Your SlideShare is downloading. ×
ZMENY V CESKU MUSI PRIJIT RYCHLE A JSOU NEZBYTNE
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×

Thanks for flagging this SlideShare!

Oops! An error has occurred.

×

Introducing the official SlideShare app

Stunning, full-screen experience for iPhone and Android

Text the download link to your phone

Standard text messaging rates apply

ZMENY V CESKU MUSI PRIJIT RYCHLE A JSOU NEZBYTNE

82
views

Published on

Změny v Česku musí přijít rychle …

Změny v Česku musí přijít rychle
Změny v Česku jsou nezbytné

Published in: Business

0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total Views
82
On Slideshare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
0
Actions
Shares
0
Downloads
0
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

Report content
Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
No notes for slide

Transcript

  • 1. 1 ZMĚNY V ČESKU MUSÍ PŘIJÍT RYCHLE A JSOU NEZBYTNÉ Pouze společnost, která uznává poctivá morální kritéria, může dlouhodobě existovat a prosperovat. Nejsou možná vždy bezchybně naplňována, ale mohl jsem se přesvědčit, že v zemích jako jsou Dánsko, Švýcarsko nebo Švédsko - je korupce téměř nulová a výběrová řízení jsou zde prakticky 100% transparentní. Nejsem si příliš jistý, zda-li v regionu Střední Evropy můžeme v brzké době vysokých standardů v relativně krátkém horizontu dosáhnout. Vývojem posledního desetiletí v Česku jsem však trochu zklamán. Podíváme-li se do historie našeho národa, od Přemyslovců počínaje, jen málo období bylo skutečně prosperujících. Tím hlavním faktorem je, a to neplatí jen pro Českou republiku, člověk sám, jeho vlastní touhy, zájmy a pravdy, které ne vždy jsou v zájmu poctivosti, práva, morálních hodnot a rovného přístupu k jednotlivcům či zájmům skupin. Rovněž svoboda slova a jeho plné uplatnění, bez ohledu na vžité celospolečenské "pravdy" i tendenční "společenské předsudky", nejsou většinou takové, jak se navenek prezentují. Hlavním kritériem je a bude "morální zákon v nás", významně ovlivněný rodinnou, školou, společností a společenským míněním. Ale to určující a důležité jsou především skutečné morální vlastnosti jednotlivce, zakotvené v jeho charakteru, bez ohledu na vnější okolnosti. Podíváme-li se ty nejúspěšnější jednotky, firmy, společnosti, zjistíme, že jsou založeny na principu odpovědnosti, příkladu, jasných, stručných pravidel a procesů. Tyto pak musí být transparentní a platné pro všechny. Takových společností není mnoho, stejně jako morálně vyspělých politiků, loajálních manažerů a zaměstnanců. Těch opravdu čestných, znalých, loajálních, přinášející příklady a motivaci pro druhé je v průměru 5-7%. To jsou opravdoví "hybatelé". Dalších 10 – 15% je velmi dobrých, řekněme „přirozeně uvědomělých“. Zbytek se převážně veze, nebo chce mít "klid" a "jistotu", kterou jim stejně nikdo dlouhodobě nezabezpečí, bez vlastního přičinění. To jsou fakta, platící více méně pro všechny země, státy, společenství i společnosti. Tato fakta tu v drobných obměnách funguji již stovky let a jsou snad zakódována v lidském pokolení na této planetě od samého počátku. Proč tomu tak je nevím, ale i odborně zaměřené průzkumy to potvrzují. Danou realitu je třeba mít na paměti rovněž při formulaci i zakládání jakýchkoli iniciativ, hnutí nebo občanských sdružení. Masy, skupiny, nespokojení jedinci se historicky přikloní k příkladům a vůdcům vždy, když svou situaci už nebudou pociťovat jako komfortní. Nálady lidí i skupin jsou však z historického hlediska nestálé. Když nastolíme sebelepší systém, vždy se najdou postupně jedinci nebo různě velké skupiny, kterým daný systém přestane z různých důvodů časem vyhovovat a následně ho zevnitř nebo zvnějšku postupně začnou narušovat. Těch příčin může být celá řada. Někdo jim může říkat nadřazený osobní
  • 2. 2 zájem, touha po moci, chamtivost, korupce, úpadek hodnot, jiný třeba revoluce, obrození, změna sociálního řádu, boj za spravedlnost, za svobodu a práva člověka, láska a víra, nebo nastolení nových principů. Ve své podstatě je to jen neustálý vývoj a nezbytné korekce, či změny systému, který přestává fungovat a jehož hodnoty nejsou z dlouhodobého hlediska přijatelné pro většinu. Vše souvisí s rostoucí frekvencí neustálého pohybu a změn, danými naší současnou civilizací. Nevyzpytatelnou proměnou společenských změn je ale především lidský faktor. Nic není dlouhodobě stejné. Buňky, vesmír i jakékoliv procesy jsou v každé sekundě jiné. V nekonečnosti vesmíru, prostoru i času, ve kterém žijeme, to, co vlastně vidíme, je jev, který za chvíli v podstatě neexistuje. Navíc, to co v podstatě vidíme, není vždy takové, jak to ve skutečnosti vypadá. Je to jen odraz našeho vnímání, který může být v rozporu s realitou, nebo vnímáním druhých. Podíváme-li se opět do dávné historie - jak Starý, tak i Nový zákon a velmi jednoduché "Desatero" má své nezaměnitelné hodnoty. V základech křesťanství, Koránu, zákonech a náboženstvích starých indiánských kultur, či východních náboženstvích jsou cenné hodnoty, které Ti, jenž je v historii dogmaticky uplatňovali, dokázali často pošlapat. A tak čisté myšlenky původních hlasatelů byly nejednou vykoupeny krví, válkami a bojem za obhajobu různých pravd. Opět, za činy nestál nikdo jiný než člověk, skupiny, společenství, různá lobbystická hnutí, kterým se vláda, nebo ideové programy vládnoucích struktur staly neúnosnými - zejména z důvodu rozdílu mezi proklamacemi a skutečným naplňováním principů. Nevím, zda-li je to v našem lidském společenství geneticky zakódované, ale jsem přesvědčen, že je důležitá svoboda člověka jako taková, která musí respektovat i právo na svobodu druhého jedince. A to je trochu složité a protikladné. Tam kde končí svoboda jednoho, totiž začíná svoboda druhého. Jednoduchost v právu i procesech, jejich platnosti a vymahatelnost pro všechny bez výjimek pak musí být základem. Transparentnost postupů na všech úrovních, státními institucemi počínaje, firmami či sdruženími konče. Zakotvená platnost morálních principů, pochopení pro různorodost jedince a jeho výjimečnost, která půjde ruku v ruce se solidárností k těm, co jsou skutečně potřební a nejenom se tak snaží tvářit. Stručně - otevřená, sociálně a eticky spravedlivá společnost. 21. století bude stoletím změn, vyvolaných rostoucí nespokojeností mas, zejména střední třídy, která jako hybatel společenských změn a rozvoje, začíná stále více "chudnout" a chátrat. Nikdo zatím netuší, jak velké sociální důsledky budou tyto změny mít. Ať již v Česku, Evropě, či celosvětově. Základem společenských změn v České republice, musí být SPRAVEDLIVĚJŠÍ SPOLEČNOST, FUNKČNÍ a PRÁVNÍ STÁT. Ten tu však od samých základů "sametové revoluce nebyl", stejně tak, jako chyběl v předcházejícím režimu. Neúnosnost minulého režimu si vynutila za podpory kapitálu změny, které byly v podstatě nutné. Svoboda a euforie 90. let postupně vyprchaly, právě z onoho již výše zmíněného principu, který tu nebyl přítomen. Stovky "vytunelovaných" firem, řady zkrachovalých bank, netransparentnost prostředí, pokles v kultuře i lidských hodnotách, „nenažranost“, odcizení od reality, svatozář , „vlastní důležitosti“ a pocity nedotknutelnosti převážné většiny státních zastupitelů, bez ohledu ke stranické příslušnosti, konzumní způsob života a jeho vyvyšování nad všechny jiné hodnoty - to je realita, kam jsme se dnes dostali. Realita, kterou ovlivňujeme my - lidé. Řada lidí různého politického přesvědčení touží po změně, která se jeví logicky nutnou a nezbytnou. Taková změna by ale znamenala razantní a důsledné kroky proti veškerému nepoctivě nabytému majetku, proti Všem bez výjimky, kteří kradli a kradou a tak ochuzují a zadlužují ostatní daňové poplatníky, jejichž daňové zatížení stále rok od roku roste. Změny, které přijdou
  • 3. 3 však musí být založeny na principech čestnosti, bezpečnosti občanů, poctivých majetkových přiznáních, dohledatelnosti veškerého zpronevěřeného majetku od roku 1989 a jeho propadnutí ve prospěch státu a všech českých daňových poplatníků v případě prokázání nelegálního nabytí, potrestání všech zkorumpovaných státních úředníků - současných či bývalých. NADLIDSKÝ ÚKOL. Na základě zpronevěr, bankrotů a pokrouceného právního prostředí by například společnosti jako je PPF, KKBC, Penta Investments, Sazka, ČEZ, ČT, Mostecká uhelná, Appian, České lesy, ČSA, Letiště Praha, Česká pošta, Fondy Trend a stovky dalších státních, polostátních či obřích soukromých firem, či investičních společností už pravděpodobně nemohly existovat. Všechny tyto jsou nebo byly nebo v různých předchozích obdobích úzce spjaty s jednotlivými vládními stranami, jejich vlivnými reprezentanty, zástupci koalic, či přímo koalicemi a Ty neřídil nikdo jiné než lidé, které jsme si sami „demokraticky“ zvolili. Bez kuponové privatizace, malé privatizace a nefunkčního právního prostředí by nikdy nevyrostla současná tržní struktura spojená s korupcí, propojením politických špiček státu s nezákonností a bezprávím. Bez tohoto faktu by každý občan této země nebyl zatížen dluhem téměř 170.000 korun, který nadále poroste. Za tento dluh, je bezesporu někdo zodpovědný. Řetězec lidských pochybení je tak rozsáhlý, že rozmotat ho není rozhodně jednoduché. Tolik nápravných ústavů na prohřešky spojené s korupcí není v samotné České republice a snad ani v celé „slavné“ Evropské Unii k dispozici. "Zaplnit Václavák" asi není zas tak velký problém, ale doba na to zatím není ještě zralá jako tomu bylo před 24 lety. Za Václavem Havlem v roce 1989 stál silný zahraniční kapitál přehřátých ekonomik, jež neměly už kam expandovat. Kapitál, který viděl obrovskou šanci v nových zemích "nepoznamenaných konzumem" a samozřejmě politická situace ve zbytku světa – za „železnou oponou“. Občan Havel měl za sebou "naštvaný" národ, který trpěl, neměl co ztratit a ve změně i nazrálosti neudržitelné politické situace viděl šanci na nové a spravedlivější uspořádání. Využití masy s hladovějícími ideály, s heslem „Pravdy a lásky“, které čas i realita postupně zavály, nebyl až tak nadlidský úkon. „Pravda“ je velmi individuální pojem. Láska je věčná, laskavá, neuchopitelná, přelétavá a ne vždy stálá. To si mnozí „pravdoláskaři“ neuvědomují. Pravda a láska jsou totiž těžko uchopitelné, ale dobře znějící pojmy. V dnešní době se může snaha o razantní změnu k lepšímu pro celou společnost jevit "malou utopií". Ony opravdové "masy" na to nejsou zatím dostatečně připravené a těch "skutečně" zapálených i odhodlaných změnit "status quo" se všemi důsledky z toho plynoucími je prozatím nedostatečně málo. Navíc mnozí občané naší země již rezignovali, nebo je politický vývoj úplně znechutil. Doba změn se blíží! Dlouhodobá udržitelnost takto fungujícího státního a politického systému, který panuje v naší zemi není z praktického hlediska z dlouhodobé perspektivy totiž reálná. Co můžeme očekávat? Především to, že čím dál tím více se začnou projevovat různé extrémistické tendence a trendy, které budou narušovat možnosti smysluplného řešení. I tyto okolnosti budou odrazovat řadu lidí od podpory změn, ale na druhé straně jiným pomohou otevřít oči. Nelze předpokládat, že do tří až pěti let lze dosáhnout v současně zavedeném systému „parlamentní demokracie“ potřebné změny, pokud celosvětová stagnace ekonomického rozvoje a celková situace v tomto směru "nenahrávají". Během následujícího desetiletí nejenom naše země, ale i celá Evropa a celosvětové společenství budou donuceni přistoupit k přehodnocení dosavadních principů fungování ekonomik, které v turbulentním světě rostoucího konzumu dnešní doby selhávají. „Naše země nevzkvétá“. Nevzkvétala rok ani dva po revoluci, s výjimkou období krátkého rozvoje v devadesátých letech. Dvacet čtyři let po sametové revoluci je třeba říci, že naše země i morální hodnoty dokonce devastují.
  • 4. 4 A to často více, než tomu bylo za takzvané „totality“. Chceme-li se vyhnout možným sociálním bouřím, narůstajícímu extremismu, sociální nespravedlnosti, vykořisťování mas pod diktaturou „parlamentního klientelismu“ a „euroutopismu“, pak lidský přístup, uznání hodnot skutečné svobody jednotlivce a různorodosti pravd člověka, spojených s jednoduchými principy vymahatelnosti rovného práva budou základem jakékoliv pozitivní reformy. Současné politické strany vládního systému skomírají a jsou prolezlé parazity na všech úrovních, neboť lidé, kteří v nich fungují a reprezentují je, sledují v první řadě své ambice a vlastní hodnotové zájmy. Ano, je to lidské, dané člověku, ale proč pak diskutujeme o skutečné demokracii, když vývoj posledních dvaceti – a více let to vlastně popírá. Vývoj v USA, Evropské Unii, Rusku i Číně je jen dalším důkazem potenciálních sociálních problémů. Další obrovské byrokratické státní struktury nebo uskupení nebudou mít v budoucnu z historického hlediska schopnost smysluplného přežití, neboť daňová zatížení jednotlivých občanů a nově vznikající nesmyslné daně, či poplatky, přestanou být únosné a začnou postupně vyvolávat rostoucí masovou nevoli a následné odstředivé sociální tendence a rozpory. Samozřejmě, řekněme si, že žijeme skvěle ve srovnání s otrokářstvím nebo středověkem. Je to určitě všeobecně uznávaná „pravda“. Jenže „skvěle“ žije sotva 40% obyvatelstva této planety. 60% nežije v „demokratickém“ systému, ale v určitém druhy „totality“. A z těch 40% vyspělých států je 85% dobrovolně vykořisťováno. Jediným východiskem „pozitivní změny“ může být návrat k jednoduchosti, transparentnosti a "občanské společnosti", kde váha politických struktur, spojených s prosazováním ekonomických zájmů firem, bude oslabena a do výrazné míry eliminována většinovým názorem (který i tak nemusí být za určitých předpokladů správný a optimálně vypovídající). „Apolitická politika“ – bez zrůdného financování jednotlivých stran, které uspějí ve volbách a pak jejich zástupci shodně parazitují na daňových poplatnících. Parlamenty složené z odborníků s morálním kreditem, kteří lidé znají a doporučí. A zejména co největší transparentnost kontrolních mechanismů nad jednáním jednotlivců a zájmových skupin mohou být z hlediska historického určitou šancí úspěchu. Úspěch je však úměrně závislý na čestnosti, nápravě korupčních a nezákonných křivd, které nastaly a navrácení nepoctivě nabytých prostředků, či společenského bohatství zpět do státního systému. Bez této odvahy a důsledného uplatnění nedojde ke skutečnému narovnání a řádnému fungování "občanské společnosti" nového věku. Tvrdí se a lze tomu i věřit, že pokud člověk vyrůstá v rodině nebo společnosti, kde je pravidlem chvála, podpora a péče spojená s tolerancí, respektem, ale též důsledností a pěstováním hodnotového systému, pak se s daleko větší pravděpodobností naučí vážit si ostatních, respektovat je a zároveň mít správnou důvěru v sám sebe. Právě důvěra v sebe sama a vlastní potřeba cítit se spokojený a šťastný dává člověku sílu překonávat překážky a přijímat etická rozhodnutí, bez ohledu na okolní tlaky, aby jednal jinak. Stará dogmata maximalizace hodnot pro akcionáře společností přestávají postupně v našem 21. století platit. Nesmyslné odměňování a příjmy manažerů některých bank, multinacionální firem, polostátních, či státních institucí a jejich nezodpovědné chování, ovlivněné honbou za nereálné vlastní benefity, nemající logické ani faktické zdůvodnění, byly jednou z příčin současné celosvětové krize. Ve skutečně odpovědné společnosti postindustriálního typu v našem století bude odpovědný růst závislý zejména na "REÁLNÉM RŮSTU HODNOTY PRO VŠECHNY ZÚČASTNĚNÉ" - ať už to jsou akcionáři, majitelé, zaměstnanci, manažeři, dodavatelé, či samotní spotřebitelé. Pro dosažení takového cíle je nezbytné MORÁLNĚ SILNÉ VEDENÍ na všech úrovních jednotlivých procesů a
  • 5. 5 struktur. Státními institucemi počínaje, přes politické strany, občanská hnutí až po jednotlivé firemní struktury a drobné podnikatele konče. Nespokojenost roste a příští dvě dekády zcela určitě přinesou nové vůdčí osobnosti, které za pomoci podobně smýšlejících občanů snad nastolí pozitivní změny nezbytné pro to, aby náš svět byl lepším místem k životu pro všechny, což nevylučuje poctivé zisky ani spokojený rozvoj osobností všech zúčastněných. Budoucí rozvoj a strategie by měla být co nejvíce srozumitelná všem občanům této země. Základ je především v jednoduchosti a jasnosti zákonů a jednotlivých procesů na všech úrovních. Selský rozum a normální lidská poctivost - musí být základním heslem a tezí programu občanské společnosti. "Podle našeho myšlení a víry nám bude dáno". Za obojím je však stanovení cílů a odhodlanost. Optimálně fungující stát, podporující zdravý a čestný rozvoj občanů musí:  Mít vytvořené jasné, jednoduché a transparentní právní prostředí a odpovídající zákony platnými a vymahatelnými bez rozdílu pro všechny.  Sloužit všem občanům země stejně, bez jediné výjimky, bez jakéhokoliv rozdílu.  Zachovat právo na plnou svobodu slova, bez současných ať už otevřených nebo skrytých omezujících tendencí. Všichni lidé mají právo se vyjádřit ke všem záležitostem svobodně, aniž by byli trestání i za případné extremistické názory. Svoboda slova, svoboda jedince spočívá ve svobodné a nepostižitelné možnosti vyjádřit svůj názor, ať je jakýkoliv. Rasismus neexistuje, pokud jsme si ho nevytvořili, nebo se mu historicky bráníme.  Jednoduché, jasné a transparentní daňové zákony. Podpora všech společností nebo firem, registrovaných v České republice a vyloučení netransparentních vlastnických struktur. Zvýhodnění všech společností, registrovaných v této zemi na rozdíl od těch, které utíkají do takzvaných "daňových rájů". Sociální sounáležitost a optimální daňové navýšení pro maximalní ziskové skupiny. Podpora různorodosti a drobného soukromého podnikání s omezením byrokracie. Pokud se nebude krást, předražovat státní zakázky a dodržovat rozpočet, žít rozmařile a nad poměry, pak není nutné vymýšlet, zavádět nové nebo zvyšovat současné daně.  Navyšování daní je výrazem neschopnosti politické struktury této země jako celku (pravice – střed – levice), daní za korupci a zpronevěření dříve vytvořených hodnot, které byly podhodnocením kapitalizovány. Je to kriminální čin za neschopnost potrestat tvrdě maxikorupčníky a skutečné defraudanty. (Komunistické struktury „bývalého režimu“, kteří byli kritizováni za budování chaty, ukradení ledničky, nebo malé „výhody“ v přednostním právu nákupu jsou proti současné „chobotnici“ úplní žabaři. A to v žádném případě nechci obhajovat bývalý režim před rokem 1989).  Rozhodování o důležitých nebo citlivých otázkách země a společnosti podřídit "Lidovému, celonárodnímu referendu". Umožnit všem lidem podílet se na důležitých rozhodnutích a zároveň jim dát příslušnou možnost spoluzodpovědnosti.  Jasná a průkazná povinnost osobních majetkových přiznání pro všechny občany země bez výjimky, zakotvená ústavou. Odpovědnost každého za prokázání nabytého majetku od počátku podnikání, pracovní činnosti nebo jakékoliv jiné výdělečné aktivity. Kdo neprokáže nabytý majetek, bude odpovědný za jeho propadnutí ve prospěch veřejného majetku -
  • 6. 6 podpora zejména vzdělávání, školství, sociálně slabých, pečovatelské péče, postižených občanů, lékařské péče pro věkově starší občany, atd.  Větší pravomoc obcím s odpovídající mírou kontroly a postihu zastupitelů za protiprávní jednání. Jasné stanovení toho, co zastupitel může a nesmí.  Plná transparentnost výběrových řízení na všech úrovních, bez omezení velikosti subjektů. V případě shodných podmínek jednoduchý systém výběru pomocí čestného losování. Stanovené parametry výběrových řízení musí byt dodrženy bez následného navyšování cen. Jinak investice propadne a zadání dostane další v pořadí. V tomto směru je však nezbytné, aby parametry výběrových řízení byly odpovídající reálné tržní situaci.  Vyšetření všech hlavních korupčních zločinů "demokracie" posledního dvacetiletí - rozkradení státního majetku a legální propadnutí veškerého neprokázaného nabytí majetku, neodpovídajícího příjmům a ziskům od roku 1989. Stejný metr na všechny. Vinný je ten, kdo nemůže prokázat. Nic jiného v tomto směru není uznatelné, ani logické.  Výkonná a transparentně fungující, kontrolovatelná veřejná správa bez zbytečné byrokracie a zkostnatělých postupů.  Snížení státní byrokracie, počtu institucí a zjednodušení procedur pro občany.  Důstojný život pro všechny občany České republiky, kteří chtějí pracovat, netouží krást nebo obohacovat se na úkor druhých, nepolitikaří a nevrací se k minulosti. Prostě žijí tady a teď. (Neboť kdo je bez viny, ať hodí kamenem. Nikdo na tomto světě není anděl, ale můžeme být všichni normálními lidmi, budeme-li více tolerantní a chápající).  Optimalizace Státního aparátů, Poslanecké sněmovny i Senátu. Snížení počtu zastupitelů, odpovídající rozměru státu. Přímá volitelnost členů sněmovny i senátu ze strany občanů, bez zvýhodňování politických stran. Jasné, adekvátní a transparentní odměňování státních úředníků.  Zrušení neadekvátních PREBEND (nesmyslných výhod), včetně imunity poslanců. Poslanec je stejným občanem jako každý jiný v této zemi. Nelze pracovat zdarma, ale na druhé straně, stejné podmínky zdanění jako všichni ostatní občané České republiky. V dnešní době naši poslanci žijí v "utopické společnosti", kterou jednotně kritizují, bez ohledu na stranickou příslušnost - většinou jako totalitu, nebo komunismus. Jejich kultura a projevy jsou však odrazem nevyspělosti jedince a vlastní zvrácené morálky.