Your SlideShare is downloading. ×
Obch tajemstvi
Obch tajemstvi
Obch tajemstvi
Obch tajemstvi
Obch tajemstvi
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×

Thanks for flagging this SlideShare!

Oops! An error has occurred.

×
Saving this for later? Get the SlideShare app to save on your phone or tablet. Read anywhere, anytime – even offline.
Text the download link to your phone
Standard text messaging rates apply
0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total Views
249
On Slideshare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
0
Actions
Shares
0
Downloads
2
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

Report content
Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
No notes for slide

Transcript

  • 1. Obchodní tajemstvíPodnikatelé ve svém podniku využívají různé technologické a výrobní postupy, receptury, vznikajíjim vztahy s dodavateli, budují si klientelu, plánují určité obchodní strategie. Takové informacemají většinou určitou hodnotu, jejich využívání přináší podnikateli zisk, a pokud by byly někýmneoprávněně použity, podnikatel by tím mohl být poškozen. Za určitých podmínek jsou takovéskutečnosti chráněny zákonem.Obsah dokumentu: * Co je obchodním tajemstvím * Související pojmy: know-how a důvěrné informace * „Majitel“ obchodního tajemství * Jakým způsobem lze obchodním tajemstvím nakládat * Jaké jsou prostředky ochrany obchodního tajemství * Zvláštní případy ochrany obchodního tajemství o a) ochrana obchodního tajemství před akcionáři o b) ochrana obchodního tajemství ve vztahu k obchodním partnerům o c) ochrana obchodního tajemství ve vztahu k zaměstnancům * Možné trestněprávní důsledky ohrožení či porušení obchodního tajemství * Obchodní tajemství v procesním právu o a) v občanském soudním řízení o b) v trestním řízení * Příloha: Vzor dohody o mlčenlivosti, ochraně informací a zákazu jejich zneužití * Související zákonyCo je obchodním tajemstvímObchodní tajemství je většinou v právní teorii řazeno mezi práva průmyslového vlastnictví. Můžese jednat o skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které majískutečnou nebo alespoň potenciální materiální (nebo i nemateriální) hodnotu, nejsou vpříslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny apodnikatel jejich utajení odpovídajícím způsobem zajistil. Aby určitá skutečnost byla obchodnímtajemstvím, musí dle § 17 obchodního zákoníku splňovat všechny uvedené znaky současně.Podrobněji k jednotlivým znakům: * obchodní, výrobní či technická povaha skutečnosti – Takovou povahu mají zejménanásledující skutečnosti: seznamy zákazníků, seznamy dodavatelů, nákupní prameny, seznamzástupců, obrat prodejen, cenové kalkulace, obchodní záměry, marketingové strategie,technologické postupy, výrobní vzory a prototypy, receptury, plány, výkresy, nepatentovanévynálezy, výsledky pokusů atd. * skutečnost souvisí s podnikem – Slouží k provozu podniku (např. výrobní postup), nebovzhledem ke své povaze k tomu má sloužit (např. strategie rozvoje podniku, která má být využitateprve v budoucnu). * skutečná nebo alespoň potenciální materiální nebo nemateriální hodnota skutečnosti –Hodnota spočívá v tom, že určitá skutečnost je zpeněžitelná či jinak hospodářsky využitelná avyzrazení skutečnosti je způsobilé dotknout se hospodářského výsledku podnikatele (ať už seporušení obchodního tajemství v hospodářském výsledku projeví nebo ne). * skutečnost není v příslušných obchodních kruzích běžně dostupná – Příslušnými obchodnímikruhy jsou myšleny osoby, které jsou potenciálními nebo skutečnými konkurenty podnikatele(nebo osoby, které by jim mohly takové skutečnosti sdělit). Na tom, že skutečnost není vpříslušných obchodních kruzích běžně dostupná nemění nic např. fakt, že je skutečnost známavědecké veřejnosti.
  • 2. Nejde o obchodní tajemství, pokud jde o skutečnosti, které si může kdokoli zjistit např. zobchodního rejstříku či jiného veřejně dostupného registru. * podnikatel má vůli k utajení skutečnosti – Aby se jednalo o obchodní tajemství, je také nutnésubjektivní hledisko podnikatele, tedy jeho vůle k utajení skutečnosti, resp. projev takové vůle.Může se tak stát výslovně (např. písemně) nebo i samotným přijetím opatření k zajištění utajenískutečnosti. Protože však je na podnikateli, aby v případném sporu dokázal, že určitá skutečnostbyla obchodním tajemstvím, lze doporučit, aby se jednalo o výslovný písemný projev vůle. * podnikatel adekvátně zajistí utajení skutečnosti – Závisí na podnikateli a na povazeskutečnosti, jakým způsobem zajistí její utajení. Skutečnosti mohou být zachyceny v listinách,počítačových souborech, je s nimi seznámen určitý okruh zaměstnanců podnikatele, případně iobchodních partnerů. Na místě bude ochrana hmotných nosičů informací (např. jejich uložení vtrezoru), uložení smluvní povinnosti utajovat určité skutečnosti osobám, které se s nimi dostanoudo styku (např. zaměstnancům) apod.Obchodní tajemství a jeho ochrana vzniká naplněním všech výše uvedených zákonných znaků azaniká, zanikne-li alespoň jeden znak (např. podnikatel již nemá vůli skutečnost utajit).zpět na Obsah dokumentuSouvisející pojmy: know-how a důvěrné informaceKnow-how lze podle odborné literatury vymezit jako soubor výrobních, technických,technologických a jiných poznatků a dovedností, které vedou k racionálnějšímu neboefektivnějšímu vyřešení určitého problému a jsou podnikatelsky využitelné. I know-how může ačasto i bude spadat do obchodního tajemství, pokud má ovšem všechny jeho znaky. Pojemknow-how používá obchodní zákoník např. v § 60 odst. 2, ze kterého vyplývá, že know-how můžebýt předmětem nepeněžitého vkladu do základního kapitálu obchodní společnosti. Lze shrnout,že obchodní tajemství a know-how tvoří dvě množiny, které se částečně, ne však úplně,překrývají.Při sjednávání smluv si obvykle jednající strany předávají různé informace důležité pro uzavřenísmlouvy, které mohou mít důvěrnou povahu, podnikatel má zájem na tom, aby tyto informacedruhá strana nijak dále nešířila, a aby je sama neužila způsobem, který by byl v rozporu se zájmypodnikatele. Obchodní zákoník pamatuje na ochranu takových důvěrných informací v § 271, kdestanoví: „Jestliže si strany při jednání o uzavření smlouvy navzájem poskytnou informaceoznačené jako důvěrné, nesmí strana, které byly tyto informace poskytnuty, je prozradit třetíosobě a ani je použít v rozporu s jejich účelem pro své potřeby, a to bez ohledu na to, zda dojde kuzavření smlouvy, či nikoli.“ Z uvedeného vyplývá mimo jiné, že podnikatel musí o svá právapečovat, tedy informace, které považuje za důvěrné, takto při jednání označit, a to nejlépe vpísemné podobě.Členové statutárního orgánu společnosti (a potažmo i členové dozorčí rady) jsou povinnizachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetímosobám by mohlo společnosti způsobit škodu (výslovně je to upraveno u členů představenstvaspolečnosti v § 194 odst. 5 obchodního zákoníku).„Majitel“ obchodního tajemstvíKdo je osobou, která má práva k obchodnímu tajemství? Obchodní tajemství patří k podniku, jejeho součástí. Náleží tedy tomu, kdo podnik vlastní. Taková osoba může obchodním tajemstvímnakládat, zejména může udělit svolení k jeho užití a stanovit podmínky užití.Obchodní zákoník však používá poměrně zavádějící formulaci, že výlučné právo nakládatobchodním tajemstvím má „podnikatel, který provozuje podnik“. Takovým podnikatelem všakmůže být i nájemce podniku. Odborná literatura dovozuje, že nájemce podniku má tzv. zákonnoulicenci k obchodnímu tajemství (§ 488g odst. 1 obchodního zákoníku) a může obchodní tajemství
  • 3. v rámci této licence využívat k provozování podniku, ale již nemá právo s ním nakládat tak, jakovlastník podniku.Můžeme tuto situaci pro ilustraci srovnat například s nájmem bytu. Nájemce může byt užívat,tedy bydlet v něm, avšak nemůže jej např. prodat, protože toto právo má pouze vlastník bytu.Pokud tedy podnikatel pronajme podnik jinému podnikateli, je jistě na místě ve smlouvě o nájmupodniku vymezit, které skutečnosti tvoří obchodní tajemství, a zavázat nájemce podniku k tomu,že obchodní tajemství nezneužije, respektive jej nebude šířit mimo rámec podniku. Oprávněníužívat obchodní tajemství zaniká skončením nájmu.Problém může nastat, pokud nájemce podniku v době nájmu „vnese“ do podniku nějaké novéobchodní tajemství, např. objeví a zavede nový výrobní postup. Kdo bude potom vlastníkemtakové informace, vlastník podniku, nebo nájemce podniku? Tato otázka dosud nebyla spolehlivěa přesvědčivě vyřešena. Z tohoto důvodu by si strany měly již ve smlouvě o nájmu podnikudohodnout, jak naloží se skutečnostmi, které mohou vzniknout v době nájmu podniku a budoutvořit z pohledu stran obchodní tajemství. Např. je možné uzavřít dohodu o konkurenční doložcepro dobu po skončení nájmu podniku, podle níž jedna strana bude vlastníkem obchodníhotajemství a bude jej využívat při provozu podniku a druhá strana se zaváže tyto skutečnostinevyužívat (a zároveň utajovat), přičemž za to obdrží odpovídající (např. finanční) kompenzaci.zpět na Obsah dokumentuJakým způsobem lze obchodním tajemstvím nakládatJak již bylo uvedeno výše, vlastník podniku je oprávněn nakládat obchodním tajemstvím, jelikožje jeho majitelem. Je oprávněn zejména získávat z něj majetkový prospěch, udělit k němu licenci,nebo jej dokonce může „odtajnit“ (tedy zpřístupnit jej veřejnosti), avšak tím pochopitelněpředmětné skutečnosti pozbudou charakter obchodního tajemství. O tzv. zákonné licenci kobchodnímu tajemství byla řeč již výše v souvislosti s nájmem podniku.Obchodní zákoník neupravuje zvláštní smlouvu, kterou by podnikatel uděloval licenci k využitíobchodního tajemství. Vzhledem k tomu, že podle převažujícího názoru odborníků patří obchodnítajemství do oblasti průmyslového vlastnictví, je proto třeba použít licenční smlouvu k předmětůmprůmyslového vlastnictví podle § 508 – § 515 obchodního zákoníku. Existují však i opačnénázory, podle kterých je smlouva o poskytnutí licence k obchodnímu tajemství smlouvounepojmenovanou. Touto smlouvou opravňuje poskytovatel nabyvatele ve sjednaném rozsahu ana sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví a nabyvatel se zavazuje kposkytování určité úplaty, nebo jiné majetkové hodnoty. Smlouva musí být písemná, jinak budeneplatná.Licence rozlišujeme výhradní (výlučné) a nevýhradní (nevýlučné).Poskytnutím výlučné licence poskytovatel uděluje nabyvateli právo obchodní tajemství využívat asoučasně se zavazuje, že pro vymezené území neudělí licenci žádnému jinému subjektu.Poskytovatel je oprávněn obchodní tajemství využívat sám, pokud není ve smlouvě sjednánojinak.Poskytnutím nevýlučné licence poskytovatel uděluje nabyvateli právo obchodní tajemství využívats tím, že si ponechává právo udělit další licenci pro totéž obchodní tajemství a pro stejné území.V licenčních smlouvách je třeba rovněž sjednat místní a časové omezení licence (na jakémúzemí a po jakou dobu může být obchodní tajemství využíváno).Dále je vhodné v licenční smlouvě upravit možnost poskytování podlicence – tedy, zda nabyvatellicence je oprávněn poskytnout oprávnění k využívání obchodního tajemství další osobě či nikoliv.
  • 4. Není-li ve smlouvě stanoveno jinak, platí, že nabyvatel není oprávněn k poskytnutí podlicencebez souhlasu poskytovatele licence.Obchodní zákoník stanoví, že poskytovatel je povinen bez zbytečného odkladu po uzavřenísmlouvy poskytnout nabyvateli veškeré podklady a informace, jež jsou potřebné k výkonu právapodle smlouvy. Podle § 513 je nabyvatel povinen utajovat poskytnuté podklady a informace předtřetími osobami, ledaže z jejich povahy nebo ze smlouvy vyplývá, že poskytovatel nemá zájem najejich utajení (v případě obchodního tajemství pochopitelně zájem na jeho utajení mít bude). Zatřetí osoby se podle zákona nepovažují osoby, jež se účastní na podnikání podnikatele a kterépodnikatel zavázal mlčenlivostí. Po zániku smlouvy je nabyvatel povinen poskytnuté podkladyvrátit a dále utajovat poskytnuté informace do doby, než se stanou obecně známými.Pokud jde o dobu po skončení smlouvy, je vhodné ve smlouvě jasně vymezit, že nabyvatelnebude po jejím skončení dále obchodní tajemství využívat (obdobně jako u nájmu podniku).Podle licenční smlouvy upravené v obchodním zákoníku má dále poskytovatel povinnost učinitpotřebná právní opatření k ochraně výkonu práva nabyvatelem. Nabyvatel na druhou stranu musíbez zbytečného odkladu upozornit poskytovatele, pokud bude ve výkonu práva někýmomezován, nebo zjistí, že jiné osoby porušují toto právo.Povinnost poskytovatele licence k obchodnímu tajemství prosazovat v takovém případě jehoochranu vyplývá z toho, že poskytovatel je majitelem obchodního tajemství. Není-li smlouvasjednána na dobu určitou, lze ji vypovědět, a to s výpovědní lhůtou jeden rok od koncekalendářního měsíce, v němž byla výpověď doručena druhé straně. Výpověď musí mít písemnouformu (neboť i smlouva samotná je písemná). Např. tedy pokud je výpověď doručena druhéstraně 17. ledna 2008, výpovědní lhůta skončí 31. ledna 2009.Pokud se strany rozhodnou uzavřít smlouvu jako výše popsaný smluvní typ, je třeba shrnout toto:Ustanovení týkající se licenční smlouvy k předmětům průmyslového vlastnictví jsou vesměsdispozitivní, tedy je možné si ve smlouvě dohodnout něco jiného, než je stanoveno v zákoně.Pokud si však v konkrétních bodech strany nedohodnou nic jiného, uplatní se zákonnáustanovení.Jako příklad lze uvést výpovědní lhůtu. Pokud si strany smluví jaká má být podle jejich vůlevýpovědní lhůta, uplatní se tato dohodnutá lhůta. Když ale o výpovědní lhůtě ve smlouvě nicneuvedou, platí lhůta, kterou stanoví zákon (viz výše). Odchýlit se je možné od všech ustanovenítéto licenční smlouvy s výjimkou základních ustanovení: musí být sjednán rozsah licence, určenoúzemí, pro které licence platí (např. Česká republika), a musí být sjednána úplata (resp. jinámajetková hodnota), kterou bude nabyvatel za licenci poskytovat. Písemná forma je taképovinná.Kromě uvedeného smluvního typu však mohou podnikatelé uzavřít i „nepojmenovanou“ smlouvuo poskytnutí licence, tedy takovou, kterou obchodní zákoník výslovně neupravuje. Bude se jednato smlouvu, která nebude naplňovat znaky popsané v „základních ustanoveních“, takže se na ninepoužijí ani ostatní ustanovení upravující licenční smlouvu k předmětům průmyslovéhovlastnictví.zpět na Obsah dokumentuJaké jsou prostředky ochrany obchodního tajemstvíObchodní tajemství je za prvé chráněno podle § 20 obchodního zákoníku. Ten stanoví, že protiporušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství přísluší podnikateli právní ochrana jako přinekalé soutěži. Jedná se o tzv. absolutní ochranu, tedy proti komukoli, kdo poruší nebo ohrozíobchodní tajemství (může se jednat i o osobu, která vůbec není podnikatelem). Obchodnítajemství je chráněno i před ohrožením, přičemž nemusí nakonec dojít k porušení (např.
  • 5. zaměstnanec neoprávněně prozradí obchodní tajemství nějaké třetí osobě, která se o něm nemádozvědět, i když jej taková osoba nakonec nijak nezneužije). K ohrožení nebo porušení můžedojít i jinak než přímo jednáním (např. zaměstnanec zapomene zamknout trezor, v němž jsouuloženy obchodní plány).Za druhé se může uplatnit ochrana podle § 51 obchodního zákoníku, zde se jedná o ochranurelativní.Porušováním obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí,zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito v soutěžia o němž se dověděl: 1. tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným (např. z technickýchpředloh, návodů, výkresů, modelů, vzorů) na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli nebona základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jinýmorgánem povolán, nebo 2. vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu.Podle ust. § 53 obchodního zákoníku se mohou osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží (tedy iporušením obchodního tajemství jak uvedeno výše) porušena nebo ohrožena, proti rušitelidomáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovatpřiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydáníbezdůvodného obohacení. Jedná se o ochranu v rámci občanského soudního řízení na základěžaloby. Kdy tedy lze účelně uplatňovat jednotlivé nároky? 1. Zdržení se protiprávního jednání – Uplatnění nároku na to, aby se rušitel zdržel protiprávníhojednání, má preventivní povahu. Směřuje proti pokračování v jednání, kterým se někdo dopouštíporušování obchodního tajemství. Tuto žalobu lze použít, pokud se rušitel dopouští protiprávníhojednání opakovaně a hrozí, že se jej bude dopouštět i v budoucnu. 2. Odstranění závadného stavu – Nárok na odstranění závadného stavu směřuje naopak dominulosti. Jedná se o odstranění „zdroje“ závadného stavu. Žalobou se tedy lze domáhatnapříklad odvolání nepravdivého tvrzení v dopisech zaslaných zákazníkům soutěžitele, neboodstranění neoprávněně užívané databáze ze všech svých nosičů informací. 3. Poskytnutí přiměřeného zadostiučinění – Zde jde o nárok na plnění za újmu nemateriálnípovahy. Lze jej uplatnit i současně s nárokem na náhradu škody, nebo samostatně. Nároky napřiměřené zadostiučinění a na náhradu škody se tedy vzájemně nevylučují. Přiměřenézadostiučinění může být poskytnuto v penězích, ale i v jiné vhodné formě (např. uveřejněníomluvy). Pokud jde o „přiměřenost“, není v zákoně stanoveno, jak určit přiměřenou míruzadostiučinění. Bude záležet na okolnostech a detailech konkrétních případů a na posouzenísoudu, zda uzná žalobcem požadovanou částku za přiměřenou. Je třeba upozornit, že soud vtakovém případě nemůže „překročit“ návrh žalobce a přisoudit mu vyšší peněžní částku, nebojinou formu zadostiučinění, než žalobce navrhuje. 4. Náhrada škody – V tomto případě vzniká škoda na základě objektivní odpovědnosti. Toznamená, že se lze domáhat náhrady škody nezávisle na tom, zda odpovědná osoba vznik škodyzavinila (tedy zda měla nějaký vnitřní psychický vztah ke způsobení škody). Zákon však dávátakové osobě možnost liberace (vyvinění). Odpovědnosti se tedy zprostí, pokud prokáže, žeporušení právní povinnosti bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost podle § 374obchodního zákoníku. 5. Vydání bezdůvodného obohacení – Vydání bezdůvodného obohacení lze rovněž požadovatvedle výše uvedených nároků za předpokladu, že druhé straně nějaké bezdůvodné obohacenívzniklo. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právníhodůvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl,jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

×