Your SlideShare is downloading. ×
Závěrečný úkol_13
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×

Thanks for flagging this SlideShare!

Oops! An error has occurred.

×

Introducing the official SlideShare app

Stunning, full-screen experience for iPhone and Android

Text the download link to your phone

Standard text messaging rates apply

Závěrečný úkol_13

178
views

Published on


0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total Views
178
On Slideshare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
0
Actions
Shares
0
Downloads
0
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

Report content
Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
No notes for slide

Transcript

  • 1. Hugo von Hofmannsthal Podzimní semestr 2012 Josephine Philomena Habermann Závěrečný úkol
  • 2. ArgumentaceVybrala jsem si téma Hugo von Hofmannsthal, protože jsme tento semestr museli psátseminární práci, ve které jsme rozebírali jeho povídku Pohádka 672. noci z pohledunaratologie a měli dodat i vlastní interpretaci. Tím pádem jsem si o autorovi už i více zjistila apřipadalo mi zajímavé to trochu shrnout.AnotaceTato práce pojednává o Hugo von Hofmannsthalovi s krátkým životopisem, shrnuje aporovnává jeho díla a nakonec se věnuje analýze jeho povídky Pohádka 672. noci z hlediskanaratologie. Otázkou je, zda se u této povídky opravdu jedná o pohádku, nebo zda jsou vůbecdodržována ‚‚pravidla‘‘ naratologie, nebo prostě Hugo von Hofmannsthal vymyslel novýzpůsob, jak vyprávět pohádku.Klíčová slovaHugo von Hofmannsthal, díla, analýza, pohádkaZdroje  Hofmannsthal Hugo von. Das Märchen der 672. Nacht,. Das erzählerische Werk. Mit einem Nachwort von Ellen Ritter. Frankfurt am Main: S. Fischer, 1999, 412 S., ISBN 978-3-10-031561-8 = je to originální znění jeho povídky  Martinez Matias, Scheffel Michael. Einführung in die Erzähltheorie. 7. Auflage. München: Verlag C. H. Beck, 2007, 198 S. ISBN 978-3-406-47130-8 = tuto knihu o naratologii nám doporučil pan profesor k analýze povídky Pohádka 672. noci  Infografika http://infogr.am/Hugo-von-Hofmannsthal---dila/  Poslední citaceNorbert Mayer. Elektra trifft den Ton der Tragödie. Die Presse [online]. Wien. ["Die Presse"Verlags-Gesellschaft m.b.H. & Co KG] 2012 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z:http://diepresse.com/home/kultur/news/1305913/Elektra-trifft-den-Ton-der-Tragoedie
  • 3. Život Hugo von HofmannsthalaHugo von Hofmannsthal se narodil 1. února 1874 ve Vídni jako syn ředitele Vídeňské bankya Anny Fohleutner. V líbánkách přišla rodina o své peníze a proto musel už brzy vydělávatsvoje peníze. Sám se viděl jako katolický aristokrat a nechával se strhnout i k protižidovskýmpoznámkám. Chodil na elitní gymnázium, kde také brzy začal psát básně ovlivněnéNietzschem. Z důvodu, že jako žák nesměl publikovat své básně vydával pod pseudonymyLoris, Loris Melikow nebo Theophil Morren v časopise Die Presse. Během krátké doby patřilk literární skupině Jung – Wien. V roce 1891 poprvé potkal spisovatele Stefan George, kterýovlivňoval jeho pozdější díla. V roce 1892 šel dobrovolně do vojny a služby měl v Brně av Hodoníně. Roku 1900 se seznámil s Richardem Straussem a o rok později dne 1. 6. 1901 seoženil s Gertrud Schlesinger. Roku 1907 převzal redakci lyrický oddíl v časopise Morgen, sedlet později vypukla válka, kdy byl povolán do služby, ale jeho zdraví už bylo choré, tak sizískal umístění v ministerstvu vnitra. Skončením války 1918 skončila také dunajskámonarchie, což bylo pro Hofmannsthala šok, jakožto patriot, ze kterého se nikdy pořádněnevzpamatoval. Roku 1919 byl dokonce nominován na Nobelovu cenu za literaturu anadcházeli i tři další, ale nikdy ji nedostal, převážně kvůli švédskému spisovateli PerHallström, který pronesl, že je nestydatý (např. v díle Der Rosenkavalier). Deset let později13. 7. 1929 se zastřelil jeho syn Franz, který nebyl umělecky nadán a nikde nezůstal dlouzezaměstnán. Hofmannsthal zemřel dva dny později, tedy 15. 7. 1929, když byl na cestě napohřeb svého syna. Přihodila se mu mrtvice.Hugo von Hofmannsthal a jeho dílaHugo von Hofmannsthal toho ve svém životě napsal hodně, zde je přehled jeho nejznámějšíchděl a v jakém roce byly vydány. Z důvodu, že ne všechny povídky byly do češtiny přeloženyse zachovaly originální názvy.
  • 4. Analýza povídky ‚‚Das Märchen der 672. Nacht‘‘ z hlediska naratologiePři názvu ‚‚Pohádka 672. noci‘‘ člověk očekává, že bude číst povídku s typickými znakypohádky. Totiž, že pohádka začne ‚‚Bylo nebylo,…‘‘ a popíše cestu hrdiny, který si musívšechno vybojovat a nakonec si vezme princeznu. Dále si člověk díky číslovce 672 vzpomenena pohádku Tisíc a jedna noc.Jakmile si něco málo zjistíme o autorovi je jasné, že se nebude jednat o klasickou pohádku.Schnitzler ve svém dopise jednou psal, že tato povídka není pohádka a ke konci dokonce spíšepopisuje noční můru. Na první pohled to také pohádka není, protože hlavní postava (kupeckýsyn) už vše má a nemusí si nic vybojovat.Podíváme – li se do slovníku dozvíme se, že existují dvě možnosti, jak a o čem se dá psátpovídka.‚‚Slovník poukazuje na dvě zásadně jiné možnosti využití: 1. Může se povídat o skutečných nebo vymyšlených událostí. 2. Může se povídat v rámci každodenní řeči nebo v rámci poetické řeči.Povídky se tím pádem s pomocí znakových párů <skutečné vs. fiktivní> a <poetická řeč vs.nepoetická řeč> dají rozlišit tak, že vzniknou čtyři různé kombinace.‘‘To jediné co tato povídka má s pohádkou společného jsou její příznaky. Pohádky se píšípomocí poetické řeči a jednají o vymyšlených událostí.V první části povídky se čtenář dozví, co se do teď vše událo, z tohoto důvodu autor použilminulý čas. Na začátku použije autor zkrácení, aby urychlil tempo vyprávění. Zkráceně sedovíme, že už nemá rodiče a že se ve 25 letech stáhl ze společnosti. Také vytváří čím dálsilnější vztah ke všem vzácným věcem v domě.‚‚Ba, krása koberců a tkanin a hedvábů, vyřezávaných a vykládaných stěn, lustrů i kovovýchpánvic, skleněných i hliněných nádob nabývala pro něho takového významu, o jakém předtímneměl tušení. Zároveň ale pociťoval i malichernost těchto věcí.‘‘‚‚Nicméně pociťoval nicotnost všech těchto věcí, stejně jako jejich krásu; nikdy ho nadlouhoneopouštěla myšlenka na smrt a často ho napadla mezi rozesmátými a hlučnými lidmi, častov noci, často při jídle.‘‘Smrt považuje za něco krásného a osvobozujícího. Brali bychom jeho tvrzení za pravidlo,musel by svoji smrt už očekávat, protože jeho dům už je hotov.‚‚Říkal si: ‚‚Když bývá dům hotov, přijde smrt,‘‘ a už ji viděl, jak pomalu kráčí po palácovémmostě neseném okřídlenými lvy a vedoucím k dostavěnému domu, naplněnému bájnouživotní kořistí.‘‘V tomto případě, bychom očekávali, že bude žít úplně sám čekající na smrt, ale on si čtyřisluhy ponechal, protože je měl moc rád.‚‚Většinu místností v domě pozamykal a propustil sluhy i služky kromě čtyř, kteří mu svouoddaností a celou povahou přirostli k srdci.‘‘Jako první se popisuje stařena, kterou si ponechal, protože mu hlasem připomínala vlastnímatku a dětství.‚‚Ale měl ji rád, protože byla v domě odjakživa a provázela ji vzpomínka na vlastní matku ana vroucně milované dětství.‘‘
  • 5. Druhé služce není ani patnáct let, která už zkoušela se zabít. Kupecký syn neví, jak se má k níchovat, protože je hodně uzavřená a protože se na něho ledově a zle dívá.‚‚Pojednou rozevřela oči, ledově a zavile na něho pohlédla, a přemáhajíc bolest, se sevřenýmirty se otočila ke zdi,…‘‘Jako další se čtenář dozvídá, jak kupecký syn zaměstnal svého sluhu. Tento sluha hoobsluhoval při večeři, která byla uspořádaná vyslancem perského krále. Kupecký syn byl takfascinován jeho zdvořilostí a obezřetností, že byl rád ho zaměstnat. Skrz dalšího chování sikupecký syn k němu vytvořil náklonnost.‚‚Jediného sluhu, kterého se rozhodl mít v domě, poznal, když kdysi večeřel u vyslance,kterého měl v tom městě perský král. […] Projevoval svému pánovi vzácnou oddanost,předcházel jeho přáním a mlčky uhadoval jeho libosti i nelibosti, takže pán na něm stále vícelpěl.‘‘Jako poslední se popisuje starší dívenka z těch dvou mladších. Obsluhuje ho při jídles miskami ovoce nebo pečiva a kupecký syn byl její krásou lehce okouzlen.‚‚…; ale neboť ji vídal zblízka a denně, zaujala ho nesrovnatelná krása jejích víček a jejích rtůa vláčné, neradostné pohyby jejího krásného těla mu byly záhadnou mluvou uzavřeného,podivného světa.‘‘Tady už je znát odcizený způsob vypravěče. Čtenář neví, jak se sluhové jmenují a taky neví,proč se patnáctiletá dívenka chtěla zabít, nebo proč se kupecký syn stáhl ze společenskéhoživota. Můžeme se domnívat, že to souvisí se smrtí jeho rodičů, že tu smrt ještě nedokázalzpracovat, nebo dokonce zatím zkoušel ignorovat.Ke konci první části povídky se dozvídáme, že v létě bydlí v letohrádku. Tento letohrádek jeobklopen horami a kupecký syn si často venku čte a přitom cítí pohledy svých sluhů, což hoznervózňuje. Zároveň je ale cítí víc žít než sám sebe a pociťuje i velký strach, když nejsoupoblíž.‚‚Cítil jejich život silněji a naléhavěji než vlastní. […] Naprosto zřetelně jako v tíživém snucítil, jak oba staří každou hodinou žijí jen smrti v ústrety, a to nezadržitelným, tichýmproměňováním svých rysů a celého svého výrazu, jež tak dobře znal; a jak se obě dívenkyvžívají do pustého a rovněž nedýchatelného života. […] Když však jim býval docela blízko,jeho úzkost tak zhasínala, že pozapomínal na to, co bylo.‘‘Zároveň autor popisuje, jak ho starší dívenka naplňuje touhou ale ne žádostí.‚‚Vůbec věděl, že ho krása jeho služky naplňuje touhou, ale nikoliv žádostí, proto také zrakemna ní nikterak neprodlel…‘‘Druhá část povídky je psaná v přítomném čase. Jeho sluha je v dopise obviňován z nějakéhoohavného činu, když sloužil u vyslance perského krále. Kupeckého syna to hodně rozčiluje arozhodne se jít do města k domu, kde vyslanec perského krále bydlí, protože doufá, že zjistí,kdo je pisatelem dopisu.‚‚Pisatel nejasně obviňoval sluhu kupcova syna, že v domě svého dřívějšího pána, perskéhovyslance, spáchal ohavný zločin.‘‘‚‚Chodil sem a tam a zlostí a rozčilením byl tak dopálen, že shodil plášť i pás a dupal ponich.‘‘U domu vyslance potkal jenom kuchaře a starého pisatele. Proto se kupecký syn rozhodl najítsi nocleh, protože jeho dům je zamčený. Při hledání noclehu přijde do vedlejší ulice a tamnarazí na obchod klenotníka. Ve výloze zahlédl šperk ze zlata.
  • 6. ‚‚Pojednou zahlédl staromódní šperk ze zlatého plíšku, zdobený berylem, který mu jaksipřipomínal stařenu.‘‘Vstoupil do obchodu klenotníka, aby koupil zlatý šperk s berylem pro stařenu a vzpomněl sina starší dívenku, které chtěl koupit zlatý řetízek.‚‚A také mu prolétlo hlavou, že by bylo hezké spatřit na té šíji tenký zlatý řetízek, mnohokrátovinutý, dětský a přece připomínající pancíř.‘‘Je nápadné, že do obchodu klenotníka vstoupil kvůli stařeně a do nízkého pokoje kvůli staršídívence, odkud také viděl zahradu se skleníky. Nápadné také je, že čtenář ví, že kupecký synneumí jezdit na koni i když to bylo pro tehdejší dobu typické.‚‚…, každý zvlášť, do něho zabalil a kupecký syn přitom náhodou přistoupil k jedinémunízkému zamřížovanému oknu a vyhlédl ven. Spatřil pěkně udržovanou zelinářskou zahradu,zřejmě náležející k sousednímu domu, jejíž pozadí tvořily dva skleníky a vysoká zeď.‘‘Klenotník ho zavede do zahrady se skleníky a kupecký syn hned vstoupí do prvního skleníku.I zde je opět použito zkrácení, aby byla už tma.‚‚Hned se kupecký syn pustil podél zdi k nejbližšímu skleníku, vstoupil dovnitř a našel tamtakovou hojnost vzácných a zvláštních narcisů a sasanek a tak nezvyklé, zcela neznámélistoví, že se ani vynadívat nemohl. Nakonec však pohlédl vzhůru a zjistil, že slunce zatím,aniž si toho všiml, za domy nadobro zapadlo.‘‘Vyšel ze skleníku ven a chtěl se skrz sklo kouknout do druhého skleníku. Kupecký syn selekl, protože někdo měl obličej přitisknutý ke sklu druhého skleníku. Když se podíval znova,lekl se opět, protože dítě vypadalo jako jeho patnáctiletá služka.‚‚Děcko, které na něho nehnutě a zlovolně hledělo, podobalo se totiž nepochopitelněpatnáctiletému děvčeti, které měl v domě.‘‘Z nějakého důvod šel do skleníku, ve kterém bylo to malé dítě, a vzal holčičku do náruče, alehned ji pustil, jakmile si vzpomněl na vlasy své služky, kterému se dítě podobalo.‚‚Na chvilku ho strach přešel, jak děvčátku hladil krátké jemné vlásky. Rázem si všakvzpomněl na vlasy děvčete doma, jednou se jich dotkl, když smrtelně sinalá se zavřenýmaočima ležela na lůžku, a znovu mu přeběhla po zádech hrůza, jen ruce uškubl.‘‘Chtěl malému děvčátko dát pár stříbrných mincí, ale ona je hodila na zem a odešla zeskleníku. Kupecký syn chvíli čekal, aby poté taky vyšel, ale dveře byly zamčené. Ale vzápětíuviděl dveře na druhé straně skleníku a otevřel je. Nyní byl venku ze skleníku a byl hnedobklopen zídkou. Cítil se opět lapen, ale v zídce byla díra a potom vstoupil na prkno, kterévedlo k domu, které bylo naproti. Rychle na prkno vstoupil, ale vzápětí si uvědomil, že je podním vysoká propast. Došel ke dveřím na druhé straně a skončil na tvrdé zemi. Unaven šelulicí a doufal, že najde nocleh. Z jeho myšlenek ho vytrhl smrad a začal zkoumat, odkudpochází. Smrad pocházel z kasárenského dvora, kde byly vojáci, kteří čistili podkovy koní adalší vojáci, kteří tahali pytle s pečivem. Přiblížil se k jednomu koni, které se na něho zlekoukali mezitím, co hledal zlaťáky. Nakonec nerozhodně hodil koni zabalený šperk pod nohy.Zde je nyní ta situace, že se nikdy neučil jezdit na koni a proto neví, jak se v blízkosti koňůchovat. Skloní se, aby zvedl šperk, a přitom ho kůň kopne kopytem do slabin. Vojáci hoodnesou do pokoje, odeberou mu všechny cennosti a nechají ho tam ležet. Když se vzbudív pokoji, nadává na své sluhy, že oni ho k těm všem mukám dovedli. Nyní, kdy doopravdyumírá, už smrt nepovažuje za něco krásného a osvobozujícího, ale má strach a pociťuje inenávist vůči svým sluhům a dokonce nenávidí svůj způsob života.
  • 7. ‚‚Naplněn hořkostí hleděl strnule zpátky do svého života a zapíral všechno, co mu předtímbylo milé. Svou předčasnou smrt tak nenáviděl, že nenáviděl i svůj život, protože ho semdovedl.‘‘Čtenář nemá pocit, že kupeckého syna zná, protože von Hofmannsthal využil externífokalizaci. To znamená, že vypravěč říká míň, než postava ví nebo pociťuje. Z tohoto důvodunemá čtenář ke kupeckému synovi ‚‚vztah‘‘. Hugo von Hofmannsthal potřebuje vypravěče,protože vypráví o vymyšlených událostech a protože byly velké diskuze, že autor fiktivníhotextu schválně lže.‚‚Fiktivní povídka se zaměřuje jak v imaginárním i ve skutečném kontextu na čtenáře apředstavuje ‚‚sdělenou komunikaci‘‘ (Janik, Kommunikationsstruktur, str. 12) […] Autorvytváří věty, které jsou sice skutečné, ale neautentické - proto je nemůžeme chápat jakotvrzení autora. U fiktivního vypravěče chápeme ty stejné věty jako autentické, ale imaginární– protože jsou tvrzeny od vypravěče, ale jenom v rámci imaginární komunikační situaci.‘‘To znamená, že v podstatě jenom citování vypravěče, autor netvrdí něco, co není pravda.V první části autor využil případ dřívějšího vypravěče, ale v druhé části povídky využilsoučasného vypravěče. Z toho vyplývá, že se jedná o heterodiegetického vypravěče, protoženepatří k postavám svého příběhu.Povídka se vypráví v jedné formě anachronie, přesněji řečeno o analepsi.‚‚…: Ve způsobu analepse se dodatečně vypráví o příhodě, která se stala v dřívějšímokamžiku, než ke které už ve vyprávění došlo;…‘‘Hugo von Hofmannsthal patří určitě k těm zajímavým autorům, kteří se svými tématy liší odostatních. Skoro ve všech jeho dílech probírá téma smrt a i divadelní hra Elektra, která sehraje dodnes má tajemnou kulisu.‚‚Tento obraz člověku vyrazí dech, i když je vše velkorysé, vyvolá klaustrofobii. Přes celépodium Burgtheatru postavil Olaf Altmann tmavě-šedou zeď. Veprostřed je od úplně shora aždolů dva metry nad zemí mezera, lehce nakloněná, jakoby ta ustrašující místnost vedla dokrypty.‘‘