• Share
  • Email
  • Embed
  • Like
  • Save
  • Private Content
C ciz seminar cktzj 2010 priloha
 

C ciz seminar cktzj 2010 priloha

on

  • 261 views

 

Statistics

Views

Total Views
261
Views on SlideShare
261
Embed Views
0

Actions

Likes
0
Downloads
1
Comments
0

0 Embeds 0

No embeds

Accessibility

Categories

Upload Details

Uploaded via as Adobe PDF

Usage Rights

© All Rights Reserved

Report content

Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
  • Full Name Full Name Comment goes here.
    Are you sure you want to
    Your message goes here
    Processing…
Post Comment
Edit your comment

    C ciz seminar cktzj 2010 priloha C ciz seminar cktzj 2010 priloha Document Transcript

    • Dobrý den.Jmenuji se Josef Zemek, jsem z Prahy ajsem učitel češtiny (na střední škole).A Vy?* Program seminářeÚvodMluvniceSlovní zásobaJazykové funkceČteníPsaníSociokulturní minimum* ÚVOD Základní řečové dovednostiposlech
    • čtení s porozuměnímmluvenípsaníinterakce*Společný referenční evropský rámec pro jazyky co musí a co ještě nemusí umět začátečník   sebehodnocení  testování* MLUVNICEČeština - bohatá flexe  volný (nikoli libovolný)slovosled. nelze zaručit porozumění a produkci textu jennaučením souboru slovíček a frází.Student na úrovni A1 má:• být schopen rozumět jednoduché komunikačnísituaci, kdy mluvčí užívá různé tvary týchž slov(např. užitím pádových či osobních koncovek);• umět použít několik základních gramatickýchstruktur a porozumět jim;
    • • umět vytvořit několik základních typů větDoporučení:• zohlednit mateřský jazyk studenta• zohlednit rozdíly přístupu k výuce mezi Slovany aNeslovany• respektovat, že se jedná o studentův první kontakt sčeštinou, popř. s flexivním jazykem vůbec• naučit studenta vycházet ze slovníkového tvaru• výuku usnadní znalost základní mluvnické terminologie(ne předem);• uvědomit si, že cílem studenta úrovně A1 je dosáhnoutzákladní komunikační kompetence, ne si osvojit jmennoua slovesnou flexi;• z dubletních tvarů vybírat tvary progresivní afrekventovanější Požadavky na osvojení - A1Tvarosloví• existence jmenného rodu, čísla (i shody) a pádu (aktivně1., 2., 4. pád; některé tvary zájmen, dále základníčíslovky a některé řadové, popř. neurčité číslovky (kolik,několik, hodně, málo);• časování; podmiňovací způsob – jen fráze chtěl/-la bych);ne trpný rod• neohebné slovní druhy – některá příslovce (dobře, málo,kde), částice (ano, ne, možná) a citoslovcí (haló, pardon,pst) předložky, hlavně které se 2. a 4. pádem, a vybranéspojky (např. a, nebo, ale);Skladba - převážně jednoduché věty nebo souřadnásouvětí s výše uvedenými spojkamiSlovotvorba - přechylování zejména ženských příjmení(Vozák – Vozáková, Černý – Černá) a některých obecnýchjmen (prodavač – prodavačka, přítel – přítelkyně, číšník –
    • číšnice)Zásady při výuce gramaticky• postupný výklad (parcelace)• vhodné zjednodušení (např. Sloveso chodit znamená „jítčasto“ - Český den.• respektovat obtížnost a návaznost gramatických jevů(např. 1. pád j. č. před 4. pádem j. č.; časování slovespojících se se 4. pádem v přítomném čase předosvojováním tvarů 4. pádu u podstatných jmen);• ukázat mluvnický jev v konkrétní funkci;• začlenit aktivní nácvik gramatického jevu do všechdovedností;• učit studenty základním frázím a jednoduchým dialogůmobsahujícím probíranou gramatickou struktur, nazpaměť;• využívat k procvičení či opakování gramatického jevuher.Možné postupy výuky• indukce - žák v textu vyhledává podle návodu/radyvyučujícího nový jev;• prezentace - představení jevu – jeho funkce, užití vkomunikačních situacích, poté jeho forma;• nácvik - nejprve pasivní – vyhledávání v psaném textu,porozumění poslechovému textu obsahujícího daný jev,výběr správné formy z nabídky atd.;• produkce Opakování 4. pádu – procvičení formy a upevněnísloves, která se se 4. p, pojí.Vyučující: Dám si kávu.Student 1: Dám si kávu a čaj.Student 2: Dám si kávu, čaj a ovoce.Student 3: Dám si kávu, čaj, ovoce a minerálku.Obtíže při osvojovánípsychologické
    • • strach z komunikační chyby a neúspěchu• pochybnosti o správnosti• neochota vystupovat před kolektivem;• stres při opakovaném opravování vyučujícím;• mýtus o vysoké obtížnosti české mluvnicejazykové• neexistence ekvivalentního jevu ve studentověmateřštině• jiná funkce obdobného gramatického jevu v žákověmateřštině• negativní vliv studentovy mateřštiny, ve které danýgramatický jev existuje užívá jiné formy• záměna/zmatení gramatických jevů, např. tvarů 2. p. a4. p.Sestavování slovesných tvarůjá griluj u my griluj emety griluj eš vy griluj eteon griluj e oni griluj ouMůžeme doplnit: ona, ono, ony, ona a koncovku -í.Pro budoucí čas může tabulka vypadat takto:já budu grilovat my budeme grilovatty budeš grilovat vy budete grilovaton bude grilovat oni budou grilovatPro minulý čas:já jsem spal my jsme spal ity jsi spal a vy jste spal yon spal o oni spal a
    • VARIACE: - koncovky lze k slovesným tvarům připojit- při výuce podmiňovacího způsobu místo jsem, jsi...napíšeme bych, bys...Skladba – doplníme zájmena se, si;ukážeme změnu slovosledu při vynechání podmětu.já si jsem myl my jsme si myl i bratraty sis jsi myl a vy jste myl y hlavuPetr ses myl o oni se myl a auto SLOVNÍ ZÁSOBAStudent má:• vybavit si pohotově lexikální jednotky, poznat je přirecepci i produkci• ovládat strategie rozšiřování své slovní zásobu• mít takovou aktivní spisovnou slovní zásobu, kterou sidokáže účelně, rychle vybavit a použít ji se zřetelem kjazykové funkci• umět kompenzovat svůj nedostatek v oblasti slovnízásoby• být si vědom vztahů mezi jednotkami slovní zásoby aumět s nimi pracovat.Je nutné, aby rodilý mluvčí při komunikaci se studentemna úrovni A1:• používal jen spisovnou slovní zásobu• přizpůsobil slovní zásobu studentově úrovni znalostičeštiny• měl zkušenosti s komunikací s cizinci na úrovni A1.Nelze opomenout morfologickou charakteristiku slova(především slovní druhy), popř. rozdíl mezi spisovnou anespisovnou formou slova;Slova z nespisovné slovní zásoby okomentujeme (např.
    • stylový příznak), ale studenty je neučíme. Prezentace nové slovní zásoby• přímo (při cvičeních zaměřených na slova spojená sdaným tématem)• zprostředkovaně (při nácviku jiných dovedností)verbálně - opisem (dialog, mini-drama, přečtení slovníkovédefinice) - prezentací systémových vztahů ve slovní zásobě(synonyma, antonyma) - základní znalostí slovotvorby (přípona -árna označujemísto, např. kavárna, cukrárna) - odhadem významu z kontextu (např. z příběhu) - překladem do rodného jazykaneverbálně - pomocí obrázků, ilustrací, piktogramů, dopravníchznaček, čísel a znamének - ukázáním konkrétního předmětu - ztvárněním významu gesty, mimikou, pantomimou - ztvárněním zvukem (např. sloveso bolet - au) Upevňování• aktivity podporující dovednost identifikovat slovo, např.opakované vyslovování, poznávání a vyhledávání slov vtextu, zapisování na tabuli, odhad významu z kontextu,hledání ve slovníku;• činnosti podporující dovednost užít slovo ve větě, např.tvoření minidialogů, scének s novou slovní zásobou,tvoření slov podle vzoru, doplňování slov do vět,obměňování slovních spojení, vět, frází, pojmenovánískutečných předmětů nebo předmětů na obrázku;• aktivity podporující sémantické kompetence studenta,např. seskupování slov podle významu nebo na základěasociací, tvoření
    • - uzavřených řad (světové strany, oblečení apod.), - otevřených řad (město – budovy, slovesa, zvuky), - výběr slov, které logicky nepatří do určité řady; Doporučení• snáze si pamatujeme slova spjatá tematicky avýznamově• nejdůležitější slova necháme studenty napsat, pečlivě tokontrolujeme• v hodině prezentujeme jen velmi omezený počet novýchlexikálních jednotek určených k aktivnímu osvojení• internacionalismy pomáhají při odhadu významu slova(neplatí u Číňanů a Severokorejců)• konfrontujeme rozdílnou výslovnost a pravopis slova;• rozvíjíme dovednost odhadu významu slova tím, žestudenty seznamujeme pasivně s analogií slovotvornýchprostředků (význam předpony, přípony atd.) aslovotvorných způsobů (odvozování, např. učit-učitel, řídit-ředitel). Obtíže při osvojováníPsychologické:• strach z nedorozumění• nejistota;• neschopnost delší zvýšené míry koncentrace přikomunikaci v cizím jazyce• stresJazykové:• vícevýznamovost, kulturní konotace, omezenáspojitelnost slova s jinými na základě kontextu• interference, např. pro jedno slovo v češtině existujevíce slov ve výchozím jazyce a obráceně (paronymie,blízká forma slov, odlišný význam, např. řád – řad, a
    • homonymie, totožná forma, odlišný význam, např. mít –mýt). JAZYKOVÉ FUNKCE= vhodné využití jazykových prostředků za účelemdosažení konkrétních řečových cílů v rámci komunikačnísituace. Student je schopen rozpoznat záměr partnera asoučasně formulovat vlastní promluvu, aby dosáhl svéhokomunikačního cíle. Student na úrovni A1 má• být schopen rozpoznat základní komunikační záměrpartnera při komunikaci• být schopen rozpoznat formální a neformální komunikaci• prostřednictvím osvojených jazykových funkcíformulovat svůj záměr• kompenzovat své jazykové nedostatkyJe nutné, aby rodilý mluvčí v komunikaci se studentem naúrovni A1:• měl zkušenosti s porozuměním u studentů na úrovni A1;• pečlivě a zřetelně vyslovoval, mluvil pomaleji a s delšímiodmlkami;• mluvil spisovně• svou promluvu formuloval jasně a jednoduše;• v případě potřeby byl schopen svou promluvupřeformulovat, zopakovat její podstatné části či ji upřesnit;• byl schopen komunikaci řídit, usměrňovat a udržovat; Zásady při výuce jazykových funkcí• varianty pro realizaci jazykové funkce nacvičujeme v
    • rámci konkrétní komunikační situace;• zaměřujeme se na jednu komunikační situaci;• postupné rozvíjení jazykových funkcí (v rámci konkrétnísituace nejprve lektor vybere základní jazykové funkce,které bude v dalších hodinách opakovat a rozvíjet), tj.nácvik v cyklech. Obtíže při osvojováníFyziologické - vady sluchu, zraku, mluvidel, rukouPsychologické:• strach z chyb• stres vyvolaný častějším opravováním chyb učitelem• ostych nebo nechuť předvádět se• obava z neúspěchu, z nedorozumění a ze společenskéhofaux pas na základě odlišných sociokulturních aindividuálních zvykůJazykové:• interference• nedostatečné zvládnutí jazyka• obtíže vyplývají z propojování několika aspektů realizacejazykových funkcí najednou. ČTENÍ Student na úrovni A1• má být schopen přečíst s porozuměním krátkájednoduchá sdělení týkající se základních oblastí jehoživota, jejich obsah bývá předvídatelný• dokáže vyhledat známá jména, slova a základní fráze vjednoduchých tištěných textech, podle potřeby se dokáževracet zpět• rozumí základním písemným pokynům, instrukcím aupozorněním• dokáže zhruba pochopit obsah jednoduché psané
    • informace a popisů, zejména má-li také vizuální oporu Je nutné, aby rodilý mluvčí při písemné komunikaci sestudentem na úrovni A1 používal tištěné texty. Zvládnutí náležitého čtení v cizím jazyce na úrovni A1 umožňuje• adaptovat se v českém prostředí (např. porozumětjednoduchým nápisům na nádraží, v obchodě);• vyhledávat si a zpracovávat potřebné informace vpsaném textu (např. základní orientaci v inzerátech). Požadavky na osvojeníŽák si musí nejprve osvojit grafický systém češtiny.Předpokládá se, že student má takové základní čtenářskédovednosti, aby dokázal:• identifikovat v textu známá slova;• využívat různá vodítka pro lepší orientaci v textu (např.obrázky, členění do odstavců, typografickou úpravu,titulky);• rozpoznávat důležité i méně významné informace. Dva způsoby čtení• tiché čtení s porozuměním – většinou až u doplňkovýchtextů• hlasité čtení – jeho primárním cílem je většinou jennácvik správné výslovnosti, nikoli rozvíjení dovednostičtení; k nácviku slouží především texty výchozí. Výběr materiálu k osvojováníV učebních materiálech češtiny pro cizince se setkávámev zásadě s těmito typy textů:• texty výchozí – na začátku lekce, slouží obvykle kprezentaci a nácviku nových jazykových prostředků; lze je
    • však využívat i primárně ke čtení, např. Czech Express,Basic Czech• texty doplňkové – slouží primárně ke čtení, opakujíznámý materiál, nová slova uvádějí v kontextu.• neupravené, autentické texty, se kterými se student naúrovni A1 může běžně setkat (jídelní lístky, jízdní řády,informační letáky).• upravené texty Při nácviku čtení na úrovni A1 není vhodné• zařazovat některé typy autentických textů, např. texty ztištěných médií (obsahují celou flexi)• číst texty pro děti – jejich slovní zásoba není častá anení v reálném životě použitelná• pracovat s e-maily bez diakritiky. Při výběru textů ke čtení na úrovni A1 musíme posoudit• jejich přínos a vhodnost – vybíráme texty orientované nakonkrétní situace ze života• lingvistickou obtížnost – volíme texty s jednoduchousyntaktickou strukturou• vhodný rozsah – pracujeme s kratšími, informačně nepříliš zatíženými texty• lexikální dostupnost – volíme texty, jež neobsahujímnoho neznámých slov (nová slova by měla tvořitpřibližně 5 % všech slov v textu); velké množstvíneznámých slov textu může být pro studenta demotivující• pracujeme jen s typy textů, které je žák s to zvládnout. Proces osvojováníEtapy procesu porozumění u (tichého) čtení:a) identifikace písmen, utváření spojení hláska-písmeno;b) spojování grafické formy slova s představou zvukovéhoekvivalentu;
    • c) identifikace významu jednotlivých slov;d) postižení vztahu mezi slovy, jazykové porozumění.Při osvojování dovednosti čtení musí student zvládnouttechniku čtení a porozumění čtenému.Zejména v počátcích výuky je nutné nacvičovat předevšímtyto základní techniky čtení a současně rozvíjet dovednostporozumění čtenému textu (to od sebe nelze zcela oddělit). Techniky čtení• orientační čtení (zběžné porozumění textu; cílem jepostihnout celkový smysl textu, např. student na úrovniA1 by měl z pozvánky vyrozumět, kdo, kam a proč ho zve);• selektivní čtení (vyhledávání potřebných informací ztextu, např. vyhledávání základních údajů o nějaké osobě).U studentů na úrovni A1 nepředpokládáme úplnéporozumění celému textu, klademe důraz především nato, aby byl schopen:• vyhledávat cíleně požadované informace (zejména očase, ceně, místě konání, o místě aktuálního pobytuautora textu atd.)• identifikovat v textu známá slova. Hlavní zásady při výuce čtení• nejprve nacvičujeme základní techniky čtení (orientační,selektivní);• seznamujeme studenty s různými typy textů, učíme jetak současně strategiím předvídání obsahu (např. upohlednic, formulářů);• rozvíjíme schopnost porozumění textu (např.porozumění významu slov z kontextu, práce se slovníkem
    • );• důraz na čtení s porozuměním• nácvik čtení s porozuměním zařazujeme do každé lekce;• čtení zadáváme také za domácí úkol a ověřujemeporozumění ve třídě; Jeden z možných postupů výuky čtení s porozuměníma) předtextové činnosti• motivovat studenta ke čtení textu;• aktivizovat vhodné jazykové prostředky (např. studentyseznámíme předem se slovní zásobou pomocí obrázků,necháme je hledat nová slova ve slovníku, upozorníme jena určité mluvnické jevy);b) činnosti při čtení• v začátcích je třeba, aby studenti text nejprve slyšeli(příp. aby ho vyučující přečetl nahlas), zejména proto, abysi studenti dokázali spojit grafickou podobu textu sezvukovou;• v začátcích preferujeme hlasité čtení (studenti čtou saminahlas, nejprve větu za větou, poté souvisle celý text);• později přecházíme ke čtení s porozuměním a učímestudenty jednotlivým technikám a dílčím dovednostemzaměřeným na nácvik porozumění psanému textu;c) potextové činnosti - ověřují, zda a do jaké míry žáktextu skutečně porozuměl.Ve výuce lektor hlavně studenty naučí základní technikyčtení, tiché čtení (porozumění čtenému) dáváme spíš jakodomácí úkol. Obtíže při osvojováníFyziologické - vady zraku (při vnímání/recepci);Poruchy učení - dysgrafie, dysortografie;
    • Psychologické• nedostatečná motivace ke čtení;• strach z neporozumění textům obsahujícím neznámáslova;Jazykové• neúplná a nedokonalá znalost jazyka; nedostatečnéosvojení si abecedy;• špatné návyky při čtení, např. neustálé překládáním domateřského jazyka – skutečné porozumění čtenému textuje stav, kdy je žák s to porozumět čtenému bez překládání PSANÍ Student na úrovni A1 má ovládat• psaní jednoduché věty s určitým komunikačním cílem.• českou abecedu a základní pravidla psaní• opis jednotlivých slov a krátkých textů podle vzoru• potřebné jazykové prostředky – slovní zásobu,gramatiku, jazykové funkce• určité zvyklosti, které vyžaduje psaná forma sdělení• kompenzační strategie psaní.Současně je ale nutné, aby rodilý mluvčí v písemnémstyku se studentem na úrovni A1 toleroval nedostatky,které se mohou projevit ve ztvárnění písma, v pravopise, vgramatice i ve slovní zásobě, ve formálních zvyklostechpro psané projevy v češtině. Požadavky na osvojeníPokud student na úrovni A1 latinku neovládá, musí:• se naučit rozlišovat jednotlivá písmena české abecedy(jak tiskací, tak psací);• zvládnout náležitý tvar českých písmen primárně vtiskací podobě, pokud to je možné a účelné, pak i tvary
    • psacího písma;• se seznámit s dalšími charakteristikami českéhografického systému.Než žák začne psát, musí umět: musí být schopen:• zaznamenat jednotlivá slova (např. kvůli jejich vyhledáníve slovníku);• zapsat krátký text přiměřené jazykové úrovně podlediktátu.V rámci zvládnutí vlastní psané produkce v češtině musístudent umět:• vyplnit formulář se základními osobními údaji;• napsat jednoduché údaje o sobě, o tom, kde žije, codělá;• napsat krátký jednoduchý text na pohlednici, blahopřáníapod.;• napsat nebo zaznamenat jednoduchý vzkaz;• sepsat jednoduchou žádost. Tři základní přístupy k výuce psaní• věnují procvičování psaní menší pozornost, student neníveden k systematickému nácviku -• procvičují především grafický systém v souvislosti sosvojováním jazykových prostředků• zaměřují se na nácvik psané produkce podle SERR• zaměřují se pouze na nácvik psaní Hlavní zásady při nácviku grafického systému a psaní• začínáme s nácvikem malých tiskacích písmen• poté nacvičujeme velká tiskací, případně i oboje psacípísmena;• pak žáci opisují podle vzoru celá slova a fráze;• pak opisují jednotlivá slova do vynechaných koloneknapř. do formulářů, podle přiloženého vzoru či fráze, např.
    • blahopřání;• nakonec píší vlastní texty.• psaní učíme pomocí různých cvičení (i těch, kteráprimárně na psaní zaměřena nejsou – zapisování novéslovní zásoby, výuka gramatiky, zápis při poslechu apod.).Vyučující by měl důsledně opravovat psané textystudentů, dávat jim vždy předtištěné vzory, ve kterýchjsou slova, fráze zapsány správně.Upozornění:• je nežádoucí, aby si studenti psali poznámky při výucepomocí svých fonetických záznamů (svou fonetickoutranskripcí, např. na bázi svého mateřského jazyka),protože pak nemohou využívat výhody psané komunikace– vyhledat si neznámé slovo ve slovníku, požádat o pomocrodilého mluvčího apod.• zvládnutí psacího písma je často vyučujícímipřeceňováno, studenti na úrovni A1 by se je měli spíšenaučit číst, pokud nemají nutné důvody k aktivnímuosvojení jeho podoby. Možný postup výuky psanía) výklad/vnímání• předkládáme studentům adekvátní psané vzory;• předkládáme texty psané psacím i tiskacím písmem);b) nácvik – doporučené aktivity• kopírování písmen, slov, vět, krátkých textů;• doplňování písmen, slov, vět, krátkých textů;• diktáty slov, vět, krátkých textů;• různá cvičení, která aktivizují potřebné jazykovéprostředky včetně jazykových funkcí;• různá reprodukční cvičení, která se zaměřují na imitacipsaných vzorů;• psaná produkce a její rozbor;
    • c) opakování - zaměřujeme se hlavně na jevy, jež žákůmčiní největší potíže, cvičení střídáme a zařazujeme je vkaždé hodině. Obtíže při osvojováníPoruchy učení - dysgrafie, dysortografiePsychologické• povahové, osobnostní rysy studenta• věk studenta• nejistota• strach z neúspěchu, nutnost vyrovnat se s potížemi• neochota prezentovat své psané texty před ostatnímiJazykové• jiný tvar písmen ve srovnání s rodným jazykem studenta– ne všechny druhy grafického záznamu vycházejí zabecedního principu, nebo že zachycují pouze souhlásky;je tedy nutno studenta seznámit s tvary písmen (tištěnýchi psaných rukou)• nezvládnutí dalších prvků grafického systému• nezvládnutí potřebných jazykových prostředkůJiné• nevhodné pomůcky ke psaní• nevhodné prostředí, např. špatné osvětlení. SOCIOKULTURNÍ MINIMUM Student na úrovni A1 má• ovládat základní společenské normy se zřetelem kzákladním komunikačním situacím• tyto normy umět využívat v běžných situacíchkaždodenního života (např. při nakupování)• dokázat kompenzovat eventuální nedostatky.
    • Současně je ale nutné, aby rodilý mluvčí v komunikaci scizincem:• projevoval tolerancei v případě narušení některýchspolečenských norem;• byl vstřícný při komunikaci s cizincem, tj. mluvilzřetelně, pečlivě, jasně a s delšími odmlkami;• měl určité zkušenosti s komunikací s cizinci na úrovni A1Zvládnutí základních stránek sociokult. kompetence vcizím jazyce:• umožňuje cizinci komunikovat v běžných situacích ausnadňuje mu komunikaci a začlenění do českéspolečnosti;• rozhoduje o tom, zda vůbec nebo do jaké míry se buderodilý mluvčí snažit s cizincem komunikovat. Požadavky na osvojení – A1a) osvojit si základní informace o ČR• rozdělení ČR na Čechy, Moravu a Slezsko, názevhlavního města, státní vlajka, hymna a znak• používání odlišných jednotek, např. míry, váhy avelikosti• počasí a podnebí v ČRb) získat základní informace o mimojazykových faktechsouvisejících s jeho pobytem v ČR• každodenní život v ČR (jídlo, pití, obvyklá dobakonzumace jednotlivých jídel, státní svátky, pracovnídoba, činnosti ve volném čase, pozvání do restaurace);• mezilidské vztahy (základním rodinné vztahy, vztahymezi pohlavími, v práci, v komunikaci s policií, s úředníky);• hodnoty, víra a postoje (tradice, náboženství,tabuizovaná témata, vánoční a velikonoční zvyky);• společenské konvence (návštěva v české rodině,dochvilnost, dárky, oblečení, pravidla chování a
    • konverzace a tabu v těchto oblastech, loučení);• rituály a obyčeje (např. při narození, při uzavíránímanželství, při pohřbu, chování posluchačů a diváků naveřejných představeních a obřadech; oslavy narozenin,svátků, výročí svatby);c) osvojit si základní společenské normy řečového chovánív těchto případech• základní zdvořilostní fráze: prosím, děkuji, promiňte,ahoj, dobrý den• tykání a vykání v závislosti na typu situace a nasociálních rolích• vhodné formy oslovení včetně správného používánítitulů. Tři přístupy k výuce sociokult. kompetence učebnicích češtiny pro cizince• sociokult. znalosti a dovednosti jsou plně integrovány doplánu lekcí• jsou předávány pouze v omezené míře a spoléhá sečástečně na to, že vyučující zprostředkuje tyto znalostihlavně na základě vlastních zkušeností, příp. na analogii vrodném jazyce studenta,• učebnice neobsahují žádné poučení o sociokulturnímminimu a vyučující musí hledat poučení v jinýchmateriálechStudent se může seznámit s potřebným sociokult.minimem i před výukou a před vstupem do ČR (např.www.domavcr.cz). Hlavní zásady při výuce sociokulturních dovedností• Je třeba věnovat pozornost sociokult. aspektům vevyučování - je pravděpodobné, že na rozdíl od dovednostís nimi student nemá zkušeností, a proto mohou býtpůsobením stereotypů deformovány;
    • • zaměřujeme se na konkrétní jev v závislosti nakonkrétní komunikační situaci (např. je-li tématem lekce„představování“, lektor dbá na to, aby seznámil studentyse základními konvencemi, např. s podáním ruky, pořadímpředstavování, frázemi a pozdravy typu dobrý den,jmenuji se, těší mě);• komplexní rozvíjení sociokult. dovedností (formální aneformální způsoby seznamování v základníchkomunikačních situacích).• nácvik sociokult. dovedností by měl být součástí každélekce (prezentace českých reálií a výklady odlišností byměly být v učebních materiálech);• můžeme používat učebnicová cvičení zaměřená naposílení sociokult. kompetence; těchto cvičení je velmimálo;• nácvik správných sociokult. návyků i prostřednictvímrůzných činností a cvičení, jež nejsou primárně zaměřenyna rozvoj sociokult. dovedností – např. při čtení textů očeské rodině;Při výuce sociokulturních dovedností pomáhá, kdyžvyučující zná sociokult. zázemí cizince a má základníznalosti o zemi, ze které studenti přicházejí, to znamená,že ví něco o jejich tradicích, zvycích i gestech, mimiceapod. Jeden z možných postupů výukya) výklad/vnímání• nejprve studenty seznamujeme se základními frázemi as okolnostmi, které doprovázejí základní komunikačnísituaci (seznamování, představování, navazování kontaktu), když jsme si jisti, že studenti rozumějí, můžemenacvičovat;• doporučujeme doplňovat výklad vizuálními materiály(obrázky, fotografiemi, autentickými materiály, komiksy),videonahrávkami, důležitou roli hraje i lektor jako
    • zprostředkovatel základních norem společenskéhochování;b) nácvik – doporučené aktivity při výuce• komunikační aktivity (např. hraní rolí), při kterýchstudent analogicky přehrává např. stejný dialog nebo seseznamuje s ostatními studenty, učí se základnízdvořilostní fráze (v další fázi může např. doplňovat slovado bublin komiksu);• samostatná cvičení na rozvoj sociokulturníchdovedností;• osvojování základních sociálních návyků se studentypřímo v terénu (např. na úřadě);c) opakování - soustředíme se na oblasti, které činístudentům největší potíže (např. opakované aktivityzaměřené na tykání a vykání), zejména u skupin, které tov rodném jazyce nemají. Obtíže při osvojování• obava z neznámého výrazně odlišného kulturníhoprostředí;• nejistota;• strach z neúspěchu, nutnost vyrovnat se s potížemi;• předsudky a stereotypy vnímání;• nedostatečné zvládnutí jazykových prostředků.