft PowerPoint

Usage Rights

© All Rights Reserved

Report content

Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
  • Full Name Full Name Comment goes here.
    Are you sure you want to
    Your message goes here
    Processing…
Post Comment
Edit your comment

    Prezentace1práce s digitální technikou exponování sanímků a ostření Prezentace1práce s digitální technikou exponování sanímků a ostření Presentation Transcript

    • Blanka Buchtová ISŠ-COP BRNO EPO 3A
    • Vytvoření fotografie* A její expozice – znamená zachytit světelné podmínky ve scéně na záznamové médium. Expozice je událost, kdy vystavíme film, resp. Světlocitlivý snímač světlu.* Množství a kvalita světla, které projde celou optickou soustavou fotoaparátu, ovlivňuje výsledný vzhled fotografie.* Každá scéna odráží světlo, které na ni dopadá, s různou intenzitou. Toto světlo může mít různý původ (slunce, žárovka, zářivka, svíčka) a různou barvu (bílé, namodralé, načervenalé).* Při vlastní expozici fotografie je třeba všechny tyto vstupní informace vzít v úvahu a exponovat snímky i s ohledem na očekávaný výsledek.Světelné podmínky scény* jsou sice dané, ale fotograf může modeloval světlo, které dopadá na snímač a následně vytváří výslednou fotografii.
    • * Ještě před vstupem světla na snímač je to velikost vstupní clony a délka vlastní expozice.* Třetí možností, jak ovlivnit výslednou expozici, je nastavení citlivosti snímače.expozici každého snímku můžeme ovlivnit třemiproměnnými:* expoziční čas* clona (clonové číslo)* citlivost snímače
    • Řízení expozice – expoziční čas* Expoziční čas je proměnná, která definuje délku expozice tzn. dobu, po kterou je světlocitlivý snímač (film, senzor) osvětlen.Jednotlivé hodnoty: 8, 4, 2, 1, 1/2, 1/4, 1/8, 1/16, 1/32,1/64, 1/128, 1/256, 1/512 atd.V praxi se některé hodnoty zaokrouhlují: 1/60, 1/125, 1/250,1/500 apod.Příliš dlouhé nastavení času může způsobit rozmazání snímkujen pohyb ruky atd.
    • Existuje několik možností, jak si pomoci odpohybové neostrosti:* zkrátit expoziční čas – pokud je to možné* využít stabilizace obrazu (na čipu nebo v objektivu)* najít improvizovanou oporu (zábradlí, pařez, cokoliv co se nehýbe)* použít stativ
    • Clona* je přibližně kruhový otvor v objektivu přístroje, který vpouští světlo do optické soustavy.* Clona je tedy otvor, který reguluje přístup světla do optické soustavy a na světlocitlivý snímač.* Množství světla, které projde clonou závisí na ploše kruhového otvoru, takže pokud zdvojnásobíme průměr clony (D), zečtyřnásobíme množství procházejícího světla.Vzdálenost clony od snímače má velkývliv na intenzitu světla, která na snímačdopadne. Jak se vzdaluje od snímačeclonový otvor, zmenšuje se množstvídopadajícího světla.
    • Citlivost snímače (ISO)* klasické filmové fotografie je filmový materiál různě citlivý na dopadající světlo* Výše citlivé materiály se pak používají při horších světelných podmínkách, protože lépe reagují na dopadající světelné fotony* U digitální techniky je citlivým materiálem senzor, který zaznamenává světlo stále stejným způsobem, ale svojí citlivost dokáže „regulovat“ stupněm zesílení přijatého signálu* Pro vyjádření stupně zesílení signálu na snímači se používá analogie s filmovým materiálem – stupně ISO* stupnice je dána hodnotami: 50 – 100 – 200 – 400 – 800 – 1600 – 3200
    • * Zvýšíme-li hodnotu citlivosti snímače o jeden stupeň ISO, stačí pro stejnou expozici pouze polovina dopadajícího světla* Snížíme-li naopak hodnotu ISO o jeden stupeň, musí pro stejnou expozici dopadnout dvojnásobné množství světla* zvyšujeme-li ISO, zvyšujeme míru šumu ve výsledné fotografii* Digitální šum je obvyklerušivý a obrazová kvalita rychle klesá
    • Elektronický šum, který se projeví přirůzných hodnotách ISO. Hodnoty 1600 a 3200jsou běžných kompaktů praktickynepoužitelné. Mírně zašuměný obrázek z elektronické zrcadlovky Minolta A1 při ISO 800.
    • * S šumem lze bojovat různým způsobem, více či méně úspěšně. Předně jde o výběr přístroje, který používáme* Fotoaparáty s větším snímačem (obecně DSLR) odolávají šumu při vyšších hodnotách ISO lépe* Dalším krokem je používání nízkých hodnot ISO a v případě, že se dostaneme v expozici k příliš dlouhým časům, použijeme stativ* Další možností je využití některých programů, které dokáží ve výsledné fotografii šum potlačit, ale vždy za cenu určité degradace původního obrazu
    • Ostření* Cesta k technicky „dokonalé“ fotografii má dva stupně – prvním je správná expozice, diskutovaná v předcházejícím textu, a druhý je ostrost fotografie. Pokud jeden z těchto aspektů není splněn, vnímáme fotografii jako nedokonalou, vadnou nebo vysloveně špatnou. V umělecké fotografii může být ale určitá odchylka autorským záměrem.Ostrost a rovina zaostření*Ostrostznamenáže bod v reálné scéně se zobrazí jako bod na snímači, resp. na výsledné fotografii.*Pokud se tento bod zobrazí jako kruh určitého průměru, považujeme jej za rozostřený
    • Bod ležící v rovině ostrosti se na snímači zobrazí jako bod. Posuneme-li ho mimo tuto rovinu, na snímači vznikne rozptylový kroužek, který již pozorovatel nevnímá jak ostrý.* Tento obraz bodu se označuje jako rozptylový kroužek a má různý průměr, podle míry rozostření* Při snímání fotografie bude ostré vše, co leží v rovině zaostření
    • Rozdílné zobrazení předmětu v rovině zaostření a mimo ni. Ostrý bod nebo hrana se mění na rozptylový kroužek a rozplývavou linii.* Tato rovina definuje vzdálenost, ze které převede optika přístroje ostrý obraz na senzor.* Pokud se vzdalujeme od roviny zaostření, předměty i osoby se stávají rozostřené a to tím víc, čím dále jsme od této roviny. Pohyb zaostřovací roviny nám umožňuje pohyb optických členů v objektivu přístroje a tento pohyb ovládá automatika nebo fotograf
    • Hloubka ostrosti* hloubku ostrosti vnímáme tak, že ostré se nám jeví předměty před i za rovinou zaostření. Hloubka ostrosti může být různá, jak víme z vlastní zkušenosti. Ovlivňují ji především tyto aspekty:1. velikost prohlížené fotografie – čím větší je fotografie, tím více se zdůrazňuje neostrost . Čím menší bude fotografie, tím větší bude její hloubka ostrosti. Např. budeme-li pozorovat billboard z 1 m, budeme mít pocit, že je neostré vše.Na větší fotografii jsou předměty mimo rovinu ostrosti zřetelně neostré. Na malé fotografii se tyto rozdíly jen těžkopostřehnou.
    • 2. pozorovací vzdálenost způsobuje, že čím blíže jsme k fotografii, tím lépe neostrost vidíme. Snížení hloubky ostrosti na billboardech je kompenzováno právě pozorovací vzdáleností.3. schopnosti oka mají rovněž vliv na vnímání hloubky ostrosti. Lidé s očními vadami vnímají ostrost jinak než oči zdravé.
    • Práce s hloubkou ostrosti při fotografování je obvykle základemkvalitního snímku. Práce s hloubkou ostrosti je možná v režimu priorityclony nebo v manuálním režimu a umožňuje nám zvýrazňovat nebonaopak potlačovat určité informace na fotografii. Hloubku ostrostimůžeme řídit následujícími postupy:1. Práce s clonou. Změna clony je jediný postup, kdy měníme hloubku ostrosti a neměníme kompozici scény. Snižováním clonového čísla snižujeme hloubku ostrosti, zvyšováním clonového čísla roste hloubka ostrosti. Čím vzdálenější objekt fotografujeme, tím větší je hloubka ostrosti. Budeme-li snímat stejný objekt z menší vzdálenosti, poklesne hloubka ostrosti a dramaticky se změní kompozice scény (např. objekt se do snímku nevejde celý).2. Ohnisková vzdálenost objektivu. Platí jednoduché pravidlo, že čím kratší ohnisková vzdálenost objektivu, tím větší hloubka ostrosti.
    • * Hloubka ostrosti záleží i na velikosti snímače. Menší snímač je na rozostření citlivější, takže má menší hloubku ostrosti. Kompakty s malým snímačem mají velkou hloubku ostrosti. U malých senzorů je fyzická ohnisková vzdálenost v jednotkách milimetrů až několika málo desítek mm, zatímco u kinofilmového políčka začínáme obvykle na 28 mm a výše. Velmi krátké ohnisko znamená tedy obrovskou hloubku ostrosti.Typy ostření na fotoaparátech* Lepší digitální přístroje nám nabízí dvě možnosti ostření – automatické a manuální. Zatímco manuální ostření se obvykle používá ve speciálních případech, automatického ostření je používané zcela běžně v nejrůznějších situacích. Abychom dokázali s přístrojem správně zaostřit, musíme o systému automatického ostření (Auto Focus) něco vědět.Zaostřování a expozice snímku* zaostření je druhý krok, kterým velmi výrazně ovlivníme výslednou kvalitu fotografie. U různých typů přístrojů je postup odlišný, probereme jednotlivé postupy.
    • Doostřování snímku* Doostření snímku je softwarový proces, který není schopen opravit špatně zaostřenou fotografii.* Doostření snímku provádí obrazový procesor uvnitř fotoaparátu ještě před uložením dat na paměťovou kartu.* Kompaktní fotoaparáty provádějí silné doostření, jelikož se předpokládá, že jejich uživatelé upravují své fotografie v PC jen zřídka a často tisknou fotografie přímo z přístroje.* Digitální zrcadlovky mají míru doostření zpravidla nastavitelnou.* Míra doostření závisí mimo jiné i na účelu požití fotografie. Obrázky určené k prohlížení na monitoru doostření nepotřebují, pro tisk na inkoustové tiskárně bychom tuto úpravu provést měli.* Doostření se často řídí i podle obsahu, není vhodné doostřovat snímek, když chceme potlačit některé detaily.
    • Zásady při ostření a omezení chyb:Při ostření je dobrá pamatovat na určitá pravidla a předcházet některým chybám.1. Seznámit se s funkcemi našeho fotoaparátu se vždy vyplatí, máme tak přehled jak která funkce pracuje a k čemu ji lze využít.2. Při ostření musíme vědět na co chceme zaostřit a proč. Zaostřený předmět se stává hlavním motivem a je důležitý pro vypovídací hodnotu snímku.3. Dobře uvážíme práci s hloubkou ostrosti. Malá hloubka ostrosti odděluje ústřední motiv od pozadí, velká hloubka ostrosti vytváří hlubší obraz scény.4. Uvědomíme si, že hloubku ostrosti lze řídit nejen clonou, ale i ohniskovou vzdáleností a odstupem od objektu.5. Ostření ve špatných světelných podmínkách může dělat automatice potíže. Můžeme pak ostřit manuálně nebo využijeme systémového blesku.6. Pozor na proostření snímku – stává se, že automatika si vybere jiné místo k zaostření, než předpokládáme. Na displeji nebo v hledáčku to bývá zpravidla vidět.7. Chceme-li ostři na nekontrastní plochu, musíme si pomoci jinak, např. zaostřit na kontrastní předmět ve stejné vzdálenosti. U lidí a zvířat vždy ostříme na oči.8. Pozor na pohybující se objekty. Pohyb buď sledujeme, nebo při pohybu směrem k nám použijeme prediktivní auto focus.9. Nastaví-li nám automatika dlouhý čas, rozostří se snímek pohyby našich rukou (rozhýbání snímku). Vše vyřeší stabilizace obrazu, stativ nebo kratší expoziční čas.
    • http://digicentrum.sci.muni.cz/kapitola1.htmhttp://www.photoextract.com/cs/clanky/37.html