Závěrečný úkol KPI

  • 145 views
Uploaded on

 

  • Full Name Full Name Comment goes here.
    Are you sure you want to
    Your message goes here
    Be the first to comment
    Be the first to like this
No Downloads

Views

Total Views
145
On Slideshare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
0

Actions

Shares
Downloads
0
Comments
0
Likes
0

Embeds 0

No embeds

Report content

Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
    No notes for slide

Transcript

  • 1. Argumentace:Odborný text jsem zpracovávala na seminář Teorie a metodika výchovy. Tento seminář bylv mém studiu povinný. Název práce byl zadán. Toto téma jsem si vybrala, protože z danýchtémat mi přišlo nejzajímavější. Materiály k práci byly dobře dostupné. Práce se psala téměřsama, jelikož se zadáním seminární práce dobře pracovalo.AnotacePráce pojednává o termínech krásy, umění a estetiky. Uvádí estetickou výchovu jako výchovuuměním. Dále popisuje jednotlivé cíle estetické výchovy a prostředky výchovy jako umění,prostředí a práce, hra a sport, kterými chce daných cílů dosáhnout. A také shrnuje jednotlivéprincipy estetické výchovy. Jako jsou principy cílevědomosti a soustavnosti, aktivnosti,názornosti, uvědomělosti, trvalosti, přiměřenosti a další.Klíčová slovaKrása, umění, estetika, prostředky výchovy, cíle výchovy, principy výchovy Krása a umění jako prostředky výchovy1. Pojmy1.1 Krása Krása je abstraktní pojem, s nímž se setkáváme v mnoha oblastech lidského bytí.Významem tohoto pojmu se zabývá především filosofická disciplína zvaná estetika. Krása jejednou z estetických kategorií. Již v dávné minulosti se snažili definovat pojem krásno. Dle Platóna má krásaobjektivní existenci, existuje jako idea, která se odráží v konkrétních věcech. TomášAkvinský tvrdil, že krásné je vše, co má živé barvy. V renesanci převládá spíše krása přírody. Někteří současní estetikové pokládají úkol definovat krásno za neřešitelný. Poukazujína to, že termín krásno označuje jevy povahy fyzikální, organické i sociální. Pozastavují senad jeho proměnlivostí historickou, teritoriální, skupinovou, třídní, stavovskou ba iindividuální. Vyvozují z toho, že jde o termín libovolný. (Kučerová, 1990, s. 20).
  • 2. Krásno označuje nepochybně proměnlivou skutečnost smyslově emocionální, proto setak velice vzpouzí logické definici. (Kučerová, 1990, s. 20)1.2 Umění Umění je nejbohatším, nejkoncentrovanějším, nejintenzivnějším prostředkemvyjádření estetického vztahu člověka ke skutečnosti, je objektivací estetických hodnot.Ztělesňuje estetický prožitek ovládání a formování skutečnosti, jíž se propůjčuje s formou inový, nebývalý, hlubší význam existenciálního dosahu. (Kučerová, 1990, s.27) V životě člověka plní umění řadu rozmanitých funkcí. Pro někoho může býtobohacením duševního života, pro jiného životní nezbytností a mnoho dalším přináší radost. Funkci umění můžeme rozdělit do 4 samostatných bloků. A to na funkci bazálni,formativní, terapeutickou a rekreační. Mezi skupiny bazální řadíme funkci: hodnotovou(reprezentuje umění jako hodnotu), estetickou (vnímavost a citlivost pro krásu), magickou(překračuje mezi smyslového poznání, tajemno), komunikativní (navázání a získání spojení),informativní (utváří mínění, postoje), kognitivní (rozšiřuje poznání, názor), petrifikační(uchovává poznané, prožité). Do skupiny formativní patří funkce: kompenzační (globálnívyrovnání, vyváženost), stimulační (podněcuje), pedagogická (etické zušlechtění osobnosti),humanizační (zlidšťuje). Mezi terapeutické patří funkce: relaxační (psychické uvolnění),defrustrační (psychické zklidnění a ozdravění), psychoterapeutická (zmírňuje bolest, zlepšujezdravotní stav), katarzní (duševní obnova). A do poslední skupiny rekreační řadíme tytofunkce: solitární (navozuje pocit osamělosti), desolitární (usnadňuje navození sociálníchkontaktů), hedonistická (poskytuje prožitek, smyslovou rozkoš), zábavná (pobaví, osvěží,rozptýlí). (Spousta, 1998, s. 31)1.3 Estetika Estetika je filozofická disciplína zabývající se krásnem a jeho působením na člověka.Ve vývoji se ustálila čtveřice základních estetických kategorií, mezi ně se řadí krásno,vznešeno, tragično a komično. (Kučerová, 1990, s. 23)2. Estetická výchova Estetická výchova je chápána převážně jako výchova uměním. (Kučerová, 1990, s. 23) Estetická výchova vede vnímatele od prožívání citových a fantazijních dráždidelk prožitkům děl opravdových, hlubokých, jemně odstíněných citů, hodnotných a pravdivých
  • 3. lidských ideálů. Zároveň usiluje vyvážit vliv citově fantazijních prožitků rozvojem volnítvořivé stránky osobnosti a rozvojem intelektuální kontroly prožitků. Obecná estetickávýchova neusiluje o výchovu odborných znalců, teoretiků, historiků ani kritiků umění, nýbržo výchovu milovníků umění, kteří mají rozhled a vkus. (Kučerová, 1990, s. 49-51) Estetická výchova především rozvíjí smyslové orgány, myšlení a řeč, fantazii,obohacuje poznání reality, postoje k realitě, volní stránku i zájmy.2.1 Cíle estetické výchovy (Jůva, 1995, s. 40, 41) 1. Systematicky rozvíjet estetické vnímání, chápání, citové prožívání a hodnocení je výchozí a specifický cíl estetické výchovy a svou povahou je to cíl formativní. 2. Seznámit s vybranými uměleckými díly národní i světové kultury, s jejich tvůrci a interprety a s hlavními etapami vývoje umění (s jednotlivými slohy, uměleckými formami a vyjadřovacími prostředky). Tento cíl je svou povahou materiální. 3. Rozvíjet tvořivost v oblasti všech druhů umění, v oblasti umění slovesného, výtvarného a hudebního. 4. Estetickými podněty rozvíjet hodnotovou orientaci jedince a zušlechťovat jeho myšlení, cítění a chování. Jde o cíl obecný, kterým se estetická výchova zapojuje do komplexního výchovného záměru rozvíjet mnohostrannou, tvůrčí a autentickou osobnost.2.2 Prostředky výchovy (Jůva, 1995, s. 45) 1. Umění je považováno za prostředek hlavní. Společenské funkce umění: poznávací (poznání skutečnosti ve formě uměleckých obrazů nebo ve formě artefaktů), etická (umělecká díla odrážejí sféru mravních jevů, vztahů a postojů), estetická, emocionální (vnáší do života jedince významný citový prvek, vede k hlubokým citovým prožitkům), terapeutická (neboli arteterapie, posiluje životní optimismus pacientů). 2. Prostředí je jednostranně působící činitel, kterému se jedinec více méně přizpůsobuje a podrobuje. Prostředí považujeme za činitele v estetické výchově. Můžeme ho rozdělit do tří oblastí: prostředí přírodní (estetika přírodních tvarů, barev, zvuků i komplexních zážitků z pobytu v přírodě je činitelem, který by měl od nejútlejšího věku prolínat celou estetickou výchovu), prostředí společenské (především estetická hodnota architektonického prostředí, estetika měst, budov, parků…, patří sem i
  • 4. hromadné sdělovací prostředky, které ovlivňují estetické postoje mládeže i dospělých), prostředí pedagogické (prostředí výchovných institucí). 3. Práce, hra a sport. Práce (hlavní je aplikace estetických kritérií v estetice výsledků pracovní činnosti). Hra (rozlišujeme estetiku hraček, estetickou stránku výsledků hry i procesu hry). Tělovýchovné činnosti (vedou jedince k estetické citlivosti na osobní úpravu, estetizuje postavu a pěstuje pohybovou kulturu). Prostředky výchovy Umění Prostředí Práce, hra a sport2.3 Principy estetické výchovy (Jůva, 1995, 55) Účinnost estetické výchovy je podmíněna několika činiteli. Podílí se na ni pedagogovaosobnost, předpoklady vychovávaného jedince, materiální i organizační zabezpečenípedagogického procesu, pojetí estetickovýchovné práce. 1. Princip adekvátní hodnotové orientace, cílem je plně rozvinutá, autentická a tvůrčí osobnost se širokým kulturním rozhledem. 2. Princip cílevědomosti a soustavnosti, rozvoj schopností správně vnímat, chápat, citově prožívat a hodnotit umění a estetickou stránku skutečnosti. 3. Princip aktivnosti, jde o samostatnou činnost jedince. 4. Princip názornosti, opírá se o smyslové nazírání skutečnosti a jejích obrazů, o dosavadní představy a zkušenosti, systematicky rozvíjet vnímání, pozorování a fantazii. 5. Princip uvědomělosti, požadavek, aby žáci probírané látce plně rozuměli. 6. Princip trvalosti, vyžaduje, aby se vědomosti a dovednosti jednou osvojené staly trvalým majetkem žáků. 7. Princip přiměřenosti, vyžaduje, aby obsah, formy a metody byly v souladu s věkovou vyspělostí a s dosavadními znalostmi a schopnostmi žáků.
  • 5. 8. Princip emocionálnosti, estetické podněty by skutečně měli působit na city, jedinec by měl prožívat obsah i formu vnímaných a reprodukovaných uměleckých děl. 9. Princip jednoty technických a uměleckých zřetelů, smyslem tohoto principu je překonat technickou samoúčelnost v uměleckém výcviku.3. Závěr Estetická výchova nabývá stále většího významu jako součást plného a harmonickéhorozvoje osobnosti. Estetickovýchovné činnosti působí ve škole, v mimoškolní oblasti iv rodině. Estetická výchova je nedílnou součástí výchovy každého jedince ve všech životníchobdobích.4. ZdrojeSPOUSTA, V. (ed.) Metody a formy výchovy ve volném čase. Brno: Masarykova univerzita,1998. ISBN 80-210-1275-7.KUČEROVÁ, S. Obecné základy estetické výchovy, Brno: Masarykova univerzita, 1990.ISBN 80-210-0220-4.JŮVA, V. Estetická výchova - vývoj - pojetí - perspektivy, Brno: Paido, 1995. ISBN80-85931-12-5.