Your SlideShare is downloading. ×
5en101 robertholman ekonomie(vseborec.cz-t5m92)
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×

Thanks for flagging this SlideShare!

Oops! An error has occurred.

×

Saving this for later?

Get the SlideShare app to save on your phone or tablet. Read anywhere, anytime - even offline.

Text the download link to your phone

Standard text messaging rates apply

5en101 robertholman ekonomie(vseborec.cz-t5m92)

519
views

Published on


0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total Views
519
On Slideshare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
0
Actions
Shares
0
Downloads
3
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

Report content
Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
No notes for slide

Transcript

  • 1. Robert Holman: Ekonomie 4. aktualizované vydání
  • 2. Obsah: 1 Člověk v tržním systému .................................................................................................................. 1 1.1 Ekonomie – věda o lidském jednání ......................................................................................... 1 1.2 Racionální jednání v podmínkách vzácnosti............................................................................. 1 1.3 Vlastní zájem a společný prospěch .......................................................................................... 1 1.4 Rozptýlená znalost a koordinace lidských činností................................................................... 2 1.5 Funkce cen................................................................................................................................ 2 1.6 Ekonomický koloběh ................................................................................................................. 2 2 Chování spotřebitele: užitečnost a poptávka ................................................................................... 3 2.1 Celkový užitek a mezní užitek................................................................................................... 3 2.2 Spotřebitelův přebytek .............................................................................................................. 3 2.3 Obětovaná příležitost a vyrovnávání mezních užitků ............................................................... 3 2.4 Poptávka ................................................................................................................................... 4 2.5 Zákon klesající poptávky – důchodový a substituční efekt....................................................... 4 2.6 Poptávka v krátkém a dlouhém období..................................................................................... 4 2.7 Cenová elasticita poptávky ....................................................................................................... 5 2.8 Změna poptávky........................................................................................................................ 5 2.9 Tržní poptávka a poptávka po statku jednoho prodávajícího ................................................... 5 Dodatek: Indiferenční křivky................................................................................................................. 6 3 Chování výrobce: náklady a nabídka............................................................................................... 7 3.1 Utopené náklady ....................................................................................................................... 7 3.2 Náklady příležitosti.................................................................................................................... 7 3.3 Ekonomické náklady a ekonomický zisk................................................................................... 7 3.4 Změna nákladů ......................................................................................................................... 7 3.5 Zastavení činnosti ..................................................................................................................... 7 3.6 Odchod z trhu............................................................................................................................ 8 3.7 Produkční funkce a nákladová funkce firmy ............................................................................. 8 3.8 Optimální objem produkce ...................................................................................................... 10 3.9 Nabídka firmy v krátkém období ............................................................................................. 10 3.10 Nabídka firmy v dlouhém období......................................................................................... 11 3.11 Změny nabídky.................................................................................................................... 12 3.12 Tržní nabídka....................................................................................................................... 12 4 Tržní rovnováha a efektivnost ........................................................................................................ 14 4.1 Tržní rovnováha a její dosahování.......................................................................................... 14 4.2 Efektivnost tržní rovnováhy..................................................................................................... 14 4.3 Změny rovnováhy.................................................................................................................... 14 4.4 Arbitráž a zákon jediné ceny................................................................................................... 15 Dodatek: Spekulace........................................................................................................................... 15 5 Směna, specializace a mezinárodní obchod.................................................................................. 16 5.1 Směna a bohatství .................................................................................................................. 16 5.2 Specializace a směna na základě absolutních výhod ............................................................ 16 5.3 Specializace a směna na základě komparativních výhod ...................................................... 16 5.4 Čím jsou dány komparativní výhody....................................................................................... 16 5.5 Přínosy z mezinárodního obchodu ......................................................................................... 17 5.6 Účinky dovozního cla .............................................................................................................. 17 5.7 Účinky dovozní kvóty .............................................................................................................. 18 5.8 Mýty obchodního ochranářství................................................................................................ 18 6 Nedokonalé trhy, informace a podnikatelé..................................................................................... 20 6.1 Dokonalé a nedokonalé trhy ................................................................................................... 20 6.2 Mezní příjem a cenová tvorba na nedokonalém trhu.............................................................. 21 6.3 Monopolistická konkurence..................................................................................................... 21 6.4 Oligopol ................................................................................................................................... 22 6.5 Nedokonalé trhy a informace .................................................................................................. 23 6.6 Informace a podnikatelé.......................................................................................................... 23 6.7 Podnikatelé a inovace............................................................................................................. 24 6.8 Podnikatelé a stát.................................................................................................................... 24 Dodatek: Cenová diskriminace .......................................................................................................... 24 7 Konkurence a regulace .................................................................................................................. 25 7.1 Svoboda volby a konkurence.................................................................................................. 25 7.2 Otevřené trhy a omezování vstupu na trh............................................................................... 25
  • 3. 7.3 Ochrana spotřebitele............................................................................................................... 25 7.4 Novodobé cechy ..................................................................................................................... 25 7.5 Antidumpingová politika .......................................................................................................... 26 7.6 Ochrana hospodářské soutěže ............................................................................................... 26 7.7 Monopol .................................................................................................................................. 27 7.8 Státem vytvořené monopoly ................................................................................................... 28 7.9 Přirozený monopol .................................................................................................................. 28 Dodatek 1: Kartelová dohoda ............................................................................................................ 29 Dodatek 2: Vězňovo dilema............................................................................................................... 29 8 Zásahy státu do cen....................................................................................................................... 30 8.1 Cenový strop (maximální cena) .............................................................................................. 30 8.2 Spotřební daň.......................................................................................................................... 30 8.3 Subvence ................................................................................................................................ 31 8.4 Minimální cena a vývozní subvence ....................................................................................... 31 8.5 Státní intervenční nákupy........................................................................................................ 32 8.6 Produkční kvóty....................................................................................................................... 32 9 Poptávka po výrobních faktorech................................................................................................... 33 9.1 Výrobní faktory........................................................................................................................ 33 9.2 Produkční funkce a mezní produkt ......................................................................................... 33 9.3 Poptávka po výrobním faktoru ................................................................................................ 34 9.4 Změny poptávky po výrobním faktoru..................................................................................... 34 9.5 Volba výrobní techniky a technická substituce ....................................................................... 35 10 Nabídka výrobního faktoru a renta ............................................................................................. 36 10.1 Transferová platba a renta .................................................................................................. 36 10.2 Nabídka a renta na pracovních trzích ................................................................................. 36 10.3 Nabídka a renta v krátkém a dlouhém období .................................................................... 36 10.4 Kompenzující mzdové rozdíly ............................................................................................. 36 10.5 Výrobní faktory s nepružnou nabídkou................................................................................ 37 11 Nabídka práce a trh práce .......................................................................................................... 38 11.1 Nabídka práce ..................................................................................................................... 38 11.2 Nominální a reálné zvýšení mzdy ....................................................................................... 38 11.3 Trh práce ............................................................................................................................. 39 Dodatek 1: Indiferenční analýza ........................................................................................................ 39 Dodatek 2: Mezinárodní migrace práce............................................................................................. 39 12 Nezaměstnanost......................................................................................................................... 40 12.1 Míra nezaměstnanosti ......................................................................................................... 40 12.2 Nezaměstnanost frikční, strukturální a cyklická .................................................................. 40 12.3 Nezaměstnanost dobrovolná a nedobrovolná..................................................................... 40 12.4 Dlouhodobá nezaměstnanost.............................................................................................. 42 12.5 Vytváření pracovních míst................................................................................................... 42 13 Kapitál a úrok.............................................................................................................................. 43 13.1 Kapitál a investice................................................................................................................ 43 13.2 Úrok a časová preference ................................................................................................... 44 13.3 Nominální a reálná úroková míra ........................................................................................ 44 13.4 Nabídka zapůjčitelných fondů (úspory) ............................................................................... 44 13.5 Poptávka po zapůjčitelných fondech (investice) ................................................................. 45 13.6 Trh zapůjčitelných fondů (trh kapitálu) ................................................................................ 46 13.7 Lidský kapitál....................................................................................................................... 47 Dodatek: Mezinárodní pohyby kapitálu.............................................................................................. 48 14 Investiční rozhodování................................................................................................................ 49 14.1 Aktiva................................................................................................................................... 49 14.2 Cena perpetuity ................................................................................................................... 49 14.3 Cena anuity – dnešní hodnota budoucích výnosů .............................................................. 49 14.4 Míra výnosu......................................................................................................................... 50 14.5 Riziko a míra výnosu ........................................................................................................... 50 Dodatek: Morální hazard.................................................................................................................... 50 15 Vlastnictví ................................................................................................................................... 51 15.1 Vlastnictví soukromé a veřejné ........................................................................................... 51 15.2 Oddělení vlastnictví a řízení – problém „pána a správce“................................................... 51 15.3 Nepřátelské převzetí............................................................................................................ 52
  • 4. 15.4 Družstevní vlastnictví........................................................................................................... 52 15.5 Zaměstnanecké vlastnictví .................................................................................................. 52 16 Externality ................................................................................................................................... 53 16.1 Negativní externality............................................................................................................ 53 16.2 Pozitivní externality.............................................................................................................. 53 16.3 Externalita – porušení práva ............................................................................................... 53 16.4 Externality a morálka........................................................................................................... 53 16.5 Soukromá vyjednávání a Coaseho teorém ......................................................................... 53 16.6 Vlastnická práva .................................................................................................................. 54 16.7 Transakční náklady ............................................................................................................. 54 Dodatek: Převoditelná práva ke znečišťování ................................................................................... 54 17 Volné zdroje, volné statky a veřejné statky ................................................................................ 55 17.1 Volné zdroje......................................................................................................................... 55 17.2 Volné statky......................................................................................................................... 55 17.3 Veřejné statky...................................................................................................................... 56 18 Veřejná volba.............................................................................................................................. 57 18.1 Volba mezi veřejnými a soukromými statky ........................................................................ 57 18.2 Racionální neznalost ........................................................................................................... 58 18.3 Zájmové skupiny.................................................................................................................. 58 19 Domácí produkt .......................................................................................................................... 59 19.1 Hrubý a čistý domácí produkt.............................................................................................. 59 19.2 Nominální a reálný domácí produkt..................................................................................... 59 19.3 Domácí produkt jako přidaná hodnota ................................................................................ 60 19.4 Agregátní výdaje a důchody................................................................................................ 60 19.5 Úspory z HDP...................................................................................................................... 61 19.6 Veřejný sektor...................................................................................................................... 61 19.7 Zahraniční obchod............................................................................................................... 62 Dodatek: Národní produkt.................................................................................................................. 62 20 Spotřeba, investice a rovnovážný HDP...................................................................................... 64 20.1 Spotřební funkce ................................................................................................................. 64 20.2 Plánované investice a rovnovážný HDP ............................................................................. 65 20.3 Důchodotvorný účinek investic............................................................................................ 66 21 Peníze a poptávka po peněžních zůstatcích.............................................................................. 67 21.1 Proč vznikly peníze.............................................................................................................. 67 21.2 Peníze – prostředek směny................................................................................................. 67 21.3 Peněžní zůstatky – likvidní aktivum..................................................................................... 68 21.4 Transakční a opatrnostní zůstatky ...................................................................................... 69 21.5 Peněžní zůstatky a důchod ................................................................................................. 69 21.6 Peněžní zůstatky a úroková míra........................................................................................ 69 21.7 Nominální a reálné peněžní zůstatky .................................................................................. 69 21.8 Poptávka po peněžních zůstatcích...................................................................................... 70 22 Bankovní soustava, tvorba peněz a trh peněz ........................................................................... 71 22.1 Banky s částečnými rezervami a tvorba peněz................................................................... 71 22.2 Peněžní zásoba a její změny .............................................................................................. 72 22.3 Rovnováha trhu peněz ........................................................................................................ 72 22.4 Růst peněžní zásoby v krátkém období .............................................................................. 73 22.5 Růst peněžní zásoby v dlouhém období ............................................................................. 74 23 Agregátní poptávka, agregátní nabídka a potenciální produkt................................................... 75 23.1 Agregátní poptávka ............................................................................................................. 75 23.2 Agregátní nabídka a potenciální produkt ............................................................................ 76 23.3 „Šoky“ ze strany poptávky................................................................................................... 77 23.4 „Šoky“ ze strany nabídky..................................................................................................... 78 24 Hospodářský cyklus.................................................................................................................... 80 24.1 Strukturální a cyklické výkyvy.............................................................................................. 80 24.2 Fáze hospodářského cyklu.................................................................................................. 80 24.3 Příčiny hospodářských cyklů............................................................................................... 80 24.4 Finanční krize ...................................................................................................................... 81 24.5 Bankovní panika.................................................................................................................. 82 Dodatek: Hospodářská deprese 30. let ............................................................................................. 82 25 Hospodářský růst........................................................................................................................ 83
  • 5. 25.1 Mýtus poptávky.................................................................................................................... 83 25.2 Hospodářský růst a přírodní zdroje ..................................................................................... 83 25.3 Akumulace kapitálu ............................................................................................................. 84 25.4 Nové technologie................................................................................................................. 84 25.5 Velikost trhu......................................................................................................................... 84 25.6 Hospodářský růst a společenský systém ............................................................................ 85 26 Inflace ......................................................................................................................................... 86 26.1 Měření inflace...................................................................................................................... 86 26.2 Inflace a přerozdělování ...................................................................................................... 86 26.3 Zamlžení cenových informací.............................................................................................. 87 26.4 Poptávková inflace .............................................................................................................. 87 26.5 Nákladová inflace ................................................................................................................ 87 26.6 Inflační očekávání a setrvačná inflace ................................................................................ 88 26.7 Phillipsova křivka a volba mezi inflací a nezaměstnaností.................................................. 89 26.8 Přirozená míra nezaměstnanosti......................................................................................... 90 26.9 Akcelerující inflace............................................................................................................... 91 27 Měnový kurz ............................................................................................................................... 92 27.1 Měnový kurz a měnový trh .................................................................................................. 92 27.2 Měnový kurz a úroková parita ............................................................................................. 92 27.3 Teorie parity kupní síly – absolutní verze............................................................................ 92 27.4 Teorie parity kupní síly – relativní verze.............................................................................. 93 27.5 Intervence státu do měnového kurzu .................................................................................. 93 27.6 Režimy stabilního kurzu ...................................................................................................... 93 Dodatek: Měnová krize ...................................................................................................................... 94 28 Platební bilance a zahraniční dluh.............................................................................................. 95 28.1 Platební bilance................................................................................................................... 95 28.2 Rovnováha platební bilance................................................................................................ 95 28.3 Finanční účet platební bilance............................................................................................. 95 28.4 Bilance zboží a služeb......................................................................................................... 96 28.5 Nerovnováha bilance zboží a služeb................................................................................... 96 28.6 Je aktivní bilance zboží a služeb „dobrá věc“? ................................................................... 96 28.7 Zahraniční dluh.................................................................................................................... 96 29 Veřejné rozpočty a daně............................................................................................................. 98 29.1 Veřejné rozpočty a státní rozpočet...................................................................................... 98 29.2 Byrokracie a bujení státního rozpočtu................................................................................. 98 29.3 Přerozdělování .................................................................................................................... 99 29.4 Daně, šedá ekonomika a Lafferova křivka.......................................................................... 99 29.5 Nepřímé daně.................................................................................................................... 100 30 Rozpočtové schodky a státní dluh............................................................................................ 102 30.1 Je státní dluh reálným břemenem?................................................................................... 102 30.2 Fikce „obědu zdarma“ ....................................................................................................... 102 30.3 Financování rozpočtového schodku.................................................................................. 103 30.4 Rozpočtový schodek, vládní půjčky a státní dluh.............................................................. 103 30.5 politický cyklus................................................................................................................... 104 30.6 strukturální a cyklický schodek státního rozpočtu............................................................. 104 30.7 Důchodotvorný účinek státních výdajů a efekt vytěsňování ............................................. 104 31 Měnová politika......................................................................................................................... 105 31.1 Nezávislost centrální banky............................................................................................... 105 31.2 Cíle a nástroje měnové politiky ......................................................................................... 105 31.3 Slučitelnost cílů měnové politiky........................................................................................ 105 31.4 Aktivistická měnová politika............................................................................................... 107 31.5 Adaptivní očekávání a racionální očekávání..................................................................... 107 31.6 Racionální očekávání a neúčinnost měnové politiky......................................................... 108 31.7 „Ukotvení“ měnovým kurzem ............................................................................................ 109 31.8 Pravidlo stálého měnového růstu (měnové cílování) ........................................................ 110 31.9 Inflační cílování.................................................................................................................. 110 31.10 Desinflační politika............................................................................................................. 110
  • 6. 1 1 Člověk v tržním systému 1.1 EKONOMIE – VĚDA O LIDSKÉM JEDNÁNÍ - ekonomie studuje chování jednotlivců - veškeré instituce (firmy, banky, odbory…) i vládu redukujeme na jednotlivce a zkoumáme principy ekonomického jednání jednotlivců → ekonomie je věda o lidském chování - mnohé veličiny, které ovlivňují ekonomické chování člověka, nejsou objektivně měřitelné, jsou to spíše subjektivní pocity, které člověk nedokáže kvantifikovat ani přesně sdělit - ekonomie se zabývá otázkami, které mají bezprostřední vliv na blahobyt lidí, proto má větší vztah k politice než jiné vědy 1.2 RACIONÁLNÍ JEDNÁNÍ V PODMÍNKÁCH VZÁCNOSTI - ekonomie vychází z předpokladu racionálního chování člověka - racionalitu nelze soudit dle cílů či preferencí (jsou subjektivní) - racionalitu nalezneme ve volbě prostředků k dosažení cílů - člověk je schopen nalézat cesty, po kterých dojde ke svým cílům co nejlépe – maximalizuje svůj užitek a minimalizuje své náklady - ekonomie se zabývá racionálním rozhodováním lidí v podmínkách vzácnosti - efektivní alokace vzácného zdroje - jak rozdělit vzácný zdroj mezi alternativní příležitosti tak, aby člověk maximalizoval svůj prospěch - člověk porovnává přírůstky uspokojení z těchto příležitostí - hranice produkčních možností - ukazuje všechny možné kombinace dvou výrobků, které je možné získat s danými zdroji - vypouklý tvar křivky – zákon klesajících výnosů - optimální bod na hranici produkčních možností - bod, v němž by byl přírůstek uspokojení z obou výrobků pokud možno stejný - lidé se chovají v souladu s ekonomickými zákony, i když tyto zákony neznají, kdyby se podle nich nechovali, brzy by poznali, že si působí škody - racionalita člověka spočívá v tom, že systematicky neopakuje chyby, ale učí se z nich a napravuje je 1.3 VLASTNÍ ZÁJEM A SPOLEČNÝ PROSPĚCH - racionální jednání znamená, že člověk sleduje vlastní prospěch - racionální jednání jednotlivců může, ale také nemusí vést k efektivnímu výsledku - v tržní ekonomice svobodná směna a tržní ceny zajišťují soulad mezi prospěchem jednotlivce a společným prospěchem - ceny a zisky vedou výrobce k tomu, aby dělali to, co chtějí spotřebitelé, přestože jde výrobcům pouze o vlastní zisky 0 okurky (kg) jahody (kg) A Z B C D
  • 7. 2 1.4 ROZPTÝLENÁ ZNALOST A KOORDINACE LIDSKÝCH ČINNOSTÍ - komplexní znalost o výrobě nějakého zboží je rozptýlená mezi velké množství lidí a žádný člověk ho sám o sobě nemůže dosáhnout - v tržním systému neustále dochází ke změnám – preference spotřebitelů, výrobní technologie, vzácnost výrobních zdrojů - lidé potřebují vědět, kolik čeho mají vyrábět a spotřebovávat, kde to mají prodávat a kupovat, do čeho mají investovat – všechny tyto informace jsou zachyceny pouze v cenách - ceny koordinují činnost milionů lidí ve velké a složité společnosti - spolupráce mezi lidmi řízena cenami, tak se ve zdánlivém chaosu skrývá řád - cenový systém je efektivní, protože je úsporný 1.5 FUNKCE CEN - 4 HLAVNÍ FUNKCE: 1.) informační - když dojde k nějaké vnější změně (např. neúroda pšenice), promítne se to do ceny a cena funguje jako informační signál pro výrobce i spotřebitele 2.) motivační - růst ceny se musí promítnout do růstu zisku, což motivuje výrobce, aby více vyráběli 3.) alokační - cenové signály motivují výrobce, aby realokovali (přemístili) výrobní zdroje - ceny vedou výrobce k tomu, aby alokovali výrobní zdroje mezi různá použití efektivně - efektivní alokace vyžaduje, aby při změně podmínek vznikly některým lidem zisky a jiným ztráty 4.) distribuční - cena je nástrojem rozdělování zboží mezi lidmi, zboží se rozdělí mezi spotřebitele podle jejich ochoty platit - tyto funkce spolu těsně souvisejí - obchodníci a spekulanti uvádějí ceny do pohybu, jsou prostředníky mezi výrobci a spotřebiteli - informační, motivační a alokační funkce jsou těsně spojeny a navzájem se podmiňují 1.6 EKONOMICKÝ KOLOBĚH - VÝROBNÍ FAKTORY 1.) půda 2.) práce 3.) kapitál - s využitím výrobních faktorů se vyrábějí statky (zboží a služby) - výrobní faktory jsou ve vlastnictví domácností a ty je pronajímají firmám - peníze, které domácnosti od firem dostanou, jsou důchody domácností, za ně pak nakupují od firem statky - peníze, které firmy dostanou od domácností, jsou příjmy firem, za ty si pak od domácností najímají výrobní faktory - ekonomika funguje jako nepřetržitý koloběh: - hmotné toky výrobních faktorů a z nich vyráběných statků (plné čáry) - peněžní toky, za něž se výrobní faktory a statky nakupují (přerušované čáry) FIRMY DOMÁCNOSTI statky výrobní faktory výrobní faktory (přírodní zdroje, kapitál, práce) výdaje firempříjmy firem výdaje domácností důchody domácností
  • 8. 3 2 Chování spotřebitele: užitečnost a poptávka 2.1 CELKOVÝ UŽITEK A MEZNÍ UŽITEK - celkový užitek - celkové uspokojení spotřebitele z určitého množství statku - graf: - mezní užitek - přírůstek uspokojení z další, dodatečné jednotky statku - zákon klesajícího mezního užitku - mezní užitek s rostoucí spotřebou statku klesá - užitek posledního dne dovolené; spotřebitel není ochoten zaplatit vyšší cenu, než na kolik oceňuje mezní užitek - zvyšuje nákup statku pouze do takového množství, kdy je ještě mezní užitek statku vyšší nebo alespoň roven ceně - graf: 2.2 SPOTŘEBITELŮV PŘEBYTEK - spotřebitelův přebytek - rozdíl mezi užitkem statku a částkou, kterou za něj spotřebitel zaplatí - rozdíl mezi částkou, kterou by spotřebitel byl ochoten maximálně zaplatit, a částkou, kterou skutečně platí - zákonitost vyplývající z klesajícího mezního užitku - spotřebitel na nákupu zboží vždy vydělá, má z něj větší celkový užitek, než kolik za něj zaplatí 2.3 OBĚTOVANÁ PŘÍLEŽITOST A VYROVNÁVÁNÍ MEZNÍCH UŽITKŮ - spotřebitel musí za získaný užitek zaplatit obětovaným užitkem z něčeho jiného - analýza nákladů a výnosů (cost-benefit analysis) - výnosem získávaný užitek, nákladem obětovaný užitek - dokud je mezní užitek jednoho statku vyšší než mezní užitek druhého statku, snaží se spotřebitel přesunout své zdroje ze statku s nižším mezním užitkem na statek s vyšším mezním užitkem - spotřebitel bude chtít danou peněžní částku rozdělit mezi dva statky tak, aby byla splněna rovnice: 2 2 1 1 P MU P MU = , která vyjadřuje podmínku optimálního rozdělení dané peněžní částky mezi dva statky - podmínka optimální spotřebitelské alokace TU Q MU Q
  • 9. 4 - n n 3 3 2 2 1 1 P MU ... P MU P MU P MU ==== - MU – mezní užitky n statků - P – ceny n statků 2.4 POPTÁVKA - poptávka - ukazuje, jak závisí poptávané množství statku na ceně - znázorňuje křivka poptávky, tabulka poptávky - křivka poptávky - ukazuje, jak se mění poptávané množství daného statku v závislosti na jeho ceně (při nezměněném důchodu kupujícího a při nezměněných cenách ostatních statků) - v zásadě kopíruje křivku mezního užitku - odvozena od mezního užitku - poptávané množství je číslo, poptávka funkce 2.5 ZÁKON KLESAJÍCÍ POPTÁVKY – DŮCHODOVÝ A SUBSTITUČNÍ EFEKT - důchodový efekt - spotřebitel při vyšší ceně kupuje méně statku, protože mu původní částka nestačí na nákup původního množství, které kupoval před zvýšením ceny - substituční efekt - spotřebitel při zvýšení ceny statku nakupuje méně tohoto statku, protože jej nahrazuje jinými statky - substituční a důchodový efekt způsobují, že poptávka je klesající funkcí ceny - při vyšší ceně kupují spotřebitelé menší množství a naopak - spotřebitelská substituce - náhrada jednoho uspokojení jiným uspokojením → každý statek má substituty - působí-li důchodový a substituční efekt, platí zákon klesající poptávky - zákon klesající poptávky - poptávané množství klesne, když vzroste cena statku a přitom se nezmění ostatní ceny ani důchody - inflace nemá vliv na poptávané množství statku - poptávané množství statku se mění pouze tehdy, když se mění jeho cena v poměru k ostatním cenám 2.6 POPTÁVKA V KRÁTKÉM A DLOUHÉM OBDOBÍ - v krátkém období je substituce zdraženého statku jinými statky obtížnější - křivka poptávky je v krátkém období strmější než v dlouhém období
  • 10. 5 2.7 CENOVÁ ELASTICITA POPTÁVKY - výdaje jsou násobkem ceny a množství - cenová elasticita poptávky - vztah mezi procentní změnou poptávaného množství a procentní změnou ceny - při malých změnách cen a množství platí: P P Q Q de ∆ ∆ = - ∆Q – změna poptávaného množství - Q – původně poptávané množství - ∆P – změna ceny - P – původní cena - je-li |ed| > 1, zvýšení ceny povede k poklesu spotřebitelových výdajů na daný statek = elastická poptávka - je-li |ed| < 1, zvýšení ceny povede k růstu výdajů na daný statek = neelastická poptávka - je-li |ed| = 1, změna ceny ponechá výdaje na statek beze změny = jednotkově elastická poptávka - poptávka je v dlouhém období elastičtější než v krátkém, protože substituce vyžaduje určitý čas - na elasticitu poptávky má vliv existence substitutů 2.8 ZMĚNA POPTÁVKY - změna preferencí spotřebitele - s poklesem preference klesne poptávka a naopak - změna důchodu spotřebitele - s poklesem důchodu klesne poptávka a naopak - změna ceny komplementu - komplement = statek, který se spotřebovává společně s daným statkem - poptávka po statku klesne, když zdraží jeho komplementy - změna ceny substitutu - s poklesem ceny substitutu nějakého statku bude spotřebitel kupovat více tohoto substitutu a sníží poptávku po daném statku - mění-li se poptávané množství v závislosti na změně ceny daného statku, pohybuje se spotřebitel podél křivky poptávky - změna poptávky projevuje posunem celé poptávkové křivky - roste-li poptávka, posouvá se poptávková křivka doprava - klesá-li poptávka, posouvá se poptávková křivka doleva 2.9 TRŽNÍ POPTÁVKA A POPTÁVKA PO STATKU JEDNOHO PRODÁVAJÍCÍHO - poptávka jednoho kupujícího = individuální poptávka - souhrnná poptávka všech kupujících po daném statku = tržní poptávka - součtem individuálních poptávek (poptávek jednotlivých kupujících) - elasticita tržní poptávky - má vliv na výdaje kupujících a tím i na příjmy prodávajících (výdaje kupujících jsou příjmy, resp. tržbami prodávajících) - je-li neelastická, zvýšení ceny a snížení množství statku bude mít za následek zvýšení výdajů kupujících i příjmů prodávajících - je-li elastická, zvýšení ceny bude mít za následek snížení výdajů kupujících i příjmů prodávajících - cenová elasticita tržní poptávky není pro výrobce žádnou užitečnou informací - na konkurenčním trhu, kde je mnoho prodávajících, není jeden prodávající sám o sobě schopen významněji ovlivnit celkové množství statku na trhu a tudíž ani cenu; pokud by snížil svou produkci, konkurenti jeho výpadek snadno nahradí - výrobce nepotřebuje znát tržní poptávku, ale poptávku po svém zboží - poptávka po statku jednoho kupujícího méně strmá a mnohem elastičtější než tržní poptávka - dáno rozdílným substitučním efektem - pokud se zvýší cena na celém trhu u všech výrobců, kupující by museli daný statek nahrazovat jinými statky
  • 11. 6 - pokud zvýší cenu pouze jeden z výrobců, kupující jej nahrazují stejným statkem od jiných výrobců DODATEK: INDIFERENČNÍ KŘIVKY - kardinalistický přístup - spotřebitel dokáže ocenit užitek určitým číslem nebo dokáže říci, o kolik či kolikrát je pro něj jeden statek užitečnější než jiný - ordinalistický přístup - spotřebitel je při porovnávání různých variant schopen nanejvýš říci, zda je určitá varianta pro něj užitečná více, stejně nebo méně než jiná - metoda, která zkoumá spotřebitelovo rozhodování mezi různými spotřebními alternativami - tato metoda využívá indiferenční křivky (Edgeworth) - kombinace dvou statků, které přinášejí spotřebiteli stejné uspokojení (body lhostejnosti) - spojením indiferenčních bodů dostaneme indiferenční křivky (křivky lhostejnosti) - křivky tvoří „mapu“ spotřebitelova uspokojení, křivky představují vrstevnice - spotřebitel bude preferovat body ležící na vyšší křivce, protože představuje větší uspokojení - mají prohnutý tvar - možnosti substituce slábnou, pokud má spotřebitel již hodně jednoho statku a málo statku druhého - omezeními jsou důchod a ceny statků → body spotřebních možností – přímka spotřebních možností (rozpočtová přímka) - představuje ty možnosti, které spotřebitel může mít při daných omezeních: při částce, kterou má k dispozici, a při daných cenách těchto statků - člověk se při rozhodování určité kombinace snaží dostat na co nejvyšší dosažitelnou indiferenční křivku (= tečna k rozpočtové přímce) - poptávka je odvozena ze spotřebitelových preferencí, zobrazených indiferenčními křivkami, a z jeho omezení, zobrazených přímkou spotřebních možností - ordinalistické i kardinalistické pojetí vede ke konstrukci stejné poptávkové funkce - ordinalistické: funkce poptávky odvozena ze spotřebitelových indiferenčních křivek - kardinalistické: funkce poptávky chápána jako funkce mezního užitku
  • 12. 7 3 Chování výrobce: náklady a nabídka 3.1 UTOPENÉ NÁKLADY - utopené náklady - člověk při svém rozhodování nemá brát v úvahu některé náklady - náklady, které člověk nese, ať se rozhodne pro kteroukoli z volených možností 3.2 NÁKLADY PŘÍLEŽITOSTI - podstatou nákladů je obětovaná příležitost - nákladem je obětovaný výnos nebo obětovaný užitek, který bychom mohli získat v jiné příležitosti - náklady příležitosti jsou vždy náklady druhé nejlepší příležitosti 3.3 EKONOMICKÉ NÁKLADY A EKONOMICKÝ ZISK - explicitní náklady příležitosti - platí výrobce za používání cizích výrobních faktorů – platí jejich vlastníkům jejich obětované příležitosti - implicitní náklady příležitosti - obětované příležitosti výrobcových vlastních výrobních faktorů – to, co by za ně dostal v druhé nejlepší příležitosti - náklady jsou informace pro výrobce, zda má setrvat v dané příležitosti nebo zda má odejít do jiné příležitosti – ekonomické náklady (zahrnují jak explicitní, tak implicitní náklady) - ekonomický zisk - rozdíl mezi celkovým příjmem a ekonomickými náklady - výrobce odchází do jiné příležitosti, jakmile je jeho ekonomický zisk záporný - účetní náklady - pouze explicitní náklady - účetní zisk - rozdíl mezi celkovým příjmem a účetními (tedy explicitními) náklady 3.4 ZMĚNA NÁKLADŮ - náklady se často mění i z důvodu, že se změní hodnota obětovaných příležitostí (dále např. technické či organizační změny) - změna obětovaných příležitostí mění cenu výrobních faktorů, které výrobce používá, a tím mění i jeho náklady 3.5 ZASTAVENÍ ČINNOSTI - neznamená rozpuštění firmy a přechod do jiné příležitosti - výrobce přeruší činnost a vyčkává, kdy se situace na trhu zlepší tak, aby činnost opět obnovil - variabilní náklady - náklady, které se mění s rozsahem činnosti - pokud výroba roste, rostou i variabilní náklady; pokud výroba klesá, klesají také - když výroba klesne na nulu, klesnou na nulu i variabilní náklady - např. spotřeba materiálu vcházejícího do výrobku a mzdy dělníků bezprostředně vyrábějících výrobek - fixní náklady - náklady, které nezávisí na rozsahu činnosti a které vznikají, i když se nevyrábí - např. nájemné (za pozemek, budovy, stroje, auta apod.), úroky z půjček na nemovitosti a zařízení, mzdy manažerů firmy, uklízeček kanceláří - náklady jsou platby za používání výrobních faktorů - výrobní faktory, které jsou nedělitelné či těžko dělitelné, nelze je zmenšovat nebo zvětšovat se snižováním nebo zvyšováním výroby (pozemky, budovy, výrobní linky, řídící pracovníci), firma je musí mít, ať vyrábí hodně nebo málo – fixní výrobní faktory - náklady spojené s jejich používáním jsou fixní náklady
  • 13. 8 - dobře dělitelné výrobní faktory, lze je zmenšovat nebo zvětšovat při snižování nebo zvyšování výroby – variabilní výrobní faktory - náklady na jejich používání jsou variabilní náklady - zastavení činnosti nastane tehdy, když příjem nepokrývá variabilní náklady (fixní náklady neovlivňují rozhodování, protože je tím nemůže ušetřit, mají charakter utopených nákladů) - výrobce je krátkodobě ochoten nést ekonomickou ztrátu pouze do výše fixních nákladů 3.6 ODCHOD Z TRHU - definitivní zastavení výroby, opuštění trhu daného statku a přechod do jiné příležitosti - zastavení činnosti je rozhodnutí krátkodobé, odchod z trhu dlouhodobé - výrobce odchází z trhu, když příjem po delší dobu nepokrývá veškeré ekonomické náklady (variabilní i fixní; fixní náklady už nejsou utopené náklady, při odchodu z trhu je ušetří) 3.7 PRODUKČNÍ FUNKCE A NÁKLADOVÁ FUNKCE FIRMY - produkční funkce - ukazuje závislost produkce na množství výrobních faktorů - v rámci fixních výrobních faktorů se produkce může zvětšovat jen zvětšováním variabilních výrobních faktorů - s každým přírůstkem variabilního faktoru se přírůstky produkce nejprve zvyšují a posléze klesají – projevují se klesající výnosy z variabilního faktoru - roste-li variabilní faktor, zatímco jiné faktory zůstávají fixní, klesá vybavenost variabilního faktoru fixními faktory a s poklesem této vybavenosti klesá i jeho schopnost zvyšovat produkci - tvar produkční funkce ovlivněn působením zákona klesajících výnosů z variabilního faktoru - průběh produkční funkce ovlivňuje tvar nákladové funkce - mzdové náklady odvozeny z produkční funkce (růst mzdových nákladů nejprve zpomaluje, pak zrychluje – zrychlování způsobeno klesajícími výnosy z jejich práce) 0 50 100 150 200 250 300 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 počet dělníků sady prken - nákladová funkce - ukazuje, jak se zvyšují celkové náklady v závislosti na růstu produkce (× fixní a variabilní náklady reagují na růst produkce odlišně) - odvozena od produkční funkce - křivka celkových nákladů skládá z celkových fixních nákladů a z celkových variabilních nákladů - průměrné náklady (jednotkové náklady) - náklady na jednotku produkce - celkové náklady vydělíme objemem produkce - mezní náklady - přírůstek celkových nákladů, vyvolaný zvýšením produkce o jednotku - mezní náklady < průměrné → průměrné náklady klesají - mezní náklady = průměrné → průměrné náklady nemění - mezní náklady > průměrné → průměrné náklady rostou
  • 14. 9 - křivka celkových nákladů TC - podíl celkových nákladů a produkce je podílem úseček AQ1 a 0Q1 - průměrné náklady na produkci Q1 jsou dány sklonem úsečky 0A - mezní náklady jsou derivací celkových nákladů – jejich velikost při produkci Q1 dána sklonem tečny a dotýkající se funkce celkových nákladů v bodě A - křivka průměrných nákladů AC a mezních nákladů MC - při produkci Q1 jsou mezní náklady menší než průměrné (sklon tečny je menší než sklon úsečky 0A) - křivka průměrných nákladů AC a křivka mezních nákladů MC se protínají v bodě minima křivky průměrných nákladů - průměrné fixní náklady - fixní náklady na jednotku produkce - podíl celkových fixních nákladů a produkce - průměrné variabilní náklady - variabilní náklady na jednotku produkce - průměrné náklady
  • 15. 10 - funkce průměrných fixních nákladů je klesající (hyperbola) - celkové fixní náklady jsou konstantní a dělíme-li je rostoucí produkcí, budou jednotkové fixní náklady klesat - funkce průměrných variabilních nákladů - od průměrných nákladů odečteme průměrné fixní náklady 3.8 OPTIMÁLNÍ OBJEM PRODUKCE - mezní příjem - přírůstek celkového příjmu, dosažený prodejem dodatečné jednotky produkce - rovnováha výrobce - výrobce bude zvyšovat produkci, dokud jsou mezní náklady nižší než mezní příjem - optimální objem produkce, když se mezní náklady rovnají meznímu příjmu (tehdy výrobce maximalizuje svůj zisk) - firma nemá důvod produkci ani snižovat, ani zvyšovat - když výrobce vyrovná mezní náklady s cenou, maximalizuje svůj zisk - když mají všichni stejné mezní náklady, výroba je efektivní 3.9 NABÍDKA FIRMY V KRÁTKÉM OBDOBÍ - nabídka - funkce, která ukazuje závislost nabízeného množství statku na jeho ceně - krátké období - období, kdy firma ještě neuvažuje o odchodu z trhu - v krátkém období se nemění počet firem na trhu daného statku, firmy z trhu neodcházejí, nové firmy na něj nevstupují - rovnováha výrobce - jsou-li mezní náklady rovny meznímu příjmu, přitom může dosahovat ekonomický zisk (příp. ekonomickou ztrátu) - křivka nabídky firmy v krátkém období - totožná s částí křivky mezních nákladů firmy - počátečním bodem je minimum křivky průměrných variabilních nákladů - výrobce je ochoten nést ztrátu pouze do výše fixních nákladů, poklesne-li cena pod průměrné variabilní náklady, zastaví činnost a nabízené množství je nulové
  • 16. 11 3.10 NABÍDKA FIRMY V DLOUHÉM OBDOBÍ - v dlouhém období firmy z trhu odcházejí, mají-li ekonomickou ztrátu, nové firmy na něj vstupují, dosahuje-li se na něm ekonomického zisku - křivka nabídky firmy v dlouhém období - změna počtu firem na trhu udržuje v dlouhém období cenu na úrovni průměrných nákladů a ekonomický zisk na nule - nabídka firmy v dlouhém období udává bod minima její křivky průměrných nákladů - dlouhodobá rovnováha výrobce - výrobce nebude dosahovat ekonomický zisk ani ekonomickou ztrátu - mezní náklady rovnají meznímu příjmu a současně dosahuje nulového ekonomického zisku = rovnováha výrobce a současně rovnováha trhu (firmy z trhu neodcházejí, nevstupují nové, produkce celého trhu se nemění) - firmy pod tlakem konkurence neustále hledají možnosti, jak snížit své náklady (nákladové křivky se posunou dolů a vznikne ekonomický zisk → láká nové firmy ke vstupu na trh → to vytvoří novou dlouhodobou rovnováhu při nižších nákladech a při nižší ceně) = dlouhodobá rovnováha neustále mění - na trzích se prosazuje tendence k nulovému ekonomickému zisku, kladný ekonomický zisk je pouze přechodnou situací
  • 17. 12 - honba firem za ekonomickými zisky motorem ekonomického růstu - když se firmám podaří snížit náklady, konkurence je donutí snížit ceny a spotřebitelé mohou kupovat více statků 3.11 ZMĚNY NABÍDKY - nabídka - funkce, která vyjadřuje závislost nabízeného množství statku na jeho ceně - pokud změna ceny příčinou změny množství, firma se posouvá podél své nabídkové křivky - pokud se mění jiné okolnosti, může to změnit nabídku, tedy posunout nabídkovou křivku - nabídka se může změnit v důsledku změny nákladů 3.12 TRŽNÍ NABÍDKA - tržní nabídka - součtem nabídek jednotlivých firem - tržní nabídka krátkého období - součet krátkodobých nabídek firem, které jsou na trhu - tržní nabídka dlouhého období - růst produkce statku zvyšuje poptávku po specifických výrobních faktorech nutných k jeho výrobě, a protože jejich množství je omezeno, rostou ceny těchto faktorů → růst produkce vyvolá rostoucí náklady → dlouhodobá nabídka má u většiny statků rostoucí průběh - křivka tržní nabídky dlouhého období je méně strmá než křivka tržní nabídky krátkého období (nabízené množství reaguje na zvýšení ceny více v dlouhém než v krátkém období) - v krátkém období se produkce zvyšuje pouze nadměrným využíváním kapacit firem, které jsou na trhu × v dlouhém období se produkce zvyšuje příchodem nových firem - tržní nabídka je funkcí mezních nákladů - cena, kterou firmy docilují, je rovna jejich mezním nákladům
  • 18. 13 - cenová elasticita nabídky - vztah mezi procentní změnou nabízeného množství a procentní změnou ceny: P P Q Q se ∆ ∆ = - ∆Q – změna nabízeného množství - Q – původní nabízeného množství - ∆P – změna ceny - P – původní cena - závisí na tom, jak se s růstem výroby zvyšují mezní náklady - je vysoká, jestliže je možné zvyšovat výrobu s malým růstem mezních nákladů – ke zvýšení nabízeného množství stačí malé zvýšení ceny - je nízká u produktů, jejichž výrobu lze zvyšovat jen při značném růstu mezních nákladů - je elastičtější v dlouhém období než v krátkém (v dlouhém období vstupují na trh nové firmy)
  • 19. 14 4 Tržní rovnováha a efektivnost 4.1 TRŽNÍ ROVNOVÁHA A JEJÍ DOSAHOVÁNÍ - kupující si navzájem o zboží konkurují a jejich vzájemná konkurence žene cenu vzhůru - cena, kterou jsou kupující maximálně ochotni platit, je dána jejich mezním užitkem - prodejci si navzájem konkurují, jejich konkurence tlačí cenu dolů - minimální cena, kterou jsou prodávající ochotni akceptovat, je ohraničena jejich mezními náklady - „mezní pár“ (mezní kupující a mezní prodávající) fakticky určuje tržní cenu - přebytek výrobce - rozdíl mezi cenou, za kterou prodá výrobce, a cenou, kterou by minimálně požadoval, aby vyrobil poslední jednotku statku - rozdíl mezi tržní cenou a výrobcovými mezními náklady - funkce poptávky - ukazuje mezní užitek spotřebitelů - funkce nabídky - ukazuje mezní náklady výrobců - tržní rovnováha - nastává v průsečíku křivky poptávky a křivky nabídky – poptávané množství rovná nabízenému, na trhu tedy nevzniká ani nedostatek, ani přebytek zboží - rovnovážná cena - existuje pouze jedna cena, při které se poptávané množství právě rovná nabízenému - odráží současně mezní užitek spotřebitelů i mezní náklady výrobců - nedostatek - poptávané množství převyšuje nabízené množství - vzniká, když je cena nižší než rovnovážná cena - výrobci na něj reagují zvyšováním ceny - přebytek - nabízené množství převyšuje poptávané množství - vzniká, když je cena vyšší než rovnovážná cena - výrobci na něj reagují snižováním ceny - každá nerovnováha je nestabilní a přechodnou situací, protože vyvolává pohyb ceny směrem k rovnovážné ceně a tím i pohyb trhu směrem k rovnováze - jedinou stabilní situací na trhu je tržní rovnováha 4.2 EFEKTIVNOST TRŽNÍ ROVNOVÁHY - kritériem ekonomické efektivnosti je porovnání mezního užitku a mezních nákladů - existuje jediná efektivní produkce – produkce tržní rovnováhy - mezní užitek statku rovná jeho mezním nákladům - tím, že trhy tendují k rovnováze poptávky a nabídky, tendují zároveň k efektivním množstvím produkce 4.3 ZMĚNY ROVNOVÁHY - změna rovnováhy ze strany poptávky
  • 20. 15 - když se zvýší poptávka, posune se poptávková křivka doprava a nová rovnováha se ustálí při vyšší rovnovážné ceně a větším množství - když se poptávka sníží a křivka poptávky se posune doleva, vznikne nová rovnováha při nižší rovnovážné ceně a menším množství - rovnovážná cena i množství se mění stejným směrem - změna rovnováhy ze strany nabídky - když se sníží náklady, posune se nabídková křivka dolů a nová tržní rovnováha se ustálí při nižší rovnovážné ceně a větším množství - když se náklady zvýší, posune se nabídková křivka vzhůru a nová tržní rovnováha se ustálí při vyšší rovnovážné ceně a menším množství - rovnovážná cena mění opačným směrem než množství 4.4 ARBITRÁŽ A ZÁKON JEDINÉ CENY - většina zboží a služeb se prodává na územně rozptýleném trhu - tržní nabídka i tržní poptávka rozptýleny do mnoha míst, kde se uzavírají obchody - zákon jediné ceny - cena statku tenduje ke stejné výši na všech trzích - pokud existují nějaké rozdíly v ceně, jsou způsobeny přirozenými překážkami obchodu (dopravní náklady), politickými překážkami obchodu (např. dovozní cla), příp. rozdílnými spotřebními daněmi - je-li na různých místních trzích rozdílná cena, budou se kupující snažit přecházet na levnější trhy a prodávající naopak na dražší, což nakonec vede k eliminaci cenového rozdílu - arbitráž - obchodníci nakupují zboží na levnějších trzích, aby je prodávali na dražších - neobchodovatelné statky - statky, u nichž jsou příliš vysoké náklady na arbitráže nebo na cestování prodávajících a kupujících mezi vzdálenějšími trhy - např. kadeřnictví, opravy, bydlení, mhd - trh zůstává roztříštěn do mnoha lokálních trhů s rozdílnými cenami - zákon jediné ceny se zde neprosazuje DODATEK: SPEKULACE - spekulanti přispívají ke stabilizaci cen v čase - brání svými spekulacemi tomu, aby cena byla jednou velmi vysoká a podruhé zase velmi nízká - stabilizují ceny zejména zemědělských plodin (např. pšenice)
  • 21. 16 5 Směna, specializace a mezinárodní obchod 5.1 SMĚNA A BOHATSTVÍ - bohatství není měřeno množstvím výrobků, ale uspokojením z nich - směna může zvýšit uspokojení, aniž by zvětšila množství - dobrovolná směna obohacuje oba směňující, protože každý z nich je na tom po směně lépe než před směnou 5.2 SPECIALIZACE A SMĚNA NA ZÁKLADĚ ABSOLUTNÍCH VÝHOD - směna umožňuje zvýšení výroby – umožňuje výrobcům, aby se specializovali - absolutní výhoda - člověk (firma, země) je v něčem lepší než jiní lidé (firmy, země) - specializace a směna na základě absolutních výhod se uplatňuje i v mezinárodním obchodě 5.3 SPECIALIZACE A SMĚNA NA ZÁKLADĚ KOMPARATIVNÍCH VÝHOD - i když je člověk absolutně lepší v obou činnostech, specializuje se na tu z obou činností, u které je relativně lepší, kde má komparativní (relativní) výhodu - komparativní výhoda - člověk ji má v té činnosti, ve které je relativně lepší než v jiných činnostech - princip komparativních výhod – D. Ricardo - specializace na základě komparativní výhody vede ke zvětšení výroby určitého statku, přestože posune výrobu tohoto statku do horších podmínek - každý využije své výrobní faktory efektivněji, což zvětší společnou produkční kapacitu - specializace a směna zvětšuje produkční schopnosti sama o sobě, aniž by se musel zvětšit kapitál, práce nebo jiné výrobní faktory - uplatňuje i v mezinárodním obchodě - žádná země světa se nemusí obávat, že by byla vyřazena z mezinárodního obchodu jen proto, že není v ničem absolutně lepší – vždy bude mít v něčem komparativní výhodu - je-li ekonomika otevřena mezinárodnímu obchodu, může využívat výhod mezinárodní dělby práce – protože je mezinárodní trh daleko větší než domácí, mohou se navzájem najít výrobci se značnými rozdíly v komparativních výhodách - svoboda mezinárodního obchodu zvětšuje možnosti pro mezinárodní specializaci a přináší prospěch všem zemím zapojeným do mezinárodního obchodu × obchodní ochranářství (dovozní cla a jiné politické překážky v zahraničním obchodě) tyto možnosti omezuje - ve svém důsledku obchodní ochranářství nejvíce poškozuje ty země, které jej uskutečňují a samy se jím vyřazují z výhod mezinárodní dělby práce 5.4 ČÍM JSOU DÁNY KOMPARATIVNÍ VÝHODY - má k určité činnosti předpoklady - přirozený talent - přírodní podmínky - nahromaděná speciální znalost - relativní vybavenost výrobními faktory - země s relativní hojností kapitálu mívají komparativní výhody u výrobků relativně náročných na kapitál - země s relativní hojností práce mívají komparativní výhody u výrobků relativně náročných na práci - země s relativní hojností přírodních zdrojů mívají komparativní výhody v komoditách náročných na tyto přírodní zdroje - vlády se někdy snaží ovlivnit ekonomickou strukturu země – napodobit výrobní strukturu ekonomicky vyspělých zemí v domnění, že výrobní struktura je příčinou jejich vyspělosti - ochrana domácích trhů před zahraniční konkurencí udržuje uměle při životě i takové výrobce, kteří nemají v daném oboru komparativní výhodu - výrobní specializace země nemůže být dána politikou
  • 22. 17 - v tržním procesu se prosazuje zákon komparativních výhod, který umožňuje i těm nejslabším specializovat se a výhodně směňovat - slabší vyhání z činností, kde nemají komparativní výhodu, do činností, v nichž komparativní výhodu mají 5.5 PŘÍNOSY Z MEZINÁRODNÍHO OBCHODU - mezinárodní obchod je ve své podstatě arbitráž na světovém trhu zboží - statek je kupován na levném trhu jedné země, aby byl prodáván na dražším trhu jiné země - vývoz brambor z Řecka do ČR je efektivní, neboť zvyšuje celkový užitek z brambor - přírůstek užitku českých spotřebitelů je větší než úbytek užitku řeckých spotřebitelů - vývoz přesouvá část jejich produkce z nákladnějších do méně nákladných výrobních podmínek, čímž snižuje celkové náklady na produkci brambor – mezinárodní obchod přispívá k efektivnější alokaci světových výrobních zdrojů - úspora nákladů v ČR je větší než přírůstek nákladů v Řecku - obchod výhodný pro obě země 5.6 ÚČINKY DOVOZNÍHO CLA - dovozní clo - částka, kterou dovozce musí zaplatit státu - účinek dovozního cla na obchod a na ekonomickou efektivnost - důvody používání dovozních cel - vlády podléhají tlakům domácích výrobců a v jejich zájmu omezují dovozy levného zahraničního zboží
  • 23. 18 5.7 ÚČINKY DOVOZNÍ KVÓTY - dovozní kvóta - maximální množství statku, které stát povoluje dovézt - dovozci musí nejprve od státu získat licenci k dovozu - účinky dovozní kvóty na obchod a na ekonomickou efektivnost - K – dovozní kvóta - prospívá domácím výrobcům, kterým umožňuje zvýšit produkci i cenu - dovozní clo přináší prospěch státu (příjem z cel) × dovozní kvóta dovozcům, kteří získají licence k dovozu - ČR patří k zemím s velmi nízkými cly, průměrné celní zatížení našeho dovozu činí necelá 3 % (v EU asi 8 %) × v řadě dovozů uplatňujeme dovozní kvóty 5.8 MÝTY OBCHODNÍHO OCHRANÁŘSTVÍ - kromě dovozních cel a dovozních kvót např. ekologické, zdravotní, hygienické, technické, bezpečnostní a jiné požadavky na zboží z dovozu - mýtus ochrany domácích pracovních míst - nejrozšířenější - dovozy vytlačují z trhu ty domácí výrobce, kteří nejsou schopni konkurovat zahraničním výrobcům, protože mají vysoké náklady a ceny, čímž vyvolávají v zemi nezaměstnanost - pod tlakem levných dovozů jsou domácí podnikatelé nuceni přesunout se na jiné trhy a domácí výrobní faktory se začínají více využívat v odvětvích, v nichž máme komparativní výhodu → tato odvětví expandují a vytvářejí nová pracovní místa - ztracená pracovní místa v odvětvích potlačovaných levnými dovozy jsou nahrazována novými pracovními místy v odvětvích, která expandují díky levným dovozům - mýtus rovné konkurence - země, které uvalují na naše zboží dovozní cla, poškozují nás, ale především poškozují samy sebe - když na to budeme reagovat tím, že uvalíme dovozní cla na jejich zboží, poškodíme je a sebe ještě více - subvencované dovozy vzbuzují dojem obrany dovozními cly - mýtus mladých odvětví - teorie mladých odvětví (infant industries) - země, která ještě nemá dostatečně rozvinutá průmyslová odvětví, by měla svůj průmysl chránit před zahraniční konkurencí, dokud nedosáhne dostatečné zralosti, pak teprve může otevřít své trhy volnému obchodu - průmysl vyrůstající ve skleníkových podmínkách chráněného domácího trhu sotva kdy dosáhne skutečné síly a konkurenceschopnosti - až země otevře svůj domácí trh, může zjistit, že svou předchozí umělou ochranou vypěstovala něco, co v podmínkách tvrdé světové konkurence není životaschopné - nátlak domácích výrobců na vlády - obchodní ochranářství neprospívá spotřebitelům, ale domácím výrobcům, kteří trpí konkurencí levnějších zahraničních dovozů
  • 24. 19 - vytváří pracovní místa pro úředníky - vzniká silná zájmová koalice domácích výrobců a státních úředníků, která ochotně naslouchá mýtům obchodního ochranářství - celní ochrana v ČR - nejvíce skopové maso (146-254 %) - trh je chráněn i proti komoditám, které zde nikdo neprodukuje - např. sazenice ananasu (19 %), tropické ořechy, tropické ovoce konzervované (70 %) × žabí stehýnka lze dovážet bez cla - pivo ze sladu (70 %), zápalky jiné než pyrotechnické (68 %), noviny a časopisy (21 %), obrázková alba, obrázkové knihy a omalovánky pro děti (50 %) × hudebniny bez cla - vibrační a světelné budíky pro neslyšící (56 %), sorbit pro diabetiky (15 %)
  • 25. 20 6 Nedokonalé trhy, informace a podnikatelé 6.1 DOKONALÉ A NEDOKONALÉ TRHY - dokonalý trh (dokonale konkurenční) - poptávka je dokonale elastická - nepatrné zvýšení ceny sníží poptávané množství na nulu a nepatrné snížení ceny získá celý trh statku - výrobce nemůže změnami své produkce ovlivnit docilovanou cenu - nedokonalý trh (nedokonale konkurenční) - poptávka není dokonale elastická - zvýšení ceny sníží poptávané množství, ale ne až na nulu - snížení ceny nezíská celý trh, neboť někteří kupující budou stále nakupovat od původních dodavatelů - výrobce může změnami své produkce do určité míry ovlivnit docilovanou cenu - podmínky dokonalého trhu 1.) dokonalá informovanost kupujících a prodávajících - pouze na územně centralizovaných trzích (např. burzy) - v případě trhů územně rozptýlených (restaurační služby, benzinová čerpadla) nemívají kupující k dispozici všechny informace 2.) nulové náklady na změnu dodavatele - zjistí-li na burze kupující, kteří dosud nakupovali u jiných dodavatelů, že nový dodavatel prodává za nižší cenu, začnou kupovat od něj – tato změna dodavatele u nich není spojena s žádnými náklady
  • 26. 21 3.) homogenní produkt - porovnávané produkty musí být stejné – kupující rozhodují pouze podle ceny, neberou v úvahu jiná hlediska (kvalita výrobku, pověst firmy) - téměř všechny výrobky spotřebního průmyslu a služby jsou heterogenním produktem 4.) velký počet prodávajících - na každého prodávajícího musí připadat jen velmi malá část trhu statku - nesplnění jediné podmínky dělá z trhu trh nedokonalý 6.2 MEZNÍ PŘÍJEM A CENOVÁ TVORBA NA NEDOKONALÉM TRHU - mezní příjem - přírůstek celkového příjmu, dosažený zvýšením prodeje o jednotku - na dokonalém trhu totožný s cenou (výrobce přijímá cenu) - nedokonalý trh - MR – mezní příjem - výrobci tvoří svou cenu - výrobce maximalizuje zisk při takové ceně, při které se mezní příjem rovná mezním nákladům 6.3 MONOPOLISTICKÁ KONKURENCE - monopolistická konkurence - nejběžnějším typem nedokonalého trhu - E. Chamberlin - jedna z příčin nedokonalého trhu heterogenita produktu - strategie odlišení – výrobek je tvořen blízkými substituty → takové trhy vyznačují prvkem konkurence i monopolu
  • 27. 22 - otevřenost trhu - neexistují žádné bariéry vstupu na trh, na trh může kdykoli přijít nová konkurence → prosazuje se tendence k nulovému ekonomickému zisku - rovnováha výrobce - pro výrobce je optimální (maximálně ziskový) takový rozsah produkce statku, při kterém se mezní příjem rovná mezním nákladům - krátkodobá rovnováha - ekonomický zisk láká na trh statku další výrobce, jejich příchod způsobuje, že se tržní poptávka dělí mezi stále větší počet výrobců → poptávka po statku jednoho výrobce snižuje – křivka poptávky se posouvá dolů a sní se posouvá dolů i křivka mezního příjmu - když už není dosahováno ekonomického zisku (křivka poptávky se dotýká křivky průměrných nákladů), na trh přestávají vstupovat další výrobci - dlouhodobá rovnováha - výrobce dosahuje nulového ekonomického zisku – jeho cena se rovná průměrným nákladům - firma prodává za cenu, která je vyšší než mezní náklady - firma nevyrábí v minimu průměrných nákladů 6.4 OLIGOPOL - oligopol - trh, na kterém nejen krátkodobě, ale i dlouhodobě působí jen několik málo firem - optimální velikost firmy je díky velkému podílu fixních nákladů značná a zároveň tržní poptávka je relativně malá (vzhledem k optimální velikosti firem) - to umožňuje ziskovou existenci pouze několika málo firmám - ani v dlouhém období nemusí prosazovat tendence k nulovému ekonomickému zisku - ekonomický zisk výsledkem toho, že se tržní poptávka střetává s omezeným počtem firem na trhu – každá z firem vyrovnává své mezní náklady s mezním příjmem
  • 28. 23 6.5 NEDOKONALÉ TRHY A INFORMACE - lidé jsou nedokonale informováni, protože informace jsou vzácné – na jejich získání je nutné vynaložit náklady - informace jsou užitečné – umožňují získat větší výnos - toto pojetí rozpracoval G. Stigler - racionální člověk získává jen tolik informací, kdy se mezní výnos z informací rovná mezním nákladům na získávání informací - reklama zvyšuje informovanost spotřebitelů, a tím snižuje nedokonalosti trhů - bez reklamy by byly informace vzácnější, nákladnější a trhy by byly nedokonalejší 6.6 INFORMACE A PODNIKATELÉ - vzácnost informací vytváří příležitosti pro podnikání - nedokonalá informovanost je příčinou toho, že existují mezery na trzích – dosud nevyužívané příležitosti, které slibují přinášet ekonomický zisk - podnikatelé objevují mezery na trhu a zaplňují je – snižují nedokonalost trhu
  • 29. 24 6.7 PODNIKATELÉ A INOVACE - inovace - nejdůležitější podnikatelské aktivity - uvedení nového výrobku, služby nebo výrobního postupu na trh - výsledkem podnikatelského hledání, objevování a zlepšování - objev něčeho nového otevírá cestu k velkým ziskům - podnikání vzkvétá jen na nedokonalých trzích – na dokonalých trzích jsou lidé dokonale informováni, nejsou tam žádné mezery, jejichž objevení by slibovalo zisky 6.8 PODNIKATELÉ A STÁT - když stát vstoupí na dosud neobsazené trhy a zaplní jejich mezery, nedá podnikatelům šanci, aby je zaplnili sami - se zaplněním mezer na trzích mizí ziskové příležitosti pro podnikatele - státní úředníci nejsou motivováni ke zvyšování kvality služeb ani k inovacím DODATEK: CENOVÁ DISKRIMINACE - výrobce nabízí své zboží různým skupinám zákazníků za různou cenu - cenová diskriminace - cenová strategie, která prodávajícímu maximalizuje zisk - rozděluje výrobek mezi dvě skupiny spotřebitelů s různou poptávkovou funkcí a umožňuje spotřebitelům s nižšími důchody kupovat zboží, které by si jinak možná nemohli dovolit - podmínky použití cenové diskriminace 1.) trh musí být nedokonalý - poptávkové křivky po zboží konkrétního prodávajícího musí být klesající 2.) na trhu musí být alespoň dvě skupiny spotřebitelů, které mají odlišné poptávkové křivky - např. rozdílné důchody - prodávající musí být schopni je rozeznat 3.) prodávající musí být schopni účtovat dvojí ceny - např. v hotelu – předložení průkazu totožnosti - odsuzována jako nemorální
  • 30. 25 7 Konkurence a regulace 7.1 SVOBODA VOLBY A KONKURENCE - svoboda volby - možnost, abych si vybral mezi více příležitostmi, které se mi nabízejí - člověk je subjektem i objektem volby – vybírá si a je vybírán → soutěž neboli konkurence - snaha obstát v soutěži motivuje k sebezdokonalování → tržní konkurence stává motorem hospodářského pokroku - v centrálně plánované ekonomice svoboda volby a konkurence potlačena - konkurence chrání spotřebitele a zajišťuje lepší kvalitu zboží a služeb účinněji než regulace podnikání a obchodování - čím více jsou trhy regulovány, tím slabší je na nich konkurence 7.2 OTEVŘENÉ TRHY A OMEZOVÁNÍ VSTUPU NA TRH - konkurence - tržní proces, ve kterém se prosazují nejlepší firmy - nezávisí na momentálním počtu firem na trhu, ale na otevřenosti trhu - je-li trh otevřený pro vstup nových firem, je to trh konkurenční, i kdyby na něm momentálně byla jen jediná firma - intenzita konkurence nezávisí na počtu a síle existujících konkurentů, ale také na počtu a síle potenciálních konkurentů (konkurentů, kteří ještě na trhu nejsou, ale mohli by na něj snadno a rychle vstoupit) - hlavním důvodem zeslabení konkurence je omezení vstupu na trh (licencovaný trh) - často vytváří stát nebo obce - důvodem víra státních úředníků, že mohou zlepšovat fungování trhů - obchodníci, kteří už na trhu jsou, se snaží zabránit vstupu nových konkurentů na trh - na otevřených trzích efektivnější firmy v konkurenčním procesu vytlačují méně efektivní firmy - trhy, které nejsou zcela otevřené, jsou strnulé a málo efektivní, protože neefektivní výrobci na nich dlouho přežívají 7.3 OCHRANA SPOTŘEBITELE - asymetrie informací - spotřebitelé nemají o výrobku (službě) tolik informací jako výrobci - existuje na všech trzích - na trzích, kde vládne konkurence, si prodávající nemůže dovolit systematicky klamat kupující, protože se obává, že by přešli ke konkurenci - ochrana spotřebitele v mnoha případech bere spotřebitelům možnost rozhodnout se mezi cenou a kvalitou, rozhoduje za ně stát - každá regulace na ochranu spotřebitele, která nutí výrobce dodržet určité kvalitativní parametry, zvyšuje kvalitu a zároveň i cenu - regulace chrání výrobce před konkurencí, protože stát kontroluje vstup nových firem na regulované trhy a vyžaduje od nich plnění všelijakých podmínek - výrobci vždy upřednostní regulaci před konkurencí - regulace nechrání spotřebitele před nepoctivými výrobci, chrání výrobce před konkurencí 7.4 NOVODOBÉ CECHY - cech - sdružení výrobců, které má tu moc (danou od státu), že může zabránit vstupu nových konkurentů na trh - na trhu mohou prodávat pouze členové cechu - členové cechu nemusí být vázáni žádnou vzájemnou dohodou o množství a cenách (× kartelové dohody)
  • 31. 26 - trh ovládaný cechem 7.5 ANTIDUMPINGOVÁ POLITIKA - kořistnický (predátorský) dumping - dumping - výrobce prodává za nižší cenu, než jaké jsou jeho náklady - prováděn s cílem zničit konkurenty a získat na trhu dominantní či monopolní postavení - jakmile získá výrobce monopolní postavení, zvýší ceny a vytvoří monopolní zisk, který jej více než odškodní za předchozí dočasnou ztrátu - prodej pod utopené náklady – různé výprodeje za snížené ceny - nová firma, která chce proniknout na trh, po přechodnou dobu používá zaváděcí ceny, protože ji zákazníci neznají - kořistnický dumping firmy využívají k přesvědčení vlády o nutnosti ochrany domácího trhu před zahraničními predátory × zavedením antidumpingových cel omezuje konkurenci - ochrana před dumpingem - antidumpingová cla, minimální ceny, dovozní kvóty 7.6 OCHRANA HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE - ochrana hospodářské soutěže - státní politika, která zejména brání kartelovým dohodám, povoluje fúze a odhaluje a trestá zneužívání dominantního postavení na trzích - z obavy z dominantního postavení vlády kontrolují fúze a brání takovým fúzím, které by mohly mít za následek vznik dominantního postavení - fúze jsou reakcí na ekonomickou „globalizaci“, umožňují snížit náklady, většinou i snižování počtu zaměstnanců, zvýšit efektivnost - v ČR musí být fúze schváleny Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže - měří dominantní postavení firmy jejím podílem na relevantním trhu (nejčastěji domácí trh) - zákazy fúzí mají za následek, že místo velkých, silných a efektivních firem budou přetrvávat malé firmy, které obvykle nedokáží obstát v konkurenci se zahraničními výrobci - otevřené trhy a svobodný mezinárodní obchod nejlepší zárukou konkurence - politika zaměřená proti zneužívání dominantního postavení na trhu - původ v USA – nejpropracovanější antimonopolní zákonodárství - pokud firma dosáhla vysokého podílu na trhu úspěšnými inovacemi, snižováním nákladů a snižováním cen, na trhu vládne zdravá konkurence, která je ku prospěchu spotřebitelů - antimonopolní politika zaměřena spíše na ochranu konkurentů před úspěšnými firmami než na ochranu spotřebitelů - nejde o ochranu konkurence, ale ochranu méně schopných konkurentů
  • 32. 27 7.7 MONOPOL - monopol se nevztahuje k výrobě, ale k trhu - muselo by jít o zboží, které nemá blízké substituty - monopol - tržní situace, kdy na trh daného produktu dodává jediná firma – tato firma je vystavena konkurenci substitutů daného statku - čím vzdálenější jsou substituty, tím větší je tržní síla monopolu - závisí na vymezení relevantního trhu a definování produktu - monopolní síla nesouvisí ani tak s velikostí firmy jako spíše s obtížností nebo nemožností substituce - monopol např. majitel lanovky na Sněžku - rovnováha monopolu - poptávka po statku monopolu je totožná s poptávkou celého trhu - monopol maximalizuje zisk tam, kde se mezní náklady rovnají meznímu příjmu - poškozuje spotřebitele – prodává za vyšší cenu - monopol dosahuje ekonomického zisku – tzv. monopolního zisku - monopol vyvolává neefektivnost – poskytuje menší než optimální množství (mezní užitek je vyšší než mezní náklady) - regulace ceny monopolu - regulace ceny často vede k zakonzervování monopolu – změní krátkodobý monopol v monopol dlouhodobý - selhání motivací - monopoly s regulovanými cenami často nadhodnocují své náklady, aby mohly účtovat vyšší ceny
  • 33. 28 7.8 STÁTEM VYTVOŘENÉ MONOPOLY - vznik monopolu má podmínku – existence bariér vstupu na trh - je-li vstup na trh vázán na povolení státu a dá-li ho stát pouze jedné firmě, získá tato firma administrativní monopol - státem vytvořený monopol není motivován ke zlepšování služeb ani k hospodárnosti a podnikavosti - dlouhodobý monopol bez šance, že na trh vstoupí nová konkurence, stát reguluje takovým monopolům ceny - mívají vysoké ceny - bývají málo efektivní a mají vysoké náklady - dokáží regulační úřad přesvědčit o nutnosti vysoké ceny – úřad neví, jaké jsou skutečné náklady - jde o obchod – stát potřebuje od firmy zajistit nějaké dodávky nebo služby, které jsou ve veřejném zájmu, a za to jí dá monopol - např. energetika (plynárenství) 7.9 PŘIROZENÝ MONOPOL - přirozený monopol - vzniká z důvodu přirozených bariér vstupu na trh - když jsou dodávky zboží či služby vázány na určitou přenosovou síť (potrubí, kabelové vedení, koleje) - např. rozvod elektřiny - náklady na vybudování přenosové sítě jsou dominantní nákladovou položkou – jde o fixní náklady, které vznikají bez ohledu na to, kolik elektřiny bude touto sítí dodáváno - každá z obou firem má silnou motivaci získat celý trh - nakonec jedna z firem trh vyklidí nebo se obě firmy spojí → firma získá přirozený monopol - neregulovaný přirozený monopol bude dosahovat monopolního zisku
  • 34. 29 - bude dodávat QM a docilovat cenu PM - jeho zisk z jednotky produkce bude m - efektivní množství - QS - někdy stát stanoví cenový strop - odčerpá monopolní zisk - nevyžaduje poskytování subvence (subvence kryje ztrátu, kdy jsou průměrné náklady vyšší než cena) - vztahuje se pouze k rozvodu, ne k výrobě - vstup druhé firmě na trh nikdo nezakazuje, ale brání jí v něm vysoké náklady, které by musela vynaložit na vybudování vlastní přenosové soustavy, bez níž není možné zboží dodávat DODATEK 1: KARTELOVÁ DOHODA - kartelová dohoda - dohoda o společném, koordinovaném postupu na trhu - členové kartelu si stanoví určité kvóty svých dodávek na trh a zaváží se, že je nepřekročí a že nebudou dodávat pod určitou dohodnutou cenu - Nashova rovnováha - nastává tehdy, když každý z obou „hráčů“ volí svou optimální strategii sám o sobě, bez dohody s „protihráčem“ - předpokládá, že protihráč ho bude v rozhodnutí následovat - po uzavření kartelové dohody se dostanou z Nashovy rovnováhy do rovnováhy kartelu - je pro ně lepší než Nashova rovnováha, dosahují vyšší příjem - pro spotřebitele je horší než Nashova rovnováha, protože kartel dodává na trh menší množství za vyšší cenu → prospívá výrobcům × neprospívá spotřebitelům - omezuje konkurenci, snižuje množství statku a zvyšuje jeho cenu - znamená odchýlení trhu od bodu jeho konkurenční rovnováhy, který je bodem efektivním - kartely jsou ve většině zemí zakázány - je obtížné dohodu odhalit – je-li na trhu jen několik firem, mohou jejich manažeři při neformálním setkání uzavřít ústní dohodu o společném cenovém postupu a v případě podezření je těžké jim pokus o dohodu dokázat - nelegálnost kartelů je zároveň činí málo stabilními - člen kartelu je v silném pokušení kartelovou dohodu porušit, protože na tom může vydělat (když sníží svou cenu, může získat část trhu na úkor ostatních členů kartelu, ti tomu nemohou zabránit a domáhat se jejího dodržování, když je kartelová dohoda nelegální) - porušení dohody z obou stran vede k rozpadu kartelu → vrací se do Nashovy rovnováhy - poruší-li partner dohodu, poruším ji také, a bude-li ji dodržovat, dodržím ji také → což nakonec vede k dodržování dohody - je-li počet členů kartelu vyšší než dva, kartelové dohody se opakovaně rozpadají - legálně existující kartely - rovněž ohroženy vnitřní nestabilitou - např. OPEC - vysoké ceny kartelu lákají na trh nové konkurenty → kartely jsou nestabilní - členové kartelu řeší dilema, zda zvýšit cenu (a přilákat novou konkurenci) nebo nezvýšit cenu (uchovat trh pro sebe) DODATEK 2: VĚZŇOVO DILEMA - teorie her - ve 40. letech J. Neumann a O. Morgenstern - lze aplikovat na trh v takových situacích, kdy je na trhu pouze několik prodávajících - malý počet prodávajících umožňuje, aby se prodávající chovali strategicky – aby volili strategie svého chování podle toho, jak odhadují chování svých konkurentů - popisuje mj. vězňovo dilema - pokud se strany nemohou domluvit, každá volí svou vlastní optimální strategii, která nemusí vést k pro ně optimálnímu výsledku - v případě kartelu znamená porušit kartel = dostat se do Nashovy rovnováhy - Nashova rovnováha není společensky efektivní a je proto žádoucí zásah státu (u externalit a veřejných statků)
  • 35. 30 8 Zásahy státu do cen 8.1 CENOVÝ STROP (MAXIMÁLNÍ CENA) - cenový strop (= maximální cena) - prodávající nesmí požadovat cenu vyšší, než je státem stanovený cenový strop - na trhu vzniká nerovnováha – nedostatek - cenový strop vyvolává neefektivnost - poskytované množství statku je menší než optimální – mezní užitek je vyšší než mezní náklady - umožňuje spotřebitelům kupovat statek za nižší cenu, ale mnozí z nich za to musí zaplatit jinak – mají nepeněžní náklady (např. stání ve frontách) - aby dostali lidé nedostatkové zboží nebo službu, jsou ochotni nést nepeněžní náklady - ztráta času, obětovaného na získání nedostatkového zboží je nepeněžním nákladem kupujícího – vzniká na trzích, kde stát reguluje ceny cenovými stropy - cenový strop fakticky prodražuje zboží těm spotřebitelům, kteří jej kupují zčásti za nepeněžní náklady - součet jeho peněžních a nepeněžních nákladů může být vyšší než cena tržní rovnováhy, kterou by platil, kdyby cenový strop neexistoval - vláda obhajuje cenové stropy u statků uspokojujících nezbytné potřeby - např. nájemné (poptávka převyšuje nabídku) - regulace vyvolávají inovace k obcházení regulací - nejvážnějším případem cenového stropu energetická krize v Kalifornii v roce 2001 - v roce 1996 deregulace trhu elektřiny × pouze pro velkoobchod - zvyšovali se ceny, ale distributoři elektřiny je nemohli přenést na spotřebitele (kvůli cenovému stropu) → prodělávali a neměli z čeho elektrárnám platit a ty jim přestaly elektřinu dodávat 8.2 SPOTŘEBNÍ DAŇ - spotřební daň - vybírána z naturální jednotky zboží (např. z litru benzinu nebo krabičky cigaret) - břemeno spotřební daně dopadá jak na spotřebitele, tak na výrobce - rozdělení závisí na relativní strmosti křivek poptávky a nabídky
  • 36. 31 - a – břemeno dopadající na spotřebitele - b – břemeno dopadající na výrobce - je-li poptávka hodně strmá a nabídka málo strmá, dopadá břemeno daně více na spotřebitele a méně na výrobce - je-li poptávka málo strmá a nabídka hodně strmá, dopadá břemeno daně více na výrobce než na spotřebitele - „daň z luxusu“ - uvalena na luxusní zboží spotřebovávané bohatými lidmi (aby zvýšil příjem státní pokladny) - silný dopad na spotřebitele jen tehdy, jde-li o statek se strmou poptávkou a málo strmou nabídkou - spotřební daně vyvolávají neefektivnost - snižují množství zboží, které je pak menší než optimální (mezní užitek je větší než mezní náklady) - není žádoucí, aby stát uvaloval spotřební daně na příliš velký okruh statků - můžou mít charakter daní ekologických (daň z benzinu), zdravotních (daň z cigaret) - účelem omezit spotřebu těchto statků škodících životnímu prostředí nebo zdraví - pro vládu význam jako zdroj příjmů státního rozpočtu - obdobné účinky daně z přidané hodnoty - nejsou vyměřovány z naturální jednotky zboží, ale z peněžní hodnoty zboží - pokud existuje jen jedna sazba daně, nejsou cenové deformace ještě tak velké - čím více je různých daňových sazeb na různá zboží, tím více jsou cenové relace deformovány a tím horší je informační a alokační fungování cenového systému 8.3 SUBVENCE - subvence - částka, kterou stát připlácí výrobcům k ceně statku - mění rovnováhu trhu - je to vlastně záporná spotřební daň - na úkor daňových poplatníků zvyšuje cenu pro výrobce a snižuje cenu pro spotřebitele → zvětšuje množství statku - i když se subvence vyplácí výrobcům, jsou subvencováni jak výrobci, tak i spotřebitelé - subvence vyvolává neefektivnost - vede k produkci nadoptimálního množství (mezní náklady výrobců jsou vyšší než mezní užitek spotřebitelů) - u nás např. na hromadnou osobní dopravu, len 8.4 MINIMÁLNÍ CENA A VÝVOZNÍ SUBVENCE - hlavně u zemědělských produktů (např. mléko) - minimální cena stanovená vládou vyvolává nutnost vývozních subvencí, aby neprodané přebytky mohly být prodány do zahraničí
  • 37. 32 - aby zemědělci mohli dostávat za mléko vyšší cenu, než jakou by vytvořil trh, musí naši spotřebitelé nejen kupovat mléko za vyšší cenu, ale navíc jako daňoví poplatníci ještě subvencují zahraniční spotřebitele mléka - zemědělci dokáží na vlády vyvíjet silný tlak a subvencování si vynutit, zatímco daňoví poplatníci se nedokáží účinně bránit - zahraniční obchodní partneři se často brání dovozům subvencovaných výrobků a nezřídka přijímají odvetná opatření – buď uvalují na subvencované zahraniční zboží dovozní cla, nebo začnou rovněž subvencovat 8.5 STÁTNÍ INTERVENČNÍ NÁKUPY - stát se jimi snaží zajistit výrobcům vyšší cenu, než kterou by vytvořil trh (u nás např. státní nákupy pšenice) - mají stabilizovat ceny, které podléhají sezónním výkyvům (stát nahrazuje činnost soukromých spekulantů) - nevyvolává tržní nerovnováhu – nabízené množství je beze zbytku nakoupeno - poptávané množství skládá ze 2 částí: - nákup soukromých osob - nákup státu - státní intervenční nákupy a prodeje jsou zaměřeny na stabilizaci ceny - vykoupené zásoby prodává v době neúrody, aby se rapidně nezvýšila cena - prodražuje skladování, pojištění proti škodám a další náklady - vhodnějším způsobem stabilizace cen by byl volný zahraniční obchod - po vysoké domácí úrodě by mohla být pšenice vyvážena do zahraničí, což by bránilo poklesu ceny na domácím trhu - po nízké domácí úrodě by byla dovážena ze zahraničí, což by bránilo růstu její ceny na domácím trhu 8.6 PRODUKČNÍ KVÓTY - produkční kvóta - státem stanovené maximální množství komodity, které mohou zemědělci za rok vyprodukovat - tuto kvótu pak rozděluje mezi vybrané výrobce dané komodity - v důsledku vzroste cena - udržují vyšší než rovnovážné ceny a vytvářejí výrobcům ekonomický zisk - neefektivní – vyráběné množství je podoptimální (jeho mezní náklady jsou menší než mezní užitek) - omezují konkurenci a konzervují neefektivnost - úspěšní výrobci se nemohou rozvíjet kvůli kvótám a neúspěšní výrobci nemusejí odcházet z trhu
  • 38. 33 9 Poptávka po výrobních faktorech 9.1 VÝROBNÍ FAKTORY - 3 obecné výrobní faktory 1.) půda (resp. přírodní zdroje) 2.) kapitál 3.) práce - obecné výrobní faktory reálně existují jen v konkrétních formách – specifické výrobní faktory - půda: orná půda, pastvina, lesní půda, stavební parcela - kapitál: budova, stroj, zásoby (fyzický kapitál); nahromaděné vědomosti (lidský kapitál) - práce: různé specifické profese (instalatér, zedník, učitel, lékař) - specifické výrobní faktory - konkrétní pozemky, kapitálové statky a pracovní profese, které jsou specializované pro výrobu konkrétních statků - výrobce si vždy najímá výrobní faktory - i tehdy, je-li jejich vlastníkem – platí implicitní nájemní ceny - nájemní ceny výrobních faktorů ovlivňují náklady výrobců 9.2 PRODUKČNÍ FUNKCE A MEZNÍ PRODUKT - produkční funkce - ukazuje závislost produkce na množství výrobních faktorů - s každým přírůstkem variabilního faktoru (při ostatních faktorech fixních) se přírůstky produkce nejprve zvyšují a potom klesají – projevují se klesající výnosy z variabilního faktoru - celkový produkt (TP) - funkce celkového produktu (TP) popisuje závislost celkového produktu na množství variabilního výrobního faktoru - lze z ní odvodit funkci průměrného produktu (průměrné produktivity) a funkci mezního produktu (mezní produktivity) výrobního faktoru - je dán úsečkou AFA - průměrný produkt (AP) - podíl celkového produktu a počtu jednotek výrobního faktoru - průměrný produkt je dán podílem AFA : 0FA, čili sklonem úsečky 0A (tg úhlu, který úsečka 0A svírá s vodorovnou osou) - mezní produkt (MP) - přírůstek produkce, dosažený zvýšením daného faktoru o jednotku, při ostatních faktorech nezměněných - při velmi malých jednotkách výrobního faktoru je dán sklonem tečna a ke křivce celkového produktu v bodě A
  • 39. 34 - v bodě A je MP > AP, protože sklon tečny a je větší než sklon úsečky 0A - funkce průměrného a mezního produktu se protínají v bodě maxima průměrného produktu - při ostatních výrobních faktorů neměnných – kdyby se některý z ostatních faktorů zvětšil, vedlo by to ke zvýšení produkce a křivka TP i křivky AP a MP by se posunuly vzhůru - k pohybu podél produkční funkce dochází při zvětšení sledovaného variabilního faktoru × k posunu produkční funkce dochází při změně ostatních výrobních faktorů 9.3 POPTÁVKA PO VÝROBNÍM FAKTORU - poptávka výrobce po výrobním faktoru je odvozena od produkční funkce - mzda v naturáliích - výrobce porovnává naturální mzdu s naturálním mezním produktem práce - bude chtít zaměstnávat takové množství práce, při kterém je mezní produkt práce vyšší nebo roven ceně - v tržní ekonomice je běžné platit v penězích - zaměstnavatel musí porovnávat peněžní mzdu s peněžním mezním produktem práce - kupuje tolik práce, jejíž mezní produkt je větší nebo roven mzdě - výrobce bere v úvahu čistý mezní produkt - z ceny výrobku odečte hodnotu surovin a polotovarů, které přímo vcházejí do výrobku - výrobce bere v úvahu přidanou hodnotu, kterou práce dává nakoupeným surovinám - čistý peněžní mezní produkt = příjem z mezního produktu - výrobce při najímání výrobního faktoru porovnává jeho nájemní cenu s jeho čistým peněžním mezním produktem - najímá faktory do takového množství, kdy je jeho mezní produkt větší nebo roven jeho nájemní ceně - - funkce poptávky po výrobním faktoru je totožná s částí funkce mezního produktu daného faktoru a začíná v maximu funkce jeho průměrného produktu 9.4 ZMĚNY POPTÁVKY PO VÝROBNÍM FAKTORU - důvodem změny poptávky po výrobním faktoru jsou technologické změny, které mění produktivitu výrobních faktorů - zvýšení produktivity práce posune křivku mezní produktivity nahoru
  • 40. 35 - důvodem změny poptávky po výrobním faktoru může být změna ceny statku, který je s přispěním tohoto faktoru vyráběn - primární jsou poptávky po statcích - poptávky po výrobních faktorech jsou odvozenými poptávkami - poptávka po výrobním faktoru roste, resp. klesá, když roste, resp. klesá poptávka po statcích, které se pomocí tohoto výrobního faktoru vyrábějí - je důležité rozlišovat změny naturální produktivity a změny peněžní produktivity výrobního faktoru - naturální produktivita výrobního faktoru se zvýší, když se zvýší jeho vybavenost ostatními faktory - peněžní produktivita se může zvýšit tím, že se zvýší cena vyráběného statku 9.5 VOLBA VÝROBNÍ TECHNIKY A TECHNICKÁ SUBSTITUCE - výrobní technika - určitá kombinace výrobních faktorů ve výrobě - podmínka optimální výrobní techniky - n n 3 3 2 2 1 1 V MP ..... V MP V MP V MP ==== - MP – mezní produkty výrobních faktorů - V – nájemní ceny výrobních faktorů - za předpokladu velmi dobré dělitelnosti na malé jednotky a velmi dobré možnosti vzájemné substituce - změní-li se (nájemní) cena některého výrobního faktoru, vyvolá to změnu výrobní techniky - výrobci budou substituovat zdražený výrobní faktor jinými výrobními faktory = technická substituce - změna výrobní techniky v dlouhém období obsahuje vynalézání a vyvíjení nových výrobků a technologií = technický pokrok - technický pokrok reaguje na cenové signály - je podněcován změnami cen výrobních faktorů a je orientován takovými směry, které umožňují nahrazovat drahé výrobní faktory levnějšími
  • 41. 36 10 Nabídka výrobního faktoru a renta 10.1 TRANSFEROVÁ PLATBA A RENTA - transferová platba - částka, která kompenzuje ušlý výnos z druhého nejlepšího použití výrobního faktoru - minimální částka, která stačí k převedení výrobního faktoru z jednoho použití do druhého - její výše odráží obětovaný výnos z druhého nejlepšího použití faktoru (jeho obětovanou příležitost) - renta - částka, kterou vlastník výrobního faktoru dostává navíc nad transferovou platbu - rozdíl mezi skutečným výnosem a obětovaným výnosem z druhé nejlepší příležitosti - transferová platba je nákladem (ve smyslu obětované příležitosti), renta není nákladem (nevyjadřuje žádnou obětovanou příležitost) 10.2 NABÍDKA A RENTA NA PRACOVNÍCH TRZÍCH - nabídka je rostoucí funkcí mzdy - nejprve (při nižších mzdách) se budou o práci ucházet lidé, kteří mají méně výnosné alternativní příležitosti - lidé mohou mít různě výnosné druhé nejlepší příležitosti → jejich transferové platby se liší → může vznikat renta - firma přijme zaměstnance, když je jeho mezní produkt vyšší nebo stejný jako mzda - zájemce přijme práci, když je mzda vyšší nebo stejný jako jeho transferová platba - rovnovážná mzda se vytvoří v průniku poptávky a nabídky a odpovídá meznímu produktu i transferové platbě posledního zaměstnaného - mzda všech zaměstnanců dána transferovou platbou posledního zaměstnaného – ti, kdo mají horší obětované příležitosti, inkasují rentu - konkurenceschopnost - konkurenceschopnější ten, kdo má menší náklady příležitosti (nižší transferovou platbu) 10.3 NABÍDKA A RENTA V KRÁTKÉM A DLOUHÉM OBDOBÍ - křivka nabídky je v krátkém období strmější než v delším období → renty krátkého období bývají vyšší než renty dlouhého období - změny v krátkém období vyvolávají značné změny ve mzdách - v dlouhém období jsou nabídky pružné, změny poptávky proto nevyvolají tak velké změny ve mzdách - změny poptávky po výrobním faktoru vyvolávají krátkodobé přestřelování jeho ceny - nabídka je v krátkém období méně pružná než v dlouhém období - na trzích pracovních profesí se to projevuje vznikem krátkodobé renty - ta zmenšuje v dlouhém období a mizí ve velmi dlouhém období, jak lidé přecházejí z jedné profese do druhé - u profesí vyžadujících vyšší a specifické vzdělání povedou změny poptávky k dlouhotrvajícím mzdovým rozdílům a trvá velmi dlouho, než mzdové rozdíly a renta zmizí 10.4 KOMPENZUJÍCÍ MZDOVÉ ROZDÍLY - mzdové rozdíly mezi různými profesemi bývají způsobeny změnami poptávky a mívají spíše krátkodobý charakter - existují i mzdové rozdíly, které mají trvalý charakter - trvalé mzdové rozdíly mezi některými profesemi jsou způsobeny tím, že se tyto profese liší namáhavostí, nepříjemností nebo rizikovostí - vyšší mzda kompenzuje lidem větší namáhavost atd. → kompenzující mzdové rozdíly - o výši kompenzujících mzdových rozdílů rozhodují sami lidé svým chováním na pracovním trhu – tím, že se sami rozhodují, zda a za kolik jsou nebo nejsou ochotni tu kterou profesi vykonávat
  • 42. 37 10.5 VÝROBNÍ FAKTORY S NEPRUŽNOU NABÍDKOU - některé specifické výrobní faktory mají značně nepružnou nabídku i ve velmi dlouhém období - pozemky s určitou specifickou polohou, pracovní profese, jejichž výkon vyžaduje určitý talent - nabídka je i v dlouhém období velmi strmá, výše honorářů závisí na výši poptávky, obvykle dosahují vysokou rentu - příjmy vlastníků těchto faktorů jsou v rozhodující míře závislé na výši poptávky a to i ve velmi dlouhém období - na růstu poptávky vydělají a na poklesu poptávky prodělají vlastníci výrobních faktorů s málo elastickou nabídkou - majitelé faktorů s elastickou nabídkou nebudou změnami poptávek příliš dotčeni
  • 43. 38 11 Nabídka práce a trh práce 11.1 NABÍDKA PRÁCE - rozhodování, zda pracovat nebo nepracovat → rozhoduje mezi prací (mzdou) a volným časem - porovnává mezní užitek času s mezním užitkem mzdy - rozhodování člověka, zda má nebo nemá pracovat, nabývá podobu spotřebitelského rozhodování - člověk se rozhoduje mezi volným časem (zvláštním statkem) a ostatními statky, které by si mohl koupit za mzdu - rozhodování vyžaduje, aby znal ceny všech statků - cena volného času - to, co člověk obětuje, čeho se vzdá – pokud se rozhodne mít volný čas, tedy nepracovat - mzda je cenou volného času - když se mzda zvýší, volný čas zdraží - substituční efekt zvýšení mzdy - růst mzdy motivuje člověka k tomu, aby si kupoval méně volného času, tedy aby nabízel více práce - ušlá mzda je jeho obětovaná příležitost - mzda je důchodem - když se zvýší mzda, zvýší se důchod a člověk si pak může kupovat více všech statků (včetně volného času) - důchodový efekt zvýšení mzdy - růst mzdy motivuje člověka k tomu, aby si kupoval více volného času, tedy aby nabízel méně práce - pokud převládá substituční efekt, bude člověk na zvýšení své mzdy reagovat nabízením své práce - pokud převládne důchodový efekt, bude člověk při zvýšení mzdy nabízet méně práce - vzájemné působení těchto dvou efektů ovlivňuje průběh nabídky práce - substituční efekt převládá při nižších mzdách, při vysokých mzdách začíná převládat důchodový efekt - s růstem mzdy nabízené množství práce nejprve roste a posléze s dalším růstem mzdy klesá 11.2 NOMINÁLNÍ A REÁLNÉ ZVÝŠENÍ MZDY - nominální zvýšení mezd - pokud rostou mzdy stejným tempem jako ceny spotřebních statků, lidé si nemohou za své mzdy koupit více statků než dříve - lidé nabízejí stejné množství práce jako dříve - když se změní mzdy reálně, lidé mění nabízené množství práce - nabídka práce vyjadřuje závislost nabízené práce na reálné mzdě - poptávka po práci závisí na reálné mzdě - reálné zvýšení mezd zjistíme, když index nominálních mezd dělíme indexem cen spotřebních statků
  • 44. 39 11.3 TRH PRÁCE - na trhu práce existuje konkurence na straně poptávky i na straně nabídky - tržní nabídka práce je nabídka všech lidí v dané ekonomice – součtem individuálních poptávek práce → vyplývá z rozhodování lidí vyrovnávajících mezní užitek reálné mzdy s mezním užitkem volného času - tržní poptávka po práci je poptávka všech firem v dané ekonomice po práci – součtem individuálních poptávek po práci → vyplývá z rozhodování firem vyrovnávajících mzdu s mezním produktem práce - L – množství práce - W – reálná hodinová mzda - mzda, při které nastává rovnováha trhu, je rovnovážnou mzdou - nerovnováha trhu práce je přechodnou situací, která je eliminována pohybem reálné mzdy - výše reálné mzdy je určena trhem práce – průsečíkem křivky poptávky a křivky nabídky - výše poptávky je odrazem produktivity práce - změna rovnováhy na trhu práce - změna rovnováhy ze strany poptávky - příliv zahraničního kapitálu zvyšuje poptávku po práci, zaměstnanost i reálné mzdy (pomohl zvýšit produktivitu práce) - růst poptávky po práci zvyšuje zaměstnanost i reálnou mzdu - pokles poptávky po práci snižuje zaměstnanost i reálnou mzdu - změna rovnováhy ze strany nabídky - pokles nabídky práce snižuje zaměstnanost a zvyšuje reálnou mzdu - růst nabídky práce zvyšuje zaměstnanost a snižuje reálnou mzdu DODATEK 1: INDIFERENČNÍ ANALÝZA - pro odvození nabídky práce lze použít indiferenční křivky - kombinace množství volného času a mzdy DODATEK 2: MEZINÁRODNÍ MIGRACE PRÁCE - migrace je arbitráž na trhu práce - lidé ze zemí s nízkými mzdami odcházejí pracovat do zemí s vyššími mzdami - účinek migrace práce na mzdy - emigrace zvýší reálné mzdy, poklesne poptávané množství práce a poroste nabízené množství práce - imigrace sníží reálné mzdy, poroste poptávané množství práce a poklesne nabízené množství práce - ukrajinský dělník má v ČR vyšší produktivitu, proto v ČR dostává vyšší mzdu než na Ukrajině - migrace snižuje rozdíly mezi mzdami v různých zemích - účinek migrace na efektivnost světového hospodářství - migrace z ukrajinského na český trh znamená ztrátu nižšího produktu (na Ukrajině) a přírůstek vyššího produktu (v ČR) - migrace přispívá k efektivnější alokaci práce v mezinárodním měřítku
  • 45. 40 12 Nezaměstnanost 12.1 MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI - nezaměstnanost měříme ukazatelem míry nezaměstnanosti - UL U u + = - u – míra nezaměstnanosti vyjádřená v % - U – počet nezaměstnaných - L – počet zaměstnaných - nezaměstnaný - ten, kdo nemá práci a nějakou si hledá - hlásí na úřad práce – registrovaná nezaměstnanost - pomůže najít práci - podmínkou pro získání podpory v nezaměstnanosti - skutečná nezaměstnanost bývá vždy vyšší než registrovaná nezaměstnanost 12.2 NEZAMĚSTNANOST FRIKČNÍ, STRUKTURÁLNÍ A CYKLICKÁ - 3 druhy nezaměstnanosti podle příčin, které ji vyvolávají 1.) frikční - lidé jsou dočasně nezaměstnaní, protože opustili původní zaměstnání a po nějakou dobu si hledají nové místo - hledání jim zabere čas, očekávají lepší nabídky a chtějí si vybrat 2.) strukturální - vzniká v důsledku strukturálních změn v ekonomice, kdy se některá odvětví zmenšují a jiná expandují - klesá poptávka po některých profesích, zmenšující se odvětví propouští zaměstnance, kteří si mohou najít práci v expandujících odvětvích – to vyžaduje jejich rekvalifikaci - trvá obvykle déle než frikční nezaměstnanost - znamená větší zásah do života člověka - přirozenou a nevyhnutelnou součástí každé ekonomiky 3.) cyklická - příčinou může být ochabnutí domácích investic - zpomalení či zastavení investic vyvolává pokles poptávky po surovinách, materiálech a energiích - propouštění vede k poklesu příjmů domácností a následně k poklesu poptávky po spotřebních statcích → hospodářský pokles a vlna propouštění přenáší i do spotřebního odvětví - příčinou může být pokles zahraniční poptávky - ČR vyváží více než ½ domácí produkce na zahraniční trhy → je silně závislá na výši zahraniční poptávky - poklesne-li poptávka po našem zboží, dojde k poklesu produkce a k propouštění v našich vývozních odvětvích → postupně rozšíří do dalších odvětví – nejprve do těch, které dodávají suroviny, energii a materiály exportním odvětvím, a pak, v důsledku rostoucí nezaměstnanosti a klesajících příjmů domácností, i do spotřebních odvětví - ekonomika prožívá fázi celkového hospodářského poklesu, jehož průvodním jevem je nezaměstnanost víceméně ve všech odvětvích - Okunův zákon (A. Okun) - míra nezaměstnanosti závisí nepřímo úměrně na tempu růstu domácího produktu - když domácí produkt roste rychleji, míra nezaměstnanosti klesá - když domácí produkt roste pomalu nebo klesá, míra nezaměstnanosti se zvyšuje 12.3 NEZAMĚSTNANOST DOBROVOLNÁ A NEDOBROVOLNÁ - dobrovolná nezaměstnanost - nezaměstnaný hledá práci, ovšem za vyšší mzdu, než která na trhu práce převládá → nemůže práci najít
  • 46. 41 - poklesla poptávka po práci → vznikla nezaměstnanost → poklesla mzda → vzrostla zaměstnanost - jsou-li podpory v nezaměstnanosti nízké a doba jejich poskytování krátká, je dobrovolná nezaměstnanost nízká, protože jsou nezaměstnaní lidé motivováni k tomu, aby si rychle našli nové zaměstnání - nedobrovolná nezaměstnanost - nezaměstnaní hledají práci za takovou mzdu, která na trhu práce převládá (někteří by akceptovali i nižší mzdu), ale nemohou ji najít - po poklesu poptávky mzda neklesá, setrvává na své původní úrovni × poptávka převyšuje nabídku → vznikne nezaměstnanost – vyšší než kdyby mzda poklesla - kdyby mzda klesla na WF, nedobrovolná zaměstnanost by zmizela (vznikla by zaměstnanost a dobrovolná nezaměstnanost) - příčinou jsou překážky bránící poklesu mezd - např. odbory, pokud si jako jeden z hlavních cílů vytknou prosazování vysokých mezd → málo pružné pracovní trhy - má pro člověka horší důsledky než dobrovolná - může postihovat lidi, kteří nemají dobré alternativní příležitosti, protože je pro ně rekvalifikace nebo nalezení jiného zdroje obživy velmi obtížné - příčinou může být i uzákoněná minimální mzda - stát stanoví určitou minimální mzdu a zaměstnavatelé pak nesmí nikomu platit nižší mzdu než tuto - může vyvolat nedobrovolnou nezaměstnanost u málo kvalifikovaných profesí, kde bývají mzdy nízké - nejhůře může postihnout mladé lidi bez praxe - zvýšení minimální mzdy povede ke zvýšení nabízené práce, ale zároveň dojde ke snížení poptávané práce → nezaměstnanost zvýší
  • 47. 42 - registrovaná míra nezaměstnanosti obsahuje kromě nedobrovolné nezaměstnanosti i dobrovolnou zaměstnanost 12.4 DLOUHODOBÁ NEZAMĚSTNANOST - krátkodobá nezaměstnanost má frikční a strukturální charakter - dlouhodobá nezaměstnanost (trvající déle než 1 rok) - může mít vážné sociální důsledky, může přivodit existenční potíže člověka a jeho rodiny, ztrátu kvalifikace a ztrátu sebeúcty - příčinou mohou být štědré podpory v nezaměstnanosti, které oslabují motivaci nezaměstnaných hledat si novou práci a přizpůsobovat se požadavkům pracovního trhu - může být způsobena dlouhotrvající hospodářskou recesí (cyklická nezaměstnanost) - příčinou překážky pro pokles mezd - v EU v posledních desetiletích značně vyšší než v USA - západoevropské trhy nejsou tolik pružné - západoevropští nezaměstnaní mají štědřejší podporu od státu - dlouhodobá nezaměstnanost někdy samovolně mění z nedobrovolné v dobrovolnou, protože je-li člověk dlouho nezaměstnaný, mění se jeho způsob života i jeho postoje k zaměstnání 12.5 VYTVÁŘENÍ PRACOVNÍCH MÍST - snaha zabránit růstu nezaměstnanosti vede často vládu k tomu, aby pomocí vládních výdajů vytvářela nebo alespoň chránila pracovní místa v soukromém sektoru × to ale nedokáže snížit míru nezaměstnanosti a povede ke zpomalení hospodářského růstu - zákony politiky se dostávají do konfliktu se zákony trhu - výsledkem bývá udržování neefektivních firem při životě a zpomalování ekonomického růstu
  • 48. 43 13 Kapitál a úrok 13.1 KAPITÁL A INVESTICE - na počátku vzniku kapitálu je rozhodování člověka, který volí mezi dnešní spotřebou a spotřebou v budoucnu; rozhodne-li se odložit svou spotřebu do budoucna, je to první nutný krok ke vzniku kapitálu - někdo musí uskutečnit investici – vyrobit kapitálový statek, schopný zvětšit produktivitu práce - vznik kapitálu vyžaduje investici - investice znamená, že se místo spotřebních statků budou vyrábět kapitálové statky - je třeba odložit část přítomné spotřeby do budoucna - investice do kapitálu vyžaduje obětování přítomné spotřeby v zájmu zvýšení budoucí spotřeby - investici předchází odložená spotřeba neboli úspory - ti, kdo spoří, nemívají vždy investiční příležitosti, a proto své úspory zapůjčují těm, kdo investiční příležitosti mají (např. ukládají úspory do bank a banky je zapůjčují firmám s investičními příležitostmi) - trh zapůjčitelných fondů - spojuje akt spoření a akt investování - nabídka zapůjčitelných fondů – lidé úspory uloží v bankách nebo nakoupí cenné papíry - poptávka po zapůjčitelných fondech – firmy si berou půjčky v bankách nebo prodávají své cenné papíry - FORMY KAPITÁLU 1.) fixní kapitál - kapitálové statky dlouhodobého použití - budovy, komunikace, stroje, dopravní prostředky 2.) zásoby - zboží na skladě, zásoby materiálu a polotovarů 3.) technologie - složité výrobní postupy, jejichž objevení vyžaduje investice do výzkumu 4.) lidský kapitál - nahromaděné znalosti lidí, získané zejména studiem - vztah mezi investicí a kapitálem - kapitál je stav (budov, strojů, zásob, znalostí) - investice je tok, který doplňuje (popř. zvětšuje) stav kapitálu - kapitál se výrobou opotřebovává, je nutné jej novými investicemi stále obnovovat - je-li tok nových investic větší než opotřebení kapitálu, stav kapitálu roste - hrubé investice - veškeré investice - zčásti používají na obnovu opotřebovaného kapitálu a zčásti na zvětšení stavu kapitálu - čisté investice - část investic, která zvětšuje stav kapitálu - čisté investice = hrubé investice – opotřebení kapitálu - jsou-li hrubé investice větší než opotřebení kapitálu, vznikají čisté investice
  • 49. 44 13.2 ÚROK A ČASOVÁ PREFERENCE - netrpělivost ve spotřebě – lidé preferují dnešní statky před budoucími = časová preference - příčina toho, že lidé musí dostávat úrok, mají-li odkládat spotřebu do budoucna - E. Böhm-Bawerk (teorie kapitálu a úroku), I. Fisher (pojem časová preference) - míra časové preference - udává, kolikrát člověk oceňuje dnešní spotřebu více než budoucí spotřebu - reálná úroková míra - záleží na míře časové preference - r1+=τ - τ - míra časové preference - r – úroková míra (vyjádřená jako desetinné číslo) 13.3 NOMINÁLNÍ A REÁLNÁ ÚROKOVÁ MÍRA - nominální úroková míra - úroková míra placená z peněžní půjčky - reálná úroková míra - očištěná od inflace - Fisherova rovnice - I. Fisher - nominální úroková míra = reálná úroková míra + očekávaná míra inflace - nebývá splněn v každém okamžiku, spíše jako dlouhodobá tendence - v zemích, kde došlo k náhlému zvýšení inflace, trvá nějakou dobu, než se inflační očekávání promítnou do nominální úrokové míry - úroková míra, kterou dostáváme jako vkladatelé a za kterou si vypůjčujeme na spotřebu či investice, je nominální - naše rozhodování, kolik spořit a kolik investovat, se řídí reálnou úrokovou mírou - centrální banka - když bude zaplavovat ekonomiku dodatečnými (tj. nově tištěnými) penězi, dojde ke zvýšení inflace a tím nakonec ke zvýšení úrokové míry - dokáže ovlivnit jen nominální úrokovou míru, ale ne reálnou - reálná úroková míra je dána mírou časové preference lidí 13.4 NABÍDKA ZAPŮJČITELNÝCH FONDŮ (ÚSPORY) - zapůjčitelné fondy (zápůjční kapitál) - úspory, které člověk (firma) nabízí k zapůjčení jinému - bankovní půjčky - banky shromažďují úspory lidí a firem a pak je nabízejí jako půjčky investorům - dluhopisy - cenný papír, který je nástrojem pro vypůjčování - slibuje svému majiteli, že mu bude vynášet úrok - ti, kdo si chtějí vypůjčit, prodávají dluhopisy, a ti, kdo spoří, je za své úspory nakupují - nabídka zapůjčitelných fondů - funkce, která ukazuje závislost úspor na reálné úrokové míře = funkce úspor - člověk, který se rozhoduje, kolik má spořit, porovnává reálnou úrokovou míru s mezní mírou časové preference – s mírou časové preference poslední spořené koruny
  • 50. 45 - funkce úspor je rostoucí – míra časové preference se s rostoucími úsporami zvyšuje - pokud se nominální úroková míra mění pod vlivem inflace, nemá to na úspory žádný vliv - každý člověk má svou individuální funkci úspor - zapůjčitelné fondy jsou vlastně celkové úspory - tržní nabídka zapůjčitelných fondů je součtem individuálních funkcí úspor 13.5 POPTÁVKA PO ZAPŮJČITELNÝCH FONDECH (INVESTICE) - zapůjčitelné fondy poptávají ti, kdo chtějí investovat a nemají k tomu dost vlastních úspor
  • 51. 46 - firma investuje do takového objemu kapitálu, jehož mezní produkt se již rovná odpisové částce plus úroku z půjčky - PrPqMP ⋅+⋅= - MP – mezní produkt kapitálu - P – prodejní cena kapitálových statků - r – úroková míra - q – míra opotřebení kapitálových statků - pro poptávající firmu vztah mezi mezním produktem kapitálu a úrokovou mírou placenou za zapůjčitelné fondy: - q P MP r −= - poptávka po zapůjčitelných fondech je odvozena od investic do kapitálových statků - úrok, který jsou firmy ochotny platit za zapůjčitelné fondy, závisí na mezním produktu kapitálových statků - funkce poptávky po zapůjčitelných fondech má klesající průběh (stejně jako funkce mezního produktu kapitálu) - čím více kapitálových statků firmy používají, tím nižší je jejich mezní produkt → proto firmy poptávají více zapůjčitelných fondů jen při nižší úrokové míře - poptávka po zapůjčitelných fondech závisí na reálné úrokové míře - dlužníci vědí, že v důsledku inflace budou věřitelům splácet inflací znehodnocované peníze - budou schopni platit úrokovou míru zvýšenou o inflaci, protože inflace zvyšuje také ceny jejich vlastního zboží → pouhé inflační zvýšení nominální úrokové míry neodradí od investování a od poptávky po zapůjčitelných fondech 13.6 TRH ZAPŮJČITELNÝCH FONDŮ (TRH KAPITÁLU) - trh zapůjčitelných fondů přeměňuje úspory v investice - převádí zapůjčitelné fondy z rukou těch, kdo spoří, do rukou těch, kdo mají investiční příležitosti - na trhu zapůjčitelných fondů působí různí zprostředkovatelé (banky, investiční fondy nebo penzijní fondy), kteří shromažďují úspory domácností, aby je zapůjčovali firmám - nabídka zapůjčitelných fondů je určena mírou časové preference lidí, kteří spoří - poptávka po zapůjčitelných fondech je určena mezní produktivitou kapitálu, který si firmy za zapůjčitelné fondy pořizují - rovnováha trhu – velikost úspor rovná velikosti investic - úspory jsou proinvestovány - trh zapůjčitelných fondů lze považovat za trh kapitálu obecně - změny rovnováhy na trhu kapitálu - hospodářská deprese - dochází k všeobecnému poklesu poptávky po zboží a službách - výrobcům se hromadí neprodané zásoby, klesají ceny → to odrazuje firmy od investic do nových výrobních kapacit - poptávka po kapitálových statcích klesá → klesá i poptávka po zapůjčitelných fondech
  • 52. 47 - hospodářská expanze - poptávka po zboží a službách roste - výroba naráží na nedostatek výrobních kapacit, rostou ceny zboží a služeb → firmy ve zvýšené míře investují do rozšíření výrobních kapacit - roste poptávka po kapitálových statcích a tedy i poptávka po zapůjčitelných fondech - někdy je příčinou růstu poptávky po kapitálu to, že se začnou využívat nové přírodní zdroje - ke změně rovnováhy na trhu kapitálu může dojít i z důvodů zvýšení rizika pro kapitál - kapitál je faktorem velmi pohyblivým a v případě rizik rychle opouští svou zemi - únik kapitálu může ekonomiku velmi poškodit - země, jejichž vlády provádějí politiku, která zvyšuje riziko investování, bývají trestány útěkem kapitálu – přicházejí o kapitál ve prospěch zemí, kde je investování menším rizikem 13.7 LIDSKÝ KAPITÁL - vzdělání je investice, která slibuje výnos v podobě budoucího vyššího platu - nákladem investice do vzdělání je hlavně ušlý výdělek během studií - výnosem investice do vzdělání je zvýšení mzdy - vzdělání považujeme za určitý druh kapitálu = lidský kapitál - člověk, vykonávající práci vysoké kvalifikace, nabízí 2 výrobní faktory: práci a lidský kapitál
  • 53. 48 - jeho mzda obsahuje 2 elementy: odměnu za práci samotnou a výnos z lidského kapitálu - teorie lidského kapitálu – G. Becker DODATEK: MEZINÁRODNÍ POHYBY KAPITÁLU - mezinárodní pohyblivost kapitálu značně vyšší než mezinárodní pohyblivost práce - mezinárodní pohyby kapitálu jsou arbitrážemi na světovém kapitálovém trhu – kapitál proudí z levnějších trhů (s nižší úrokovou mírou) na dražší trhy (s vyšší úrokovou mírou) - vedou ke zmenšení rozdílu v úrokových měrách jednotlivých zemí - k vyrovnání nedojde z důvodu rizika investování kapitálu - mezinárodní pohyby kapitálu přispívají k efektivnější alokaci kapitálu mezi jednotlivé země - kapitál plyne do zemí s vysokou úrokovou mírou - chudší země budou mít prospěch z toho, že k nim z bohatších zemí plynou kapitálové investice, které zvyšují jejich produktivitu práce a urychlují jejich hospodářský růst - země s nízkou domácí spořivostí budou mít prospěch z vysoké spořivosti obyvatelstva jiných zemí, které se podílí i na jejich růstu
  • 54. 49 14 Investiční rozhodování 14.1 AKTIVA - investování používáme pro nakupování aktiv - AKTIVUM - vše, co svému vlastníkovi přináší výnos - reálná aktiva - přinášejí výnos tím, že jsou používána ve výrobě - pozemky, budovy, stroje, dopravní prostředky, minerální ložiska = výrobní faktory - i nehmotná aktiva (např. patenty, obchodní značky) - finanční aktiva - bankovní vklady a cenné papíry (akcie, dluhopisy), které svým majitelům přinášejí výnosy, jako jsou úroky z vkladů a dluhopisů nebo dividendy z akcií - představují práva na výnosy z reálných aktiv - majitel finančního aktiva je buď věřitelem, nebo spoluvlastníkem firmy, která ve výrobě používá reálná aktiva - perpetuity - aktiva, která přinášejí výnos věčně (např. pozemky nebo akcie) - „věčná aktiva“ - anuity - aktiva, která přinášejí výnos jen po určitou dobu (např. ložiska surovin, patenty nebo některé typy dluhopisů) 14.2 CENA PERPETUITY - cena perpetuity je odvozena od očekávaného čistého výnosu aktiva a od úrokové míry - r R P E = - RE – očekávaný čistý výnos - r – úroková míra - očekávaný čistý výnos z aktiva - porovnáme, kolik bychom vydělali, kdybychom aktivum neměli, a kolik očekáváme, že budeme vydělávat, když budeme aktivum mít → rozdíl mezi oběma výdělky je očekávaný čistý výnos z aktiva - náklady, za které bylo reálné aktivum vyrobeno, nemají vliv na jeho cenu – ta závisí pouze na očekávaných výnosech aktiva a na úrokové míře 14.3 CENA ANUITY – DNEŠNÍ HODNOTA BUDOUCÍCH VÝNOSŮ - odúročení budoucího výnosu - investor přepočítává budoucí očekávaný výnos na jeho dnešní hodnotu - investor je ochoten dát za aktivum nanejvýš takovou cenu, která se rovná dnešní hodnotě jeho očekávaných budoucích výnosů - tržní cena anuity - n E 3 E 2 EE )r1( R ... )r1( R )r1( R )r1( R P + ++ + + + + + = - P – cena aktiva - RE – očekávaný roční výnos z aktiva - r – roční úroková míra - n – doba životnosti aktiva - doba životnosti aktiva = počet let, během nichž plyne z aktiva každoroční výnos RE - očekávaný výnos a tím i cena některých aktiv bývá ovlivněna i politickými událostmi - nepřímá úměrnost mezi cenou aktiv a úrokovou mírou - pokles úrokové míry zvyšuje tržní ceny aktiv, růst úrokové míry ceny aktiv snižuje
  • 55. 50 14.4 MÍRA VÝNOSU - míra výnosu perpetuit - podíl výnosu a tržní ceny aktiva - P R r E E = - rE – očekávaná míra výnosu - RE – očekávaný výnos - počítáme-li míru výnosu z nějakého aktiva proto, abychom ji porovnali s jinými investičními příležitostmi, musíme výnos z aktiva vztáhnout k jeho dnešní ceně – k ceně, ze kterou je možné jej dnes koupit nebo prodat na trhu - míry výnosu z různých aktiv se dlouhodobě lišit nemohou, protože investoři se snaží vždy nakupovat aktiva s vyšší mírou výnosu → tím zvyšují cenu takových aktiv a v důsledku toho jejich míra výnosu klesá - prosazuje se tendence ke sbližování měr výnosů z aktiv - pokud je riziko bankovních vkladů a ostatních aktiv stejné, pak míry výnosu z aktiv mají tendenci se přibližovat úrokové míře z bankovních vkladů 14.5 RIZIKO A MÍRA VÝNOSU - riziko nemá žádný vliv na výši výnosu, má vliv pouze na pravděpodobnost jeho dosažení, tím má riziko vliv na cenu aktiva - aktiva s vyšším rizikem mají vyšší míru výnosu, protože vyšší riziko snižuje jejich cenu - čím větší je riziko, tím vyšší musí být míra výnosu, protože pouze vysoká míra výnosu motivuje investory k tomu, aby investovali do rizikových aktiv - riziko můžeme vyjádřit pravděpodobností výnosu - rozhodování investora je ovlivněno dvěma kritérii – mírou očekávaného výnosu a mírou rizika - pojištění proti riziku snižuje riziko, ale zároveň snižuje čistý výnos DODATEK: MORÁLNÍ HAZARD - morální hazard - může vzniknout, když investor investuje cizí peníze, podílí se na zisku z investice, ale nenese riziko ztráty - investor má motivaci k upřednostnění rizikovějších investic, i když jsou (z hlediska porovnání rizika a výnosu) pro majitele kapitálu méně výhodné - příčiny morálního hazardu - kdyby banka plně pociťovala riziko ztráty, morální hazard by neexistoval - jakmile z ní však někdo toto riziko sejme (např. stát), banka je v pokušení morálního hazardu - morální hazard bank a jiných finančních zprostředkovatelů může vést nakonec k jejich hromadným úpadkům, když jejich ztráty ze špatných půjček a investic narostou do velkých rozměrů a stát zjistí, že není schopen je krýt - krize - 80. léta: USA - 90. léta: Mexiko (1994), Asie (1997), Rusko (1998), Brazílie (1999) - podstatou podnikání a investování je realistické oceňování rizik - pokud stát někomu poskytuje záruky za jeho investice, snímá z něho část rizika, uměle mu riziko snižuje → může vést k neefektivnímu investování – k poskytování špatných půjček a k uskutečňování nadměrně rizikových investic - morální hazard je také posilován zákonným pojištěním vkladů - mohou mu podlehnout i obce, myslí si, že za ně dluhy zaplatí vláda (zkrachovala např. Rokytnice nad Jizerou)
  • 56. 51 15 Vlastnictví 15.1 VLASTNICTVÍ SOUKROMÉ A VEŘEJNÉ - vlastnictví - soubor vlastnických práv - právo vlastněnou věc užívat, právo mít z ní výnosy, právo ji pronajmout, právo ji prodat - soukromý sektor je efektivnější než sektor státní či komunální - u soukromého vlastnictví je vazba mezi náklady a výnosy zřetelná a pevná: vlastník si ponechává výnosy ze svého vlastnictví a protože ví, že mu jeho majetek ponese výnosy, jen bude-li jej udržovat v dobrém stavu, investuje do něj a stará se o něj - státní nebo obecní rozpočet je „tavící kotel“, ve kterém se vazba mezi výnosy a náklady jednoho konkrétního domu vytrácí – obecní úředníci nic takového, jako je vazba mezi výnosy a náklady konkrétního majetku, nepociťují - privatizace státního nebo obecního majetku znamená vytvoření silnější a bezprostřední vazby mezi náklady a výnosy - charakteristikou soukromého vlastnictví podnikatelská pružnost – schopnost pružně reagovat na měnící se poptávku - veřejné vlastnictví poznamenáno byrokratickou strnulostí a neschopností rychle reagovat na měnící se vývoj na trhu - v Československu po pádu komunismu kupónová privatizace - Dušan Tříska, Tomáš Ježek a Václav Klaus - rozdání akcií státních podniků obyvatelstvu - lidé obdrželi od státu kupóny, které mohli vyměňovat za akcie cca 1700 privatizovaných podniků - výhodou její rychlost - instituce, které zůstávají ve vlastnictví státu nebo obcí, trpí ztrátovostí a musí být dotovány z veřejných rozpočtů, když jsou pro stát neúnosným břemenem, vlády se odhodlají k jejich privatizaci nebo k transformaci na akciové společnosti 15.2 ODDĚLENÍ VLASTNICTVÍ A ŘÍZENÍ – PROBLÉM „PÁNA A SPRÁVCE“ - ve velkých firmách si vlastníci najímají manažery – profesionály, kteří rozumějí řízení podniku lépe než vlastníci sami → řízení podniku se pak dostává pod kontrolu manažerů a není plně pod kontrolou vlastníků - kontrola manažerů vlastníky znamená náklady - problém „pána a správce“ (principal-agent problem) - zájmy manažerů odlišné od zájmů vlastníků - oddělení vlastnictví od řízení (slabá kontrola vlastníků nad manažery) může vést ke špatnému hospodaření podniků - závisí na: 1.) jestli se firma nachází na trhu vlastnických práv - akciová společnost je firma, jejíž majetek je rozdělen na akcie → vlastníky jsou akcionáři - akcie je vlastnické právo - právo spolurozhodovat ve firmě - každá akcie dává akcionáři 1 hlas na valné hromadě - právo podílet se na zisku - zisk firmy rozdělován mezi akcionáře ve formě dividend – na každou akcie 1 dividenda - akcie jsou obchodovatelné cenné papíry – mohou být volně prodávány a kupovány na trhu - trh, který obchoduje s akciemi – burza cenných papírů – trh vlastnických práv - trh cenných papírů vytváří tržní hodnotu firmy – ta dána tržní cenou jejích akcií - akcie získávají na trhu cenu podle očekávaného zisku firmy - pokud je firma svými manažery řízena dobře, projeví se to ve vysoké hodnotě jejích akcií, pokud je řízena špatně, její akcie klesají → manažeři nejsou schopni systematicky ukrývat špatné řízení firmy „před zrakem“ akciového trhu 2.) jestli funguje trh manažerů - vlastníci hledají manažery na základě osobních kontaktů a doporučení, nebo využívají personálních agentur - tržní hodnota manažerů je odvozena od tržní hodnoty jimi řízených podniků
  • 57. 52 - úspěšní manažeři jsou ti, kteří přivádějí podnik k úspěchu – dávají mu vysokou tržní hodnotu - tlak trhu vlastnických práv a tlak trhu manažerů slaďují zájmy manažerů se zájmy vlastníků (za předpokladu, že oba tyto trhy fungují) 15.3 NEPŘÁTELSKÉ PŘEVZETÍ - je-li firma ve vlastnictví tisíců drobných akcionářů, je prakticky pod plnou kontrolou manažerů × manažeři pod kontrolou vlastnických práv - nepřátelské převzetí - důvodem, který manažerům nedovoluje, aby řídili svěřené podniky v rozporu se zájmy vlastníků - pokud není firma řízena dobře, má malé zisky → akcionáři se začnou svých akcií zbavovat, což snižuje jejich cenu a tím i tržní hodnotu firmy → nízká cena akcií činí z firmy kořist pro někoho, kdo by chtěl firmu vlastnicky ovládnout - skoupení dostatečného počtu akcií (kontrolního balíku) umožňuje firmu ovládnout a následně ozdravit - nový vlastník vyhodí neschopné vedení a dosadí nové - manažeři, vědomi si nebezpečí nepřátelského vedení, mu raději předcházejí dobrým hospodařením, aby zabránili poklesu cen akcií - státní podniky, neziskové organizace nebo družstva nejsou „na trhu“, protože jejich majetek nenabývá podobu akcií, kterými se obchoduje na trhu cenných papírů - pokud manažeři řídí tyto podniky špatně, poznají to jejich vlastníci velmi těžko - v takových podnicích nejspíše vzniká problém „pána a správce“ - soukromý podnik je pod efektivnější kontrolou vlastníků než státní podnik - vlastníky státní nebo obecní firmy jsou všichni občané státu nebo obce × občané státu nebo obce se svého vlastnictví nemohou zbavit (nemohou přestat platit daně) - vlastníky soukromé firmy jsou její akcionáři × akcionáři soukromé firmy se svého vlastnictví mohou zbavit – mohou prodat akcie - u soukromého vlastnictví se s vlastnickými právy obchoduje na trhu → soukromá firma je vždy pod vlastnickou kontrolou, bez ohledu na to, zda je její vlastnictví soustředěno v rukou velkého vlastníka nebo zda je rozptýleno mezi velké množství malých vlastníků → firma je pod kontrolou trhu vlastnických práv 15.4 DRUŽSTEVNÍ VLASTNICTVÍ - u nás družstva rozšířenější hlavně v zemědělství a bytovém stavebnictví - družstvo je podnikem v soukromém vlastnictví - vlastnictví družstva je obvykle rozptýlené mezi velký počet vlastníků – družstevníků - družstva nejsou na trhu vlastnických práv - vedení družstva je jen pod slabou kontrolou vlastníků - protože neexistuje trh s družstevními podíly, nemusí se vedení družstva obávat nepřátelského převzetí - nespokojenost družstevníků s prosperitou družstva může vést nanejvýš k jejich odchodu z družstva - družstevní forma podniku neprosadila v konkurenci s akciovou formou podniku, počet a velikost akciových společností jsou mnohem větší než počet a velikost družstevních podniků 15.5 ZAMĚSTNANECKÉ VLASTNICTVÍ - zaměstnanci firmy mají určitý vlastnický podíl na firmě – obvykle v podobě zaměstnaneckých akcií - jsou jejími zaměstnanci a zároveň spoluvlastníky - nemotivuje zaměstnance k lepšímu pracovnímu výkonu, protože neexistuje plná vazba mezi jeho pracovním výkonem a jeho podílem na zisku firmy (pouze pokud je zaměstnanec velkým vlastníkem) - individuální zájem je silnější než pocit solidarity s kolektivem - motivací dobrého pracovního výkonu tlak trhu práce a výše mzdy
  • 58. 53 16 Externality - případy, kdy trhy zcela efektivně nefungují - vznikají, když někdo nenese plně náklady své činnosti (negativní externality) nebo když nedostane úplné výnosy své činnosti (pozitivní externality) 16.1 NEGATIVNÍ EXTERNALITY - negativní externalita - vzniká, když člověk nenese plně všechny náklady své činnosti a část těchto nákladů přenáší na jiné - např. elektrárna poškozující lesy, hluk z letadel 16.2 POZITIVNÍ EXTERNALITY - pozitivní externalita - vzniká, když si člověk nemůže přisvojit veškeré výnosy ze své činnosti nebo ze svého majetku a když si část výnosů přisvojují jiní - např. ve vědeckém výzkumu - patentová ochrana (ochrana duševního vlastnictví) umožňuje prodávat výsledky výzkumu a pokrývat tak jeho náklady × existují výzkumy, u nichž patentovou ochranu nelze použít 16.3 EXTERNALITA – PORUŠENÍ PRÁVA - příčinou externalit nejsou fyzikální, chemické nebo biologické procesy - externality jsou porušením něčího práva - vznikají jen tehdy, když na někoho přenesete nějaký náklad vaší činnosti a on s tím nesouhlasí (negativní externalita) nebo když vám někdo brání v dosažení úplného výnosu vaší činnosti a vy s tím nesouhlasíte (pozitivní externalita) 16.4 EXTERNALITY A MORÁLKA - jsou situace, kdy nejsme schopni dát jednoznačnou odpověď, na čí straně má být právo - ekonomie je schopna rozřešit otázku, zda externality způsobují neefektivnost a jak je možné tuto neefektivnost odstranit 16.5 SOUKROMÁ VYJEDNÁVÁNÍ A COASEHO TEORÉM - externality by mohly být odstraněny, kdyby spolu strany navzájem vyjednávaly a odškodňovaly se - soukromá vyjednávání mezi znečišťovatelem a poškozeným vedou k ekonomicky efektivnímu výsledku - Coaseho teorém - Ronald Coase - pokud spolu strany mohou vyjednávat a odškodňovat se, dojdou k efektivnímu řešení – k optimálnímu množství znečištění, bez ohledu na to, na čí straně je zákon a kdo bude koho odškodňovat - podmínkou platnosti je, aby náklady na vyjednávání a uzavírání smluv (transakční náklady) nebyly příliš vysoké - optimální množství znečištění je takové, při němž se mezní škoda ze znečištění rovná mezním nákladům na snižování znečištění
  • 59. 54 16.6 VLASTNICKÁ PRÁVA - to, co je ve státním nebo obecním vlastnictví, bývá znečištěno či jinak poškozeno více než to, co je v soukromém vlastnictví - pravděpodobnost, že dojde k efektivním vyjednáváním, je vyšší, je-li znečišťovaný objekt v soukromém vlastnictví a je-li soukromé vlastnictví v zemi chráněno - předpokladem pro úspěšná vyjednávání je jasné vymezení práv (pokud není jasné, nejdříve se budou soudit) - patent umožňuje, aby výrobci vyjednávali s majitelem patentu a kupovali od něj práva k výrobě patentovaného výrobku nebo technologie - lze-li výsledky výzkumu patentovat, dojde tím k potlačení pozitivních externalit - nelze-li výsledky výzkumu patentovat (vymezit k nim vlastnická práva), soukromá vyjednávání nemohou být vedena; je nutné, aby byl takový výzkum financován nebo subvencován státem, protože jinak není schopen pokrýt své náklady 16.7 TRANSAKČNÍ NÁKLADY - náklady na samotný průběh vyjednávání a na uzavírání smluv o odškodňování - vysoké transakční náklady překážkou pro soukromá vyjednávání (počet poškozených příliš velký, škůdce a poškození nejsou schopni se kontaktovat, prokázat škodu atd.) - není jiné řešení, než aby zasáhl stát a pokusil se odstranit či alespoň zmírnit externality - zdanění původce negativních externalit, subvence původce pozitivních externalit - překážkou pro soukromá vyjednávání jsou nevymezená (nebo jasně vymezená) vlastnická práva a vysoké transakční náklady → stát by měl potlačovat externality - tam, kde lze vlastnická práva jasně vymezit a kde nejsou transakční náklady vysoké, by měl stát ponechat prostor pro soukromá vyjednávání DODATEK: PŘEVODITELNÁ PRÁVA KE ZNEČIŠŤOVÁNÍ - stát stanoví elektrárně limit pro znečištění – určitý počet tun škodlivin × může být neefektivní - efektivnější je, když stát vydá tzv. převoditelná práva ke znečišťování - na každou tunu převoditelné povolení, rozdělit libovolně mezi elektrárny v oblasti - elektrárny mohou povolení jedna od druhé kupovat za cenu, jakou si dohodnou - převoditelná práva jsou efektivním nástrojem k rozdělení celkového povoleného množství znečišťování mezi jednotlivé znečišťovatele - stát nezná funkce nákladů na snižování znečištění u jednotlivých znečišťovatelů → není schopen takové rozdělení provést - znečišťovatelé sami rozdělí dané množství znečišťování mezi sebe tak, že ho bude dosaženo s nejnižšími náklady
  • 60. 55 17 Volné zdroje, volné statky a veřejné statky 17.1 VOLNÉ ZDROJE - volný zdroj - zdroj, který je používán bezplatně - např. bezplatné parkování na obecním pozemku, bezplatné táboření na břehu obecního rybníka - i když užívání některých zdrojů nevyvolává náklady, nemusí se jednat o volné zdroje - vzácný zdroj - jejich rozsah je menší, než jaký je zájem o jejich využívání - zájemci si mezi sebou konkurují, a budou proto ochotni za ně platit - soukromý vlastník vždy započítá vzácnost zdroje do jeho ceny - soukromý zdroj (je-li vzácný) nikdy není volným zdrojem - je-li zdroj volný, vede to obvykle k jeho nedostatku - QS je konstantní – počet parkovacích mást dán velikostí náměstí - Qd je počet řidičů, kteří chtějí na náměstí parkovat zdarma - úsečka QSQD měří nedostatek – řidiči, kteří místo nenajdou a musí hledat jinde - při rovnovážné ceně 55 Kč je stejný počet řidičů, kteří zaparkují, a kteří zaparkovat chtějí - zavedení parkovného sníží QD na úroveň QS - celkový počet řidičů se nezmění × změní se jejich rozdělení - volné zdroje lidé využívají v mnohem větší míře než zdroje, za které se musí platit - vzniká problém nadměrného využívání volných zdrojů, které může vést k jejich vyčerpání, ke snižování jejich výnosnosti a někdy až k jejich devastaci a nevratnému zničení = tragédie společného vlastnictví 17.2 VOLNÉ STATKY - volné statky - statky, které jsou k dispozici zdarma - statky, za které spotřebitelé neplatí - bývají statky nedostatkovými - je-li statek volný, lidé nejsou ochotni dobrovolně hradit náklady; náklady na volné statky pak musí hradit stát nebo obec z daní → lidé tedy za volné statky přece jen platí – jako daňoví poplatníci × rozdělování volných statků mezi spotřebitele se neřídí zákony poptávky - rozdělování podle ochoty platit je zde nahrazeno jinými pravidly (kdo dřív přijde, ten dřív mele) - jinými volnými statky jsou ty, jejichž náklady jsou hrazeny z pojištění - lidé platí pojistné a pak mají nárok na tyto statky „zdarma“ - např. zdravotní péče hrazená zdravotním pojištěním
  • 61. 56 - platíte zdravotní pojištění a máte lékařské služby „zdarma“, když jdete k lékaři, jsou to utopené náklady, nemají žádný vliv na rozhodování, jestli jít nebo nejít k lékaři - zdravotní pojišťovny jsou schopny financovat určitý počet vozů a lékařů pohotovostní služby, ale ne tolik, aby byla plně uspokojena poptávka po službě, která je zadarmo → vzniká nedostatek, který způsobuje, že se takový volný statek někdy nedostane na lidi, kteří jej naléhavě potřebují a byli by i ochotni za něj zaplatit - pojišťovny neplatí pohotovostní službu v plném rozsahu, protože by vznikala neefektivnost ve využívání ekonomických zdrojů - je-li volným statkem (P=0), bude požadováno množství Q, pokud by bylo financováno, mezní náklady vyšší než mezní užitek z ní (ten se blíží nule) - voda nebo dálkové topení v bytech bez měřičů spotřeby - lidé za ně platí, ale jejich spotřeba není závislá na platbě - platba je pro spotřebitele utopeným nákladem 17.3 VEŘEJNÉ STATKY - bezplatně užívány, ale na rozdíl od volných statků veřejné statky nemohou být zpoplatněny a musí být poskytovány bezplatně - např. armáda, pouliční osvětlení - nemohou být soukromými statky, protože by soukromá firma nebyla schopna vybírat od uživatelů poplatky – není schopna ty, kdo nezaplatí, vyloučit ze spotřeby takového statku - lidé by se chovali jako černí pasažéři, které nelze chytit a vyloučit = nevylučitelnost ze spotřeby - nemožnost vyloučit kohokoli z užívání statku - takový statek, který je „nevylučitelný“ ze spotřeby, musí být financován prostřednictvím daní - nevylučitelnost způsobuje, že trh selhává a musí být nahrazen státem (obcí) - kdyby takové statky nefinancoval stát, neexistovaly by – nikdo by je neposkytoval - nezmenšitelnost (nerivalita) ve spotřebě - příchod dalšího spotřebitele nijak neomezuje (nezmenšuje) spotřebu ostatních spotřebitelů - lidé si navzájem neubírají z pouličního osvětlení - nemusí být poskytovány státními podniky, ale musí být financovány z veřejných rozpočtů – z daní - stát může tyto statky objednávat od soukromých firem - o množství veřejného statku nemohou rozhodnout spotřebitelé projevením svých preferencí (poptávek) na trhu – tržní rozhodování je nahrazeno politickým rozhodováním
  • 62. 57 18 Veřejná volba - poskytování soukromých statků závislé na rozhodování spotřebitelů, výrobců, investorů - poskytování veřejných statků závislé na rozhodování voličů, politiků a státních (obecních) úředníků = veřejná volba - teorie veřejné volby - J. Buchanan, G. Tullock - politikové primárně sledují své vlastní zájmy, jejich nejsilnějším zájmem je, aby byli zvoleni, chtějí vyhovět voličům, získat voliče 18.1 VOLBA MEZI VEŘEJNÝMI A SOUKROMÝMI STATKY - všechny veřejné statky jdou na úkor soukromých statků - stavba dálnice na státní zakázku zaměstná dělníky a stavební stroje, které by jinak stavěli rodinné domy - vládní nákup aut znamená méně aut pro soukromé osoby - vláda zvýšením počtu státních úředníků přebírá lidi, kteří dříve pracovali v soukromých firmách, ty mají v důsledku méně zaměstnanců a budou moci vyrobit méně zboží a poskytnout méně služeb - křivka je hranice produkčních možností veřejných a soukromých statků - zvýšené množství veřejných statků může být dosaženo jen při současném snížení soukromých statků - projevuje zákon klesajících výnosů - další auta nebudou tolik zlepšovat jejich práci - když se bude zvyšovat množství veřejných statků na úkor soukromých statků, dodatečná množství veřejných statků budou muset být vykoupena zvětšující se ztrátou soukromých statků - proporce mezi soukromými a veřejnými statky se vytváří v politickém procesu - o „mixu“ veřejných a soukromých statků rozhodují lidé jako voliči – je to veřejná volba - levice prosazuje více veřejných statků → zvyšují státní výdaje a daně - jejich zvolením dáváme přednost veřejným statkům na úkor soukromých - pravice upřednostňuje soukromé statky na úkor veřejných
  • 63. 58 18.2 RACIONÁLNÍ NEZNALOST - někdy dávají lidé přednost neznalostí před znalostí - znalost vyžaduje náklady - získávání informací a jejich zpracování vyžaduje přinejmenším časové náklady a „čas jsou peníze“ - porovnáváme náklady a výnosy, jsou-li náklady vyšší než výnosy, dáte přednost neznalosti – je to racionální - racionální neznalost - vzniká tehdy, když jsou mezní náklady na získání znalosti vyšší než mezní výnos z této znalosti - veřejná volba (rozhodování o veřejných statcích a vůbec o věcech veřejných) je poznamenána racionální neznalostí voličů - díky této racionální neznalosti je kontrola politiků ze strany voličů slabá a politikové tak mají široký prostor pro uplatňování vlastních preferencí a vlastních zájmů 18.3 ZÁJMOVÉ SKUPINY - rozhodování politiků bývá zatíženo tlakem zájmových skupin - zájmové skupiny - skupiny, které prosazují své dílčí (skupinové) zájmy prostřednictvím státu – ovlivňováním státních úředníků a politiků - snaží se prosadit takovou politiku vlády a takové zákony, které jsou pro ně výhodné - zájmy různých skupin jsou protichůdné - v boji zájmových skupin, prosazujících své zájmy prostřednictvím státu, obvykle prohrávají skupiny, které jsou velmi početné (jako spotřebitelé a daňoví poplatníci), a vyhrávají ty zájmové skupiny, které nejsou příliš početné (obvykle skupiny spjaté s určitým výrobním odvětvím nebo profesí) - když se ekonomický prospěch z nějakého politického opatření rozpočítává mezi mnoho lidí, připadá na jednotlivce malá částka, která jej nemotivuje k vynakládání úsilí a nákladů - když se však ekonomický prospěch rozpočítává na menší počet lidí, takže na každého člena připadne větší částka, je motivace členů zájmové skupiny mnohem silnější a skupina dokáže vyvíjet často neuvěřitelně silný tlak na politiky - častou metodou je lobbování u politiků ve vládě a v parlamentu - angl. lobby = kuloár - další metodou vystupování ve sdělovacích prostředcích, kde představitelé zájmových skupin působí na veřejné mínění a tím potažmo i na politiky - někdy prosazují své zájmy i demonstracemi či stávkami - vliv zájmových skupin může mít na politické rozhodování často velmi nežádoucí důsledky - může vést k ochranářské politice v mezinárodním obchodě - může vést k tomu, že si zájmové skupiny budou „rozebírat“ státní rozpočet tak, že vzniknou velké rozpočtové schodky nebo nutnost zvyšování daní - aktivita zájmových skupin se soustřeďuje na přerozdělování národního produktu, jejím konečným důsledkem je zpomalení ekonomického růstu - profesní svazy, odbory, podnikatelská sdružení a další zájmové skupiny se pokoušejí diskriminovat nové konkurenty – omezit jejich vstup do svých profesí a na své trhy - omezení konkurence činí trhy strnulejšími a ekonomika ztrácí dynamiku - zájmové skupiny zapříčiňují „ekonomickou sklerózu“ - zájmové skupiny jsou legitimní, mají právo na existenci a je přirozené, že prosazují své zájmy × vláda by měla provádět takovou politiku, která místo ustupování úzkým zájmovým skupinám hájí zájmy občanů – ti jsou totiž tou největší „zájmovou skupinou“ – spotřebitelé a daňoví poplatníci
  • 64. 59 19 Domácí produkt 19.1 HRUBÝ A ČISTÝ DOMÁCÍ PRODUKT - domácí produkt je základním národohospodářským agregátem - ukazatelem, podle něhož můžeme posoudit výkonnost ekonomiky - vypovídá o průměrné životní úrovni v zemi - nejvyšší HDP/ ob. (v roce 2002): Lucembursko, Norsko, USA, Kanada, Rakousko - DOMÁCÍ PRODUKT - tok zboží a služeb, vyrobených na území určité země za určité období – obvykle roční domácí produkt - zahrnuje nejen statky okamžité spotřeby (mléko, chléb), ale také statky dlouhodobé spotřeby (auta, domy) - statistický ukazatel - zahrnuje pouze ty výrobky a služby, které jsou prodávány a kupovány na trzích – jen ty dokáže statistika podchytit - nezahrnuje výrobky a služby, které si lidé vyrábějí pro vlastní spotřebu nebo které si navzájem poskytují jako protislužby - zahrnuje pouze nově vyrobené statky - hodnota ojetých aut není součástí domácího produktu, hodnota služeb autobazarů je součástí domácího produktu - rozdíl mezi hrubým a čistým domácím produktem - automobilka vyrobí v daném roce 400 000 aut, která právě nahradí 400 000 opotřebovaných a vyřazovaných aut - její příspěvek k HDP je 400 000 aut - její příspěvek k ČDP je nulový - rozdíl mezi hrubým a čistým domácím produktem představuje opotřebení - opotřebení zboží dlouhodobé životnosti (automobily, domy, stroje ...) - výpočet opotřebení bývá komplikován tím, že výrobci neustále zlepšují své výrobky a služby - nově vyráběné výrobky málokdy bývají tytéž jako výrobky, které přestávají sloužit a jsou obměňovány - růst domácího produktu znamená nejen zvyšování množství vyráběných statků, ale i zlepšování jejich kvality, neboť se tím zvyšuje jejich užitek pro spotřebitele - pro statistiku je obtížné zjistit velikost opotřebení (množství opotřebovaných a vyřazovaných statků dlouhodobé spotřeby) → proto ekonomové pracují s hrubým domácím produktem (HDP) 19.2 NOMINÁLNÍ A REÁLNÝ DOMÁCÍ PRODUKT - domácí produkt se skládá z velkého množství různých statků → velikost domácího produktu nemůžeme měřit např. v kusech, ale jedině v peněžních jednotkách - vyrobené množství každého statku násobíme jeho cenou a poté sečteme tyto násobky za všechny statky - růst domácího produktu - jak se domácí produkt zvýšil oproti předchozímu roku - ceny statků z roku na rok obvykle rostou pod vlivem inflace; když pak změříme domácí produkt daného roku a porovnáme jej s domácím produktem předchozího roku, promítá se do růstu domácího produktu jak růst produkce, tak růst cen → potřeba očistit od růstu cen → domácí produkt měříme ve stálých cenách, tj. v cenách minulého období - nominální domácí produkt - produkci vyjádříme v běžných cenách (tj. v cenách běžného roku) - např. produkci roku 2000 měříme v cenách roku 2000) - nominální domácí produkt = QAt × PAt + QBt × PBt + ... + QZt × PZt - t – sledovaný rok - Q – množství statků - P – ceny statků v roce t - reálný domácí produkt - produkci vyjádříme ve stálých cenách (tj. v cenách určitého minulého roku) - např. produkci roku 2000 měříme v cenách roku 1999 - reálný domácí produkt = QAt × PA(t-1) + QBt × PB(t-1) + ... + QZt × PZ(t-1)
  • 65. 60 - P – ceny statků v minulém roce - nominální růst domácího produktu odráží růst produkce i cen, zatímco reálný růst domácího produktu ukazuje pouze růst produkce - abychom zjistili reálný růst domácího produktu, musíme vyjádřit domácí produkt běžného roku ve stálých cenách (v cenách minulého roku) a teprve pak jej vztáhnout k domácímu produktu minulého roku - statistika obvykle volí ceny určitého zvoleného roku jako stálé ceny a v těchto stálých cenách pak měří domácí produkt dalších roků - činnosti, které nejsou prodávány a kupovány na trzích, jsou součástí domácího produktu × ve statisticky vykazovaném domácím produktu nejsou zahrnuty; představují 3-10 % domácího produktu 19.3 DOMÁCÍ PRODUKT JAKO PŘIDANÁ HODNOTA - domácí produkt musíme počítat metodou přidané hodnoty - započítat do něj na každém stupni výroby pouze hodnotu přidanou zpracováním – přidanou hodnotu - od příjmů firem nutno odečíst jejich nákupy mezistatků (meziproduktů) – surovin a materiálů, které firmy používají při své výrobě - součet přidané hodnoty všech firem za dané období je domácí produkt - přidaná hodnota firmy = příjem firmy – nákupy mezistatků - domácí produkt = součet přidaných hodnot firem 19.4 AGREGÁTNÍ VÝDAJE A DŮCHODY - každý výdaj se stává něčím důchodem → suma výdajů se rovná sumě důchodů - agregátní výdaje – výdaje 4 ekonomických sektorů - ekonomika rozdělená na 4 sektory: a.) sektor firem - firma ze svého příjmu z přidané hodnoty zaplatí za služby cizích výrobních faktorů (mzdy a nájmy) → zbude jí určitý zisk → odečte z něj odpisy (tj. částky, které měří opotřebení jejího vlastního kapitálu), další část zisku vyplatí svým vlastníkům – akcionářům jako dividendy → zbude jí nerozdělený zisk - odpisy a nerozdělený zisk firma používá k financování svých investic - firma uskutečňuje investiční výdaje – do fixního kapitálu a do zásob - tyto investice financuje jednak z vlastních zdrojů (z odpisů a nerozděleného zisku) a jednak z cizích zdrojů (z půjček) - některé firmy tvoří větší vlastní zdroje, než jaké mají investiční výdaje → takové firmy půjčují jiným - sektor firem jako celek je čistým dlužníkem, který si půjčuje od sektoru domácností b.) sektor domácností - důchod typické domácnosti bývá větší než její výdaje – domácnost spoří - mladé rodiny často čerpají půjčky, staří lidé čerpají úspory z minulých let - sektor domácností jako celek je čistým věřitelem, který půjčuje sektoru firem c.) veřejný sektor (stát a obec) d.) zahraniční obchod (vývoz a dovoz) - nejjednodušší model ekonomiky – dvousektorový - firmy a domácnosti - ekonomika, kde neexistují daně, státní výdaje, vývoz ani dovoz - toky mezi sektory - nikoli toky uvnitř sektorů, mezi firmami navzájem, mezi domácnostmi navzájem -
  • 66. 61 - červené toky znázorňují výdaje firem a domácností - předchází jim rozhodování domácností a firem, kolik mají vydávat na spotřebu a na investice - agregátní výdaje - výsledkem spotřebitelských a investičních rozhodování je celkový tok spotřebních a investičních výdajů = agregátní výdaje - rovnají se hrubému domácímu produktu HDP - agregátní výdaje představují celkovou peněžní sumu, která je vydána na nákupy statků v daném roce - kolik činí agregátní výdaje, takové jsou příjmy sektoru firem z přidané hodnoty, tj. HDP - metody měření HDP 1.) metoda přidané hodnoty 2.) výdajová metoda - sečteme-li spotřební výdaje domácností a investiční výdaje firem a domácností, dostaneme agregátní výdaje a tedy také domácí produkt, který jim svou velikostí musí odpovídat 3.) důchodová metoda - sečteme-li všechny důchody (tj. mzdy, nájemné, úroky a zisky), dostaneme domácí produkt, protože domácí produkt se na tyto důchody rozdělí - v ekonomice, která by byla složena pouze ze sektoru firem a sektoru domácností, by platila rovnice: C + I = HDP - C – výdaje na spotřebu (spotřeba) - I – výdaje na investice (investice) - investicemi rozumíme nikoli nákupy aktiv (cenných papírů, pozemků ...), nýbrž investice firem do fixního kapitálu a do zásob a investice domácností do bytové výstavby - zároveň platí: suma důchodů = HDP → C + I = suma důchodů 19.5 ÚSPORY Z HDP - HDP je množství statků vyrobených v daném roce × pouze část HDP je spotřebovávána - výdaje na spotřebu nepohltí celý domácí produkt - nespotřebovaná část domácího produktu = úspory z HDP - fyzicky má jen spotřebovaná část HDP podobu spotřebních statků, uspořená část HDP musí mít podobu investičních statků - S = HDP – C I = HDP – C → I = S - S – úspory - C – spotřeba - I – investice - úspory a investice jsou dva názvy pro totéž – pro nespotřebovanou část domácího produktu - složky úspor - úspory firem - odpisy a nerozdělené zisky - úspory domácností - zjistíme, když od důchodů domácností odečteme výdaje na spotřebu - domácnosti část svých úspor investují samy do bytové výstavby, zbytek půjčují sektoru firem → firmy k nim přidají své úspory → firmy mají úspory k financování svých investic - úspory jsou investovány 19.6 VEŘEJNÝ SEKTOR - domácnosti a firmy představují dva soukromé sektory - veřejný sektor - stát a obce - peněžní toky mezi veřejným sektorem a oběma soukromými sektory 1.) daně - příjmová stránka státního rozpočtu a obecních rozpočtů - nepřímé daně - daně z přidané hodnoty - spotřební daně - odvádějí firmy do veřejných rozpočtů v okamžiku prodeje zboží
  • 67. 62 - přímé daně - daně ze zisků firem (daně z příjmů právnických osob) - daně z osobních důchodů – z mezd, nájmů, úroků, dividend (daně z příjmů fyzických osob) 2.) veřejné výdaje na zboží a služby - výdajová stránka státního rozpočtu a obecních rozpočtů - nákupy zboží a služeb od soukromého sektoru - např. když stát platí mzdy státním úředníkům, policistům, soudcům, kupuje jejich služby - veřejný sektor zde získává peníze za nějakou protihodnotu – zboží nebo službu 3.) transfery obyvatelstvu - výdajová stránka státního rozpočtu a obecních rozpočtů - stát či obec někomu vyplácí peníze, aniž by získal jakoukoli protihodnotu - např. starobní důchody vyplácené ze státního důchodového systému, přídavky na děti nebo podpory v nezaměstnanosti - domácnost ze svých důchodů zaplatí daně a přičte k nim transfery (např. podporu v nezaměstnanosti) → výsledkem disponibilní důchod, který použije na spotřebu a úspory - disponibilní důchod domácnosti = důchod domácností – daně + transfery = spotřeba + úspory - daně snižují disponibilní důchody domácností, transfery je zvyšují – můžeme je chápat jako záporné daně - disponibilní důchody domácností jsou osobní důchody (mzdy, nájmy, úroky, dividendy) po odečtení daní a přičtení transferů - jak veřejný sektor ovlivňuje agregátní výdaje - daně snižují výdaje na spotřebu a na investice, protože snižují disponibilní důchody domácností a nerozdělené zisky firem - transfery zvyšují výdaje na spotřebu, protože zvyšují disponibilní důchody domácností - veřejné výdaje na zboží a služby zvyšují agregátní výdaje, protože představují další složku agregátních výdajů vedle spotřeby a investic - v ekonomice složené ze 3 sektorů – domácností, firem, veřejného sektoru – by platilo: C + I + G = HDP - C – spotřeba - I – investice - G – veřejné výdaje na zboží a služby - zároveň platí: daně – transfery + suma disponibilních důchodů = HDP → C + I + G = daně – transfery + suma disponibilních důchodů 19.7 ZAHRANIČNÍ OBCHOD - čtvrtý sektor – zahraniční obchod: vývoz a dovoz zboží a služeb - vývoz a dovoz mají vliv na velikost agregátních výdajů na domácím trhu - vývoz - příliv poptávky ze zahraničních trhů na český trh - zvyšuje agregátní výdaje na našem trhu - dovoz - odliv poptávky z českého trhu na zahraniční trhy - snižuje agregátní výdaje na našem trhu - čtyřsektorová ekonomika: - C + I + G + (Ex – Im) = HDP - C – spotřeba - I – investice - G – veřejné výdaje na zboží a služby - Ex – vývoz (jeho korunová hodnota) - Im – dovoz (jeho korunová hodnota) - čistý vývoz - rozdíl mezi vývozem a dovozem - čistý vývoz = (Ex – Im) = zahraničně obchodní bilance - čistý vývoz (je-li kladný) zvyšuje agregátní výdaje a tím i nominální HDP DODATEK: NÁRODNÍ PRODUKT - hrubý národní produkt HNP - teritoriální hledisko
  • 68. 63 - domácí produkt – produkt vytvořený na českém území - započítáváme do něj zisky zahraničních firem, které investovaly svůj kapitál na českém území - započítáváme do něj práci dělníků, kteří pracují v ČR - nezapočítáváme do něj zisky českého kapitálu investovaného v zahraničí, ani mzdy českých dělníků pracujících v zahraničí - hledisko národnosti - národní produkt – produkt vytvořený českými výrobními faktory (českou prací a kapitálem), bez ohledu na to, na jakém teritoriu je produkt vyráběn - započítáváme do něj zisky českých firem z jejich kapitálu investovaného v zahraničí a také mzdy dělníků pracujících v zahraničí - nezapočítáváme do něj zisky zahraničních firem plynoucí z výroby na českém území, ani mzdy zahraničních dělníků pracujících na našem území - HDP lze lépe statisticky podchytit a změřit než HNP
  • 69. 64 20 Spotřeba, investice a rovnovážný HDP 20.1 SPOTŘEBNÍ FUNKCE - spotřeba domácností je největší složkou agregátních výdajů a domácího produktu - velikost spotřeby závisí jednak na velikosti disponibilního důchodu domácností a jednak na úrokové míře - úroková míra má vliv na to, jak člověk rozděluje důchod mezi spotřebu a úspory - s růstem disponibilního důchodu spotřební výdaje rostou, ale pomalejším tempem než důchod - při vyšším důchodu kupujeme luxusnější statky, které nepociťujeme s takovou naléhavostí - dalším vysvětlením hypotéza životního cyklu - podíl spotřeby na disponibilním důchodu se s růstem důchodu snižuje - hypotéza životního cyklu - Franco Modigliani - člověk má určitou představu o vývoji svého celoživotního důchodu, snaží se, aby jeho spotřeba nepodléhala během jeho života příliš velkým výkyvům - v mladém věku, kdy má malý důchod, si půjčuje, protože očekává, že se později jeho důchod zvýší a bude moci půjčky splácet - ve středním věku, kdy je jeho důchod vysoký, svou spotřebu nezvyšuje tak značně – splácí půjčky z mládí, spoří na stáří - v penzi nemusí spotřebu příliš snižovat, protože žije také ze svých úspor - člověk během života postupně prochází všemi důchodovými skupinami (od chudých až po bohaté) - kdybychom chtěli posoudit skutečnou důchodovou nerovnost, museli bychom porovnávat nikoli rozdíly v ročních důchodech lidí, ale rozdíly v jejich celoživotních důchodech - spotřební funkce - udává závislost spotřeby na disponibilním důchodu
  • 70. 65 - spotřební funkce má rostoucí průběh × spotřeba se zvyšuje pomaleji než disponibilní důchod - bod A leží na přímce p (s vodorovnou osou svírá 45°) – v tomto bod ě je disponibilní důchod celý spotřebován, vůbec by nespořili - při vyšších disponibilních důchodech rodina spoří - při nižších důchodech by jejich spotřeba převyšovala disponibilní důchod (rodina by musela část spotřeba pokrývat z minulých úspor nebo z půjček) - změny spotřební funkce - změna úrokové míry - úroková míra ovlivňuje náklady spotřeby - úrok je pro člověka nákladem jeho spotřeby - úroková míra ovlivňuje rozhodování člověka o tom, v jakém poměru má rozdělovat svůj důchod mezi spotřebu a úspory - člověk se při takovém rozhodování řídí svojí mírou časové preference, kterou porovnává s reálnou úrokovou mírou - čím je úroková míra vyšší, tím menší bude motivace ke spotřebě - zvýšení úrokové míry snižuje sklon ke spotřebě a posune křivku spotřební funkce dolů (do polohy C‘) - člověk by z každého disponibilního důchodu spotřebovával méně než předtím, protože pociťuje vyšší náklady spotřeby - snížení úrokové míry zvyšuje sklon ke spotřebě a posune křivku spotřební funkce nahoru (do polohy C‘‘) 20.2 PLÁNOVANÉ INVESTICE A ROVNOVÁŽNÝ HDP - firmy uskutečňují investice do fixního kapitálu a do zásob × ne vždy jsou jejich investice plánovanými investicemi, některé investice do zásob mohou být neplánované - investice do fixního kapitálu jsou vždy investice plánované - pro nákup strojů nebo pro stavbu budovy se firma sama rozhoduje - investice do zásob mohou být plánované nebo neplánované - neplánované investice do zásob - vznikají tehdy, když firma prodá méně zboží, než kolik plánovala prodat - neprodané zboží zůstane v zásobách – vytváří neplánovaný přírůstek zásob neboli neplánovanou investici - neplánované snížení zásob – neplánovaná desinvestice - neplánované investice mají dopad na výrobní rozhodnutí firmy → tím i na HDP - aby firma snížila zásoby, sníží cenu zboží nebo sníží jeho výrobu (případně obojí) → uvede zásoby na původní, plánovanou výši - na neplánovaný pokles zásob firma zareaguje tak, že zvýší cenu zboží, nebo zvýší výrobu (případně obojí) → zvýší zásoby na plánovanou úroveň - skutečné investice = plánované investice + neplánované investice - neplánované investice – neplánované změny zásob - změny HDP - neplánované změny zásob vyvolávají změnu nominálního HDP
  • 71. 66 - kdyby se změnily plánované investice nebo sklon domácností ke spotřebě, změnil by se i rovnovážný HDP - HDP tenduje ke své rovnovážné úrovni - C – spotřeba - I* - plánované investice - tam, kde křivka C + I* protíná přímku p, nalezneme rovnovážný HDP*: C + I* = HDP* - když prodeje zboží poklesnou pod úroveň, kterou firmy očekávaly, dochází k neplánovanému růstu zásob, neboli k neplánovaným investicím → firmy reagují nížením cen, popřípadě výroby, aby uvedly zásoby na plánovanou úroveň → klesá nominální HDP → jakmile je dosaženo plánované úrovně zásob, pokles cen, popřípadě výroby, ustává → HDP dostává na rovnovážnou úroveň - když prodeje zboží rostou nad úroveň, jakou firmy očekávaly, dochází k nadměrnému čerpání zásob a k jejich neplánovanému poklesu (k neplánovaným desinvesticím) → firmy reagují zvýšením cen, popřípadě výroby, aby uvedly své zásoby zpět na plánovanou úroveň → nominální HDP roste → jakmile je dosaženo plánované úrovně zásob, HDP dostává na rovnovážnou úroveň - HDP je rovnovážným produktem tehdy, když se skutečný objem investic ve svém souhrnu rovná plánovanému objemu investic - celkový součet neplánovaných změn musí být nulový 20.3 DŮCHODOTVORNÝ ÚČINEK INVESTIC - důchodotvorný účinek investic - přírůstek investic vyvolává přírůstek důchodů a přírůstek důchodů vyvolává přírůstek spotřeby - investice vytvářejí nejprve důchody výrobců investičních statků a ti je zčásti vydávají na spotřebu → jejich spotřební výdaje dále vytvářejí důchody výrobců spotřebních statků, kteří rovněž své důchody zčásti vydávají na spotřebu → tím vytvářejí další důchody a další spotřební výdaje – až dokud se proces nevyčerpá - investice dávají impuls k multiplikačnímu procesu vzniku důchodů - přírůstek investice vyvolává řetězovou reakci tvorby dalších důchodů, ta se postupně vyčerpává tím, jak z důchodů uniká část jako úspory - přírůstek investic vyvolává přírůstek důchodů a tím i přírůstek spotřeby
  • 72. 67 21 Peníze a poptávka po peněžních zůstatcích 21.1 PROČ VZNIKLY PENÍZE - naturální směna vyvolává příliš vysoké transakční náklady (náklady směny) – náklady na hledání, smlouvání a uzavírání obchodů - je velmi nepravděpodobné, že by se sešli dva lidé s oboustrannou shodou potřeb – že by každý z nich potřeboval zboží právě toho druhého - nevýhodnost naturální směny vede k tomu, že se lidé nechtějí specializovat, raději si všechno dělají sami → naturální směna se stává brzdou specializace a dělby práce - právě specializace vede lidi k jejich zdokonalování, zručnosti, shromažďování specializovaných znalostí ve svém oboru - bez rozvoje dělby práce bychom ustrnuli na úrovni primitivních společností dávnověku - lidé přišli na to, jak snížit náklady směny → objevili peníze → naturální směna byla nahrazena peněžní směnou - peněžní směna - nízké transakční náklady, každý teď může uzavřít jeden jediný obchod - pro každého je výhodné, aby se specializoval na to, co umí nejlépe - směna je snadná, protože transakční náklady jsou nízké a rizika, že své zboží neprodají, jsou malá - peníze směnu neusnadňují × umožňují - směna by bez nich mohla existovat jen ve velmi úzkém a omezeném rozsahu - peníze jedním z největších objevů lidstva 21.2 PENÍZE – PROSTŘEDEK SMĚNY - potíž s naturální směnou je v tom, že vyžaduje oboustrannou shodu potřeb - vyžaduje, aby každý z obou směňujících právě potřeboval zboží druhého směňujícího - peněžní směna nevyžaduje oboustrannou shodu potřeb - peníze fungují jako prostředek směny - aby se něco mohlo stát takovýmto univerzálním prostředkem směny, muselo splňovat důležitou podmínku: lidé to chtěl kdykoli přijmout; ne však proto, že by to sami chtěli spotřebovat, ale protože věděli, že i ostatní lidé to chtějí kdykoli přijmout → každý peníze přijímá, protože ví, že je každý přijímá - peníze jsou tím, co si o nich lidé myslí – dokud v ně mají důvěru, jsou penězi - jakmile se mezi lidmi rozšířilo, že něco všichni přijímají výměnou za své zboží, začalo to být používáno jako prostředek směny – peníze - ve slovanských osadách fungovaly jako peníze malé plátěné šátky (→ platit) - prvními skutečně rozšířenými penězi se staly drahé kovy – stříbro a zlato - nejprve obíhaly ve směně fyzicky – lidé z nich začali razit mince, které používali jako prostředek směny - nejdůležitější vlastností byla jejich dlouhodobá vzácnost – věděli, že se jejich množství nemůže zvětšit → to dávalo kovům dlouhodobou stabilní hodnotu - důvěra v trvalou vzácnost a trvalou hodnotu vedla lidi k tomu, že je ochotně přijímali - drahé kovy jsou homogenní, jejich hodnotu lze snadno určit pouhým zvážením, nepodléhají zkáze - s rozvojem bankovnictví v Evropě začaly být nahrazovány papírovými penězi - nezáleží na tom, z čeho jsou peníze vyrobeny, nýbrž na tom, zdal lidé věří, že budou ve směně přijímány - zpočátku vznikaly jako bankovky soukromých bank - lidé si v bance uchovali zlaté mince, dostali potvrzení o vkladu v podobě papírové bankovky – bankovky fungovaly jako stvrzenky o uložení zlata - lidé měli v banku důvěru, že smění kdykoli bankovky za zlaté mince → papírové bankovky začaly obíhat – začaly být přijímány ve směně a fungovat jako prostředek směny - papírové peníze směnitelné za zlato - dokud byla důvěra v papírové peníze založena na jejich směnitelnosti za zlato, plnilo zlato funkci peněz, i když jen zprostředkovaně - později došlo k úplnému odpoutání papírových peněz od zlata - bankovky centrální banky - stát povýšil na zákonné platidlo (= peníze s nuceným oběhem)
  • 73. 68 - již nejsou směnitelné za zlato - posledními měnami, u nichž byla zrušena směnitelnost za zlato, byla britská libra (1931) a americký dolar (1933) - lidé přijímají bankovky centrální banky, protože věří státu - soudy je uznávají jako prostředek k zaplacení dluhů, tak jim lidé začali důvěřovat - důvěra v tyto bankovky už není založena na zlatě × založena na důvěře v zákon a ve státní moc - každý je přijímá → fungují jako peníze - šeky a platební karty - banky začaly svým zákazníkům nabízet platební služby - kdo má u banky vklad, dostane šekovou knížku nebo platební kartu a může jimi platit v obchodech - takové placení je výhodné a pohodlné, lidé nemusí mít u sebe větší hotovost - dnes máme 2 druhy peněz jakožto platební prostředky: 1.) oběživo - mince a bankovky - jde z ruky do ruky 2.) bankovní vklady - lze z nich platit šekem nebo platební kartou - umožňují převody peněz rovnou z účtu na účet 21.3 PENĚŽNÍ ZŮSTATKY – LIKVIDNÍ AKTIVUM - naturální směna vyžaduje oboustrannou shodu potřeb - peněžní směna nevyžaduje oboustrannou shodu potřeb - tím, že se mezi dvě zboží včlení peníze jako prostředek směny, rozpadá se prodej a koupě na dva různé směnné akty - tyto dva směnné akty obvykle nejsou časově shodné → lidé mají vždy nějaké peníze u sebe = peněžní zůstatky - oběživo (mince a bankovky) - zůstatky na bankovních účtech - peněžní zůstatky jsou jedním z aktiv - člověk investuje do aktiv podle míry jejich výnosu - LIKVIDITA AKTIVA - likvidní aktivum - lze rychle a bez velkých nákladů nebo ztrát přeměnit v prostředek směny – v peníze - aktiva se liší mírou likvidity: 1.) oběživo (mince a bankovky) - plně likvidním aktivem – je prostředkem směny samo o sobě – lze je přímo používat ke všem nákupům 2.) zůstatky na běžných účtech - trochu méně likvidním aktivem - lze přímo použít k nákupům × ale ne ke všem – někteří obchodníci nepřijímají šeky ani platební karty - lze rychle a s minimálními náklady proměnit v oběživo - jediným nákladem časová ztráta při cestě do banky nebo do bankomatu 3.) zůstatky na termínovaných účtech - jejich přeměna v oběživo je spojena s dalšími náklady - potřebujeme-li vybrat termínovaný vklad před uplynutím sjednané lhůty, musíme bance zaplatit určitý penalizační poplatek 4.) cenné papíry (dluhopisy a akcie) - při jejich prodeji musíme platit zprostředkovatelské provize - když je chceme prodat rychle, můžeme utrpět ztráty – riskujeme, že prodáme za momentálně nevýhodnou cenu 5.) pozemky a fyzický kapitál (budovy, automobily, zásoby zboží apod.) - jejich trh není tak pružný jako trh cenných papírů – jejich prodej spojen s ještě vyššími transakčními náklady, popř. ztrátami 6.) lidský kapitál - nejméně likvidním aktivem – nelze prodat vůbec - zaměstnání za mzdu není prodej lidského kapitálu, ale pronájem - nelze prodat, je neoddělitelně vázán na osobu
  • 74. 69 - likvidita je snadnost (= nízké náklady nebo ztráty spojené s rychlým prodejem aktiva) přeměny aktiva v prostředek směny - úroková míra z termínovaných vkladů vyšší než úroková míra z vkladů na běžných účtech - míra výnosu závisí na míře rizika aktiva - míra výnosu aktiva závisí na míře jeho likvidity - čím je aktivum likvidnější, tím je jeho míra výnosu nižší - lidé investují do likvidních aktiv i přes jejich nižší výnosnost, protože likvidita jim šetří náklady spojené s přeměnou aktiv v peníze - úzce definované peníze - zahrnují oběživo a vklady na běžných účtech - široce definované peníze - zahrnují navíc termínované vklady - peněžní agregát - součet všech peněžních zůstatků v ekonomice - peněžní agregát M1 - součet úzce definovaných peněžních zůstatků - peněžní agregát M2 - součet široce definovaných peněžních zůstatků 21.4 TRANSAKČNÍ A OPATRNOSTNÍ ZŮSTATKY - důvody pro držbu peněžních zůstatků 1.) transakční motiv - člověk dostává svůj důchod nárazově × jeho výdaje nejsou nárazové, ale průběžné → musí držet určité peněžní zůstatky – transakční zůstatky - slouží pro zabezpečování běžných každodenních transakcí - transakční zůstatky musí mít i firmy - příjmy nejsou časově sladěny s výdaji 2.) opatrnostní motiv - existence špatně předvídatelných výdajů - opatrnostní zůstatky 3.) spekulační motiv - držba spekulačních zůstatků - týká spekulantů s cennými papíry - když spekulanti očekávají pokles ceny akcií, prodávají je a drží peněžní hotovost, aby mohli akcie později opět kupovat 21.5 PENĚŽNÍ ZŮSTATKY A DŮCHOD - peněžní zůstatky se zvýší, vzroste-li důchod - s růstem důchodu rostou výdaje → lidé potřebují vyšší stav peněžních zůstatků pro zabezpečení svých výdajů 21.6 PENĚŽNÍ ZŮSTATKY A ÚROKOVÁ MÍRA - při rozhodování o struktuře aktiv domácnost či firma porovnává dva druhy nákladů: obětovaný úrokový výnos spojený s držbou likvidnějšího aktiva a transakční náklady spojené s držbou méně likvidního aktiva (náklady na přeměnu méně likvidního aktiva v likvidnější aktivum - dokud je obětovaný úrokový výnos nižší než tyto transakční náklady, dá přednost likvidnějšímu aktivu - jakmile obětovaný úrokový výnos již převyšuje tyto transakční náklady, dává přednost méně likvidnímu aktivu - při vyšší úrokové míře chtějí domácnosti a firmy držet méně peněžních zůstatků a dávají přednost méně likvidním aktivům (např. dluhopisům) 21.7 NOMINÁLNÍ A REÁLNÉ PENĚŽNÍ ZŮSTATKY - zvýšení cen nutí domácnosti a firmy k tomu, aby zvýšily své peněžní zůstatky - obdobně snížení cen by je vedlo ke snížení peněžních zůstatků
  • 75. 70 - nominální růst - růst peněžních zůstatků v peněžence a na bankovních vkladech - růst reálných peněžních zůstatků - růst nominálních peněžních zůstatků vydělíme indexem růstu cen - růst cenové hladiny znehodnotil původní reálné peněžní zůstatky → aby obnovili původní výši reálných peněžních zůstatků, musí zvýšit své nominální peněžní zůstatky 21.8 POPTÁVKA PO PENĚŽNÍCH ZŮSTATCÍCH - poptávané peněžní zůstatky - peněžní zůstatky, které domácnosti a firmy chtějí držet (při určitém důchodu a úrokové míře) - funkce poptávky po peněžních zůstatcích - závislost poptávaných peněžních zůstatků na úrokové míře (při daném důchodu) - různé typy aktiv mohou mít různé úrokové míry - mohou mít odlišnou míru rizika i odlišnou míru likvidity - úrokovou mírou rozumíme průměrnou úrokovou míru z dluhopisů - abychom vyloučili vliv inflace, budeme pracovat s funkcí reálných peněžních zůstatků - křivka tržní poptávky po reálných peněžních zůstatcích jako funkce úrokové míry (při daném reálném HDP) - na vodorovné ose reálné peněžní zůstatky P M - M – nominální peněžní zůstatky, měřené peněžním agregátem M1 nebo M2 - P – cenová hladina (měřená indexem růstu cen) - na vertikální ose úroková míra z dluhopisů - křivka má klesající průběh - při nižší úrokové míře chtějí lidé držet více peněžních zůstatků (a méně dluhopisů) - poloha funkce závisí na výši reálného HDP - změna reálného HDP se projeví posunem křivky poptávky po reálných peněžních zůstatcích - růst reálného HDP posouvá křivku poptávky po reálných peněžních zůstatcích doprava - při vyšších důchodech budou chtít lidé držet více transakčních zůstatků - pokles reálného HDP by poptávku snížil a křivka D by se posunula doleva
  • 76. 71 22 Bankovní soustava, tvorba peněz a trh peněz 22.1 BANKY S ČÁSTEČNÝMI REZERVAMI A TVORBA PENĚZ - za tvorbu peněz je odpovědná bankovní soustava - centrální banka - komerční banky - soukromé instituce, které fungují jako finanční zprostředkovatelé - přijímají vklady od těch, kdo spoří, a poskytují půjčky těm, kdo mají investiční příležitosti - moderní banky vyvinuly v Anglii ze zlatnických bank – zabývaly pouze úschovou zlata - banka přijala zlaté mince a vydala za ně své bankovky → množství peněz se nezměnilo - banka se stoprocentními rezervami - z uschovaného zlata neposkytovala nikomu žádné půjčky - 1694 vznik Bank of England – přijímat vklady, poskytovat půjčky, emitovat bankovky - vznik bank s částečnými rezervami - je zbytečné držet stoprocentní rezervy, protože majitelé vkladů si je nikdy nevybírají všichni najednou – někteří vybírají, jiní ukládají - udržování stoprocentních rezerv je zbytečné, nevýnosné – rezervy jim nic nevynášely - banky začaly udržovat jen částečné rezervy a zbytek zapůjčily, z čehož vynášely úrok - banka vytvořila nové peníze - umožnily částečné rezervy - mezibankovní peněžní trh - banky si vzájemně půjčují - banky, které mají momentální přebytek rezerv, půjčují bankám, které pociťují momentální nedostatek rezerv - centrální banka - „bankou bank“ - komerční banky si u ní ukládají své rezervy, mohou si od ní vypůjčit, když potřebují své rezervy zvýšit → centrální banka je věřitelem v poslední instanci - účetní rozvaha - aktiva - vládní dluhopisy (banka stala věřitelem vlády) - diskontní půjčky (její půjčky komerčním bankám) - pasiva - bankovky v oběhu - rezervy komerčních bank (peníze, které si u ní komerční banky uložily) - bankovky centrální banky jsou zákonným platidlem - komerční banky - účetní rozvaha - aktiva - rezervy - půjčky - dluhopisy - pasiva - vklady - diskontní půjčky (peníze, které si banka vypůjčuje od centrální banky) - tvorba peněz - nejprve „peněžní injekce“ - proces multiplikační tvorby vkladů - rezervy ve výši 10 % vkladů - přírůstek bankovních rezerv stejný jako „peněžní injekce“, která multiplikační proces tvorby vkladů vyvolala - ....H)r1(H)r1(H)r1(HD 3 D 2 DD +∆⋅−+∆⋅−+∆⋅−+∆=∆ - ∆D – konečný přírůstek vkladů
  • 77. 72 - rD – míra bankovních rezerv - podíl bankovních rezerv na vkladech) - ∆H – „peněžní injekce“ - přírůstek vkladů dán součtem nekonečné geometrické řady - H r 1 D D ∆⋅=∆ - Dr 1 - peněžní multiplikátor - peněžní multiplikátor je tím vyšší, čím nižší je míra bankovních rezerv - opačným směrem probíhá multiplikační destrukce vkladů - je-li peněžní multiplikátor 10, pak prodej vládních obligací centrální bankou vyvolá desetinásobný úbytek bankovních vkladů 22.2 PENĚŽNÍ ZÁSOBA A JEJÍ ZMĚNY - peněžní zásoba M S - suma peněz, kterou bankovní soustava vytvoří a kterou lidé a firmy drží jako peněžní zůstatky - její velikost vyjadřujeme peněžními agregáty M1, M2 - rozlišujeme nominální a reálnou peněžní zásobu - reálná očištěná od vlivu inflace - změny (nominální) peněžní zásoby má v rukou centrální banka - 3 nástroje: 1.) operace na volném trhu - nákupy nebo prodeje vládních dluhopisů centrální bankou - chce-li centrální banka zvýšit peněžní zásobu, nakupuje vládní dluhopisy za peníze, a tím uvádí dodatečné peníze do oběhu (multiplikační tvorba vkladů) - chce-li centrální banka snížit peněžní zásobu, prodává vládní dluhopisy za peníze, a tím stahuje peníze z oběhu (multiplikační destrukce vkladů) - účinným a flexibilním nástrojem 2.) diskontní půjčky - půjčky, které centrální banka poskytuje komerčním bankám - může jim je nabídnout nebo je přesvědčit, aby si půjčku vzaly - diskontní sazba - úroková míra, kterou centrální banka z diskontních půjček požaduje - když centrální banka sníží svou diskontní sazbu, jsou komerční banky více lákány k tomu, aby si braly diskontní půjčky - když centrální banka diskontní sazbu zvýší, sníží tím poptávku komerčních bank po diskontních půjčkách 3.) povinná míra bankovních rezerv - mění velikost peněžního multiplikátoru - centrální banka má ze zákona právo stanovit komerčním bankám povinnou míru rezerv (= minimální hranice, pod kterou rezervy nesmějí klesnout) - snížení povinné míry bankovních rezerv zvyšuje peněžní multiplikátor → roste peněžní zásoba - zvýšení povinné míry bankovních rezerv snižuje peněžní multiplikátor → snižuje peněžní zásoba - povinná míra bankovních rezerv v ČR - v roce 1996 ČNB zvýšila z 8,5 % na 11,5 % - v roce 1997 snížila na 9,5 % - v roce 1999 snížila na 5 % a dále na 2 % - centrální bance silně umožňuje působit na hospodářský vývoj země - některé země od povinných rezerv upustily 22.3 ROVNOVÁHA TRHU PENĚZ - na trhu peněz střetává poptávka po peněžních zůstatcích s peněžní zásobou - nerovnováha na trhu peněz - lidé a firmy ve svém souhrnu drží více nebo naopak méně peněžních zůstatků, než kolik by jich držet chtěli
  • 78. 73 a.) drží více, než by chtěli - když domácnosti a firmy drží více peněžních zůstatků, než kolik by držet chtěly, snaží se části peněžních zůstatků zbavit tak, že nakupují jiná aktiva – např. dluhopisy - růst poptávky po dluhopisech zvyšuje tržní cenu dluhopisů → snižuje úrokovou míru z dluhopisů - pokles úrokové míry vede domácnosti a firmy k tomu, že chtějí držet více peněžních zůstatků - nakonec úroková míra klesne na takovou úroveň, kdy jsou lidé spokojeni a nesnaží se přeměnit své peněžní zůstatky v jiná aktiva = trh peněz je v rovnováze b.) drží méně, než by chtěli - když domácnosti a firmy drží méně peněžních zůstatků, než kolik by jich držet chtěly, snaží se zvýšit své peněžní zůstatky prodejem dluhopisů - růst nabídky dluhopisů snižuje jejich tržní cenu → zvyšuje úrokovou míru - růst úrokové míry přiměje domácnosti a firmy, aby chtěly držet méně peněžních zůstatků - jakmile úroková míra vystoupá na takovou výši, kdy jsou lidé spokojeni s peněžními zůstatky, které drží = trh peněz je v rovnováze - nakupování a prodávání dluhopisů pouze přesouvá peněžní zůstatky mezi lidmi - rovnováhy na trhu peněz se dosahuje pohybem úrokové míry - musí dosáhnout takové úrovně, při níž jsou domácnosti a firmy spokojeny s peněžními zůstatky, které drží - trh peněz - D – poptávka po reálných peněžních zůstatcích - M S – nominální peněžní zásoba vytvořená bankovní soustavou - P MS - reálná peněžní zásoba - E – rovnováha peněžního trhu - rE – rovnovážná úroková míra 22.4 RŮST PENĚŽNÍ ZÁSOBY V KRÁTKÉM OBDOBÍ - v krátkém období (zhruba do 1 až 2 let) vyvolává růst (nominální) peněžní zásoby snížení úrokové míry - snížení úrokové míry na trhu zapůjčitelných fondů projeví v růst investic → přírůstek důchodu a spotřeby = růst HDP - trh peněz a trh zapůjčitelných fondů jsou navzájem propojeny prostřednictvím úrokové míry - růst peněžní zásoby - rostou bankovní půjčky - bankovní půjčky představují nabídku zapůjčitelných fondů - růst peněžní zásoby vede k růstu nabídky zapůjčitelných fondů - pokles peněžní zásoby by vyvolal pokles nabídky zapůjčitelných fondů
  • 79. 74 - trh peněz: bankovní soustava zvýšila nominální peněžní zásobu z M na M‘ → zvýší i reálná peněžní zásoba → úroková míra klesne na rE ‘ - trh zapůjčitelných fondů: růst peněžní zásoby zvyšuje nabídku zapůjčitelných fondů → S do S‘, úroková míra klesá na rE‘, množství investovaného kapitálu roste z KE na KE‘ - pokles úrokové míry zvýší investice - firmy poptávají více zapůjčitelných fondů - peněžní trh je propojen s trhem zapůjčitelných fondů a přes tento trh také s trhem zboží a služeb - když bankovní soustava zvýší peněžní zásobu, zvýší se nabídka zapůjčitelných fondů, sníží se úroková míra a zvýší se investice - přírůstek investic vyvolá růst důchodů a spotřeby - na zvýšení investičních a spotřebních výdajů reagují výrobci zvýšením výroby – roste HDP 22.5 RŮST PENĚŽNÍ ZÁSOBY V DLOUHÉM OBDOBÍ - v dlouhém období roste cenová hladina - nadměrná poptávka se začne promítat do růstu cen - když centrální banka zvýšila (v krátkém období) tok peněz, došlo k růstu cen statků – nezvýšil se reálný HDP, ale pouze nominální HDP - růst množství peněz zvyšuje agregátní výdaje – protože se výrobní faktory nezvětší, nezvětší se množství vyráběných statků, ale rostou jejich ceny - trh peněz - - když centrální banka zvýšila nominální peněžní zásobu, krátkodobě se zvýšila také reálná peněžní zásoba, protože v krátkém období nedochází ještě k růstu cenové hladiny - krátkodobě trh dostává z E do E‘ - v dlouhém období cenová hladina zvýší z P do P‘ → reálná peněžní zásoba opět snižuje na původní úroveň a trh se vrací do bodu E, úroková míra vrací do rE - na trhu zapůjčitelných fondů úroková míra roste, investice klesají a klesá i HDP - kvantitativní teorie peněz - David Hume - když roste peněžní zásoba, vyvolává to proporcionální růst cenové hladiny
  • 80. 75 23 Agregátní poptávka, agregátní nabídka a potenciální produkt - změna nominálního HDP může být změnou reálného HDP nebo změnou cen - rozložení změn nominálního HDP mezi změnu cen a změnu reálného HDP ukazuje model agregátní poptávky a agregátní nabídky 23.1 AGREGÁTNÍ POPTÁVKA - tržní poptávka ukazuje vztah mezi cenou a poptávaným množstvím určitého statku - agregátní poptávka - ukazuje vztah mezi cenovou hladinou a reálným HDP, který domácnosti a firmy chtějí nakupovat - cenovou hladinu měříme cenovým indexem (index růstu cen) - funkce je klesající – souvisí s trhem peněz (důvodem efekt reálných peněžních zůstatků) - při vyšší cenové hladině chtějí domácnosti a firmy nakupovat nižší reálný HDP - když se zvýší cenová hladina – zvyšují se ceny všech statků v domácím produktu → substituční efekt nepůsobí - když se zvýší cenová hladina – zvýší se příjmy firem i důchody domácností → důchodový efekt nepůsobí - zvýšení cenové hladiny vede k poklesu domácího produktu - efekt reálných peněžních zůstatků - když se zvýší cenová hladina, lidé a firmy zjišťují, že se snížily jejich reálné peněžní zůstatky; aby udrželi reálné peněžní zůstatky v původní výši, prodávají dluhopisy a jiná aktiva → to sníží tržní cenu dluhopisů a jiných aktiv a zvýší úrokovou míru → v důsledku toho klesnou investice a spotřeba → klesá poptávaný reálný HDP - když se sníží cenová hladina, lidé a firmy zjišťují, že se jejich reálné zůstatky zvýšily → zbavují se přebytečných peněžních zůstatků – nakupují dluhopisy a jiná aktiva → zvyšuje jejich cenu a snižuje úrokovou míru → nižší úroková míra zvyšuje investice a spotřebu → roste poptávaný reálný HDP - když se cenová hladina zvýší, dojde ke snížení reálných peněžních zůstatků, na trhu peněz vznikne nerovnováha – lidé a firmy drží méně reálných peněžních zůstatků, než by chtěli držet → prodávají dluhopisy → zvyšuje se úroková míra - když cenová hladina klesne, dojde ke zvýšení reálných peněžních zůstatků, lidé a firmy drží více reálných peněžních zůstatků → nakupují dluhopisy → snižuje se úroková míra
  • 81. 76 - křivku agregátní poptávky odvozujeme při dané nominální peněžní zásobě - reálný HDP, který lidé a firmy chtějí nakupovat, je klesající funkcí cenové hladiny - změny agregátní poptávky - příčinou změna nominální peněžní zásoby - zvýšení nominální peněžní zásoby snižuje úrokovou míru, zvyšuje investice a spotřeby, tedy i reálný HDP → zvýšení nominální peněžní zásoby posouvá křivku AD doprava - snížení nominální peněžní zásoby posouvá křivku AD doleva - pohyb po křivce AD - když se při dané nominální peněžní zásobě mění cenová hladina - posun křivky AD - když se mění nominální peněžní zásoba 23.2 AGREGÁTNÍ NABÍDKA A POTENCIÁLNÍ PRODUKT - agregátní nabídka - ukazuje vztah mezi cenovou hladinou a reálným HDP, který firmy chtějí vyrábět - funkce AS je rostoucí – při vyšší cenové hladině firmy vyrábějí větší reálný HDP (důvodem peněžní iluze) - když všechny firmy začnou zvyšovat výrobu, konkurují si o výrobní faktory → zvyšují ceny výrobních faktorů → růst cen výrobních faktorů zvyšuje firmám náklady - při zvýšení cenové hladiny jsou firmy ochotny zvyšovat svou produkci – domnívají se zpočátku, že roste jen jejich vlastní cena - ochota firem sama o sobě ke zvýšení produkce nestačí – firmy by musely získat více výrobních faktorů - peněžní iluze - když se zvyšuje cenová hladina, lidé i firmy po určitou dobu podléhají peněžní iluzi - člověk nebo firma si dobře uvědomuje růst své vlastní ceny, ale neuvědomuje si růst ostatních cen - příčinou toho, že růst cen vede k růstu produkce a zaměstnanosti - firmy ochotny více vyrábět, lidé ochotni více pracovat - po čase vyprchají → zaměstnanost i produkce se vrátí na původní úroveň - když cenová hladina klesá, firmy podlehnou iluzi, že klesá jen jejich cena, a proto snižují výrobu, dochází ke snížení zaměstnanosti - dalším důvodem kolektivní mzdové dohody - mzdová dohoda platná po delší dobu – během její platnosti obtížné změnit výši mezd - mohou být překážkou pro pokles nominálních mezd a tím i cen - příčinou krátkodobých mzdových a cenových strnulostí – jsou strnulé směrem dolů - při poklesu poptávky firmy nuceny snižovat výrobu a zaměstnanost - přirozená zaměstnanost - zaměstnanost, na kterou se trh práce navrací po vyprchání peněžních iluzí a po prolomení mzdových strnulostí
  • 82. 77 - agregátní nabídka krátkého období AS - reálný HDP, který firmy chtějí vyrábět, je v krátkém období rostoucí funkcí cenové hladiny - krátké období = doba, po kterou lidé a firmy podléhají peněžním iluzím a po kterou jsou mzdy strnulé směrem dolů - její trvání záleží na zkušenostech lidí s podobným vývojem a na délce trvání mzdových a nájemních smluv - potenciální produkt - HDP, na který se ekonomika navrací po prolomení mzdových strnulostí a po vyprchání peněžních iluzí - produkt, který se vyrábí při přirozené zaměstnanosti - není ovlivněn změnami cenové hladiny - změny cenové hladiny mohou vychýlit HDP od potenciálního produktu pouze krátkodobě, nikoli však dlouhodobě - agregátní nabídka dlouhého období ASL - dána potenciálním produktem - v dlouhém období je HDP, který firmy chtějí vyrábět, nezávislý na výši cenové hladiny - kolmice probíhající potenciálním produktem HDPP - agregátní nabídka krátkého období málo strmá před potenciálním HDP a hodně strmá za potenciálním HDP - ceny a mzdy jsou strnulé směrem dolů – při růstu poptávky ceny a mzdy snadno a rychle rostou, při poklesu poptávky (díky kolektivním mzdovým dohodám) dochází k malému a pomalému poklesu cen a mezd, k velkému a déletrvajícími poklesu produkce 23.3 „ŠOKY“ ZE STRANY POPTÁVKY - změny agregátní poptávky mívají na ekonomiku nepříjemné destabilizující účinky – poptávkové šoky - ke změnám agregátní poptávky dochází, když se změní nominální peněžní zásoba - nejčastější příčinou poptávkových šoků bývá chování centrální banky - šok z růstu agregátní poptávky
  • 83. 78 - poptávkový šok zvýšil reálný HDP a zaměstnanost pouze krátkodobě (dokud nevyprchaly peněžní iluze) - trvalým pozůstatkem tohoto šoku je vyšší cenová hladina – ekonomika se navrací na svůj potenciální HDP při vyšší cenové hladině - šok z poklesu agregátní poptávky - růst agregátní poptávky krátkodobě zvýšil reálný HDP nad potenciální produkt, dlouhodobý dopad růstu poptávky se projeví pouze ve zvýšení cenové hladiny - dlouhodobý účinek poklesu poptávky na cenovou hladinu je sice příznivý, ale je vykoupen určitým obdobím hospodářského poklesu a nezaměstnanosti 23.4 „ŠOKY“ ZE STRANY NABÍDKY - k šoku ze strany nabídky dojde, když náhle vzrostou některé náklady – nákladový šok - typickým nákladovým šokem je zvýšení mezd, které není podloženo růstem produktivity práce - příčinou mzdového šoku bývají odbory - pokud si odbory vynutí zvýšení mezd v národohospodářsky významném odvětví (např. doly, železnice), vyvolá to vlnu růstu nákladů v celé ekonomice - na zvýšení nákladů nemohou firmy reagovat jinak než zvýšením cen → růst cen vyvolá snižování produkce a propouštění – vzniká nedobrovolná nezaměstnanost - po určité době nominální mzdy opět klesnou, protože nedobrovolná nezaměstnanost je pro lidi nepříjemná - zaměstnanost se vrací na přirozenou úroveň, reálný HDP se vrací na úroveň potenciálního produktu - nová krátkodobá rovnováha při vyšší cenové hladině a nižším HDP
  • 84. 79 - mzdový šok má za následek pokles reálného HDP a zároveň růst cenové hladiny – dvojí negativní dopad na ekonomiku - ropný šok - příčinou ropných šoků v 70. letech byl kartel zemí vyvážejících ropu OPEC, který náhle a značně zvýšil ceny ropy - 1. ropný šok 1973 - po egyptském a syrském útoku na Izrael - OPEC ovládaný protiizraelsky smýšlejícími arabskými zeměmi reagoval na tuto válku omezením těžby a vývozu ropy → během půl roku vzrostla cena ropy na světových trzích více než čtyřikrát - 2. ropný šok 1979 - souvisel s politickým převratem v Íránu – jednom z předních exportérů ropy - v Íránu nastalo období politické nestability a chaosu a jeho těžba a export se prudce snížily - OPEC toho využil k dalšímu velkému zvýšení cen ropy - po těchto šocích došlo ve světě ke zvýšení míry inflace a ke zpomalení hospodářského růstu - v průběhu 80. let se světová ekonomika začala z ropných šoků vzpamatovávat, ve druhé polovině 80. let začala světová cena ropy opět klesat - nepříznivý ropný šok má za následek pokles reálného HDP a zároveň růst cenové hladiny - příznivý ropný šok se projeví v poklesu cenové hladiny a ve zvýšení reálného HDP - příznivý ropný šok v 80. letech, kdy cena ropy klesla během relativně krátké doby na polovinu - ekonomika je vystavena šokům jak ze strany poptávky, tak ze strany nabídky – tyto šoky jsou zdrojem ekonomické nestability - krátkodobě vyvolávají pokles produkce a zaměstnanosti nebo inflaci
  • 85. 80 24 Hospodářský cyklus 24.1 STRUKTURÁLNÍ A CYKLICKÉ VÝKYVY - tržní ekonomika podléhá ekonomickým výkyvům 1.) strukturální výkyvy - neustále mění preference spotřebitelů, mění se vzácnost ekonomických zdrojů, objevují se nové technologie - některá odvětví smršťují, jiná expandují - u některých výrobců zásoby dočasně hromadí a jiní naopak pociťují jejich dočasný nedostatek → strukturální nezaměstnanost - přirozenou a nezbytnou reakcí ekonomiky přizpůsobující se změnám na trzích - výrazem pružnosti a adaptability ekonomiky 2.) cyklické výkyvy - všeobecný pokles a poté zase všeobecný růst výroby a zaměstnanosti v téměř všech odvětvích 24.2 FÁZE HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU - hospodářské cykly - cyklické výkyvy - střídání fáze expanze a fáze recese - expanze - růst reálného HDP zrychluje, HDP roste nad potenciální produkt - recese - růst zpomaluje, dochází k poklesu reálného HDP pod potenciální produkt - když reálný HDP během dvou po sobě jdoucích čtvrtletích klesá - - deprese - hluboký a dlouhotrvající hospodářský pokles - hospodářský cyklus 90. let - 1994-96 expanze, dosáhla vrcholu 1995, poté růst zpomalil a od roku 1997 ekonomika prožívala recesi - 1998 silný pokles – příčinou pokles investiční a spotřebitelské poptávky, pokles vládních výdajů 24.3 PŘÍČINY HOSPODÁŘSKÝCH CYKLŮ - monetární teorie cyklu - vidí příčinu cyklických výkyvů ve změnách peněžní zásoby, které uštědřují ekonomice poptávkové šoky - Knut Wicksell, Friedrich A. Hayek - reálné teorie cyklu - vidí příčinu cyklických pohybů v reálných silách, jako jsou inovační vlny - J. M. Keynes - hospodářské cykly jako střídavé vlny investičního pesimismu a optimismu, které vyvolávají změny agregátní poptávky a tím i změny HDP
  • 86. 81 - J. A. Schumpeter - považoval za příčinu cyklů inovační vlny - vlna inovací představuje příznivý nabídkový šok, který uvede ekonomiku na dráhu zrychleného růstu × po vyčerpání inovační vlny následuje prudké zpomalení - cyklus může mít monetární i reálné příčiny - expanze a recese jsou výkyvy reálného HDP kolem potenciálního produktu, které jsou vyvolávány změnami agregátní poptávky – poptávkovými šoky - co se děje na trhu kapitálu - firmy byly přechodným poklesem úrokové míry popleteny – dostaly „falešný signál“, pokládaly nižší úrokovou míru za signál zlevnění kapitálu, za jev dlouhodobý, nikoli pomíjivý → proto více investovaly × ve skutečnosti se staly obětí iluze - když se úroková míra vrací na původní výši, firmy, které investovaly, by nejraději své investice odvolaly, kdyby to bylo možné; snaží se je odbourávat, což vyvolá pokles produkce a růst nezaměstnanosti - hospodářské cykly jsou ve své podstatě investiční cykly - jejich příčinou mohou být poptávkové šoky vyvolané tím, jak centrální banka zvyšuje nebo snižuje peněžní zásobu → to vyvolává dočasné změny úrokové míry - v období expanze firmy často uskutečňují investice, které se později ukazují být „špatnými investicemi“ - střídání investičních a dezinvestičních vln, doprovázené a umocňované vlnami optimismu a pesimismu investorů, příčinou vývoje ekonomiky v cyklickém střídání expanzí a recesí - proč centrální banka nestabilizuje peněžní zásobu tak, aby zabránila kolísání úrokové míry? - ve skutečnost není potenciální produkt stabilní, ale roste - peněžní zásoba by se měla zvyšovat stejným tempem jako potenciální produkt × centrální banka nedokáže odhadnout, jakým tempem potenciální produkt poroste → růst peněžní zásoby proto může předbíhat nebo zaostávat za růstem potenciálního produktu – příčinou vzniku hospodářských cyklů 24.4 FINANČNÍ KRIZE - investiční cykly bývají umocněny chováním lidí na trzích aktiv - pokles úrokové míry (počátek expanze) zvyšuje cenu aktiv - hospodářská expanze může někdy vést ke vzniku spekulační bubliny na trzích aktiv - investoři a spekulanti nakupují akcie za vysoké ceny, aby je později mohli prodat - jakmile se ekonomika dostane na vrchol, ceny začnou klesat, všichni se chtějí akcií zbavovat, ale nikdo nechce nakupovat - bublina nakonec praskne a ceny aktiv se zhroutí - tato finanční krize prohlubuje hospodářskou recesi - když ceny aktiv tak prudce klesají, vede to k značnému růstu úrokové míry, růst úrokové míry dále snižuje investice a spotřebu - když už jsou ceny aktiv tak nízké, že nikdo neočekává jejich další pokles, dojde k obratu – spekulanti začnou očekávat budoucí růst cen aktiv a někteří začnou zase nakupovat, investiční aktivita opět ožívá, recese postupně přechází v novou expanzi
  • 87. 82 24.5 BANKOVNÍ PANIKA - finanční krize jsou někdy doprovázeny bankovními panikami - bankovnictví je křehké odvětví, protože stojí a padá s důvěrou vkladatelů - podlehnou-li vkladatelé panice, že by mohli přijít o své vklady, začne „run“ na banky – hromadné vybírání vkladů - protože však mají banky pouze částečné rezervy, nejsou schopny v tak velkém objemu vklady vyplácet → takový hromadný nájezd vkladatelů může způsobit krachy i zdravých bank - centrální banka může zachránit mnoho bank před krachem, jestliže v takové situaci splní svou roli věřitele v poslední instanci a začne bankám poskytovat diskontní půjčky DODATEK: HOSPODÁŘSKÁ DEPRESE 30. LET - hospodářská deprese začala v USA v roce 1929 - ceny akcií na newyorské burze se v letech 1928-29 zdvojnásobily – jedná se o spekulační bublinu - černý čtvrtek (24.10.1929) – praskla spekulační bublina, zhroutily ceny akcií - každý snažil zbavit cenných papírů - na podzim 1930 začala bankovní krize - začal „run“ na banky - banky neměly tolik rezerv → 1. série bankrotů bank - v prosinci zkrachovala Bank of United States - následovala nová bankovní panika, zkrachovalo dalších 352 bank - celkově během deprese zmizelo v USA 10 000 bank z původních 25 000 - pokles výroby, růst nezaměstnanosti, pokles poptávky, bankroty - 1933 deprese dosáhla svého dna - deprese brzy rozšířila do Evropy - pokles amerického dovozu do Evropy - Československo patřilo k zemím, jež byly světovou hospodářskou depresí postiženy nejsilněji - katastrofální důsledky v Německu – nezaměstnanost 1932: 43 % - dopad deprese na myšlení lidí, jejich důvěru v ekonomický a politický systém - mnoho lidí uvěřilo ideologiím komunismu a fašismu – centrálně plánovaná ekonomika SSSR jako jediná neznala nezaměstnanost - 1936 J. M. Keynes – Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz - východiskem z hospodářské deprese mohou být zvýšené výdaje státního rozpočtu - 1933 prezidentem F. D. Roosevelt - sliboval vyvést zemi z krize razantními zásahy státu do ekonomiky - americká vláda zahájila rozsáhlé veřejné investice - Keynesovo vysvětlení Velké deprese - soukromý sektor již nedokáže generovat dostatečně velkou poptávku, která by zajistila plnou zaměstnanost → do hry musí vložit stát a nahradit nedostatečnou soukromou poptávku veřejnou poptávkou – státními výdaji - považoval Velkou depresi za příznak chronického onemocnění kapitalismu, které nelze léčit jinak než státními zásahy - Friedmanovo vysvětlení Velké deprese - když recese 1929 začala, byla docela normální recesí, i tato mohla rychle pominout, kdyby se americká centrální banka nedopustila vážných chyb, které prohloubily depresi a vedly k finančnímu kolapsu - když začaly runy na banky, měla centrální banka poskytovat bankám diskontní půjčky, aby zabránila bankovním panikám × dovolila, aby peněžní zásoba klesala → vedlo k dalšímu prohloubení deprese - další chybou zvýšení úrokové míry v roce 1931 (opatření na záchranu zlatého standardu dolaru) - americká centrální banka své chyby nikdy nepřiznala - připisuje hloubku a délku trvání hospodářské deprese selhání státu – centrální banky - po 2. světové válce vlády významně zvýšily státní výdaje, centrální banky při prvních náznacích začínající deprese zvyšovaly peněžní zásobu - 19.10.1987 zažila americká burza 2. největší pokles kurzů cenných papírů ve své historii → americká centrální banka rychle zvýšila peněžní zásobu a krize byla zažehnána
  • 88. 83 25 Hospodářský růst 25.1 MÝTUS POPTÁVKY - hospodářský růst - v pravém slova smyslu není růst naměřeného reálného HDP - růst potenciálního HDP – ovlivněn silami na straně nabídky - zvětšování produkční kapacity země, její schopnosti vyrábět - naměřený HDP může krátkodobě převyšovat/klesnout pod potenciální produkt - mýtus poptávky - předpokladem hospodářského růstu je vysoká poptávka × snadné tento mýtus vyvrátit - kdyby byla poptávka klíčem k hospodářskému růstu, mohla by centrální banka zvyšováním peněžní zásoby zvyšovat poptávku, země by mohla dosahovat vysokých temp hospodářského růstu - vzniká z toho, když nerozlišujeme krátkodobé cyklické výkyvy od dlouhodobého hospodářského růstu - - cyklická expanze je pouze krátkodobé zvýšení HDP nad potenciální produkt - hospodářský růst znamená růst samotného potenciálního produktu - cyklická expanze je doprovázena zvýšenými inflačními tlaky (roste cenová hladina), hospodářský růst nikoli - zvýšení poptávky dokáže pouze vyvolat expanzi a krátkodobě zvýšit HDP nad potenciální produkt - v dobách recese dokáže poptávka vyvést ekonomiku zpět k potenciálnímu produktu × nedokáže urychlit hospodářský růst - impulzy k hospodářskému růstu nenajdeme na straně poptávky, najdeme je pouze na straně nabídky výrobních faktorů - k růstu potenciálního produktu dochází, když země začne exploatovat (= využívat) dosud nevyužívané přírodní zdroje, když akumuluje kapitál, když se zavádějí lepší technologie nebo když se intenzivněji zapojuje do mezinárodní dělby práce - měřit potenciální produkt očištěný od cyklických výkyvů je dost obtížné - růst potenciálního produktu je skryt v cyklických pohybech HDP 25.2 HOSPODÁŘSKÝ RŮST A PŘÍRODNÍ ZDROJE - hospodářský růst je ovlivněn především růstem výrobních faktorů – přírodních zdrojů, práce a kapitálu - bohatství přírodních zdrojů podporuje hospodářský růst - přírodní zdroje nejsou hlavním motorem hospodářského růstu - přírodní zdroje jsou omezené a příliš se nezvětšují - ekologové varují před překotným ekonomickým růstem a žádají politiky, aby přijali a prosadili myšlenku trvale udržitelného růstu – takového růstu, který nevede k nevratnému vyčerpání přírodních zdrojů - myšlenka, že je hospodářský růst „nepřátelský“ vůči přírodním zdrojům, je v zásadě nesprávná
  • 89. 84 - neobnovitelné přírodní zdroje - jsou chráněny cenovým systémem - když dochází k vyčerpávání ložisek některých paliv nebo minerálních surovin, stávají se vzácnými a to se projeví na trzích růstem jejich cen → hledají nová naleziště a začínají se těžit nová ložiska, která se při nižších cenách nevyplácelo těžit → roste nabídka těchto přírodních zdrojů → dochází k substituci méně vzácnými přírodními surovinami nebo umělými materiály - přírodní ledek nahrazen chemickými hnojivy, přírodní kaučuk umělým kaučukem, dřevo a kovy nahrazovány plasty - klíčovou roli hrají ceny a podnikatelská aktivita - ropné šoky 70. let - v tržních ekonomikách vedlo zdražení ropy ke snížení energetické náročnosti produkce × v bývalých centrálně plánovaných ekonomikách k tomu nedocházelo 25.3 AKUMULACE KAPITÁLU - kapitál je zdrojem hospodářského růstu - v podobě budov, strojů a zařízení, technologií i lidského kapitálu - akumulace kapitálu = výroba kapitálových statků, investice do výzkumu a do vzdělání - technický pokrok výsledkem akumulace kapitálu – vyžaduje investice do vzdělání, do zařízení vědeckých a výzkumných ústavů - hospodářský růst probíhá tak, že kapitál roste rychleji než práce a přírodní zdroje - akumulace kapitálu mění poměr mezi výrobními faktory – podíl kapitálu v poměru k práci a přírodním zdrojům se zvyšuje → roste produkt na pracovníka (= produktivita práce) - hospodářský růst je nastartován a nesen akumulací kapitálu do staveb, strojů, komunikací; s tím, jak roste nasycenost ekonomiky tímto kapitálem, přírůstek kapitálu vyvolává přírůstky produktu, ty jsou však stále nižší, projevují klesající výnosy z kapitálu → akumulace kapitálu je pak stále více směrována do vzdělání a výzkumu 25.4 NOVÉ TECHNOLOGIE - nové technologie se nejdříve objevily a nejrychleji rozšířily v USA, i když západní Evropa a Japonsko nikterak nezaostávaly v investicích do vědy, školství a výzkumu - USA v porovnání s Evropou citelně nižší zdanění, svobodné trhy, respekt k soukromému vlastnictví - nepředvídatelnost směrů technického pokroku dokazuje, že technický pokrok je věcí soukromého podnikání a soukromého investování, nikoli vládních politik 25.5 VELIKOST TRHU - hospodářský růst může být významně urychlen zvětšením trhu - velký trh vytváří lepší podmínky pro specializaci výrobců a otevírá tak větší prostor pro směnu na základě komparativních výhod - mezinárodní obchod je vedle akumulace kapitálu další mocnou silou, která pohání hospodářský růst - po 2. světové válce se prohloubilo hospodářské zaostávání západní Evropy za USA, výhoda americké ekonomiky tkvěla ve velikosti trhu - nemá-li se Evropa natrvalo stát druhořadou hospodářskou oblastí, musí zbořit hranice svých národních trhů a vytvořit jeden velký evropský trh → začala evropská hospodářská integrace - 1957 založeno Evropské hospodářské společenství (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a SRN) – cílem odbourání celních bariér a dalších překážek – podařilo do roku 1969 - 1973 EHS rozšířilo o Dánsko, Irsko, Velkou Británii, později přistoupily Řecko, Portugalsko, Španělsko, Rakousko, Švédsko a Finsko - EHS přejmenovalo na EU - společná měna EURO - EU postupně směřuje k politické integraci - 2004 přistoupily ČR, SR, Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Kypr, Malta - 2007 Rumunsko a Bulharsko
  • 90. 85 25.6 HOSPODÁŘSKÝ RŮST A SPOLEČENSKÝ SYSTÉM - chudé země nerostou, protože nejsou schopny vytvořit dostatek kapitálu → bludný kruh chudoby (Paul A. Samuelson) - chudé země mají tak nízký produkt, že z něho nejsou schopny spořit a akumulovat kapitál → protože nejsou schopny akumulovat kapitál, nejsou schopny zvýšit svůj produkt → protože nejsou schopny zvýšit produkt, nemohou spořit a akumulovat kapitál → bludný kruh chudoby se uzavírá a není z něj cesty ven - bez zahraniční pomoci nebudou schopny přetnout bludný kruh své chudoby a odstartovat hospodářský růst - problém zahraniční rozvojové pomoci je v tom, že přichází spíše do rukou vlád než do rukou domácích podnikatelů - zahraniční pomoc nebyla schopna změnit charakter společenských institucí těchto zemí - přispívala spíše k vládnímu ekonomickému plánování než k posílení soukromé podnikatelské aktivity - hypotéza bludného kruhu chudoby se zaměřuje jen na vztah mezi kapitálem a růstem - opomíjí, že k hospodářskému růstu jsou nezbytné určité společenské instituce, zejména soukromé vlastnictví a svobodné trhy - soukromé vlastnictví, jeho respektování a ochrana, vytváří silné motivace lidí, z nichž vyrůstá pracovní i podnikatelská aktivita → tato aktivita zvýší důchody a vyšší důchody zvýší úspory – tam začíná akumulace kapitálu i hospodářský růst - klíčem k hospodářskému startu chudých zemí není ani tak zahraniční pomoc a zahraniční kapitál, jako zejména jejich vlastní společenský systém - bludný kruh chudoby není způsoben chudobou samotnou – je způsoben neexistencí nebo nedostatečným respektováním individuálního vlastnictví, potlačením soukromého podnikání, obchodu a konkurence - základnou dlouhodobého hospodářského růstu jsou ve všech zemích světa koneckonců tytéž společenské instituce – soukromé vlastnictví, svobodné podnikání, svobodný obchod a tržní konkurence
  • 91. 86 26 Inflace - inflace - růst cen neboli zmenšování kupní síly peněz - inflace je zmenšování kupní síly peněz, nikoli kupní síly lidí - zmenšuje množství zboží a služeb, které si můžeme koupit za peněžní jednotku (za korunu) × nezmenšuje množství zboží a služeb, které si můžeme koupit za náš důchod - zvyšuje nejen ceny zboží a služeb, ale všechny ceny – tedy také mzdy, nájemné, úroky a ceny ostatních výrobních faktorů - inflace je zmenšování délky metru, který používáme k měření ekonomických veličin - samy ekonomické veličiny reálně nejsou inflací měněny, mění se pouze kupní síla peněžní jednotky - deflace - opakem inflace - snižování cen - obvykle v době hluboké deprese - největší deflace probíhala ve 30. letech za hospodářské deprese - desinflace - probíhá inflace, ale její míra se snižuje 26.1 MĚŘENÍ INFLACE - inflace = růst cenové hladiny, pokles kupní síly peněžní jednotky - pro měření inflace používáme cenové indexy a) deflátor HDP - hrubý domácí produkt běžného roku oceníme nejprve v cenách běžného roku a poté v cenách minulého roku → pak HDP v cenách běžného roku dělíme HDP v cenách minulého roku → dostaneme deflátor HDP - vyjadřuje, jak se zvýšila cenová hladina oproti minulému roku - výpočet deflátoru HDP mezi rokem t a (t-1): - deflátor = (Qat × Pat + Qbt × Pbt + … Qzt × Pzt) : (Qat × Pa(t-1) + Qbt × Pb(t-1) + … Qzt × Pz(t-1)) - Qat, Qbt … Qzt – množství statků a, b … z (z nichž se skládá HDP) vyrobená v roce t - Pat, Pbt … Pzt – ceny těchto statků v témže roce t - Pa(t-1), Pb(t-1) … Pz(t-1) – ceny statků v minulém roce - nejkomplexnější ukazatel inflace – obsahuje ceny všech statků, z nichž je složen HDP b) index spotřebitelských cen (CPI) - jaký vliv má inflace na spotřebitele - jen růst spotřebitelských cen - statistika konstruuje tzv. spotřební koš – udává strukturu spotřeby průměrné domácnosti - index cen v každé skupině násobíme váhou této skupiny ve spotřebním koši → tyto dílčí indexy sečteme → dostaneme index spotřebitelských cen c) index cen výrobců (PPI) - jak působí domácí inflace na konkurenceschopnost našich výrobců v porovnání se zahraničními výrobci - koš tohoto indexu jiná než spotřební koš - růst inflace bývá průvodním jevem expanze jakožto fáze hospodářského cyklu × hospodářský růst není spojen s vyšší inflací 26.2 INFLACE A PŘEROZDĚLOVÁNÍ - jedním z nepříjemných důsledků inflace je přerozdělování bohatství - na neočekávaném zvýšení inflace vydělávají dlužníci na úkor věřitelů, vlastníci firem na úkor zaměstnanců, nájemci na úkor pronajímatelů × při neočekávaném snížení inflace je tomu naopak - inflace přerozděluje bohatství ve prospěch těch, kteří „platí“, a na úkor těch, kterým „je placeno“ - protože inflace znehodnocuje peníze - inflace tím vnáší do ekonomiky a společnosti riziko podobající se hazardní hře - inflace vyvolává mezi lidmi rozladění, nespokojenost a napětí - inflace přerozděluje bohatství jen tehdy, když jsou smlouvy dlouhodobé a když je změna inflace neočekávaná
  • 92. 87 - inflace vyvolává tendenci k uzavírání krátkodobých smluv nebo tendenci k zakalkulování očekávané inflace do dlouhodobých smluv - mzdové dohody obsahují tzv. indexování mezd – dohodnutý růst mezd je navýšen o očekávanou inflaci - krátkodobé smlouvy poskytují účastníkům menší jistotu - zakalkulování očekávané inflace do dlouhodobých smluv zase předpokládá schopnost budoucí inflaci správně odhadnout 26.3 ZAMLŽENÍ CENOVÝCH INFORMACÍ - cena přenáší informace o výši nákladů a o výši poptávky × zahrnuta i inflace - jednou ze základních funkcí cen je informační funkce - inflace však způsobuje, že ceny do jisté míry ztrácejí svou informační kvalitu – jsou zkresleny „inflačním šumem“, který zamlžuje jejich vypovídací schopnost a zhoršuje orientaci lidí na trhu - čím vyšší a proměnlivější je inflace, tím silnější je tento „šum“ a tím menší vypovídací schopnost ceny mají - vzniká „efekt zamlžené obrazovky“ - výrobci i spotřebitelé se pak často dopouštějí chyb a jejich ekonomické chování ztrácí racionalitu 26.4 POPTÁVKOVÁ INFLACE - 2 druhy inflace: 1.) inflace poptávková (tažená poptávkou) 2.) inflace nákladová (tlačená náklady; nabídková) - liší tím, jaký inflační impulz vedl k jejich vzniku - příčiny inflace - nutno odlišit inflační impulz a akomodování inflačního impulzu - poptávkový inflační impulz vychází ze zvýšení některé složky agregátních výdajů - pouze impulz, který sám o sobě není schopen vyvolat inflaci - podmínkou inflace je růst peněžní zásoby - když centrální banka reaguje na poptávkový impulz zvyšováním peněžní zásoby, říkáme, že jej akomoduje – vychází mu vstříc - centrální banka drží v ruce „klíč k inflaci“ – tímto „klíčem“ je růst peněžní zásoby - akomodování vládních výdajů centrální bankou může někdy přerůst v hyperinflaci - vláda není schopna krýt své výdaje zvýšením daní a zároveň ovládá centrální banku - do ekonomiky začne proudit množství nových peněz, proti kterému neproudí žádné dodatečné zboží ani služby - obvykle během válek, v mírovém období např. německá hyperinflace 1923 (řádově 10 miliard %), v 80. letech 20. století v Argentině a v Bolívii 26.5 NÁKLADOVÁ INFLACE - jejími impulzy jsou nákladové šoky - impulzem nákladové inflace je zvýšení nákladů - obvykle zvýšení mzdových nákladů nebo zvýšení ceny některé základní suroviny (ropy) - nákladový šok sám o sobě není schopen vyvolat inflaci - růst nákladů vede ke snižování produkce a zaměstnanosti → objevuje se nedobrovolná nezaměstnanost → přesvědčuje zaměstnance a jejich odbory, aby revidovali své mzdové požadavky → mzdy klesnou, klesnou také náklady a ceny - neakomodovaný mzdový šok
  • 93. 88 - růst mezd zvýšil náklady → AS posune nahoru do AS‘, ekonomika se dostává z rovnováhy A do bodu B, cenová hladina roste z P0 na P1 a HDP klesá - pak vzniká nedobrovolná nezaměstnanost, která vede k poklesu mezd → křivka AS posouvá zpět do původní polohy, HDP se vrací na úroveň potenciální produktu a cenová hladina klesá na původní úroveň → je po inflaci - akomodovaný mzdový šok - centrální banka rozhodne mzdový šok akomodovat zvýšením peněžní zásoby → nastane inflace - pokud centrální banka akomoduje mzdový růst zvýšením peněžní zásoby, zvýší se agregátní poptávka → pod vlivem vyšší poptávky mohou firmy opět zvýšit výrobu a zaměstnanost × ceny se ovšem dále zvýší - růst mzdových nákladů nejprve posune křivku AS nahoru do AS‘ a ekonomika se dostane z bodu A do bodu B, cenová hladina roste z P0 na P1 a reálný HDP klesá - když centrální banka akomoduje tento inflační impulz růstem peněžní zásoby, posune se křivka AD doprava do AD‘ a ekonomika se nakonec dostává do bodu C, cenová hladina roste do P2 a reálný HDP se vrátí na úroveň HDPP - pouze akomodované nákladové šoky mohou vyústit v nákladovou inflaci - aby inflační impulzy vyústily v inflaci, musí je centrální banka akomodovat růstem peněžní zásoby → inflace je peněžním jevem 26.6 INFLAČNÍ OČEKÁVÁNÍ A SETRVAČNÁ INFLACE - lidé a firmy stanovují své ceny s ohledem na to, jakou očekávají inflaci - kdyby lidé neočekávali inflaci, nezvyšovali by své ceny a k inflaci by nedocházelo × protože očekávají inflaci, zvyšují své ceny, a protože zvyšují ceny, očekávaná inflace se mění ve skutečnou → inflační očekávání naplňují sama sebe - inflace pokračuje, lidé jsou utvrzováni ve svých inflačních očekáváních, kterými udržují inflaci dále při životě - inflační očekávání zapouštějí své kořeny také do dlouhodobých cenových a mzdových smluv - mzdy jsou indexovány podle očekávané inflace → inflace dostává do růstu mzdových nákladů a skrze ně do růstu cen - téměř všechno má tendenci být indexováno podle očekávané inflace - vláda indexuje mzdy státních zaměstnanců, starobní důchody, životní minimum a na něj navázaní sociální příspěvky - lidé podléhají dojmu, že bude-li všechno indexováno podle inflace, pak inflace vlastně nevadí × díky inflačním očekáváním se inflace v ekonomice zakořeňuje → inflace tím získává novou vlastnost – setrvačnost → stává se setrvačnou inflací, která je udržována inflačními očekáváními - zakořeněná inflační očekávání způsobují, že jsou ceny a mzdy strnulé směrem dolů - inflační očekávání činí z inflace trvalou součást ekonomiky - setrvačná inflace už nemusí být udržována žádnými inflačními impulzy - inflace se udržuje svou vlastní setrvačností – je udržována inflačními očekáváními - centrální banka by je sice mohla přestat akomodovat × mohla by vyvolat hospodářskou recesi - je těžké inflaci neakomodovat, jakmile již zapustila kořeny do očekávání
  • 94. 89 26.7 PHILLIPSOVA KŘIVKA A VOLBA MEZI INFLACÍ A NEZAMĚSTNANOSTÍ - A. W. Phillips - 1958 sledoval korelaci míry nezaměstnanosti a míry růstu nominálních mezd ve Velké Británii za více než stoleté období → výsledkem křivka, která je dodnes předmětem ekonomických diskusí - původní Phillipsova křivka - ukazuje vztah mezi mzdovou inflací (růstem nominálních mezd) a mírou nezaměstnanosti - nižší nezaměstnanost je spojena s vyšším růstem nominálních mezd - inverzní vztah mezi růstem mezd a nezaměstnaností - když je nízká nezaměstnanost, zostřuje se konkurence mezi zaměstnavateli při hledání pracovníků, zaměstnavatelé obtížně hledají lidi a snaží se je získat či udržet vyššími mzdami - když je nezaměstnanost vysoká, zostřuje se konkurence mezi pracovníky, kteří v obavě před ztrátou zaměstnání raději nevznášejí příliš velké mzdové nároky, stejně tak odbory se mírní ve svých požadavcích - proč rostou mzdy, když existuje nějaká nezaměstnanost? - trhy práce dosahují své rovnováhy vždy při určité nezaměstnanosti – tato nezaměstnanost má buď charakter frikční a strukturální, nebo je to nezaměstnanost dobrovolná → nezaměstnanost nemůže být nikdy nulová – kdyby se registrovaná nezaměstnanost blížila nule, pak by nedostatek pracovníků již vedl k prudkému růstu mezd - upravená Phillipsova křivka - v 60. letech Paul A. Samuelson a Robert M. Sollow upravili Phillipsovu křivku do podoby, která ukazuje vztah mezi cenovou inflací (růstem cen) a mírou nezaměstnanosti - dali do vzájemného vztahu růst nominálních mezd, produktivity práce a cen: p = w – n - p – růst cen - w – růst nominálních mezd - n – růst produktivity práce - všechny veličiny udány v procentech - vychází z předpokladu, že firmy v průměru zvyšují ceny podle toho, jak se jim zvyšují pracovní náklady → pracovní náklady se jim v průměru zvyšují podle toho, jak nominální mzdy předbíhají růst produktivity práce - Phillipsova křivka upravená ze mzdové inflace na cenovou inflaci - produktivita práce roste ročním tempem 2 %
  • 95. 90 - černá svislá osa měří roční růst nominálních mezd, červená svislá osa měří roční růst cen - rozdíl 2 dílků mezi černou a červenou stupnicí svislých os je dán právě růstem produktivity práce - Phillipsova křivka zasazená do černých souřadnicových os ukazuje vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mzdovou inflací - tatáž křivka zasazená do červených souřadnicových os ukazuje vztah mezi mírou nezaměstnanosti a cenovou inflací - model Phillipsovy křivky vedl mnoho ekonomů k závěru, že existuje volba mezi inflací a nezaměstnaností - nezaměstnanost lze snížit za cenu zvýšení inflace a naopak inflaci lze snížit za cenu zvýšení nezaměstnanosti - stát (vláda a centrální banka) pak může zvolit určitý bod na této křivce jako cíl - zvolenou kombinaci inflace a nezaměstnanosti docílí určitým nastavením ventilu agregátní poptávky (nastavením určitého tempa růstu peněžní zásoby) - pravicová vláda bude pravděpodobně dávat přednost nižšímu bodu na Phillipsově křivce (nižší inflaci a vyšší nezaměstnanosti) → menší růst agregátní poptávky - levicová vláda upřednostní vyšší bod (nižší nezaměstnanost, vyšší inflace) → větší růst agregátní poptávky - tyto představy ekonomů a politiků o volitelnosti mezi inflací a nezaměstnaností byly mylné 26.8 PŘIROZENÁ MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI - Keynes v roce 1968 předpověděl, že bude-li stát nadále uměle udržovat nízkou nezaměstnanost podněcováním agregátní poptávky, inflace začne akcelerovat → předpověď vyplnila - od počátku 70. let začala americká ekonomika prožívat současný růst inflace i nezaměstnanosti – zcela v rozporu s teorií Phillipsovy křivky - přirozená míra nezaměstnanosti - Milton Friedman - taková míra nezaměstnanosti, při které jsou pracovní trhy v rovnováze – neprojevuje se ani nedostatek pracovníků, ani nedobrovolná nezaměstnanost - součástí přirozené míry nezaměstnanosti je pouze frikční nezaměstnanost, krátkodobá strukturální nezaměstnanost a dobrovolná nezaměstnanost - ekonomika byla původně v bodě A, na přirozené míře nezaměstnanosti (7 %) a nulové inflaci - pak politikové stimulovali AD, ekonomika se posunula po Phillipsově křivce nahoru do bodu B × pod přirozenou mírou nezaměstnanosti může setrvat jen krátce - po vyprchání peněžních iluzí se nezaměstnanost vrací na svou přirozenou míru × dosažená inflace (3 %) se stala součástí inflačních očekávání a setrvává - v dlouhém období se ekonomika dostává do bodu C - protože se 3% inflace zabudovala do očekávání a stala se setrvačnou, každá míra nezaměstnanosti bude nyní spojena s inflací o 3 % vyšší než dříve - ekonomika se nyní může pohybovat nikoli po původní křivce PC, ale po nové křivce PC‘, která v sobě ztělesňuje 3% inflační očekávání
  • 96. 91 26.9 AKCELERUJÍCÍ INFLACE - každý nový pokus snížit nezaměstnanost zvýšením agregátní poptávky je úspěšný jen krátkodobě - v dlouhém období vede jen ke zvýšení inflačních očekávání a setrvačné inflace - udržování nezaměstnanosti na 4 % povede nejprve ke zvýšení inflace na 3 %, pak na 6 %, pak na 9 % … → inflace bude akcelerovat – tak dlouho, dokud stát nedovolí nezaměstnanosti usadit se na své přirozené míře - Phillipsova křivka posouvá nahoru – každý nový poptávkově inflační impulz zvýší inflační očekávání - PCL prochází přirozenou mírou nezaměstnanosti – Phillipsova křivka dlouhého období - chtějí-li politikové podněcováním agregátní poptávky udržovat nezaměstnanost dlouhodobě pod přirozenou mírou, pak musí počítat s tím, že to bude vykoupeno nikoli vyšší inflací, nýbrž akcelerující inflací - „klesající“ Phillipsova křivka, která naznačuje inverzní vztah mezi inflací a nezaměstnaností, platí jen pro krátké období – je to krátkodobá Phillipsova křivka - dlouhodobá Phillipsova křivka je vertikální a prochází přirozenou mírou nezaměstnanosti - konec iluzí o tom, že by existovala volba mezi nezaměstnaností a inflací a že by politikové mohli jako svůj politický cíl volit různé kombinace inflace a nezaměstnanosti - konec představ, že by stát dokázal dlouhodobě snížit nezaměstnanost prostřednictvím podněcování agregátní poptávky – lze pouze krátkodobě pod její přirozenou míru - snížení samotné přirozené míry nezaměstnanosti by vyžadovalo snížit podpory v nezaměstnanosti a další sociální příspěvky a zpřísnit podmínky jejich poskytování → tím by se snížila dobrovolná nezaměstnanost - přirozená míra nezaměstnanosti se pohybuje mezi 4 – 8 % - její výše závisí na mnoha faktorech – i na demografickém složení obyvatelstva, na migraci, na pružnosti pracovních trhů a štědrosti sociálních dávek - obtížné rozpozorovat přirozenou míru nezaměstnanosti → sledovat, co se děje s inflací - pokud inflace akceleruje, naznačuje to, že je nezaměstnanost příliš nízká – že je pod svou přirozenou mírou - pokud inflace deceleruje (= snižuje se míra inflace), je nezaměstnanost nad přirozenou mírou - když je míra inflace stálá, můžeme pokládat míru nezaměstnanosti za přirozenou
  • 97. 92 27 Měnový kurz 27.1 MĚNOVÝ KURZ A MĚNOVÝ TRH - měnový kurz ( = devizový kurz) - cena měny vyjádřená v zahraničních měnách - měny různých zemí se směňují na měnovém trhu - nemají podobu bankovek (= valuty), ale bankovních vkladů (= devizy) - vývozci českého zboží a služeb vytvářejí nabídku zahraničních měn a poptávku po českých korunách - dovozci zahraničního zboží a služeb vytvářejí nabídku korun a poptávku po zahraničních měnách - investoři, kteří nakupují česká (korunová) aktiva, vytvářejí nabídku zahraničních měn a poptávku po korunách - investoři, kteří nakupují zahraniční aktiva, vytvářejí nabídku korun a poptávku po zahraničních měnách - změny poptávky a nabídky na měnovém trhu vyvolávají změnu měnového kurzu - když poptávka po určité měně vzroste oproti její nabídce, dochází k apreciaci měny – k jejímu zhodnocení v poměru k zahraničním měnám - když nabídka měny vzroste oproti poptávce po ní, dochází k depreciaci měny – k jejímu znehodnocení vůči zahraničním měnám - měnový kurz je dnes závislý spíše na chování investorů než na zahraničním obchodě – když investoři očekávají, že ekonomika poroste, investují do její měny a ta apreciuje - měnový trh není trhem centralizovaným - je rozptýleným trhem, kde se s měnami obchoduje na různých místech – obvykle v bankách - blíží se dokonale konkurenčnímu trhu - kurz koruny na všech měnových trzích bude díky arbitrážím stejný - účastníci měnových trhů dnes mohou rychle nakupovat a prodávat ohromné sumy měn – můžeme mluvit o jednom globálním měnovém trhu 27.2 MĚNOVÝ KURZ A ÚROKOVÁ PARITA - v malé a otevřené ekonomice s volně obchodovatelnou měnou je měnový kurz určen především chováním investorů – investoři drží finanční aktiva v různých měnách, svými nákupy a prodeji aktiv silně ovlivňují kurzy měn, se kterými se na měnovém trhu volně obchoduje - měnový kurz musí splňovat podmínku úrokové parity - měnový kurz se ustálí na takové úrovni, při které jsou očekávané míry výnosu z aktiv v obou zemích stejné 27.3 TEORIE PARITY KUPNÍ SÍLY – ABSOLUTNÍ VERZE - teorie parity kupní síly - Gustav Cassel - existuje ve 2 verzích: 1.) absolutní 2.) relativní - absolutní verze teorie parity kupní síly - snaží vysvětlit výši měnových kurzů - vychází z působení zákona jediné ceny - kurz parity kupní síly se prosazuje prostřednictvím nákupů a prodejů měn na měnovém trhu - kurz dvou měn bude tíhnout k takové úrovni, která odpovídá poměru cenových hladin v těchto zemích: - USD FR FR/USD P P E = - E – měnový kurz (počet franků za dolar) - PFR – cenová hladina ve Francii - PUSD – cenová hladina v USA - kurz bude tíhnout k paritě kupní síly - za tuto měnu lze koupit stejné množství zboží a služeb doma i v zahraničí
  • 98. 93 - měna má stejnou kupní sílu doma i v zahraničí - ve skutečnosti měnové kurzy od parity kupní síly odchylují – důvody: - náklady arbitráže - náklady spojené s vývozem zboží z jedné země do druhé - zejména dopravní náklady nebo náklady na pojištění - obchodně politické překážky - dovozní cla - způsobuje, že se zákon jediné ceny prosazuje v mezinárodním obchodě jen nedokonale - hlavním problémem teorie parity kupní síly je existence neobchodovatelných statků - neprocházejí mezinárodním obchodem a zákon jediné ceny se u nich neprosazuje, protože náklady na arbitráž jsou v jejich případě prohibitivně vysoké - díky existenci neobchodovatelných statků se měnový kurz může odchylovat od parity kupní síly - v ČR dosahuje jejich podíl na HDP téměř třetinu - měny méně vyspělých zemí bývají podhodnocené oproti paritě kupní síly - parita kupní síly objasňuje výši měnových kurzů jen velmi přibližně (kvůli neobchodovatelnému zboží, dopravním nákladům, obchodně politickým překážkám) - odchylky kurzů od parity kupní síly mohou být významné, a to nejen v krátkém, ale i dlouhém období 27.4 TEORIE PARITY KUPNÍ SÍLY – RELATIVNÍ VERZE - relativní verze teorie parity kupní síly - vychází ze zákona jediné ceny - nesnaží se vysvětlit výši měnových kurzů, nýbrž pouze změny měnových kurzů - změna měnového kurzu je způsobena změnou cenových hladin - dFR/USD = pFR - pUSD - dFR/USD – procentní změna kurzu franku vůči dolaru - pFR – procentní změna cenové hladiny ve Francii - pUSD – procentní změna cenové hladiny v USA - pokud domácí cenová hladina vzroste více než zahraniční cenová hladina, dojde k depreciaci domácí měny – míra depreciace odpovídá rozdílu v mírách inflace - pokud více vzroste zahraniční cenová hladina, dojde k apreciaci domácí měny - rozsah změny kurzu je dá rozdílem ve změně cenových hladin 27.5 INTERVENCE STÁTU DO MĚNOVÉHO KURZU - ČR má volně pohyblivý kurz koruny - v mnoha zemích stát na měnovém trhu intervenuje ve snaze stabilizovat měnový kurz - měnový kurz nestálý – investoři na měnovém trhu neustále přesouvají peníze mezi různé měny - centrální banky na měnovém trhu intervenují, aby zabránily větším výkyvům měnového kurzu – ke svým intervencím využívají devizové rezervy - účelem těchto intervencí je překlenout období náhlé ztráty důvěry investorů v korunu - intervence centrální banky na měnovém trhu má dát investorům signál, že jejich ztráta důvěry v měnu není odůvodněná - někdy bývají tyto intervence úspěšné – centrální bance podařilo kurz měny stabilizovat - někdy útěk investorů od měny tvrdošíjný a centrální banka se marně snaží svými intervencemi zabránit depreciaci – v takovém případě by měla centrální banka raději s intervencemi přestat a nechat měnu depreciovat, jinak zbytečně čerpá všechny své devizové rezervy a měnu od depreciace stejně nezachrání 27.6 REŽIMY STABILNÍHO KURZU - měnový kurz volně pohyblivý (flexibilní, pružný, plovoucí) - některé země stabilizují měnový kurz podle předem stanoveného režimu - pomocí intervencí centrální banky na měnovém trhu - režim stabilního kurzu (pevného, fixního) - kurz se pohybuje × jen v určitém předem stanoveném pásmu - z mnoha důvodů pro ekonomiku výhodný - představuje protiinflační kotvu (depreciace totiž vyvolává inflaci)
  • 99. 94 - výhodný pro zahraniční obchod (časté změny měnového kurzu pro obchodníky představují rizika, proti kterým se musí pojišťovat) - mívá často podobu kurzového fluktuačního pásma - centrální banka vyhlásí horní a dolní limit, v němž ponechá kurz měny volně „plavat“ - jakmile by však kurz chtěl překročit limit, centrální banka začne na měnovém trhu intervenovat, aby vrátila kurz do pásma - kurz měny je vázán obvykle na určitý koš zahraničních měn - u nás dříve na německé marky a americký dolar - jinou formou stabilizace zavěšení na některou ze silnějších a stabilních měn - zavěšení měny například na dolar znamená, že centrální banka nedovolí, aby se kurz měny vůči dolaru odchýlil od určité hodnoty DODATEK: MĚNOVÁ KRIZE - měnová krize - náhlý a hluboký pád měny, způsobený útěkem investorů od této měny - nabídka této měny prudce vzroste, poptávka po ní se blíží nule → hluboká depreciace - možnost měnových krizí je dána tím, že v posledních desetiletích došlo ke značné liberalizaci pohybu kapitálu ve světovém měřítku a s mnoha měnami se začalo volně obchodovat na světovém měnovém trhu - měnový trh se enormně zvětšil a dochází na něm denně k obrovským přesunům peněz mezi různými měnami - měnová krize nevznikne náhodně, má své příčiny - asijská krize - největší měnová krize poslední doby (1997) - rychlý ekonomický růst podporován dovozem zahraničního kapitálu - úrokové míry byly vysoké, depreciační očekávání nízká - většina asijských zemí měla režimy stabilního kurzu – zavěsily své měny na americký dolar - zahraniční investoři podlehli iluzi, že tamní vlády nedovolí depreciaci svých měn a že nedovolí pád svých bank - banky podléhají morálnímu hazardu, půjčují i na spekulativní a vysoce rizikové investiční projekty → společně s přílivem zahraničního kapitálu → začala narůstat spekulační bublina na trhu aktiv - asijská bublina praskla v roce 1997 - nejprve započala finanční krize – investoři se začali zbavovat asijských aktiv - následovala měnová krize – investoři nakupovali dolary a prodávali asijské měny → hluboká depreciace asijských měn - měnová krize naplno propukla v červnu 1997 – deprecioval thajský baht - krize šířila do dalších zemí regionu - všechny tyto země opustily fixní kurzy svých měn - po odlivu zahraničního kapitálu a po pádu cen akcií došlo k prudkému zvýšení úrokových měr → vyvolalo ekonomickou depresi a nezaměstnanost - neschopnost domácích dlužníků splácet dluhy → vlády nuceny požádat o pomoc MMF × ani tato pomoc nezabránila hluboké hospodářské depresi celého regionu, která se nakonec přenesla i na jejich velké obchodní partnery – Japonsko a Austrálii - vlády zemí jihovýchodní Asie se tolik snažily přilákat zahraniční kapitál, že mu uměle snižovaly rizika - nešlo ani tak o selhání trhů, jako spíše o selhání politiky, která vytvářela umělé iluze → když se iluze rozplynuly, krize byla nevyhnutelná - udržování stabilních měnových kurzů je v dnešním světě globalizovaných finančních a měnových trhů riskantní, neboť může být zdrojem měnové krize - je-li kurz volně pohyblivý, jeho výše je dána trhem a investoři vědí, že kurz odráží nabídku a poptávku po měně - je-li kurz intervencemi státu stabilizován na určité výší, je jen otázkou času, kdy investoři dojdou k názoru, že výše kurzu je umělá a neodpovídá skutečné tržní nabídce a poptávce po měně - mexická krize (1994) - brazilská krize (1999)
  • 100. 95 28 Platební bilance a zahraniční dluh 28.1 PLATEBNÍ BILANCE - platební bilance - zachycuje platební transakce naší ekonomiky se zahraničím v daném roce - porovnává platby ze zahraničí (= platby osob, které mají sídlo v zahraničí, osobám majícím sídlo v ČR) a platby do zahraničí (= platby osob, které mají sídlo v ČR, osobám majícím sídlo v zahraničí) - vychází z teritoriálního principu - skládá ze 3 částí: 1.) běžný účet - platby za vývoz a dovoz zboží a služeb - rozhodujícími položkami - důchody (mzdy, zisky, úroky) placené ze zahraničí a do zahraničí - jednostranné převody (dary, dědictví) 2.) finanční účet - dříve kapitálový účet - dovoz (= zahraniční osoby nakupují česká aktiva, poskytují půjčky českým osobám nebo ukládají peníze v českých bankách) a vývoz kapitálu (= české osoby nakupují zahraniční aktiva, poskytují půjčky osobám se sídlem v zahraničí nebo ukládají peníze v zahraničních bankách) 3.) změna devizových rezerv centrální banky - pasivní bilance (schodek) běžného účtu a aktivní bilance (přebytek) finančního účtu → schodek musí být pokryt čerpáním devizových rezerv (značíme znaménkem plus; naopak zvýšení značíme znaménkem mínus) - platební bilance je vždy účetně vyrovnaná - schodek běžného účtu je pokryt přebytkem finančního účtu a (nebo) čerpáním devizových rezerv - přebytek běžného účtu jde na pokrytí schodku finančního účtu a (nebo) na zvýšení devizových rezerv 28.2 ROVNOVÁHA PLATEBNÍ BILANCE - účetní vyrovnanost platební bilance je něco jiného než rovnováha platební bilance (= vnější rovnováha ekonomiky) - devizové rezervy nelze využívat dlouhodobě k vyrovnávání platební bilance - rovnováha platební bilance - schodek běžného účtu plně pokryt přebytkem finančního účtu - přebytek běžného účtu bude plně vyčerpáván schodkem na finančním účtu - je-li měnový kurz volně pohyblivý, schodek běžného účtu se přizpůsobí přebytku finančního účtu → platební bilance dosáhne rovnováhy - má-li země schodek na finančním účtu (je vývozcem kapitálu), její měnový kurz se ustálí na takové úrovni, při které vznikne přebytek běžného účtu odpovídající schodku finančního účtu - běžný účet a finanční účet jsou jako spojené nádoby – spojené měnovým kurzem, který zajišťuje, že se bilance obou účtů navzájem vyvažují - mechanismem, který uvádí platební bilanci do rovnováhy, je měnový kurz (volně pohyblivý) - jestliže měnový kurz není volně pohyblivý, může nerovnováha platební bilance přetrvávat delší dobu - tato nerovnováha pak vyrovnávána změnou devizových rezerv 28.3 FINANČNÍ ÚČET PLATEBNÍ BILANCE - finanční účet závisí na úrokovém diferenciálu (= rozdíl mezi úrokovou mírou u nás a v zahraničí) - pokud se úrokový diferenciál zvětší (zvýšením naší úrokové míry nebo poklesem úrokové míry v zahraničí), dojde k přílivu zahraničního kapitálu – investoři budou raději ukládat peníze na korunové vklady → roste přebytek na našem finančním účtu (popř. se zmenšuje jeho schodek)
  • 101. 96 28.4 BILANCE ZBOŽÍ A SLUŽEB - vývoz a dovoz služeb – „neviditelný vývoz a dovoz“ - z ekonomického hlediska úplně stejný význam jako „viditelný“ vývoz a dovoz - bilance zboží a služeb - rozdíl mezi hodnotou vývozu a hodnotou dovozu zboží a služeb = čistý vývoz - dominantní položkou běžného účtu platební bilance - bilance zboží a služeb závisí na měnovém kurzu - depreciace domácí měny zvyšuje hodnotu vývozu a snižuje hodnotu dovozu → zlepšuje bilanci zboží a služeb - depreciace domácí měny tuto bilanci zlepšuje, apreciace ji naopak zhoršuje - bilance zboží a služeb závisí na cenových hladinách doma a v zahraničí - bilance zboží a služeb závisí na reálném měnovém kurzu - reálný měnový kurz - nominální měnový kurz násobený poměrem zahraniční a domácí cenové hladiny - CZK EUR EUR/CZKEUR/CZK P P ERE ×= - RE – reálný měnový kurz koruny vůči euru - E – nominální měnový kurz - PEUR – eurová cenová hladina v Německu (vztaženo k příkladu) - PCZK – korunová cenová hladina v ČR - bilance zboží a služeb nezávisí na nominálním kurzu nýbrž na reálném kurzu - bilance zboží a služeb závisí na růstu domácího reálného HDP v poměru k růstu zahraničního reálného HDP 28.5 NEROVNOVÁHA BILANCE ZBOŽÍ A SLUŽEB - má-li se udržet nerovnováha bilance zboží a služeb, musí být opačná nerovnováha na finančním účtu platební bilance - růst investic zvyšuje úrokovou míru → vyvolává přebytek na finančním účtu platební bilance → domácí měna apreciuje → vyvolává schodek bilance zboží a služeb - růst úspor zhoršuje finanční účet a zlepšuje bilanci zboží a služeb - v zemi, která dováží kapitál (je příjemcem zahraničních investic), vzniká schodek bilance zboží a služeb - v zemi, která vyváží kapitál (investuje v zahraničí), vzniká přebytek bilance zboží a služeb - příčinou schodku bilance zboží a služeb je především dovoz kapitálu, který zaplňuje mezeru mezi vyššími domácími investicemi a nižšími domácími úsporami; nebýt dovozu kapitálu, musela by země snížit investice na úroveň domácích úspor a nemohla by využít některé investiční příležitosti, které v zemi existují a na které jsou zahraniční investoři ochotni půjčovat - rychle rostoucí země dovážejí zahraniční kapitál a zároveň mají schodky bilancí zboží a služeb - zahraniční investice ovšem mohou sloužit k opravdovému hospodářskému růstu země teprve tehdy, když získají podobu toků zahraničního zboží 28.6 JE AKTIVNÍ BILANCE ZBOŽÍ A SLUŽEB „DOBRÁ VĚC“? - stát nedokáže dlouhodobě zlepšit bilanci zboží a služeb - politika aktivní bilance nakonec vede jen k tomu, že obchodní partneři sáhnou k odvetným opatřením (reagují na kroky k omezení dovozu: obchodní ochranářství a podpoře vývozu: vývozní subvence, garantování vývozních úvěrů) - výsledkem je potlačování svobodného obchodu a deformování komparativních výhod v mezinárodním obchodě 28.7 ZAHRANIČNÍ DLUH - zahraniční dluh - zadluženost země vůči zahraničí × nejde ve skutečnosti o dluh země, ale o dluh domácích osob vůči zahraničním osobám
  • 102. 97 - schodek bilance zboží a služeb je financován přebytkem finančního účtu neboli dovozem zahraničního kapitálu – značná část těchto zahraničních investic má přitom podobu zahraničních půjček - zahraniční investoři půjčují našim firmám – nakupují jejich dluhopisy nebo ukládají peníze v našich bankách, které pak poskytují půjčky našim firmám → roste náš zahraniční dluh - vztah mezi zahraničními půjčkami a zahraničním dluhem lze znázornit modelem vany - přítokem jsou nové zahraniční půjčky - hladina ve vaně je zahraniční dluh - odtokem jsou splátky starých zahraničních půjček a úroků z nich - ukazuje, za jakých podmínek roste nebo klesá zahraniční dluh - pokud jsou nové zahraniční půjčky vyšší než splátky a úroky starých půjček, zahraniční dluh roste - růst zahraničního dluhu se projevuje apreciací měny a schodkem obchodní bilance - pokud jsou splátky půjček a úroků vyšší než nové půjčky, dluh klesá - dochází k depreciaci měny a obchodní bilance je v přebytku - když se nové zahraniční půjčky rovnají splátkám starých půjček a úroků, zahraniční dluh se nemění - zahraniční dluh týká nás všech – je spojen s obchodní bilancí a kurzem měny
  • 103. 98 29 Veřejné rozpočty a daně 29.1 VEŘEJNÉ ROZPOČTY A STÁTNÍ ROZPOČET - veřejné rozpočty = státní rozpočet + rozpočty obcí (místní rozpočty) - podíl veřejných rozpočtů na HDP nám ukazuje, jak velký je u nás veřejný sektor - u nás kolem 40 % vytvořeného HDP přerozdělováno prostřednictvím veřejných rozpočtů, u nás je tento podíl o něco nižší než ve vyspělých západoevropských zemích - evropské země mají vyšší podíl veřejných výdajů než USA a Japonsko - v posledním století se podíl veřejných výdajů ve všech zemích neustále zvyšoval - k hlavním důvodům patří rostoucí význam veřejných statků ve vyspělých společnostech a intenzivnější přerozdělování, dále tlaky zájmových skupin a bujení byrokracie - státní rozpočet představuje dominantní část veřejných rozpočtů - v roce 1997 byl u nás podíl státního rozpočtu na veřejných rozpočtech zhruba 77 %, zbytek připadal na rozpočty obcí - např. rozpočet na rok 2001 nastaven jako schodkový – rozpočtové výdaje jsou vyšší než rozpočtové příjmy - státní rozpočet - příjmy státního rozpočtu - příjmy z daní a poplatků - daně z příjmů fyzických osob (daně z osobních důchodů – mezd, dividend, úroků) - daně z příjmů právnických osob (daně ze zisků firem) - daň z přidané hodnoty - spotřební daně (z benzinu, tabáku, alkoholu) - správní a soudní poplatky - clo - daň dědická, darovací a z nemovitostí - pojistné na sociální zabezpečení (hlavně důchodové pojištění, dále nemocenské pojištění, pojištění v nezaměstnanosti) - příjmy z vlastní činnosti - ostatní příjmy (např. z prodeje státního majetku, příspěvky od zahraničních institucí) - výdaje státního rozpočtu - platy a nákupy rozpočtových organizací (rozpočtové organizace jsou státní úřady a jiné instituce, financované výhradně ze státního rozpočtu) - příspěvky příspěvkovým organizacím a vysokým školám - příspěvky územním rozpočtům (stát přispívá do rozpočtu obcí, které mají malé vlastní příjmy) - transfery - obyvatelstvu (starobní důchody, nemocenské dávky, podpory v nezaměstnanosti, přídavky na děti a další sociální dávky) - podnikatelským subjektům a neziskovým organizacím (dotace zemědělcům a jiným podnikatelům, dotace státním podnikům) - ostatní - příspěvky zdravotním pojišťovnám a státním fondům (stát platí zdravotní pojištění za děti, důchodce a další nevýdělečné osoby) - půjčky - ostatní (např. členské příspěvky zahraničním institucím) 29.2 BYROKRACIE A BUJENÍ STÁTNÍHO ROZPOČTU - byrokracie - státní úředníci s rozhodovací pravomocí - na rozdíl od politiků nejsou závislí na výsledcích voleb, jsou do svých funkcí jmenováni, jsou považováni za apolitické odborníky a neodcházejí, když se změní vláda - bujení byrokracie - teorie byrokracie W. Niskanena - byrokrat má své osobní cíle a zájmy, které jsou mu přirozeně bližší než zájmy daňového poplatníka - byrokrat bojuje o zvětšování rozpočtu svého úřadu – od velikosti jeho rozpočtu se odvíjí jeho vlastní vliv, prestiž i příjem
  • 104. 99 - byrokraté mají nad politiky informační převahu – politikové přicházejí a odcházejí, byrokraté zůstávají - státní úřady mají monopol na svou činnost - tato informační převaha dává byrokratům velké šance v boji za zvětšování jejich rozpočtů - bujení byrokracie se neprojevuje v růstu jejích platů, ale v růstu jejích počtů - jedním z účinných prostředků ke snížení byrokracie je privatizace některých státních činností a institucí - politické bariéry pro rozrůstání byrokracie a bujení veřejných statků - obava a nechuť vlády zvyšovat daně - zvyšování daní je nepopulárním krokem a politikové se obávají, že ztratí přízeň svých voličů, což ohrožuje jejich politickou kariéru - nezávislost centrální banky na vládě - centrální banka má jako prvořadý cíl udržet nízkou inflaci, a proto se brání tomu, aby financovala schodky státního rozpočtu půjčkami - vzniká mocná zájmová koalice byrokracie a zájmových skupin výrobců, obchodníků a profesních svazů → od té pak vycházejí tlaky na zavádění různých programů financovaných ze státního rozpočtu 29.3 PŘEROZDĚLOVÁNÍ - k přerozdělování dochází hlavně dvěma kanály: prostřednictvím státních výdajů a prostřednictvím daňové soustavy - státní výdaje - transfery obyvatelstvu - důchody (starobní, invalidní aj.) - největší položka transferů starobní důchody - nelze považovat za přerozdělování v pravém slova smyslu - důchodci si je předplatili tím, že po výdělečnou dobu svého života odváděli státu pojistné za důchodové zabezpečení - nemocenské dávky - nejsou čistým přerozdělováním, ale spíše pojištěním - státní sociální podpora - čisté přerozdělování - ostatní sociální dávky - podpory v nezaměstnanosti - dotace obcím na sociální péči - daně - naše daňová soustava je progresivní - lidé s vyššími příjmy platí vyšší daňové sazby než lidé s nízkými příjmy - bezplatné vysokoškolské studium - přerozdělování ve prospěch rodin se studujícími dětmi a na úkor rodin, jejichž děti nestudují - regulace nájemného - přerozdělování ve prospěch lidí žijících v nájemních bytech a na úkor lidí žijících ve vlastních bytech - přerozdělování označeno jako sociální, v mnoha případech nejde o přerozdělování od bohatých k chudým - jak působí přerozdělování na ekonomickou výkonnost - jsme společností, jejíž bohatství závisí v rozhodující míře na motivacích lidí k výkonům - pokud je přerozdělování intenzívní, může značně oslabit motivace k pracovním výkonům a tím růst celé ekonomiky - sociální politika - pomocná ruka, kterou stát podává lidem nacházejícím se v obtížné životní situaci – musí mít podobu kvalifikovaných sociálních pracovníků a musí člověka motivovat k aktivní činnosti × přerozdělování nemotivuje člověka k ničemu – jsou-li dávky štědré, pracovat se nevyplácí 29.4 DANĚ, ŠEDÁ EKONOMIKA A LAFFEROVA KŘIVKA - daně oslabují jak motivace k pracovním výkonům, tak i motivace k úsporám - jsou-li daně vysoké, dávají lidé přednost volnému času před pracovním úsilím a spotřebě před úsporami → ekonomický růst je nižší
  • 105. 100 - dalším důsledkem vysokých daní je vyhýbání se daním - vysoké daně motivují lidi ke svépomocným činnostem, protože z nich nemusí platit daně - místo aby se lidé plně věnovali svým povoláním a ze svých příjmů kupovali služby specialistů, dělají si mnoho věcí sami, i když je dobře neumějí → to snižuje celkovou efektivnost ekonomiky a zpomaluje ekonomický růst - při vysokých daních se vyplácí poskytovat si vzájemné protislužby - čím větší je výnos z daňového úniku, tím větší riziko se vyplácí podstoupit - šedá ekonomika - sféra naturálních protislužeb a daňových úniků - v evropských zemích asi 10 % HDP - velikost šedé ekonomiky bude tím větší, čím vyšší budou daňové sazby - nepříjemným důsledkem vysokého zdanění je únik kapitálu do zahraničí - vysoké daně mají negativní dopad na výkonnost lidí a na ekonomický růst, protože oslabují motivace lidí k pracovním výkonům a k úsporám, zvětšují daňové úniky a vyvolávají únik kapitálu ze země - zvyšování daní má negativní dopady na daňový výnos státu - když stát zvyšuje daně, jeho daňové výnosy se nebudou zvyšovat ve stejné proporci - Lafferova křivka - Arthur Laffer - když míra zdanění roste, jsou přírůstky daňového výnosu státu stále menší - vyšší míra zdanění oslabuje ekonomickou výkonnost, zvyšuje daňové úniky a vyvolává únik kapitálu do zahraničí → klesá základ, z něhož jsou daně odváděny - při hypotetickém 100% zdanění by daňový výnos klesl na nulu – nikdo by nevyráběl nic, z čeho jsou daně odváděny - den daňové svobody - způsob, jak měřit a porovnávat daňové zatížení obyvatel - u nás počítá Liberální institut - součet všech daní dělíme hrubým domácím produktem a vynásobíme 365 - do dne daňové svobody jsme vydělávali na stát, pak teprve vyděláváme na sebe - v ČR: 2000: 6.6., 2001: 7.6., 2002: 11.6., 2003: 12.6., 2004: 15.6. - počet dní práce na stát v roce 2004 – ČR: 166 (Slovensko 163, Irsko 126, Švédsko 203) 29.5 NEPŘÍMÉ DANĚ - přímé daně - daně z osobních důchodů a daně ze zisku firem - nepřímé daně - platí z prodeje zboží - daně z přidané hodnoty a spotřební daně - zvyšují ceny a tím omezují spotřebu - nepotlačují motivace k práci a ke spoření - nemotivují tolik k daňovým únikům - pro stát je snazší je vybírat - pro stát je snadnější je zvyšovat - nevyvolávají u lidí takový odpor a nejsou tak nepopulární jako přímé daně
  • 106. 101 - v ČR podíl nepřímých daní na příjmech státního rozpočtu kolem 17 % (USA 8 %, Japonsko 5,3 %) - prosazuje tendence přenést část daňového břemene z přímých do nepřímých daní - nepřímé daně tolik nebolí - lidé je lépe snášejí, a politikové je proto snáze zvyšují – slábne protitlak vůči tendencím vlád zvyšovat daně a státní výdaje
  • 107. 102 30 Rozpočtové schodky a státní dluh 30.1 JE STÁTNÍ DLUH REÁLNÝM BŘEMENEM? - zvýšení státního dluhu nepředstavuje pro lidi větší břemeno než zvýšení daní - skutečným břemenem jsou státní výdaje, ne způsoby jejich financování - když vlády financují své výdaje půjčkami, vede to obvykle k většímu nárůstu státních výdajů 30.2 FIKCE „OBĚDU ZDARMA“ - často slibovaným „obědem zdarma“ je zvyšování státních výdajů bez současného zvýšení daní nebo snižování daní bez současného snižování státních výdajů - „oběd zdarma“ je fikcí – ekonomika se může pohybovat jen po hranici svých produkčních možností - není možné mít více veřejných statků, aniž bychom se vzdali části soukromých statků; stejně tak není možné mít více soukromých statků, aniž bychom se vzdali části veřejných statků - mnoho lidí není schopno tuto fikci „obědu zdarma“ prohlédnout - je to právě rozpočtový schodek, který vytváří onu fikci „obědu zdarma“ – platíme jej tím, že máme méně soukromých statků - je jedno, jestli stát pokryje své výdaje zvýšením daní nebo rozpočtovým schodkem – výsledný efekt bude stejný – méně soukromých statků - ve skutečnosti rozpočtový schodek zaplatíme buď snížením domácích investic a spotřeby, nebo vytvořením zahraničního dluhu a jeho pozdějším splácením - v případě, že vláda pokrývá růst svých výdajů půjčkami, je ovšem placení účtu za „oběd“ méně viditelné - za „oběd“ v podobě veřejných statků zaplatíme „účet“ v podobě obětování soukromých statků - ekonomika se posunuje z bodu E do bodu H - financování rozpočtového schodku zahraničními půjčkami - schodek státního rozpočtu povede ke vzniku zahraničního dluhu – ten bude muset být splácen budoucím čistým vývozem - účet za dnešní „oběd“ přijde sice v budoucnu, ale přijde - ekonomika je nejprve v bodě E na hranici svých produkčních možností → pak vláda vytvoří schodek státního rozpočtu, který financuje zahraniční půjčkou - apreciace domácí měny vytvoří čistý dovoz → země dostává do bodu G – má více veřejných statků, aniž by se musela vzdát soukromých statků
  • 108. 103 - až vláda začne zahraniční dluh splácet, vytvoří dodatečnou poptávku po zahraničních měnách, koruna depreciuje a čistý dovoz se mění v čistý vývoz → ten sníží množství soukromých statků, které zůstanou doma k dispozici pro domácí spotřebu a investice - ekonomika se dostává z bodu G do bodu H - přesun z E do G je „obědem“, přesun z G do H je „placením účtu za oběd“ - politikové jsou pod stálým tlakem zvyšovat státní výdaje a zároveň se obávají zvyšovat daně – rozpočtový schodek je pro ně snazším řešením → proto jsme svědky chronických schodků státních rozpočtů téměř všude ve světě - politika snižování rozpočtových schodků je nepopulární – vyžaduje buď snižování státních výdajů nebo zvyšování daní 30.3 FINANCOVÁNÍ ROZPOČTOVÉHO SCHODKU - stát může krýt své výdaje dvěma způsoby 1.) daněmi 2.) půjčkami - pokud nepokryje své výdaje daněmi, vznikne rozpočtový schodek, který musí být financován půjčkami - stát si vypůjčuje tak, že vláda vydává státní dluhopisy - vládní dluhopisy může nakupovat buď centrální banka, nebo soukromé osoby - když kupuje vládní dluhopisy centrální banka, dochází k růstu peněžní zásoby v zemi - jestliže centrální banka nakupuje vládní dluhopisy, znamená to, že stát tiskne peníze a v podobě státních výdajů je „pouští“ do ekonomiky - politikové mají sklon ke schodkovým státním rozpočtům; jestliže vlády mohou rozpočtové schodky krýt půjčkami od centrální banky, důsledkem bude růst peněžní zásoby v zemi a tedy inflace - když vládní dluhopisy nakupují soukromé osoby, k růstu peněžní zásoby nedochází - vláda může vydávat více, než kolik vybere na daních jen proto, že soukromé osoby budou vydávat méně, než kolik vydělají, a své úspory půjčí vládě (nakoupí její dluhopisy) 30.4 ROZPOČTOVÝ SCHODEK, VLÁDNÍ PŮJČKY A STÁTNÍ DLUH - je-li centrální banka na vládě nezávislá a nebude jí půjčovat na krytí rozpočtového schodku, vláda si bude nucena půjčovat od soukromých osob - pro vládu je nesmírně snadné vypůjčovat si – banky dají vždycky přednost vládním dluhopisům před půjčkami soukromým firmám × je téměř jisté, že vláda utrácí na projekty, které v budoucnu nic nevynesou (na mzdy státních zaměstnanců, dotace, přídavky na děti, letadla pro armádu) → nepřináší žádné výnosy, ze kterých by vláda mohla splácet své dluhy - půjčování vládě je bez rizika – zárukou je schopnost vlády zdaňovat - na rozdíl od soukromých osob se vláda nemůže nikdy stát platebně neschopnou, protože vždy může zvýšit daně - snadnost vypůjčovat si je jednou z příčin, proč mají vlády rozpočtové schodky - každoroční rozpočtové schodky pak zvětšují státní dluh - naroste-li státní dluh do velkých rozměrů, jen úroky z něho pak představují velkou část výdajů státního rozpočtu → vlády si pak musí půjčovat, aby mohly splácet staré dluhy a úroky - reálný růst státního dluhu musíme očistit od inflace - je lepší vyjadřovat státní dluh jeho podílem na HDP
  • 109. 104 30.5 POLITICKÝ CYKLUS - každá vláda chce, aby byla nízká nezaměstnanost – zvyšuje to její popularitu × vláda toho není schopna dosáhnout jinak než zvýšením agregátní poptávky → následuje inflace - růst agregátní poptávky nejprve sníží nezaměstnanost a teprve s určitým časovým zpožděním zvýší inflaci - příjemný účinek se dostaví dříve než nepříjemný účinek → vláda má tendence zvyšovat výdaje před volbami - snížení agregátní poptávky nejprve zvýší nezaměstnanost a teprve s časovým odstupem sníží inflaci - nepříjemný účinek se dostaví dříve než příjemný účinek → vláda má tendence snižovat výdaje po volbách - politický cyklus - vlády střídavě (s periodicitou volebního období) zvyšují a zase snižují státní výdaje - dopad na skutečný hospodářský cyklus - tím, že střídavě zvyšuje a snižuje poptávku, přispívá politický cyklus k většímu rozhoupávání hospodářského cyklu - je silně oslaben, je-li centrální banka nezávislá na vládě 30.6 STRUKTURÁLNÍ A CYKLICKÝ SCHODEK STÁTNÍHO ROZPOČTU - strukturální schodek - schodek při potenciálním produktu - jeho příčinou je politické rozhodnutí (vlády a parlamentu) mít vyšší státní výdaje než státní příjmy - politické příčiny - cyklický schodek - vzniká, když HDP poklesne pod potenciální produkt - jeho příčinou je výpadek daní a dalších příjmů, k němuž dochází v důsledku hospodářského poklesu (a tedy i poklesu důchodů domácností, zisků firem, obchodního obratu a dovozu) - ekonomické příčiny - v praxi obtížné odlišit, protože je obtížné odhadnout, jak velký je vlastně potenciální produkt a nakolik se od něj skutečný HDP vzdaluje - postupně roste i strukturální schodek státního rozpočtu – rozpočtové schodky se udržují vysoké i přes hospodářský růst 30.7 DŮCHODOTVORNÝ ÚČINEK STÁTNÍCH VÝDAJŮ A EFEKT VYTĚSŇOVÁNÍ - důchodotvorný účinek státních výdajů je mýtus - výdaje vlády na jedné straně vytvářejí řadu důchodů a na straně druhé potlačují vznik jiné řady důchodů, které v důsledku státních výdajů nemohou vzniknout - vláda tak díky půjčce od banky vezme soukromým osobám možnost investovat a vytvořit tak další důchody - přesto vlády věří tomu, že mohou svými výdaji vytvářet důchody a poptávku, a tím vyvolávat hospodářské oživení - státní výdaje vedou k potlačování soukromých výdajů - efekt vytěsňování - projevuje se na trhu zapůjčitelných fondů - vláda svými dluhopisy konkuruje firmám, které se snaží získat fondy pro své investice - když banka nakoupí vládní dluhopisy, zbude jí méně peněz pro úvěry firmám - vláda „přetahuje“ zapůjčitelné fondy do svých rukou, na úkor soukromých investorů → roste úroková míra → klesají investice a spotřeba = zvýšení státních výdajů, financované prodejem vládních dluhopisů, vede ke snížení soukromých výdajů – investic i spotřeby - působí, i když si vláda vypůjčuje v zahraničí – státní výdaje vytěsňují čistý dovoz - pokud zahraniční banka projeví zájem o vládní dluhopisy, musí nejprve koupit koruny – tato zvýšená poptávka po korunách vede k apreciaci koruny → ta má za následek snížení našeho čistého vývozu
  • 110. 105 31 Měnová politika 31.1 NEZÁVISLOST CENTRÁLNÍ BANKY - dokud platil zlatý standard bankovek, centrální banka ještě nerozhodovala o velikosti peněžní zásoby (ta byla vázána na množství zlata v zemi) - teprve tehdy, když byl zlatý standard zrušen, stala se centrální banka mocnou institucí, která dělá politiku: používá své nástroje k dosažení určitých cílů - je-li centrální banka závislá na vládě, přizpůsobuje se měnová politika zájmům státního rozpočtu - v zemích, kde existuje silná závislost centrální banky na vládě, pozorujeme vyšší míry inflace - vláda a centrální banka tam skutečně „táhnou za jeden provaz“ – za provaz, který táhne vzhůru inflaci - nezávislost centrální banky - centrální banka nezávislá na vládě začne pociťovat větší odpovědnost za udržení nízké inflace, není ochotna vládě půjčovat na krytí rozpočtových schodků → vláda si pak může vypůjčovat od soukromého sektoru – půjčky od soukromých osob však nevedou k růstu peněžní zásoby, tedy ani k růstu inflace - potlačuje tendenci vládních politiků rozpoutávat rozpočtovými schodky inflaci, tlumí politické cykly - centrální bankéři nejsou jmenováni vládou, ale parlamentem nebo prezidentem; jejich funkční období je jiné než funkční období vlády a parlamentu - finanční nezávislost - centrální banka nedostává peníze ze státního rozpočtu, ale z vlastních zdrojů (úroky, které dostává z půjček komerčním bankám a z vládních dluhopisů) - Německo, USA, v ČR také velmi nezávislá - problémy - centrální bankéři nejsou odpovědni voličům - měnové politice málokdo rozumí – lidé nejsou schopni spojit si inflaci nebo nezaměstnanost s politikou centrální banky, ale viní z nich vládu - chyby centrální banky dopadají na hlavu vlády - Česká národní banka - centrální banka ČR - vrcholným orgánem je sedmičlenná bankovní rada v čele s guvernérem - jmenováni prezidentem na 6 let - jednou z nejnezávislejších centrálních bank na světě 31.2 CÍLE A NÁSTROJE MĚNOVÉ POLITIKY - centrální banka používá své nástroje k působení na zprostředkující cíle, kterými dosahuje konečných cílů měnové politiky - konečné cíle měnové politiky - nízká inflace, nízká nezaměstnanost, vyrovnaná bilance zboží a služeb - zprostředkující cíle měnové politiky - peněžní zásoba, úroková míra, měnový kurz - nástroje, kterými centrální banka působí na zprostředkující cíle - diskontní půjčky (diskontní sazba), operace na volném trhu, povinná míra bankovních rezerv, devizové rezervy 31.3 SLUČITELNOST CÍLŮ MĚNOVÉ POLITIKY - expanzivní měnová politika - zvyšuje peněžní zásobu a snižuje úrokovou míru → dosáhne snížení nezaměstnanosti, zvýšení inflace a (prostřednictvím depreciace) zlepšení bilance zboží a služeb - snížení nezaměstnanosti je jen dočasné - zvýšila agregátní poptávku – v krátkém období zvyšuje HDP nad potenciální produkt, nezaměstnanost klesá - v dlouhém období se nezaměstnanost vrací na svou přirozenou míru, HDP se vrací na úroveň potenciálního produktu - vyšší inflace zůstává – zabudovala se do vyšších mezd a inflačních očekávání - zlepšení bilance zboží a služeb je také krátkodobé
  • 111. 106 - pokles úrokové míry vyvolal jen nominální depreciaci × vyšší inflace přináší reálnou apreciaci - reálný kurz se vrací na dřívější úroveň, bilance zboží a služeb rovněž - dlouhodobě nezaměstnanost ani obchodní bilanci neovlivní - dlouhodobým důsledkem je pouze zvýšení inflace - restriktivní měnová politika - snižuje peněžní zásobu a zvyšuje úrokovou míru → dosáhne snížení inflace, zvýšení nezaměstnanosti a zhoršení bilance zboží a služeb - zvýšení nezaměstnanosti a zhoršení bilance zboží a služeb je jen krátkodobé - dlouhodobým důsledkem je pouze snížení inflace - měnová politika není schopna dosáhnout současně všech svých konečných cílů, tj. snížení inflace, snížení nezaměstnanosti a zlepšení bilance zboží a služeb - ze tří konečných cílů je měnová politika schopna dva (nezaměstnanost a bilanci zboží a služeb) dosáhnout jen krátkodobě, dlouhodobě je měnová politika schopna ovlivnit jen inflaci
  • 112. 107 31.4 AKTIVISTICKÁ MĚNOVÁ POLITIKA - rozpočtová politika sama není schopna hýbat ekonomikou - státní výdaje vyvolávají efekt vytěsňování a nejsou schopny samy o sobě významně zvýšit agregátní poptávku – ledaže by byly podpořeny růstem peněžní zásoby = měnovou politikou → snaha centrálních bankéřů ovlivnit průběh hospodářských cyklů - v době hospodářské expanze se uplatňovala restriktivní měnová politika ve snaze zmírnit inflace - v době hospodářské recese se uplatňovala expanzivní měnová politika ve snaze povzbudit investice a snížit nezaměstnanost - politika „stop-go“ - stop v dobách expanze, go v dobách recese - politikové byli přesvědčeni, že měnová politika může takto ekonomiku dolaďovat × výsledky byly mnohem horší - problémem aktivistické měnové politiky jsou zpoždění - zpoždění rozpoznávací - trvá asi 5 měsíců - je způsobeno tím, že statistický úřad zjišťuje výši HDP obvykle za čtvrtletí a několik dalších měsíců mu trvá zpracování údajů - zpoždění rozhodovací - trvá jen asi měsíc - zpoždění zapůsobení - nejdelší, může trvat i více než rok - je způsobeno tím, že opatření centrální banky se musí nejprve promítnout do změny peněžní zásoby, ta se musí promítnout do změny úrokové míry, na tu musí zareagovat podnikatelé změnou investic, a konečně se musí změna investic přenést do změny spotřeby a HDP - celkové zpoždění měnové politiky může činit kolem jednoho a půl roku - tato politika působila spíše procyklicky než proticyklicky - dnes ekonomové tuto politiku vesměs odmítají - pokud se ekonomika ocitne v hluboké a dlouhotrvající depresi, má expanzivní měnová politika svůj význam a může ekonomiku z deprese vyvést - když země prožívá dlouhotrvající inflační vývoj, je restriktivní měnová politika schopna stlačit inflaci na přijatelnou míru 31.5 ADAPTIVNÍ OČEKÁVÁNÍ A RACIONÁLNÍ OČEKÁVÁNÍ - teorii racionálních očekávání rozpracovala v 70. letech škola racionálních očekávání v čele s Robertem Lucasem, dodnes je považována za revoluci v ekonomickém myšlení - do té doby vycházeli ekonomové z tvorby adaptivních očekávání - adaptivní očekávání - očekávání pouze na základě minulé zkušenosti - aby člověk odhadl budoucnost, hledí do minulosti
  • 113. 108 - racionální očekávání - očekávání na základě získaných informací - aby člověk odhadl budoucnost, hledí do budoucnosti - nevychází jen z minulé zkušenosti, ale také z dnešních informací o pravděpodobném budoucím vývoji - nejsou nutně neomylná - pro tvorbu svých očekávání si člověk obstarává informace o budoucím pravděpodobném vývoji, ale jen některé - při získávání informací se řídí pravidlem, že mezní náklady na tyto informace nesmí přesáhnout mezní užitek z nich - lidé chtějí vědět, jaká asi bude inflace, shánějí informace o pravděpodobném vývoji 31.6 RACIONÁLNÍ OČEKÁVÁNÍ A NEÚČINNOST MĚNOVÉ POLITIKY - pokud lidé tvoří adaptivní očekávání, má měnová politika alespoň krátkodobé účinky na produkci a zaměstnanost - lidé dočasně podléhají peněžním iluzím a teprve následně opravují své chyby - pokud lidé tvoří racionální očekávání, nemá měnová politika ani krátkodobé účinky na produkci a zaměstnanost, má pouze účinky na inflaci - nepodléhají ani krátkodobým peněžním iluzím, agregátní nabídka má pak podobu vertikály nejen v dlouhém ale i v krátkém období - v případě adaptivních očekávání posune expanzivní měnová politika křivku agregátní poptávky vzhůru, krátkodobě se zvýší reálný HDP (v případě restriktivní posun dolů a pokles reálného HDP) - v případě racionálních očekávání má měnová politika a jí vyvolané změny AD vliv pouze na cenovou hladinu, a to i v krátkém období
  • 114. 109 - pokud tvoří lidé adaptivní očekávání, může měnová politika krátkodobě snížit nezaměstnanost za cenu zvýšení inflace - pokud tvoří racionální očekávání, neexistuje žádná (tedy ani krátkodobá) volba mezi inflací a nezaměstnaností - v případě adaptivních očekávání posune expanzivní měnová politika ekonomiku podél krátkodobé Phillipsovy křivky nahoru, dlouhodobě se navrací na přirozenou míru nezaměstnanosti - restriktivní měnová politika posune ekonomiku dolů, krátkodobě sníží inflaci za cenu zvýšení nezaměstnanosti - pokud lidé tvoří racionální očekávání, žádná krátkodobá Phillipsova křivka neexistuje - změny měnové politiky se hned promítají pouze do změny inflace - expanzivní měnová politika zvyšuje inflaci, aniž by snížila nezaměstnanost a naopak - kritika aktivistické měnové politiky - aktivistická měnová politika je neúčinná – není schopna ovlivnit HDP a zaměstnanost, a to dokonce i v krátkých obdobích - za podmínky, že měnová politika je známou politikou (lidé s ní mají zkušenosti) - lidé a firmy důsledky měnové politiky předvídají a již předem se jim přizpůsobují změnou svých cen - jediné, co aktivistická měnová politika vyvolává, jsou změny v míře inflace - stále více ekonomů doporučovalo, aby se měnová politika raději řídila nějakým stabilním pravidlem, které by ji učinilo neaktivistickou a transparentní - stabilní měnový kurz, pravidlo stálého měnového růstu, inflační cílování 31.7 „UKOTVENÍ“ MĚNOVÝM KURZEM - je-li měnový kurz „zavěšen“ na některou silnou a stabilní světovou měnu, je měnová politika centrální banky zcela podřízena závazku udržovat stabilní měnový kurz - politika stabilního kurzu nedovoluje centrální bance, aby prováděla aktivistickou měnovou politiku - režim stabilního měnového kurzu znemožňuje centrální bance provádět expanzivní nebo restriktivní měnovou politiku – její politika je „ukotvena“ měnovým kurzem
  • 115. 110 31.8 PRAVIDLO STÁLÉHO MĚNOVÉHO RŮSTU (MĚNOVÉ CÍLOVÁNÍ) - američtí monetaristé (Friedman) navrhovali, aby centrální banka prováděla neaktivistickou politiku, která by měla podobu dlouhodobě stálého pravidla – pravidlem mělo být udržování stálého měnového růstu (stálého růstu peněžní zásoby) - centrální banka by si měla zvolit určité tempo růstu peněžní zásoby a stále je udržovat, tento růst by neměl reagovat ani na průběh hospodářského cyklu, ani na tlaky vlády či zájmových skupin - pokud se bude centrální banka držet stálého měnového růstu, její měnová politika se stane neutrální - bude docházet ke sporadickým inflacím a recesím, ale vždy se reálný ekonomický růst vrátí na danou úroveň - stálý měnový růst může dlouhodobě stabilizovat ekonomiku lépe, než by to dokázala aktivistická měnová politika - další výhodou je „izolování“ měnové politiky od politických tlaků a od tlaků zájmových skupin → díky tomu měnová politika přestává akomodovat inflační impulzy a získává tak více protiinflační charakter – stálý měnový růst se stává „protiinflační kotvou“ ekonomiky - politika stálého měnového růstu musí být důvěryhodná – lidé ze soukromé i z politické sféry musí uvěřit, že se centrální banka nedá ničím odradit od zvoleného tempa měnového růstu - jakmile tomu uvěří, přizpůsobí tomu svá inflační očekávání - pravidlo stálého měnového růstu může stabilizovat inflační očekávání a udržet je na nízké hodnotě 31.9 INFLAČNÍ CÍLOVÁNÍ - kritika ekonomů vůči měnovému cílování – centrální banka nemá úplnou kontrolu nad růstem peněžní zásoby - závisí, jak velké rezervy chtějí komerční banky udržovat - ekonomové začali doporučovat inflační cílování - v porovnání s měnovým cílováním výhody - když si banka stanoví určité tempo růstu, je tento cíl pro veřejnost málo srozumitelný, stanoví- li ale inflační cíl, můžeme si na jeho základě vytvořit racionální inflační očekávání - ČNB cíluje od roku 1997 (v počátcích však inflační cíle velmi „podstřelovala“) - inflačním cílováním dokáže centrální banka jednak učinit inflační očekávání racionálnějšími a jednak ovlivnit samotnou výši inflačních očekávání podle svého záměru - vyhlášením svého inflačního cíle banka silně ovlivní tvorbu inflačních očekávání, což ovlivní skutečnou inflaci - když centrální banka veřejně vyhlásí svůj inflační cíl, bere na sebe závazek, jehož dodržení se pro ni stává prestižní záležitostí - díky tomu však měnová politika ztrácí neutralitu a opět se stává do značné míry aktivistickou – tentokrát nikoli ve snaze dolaďovat hospodářský růst, ale ve snaze dolaďovat inflaci - politika cílování inflace umí udržet nízkou inflaci (všechny země, které tuto politiku zavedly, už měly nízkou inflaci) - centrální banka nedokáže „odměřit“ měnovou restrikci tak přesně, aby dosáhla požadovaného inflačního cíle, snadno pak může dojít k „předávkování“ měnové restrikce 31.10 DESINFLAČNÍ POLITIKA - desinflační politika - politika snižování inflace - 2 typy: 1.) razantní desinflační politika - jejím cílem je snížit inflaci rychle (i za cenu hlubšího hospodářského poklesu a vysoké nezaměstnanosti) - touto politikou lze snáze a rychleji prolomit vysoká inflační očekávání i mzdové strnulosti - hospodářský pokles je hlubší, ale kratší
  • 116. 111 - centrální banka sníží peněžní zásobu × inflační očekávání nejsou zcela racionální, projevují se krátkodobé mzdové a cenové strnulosti → dojde ke značnému poklesu reálného HDP pod potenciální produkt → po určité době se vrátí zpět na potenciální produkt - sníží inflaci rázně a rychle, ale za cenu hlubšího poklesu reálného HDP - je dobrá v takové ekonomice, kde jsou inflační očekávání spíše racionální a kde jsou mzdy a ceny málo strnulé směrem dolů - v zemi, kde jsou firmy finančně křehké a odkázané ve značné míře na bankovní úvěr, hrozí nebezpečí, že razantní snížení peněžní zásoby a následné zdražení úvěru vyvolá finanční krizi 2.) pozvolná desinflační politika - chce snižovat inflaci pomalu a postupně (aby se vyhnula hluboké depresi a vysoké nezaměstnanosti) - centrální banka sníží měnovou zásobu a čeká na výsledek, pak toto opakuje několikrát - snižuje inflaci postupně, pokles reálného HDP je menší, ale zato trvá delší dobu - lepší provádět v zemi, kde jsou inflační očekávání spíše adaptivní a kde se projevují silné mzdové a cenové strnulosti