Your SlideShare is downloading. ×
Závěrečný úkol kpi
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×

Thanks for flagging this SlideShare!

Oops! An error has occurred.

×
Saving this for later? Get the SlideShare app to save on your phone or tablet. Read anywhere, anytime – even offline.
Text the download link to your phone
Standard text messaging rates apply

Závěrečný úkol kpi

178
views

Published on


0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total Views
178
On Slideshare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
0
Actions
Shares
0
Downloads
1
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

Report content
Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
No notes for slide

Transcript

  • 1. Anotace Přestože můj studijní program je učitelství na druhém stupni, záměrně jsem si zvolilajazykovou propedeuticu, a to z důvodů, že si myslím, že oproti druhému stupni se mu věnujejen velmi malá pozornost v rámci výuky cizího, resp. anglického, jazyka, přestože je těchtoněkolik prvních let pro dítě důležitým obdobím, ve kterém si vytváří základ nejen pro dalšístudium ale i pro celkový svůj vývoj a utváření osobnosti. Diskuse o výuce cizích jazyků v raném věku, tj. v preprimárním a primárnímvzdělávání, je v současné době v České republice aktuální a probíhá v odbornýchi popularizačních publikacích (např. Hanušová, Najvar 2006; Ježková 2006; Jílková2005; Zapletalová 2006; Zbranková 2005). Metodika seznamování dětí předškolního věkus cizím jazykem je úplně jiná než ta, jejímž prostřednictvím se učí starší děti v základní škole.Velice důležitá je propedeutika. Názory odborníků na zavedení výuky cizího jazyka domateřských škol nejsou sjednocené, protože problém zahrnuje řadu neznámých. Je tady všakspolečenská objednávka, na kterou budeme muset reagovat. Záměrem je rozvíjení takovýchdovedností, které usnadní učení cizím jazykům i jazyku mateřskému. Cílem tohoto článku jevšak zaměřit na problematiku rozvoje u děti pozitivní postoje k jazykové rozmanitosti a tak jevychovávat k životu v jazykově a kulturně různorodé evropské společnosti. Do kontextu jazykové polityky Rady Europy zapadá průzkum Eurobarometru o jazykovýchznalostech a schopnostech obyvatel Evropské unie. V druhé kapitole jsem stručně uvádímstatistické údajě speciálního sociologického průzkumu, který si Europská komise nechalavypracovat v roce 2005. (viz text a infografiku)Kličová slovaprimary educations, propedeutica, early language teaching, languade preparation,předškolácí Jak na cizí jazyk? Jak to udělat, aby se naše dítě naučilo aspoň jeden světový jazyk stejně dobře jako rodnoučeštinu? To je otázka, kterou řeší každý rok další a další rodiče. vstříc jim vycházejí desítkyjazykových škol a snaží se i školy mateřské a základní.přesto výsledky nejsou pořád valné.Čím to je?Vysvětlení by mohl poskytnout de facto každý, kdo kurzy a hodinami cizích jazyků někdyprošel. Učit se slovíčka a gramatiku je ve skutečnosti vždycky větší čí menší otrava.Snad nebudeme znít příliš kacířský, když si položíme otázku, jestli nemůže být problém vučitelích samých. Tedy ne v tom, že by neuměli učit, ale jednoduše už v tom, že jsou učitelé.Stačí zapátrat v minulostí lidí, kteří umějí nebo uměli cizí jazyky opravdu dobře, a zjistíme,žedůležitější roli než pedagogové u nich sehráli nepedagogové.Například v knize Pavla Hajného „Marie Baťová — první dáma Zlína“, která mapuje osudycelé rodiny význačného českého podnikatele, se na základě zjištěných skutečností píše i ovýchově jediného syna Tomáše. Mimo jiné čteme: „... tenkrát také rozhodl, že najmouvychovatelku. Nejprve jen proto, aby mohli spolu zase cestovat, pak se však dohodli, ženajmou takovou, která Tomíka naučí i jazykům.“ Slečna Aida to s Tomíkem uměla. „Věčněusměvavá mu byla o něco starší kamarádkou, hrála si s ním, nač on chtěl, a pokud to bylomožné, dovolila mu první poslední.“ Pro chlapce to však mělo jeden háček. Nedostal z ní anijedno slovo česky. Těžko říct, kolik mu bylo, když začal vnímat vedle češtiny i němčinu, alenejspíš ne víc než tak čtyři roky.[1]
  • 2. Nelze popřít, že jde o nejefektivnější a svým způsobem i nejméně bolestivou cestou učení.Nechybí jí totiž to nejdůležitější, motivace. potřebuji něco sdělit a chci (musím) vědět, co tendruhý říká. Stejnou roli jako vychovatelka u Baťů může přitom sehrát i kamarád — vrstevník dítěte,který mluví například anglicky nebo německy, fotbalový nebo baseballový trenér původem zanglicky mluvící země, který neovládá češtinu. Důležité je, aby jazyk nebyl účelem, aleprostředkem k něčemu smysluplnému. Někteří rodiče se pokoušejí mluvit s dětmi cizím jazykem sami. „to ale moc nefunguje“, dětijim třeba rozumí, ale v českém prostředí mají tendenci odpovídat česky. Prostě necítí nutnostdorozumívat se jinak. I když rodiče umí skvěle anglicky, či dokonce je někdo z rodičů rodilýmluvčí, jednoznačně i za těchto podmínek doporučujeme dítě umístit do předškolního zařízenís výukou v anglickém jazyce (tedy i za účasti učitelů rodilých mluvčí). Dítě si pomalu začneosvojovat nejen základní fráze a termíny, ale začíná pomalu v cizím jazyce uvažovat, což jeten největší benefit, který si děti mohou z takové školky odnést. Tento cíl může být dosaženýpouze tehdy, pokud má každý učitel na starosti maximálně 6 dětí a s dětmi cíleně pracuje pourčité období (zpravidla min. 1 školní rok). Děti si navíc začnou osvojovat návyky, kteroumohou získat jen v kolektivu s denním režimem. Zajištění kontinuálnosti výuky cizího jazyka úzce souvisí rovněž s otázkou, kdy jenejvhodnější s výukou cizího jazyka začít. Dnes již nikdo nepochybuje o tom, že ranýzačátek nezajišťuje automaticky výraznou úspěšnost. Období krátce po narození a rané dětství poskytuje ideální příležitost, kdy můžete své dítězcela ponořit do cizího jazyka. Děti získávají schopnost porozumět mnohem dříve, než senaučí mluvit, a prostředí bohaté na jazyky je pro ně velmi přínosné. Je to proto, že se učíposlechem. Z výzkumu je patrné, že čím více slov děti slyší, tím rychleji se naučí mluvit.Častý každodenní styk se slovy a aktivní sociální zapojení pomáhají k dokonalejšímu vývojimozkových drah, které podporují učení jazyků. Nejlepší je samozřejmě aktivní učenízaložené na interakci s dítětem, která probíhá v angličtině. Stačí mluvenou angličtinu zařaditdo běžného života. Používáme ji při hrách, při jídle, při koupání, oblékání, přebalování, jízděautem i při procházce v parku. Vhodným doplňkem je i pasivní učení pomocí přehrávánípísniček a videí, ve kterých vystupují rodilí mluvčí. Stejně jako v mateřštině můžeme hovořito čemkoli, co dítě zajímá. Není třeba čekat, až si dítě osvojí jedno téma, než přejdeme nadruhé. Pokud dítě bude denně vystaveno takovémuto aktivnímu a pasivnímu učení angličtiny(nebo jakéhokoli jiného jazyka), osvojí si porozumění a později i výslovnost naprostopřirozeně. Taková možnost existuje už několik let pro všechny školy v Česku, pouze málokteré ji všakvyužívají a hlavně jen málokde učí anglicky člověk, kterému opravdu nelze odpovídat česky. Povinnost vyučovat jeden cizí jazyk mají české základní školy od třetí třídy. „Ředitel školymůže zařadit cizí jazyk již dříve, tedy i od první třídy,“ vysvětlila Helena Müllerová zministerstva školství. S výukou cizího jazyka mohou však začít už mateřské školky. Nařízenéto ale nemají a záleží zcela na jejich rozhodnutí. Jazykové vzdělávání dětí v raném věku bude zajišťováno speciálně vyškolenými učitelimateřských škol. Na základě zkušeností odborníků děti v raném věku potřebují mít tuto výukuzařazenu denně v krátkých intervalech. Materiály, které budou pro tuto výuku používány,budou k dispozici též rodičům dětí.[2] Jazyková politika České republiky vychází z jazykové politiky Rady Evropy a Evropskéunie. V rámci ní byla v posledním desetiletí realizována řada opatření směřujících ke zlepšení
  • 3. úrovně jazykového vzdělávání a naplnění cíle, aby každý občan Evropy byl schopenkomunikovat alespoň ve dvou dalších jazycích kromě mateřského. Vyučování v cizím jazyce v předškolním věku je v souladu s cíli Národního plánu výukycizích jazyků zahájeno, ale není zapracováno do vzdělávacího systému. Je třeba se zaměřovat na kvalitu výuky, nikoli pouze na kvantitativní ukazatele. Zajištěnídostatečného počtu kvalifikovaných učitelů, které je nezbytnou podmínkou výuky cizíhojazyka u dětí, není řešitelné v krátkém časovém horizontu. Vzdělávání učitelů by logickyměla předcházet odborná příprava vzdělavatelů učitelů. Učitel cizího jazyka by měl projítnejen pregraduálním vzděláváním, ale měl by i dále rozvíjet své profesní znalosti adovednosti.[3] Zvládnutí cizího jazyka není totiž závislé na tom, odkdy se jej dítě začne učit,ale na kvalitním jazykovém i pedagogickém vedení, na pravidelnosti a výši hodinové dotacepro samotnou výuku. Nestačí tedy pouze přání a tlak rodičů a nadšení vyučujícího. Většina Evropanů si myslí, že nejlepším věkem pro zahájení výuky prvního adruhého cizího jazyka u dětí je šest let a více (55 % a 64 %), jinými slovy nazákladní škole. Pokud jde o otázku zahájení výuky dvou cizích jazyků v raném věku, 39 %občanůEU by souhlasilo s tím, aby se děti začaly učit první cizí jazyk před dosaženímvěku 6 let. Avšak pouze 17 % respondentů sdílí tento názor, co se týče druhého cizíhojazyka.77 % občanů EU se domnívá, že děti by se měly jako první cizí jazyk učitangličtinu. Angličtina se na prvním místě umístila ve všech zemích, kde byl provedenprůzkum, s výjimkou Spojeného království, Irska a Lucemburska. Dále následujefrancouzština (33 %) a němčina (28 %).[4]http://infogr.am/QA2b-Ktere-dva-jazyky-krome-vaseho-materskehoby-se-mely-ucit-deti/ Přestože je u nás povinná výuka cizích jazyků až od základní školy, najdou se i kurzy promnohem menší děti. Výjimkou již nejsou pro tříleté, zvláštností je však možnost chodit nakurzy angličtiny i s dětmi od tří měsíců. Tuto možnost v Česku již pět let nabízejí centraHelen Doron Early English a Mezinárodní Montessori MŠ od věku 1,5 let.Závěrem Rodiče a učitelé potřebují být informováni o výhodách a zákonitostech raného vzdělávání vcizích jazycích .Podstatným cílem jazykové přípravky je zbavit děti ostychu před cizímijazyky, vzbudit v nich zájem o ně, dát jim možnost, aby se samy rozhodly, jakým jazykům sechtějí učit.Právě stud z cizojazyčné komunikace bývá v pozdějším věku velkou překážkou.Někteří kvůli své ostýchavosti a strachu z chyb v podstatě nikdy nezvládnou jazyk naplnohodnotné komunikační úrovni. Přitom právě komunikace v nejširším smyslu by měla býtcílem jazykového vzdělávání. Nejde o to mluvit a psát dokonale jako rodilý mluvčí, alepoužívat jazyk a nedat se odradit obavou z chyb či nebo nedokonalostí. Propedeutika zároveňrozvíjí vztah k mateřštině a zakotvuje vlastní jazykovou a kulturní identitu. Děti si uvědomí,že co je jiné, není nenormální, protože ve světě existuje velké množství jazyků. Osvojovánícizích jazyků pomáhá snižovat jazykové bariéry a přispívá tak ke zvýšení mobility jednotlivcůjak v jejich osobním životě, tak v dalším studiu a v budoucím pracovním uplatnění. Umožňujepoznávat odlišnosti ve způsobu života lidí jiných zemí i jejich odlišné kulturní tradice.Použitá literatura a další zdroje informací
  • 4. [1] HAJNÝ, Pavel. Marie Ba´tová první dáma Zlína . Vyd.1. Zlín: Nadace T. Bati, 2010,232 s. ISBN 978-80-254-8882-9[2] Národní plán výuky cizích jazyků s akčním plánem pro období 2005 – 2008 . Koncepčnídokumenty [online] Praha: MŠMT, 2005, 14 s. [vid. 2012-12-27] Dostupné zhttp://aplikace.msmt.cz/PDF/JT010NPvyukyCJnaNet.pdf[3] HANUŠOVÁ, Světlana a NAJVAR, Petr. Raná výuka cizího jazyka. In: Inovácie atrendy vo vyučovaní cudzích jazykov u žiakov mladšieho školského veku. [online]Nitra:[Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre] 2008, s. 13-23 [vid. 2012-12-27], ISBN 978-80-8094-417-9. Dostupné z http://www.klis.pf.ukf.sk/dokumenty/Publikacie/Inovacie%20a%20trendy%20vo%20vyucovani%20cudzieho%20jazyka%20u%20ziakov%20mladsieho%20skolskeho%20veku.pdf[4] EUROPEAN COMMISION, Evropané a jejích jazyky. Speciální EUROBAROMETR 243[online] Brissels: [DG Press end Communication] February 2006,10 s. [vid. 2012-12-27]Dostupné z http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_243_sum_cs.pdf