Your SlideShare is downloading. ×
Po cem muzi touzi a co jim vadi na zenach
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×

Thanks for flagging this SlideShare!

Oops! An error has occurred.

×

Introducing the official SlideShare app

Stunning, full-screen experience for iPhone and Android

Text the download link to your phone

Standard text messaging rates apply

Po cem muzi touzi a co jim vadi na zenach

824
views

Published on

Po čem muži touži …

Po čem muži touži
Co jim vadí na ženách
Sexualita muže a ženy
Kritika feminismu

Published in: Entertainment & Humor

1 Comment
2 Likes
Statistics
Notes
No Downloads
Views
Total Views
824
On Slideshare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
0
Actions
Shares
0
Downloads
0
Comments
1
Likes
2
Embeds 0
No embeds

Report content
Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
No notes for slide

Transcript

  • 1. 1 Po čem muţi touţí a co jim na ţenách vadí Autor: Stock Photos Svět žen a mužů jsou dvě výrazně odlišné planety, které se ve vzácných chvílích přitahují, někdy výrazně odpuzují a jindy mohou žít ve shodě. Muži hledají věčnou inspiraci, ženy nekončící lásku. Od samého počátku je tento prostor mezi nimi nekonečný jako vesmír sám. Někdo kdysi správně řekl, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Asi na tom něco bude.
  • 2. 2 Nechci v této chvíli bádat „Po čem ženy touží“. Určitě skvělým návodem je filmová komedie s Melem Gibsonem a Helen Hunt. Dále pak velká řada ženských časopisů s nekonečnými návody a doporučeními, které velká většina frustrovaných žen hltá, aby byly dostatečně „připraveny― a „vyzbrojeny―. Ostatně ve srovnání s těmi mužskými je jich přibližně 75 ku 25. Chci jen nastínit z pohledu mužů některé faktory, vlastnosti, prožitky a pocity, pramenící z tisícileté tradice muže – lovce, dobyvatele, rozsévače genetického materiálu, ochranitele rodu a „své krve―, vůdce smečky a jak se dnes moderně v slovníku oblíbených ženských časopisů říká „macha―. Mnozí muži moderní doby si však uvědomují, že machistické mužství dávného typu je spíše pro smích, nestojí o diskriminaci žen a těm radikálním rozhodně přejí svobodný život bez chlapů. Ale přes všechny rozdíly a shody v mužském a ženském pohlaví, nikdo nejsme stejní. Každý člověk je neopakovatelná individualita. V každém z nás je velmi různá kombinace mužského a ženského faktoru, zděděná geny, osobními prožitky, rodinnou výchovou, společenským prostředím, ve kterém žijeme, školou, vzdělávacím systémem, pracovním prostředím, kolektivem a v neposlední řadě našimi tužbami, přáními, osobními cíli a prožitky. Co člověk, to individualita. Na to moderní doba často zapomíná, snažíce se zaškatulkovat jednotlivce do „sehraného týmu―. Nedivme se pak frustracím, nervovým vypětím a poruchám osobnosti, které postihují obě pohlaví. Žena to v minulosti neměla jednoduché, ale v každé době si nějakým způsobem vždy dokázala prosadit na muži své. Křesťanství a bible, stejně jako Korán dávaly po staletí návody na harmonický život, ovlivněný pravidly a podřizování ženy muži. Nejinak tomu bylo v mnohých dalších náboženstvích, nebo kulturách. Vývoj posledních třiceti až čtyřiceti let zaznamenal výrazné genderové změny, se kterými se obě pohlaví těžko vyrovnávají. Generace „Singles― dnešní doby je určitou odpovědí na vzájemné soužití, ač přináší své vlastní nevyřešené a otevřené problémy. Neexistuje jasné ano nebo ne na mnoho otázek, problémů a řešení vždy závisí na zdravém lidském rozumu. Paradoxem dnešní doby je, že v oblasti svobody ženy dosáhly téměř svého historického vrcholu, nebo se k němu přibližují. Díky emancipaci řada dnešních žen chlapa nepotřebuje na nic jiného než na sex. To si ovšem mnohé nechtějí přiznat na rozdíl od mužů, kteří to po staletí vcelku otevřeně přiznávají. Zjednodušíme-li to, mužským základním hnacím geneticky zakódovaným principem zachování rodu je rozsévání semene. Nejlépe na co nejvíce různorodých objektech druhého pohlaví, aby se zabránilo degeneraci. S onou získanou a stále se rozvíjející svobodou a emancipací však souvisí pokles míry jistot a nevypověditelnosti oné manželské smlouvy stálé lásky a věrnosti. Těžko lze chtít galantnost, ochranu i jistoty první poloviny 20. století, kdy žena závisela na muži a ten musel uživit včetně celé rodiny v době století jednadvacátého, poznamenaného určitou „krizí mužství―. Ze zásady nesouhlasím s extrémními názory, feminismem jako takovým a způsobem, jakým je ženský princip násilně prosazován v dnešní společnosti – v rodinné výchově, ve firmách s kvótami, v oblasti tzv. „sexuálního harašení―, ve snaze dokázat, že ženy jsou silnější než
  • 3. 3 muži a musí zvládat rostoucí nároky pracovní i rodinné. Někdy si říkám, že v záchvatu práce, starostí o zabezpečení rodiny, v rostoucích nárocích přetechnizované společnosti se obě pohlaví dostala vlastně do určité vzájemné krize, ze které neumí, nebo nechtějí vystoupit. Na jedné straně jsem muž, který byl vychován v konzervativní rodině, kde pravidla, úloha muže a ženy, včetně úcty jednoho k druhému, byla určitým základem. Nehovořím o sporech, které jsou v každém vztahu běžné. Na druhé straně mám možnost vidět na svých dětech dívka a chlapec, jak se věci, vztahy, osobní prožitky i potřeby mění. Faktem je, že dceře i synovi bych, pokud by se mne ptali na partnerské soužití, radil asi odlišný přístup, se snahou vysvětlit po svém a lidsky rozdíly v chování mužů a žen. Vím, že to bude vždy osobní pohled a názor, založený na zkušenostech a prožitcích. V naší kultuře se snažíme totiž děti příliš vést, směrovat, ochraňovat, poučovat, dávat jim vzory a mety, ačkoliv bychom jim měli dávat více svého osobního času a především prostoru býti sami sebou a hledat si vlastní cesty osobního štěstí. Poměrně nedávno jsem četl názor několika žen různých věkových kategorií na muže v časopise, který není prioritně zaměřen na ženy (ač dle statistik přibližně ze 60% jsou čtenářkami zejména ženy). Myslím si, že dámy, které se vyjadřovaly – od psycholožky, přes moderátorku, advokátku, herečku, scénáristku, po spisovatelku, byly „děvčata― sama frustrovaná a nějakým způsobem neuspokojená nebo zklamaná ze vztahů s muži, které osobně prožily. Možná se ani nezamyslely sami nad sebou, nad evolučním vývojem, společenskými poměry a příčinami osobních zklamání. Tak se jen rozvíjí feminismus, který je živnou půdou pro extrémní názory určité kategorie žen. Snažím se je do určité míry tolerovat, ač s nimi nesouhlasím a stále více si s určitou dávkou humoru myslím, že je potřeba založit něco jako „Ligu na ochranu muţů a muţských práv“. Být mužem je totiž od samého počátku řekněme „rizikovější―. Vypadá to, že pod vlivem „americké kultury― se do Evropy, i té střední, dostávají názory, které jsou často za hranicí emancipační evoluce. Jsou určitě podložené vývojem, ale odporují přírodním zákonům, genezi, které i kdybychom stokrát chtěli, nezměníme. Dle názorů vzorku těchto žen jsou muži shrnuto bačkory, dominantní asociálové, machové, líní, ješitní, ubrečení bolestíni, sobečtí hračičkové, nekomunikující stvoření, nezvládající ženské práce. Muži se prý neumějí chovat v krizových situacích, nechápou partnerství a zažívají krizi mužství jako takového. Naštěstí se pokolení těchto „rozběsněných― žen „nešikuje― proti mužům ve velkém a je třeba přiznat, že průměrný věk „stěžovatelek― se blížil k věku 45 let, což je z hlediska ženy počínající kritické období. Nebudu dále rozebírat. Jeden můj kamarád poměrně hrubě poznamenal, že pokud ženská krása opadne, jejich „frnda― přestává muže přitahovat a mládí je pryč, ženy nemají čím inspirovat a o to více intrikují a blbnou. Ono to platí v určité míře a v jiných dimenzích i o mužích, ale to je už jiná kapitola.
  • 4. 4 Snad trochu pro odlehčení mi dovolte přidat humorný „Generační zeměpis ţeny“: Ţena stará 16 aţ 21 let je jako Afrika nebo Austrálie. Je napůl objevená, divoká, a přirozeně krásná i se svou džunglí v úrodných deltách. Ve věku 21 aţ 30 let je ţena jako Amerika nebo Japonsko. Zcela odkrytá, velmi dobře vyvinutá a otevřená obchodu zejména s komoditami jako jsou peníze a auta. Mezi třicátým a čtyřicátým rokem je ţena jako Indie nebo Španělsko. Velmi žhavá, uvolněná a vědomá si své vlastní krásy. Mezi roky 40 a 45 je ţena jako Francie nebo Argentina. Válkami snad byla napůl zničena, ale pořád ještě může poskytnout vřelá a žádoucí místa k návštěvě. Ţena stará 45 aţ 50 let je jako Jugoslávie nebo Irák. Prožila si své válečné útrapy a teď splácí minulé chyby. Masivní přestavba je bezpodmínečně nutná. Ve věku mezi 50. a 60. rokem připomíná ţena Kanadu nebo Rusko. Velmi rozlehlá, tichá a s nekonečnými hranicemi. Přes to všechno její ledové klima nechává chladným každého muže. Mezi šedesáti a sedmdesáti lety ţivota je ţena jako Anglie nebo Mongolsko. Má slavnou minulost, ale žádné vyhlídky na podobnou budoucnost. Po sedmdesátce uţ ţena připomíná Albánii nebo Afghánistán. Každý ví, kde leží, ale nikomu se tam nechce. A generační vývoj muţe? Jak jednoduchý —muž starý 14 aţ 70 let je jako Kuba — pořád ovládaný jedním kokotem. Není snadné si to přiznat, ale faktem je, že náš svět je plný mužů, kteří z různých důvodů zradili nebo zrazují své vlastní já. Vzájemně mezi sebou válčí, bojují o moc, jsou ovládnuti mamonem, přehnanými hmotnými statky a jediným měřítkem jsou jim plné kapsy peněz, bez ohledu na morálku, jen proto, aby si vynahradili nějaké své nedostatky, narušené ego nebo nevyřešené problémy a potlačené sny. Právě kvůli těmto typům mužů bankrotují firmy, banky a státní instituce. Dochází k lokálním válkám i mezinárodním konfliktům, kde teče krev a trpí zejména nevinní. Tito pánové už sice nejsou na pískovišti v mateřské škole, nemusí bojovat o své autíčko, nebo jiné hračky, ale v podstatě si nesou s sebou celý život problémy z dětství a nevyřešené křivdy nebo msty. Za všemi nebo většinou problémů stojí rodinná výchova, vzory a naučené šablony, ale především pak žena – MÁMA, její názory, chování, slova, vztah k otci a manželovi a především její postoje k dítěti a mladému muži, kterého vychovávala. Všechny tyto aspekty určují stále více budoucí postoje potomků. My, muži, máme na tomto svůj podíl viny, neboť výchova dnes je převážně pod vlivem ženského faktoru. V tomto směru by ženy zasloužily více prostoru, méně společenských a pracovních tlaků a především osvětu moderních matek,
  • 5. 5 aby správně vychovaly své syny. Pak ubude frustrace, ženského neuspokojení a feministických extrémů. Je to však běh na velmi dlouhou trať. Ve své podstatě je velmi pěknou charakteristikou základního principu vztahu muţ – ţena, daného přírodou následující ukázka. „Vše jsme se naučili vlastně jiţ v mateřské školce“, jen metody, používané v dospělosti jsou značně sofistikovanější. Zejména ze strany žen. Říkejte si co chcete, ale podle normálního „selského rozumu― to funguje už staletí. Autor: Internet - 2012
  • 6. 6 Než se konečně dostanu k tomu, „po čem muži touží―, dovolte mi ještě zamyšlení nad sexualitou obou pohlavní v naší euroamerické kultuře a rostoucím feminismem. Autor: Stock Photos Sexualita obou pohlaví je zrádná, neochočitelná, nelogická, což je v rozporu s řadou bláhových norem, předsudků, snahou o výjimečnost, náboženskými normami, ale též tradicemi „vyspělé― euroamerické kultury. Sexualita je pradávným zdrojem vitality, života, tvořivosti a jedním ze základních tisíciletých přírodních zákonů v nás všech zakódovaných. Je v ní fantazie, krása, očista, zdroj základních konfliktů, životních zmatků i stimulace. Sexualita tu prostě byla, je a bude, bez ohledu na jakákoli kritéria morálky, platná v různých částech světa nebo civilizacích.
  • 7. 7 V naší (euroamerické) civilizaci, kde je manželství nebo rodinný svazek dvou lidí odlišného pohlaví respektovanou institucí a výchova dětí vede k pěstování individuality, výkonnosti, přehnané soutěživosti i péči, se sexualita stále více promítá do soupeření mezi mužem a ženou, a to jak v oblasti pracovních, tak partnerských vztahů. Feminismus kvete, neboť rostoucí nároky žen podporují konkurenci jak mezi druhým pohlavím, tak zejména mezi nimi samotnými. Ženy mají pocit, že jsou stále „diskriminovány― a znevýhodňovány oproti mužům, což notně podporují rozličné organizace, sdružení, ženské spolky a média. Pokud však dojde k rozchodům a na samotnou materiální stránku, dokáží ženy neuvěřitelně bojovat o hmotné statky, vytvořené muži, bez jakéhokoliv jejich přičinění a o nároky, které jim jako emancipovaným nepřináleží, ač jim je instituce z nepochopitelného důvodu vesměs přiznávají. Na jedné straně roste vzájemná ženská solidarita v otázce „boje proti mužskému principu―, ale pod vlivem různých faktorů, ať už společenských, sociálních, evolučních, či biologických (kult mládí a plodnosti, štíhlost jako znak úspěchu ženy nové doby, reklamy, modelů erotické krásy, selektivní pud zachování rodu, internetová neosobní komunikace ve všech oblastech včetně sexuality a erotiky, …), roste u žen konkurenční způsob myšlení, který jim na oplátku způsobuje četná traumata, jež se v minulosti nevyskytovala. V řadě zemí světa (přibližně přes 60%) je ženám vnucena náboženstvím, tradicí, normami podřízená role muži, což naštěstí neplatí pro naši kulturu. Feminismus je v naší civilizaci přítomen v rostoucí míře a základ pramení v oblasti ženské neuspokojenosti, opuštěnosti, v ženské vlastnosti měnit neustále věci, které fungují (proto, aby se odlišovaly od jiných žen a naivní představě dokázat svoji výjimečnost), v určité programové nenávisti, zdůrazňující schematicky „vyšší kvality― ženského pohlaví. Feministky si neuvědomují, že ani jedno pohlaví nechce být sraženo k zemi, že existuje zákon rovnováhy, akce a reakce. Chceme-li nebo ne, mužský i ženský princip (jing a jang) je v nás všech. V různé míře se obě pohlaví ve vztahových otázkách ocitají mezi spoluprací a soubojem. S rostoucími příkazy, nařízeními, evropskými (americkými) nesmyslnými kvótami, normami, omezeními a zákony však stěží dosáhneme harmonie, vzájemného pochopení, osobního uspokojení i svobodného rozvoje. Osvobození a svoboda, bez ohledu na rozdílnost pohlaví, se musí osobně získat a je dána hlavně v poznání nás samých. Feministky a bojovnice za ženská práva postupně ztrácejí touhu nacházet muže, jež by mohly „zbožňovat― a vytvářet s nimi rovnoprávný vztah, aniž by podvědomě soupeřily s ostatními ženami. Jejich touha být obdivované sami pro sebe je tak silná, že odmítají uznat, že za každou výsadu se musí platit. Rostoucí podrážděnost, kterou obě pohlaví k sobě vzájemně pociťují nepramení z rozdílnosti názoru, ale z jeho samozřejmostí v daných existenčních podmínkách života.
  • 8. 8 Feminismus (stejně jako mnohé jiné …-ismy), dle mého názoru, pramení z určitého druhu úzkosti spojeného se ztrátou smyslu, s ambicemi změny, snahou ovládnout, ze strachu z civilizačního vývoje, z rostoucího tlaku na výkon, na pojetí krásy, z touhy po dominanci, popularitě, majetku, z pocitů nudy, z nedostatku vnitřní harmonie, z absence víry a z potřeby neustále měnit svět kolem sebe. Schopnost vnímat věci a vztahy v celé jejich složitosti a rozporuplnosti je ovlivněna mírou naší otevřenosti, tolerancí, úctou k sobě i druhým, kultivovaností duše, ale především láskou a velkou dávkou pokory. Pokusím se ve zkratce přinést pár názorů na to, „Po čem muţi touţí a co všeobecně jim na ţenách vadí“. Dovoluji si poznamenat, že uznávám emancipaci a dokonce ji v rozumné míře aplikuji a snažím se i podporovat, ale přesto prosím feministky (a tím pádem frustrované ženy, aby se zbytečně nevzrušily a nedostaly tak další záchvat nenávisti). Muže všeobecně totiž nezajímají frustrované ženy, co už nemají co nabídnout. Promiňte. Předem upozorňuji, že následující informace a body nejsou seřazeny podle jejich důležitosti ani významu, nejde o celkový výčet, ale spíše hlavní sesbírané postřehy a jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, nebo událostmi je čistě náhodná.
  • 9. 9 Po čem muţi touţí: Muži jsou ve své fyziologické podstatě silní, jsou jasní, ostražití, velmi často struční a přímí, ale uvnitř to jsou „křehká stvoření―. Potřebují sexualitu a cítit ženský princip. Není se čemu divit. Všichni jsme byli zplozeni převážně z touhy a lásky. Prošli jsme při porodu otvorem, ve kterém jsme byli zplozeni a hned po narození jsme se přisáli k mateřskému prsu. Tyto dva ženské objekty jsou pro nás muže po zbytek života symbolem pocitu lásky, potravy, zdrojem zachování života i sexuálním vzrušením.  Sex aţ na prvním místě Muţ a chlap chce zkrátka ţenu, která se umí vzrušit! Je to pro něj to nejdůležitější. Potřebuje iniciativu a to, že mu žena vyjde vstříc. Teprve po sexu chtějí mít muži lásku, porozumění, spolehlivost a důvěru. Muži se pohybují v jiných myšlenkových dimenzích než ženy. Nejsou schopni ihned vycítit, co žena potřebuje, co ji trápí a hlavně potřebují jasné, stručné a srozumitelné informace. Bez nich zkrátka tápou. Nejde se proto na ně zlobit, ale spíše je dobré se pokusit muže pochopit. Navíc muž potřebuje vjemy – chce se dívat. Vjemy a pohled na ženské tělo ho prostě vzrušují. Každého jinak a po svém.  Muţ potřebuje nápovědu Ženy by často chtěly vědět jaké jsou mužské myšlenkové procesy, ale většina mužů to sama neví, neboť se tím prostě nezabývají. Nezajímá je tolik barva nebo druh spodního prádla partnerky, ale spíše tvary, hmota a možnost vzrušení pod nimi. Pokud žena zjistí, co příslušného muže doopravdy vzrušuje a budete schopná to akceptovat (u každého je to různé), může dojít sama k vlastnímu sexuálnímu uspokojení. Muž je vnímavý, zejména k základním, řekněme, animálním projevům. Ukáže-li mu žena, co ji vzrušuje, a bude-li to něco jiného než konverzace, určitě se to dokáže naučit. Hlavně je důležité, aby se ženy nesnažily ve svých reakcích krotit a pochopit jeho myšlenkové procesy mužů. Je třeba si uvědomit, jak už bylo řečeno, že ne každý muž je tak empatický jako Mel Gibson, který ve filmu „Po čem ženy touží― dokázal přečíst každou milenčinu myšlenku. Takových mužů je opravdu pomálu.  Touha po změně – nuda ve vztahu Muži jsou od přírody rozsévači semene. Baví je dobývat a objevovat neznámé. Dlouhodobý a jednotvárný vztah je nudí a přestává bavit. Právě proto se uchylují místo stereotypního manželského sexu ke svým koníčkům, jinému druhu zábavy, k pozorování všeobecně dostupného sexu na internetu, nebo občas k pití. Žena citlivá, nebo intelektuálně zaměřená, ovlivněná gender ideologií to nechápe nebo tápe, ale typ nymfomanky (dej mi tam tři prsty, saj mi …), ví o čem je řeč. Navíc muž od přírody potřebuje pozorovat. Právě ta druhá strana mince muže neustále dráždí, přestože stálost, ženská věrnost a cit, jsou pro nás důležité. Pravidelnost v manželském sexu, jak už říkal doktor Plzák nebo Radim Uzel, je nesmírně důležitá, ale jednotvárnost chlapa prostě ubíjí.
  • 10. 10  Nekomplikovanost a jednoduchost vztahu, klidné zázemí, bez poţadavků a svolení To nejhorší co žena může udělat je chtít mít z partnera kamarádku a vrbu, ke které se může vymluvit. Muž prostě není takto naprogramován a ani nemůže být kamarádka (tedy pokud není zvlášť empatický), se kterou žena semele páté přes deváté a je jí dobře už jen proto, že se vymluvila. Muž když slyší problém, hledá okamžitě řešení. A většinou rychle a urputně. I když tím může lézt ženě na nervy, protože ona se přece potřebujete jen vypovídat. Pokud mají ženy na muže nějaký požadavek, měly by se naučit je přednést v krátkých, jasných, dobře srozumitelných větách. To není myšleno nijak urážlivě. Mužský mozek je nastaven na přijímání jednoznačných informací a ženské promluvy v hádankách a jinotajích ho jen matou. Hlavně co nejméně otázek a jasné sdělení. Rovněž přehnané požadavky ze strany žen muže stresují. Zkrátka v jednoduchosti a jasném vyjádření je síla a základ harmonie.  Mít klid a nebýt „znásilňován“ příkazy a nesmyslnými informacemi Už od dětství je dobré pozorovat rozdíly mezi chlapečky a holčičkami. To, co ženy říkají, by se dalo často vyjádřit jednou větou. Není zapotřebí vodopád slov a tedy mlácení prázdné slámy a opakování téhož stále dokola. Nenecháte nás probudit a hned se snažíte líčit sny, prožitky nebo vemluvit díru do hlavy. Muž je po ránu většinou ospalý a potřebuje určitý klid a pár minut oddechu. Oblíbená otázka „ Posloucháš mě vůbec?― by měla být oficiálně zakázána. Vždyť my se snažíme vždy poslouchat, nebo jsme se to naučili alespoň předstírat.  Pocit svobody, nezávislost a seberealizace Muž zkrátka potřebuje mít čas na své zájmy, koníčky, záliby, sledování sportovních přenosů, bez toho, aby viděl skrytý plamen zloby a opovržení v očích své partnerky. Pánové hned vedle nedostatku sexuálního vyžití, již výše zmíněného pocitu nudy, tedy absence nových podnětů, mívají zkrátka pocit, že je jejich drahé polovičky je příliš omezují a zejména v delším partnerském vztahu pociťují méně svobody a volnosti než by chtěli.  Po tom nebýt neustále vychováván Muž mnohé poznal u své matky, kterou nejdříve obdivoval a pak pro řadu příkazů začal někdy nenávidět. Nese si to prostě v sobě. Není to jeho chyba, ale určitý druh komplexu, se kterým se setkal v dětství a období dospívání. Nezlobte se proto na něj, nemůže za to. Snaží se s tím stále vyrovnat. Zkrátka a dobře nesnášíme snahy o převýchovu k obrazu a přání své partnerky. Spolehlivě nás tím postupně odradíte.
  • 11. 11  Pochopení, porozumění a tolerance Každý muž a partner potřebuje někdy pofoukat bolístku, cítit skutečnou oporu a mít v partnerce přístav, kde může zakotvit v období bouře, bez nutnosti stálého zapojení a řešení všech malicherností, týkajících se péče o děti a naléhavých rodinných záležitostí.  Touha po uznání výjimečnosti, vůdcovství Většina mužů je ve své podstatě ješitných, ač to ne vždy přiznají. Každý po svém a každý na něco jiného. V mužích i v dospělosti je stále někde ukryt ten malý chlapec, který touží po slávě, výjimečnosti, objevování a hledání nového a neznámého. Chce být nespoutaný a touží po uznání. Očekává to ve skrytu duše též od své partnerky. Ne vždy se mu toho však dostává.  Dodrţení prvotních „dohod“ a slibů Neustálé změny muže děsí. Muži mají v sobě určitý kód a představu, že vše bude takové, jako na počátku vztahu, kdy po nich nebyly vyžadovány žádné nadstandardní povinnosti. Partnerka se do nich přece zamilovala pro „jejich výjimečnost―. Po určité době soužití si většinou zvyknou na nové povinnosti a požadavky ženy, nicméně pociťují určitý druh nespokojenosti s tím, že nové dohody jsou odlišné od původních. Pokud jsou změny dohod a slibů výrazné, jsou frustrování a hledají možnost úniku.  Mít dobré jídlo, bez přílišného omezování Láska prochází žaludkem. Ono přísloví má něco do sebe a většinou platí. Trpí zejména v dnešní době, kdy nejrůznější diety a ideál štíhlosti je naprogramován v mozku moderní ženy. Muž dokáže uznat zdravý životní styl, ale stěží bude dlouhodobě uspokojen bio stravou z naklíčeného obilí, zeleninovými saláty a ovocnými mísami. Flákem skvěle připraveného masa si ho zkrátka každá žena získá. Závisí však na tom, zda-li ho dokáže připravit tak, aby partnerovi opravdu chutnalo.  Po krásné (inteligentní) partnerce, kterou se může pochlubit Muži jsou určitým způsobem barvoslepí. Vybavila nás tak příroda. Než dojde k akci, muži důkladně svůj objekt zájmu skenují. Vyhodnotí-li ženu jako zajímavou a objekt, který stojí za námahu, pak do lovu vloží všechno své úsilí. Nezajímají je prkotiny jako oblečení, typ a barva spodního prádla, sladění doplňků. Spíše je pro ně důležitý milý úsměv, hezká postava a celkové charisma ženy. Muž touží po partnerce, kterou by se mohl chlubit a ukázat „svým sokům― jak byl v lovu úspěšný. Mužům není jedno, jestli se žena chová jako „slepice―, zahrává si s nimi, nebo se snaží projevovat jako zoufalá chudinka. Chtějí partnerku inteligentní, s níž můžou jít bez obav do společnosti, aniž by omdlévali z toho, co jejich drahé polovičce vypadne při konverzaci z úst.
  • 12. 12 Co muţům na ţenách vadí a co je opravdu dokáţe vytočit: Autor: Stock Photos  Chcete toho po nás příliš! Musíme nosit prachy, živit rodinu, vylepšovat či dokonce stavět barák, sekat zahradu, přebalovat kojence, plánovat a jezdit na rodinné dovolené, na kterých se často nudíme, postarat se o velký nákup, vařit, luxovat, naučit se zacházet s pračkou, venčit psa, venčit děti, stloukat poličky, mýt auto, opravit všechny závady v bytě, … Zkrátka příliš mnoho povinností! Není čas na zábavu.  Peníze ţeně nikdy nestačí Podle různých statistik a průzkumů v ženských časopisech prý české ženy nejčastěji ve vztahu touží po lásce, na druhém místě po porozumění a hned poté po spolehlivosti a důvěře. Muži, na základě životních zkušeností ze soužití s ženami a zejména v případě rozvodů jsou naopak přesvědčeni o tom, že ženy touží v první řadě především po penězích a po jistotě finančním zajištění, kterou očekávají od mužů jako samozřejmost. Nejsou ochotné to však veřejně přiznat. Jak je potom možné, že v rozvodových řízeních až 75% žen usiluje o peníze,
  • 13. 13 které samy nikdy nevydělaly, místo toho, aby nárokovaly pouze zabezpečení dětí? Konkrétních faktů je nespočet.  Předstírají, ţe jsou cudné. Převážná většina žen se neustále snaží ukazovat jen v dobrém světle. Nikdy nepřiznají, že si s mužem jen zahrávají nebo že dělí počet svých milenců pěti. Jen velmi nerady přiznávají své sexuální touhy, které však nedokáží na správném místě a ve správný čas vhodně projevit. Raději se ukájejí v knihách jako je „Padesát odstínů šedi― a sdělují si své různé představy na internetu. Muži jako partnerky mají rádi ženy nevinné a čisté (alespoň ve svých představách a touhách), ale ty ostatní by podle nich měly přestat mlžit o své minulosti. Ať si ty druhé užívají stejně jako muži, a měly by si hledat takové muže, kteří to dokážou ocenit.  Hra na dívku v nesnázích Některé ženy si myslí, že čím více budou vypadat bezradné a nesamostatné, tím více je muži budou opatrovat a milovat. V počátku vztahu jim to může často vycházet, pokud jsou jejich herecké schopnosti dokonalé. Chlap totiž dokáže zblbnout. Všeobecně však muži nechtějí mít pocit, že je žena naprosto zbytečná a že se bez něj neobjede. Zdravě samostatná, pracovitá žena mužům imponuje a působí sexy. O to více v opravdu těžkých momentech jsou muži vesměs velmi rádi oporou své partnerce.  Častá kritika jiných ţen Žena už z konkurenčních důvodů velmi nerada chválí jiné ženy. Naopak – jakmile jsou 2 ženy a více pohromadě (až na vzácné výjimky) milují dopodrobna rozebírat vše na jiných ženách: od hmotnosti, vkusu, oblečení až po účes. Hodnotí každou maličkost, třeba že boty neladí ke kabelce, partnera jiné ženy, zejména vztahové otázky a udělají z toho celkovou katastrofu. Samozřejmě existují ženy, které občas ocení, když je jiná žena atraktivní, ale většinou netouží po sokyni, která odvádí mužovu pozornost.  Neúměrná ţárlivost Muži vypozorovali, že pouhá zmínka o jiné ženě může znamenat oheň na střeše a důvod k hádce nebo „dávkovanému mlčení―, po kterém následuje informace, v čem je žena pro partnera atraktivní a proč by si ji měl vlastně vážit (ačkoliv on to v podstatě ví). Žárlivost nebo v mírnější formě pocit ohrožení je v ženách, ač si to nepřiznávají, určitým způsobem zakódován. Ženy všeobecně (i ty velmi emancipované) jsou přehnaně citlivé na jakékoli narušení rovnováhy, nebo podvědomou možnost konkurence ze strany jiné ženy. Takže když se objeví jiná žena, ať už v jakémkoli kontextu, vždy zpozorní nebo znervózní.  Přehnaný make-up Muži nesnáší, přehnaný make-up na ženách. Mnozí si stěžují, že ženu potom neznají takovou, jaká doopravdy je. Velmi často muž vidí po ránu skutečnou tvář odlíčené partnerky, což pro mnohé je šok. Ženy moderní doby jsou pod tlakem a nalíčení je pro ně nezbytnou maskou, kterou jednak zakryjí nedostatky své krásy a na druhé straně to považují za
  • 14. 14 nezbytnost, nebo konkurenční výhodu nad jinou ženou. U emancipovaných žen euroamerické kultury lze make-up přirovnat k něčemu podobnému jako je v islámských zemích u žen burka. Muži zkrátka nevidí, co je za tím ve skutečnosti v tváři ukryto.  Plánování a reţie sexu Muži touží po tom, aby byli nenásilně navnaděni. Pokud chtějí sex, vadí jim, když je ze strany partnerky plánován. Zítra v devět, až přijdu z cvičení budu celá tvá, až se odlíčím a dám děti spát se můžeme pomilovat, „buď připravený― – to jsou spolehlivé hlášky, které mužovo vzrušení zaručeně zchladí. Muž je od přírody totiž lovec. Dokáže být neuvěřitelně trpělivý, ale jen do té chvíle než uloví. Jakmile však uloví, chce konzumovat a ne čekat až mu „ulovené maso― bude dávkováno ve vyměřeném časovém limitu. Muži jsou rádi aktivní, mají rádi vynalézavost, ale mnohým vadí, když je žena v sexu přehnaně aktivní a chce mít vše pod kontrolou. Jsou rádi za rady, ale pokud ženy svému partnerovi začnou nařizovat, jak se má hýbat, kdy dát pusu a kam sáhnout, jejich zájem postupně opadá.  Pouţívání sexu jako vydírání a zbraň. V boji pohlaví o dominanci ženy často ve snaze dokázat svou nadvládu útočí na muže univerzální zbraní: sexem (který je samozřejmě slabinou většiny mužů). Následně se diví proč muži hledají náhrady. Ženy jsou v tomto směru geniální a bez jakéhokoliv tréninku je příroda vybavila zbraní, která rozbourá během vteřiny mužskou logiku. V takovéto chvíli jakýkoliv argument ze strany muže je zbytečný. Nejlepší je říci si „hm―, nepřesvědčovat, vzít pruty na ryby, pušku a odejít na lov. Nemají-li muži tuto výbavu, pak někteří unikají do hospody, na houby, do fitka, na squash, tenis, či jiný sport. Argumenty prostě nezabírají a muži nemohou být vítězi v tomto „nerovném zápase―.  Předstírání orgasmu Muži dokáží pochopit, že ženy dosahují orgasmu mnohem složitěji než muži. Pokud nedokáží ženu vzrušit, sami se s tímto faktem trápí. Řada žen má ale pocit, že muži při sexu odvedli dobrou práci, proto je třeba je odměnit předstíráním orgasmu. Pokud však muž tuto malou lež odhalí, může začít pochybovat o vztahu a může se stát, že přestane mít zájem o sex s partnerkou.  Zhasínání světel Jak už bylo řečeno, muži jsou od přírody vizuálně senzitivní a vzrušiví. To znamená, že i při sexu toho chtějí vidět co nejvíce. Chtějí se zkrátka dívat. Proto jim vadí zhasínání. Tmu potřebují k odpočinku a spánku.  Narušování osobního prostoru Ženy mají zvláštní instinktivní zvyk a dar muže upravovat, kontrolovat, považovat jejich osobní věci za své, přerovnávat partnerovi skříňky, přesouvat věci z místa na místo a deformovat mužskou osobnost k obrazu svému. Muže uvedený fakt dráždí a pokud podlehne těmto tlakům úplně, nastává degradace a finální destrukce jeho mužnosti.
  • 15. 15  Přehnaná citlivost a pláč Ženu dokáže rozplakat cokoli, co ji rozlítostní nebo naopak dojme. Nepodařený účes, zlomený nehet, malá prsa, velká prsa, „nemá co vhodného na sebe―, ač skříň praská ve švech, veselý romantický film, smutný film, …Muži se v této chvíli začnou většinou cítit nesví. Ne proto, že by nebyli citliví, ale prostě nevědí, jak ženu utišit a co na ni v dané chvíli platí.  Otázky nahánějící hrůzu Miluješ mě? Nejsem moc tlustá? Nemám velký zadek? Líbím se Ti ještě? Nemám moc malá prsa? Nemám moc velká prsa? Nemám dnes hrozné vlasy? Mám hezčí vlasy než Petra, Hana, Jana ….? Sluší mi tenhle svetřík? Koupila jsem si nové šaty, jak se ti na mně líbí? Může přijet maminka, domluvili jsme se na tento víkend? Proč jdeš dnes s kamarády do hospody? Musíš pít stále to pivo (víno)? Na co myslíš?… Ženy rády testují své partnery a neustále zkoumají, co k nim opravdu cítí, nebo zda-li jsou ochotni naslouchat. Pokládají mužům podivné otázky, na které by muži měli znát odpovědi a ukázat tak, že jsou opravdu jejich spřízněné duše. Propána, holky, co na to má chlap asi tak říct?  Dlouhé telefonáty a nekontrolovatelné stavy „slepičí“ komunikace. S maminkou, se sestrou, s kolegyněmi, s kamarádkami, s dětmi, … Ženy zkrátka rády komunikují. Víte, jaké pitomosti si ve skutečnosti do telefonů říkají? Slyšeli jste je někdy? Víte, kolik času takto stráví a pak nestíhají důležitější věci? Víte, kolik to stojí? Komunikace na drůbeží bázi se u žen projevuje tlacháním o něčem, co nemá pro muže valný význam a obvykle bývá doprovázeno množstvím otázek, na které žena nechce slyšet odpověď, ale jenom taková prohlášení, se kterými je spokojená.  Potřeba informovat muţe o aktualitách ze ţivota kamarádek Většinu mužů v podstatě nezajímají ženské problémy, rozebírání života, partnerských vztahů a spokojenosti přítelkyň a kamarádek a v podstatě i jejich výběr obecně. Hlavně podrobné líčení, úvahy co a jak, nebo kritika. Muži nuceně vyslechnou, pokud je vyžadováno – což je minimálně, stručně zhodnotí, ale důvod, proč to ženy dělají, je jim záhadou, kterou v podstatě neřeší.  Opilé ţeny Je pravda, že alkohol uvolňuje a smazává určité bariéry v komunikaci. Je třeba znát správnou míru, kdy uvolňuje a v jaké už tropí hlouposti. Pohled na opilé ženy a jejich projevy muže odrazuje, působí trapně a spolehlivě ztratí zájem.  Podívej, co všechno mají sousedi, kamarádi, známí. Proč to nemáme my? Tento projev je dalším způsobem nátlaku, nespokojenosti nebo neukojené touhy některých žen, které muže iritují. Proč se tedy o to ženy ve větší míře sami v éře emancipace nesnaží o hmotné zabezpečení a nespokojenost přenáší na své partnery? Většinou nám je jedno, co
  • 16. 16 má soused nebo přátelé. Nechceme poslouchat, že má anglický trávníček, a my džungli, že má meďoura, a my škodu Octavii, že jedou na Madeiru, Seychely - a my jen po Česku.  Touhy ţen po různých změnách v interiéru Muž v podstatě nechápe, proč ženy dělají nebo chtějí změny v obydlí, které jim vyhovuje. Jednou je to postaveno, uděláno, tak proč se musí věci měnit? Muž, když buduje, nemá většinou problém s přizpůsobením, ale proč je staven do role opraváře, dělníka, instalatéra, přenašeče nábytku nebo natěrače, kdykoliv si žena vzpomene, že změna je prostě nutná. Proč to musí vždy dělat zrovna chudák chlap, když máme tu emancipaci a stav jaký nám vyhovuje?  Kdyţ si ţeny hrají na psychology S rozvojem emancipace a řekněme s rozvíjejícím se feminismem jsou některé ženy přesvědčeny, že dokonale od přírody ovládají psychologii. Jsou přece tak citlivé, empatické a mají intuice. Většinou zde působí na jejich ego média, nebo si přečetly něco chytrého v jakémsi časopise pro ženy. To znamená, že dokáží bezchybně a dokonale muže analyzovat na základě toho, jak spí, jak se holí, jak si čistí zuby, jak se chová při jídle, při sexu, atd. Následuje velmi často pokládání nesmyslných otázek, jasná anamnéza stavu mužova chování, vnucováním domnělých syndromů, kterými oběť psychoanalýzy (tedy muž) rozhodně netrpí. Příčiny, pokud jsou způsobeny ženiným chováním si v žádném případě samy nepřipustí. Těším se, až některý uznávaný český či zahraniční režisér nebo producent tohoto někdy až přeemancipovaného světa – natočí film „Po čem muţi touţí“ a pokusí se získat hojné mužské publikum. Až bude humorně využito skutečné konfrontace, sexuality a reality života. Úspěch spojený s kontroverzí bude zaručen. Je třeba použít nadsázky, nebát se kritiky feminismu, otázek sexuality jako takové, pochopení a velké dávky odvahy i pokory. Jsem přesvědčen, že ženy přijdou v hojné míře také, neboť ženská zvědavost a touha je neukojitelná. Dovolte mi ještě poděkovat za inspiraci všem, kteří přispěli k tomu, že jsem se odhodlal napsat výše uvedené postřehy, nad kterými jsem se určitou dobu zamýšlel. Děkuji Vám všem, které budou uvedené myšlenky inspirovat k zamyšlení, případné kritice, doplnění a budování kvalitnějších vzájemných vztahů, založených na svobodě člověka, bez ohledu na pohlaví, konvence, jistoty a nesmyslné normy Je důležité ještě poznamenat, že my muži všeobecně ženy potřebujeme. Obdivujeme a stále objevujeme ženskou krásu, přirozenost a mnoho vlastností, které nám chybí. Bereme je jako fajn holky, se kterými je občas legrace, kterou máme rádi. Nepřipouštíme si, že by to mohlo být jinak. Jako lidé jsme rozdílní. Nemusíme v životě vše pochopit. Někdy stačí, když to přijmeme, přejdeme, nebo ponecháme svůj postoj stranou.
  • 17. 17 Na něčem se se snad můžeme na závěr všichni shodnout, ať už jsme mužského nebo ženského pohlaví, to po čem toužíme nejvíce je klid, láska, harmonie, vztah, vzájemná přitažlivost, uvolnění, tolerance a co nejméně komplikované vztahy. A dále dobré spaní, načerpání nových sil a energie do dalšího dne. Takže přeji všem dostatek humorného nadhledu, krásné sny, splnění těch nejtajnějších přání a pohodový spánek. Případné názory, postřehy, doplnění přehledu a komentáře jsou vítány. A na závěr pro odlehčení ještě stručný malý bonus, který jsem našel na internetu: