Your SlideShare is downloading. ×
POZDRAVPozdrav = nejjednodušší, nejelementárnější společenský kontakt, nejzákladnějšíprojev zdvořilosti.„Pozdravit je sluš...
PODÁNÍ RUKY, POLÍBENÍ RUKYPozdrav můžeme dovršit bližším kontaktem, kterým je podání ruky.Nehodí se podávat ruku při letmý...
SPOLEČENSKÉ RÉBUSY   ●   NEUPOZORŇUJEME NA CHYBY !   ●   POTÍ-LI SE NÁM RUCE, NOSÍME V PRAVÉ KAPSE KAPESNÍK, DO KTERÉHO   ...
PŘEDSTAVOVÁNÍNemusíme se představovat kdekoliv, kde je shromážděn větší počet lidí.Představujeme se zřetelněa celým jménem...
SLUŠNOST, ZDVOŘILOST, TAKT      TykáníVyjadřuje míru důvěrnosti společenského kontaktu osob vyjadřuje.Rozhodně bychom tyká...
STOLOVÁNÍ        Vstupem do pohostinství, kavárny, restaurace a obdobných podniků, vstupuječlověk zároveň do poněkud složi...
Chování u stolu      Ke stolu je třeba přijít čistý a upravený.      Usedá se bez hluku, ne těsně ke kraji stolu.      Po ...
Zasedací pořádek       Pozveme-li hosty, měli bychom vědět, jak je u stolu usadit. Hostitelka ahostitel sedí naproti sobě,...
SPOLEČENSKÉ AKCEHost a hostitelRole hostitele, ale také hosta, mají svá pravidla.   ● Přijít na návštěvu neohlášen je nezp...
RECEPCEje nejrozšířenější formou vyššího společenského styku,může ji pořádat jak společenská organizace, tak soukromník.  ...
BANKETneboli hostina, jedná se o „slavnostní večeři na počest...“V hierarchii náročnosti, obřadnosti a slavnostnosti recep...
ČÍŠE VÍNAČíše vína může být uspořádána v kteroukoli denní dobu.Organizačně jde o nejjednodušší formu recepce.Podává se pod...
PLESvrcholná večerní společenská událostPles pořádají firmy, školy, spolky, úřady a podle toho se liší svou honosností afo...
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×

Pei Audit - Společenské chování

292

Published on

Tipy a triky z etikety pro váš byznys...

Published in: Business
0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total Views
292
On Slideshare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
0
Actions
Shares
0
Downloads
3
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

Transcript of "Pei Audit - Společenské chování"

  1. 1. POZDRAVPozdrav = nejjednodušší, nejelementárnější společenský kontakt, nejzákladnějšíprojev zdvořilosti.„Pozdravit je slušnost, odpovědět povinnost“. Princip přednostiKdo koho zdraví? Ve společenském styku je určen princip přednosti. Ženy mají přednost před muži, starší osoby před mladšími, nadřízení před podřízenými.Pozdrav– je projevem přátelství, zdvořilosti, úcty a respektu k druhému člověku,- nemá být ledabylý, ale ani přehnaný, afektovaný,– má být pronášen zřetelně a s úsměvem, s vlídným pohledem do očí a mírnou úklonou hlavy.– U muže by měla být úklona výraznější, u ženy menší, venku zdrženlivější,– v místnosti je pozdrav výraznější.– Nezdravíme s cigaretou v ústech nebo s rukama v kapsách.Pro muže platí:– zdraví vždy první ženu - a to dokonce i když je jeho podřízená. Výjimku by mohly tvořit jen velmi mladé dívky, ale i v tomto případě muž, který chce být pokládán za gentlemana, zdraví první.– Povinnost pozdravu přísluší muži mladšímu vůči staršímu,– podřízenému vůči nadřízenému.– Úctu pozdravem je vhodné vzdát i člověku výše společensky postavenému.– Pozdrav ve sporných situacích (například potkají-li se dva stejně staří podnikatelé) bereme jako příležitost dokázat svou společenskou úroveň, první pozdraví ten, kdo je společensky více na výši.Pro ženy platí:– pozdrav vlídně přijmout a s úsměvem odpovědět,– mohou při pozdravu zůstat sedět.
  2. 2. PODÁNÍ RUKY, POLÍBENÍ RUKYPozdrav můžeme dovršit bližším kontaktem, kterým je podání ruky.Nehodí se podávat ruku při letmých setkáních a také ne v početné společnosti.Ze způsobu podání ruky a stisku lze odhadnout povahu člověka.Nedbalé či mdlé podání ruky bez pohledu do očí působí nepříjemně a jako byusvědčovalo z nezájmu.Věnujeme podání ruky patřičnou pozornost a naučíme se přiměřenému stisku. Při podávání ruky platí přesně opačné pořadí než při pozdravu.Ruku vždy podává jako první osoba společensky významnější.Muž nikdy nepodává ruku v rukavici, žena si rukavici může ponechat na ulici(dlouhé, tenké rukavičky na večerní společenské příležitosti se nesvlékají). Políbení ruky patřilo i u nás dříve k bontonu.Ženy středních a vyšších společenských vrstev tento způsob pozdravu přímovyžadovaly a nenabízely ruku ke stisku.Jak tedy na to?Muž uchopí ženu jemně za prsty, mírně se skloní k její ruce, kterou zároveňpozvedne k ústům. Polibek je více symbolický, než skutečný. Rozhodně jenepřípustné vlhké přitisknutí rtů na kůži. Ruku v rukavičce muž nelíbá, pouzenaznačí přiblížení ruky k ústům. Na ulici je tato forma pozdravu nevhodná.Používáme ji jen při velmi výjimečných příležitostech.Důležité je chování ženy.Neměla by se rozpačitě bránit, schovávat ruku za zády, všelijak se svíjet achichotat - prozrazuje tím svou společenskou nezkušenost a neznalost základníchpravidel. Žena by políbení ruky měla přijmout se samozřejmostí, ale bezzpupnosti. Neměla by význam tohoto „vyznamenání“ přeceňovat. Svou ruku byměla volně ponechat muži „k dispozici,,, ovšem ne tak, jako by ji to vůbecnezajímalo. PolibekJe nejdůvěrnějším pozdravem.Na veřejnosti by se měly odehrávat polibky jen ve zdvořilostní podobě. Takový polibek se odehrává asi takto: žena muži podá ruku, oba sek sobě přiblíží obličeji, muž ženu zlehka políbí na tvář, žena muže nelíbá. Jde-li o dvě ženy, pak obvykle zůstává u lehkého doteku „tváře na tvář“.
  3. 3. SPOLEČENSKÉ RÉBUSY ● NEUPOZORŇUJEME NA CHYBY ! ● POTÍ-LI SE NÁM RUCE, NOSÍME V PRAVÉ KAPSE KAPESNÍK, DO KTERÉHO SI RUKU VŽDY PŘED PODÁNÍM NENÁPADNĚ OTŘEME. ● JAK SEZNÁMIT VÍCE OSOB NAJEDNOU?Nesnažíme se postupovat u všech přesně podle pořadí společenské významnosti,na tu si dáme pozor u prvních dvou tří osob, pak raději dáme přednostspontánnosti. Seznamování má být příjemné, plynulé, přirozené. ● Setkají-li se dva páry, řešíme rébus podávání ruky. Musíme nejprve vyhodnotit, který pár je společensky významnější, příp. vyjdeme z prostého odhadu věku.Méně významný muž představí svoji partnerku, žena významnějšího páru jípodává ruku,pak významnější muž představí svou partnerku, ta podává ruku méněvýznamnému muži a současně jeho partnerka podává ruku muži významnějšíhopáru. ● Pokud se setkají dva páry, které se neznají a mají zájem se poznat, musí jeden z párů vyvinout iniciativu k seznámení. Muž méně významného (např. mladšího) páru se nejprve představí svému protějšku, pak jeho partnerce a pak představí svoji partnerku. ● Jdeme-li s partnerem a zastavíme-li se s kolemjdoucí osobou, je vhodné představit našeho partnera. ● NĚKDY RUKU RADĚJI NEPODÁME... např. obsluhujícímu personálu, pokud náš protějšek něco nese (na rautech a recepcích...)
  4. 4. PŘEDSTAVOVÁNÍNemusíme se představovat kdekoliv, kde je shromážděn větší počet lidí.Představujeme se zřetelněa celým jménem v pořadí křestní jméno a příjmení.Nezbytně nutné je představit se při úředním či pracovním jednání a chceme-lina veřejnosti oslovit obecně známou osobu.K představování patří také vizitky, navštívenky. Jejich původním účelem byloohlášení návštěvy - odevzdávala se služebnictvu a podřízenému personáluv úřadech.Je dobré si zapamatovat, že každému hlubšímu zájmu o druhou osobu bypředstavování mělo předcházet. V kontaktu muže se ženou to znamená, že mužse musí představit vždy, přesáhne-li rozhovor zdvořilostní fráze. Žádná žena,která chce být pokládána za dámu, by se neměla bavit s mužem, jehož neznájménem.OslovováníPři oslovování je nutné si zapamatovat, že v našich podmínkách oslovujeme pane, paní,slečno pouze osoby neznámé, tedy ty, kterým jsme nebyli představeni. V ostatníchpřípadech připojíme buď akademický titul, funkci nebo příjmení. a to vždy nejdůležitějšífunkci.Oslovujeme 5. pádem. Např.: Pane Nový! Pane Langře! Žena má ve společenském styku oproti muži vždy výsadnější, přednostnější postavení.V dané situaci, kdy muž má nezbytnou povinnost představit se, žena tak učinit nemusí. Je na jejímuvážení, zda prozradí své jméno. Toto pravidlo se netýká pracovního styku, těch situací, kdy ženamá iniciativní roli, v jakémkoli obchodním jednání (v rolích, které dříve byly vyhrazeny pouzemužům). Kromě situací, kdy je nezbytné představit se sám, bychom měli vědět, kdy je našípovinností představit další osoby.Jde o ty situace, kdy jsme v určující, „ručitelské“, zodpovědné roli. Je tedy samozřejmé, že hostitelje povinen představit své hosty, nadřízený své podřízené. To platí také pro uvedení nově nastupujícího pracovníka, aby nebyl ponechán osudu.Bezprostřední přímý nadřízený by měl svého podřízeného představit všem jeho spolupracovníkům.Mělo by se to stát naprosto samozřejmou součástí jeho pracovních povinností, formálním projevemjeho schopností řídit. Tak jako hostitel ručí za své hosty, nadřízený za své podřízené, garantuje muž postavenísvé manželky, partnerky, rodiče svých dětí. Přestože představovat své děti není nezbytně nutné, jeto vhodné, podporujeme jejich sebejistotu a individualitu. Měli bychom také trvat na tom, aby námděti vždy představovaly své kamarády. Vždy představujeme společensky méně významnou osobu člověku významnějšímu. Mužepředstavujeme ženě, mladšího staršímu. Způsob představování má svá další pravidla. Dříve bylo v podstatě nepřípustné představitse sám. Představení musela vždy zprostředkovat třetí osoba. Neznamená to ovšem, že bychom způsob nepřímého představení měli zavrhovat a pokládatho za přežitý. V některých situacích je nejen vhodný, ale dokonce nutný, a to při oficiálních aspolečensky významnějších příležitostech.
  5. 5. SLUŠNOST, ZDVOŘILOST, TAKT TykáníVyjadřuje míru důvěrnosti společenského kontaktu osob vyjadřuje.Rozhodně bychom tykání neměli nadužívat.Vykání vyjadřuje daleko lépe vztah vzájemné úcty.Obvyklé je tykání mezi přáteli, příbuznými, mnohdy i vzdálenějšími. Časté je také tykánív pracovních kolektivech. Je přirozené a odůvodnitelné v užších pracovních kolektivech,protože usnadňuje spolupráci.Tykání vždy nabízí osoba společensky významnější, žena muži, staršímladšímu, nadřízený podřízenému. Slušnost, je postoj člověka, jeho vnitřní ustrojení, je to kategorie etická.Základem slušnosti je tedy úcta a ohleduplnost k bližním; zahrnuje i úctu k soběsamému. Slušný člověk zachovává ve všem míru. Zdvořilost je uvědomělým vnějším výrazem slušnosti.Zdvořilost má skutečnou cenu pouze tehdy, je-li výrazem vnitřní slušnosti,vnitřní dobré vůle jedince, jinak se stává společenskou přetvářkou.Zdvořilost je úmyslné omezení vlastního individualismu, egoismu, jedobrovolným podřízením se platným normám a pravidlům společenského života.Slušnost život společnosti umožňuje, zdvořilost jej usnadňuje.Slušnost může být člověku dána, zdvořilosti je nutné se naučit. Takt je více než slušnost a zdvořilost.Takt je schopnost porozumění a empatie. Do jisté míry je vlastností vrozenou.Nedostává se jí obvykle lidem egocentrickým.Jde tedy o schopnost zvolit správnou formu, vyhnout se ve společenském stykuvšemu, co by mohlo být důvodem k rozporům. Takt je správnou a pravou mírou zdvořilosti, je možné (a taky nutné) jipěstovat. Výchovou a kultivací sama sebe ji získávat. Ve společnosti bychom seměli cvičit ve schopnosti vcítit se do situace druhých, nejednat bezmyšlenkovitěa impulsivně.Vyčíslit, co všechno je beztaktní, není možné. Jen pár příkladů: Posmívat se tělesným chybám v přítomnosti postižených je hrubáneslušnost, litovat je beztaktnost. Beztaktností je, když hostitelé před svými hosty litují, že nepřišel ten, nakterém jim nejvíce záleželo. Hrubou beztaktností je, napomíná-li ředitel firmy zaměstnance předklienty, i když je napomenutí sebevíce oprávněné,nebo připomíná-li nadřízený podřízenému jeho povinnosti před cizími osobami.
  6. 6. STOLOVÁNÍ Vstupem do pohostinství, kavárny, restaurace a obdobných podniků, vstupuječlověk zároveň do poněkud složitějších společenských vztahů a kontaktů.Při stolování se projevuje připravenost ke společenskému styku, sebeovládání, ovládánípravidel společenského chování, společenský takt, zdvořilost a slušnost snad nejvýrazněji. Základní pravidla stolování by měl každý zvládat už od dětství v rodině. Rodina byměla alespoň o víkendu a ve dnech svátečních věnovat stolování zvýšenou pozornost.Nejen z výchovných důvodů, ale i pro vlastní příjemný pocit, důležitý i z hlediska zdraví aduševní hygieny. Sváteční stůl by měl být vhodně prostřen, členové rodiny by k němu nemělipřicházet v nedbalém nebo dokonce pracovním oblečení; u stolu by měl být klid,konverzace by se neměla týkat ožehavých témat a řešení rodinných problémů.Úprava stolu Při běžném stolování se obvykle spokojíme s barevným ubrusem a malýmiubrousky. K obědu a večeři je nejlepší ubrus bílý, ke svačině pastelový. Bufetový stůl sepokrývá bílým ubrusem dosahujícím až k zemi, bílý ubrus se dává na stůl přípravný. Talíře připravíme podle potřeby – buď pouze mělký, nebo mělký a hluboký talíř.Ozdobný podkládací talíř není určen pro jídlo, ale vymezuje místo před hostem. Více neždva talíře najednou se na stůl nedávají. Vzdálenost talíře od okraje stolu je 2 - 3 cm. Polévku v šálku (například bujón) dáváme na podtalířek. Vlevo od talíře patří miskyna salát a na kompot. Příbory pokládáme podle dvou pravidel: na pravou stranu ty pro pravou ruku anaopak (například napravo může přijít i vidlička, která bude používána jako jediný příbork určitému jídlu). Druhým pravidlem je posloupnost příborů podle pořadí jídel - nejblížek talíři jsou příbory, s nimiž budeme jíst nejpozději. Stejně jako počet talířů nepřekročí dva, počet příborů je limitován číslem tři.Je-li jídel více, přidáme další příbory ve chvíli, kdy je jich potřeba. Vidlička se pokládázuby nahoru, lžíce dnem na stůl. Nůž ostřím k talíři. Dezertové příbory se umisťují nadtalířem, rukojetí na tu stranu, kterou rukou budeme jíst. Patří sem moučníková lžička,moučníková vidlička, dezertní nůž a vidlička, může být i kávová lžička. Papírový ubrousek složený do trojúhelníku se dává pod vidličku, plátěný,jednoduše přeložený ubrousek vlevo od vidličky. Na stůl nezapomeňte připravit na kořenky a slánku. Slánek může být víc, tak abykaždý měl k jedné volný přístup. Párátka nejsou povinná. Sklenice na nápoje se umisťují vpravo od talíře, směrem ke středu stolu; nejblížek talíři je ta, která se použije jako první. Je-li sklenic více, mohou se uspořádat dotrojúhelníku. K dekoraci stolu patří kromě květin (ovšem nikoli příliš velkých nebo intenzivněvonících) například svícny se svíčkami, nebo třeba o vánocích zelené větvičky.
  7. 7. Chování u stolu Ke stolu je třeba přijít čistý a upravený. Usedá se bez hluku, ne těsně ke kraji stolu. Po celou dobu jídla jsou ruce nad stolem, nebo lehce položeny na okraji - ovšem bez loktů. Paže jsou při těle, při jídle se používá pouze dolní části horních končetin. Hlava je volně skloněna, sousta se donášejí k ústům, nikoli naopak. Lžíce se drží palcem nahoru a polévka se nabírá směrem k sobě. Lžíce senevkládá celá do úst, nýbrž jen její užší část, Větší sousta se v polévce krájejílžící, nikdy nožem. Chléb k polévce má být umístěn na malém talířku vlevo odtalíře, sousta se levou rukou odlamují a vkládají přímo do úst. Lžíce se podojedení ukládá do talíře rukojetí vpravo. Nůž a vidličku držíme za horní část rukojeti s koncem opřeným v dlanimezi prostředníkem a palcem, hřbetem vzhůru, šikmo k talíři. Nůž se nemávzdalovat od talíře, vidlička se zvedá k ústům hřbetem nahoru, pokud jínenabíráme sypké potraviny (zeleninu, nudle). Nůž nepatří nejen do polévky, aleani do úst. Důležité je umístění příboru při přerušení jídla a při dojedení (křížení;souběžně). Mlaskání, srkání, hlasité cinkání příborem o talíř, mluvení s plnými ústy ajakákoliv hlučnost jsou u stolu nepřípustné. Chceme-li se v průběhu jídla napít, jetřeba otřít ústa ubrouskem. Přestože se tato nejjednodušší abeceda chování ustolu zdá samozřejmostí, velmi často se setkáváme s porušováním i těchnejprostších pravidel.Menu - pořadí jídel Prvním bodem evropského menu je aperitiv, který povzbuzuje chuť k jídlua jaksi „nabudí“ organismus k ochotnému přijímání potravy.Pro zásadní odpůrce alkoholických nápojů může tuto roli sehrát studený vývarnebo ovocná šťáva. O aperitivu musí rozhodnout hostitel. Studený předkrm se podává před polévkou, teplý předkrm po polévce.V delším jídelníčku následuje po polévce (nebo po teplém předkrmu) ryba, po nípak jeden nebo několik hlavních chodů. Ke sladkému moučníku si můžeme dát šampaňské. Úplnost správné tabuledoplňují sýry a ovoce. K závěrečné kávě se podává digestiv (opět jako aperitiv pro dobrétrávení), jímž je klasicky koňak, sladký likér nebo sladký vermut.
  8. 8. Zasedací pořádek Pozveme-li hosty, měli bychom vědět, jak je u stolu usadit. Hostitelka ahostitel sedí naproti sobě, buď u užších částí stolu, nebo uprostřed širších. Čestnémísto je pro muže po pravé ruce hostitelky, pro ženu po pravé ruce hostitele(jímž může být v nepřítomnosti otcově i syn). Usazování hostů u stolu je vůbec kousek značně náročný, protože hostitelmusí dbát o mnoho dalších okolnosti. Střídavě by měli sedět dámy a páni. Přiobchodním jednání se nesmí zapomínat na jeho účel a je třeba umožnit těm, kdospolu mají co k projednání, aby mohli být v kontaktu již během jídla. Zasedací pořádek musí být samozřejmě promyšlen předem, abynedocházelo k trapným situacím. Nejjednodušším způsobem je uvést hosty kestolu a nabídnout jim židli. Při početnější společnosti se dávají kartičky se jmény(případně s jídelním lístkem) nad talíř, při velmi slavnostních příležitostechdostává pán plánek stolu s určením svého místa i se jménem dámy, kterou máke stolu uvést. Kromě toho je zasedací pořádek vyvěšen. Určíme-li si společenskou důležitost hostů, pak při vytváření zasedacíhopořádku postupujeme podle tohoto schématu. Nejčestnější místo (v čele stoluproti dveřím) patří hostitelce, proti ní sedí hostitel. Po pravé ruce hostitelkyusedá pán číslo jedna, po levé ruce pán číslo dvě. Po pravé ruce hostitele dámačíslo jedna, po levé ruce dáma číslo dvě. l další v pořadí jsou řazeni tímtokřížovým způsobem. Ke stolu usedá nejdřív hostitelka, páni čekají, až se usadí dámy. Přioficiálních příležitostech je povinností každého pána nejprve doprovodit „svou“(přidělenou) dámu k jejímu místu u stolu. Nápoje se podávají zprava a sklenice se nalévají na stole. Nalévat simohou i hosté sami, přičemž páni obsluhují dámy. Minerálky se dávají na stůlv lahvích, víno buď v lahvích anebo v karafách či skleněných džbáncích.
  9. 9. SPOLEČENSKÉ AKCEHost a hostitelRole hostitele, ale také hosta, mají svá pravidla. ● Přijít na návštěvu neohlášen je nezpůsob a nevychovanost. ● Návštěvě by mělo vždy předcházet buď pozvání, nebo ohlášení. ● Hostitel je povinen přivítat a přijmout návštěvu vždy. ● l na neohlášeného hosta se vlídně usmívá, základem zdvořilosti je sebeovládání. Neprohřeší se ovšem proti společenským pravidlům, když po chvíli vysvětlí situaci, případně dohodne jiný termín návštěvy a hosta vyprovodí. Nebrání-li tomu závažné okolnosti, pohostí i nezvaného hosta. ● Hosta vítáme již ve dveřích stiskem ruky. Otevře-li někdo jiný, než hostitel nebo hostitelka, je povinností hosta představit se a vysvětlit účel návštěvy. ● Hosta nenutíme přezouvat se do bačkor. Ovšem ohleduplný host, který právě prošel zabláceným sídlištěm, si zuje boty sám. Nikoli v chodbě domu, ale v předsíni. Nejen proto, že by mohl boty někdo ukrást. ● Host by měl přijít s dárkem, stačí maličkost, pro ženu nejlépe květy. ● Do místnosti vstupuje host první, na dveře neklepe. Uvádíme-li do bytu větší společnost, platí pravidlo společenské významnosti. ● Poslední z žen jde hostitelka, následují ji pánové, hostitel průvod uzavírá. ● Návštěvě nabídneme místa, nejprve usedají dámy, hostitelka a hostitel nakonec. ● Pohoštění nevnucujeme návštěvě ihned po příchodu. Také hned neodbíháme, abychom je připravili. ● Teprve po navození patřičné atmosféry se věnujeme gastronomickým požitkům. ● Jsme-li k obědu či večeři při návštěvě pozváni neočekávaně, můžeme přijmout. (Ale zvážíme, zda pozvání není pouze vynucené okolnostmi, zda svou přítomností nenarušujeme běžný chod rodinného života). Nenecháme se v žádném případě přemlouvat, a jestliže odmítneme, okamžitě odejdeme. ● Dobu trvání návštěvy nelze jednoznačné určit. Měla by se vyhnout extrémům. ● Hostitel je povinen zajistit hostovi pohodlí a příjemné prostředí. ● Při odchodu hostitel pomůže návštěvě do kabátů a doprovodí ji ke dveřím. Vzájemný stisk ruky a slova rozloučení jsou definitivním signálem k odchodu. ● Dveře si host otevírá sám. ● Ke všem hostům se chováme stejně zdvořile. ● Je dobré si připomenout, že slušným zvykem je návštěvu oplatit. ● Host neděkuje za pohoštění, ale za příjemně strávený čas.
  10. 10. RECEPCEje nejrozšířenější formou vyššího společenského styku,může ji pořádat jak společenská organizace, tak soukromník. Slovo recepce obecně znamená příjem.Podstatou všech forem recepcí je tedy pozvání a přijetí hostů hostitelem,odehrává se vestoje. Hostitel buď přivítá každého hosta zvlášť při příchodu, nebo všechnyspolečně přípitkem. Hosté jsou zváni pozvánkami.Obvykle je na pozvánce uvedeno, zdali je určena pouze vám nebo i vašípartnerce (partnerovi). Obecně platí, přijímá-li hostitel s manželkou, může sihost přivést partnerku. Někdy je na pozvánce uvedeno, jaký oblek je požadován.Není-li tomu tak, řídíte se především podle denní doby, vždy však musí jít ooblečení společenské; u partnerů musí míra slavnostnosti oděvukorespondovat.Dopoledne se pořádají recepce jen zcela výjimečně, obvykle navazují na dalšíakce (otevření výstavy, veletrhu, apod.). Není-li pozvánkou určeno jinak, mohoujít ženy na dopolední recepci i v pestřejších šatech, muži ve světlejším obleku.V poledne může mít recepce formu banketu nebo bufet - diner, nebo i číše vína.Po 17. hodině jsou recepce pořádány nejčastěji. Mohou mít formu cocktailu,routu atd. Odpoledne volí muži tmavší oblek, pro ženy je ideální kostým nebo tzv.coktailové šaty.Večer se pořádají nejslavnostnější recepce.Ty, které začínají až po 22. hodině, navazují obvykle na slavnostní banket,určený pro omezenější kruh hostí. Podle formy večerní recepce volíme oblek, propány je minimálně tmavý oblek povinností.
  11. 11. BANKETneboli hostina, jedná se o „slavnostní večeři na počest...“V hierarchii náročnosti, obřadnosti a slavnostnosti recepcí má nárok na nejvyššíocenění ta, jejíž součástí je banket, neboli hostina.Stolování probíhá u prostřené tabule.Zasedací pořádek u stolu má být předem určen. Čestné místo v čele jevyhrazeno nejvýznamnějšímu hostu, naproti sedí hostitel. Místa dam a pánů sestřídají, manželé by neměli sedět vedle sebe. Smíme hovořit pouze se svýmisousedy, přes stůl je to možné jedině tehdy, osloví-li nás významná osoba.Přípitky zahajuje hostitel. Je-li přípitek adresován konkrétnímu hostu (obvyklenejvýznamnějšímu), host přípitek opětuje.Pořadí jídel a nápojů je pevně určeno, obsluhují číšníci.Klasické menu se obvykle skládá z předkrmu, polévky, dvou masitých jídels přílohou servírovaných po sobě (host si mezi nimi nevybírá), moučníků, sýrů,ovoce a kávy.Aperitiv se podává ještě před zasednutím ke stolu.Kouřit je dovoleno až při kávě.S obsluhujícím personálem zásadně nehovoříme. U banketu mají být pořadí jídel,nápojů i péče o hosta natolik promyšleny, že jakákoli domluva s personálem bymohla být pokládána za nepřímou výtku hostiteli.Společenský oblek až frak u mužů a ženy obvykle v malé nebo velké toaletě.RAUT A KOKTEJLRaut umožňuje přijetí až několika stovek hostů. Jsou připraveny bufetovéstoly s mísami pohoštění - jídla studená i teplá. K dispozici jsou příbory a talíře,nápoje. Každý host se obsluhuje sám.Zahájení se omezuje pouze na přípitek (ani ten není nutný). Hosté se volněpohybují po místnosti, mohou se bavit s kýmkoli. Poměrně volná pravidla routuumožňují seznámit se a konverzovat s velkým počtem hostů.Koktejl se v mnohém podobá rautu. Nápoje a jídla také konzumujeme vestoje.Nabízí nám je ale obsluhující personál. Příbory k dispozici nejsou.Ke koktejlu totiž patří pohoštění ve formě chlebíčků, chuťovek, apod.Koktejl není soustředěn na gastronomické požitky, ale na společenskou aktivitu.Je nejvhodnější příležitostí k navazování společenských kontaktů.Netrvá dlouho, obvykle dvě hodiny. Pro hosty není závazný čas zahájení a mohoui kdykoli odcházet; zdržet by se však měli alespoň dvacet minut.Obvykle se odehrává mezi 18. a 20. hodinou.
  12. 12. ČÍŠE VÍNAČíše vína může být uspořádána v kteroukoli denní dobu.Organizačně jde o nejjednodušší formu recepce.Podává se podobné pohoštění jako u koktejlu, z nápojů především šampaňské.Host by se měl zdržet maximálně třicet minut. Často se zapisuje do podpisovéknihy, aby podal důkaz své přítomnosti. Přítomnost sama je smyslem číše vína.Takovéto setkání se obvykle pořádá u příležitosti blahopřání k státním svátkům apřijetí na oficiálních místech. Je možnou tečkou za podpisem dohod a smluv.Hosté jsou zváni z titulu své funkce, je tedy nevhodné brát manželku čipartnerku.BUFFET-LUNCH, BUFFET-DINNERBuffet lunch a buffet dinner jsou obdobou oběda či večeře.Nabídku pohoštění tvoří především teplá jídla, ale hosté se obslouží u bufetovýchstolů sami. Prostřené jídelní stoly jsou umístěny v několika místnostech,.Smyslemtohoto typu recepce je poskytnout poměrně velkorysé pohoštění většímu počtulidí. Hosté si vybírají pokrmy podle vlastního vkusu a chuti, zasedají ke stolům,kde stolují pochopitelné dle všech pravidel vyšší společenské etikety. Nápoji jeobslouží číšníci. Právě tak jako u banketu, neměli by si manželé sedat vedle sebe. Na závěrobědu či večeře by měli být hosté pozváni do větší místnosti či na terasu nakávu.PARTY, GARDEN PARTYParty je neformální setkání, obvykle se skupinou přátel, při kterém není nutnéuplatňovat přísná pravidla etikety. Koná se obvykle večer, důvodem může býtoslava narozenin, představení nového bytu atd.Pozvání je buď ústní, telefonem nebo e-mailemOblečení je neformální, podle prostředí a doby konáníPro garden party je typické, že je pořádána pod širým nebem. Co se týče obsluhymůže mít formu bufet-dinner nebo koktejluV anglosaských zemích je to velmi oblíbený způsob, jak přijímat hosty.Zahrada je obvykle prostornější než rezidence. Jde-li o recepci, pak je obvykléatraktivní večerní osvětlení, případné umělecký program.Pánové se dostavují ve smokingu a dámy ve večerních toaletách.
  13. 13. PLESvrcholná večerní společenská událostPles pořádají firmy, školy, spolky, úřady a podle toho se liší svou honosností aformálností.Na ples nemusíme přijít přesně v čase, kdy začíná, ale před předtančením,kterým je obvykle ples zahájen.Muži použijí buď smoking nebo černý oblek, ženy si mohou vzít velkou večerníróbu. Šaty mohou být bez ramínek, v délce ke kotníkům, vhodný je dekolt,materiály jsou lesklé, třpytivé, efektní. Povinné jsou punčochy, boty na vysokémpodpatku – lodičky, páskové boty.Efektnější šperky, těžší parfémy a také rukavičky.

×