MASARYKOVA UNIVERZITA              FILOZOFICKÁ FAKULTAPřístup ţen ke vzdělávání v rakousko – uherské monarchii            ...
1     ÚVOD ..................................................................................................................
1   ÚVOD    V úvodu bych měla vysvětlit, proč jsem si vybrala právě tyto témata. Záměrně říkám tytotémata, jelikoţ jsou pr...
2   PŘÍSTUP ŽEN KE ZVDĚLÁVÁNÍ V RAKOUSKO – UHERSKÉ    MONARCHII2.1 ČESKÁ ŽENA NA PŘELOMU 19 – 20 STOL.      Dvacáté stolet...
Ţeny v tomto období měly velmi podřadné postavení. Byly brány jako zboţí nebo jakomajetek. To bylo řečeno i ve všeobecném ...
a měšťanských vrstev se ještě pořád neţivily vlastní prací. Tyto tradice začala bortit aţnastupující nová generace.       ...
2.2 VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ PO ROCE 1900Výchova na počátku 20. Století se nese ještě v duchu století předešlého. Situace v Če...
2.3 POSTAVENÍ VE SPOLEČNOSTI, PRACOVNÍ UPLATNĚNÍ     Ţena v této době jiţ není z pohledu společnosti brána jako zavrţeního...
2.4 PRÁVNÍ POSTAVENÍ      Práva ţen upravoval občanský zákoník z roku 1811. Na počátku 20. století stále platilv právu man...
3   ZávěrČeské ţeny urazily v boji za svá práva dlouhý kus cesty a mnoho práce je na této cestě ještěčeká. Dnešní ţeny jso...
4   Použitá literaturaBAHENSKÁ, Marie. Počátky emancipace žen v Čechách. Praha: Slon, 2005. 175 s.ISBN 80-86429-38-5.FAIMO...
Upcoming SlideShare
Loading in …5
×

Přístup žen ke vzdělávání v rakousko - uherské monarchii

357 views
294 views

Published on

0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total views
357
On SlideShare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
1
Actions
Shares
0
Downloads
1
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

Přístup žen ke vzdělávání v rakousko - uherské monarchii

  1. 1. MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTAPřístup ţen ke vzdělávání v rakousko – uherské monarchii Seminární práce Brno 2012 Autor práce: Veronika Přibylová DiS.
  2. 2. 1 ÚVOD ............................................................................................................................................. 32 PŘÍSTUP ŢEN KE ZVDĚLÁVÁNÍ V RAKOUSKO – UHERSKÉ MONARCHII...................... 4 2.1 ČESKÁ ŢENA NA PŘELOMU 19 – 20 STOL...................................................................... 4 2.2 VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ PO ROCE 1900.................................................................... 7 2.3 POSTAVENÍ VE SPOLEČNOSTI, PRACOVNÍ UPLATNĚNÍ ........................................... 8 2.4 PRÁVNÍ POSTAVENÍ ........................................................................................................... 9 2.5 VÁLEČNÉ OBDOBÍ 1914 - 1918 ................................ Ошибка! Закладка не определена.3 Použitá literatura ........................................................................................................................... 11
  3. 3. 1 ÚVOD V úvodu bych měla vysvětlit, proč jsem si vybrala právě tyto témata. Záměrně říkám tytotémata, jelikoţ jsou pro mě obě velice zajímává. Proto se vyjádřím k oběma. Nepovaţují se zazapálenou a bojovnou feministku. To, ţe ţeny jsou ve všem rovny muţům, povaţuji za prostýfakt. Zavrhuji ovšem radikalismus, jenţ hlásá, ţe v době, kdy ţeny přijdou na to, jak se obejítbez muţů v reprodukčním procesu, nebude jich potřeba. Muţ a ţena tvoří jednotu, která jedůleţitá především ve výchově při formování dítěte.
  4. 4. 2 PŘÍSTUP ŽEN KE ZVDĚLÁVÁNÍ V RAKOUSKO – UHERSKÉ MONARCHII2.1 ČESKÁ ŽENA NA PŘELOMU 19 – 20 STOL. Dvacáté století lze označit jako století převratných změn. Je důleţité zmínit druhoupolovinu devatenáctého století, aby bylo moţno získat představu o tom, z jakého prostředí aza jakých okolností české ţeny do 20. století vstupovaly. Zejména doba od 60. let do 19.Století měla mimořádný význam. V 19. století byly dívky vedeny k tomu, aby pracovali buď pro rodinu či domácnost.Mezi tuto práci patřilo například šití šatstva, pečení chleba, oprava bot. Ţena byla touto pracíplně vytíţena. Proto byla děvčata směrována k tomu, aby se dobře provdala. Tudíţ do svatbysi připravovala výbavu a učila se vést domácnost. Skutečnost, ţe se dívka musí provdat, bylavelice důleţité. Kdyţ se neprovdala, zůstala u příbuzných, kteří se o ni museli postarat.V otázce dědictví byl dědicem vţdy nejstarší syn, který byl potom povinen svou neprovdanousestru ţivit. Pokud dívka z venkova neměla ţádnou rodinu, ani majetek, byla nucena jít doměsta, kde pracovala ve fabrice nebo ve sluţbě, aby přeţila. Ve městech byla situace odlišná.Dívky z měšťanských rodin se po absolvování školní docházky učily ještě hudbě afrancouzsky, coţ zvýšilo jejich cenu na trhu nevěst. Manţelství bylo bráno jako hospodářskáinstituce. Nevěsty lovily bohaté ţenichy a ţenichové hledali co největší věno. V případě, ţe semladá dívka neprovdala, byla skutečnou přítěţí pro příbuzné, jelikoţ se nechtěla sníţitk vlastní práci. Pracovaly – a to uţ od čtrnácti let – pouze dívky z niţších sociálních vrstev.Měšťanská dívka většinou dělala u svých příbuzných sluţku. Pokud ţádné neměla, hladovělači skončila v nevěstinci. Stávalo se, ţe ţeny, které ovdověly a znovu se neprovdaly a které uţnechtěly ani nevěstince, prodávaly zámoţným pedofilům svoje dcery. Takové případybohuţel nebyly ojedinělé (NEUMANN, 971). V rakousko-uherské monarchii byla školní docházka šestiletá. Aţ roku 1869 bylauzákoněna povinná školní docházka na osm let pro děti od 6 do 14 let. Uţ na základnímstupni měly dívky v osnovách čtení, psaní a počítání minimum, převaţovala výuka ručníchprací. Dívky, které chtěly pokračovat ve studiu, měly moţnost pouze na Ústavu pro vzděláníučitelek zaloţeném roku 1867. Absolventky potom vyučovaly pouze ruční práce nasoukromých dívčích ústavech. Od roku 1869 byla dívkám umoţněna výuka na vyšším stupniveřejných dívčích škol a niţším stupni škol smíšených. Na rozdíl od dívek, chlapci na tombyli lépe. Měli moţnost vyššího studia.
  5. 5. Ţeny v tomto období měly velmi podřadné postavení. Byly brány jako zboţí nebo jakomajetek. To bylo řečeno i ve všeobecném občanském zákoníku rakouském z roku 1811, kterývstoupil v platnost 1. ledna 1812. První díl tohoto zákoníku obsahoval ustanovení o právumanţelském, vztazích mezi rodiči a dětmi, o poručenství a opatrovnictví. Ţena bylanesvéprávnou osobou. Ve všem byla zastupována zákonným zástupcem, kterým byl nejprveotec, později pak manţel. Otec předal manţelovi dceřino věno, které se automaticky stalojeho majetkem. Manţelství bylo svazkem dvou nerovnoprávných osob, v němţ ţena bylapodřízena muţi a v němţ manţel byl hlavou rodiny. Ţena byla povinna pomáhat muv hospodářství, plnit jeho příkazy a to i v případě „manţelských povinností. I v rodičovském právu byla jasná nadřazenost muţe. On vybíral pro dítě jméno,rozhodoval o výchově, spravoval majetek dětí a rozhodoval o jejich budoucím povolání. Dětimu byly svěřeny i v případě, kdy manţelé byly odloučeni. Výjimku tvořily chlapci do 4 let adívky do 7 let. Shrnuto – ţeny byla stavěna na úroveň dítěte, cizince, slepého, hluchého, zuřivého čišíleného (VESELÁ, 1993 12 s.). České ţeny se v tomto postavení nacházeli do roku 1859. V tomto roce padl Bachůvabsolutismus. Došlo ke změnám nejen na politické scéně, ale také na scéně kulturní aspolečenské. Doba přála i ţenám a jejich emancipačním snahám. V čele toho hnutí stályspisovatelky jako Karolína Světlá, Věnceslava Luţická – Srbová, Sofie Podlipská, EliškaKrásnohorská, Tereza Nováková a další. Tyto ţeny se zaslouţily o zaloţení charity, péče ochudé svobodné dívky a jejich vzdělávání. Ţenské hnutí v Čechách bylo mírné a hlavní ideoubylo vlastenectví, češství. Významným právním krokem se stal nový Spolkový zákon z roku 1867, který vedlk rozvoji veřejné činnosti ţen a který umoţňoval fungování ţenských spolků (se stanovami,hierarchií, řádem. V 60. letech tak vznikla spousta ţenských spolků. Mezi jejich hlavní cílepatřila snaha vzdělávat mladé ţeny a dívky a umoţnit těm ze slabších sociálních vrstev takovévzdělání, aby se dokázaly uţivit vlastní prací. To byl také důvod, proč vznikaly spolu sespolky i školy. Nejznámějším spolkem byl Spolek sv. Ludmily, zaloţený a vedený VěnceslavouLuţickou – Srbovou, dále Ţenský výrobní spolek český, Domácnost, Tělocvičný spolek panía dívek praţských a další. Ze škol byly nejvýznamnější Vyšší dívčí škola a Průmyslová škola. V dané době to byl velký krok vpřed, ale stále se školy zaměřovaly na to, vychovatz dívek hospodyni, manţelku, matku a stále se výuka zaměřuje na chudinu. Ţeny ze středních
  6. 6. a měšťanských vrstev se ještě pořád neţivily vlastní prací. Tyto tradice začala bortit aţnastupující nová generace. Významnou osobností pro ţenské hnutí byl Vojta Náprstek. Tento muţ se jako studentpráv účastnil bouřlivých revolučních událostí roku 1848 a poté byl nucen uprchnout doAmeriky. Zde strávil 10 let. Po návratu se stal mecenášem pokrokových snah, tzn. iemancipačních. Rodinný dům v Praze, známý jako dům „U Halánků“, se stal centremkulturního dění. Z Ameriky si přivezl poznatky o ţivotě amerických ţen a jejich boji zarovnoprávnost. Vojta Náprstek začal u nás prosazovat nutnost vyššího vzdělání ţen. To, ţe ne kaţdáţena se můţe vdát, dokazoval na statistikách. Proto bylo nutno, aby se o sebe neprovdanéţeny dokázaly postarat tedy se uţivit a to i ţeny ze středních a měšťanských vrstev. Jakovhodná povolání uváděl ošetřovatelství, pečovatelství, tedy činnosti blízké úkolům manţelkya matky. Jeho přičiněním se ţenské hnutí začíná přesouvat k otázkám vzdělání. V roce 1865 zaloţil Náprstek s Karolínou Světlou Americký klub dam. Mezi hlavníčinnosti patřilo vzdělávání. Byly zde pořádány přednášky, besedy. Přednášel zde i TomášGarrigue Masaryk, Františka Plamínková (později první český primátorka) a mnoho dalších.Spolek byl ukončen komunistickým reţimem v roce 1948 (BAHENSKÁ,2005). Největším přínosem pro Americký klub dam byl příchod mladé generace spisovatelekspolu s Eliškou Krásnohorskou. Tato generace nesouhlasila s názorem, ţe ţena patří k dětema do domácnosti. Výsledkem sporu mezi starou a mladou generaci bylo zaloţení spolkuMinerva. Členky Minervy se chtěly především vzdělávat. Svými snahami dokázaly to, ţe bylov roce 1890 zaloţeno v Praze první dívčí gymnázium. Absolventky Minervy skládalymaturitu na Akademickém gymnáziu, protoţe toto gymnázium bylo školou soukromou. Aţroku 1907/8 tato škola získala tzv. „právo veřejnosti“.
  7. 7. 2.2 VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ PO ROCE 1900Výchova na počátku 20. Století se nese ještě v duchu století předešlého. Situace v Čecháchbyla taková, ţe ze státních ústavů vychází málo učitelů a učitelek. Jejich nedostatek jezapříčiněn nízkou mzdou. Čeští učitelé byli placeni nejhůř v celé monarchii. Proto církevzakládá vyšší dívčí školy, lycea, dívčí pedagogia. Tyto učitelky pojímají výchovu a výukuv přísném katolickém duchu. Převáţná většina rodin a nemalý počet škol vychovává dívky„dle zákonů boţích“, tj. k mravopočestnosti, bohabojnosti a poslušnosti vůči rodičům imanţelovi. I nadále zůstává hlavním cílem u dívek se dobře provdat (FAIMONOVÁ, 1909). V této době uţ mohou dívky studovat. V rodinách ovšem preferují studium chlapců.Měšťanské rodiny připouštějí moţnost, ţe by jejích děti mohly být někdy nuceny pracovat atak jim umoţňují navštěvovat školy. Pro dívky z nejchudších vrstev to znamená, ţe je nečekápouze dřina ve fabrikách a na polích. Ke konci století se ve středním školství začala řešit problematika dívčího vzdělání.Roku 1900 byl vydán statut, který zajistil realizaci nových středních škol pro dívky –šestitřídních dívčích lyceí. Studium na lyceu bylo zakončeno maturitou. Absolventky mělymoţnost vyučovat některým předmětům na obecných a měšťanských školách. Také mohly poukončení 4. Ročníku odcházet do zaměstnání. Jedním z významných muţů, kteří stáli uzakládání šestiletých dívčích lyceí a reálných gymnázií, těch, kteří se zaslouţili o rozvojdívčího středního školství, byl bezesporu Dr. František Drtina, přední český pedagog (JŮVA,1988). Mezi další moţnost středoškolského studia se nabízela hospitace na středních školáchchlapeckých. Dívky zde však měly velmi nerovné postavení s chlapci. Nebyly průběţněklasifikovány a zkoušeny, vykonávaly pouze semestrální a závěrečné zkoušky. Nemohly sevůbec stýkat s chlapci, do třídy vstupovaly společně s profesorem (KOPÁČ, 1968). Od roku 1900 mohly ţeny studovat na vysoké škole kromě filozofie také farmacii amedicínu. Roku 1901 byly ţenám uděleny první české doktoráty. Ţeny, jeţ získaly v tétodobě vysokoškolské tituly, byly většinou ze středních vrstev, z dobře situovaných rodin(JIRKOVÁ, 1982).
  8. 8. 2.3 POSTAVENÍ VE SPOLEČNOSTI, PRACOVNÍ UPLATNĚNÍ Ţena v této době jiţ není z pohledu společnosti brána jako zavrţeníhodná či mravněpokleslá. Přesto se však ţeny ucházející se o práci potýkají s jistými překáţkami. Nevětšípřekáţkou je plat, který je o polovinu niţší, neţ mají muţi. Nejhůře jsou na tom učitelky.Zákon jim přikazuje celibát. Pokud se vdají, musí zaměstnání opustit. Jednou z ţen, která sekvůli učitelskému povolání vzdala práva mít rodinu a děti byla Františka Plamínková. Celýţivot bojovala za práva ţen, za zrušení celibátu učitelek. Ţenám tedy bylo umoţněnopracovat. Stát zakládal pro zaměstnané ţeny, samoţivitelky, mateřské školy. Zde se dětemvěnovaly pěstounky, absolventky ústavů pro vzdělávání učitelek. I tak ale většina ţen musela, po tom co se provdala, své zaměstnání opustit. Ţádnýzaměstnavatel nezohledňoval mateřství ani neexistovala mateřská dovolená. Nejvyššízaměstnanost ţen vykazovala dělnická třída. Pro zaměstnavatele bylo výhodnější platitnekvalifikované ţeny a za polovinu, místo kvalifikovaných muţů s vyšším platem. Muţi aţeny bojovali za pracovní podmínky kaţdý zvlášť. Tyto pracovní podmínky byly opravduvelmi špatné. Kromě malých platů nebyla ţádná dovolená na zotavenou, ţádný příspěvekv nemoci či invaliditě, pracovní doba dvanáct aţ čtrnáct hodin. Nešlo jen o práci v textilníchtovárnách ale i ve slévárnách a hutích (MUŢÍKOVÁ – NOSILOVÁ, 1946).
  9. 9. 2.4 PRÁVNÍ POSTAVENÍ Práva ţen upravoval občanský zákoník z roku 1811. Na počátku 20. století stále platilv právu manţelském a rodinném § 92, podle něhoţ se od manţelky vyţadovala poslušnostmanţelovi, jakoţto hlavě rodiny a správci domácnosti. Dle § 148 byl jedině otec oprávněnzvolit svým dětem povolání a to i proti jejich vůli. Dle § 192 ţeny, osoby řádové a cizozemcibyli vyloučení z poručnictví. § 591 stanovoval, ţe členové duchovních řádů, mladíci pod 18roků, osoby ţenské, dále nepříčetní, slepí, hluší nebo němí nemohli být svědky při poslednímpořízení. Aţ novela z roku 1914 přinesla změnu, především v tom, ţe ţena mohla být svědkempři pořizování písemných listin a posledního pořízení a u rozvodu manţelství soud při svěřenídětí do péče rozhodoval se zřetelem k zájmům dětí, bez ohledu na jejich věk. Volební zákonříšský z roku 1907 stanovil, ţe do říšské rady měly právo volit jen osoby rodu muţského. Přivolbách do zemského sněmu a okresních i obecních zastupitelstev rozhodovala poplatnost.Ţeny poplatnice (samostatně výdělečně činné a zaměstnané, které odváděly daně), mělyvolební právo, ale nepřímé. Musely se u voleb dát zastupovat plnomocníkem, muţem. Právopasivní vůbec v rakouském občanském zákoníku nebylo právně ošetřeno. Tato mezerav zákoně neunikla Františce Plamínkové, čehoţ ţeny samozřejmě vyuţily. V oblasti práva občanského měly ţeny nerovné postavení s muţi. Jinak tomu byloovšem v případě práva trestního. Zde byla ţena muţi rovna. Přestoupila – li zákon, bylatrestána stejně tvrdě jako muţ (HAJN, 1939).
  10. 10. 3 ZávěrČeské ţeny urazily v boji za svá práva dlouhý kus cesty a mnoho práce je na této cestě ještěčeká. Dnešní ţeny jsou emancipované, sebevědomé, vzdělané, schopné. Dosáhly zaposledních sto let mnoho, dokázaly muţům, ţe jsou jim rovny.Jsem ráda, ţe v naší společnosti takové ţeny jsou a bojují za nás, které jsme usnuly navavřínech. Ale není třeba přehánět. Není nutno vzdávat se svojí ţenskosti a zaměňovatrovnost s muţi s „opičením se“ po muţích. Jsme individuality. Uţ dávno byl překonánSigmund Freud, který nám přičítal „závist penisu“. My dokáţeme to, co muţi ne, jsmenositelkami ţivota. Ale o to jsme se nijak nezaslouţily, to nám dala do vínku matka příroda.Takţe chtějme po muţích, aby nám prokazovali úctu, ale my ji také prokazujme jim, neboťjsme si rovni. Na úplný závěr ocituji největšího feministu českých dějin, Tomáše GarrigueMasaryka.„Nemluvil jsem a nerad mluvím o otázce ženské. Protože otázky ženské není, jako neníotázky jen mužské: je otázka společnosti.“
  11. 11. 4 Použitá literaturaBAHENSKÁ, Marie. Počátky emancipace žen v Čechách. Praha: Slon, 2005. 175 s.ISBN 80-86429-38-5.FAIMONOVÁ, Abby. Dějiny školství rakouského po roce 1848. Praha: Emil Šolc, 1909.222 s.HAJN, Alois. Ženská otázka v letech 1900 – 1920. Praha: Pokrok, 1939. 19 s.JIRKOVÁ, Marie. Vzdělání a emancipace ženy. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1982.162 s. JŮVA, Vladimír; VESELÁ, Zdenka. Dějiny výchovy, školy a pedagogiky. Praha: SPN, 1988.207 s.KOPÁČ, Jaroslav. Dějiny české školy a pedagogiky v letech 1867 – 1914.Brno: Universita J. E. Purkyně, 1968. 131 s.MUŢÍKOVÁ – NOSILOVÁ, Ludmila. Naše ženy v historii a ve výstavbě státu.Praha: Ministerstvo informací, 1946. 52 s.NEUMANN, Stanislav Kostka. Dejiny ženy. Bratislava: Epocha, 1971. 309 s.VESELÁ, Renata. Vývoj rodinného práva do roku 1938. Brno: Masarykova universita, 1993.12 s. ISBN 80-210-0794-X.

×