LÁSKYPLNÉ SEXY KECY
Michal Zachar
V čem se podobají sexualita a práce...?
Tak jdeme na to, zahajíli jsme sexuální osvětu z...
Život a sex jsou arénami plnými možností a prostorem pro své skutečné sebevyjádření. Zatím
jsem dnes pochopil, že sexualit...
Tento pokus se udál na půdě ruské Akademie Věd a je možné jej kdykoliv zopakovat. Jinými
slovy my lidé máme přímý vliv na ...
Vyrovnáme se s tím stresem, přelidněností, ztrátou soukromí a nezávislostí, že přetvoříme své
chování - budeme kontrolovat...
Říkáte-li si, jak se jmenuje úchylka popisující milování se s kameny, tak to nevím. Za to vím,
jak se v mnoha českých i sv...
Postavit ten pravěký kalendář nebo co to bylo, napadla o nás regenerační centrum atp., prostě
to bylo asi namáhavé. Většin...
Praktikovat milující laskavost k sobě samým je patrně nejlepší způsob, jak rozptýlit temnotu
nevědomosti v těchto nelehkýc...
Z mé vlastní praxe bývalého vedoucího turistického oddílu (věk dětí byl 9 - 17). Někdy vás
prostě příroda přemachruje a zm...
Jsou to aspekty vaší pravé přirozenosti, která je obvykle zastíněna vaší myslí. I v
„normálních" závislých vztazích mohou ...
Každý jsme něčím, každému vyhovuje jiná role. Někdo je mnichem, buddhistou, mágem,
mudrcem, filozofem nebo elektrikářem, e...
Naše láska by nám měla dát svobodu k tomu uskutečnit náš osobní růst a vývoj. Na rozdíl od
andělů, kterým prý bylo vše dán...
Naše touha mít a vlastnit je to, co nás zabíjí. Mít lásku? Copak to není dost slyšet, jak to
spojení slov drhne? Zabíjí na...
Zneužívání sexu
Většina z nás žije svůj život jako idiot. Jako mechanická figurka vykonává série nacvičených
pokynů, které...
sexu znamená špatné působení sexuálního energetického centra prostřednictvím jiných center
(hlava = rozum, hruď = emoce a ...
Láskyplné sexy kecy
Láskyplné sexy kecy
Láskyplné sexy kecy
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×

Láskyplné sexy kecy

624

Published on

Právě teď máte možnost volby - otevíráte se tak mocně a bez hranic, že vnímáte vše projevené? Nabízíte svou zranitelnou a přesto nezničitelnou lásku s každým svým dechem, v každičkém okamžiku, dokonce i když jste zraněni a bolest vás rve na kusy? Nebo ze strachu stále ochraňujete hlubiny svého srdce a vyčkáváte?

Published in: Education
0 Comments
1 Like
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

No Downloads
Views
Total Views
624
On Slideshare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
0
Actions
Shares
0
Downloads
5
Comments
0
Likes
1
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

Láskyplné sexy kecy

  1. 1. LÁSKYPLNÉ SEXY KECY Michal Zachar V čem se podobají sexualita a práce...? Tak jdeme na to, zahajíli jsme sexuální osvětu zase trochu jinak a teď to najednou bylo něco úplně jiného, padly první zábrany, první otázky a teďka se v bříšku objevuje první křeč...a taky si tady možná poprvé v životě drbeme hlavu. Tu svoji. Chápeme-li den jako náš posvátný prostor, který můžeme využít k tomu, aby se něco stalo, stalo se cokoliv a my můžeme skvěle využít pro svou kreativitu. Tak dnes pro svou sexualitu. My vtiskáváme své sdělení svým dnům a tak je tvarujeme. A dny vstupují do nás. V moderním pojetí života nás možná všechny více děsí, jakou klecí se nám stal den, klecí v níž člověk ztrácí elán, a sílu. Přirovnávám to proto k práci. Zkuste si místo slova práce dosadit slovo sex a sexualita. Obzvláště v práci jsme jako v kleci. V mnoha případech tam trávíme čas (skoro všechen) a děláme práci, při nemůžeme použít svůj cit a tvořivost. Většina pracuje pro někoho jiného a při své práci spotřebuje hodně energie. Skoro všechnu. Unavení a frustrovaní se vracíme navečer domu, kde už nemáme sílu na to, aby jsme se zabývali pocity, myšlenkami a touhami, které jsme sice celý den měli, ale které jsme celý den odsouvali. Většina z nás pracuje, aby přežila. Potřebujeme práci - a nemáme na výběr. Ti, kdo pracují, jsou často v zajetí monotónnosti. Den se podobá jak vejce vejci. Naše práce je mnohdy víceméně anonymní a chce se po nás jen jediné - naše energie. Celý den pracujeme, pak příjdeme domu a pracujeme a stejně si na nás nikdo nevzpomene. Máme často pocit, že jakkoliv je naše práce žádaná, děláme ji v podstatě mechanicky a nikdo ji v podstatě neocení. Ale taková by sexualita být neměla. A práce vůbec ne. Copyright © 2012 eBookEater.cz 3
  2. 2. Život a sex jsou arénami plnými možností a prostorem pro své skutečné sebevyjádření. Zatím jsem dnes pochopil, že sexualita ovlivňuje můj život víc než jsem čekal a je na mě zda-li chci žít v klišé a nebo jako originál. Jako na tom videu zde dole...ani jedno není toto video lepší než to druhé, je to v podstatě stejné a jen na mně záleží, jaký tomu dám prostor...tak zatím, jdu na další pokračování našeho sexu. Láska, sex a kvantová fyzika Století, co bylo, bylo plné objevů. V roce 1947 svitky od mrtvého moře; nasledoval objev šroubovice DNA a nakonec se nám miniaturizovali mikročipy. Něco přišlo tak rychle, že jsme ani nestačily registrovat, jak se produkt vyvíjí a najednou byl nahrazen, pro nás něčím úplně neznámým. I naše lidské vztahy se stali méně lidskými. Spíše se podobají zboží ve formě B2B. Dáš - dostaneš. Náš svět plný relativit nám neposkytuje mnoho jistot a ani naše vztahy ne. Kvantová fyzika je fyzikou proměnných a nových možností a i my se podle toho chováme. Konec století od r. 1993 do roku 2000 přinesl řadů pokusů, které v podstatě definovaly nové paradigma, jenž můžeme vztáhnout i na sexualitu a lásku. A nejen je, mění podstatu naší zatím definované reality. Jistě všichni známe tvrzení, nedá-li se něco změřit, že to neexistuje. I proto zde uvádím dosud vžitý názor, že to co je od sebe oddělené, např. dvě lidské bytosti, pak nemá jedno na druhé vliv. Neexistuje mezi nimi žádné spojení. Od roku 1995 to díky práci Vladimira Poponina (Rusko) a Dr. Clevera Backstera (USA) již neplatí. V práci pana Poponina byla provedena série laboratorních pokusů, kde byla dávána dohromady živá DNA a fotony ve válci, kde bylo vytvořeno vákuum. Výsledky? DNA - tedy látka z níž je tvořeno naše tělo, má přímý vliv na kvantový materiál, z nejž je vytvořen náš svět. A co více, po působení živé hmoty na fotony, a jejím vynětí z pokusné místnosti reagovaly fotony jinak, než se čekalo. Zůstaly totiž uspořádány tak, jako by živá hmota byla stále ve válci. Resumé? 1. Existuje druh energie, o kterém jsme neměli nikdo ani tušení. 2. Buňky ovlivňují látku právě touto energií. Copyright © 2012 eBookEater.cz 4
  3. 3. Tento pokus se udál na půdě ruské Akademie Věd a je možné jej kdykoliv zopakovat. Jinými slovy my lidé máme přímý vliv na svět kolem nás, právě tak, jak nám už dlouho sdělovaly posvátné staré knihy a duchovní texty. V USA zase proběhl pokus ohledně tzv. fantomových efektů pro americkou armádu. A prokázal, že emoce mají přímý vliv na fungování buněk v těle. Dobrovolníkovi byla odňata DNA a lokálně napojena v misce na měřící elektrické přístroje. Ta byla umístěna nejprve od dobrovolníka na vzdálenost desítek metrů a v následných pokusech až na 600 km. Onen dobrovolník byl vystaven sérií obrazů z videa, kde byly ostře zobrazovány nefalšované lidské emoce. Když dárce vykazoval propady a vrcholy, to samé a to synchronně bylo naměřeno na jeho DNA v misce. Čas mezi dárcovým prožitkem a reakcí buňky byl měřen atomovými hodinami V Coloradu. Při každém pokusu se časový posun rovnal nule, jednalo se o simultánní efekt. Měl-li dárce nějakou emoci, jeho DNA reagovala jakoby byla s jeho tělem spojena. Výsledek? 1. Mezi živými buňkami existuje dosud nepoznaná forma energie. 2. Buňky spolu prostřednictvím tohoto energetického pole komunikují. 3. Lidská emoce má přímý vliv na živou DNA. 4. Vzdálenost nemá na výsledek žádný vliv. Nebereme teď vůbec do úvahy např. transplantace. Co třeba obyčejný dotyk? Kolikrát denně se někoho dotkneme? Podáme mu ruku? Pokaždé na dotyčném ulpí naše kožní buňky. Tedy naše DNA. A co teprve lidská sexualita, kdy naše buňky jdou pomocí slinného systému ústy a pohlavními orgány do těla druhého v takové míře, že se těžko dá vyloučit to, že by se nesmíchali? Jaké je to vlastně - milovat se? Když ten druhý tím, na co při tom myslí a tím, co cítí může vědomě i nevědomě ovlivnit kvalitu našeho života, ne-li život sám? To si budeme v následujících letech muset pořádně promyslet a hlavně prožít. Nahá opice Na konci 17. století bylo na zemi 500.000 lidí. Teď je nás několik miliard. Pokud nezpomalí tempo růstu bude nás za 260 let 400 miliard nahých opic. Jinak, na každém kousku země bude taková hustota lidí jako je teď v našich hlavních městech. Není to radostná perspektiva. Zvláště, když si uvědomíme, že jsme jenom biologický fenomén. Přes velkolepé myšlenky a nabubřelou ješitnost jsme stále nenápadní živočichové podrobení všem základním zákonům živočišného chování. než však dojde k tomu, co píšu porušíme si právě ty biologické zákony, jež ovládají naši přirozenost, že se jako vládnoucí druh zhroutíme. Trpíme podivným velikášstvím, které nám namlouvá, že se to nikdy nemůže stát. Že stojíme mimo okruh působení biologických zákonů. V minulosti vyhynulo tolik zajímavých druhů a ani my nebudeme výjimkou. Pokud nenahlédneme pod povrch našeho života. Je nejvyšší čas minci obrátit. A ukázat si i její rub. Protože jsme tak mocní a bohatí na rozdíl od zvířat, jsme i citliví na svoje zbohatnutí a na svůj původ a tedy i na svou minulost. Jsme totiž neustále v nebezpečí, že ji zradíme. Jsme i možná optimisté. Copyright © 2012 eBookEater.cz 5
  4. 4. Vyrovnáme se s tím stresem, přelidněností, ztrátou soukromí a nezávislostí, že přetvoříme své chování - budeme kontrolovat své agresivní a teritoriální pudy, sexuální podněty, ale i rodičovské sklony a že pudům přidáme konečně i svou inteligenci. Mám za to, že je to nesmysl. Naše drsná přirozená živočišnost nám to nikdy nedovolí. Ovšemže se můžeme přizpůsobit. Ale naše přizpůsobivost má své hranice za které jít nemůžeme. Až pokud své hranice důkladně poznáme a jestliže je budeme respektovat, pak budeme mít naději, že přežijeme. Větší než žádnou. Neznamená to naivní návrat k přírodě. Znamená to prostě, že bychom měli přizpůsobovat svůj inteligentní pokrok požadavkům chování. Musíme se zdokonalovat spíše v KVALITĚ LIDÍ než v kvantitě. Jestliže tak neučiníme s LÁSKOU, budou se naše potlačované biologické pudy stále upevňovat, až se celá přehrada života protrhne a celou naši pracně vybudovanou existenci odplaví povodeň. Ta poslední. Kamenná nevěra? Aneb o kamenných řadách v Kounově Jsem heterosexuál. To za prvé. Za druhé nechci změnit orientaci. Za třetí mě to vážně štve. Že nejsou chlapi. Proč o tom píšu? Ani nevím. Dneska jsem s přáteli vyšlápnul na Kounovské kamenné řady. Asi při pohledu na ta dlouhé řady kamenů ležících jeden za druhým a generujícím obrovskou energii jsem si to uvědomil. Vše bylo tiché a nehybné. V lese ani noha, jen my a mračené příšeří. Co po nás ty ženy vlastně chtějí? Abysme leželi jako ty šutry bez hnutí v řadě? Dávali energii? Byli středem vesmíru? No pokud si myslíte milé dámy, že my chlapi někdy mentálně a emočně dospějeme do takového stavu, že nám vše vysvětlíte svou "mužskou" logikou, tak jste vedle jedle. Chlapi jedou z infantility rovnou do senility. Věčně se s námi musí jako dětmi. No a protože je jako každé malé dítě fascinováno především samo sebou a druhé nevnímá, nečekejte krucipísek, že my chlapi přijdeme na to jak vás milovat, aby to bylo ještě řekněme rozkošné. Copyright © 2012 eBookEater.cz 6
  5. 5. Říkáte-li si, jak se jmenuje úchylka popisující milování se s kameny, tak to nevím. Za to vím, jak se v mnoha českých i světových domácnostech vrší hromady šutrů. Chceme v partnerovi tu pevnost a vztah. Jo a jednu babu jsem viděla, jak si z lesa vezla menhir. Na zahrádku. Asi 1,5 metru. Manželovi její vzkaz nikdy nedošel. My na to, co vy samice chcete prostě nepřijdeme. Basta. Zkuste si jen tak přijmout odpovědnost za své potřeby a neházejte to na nás, stejně tak byste na dítě taky neházely žádnou odpovědnost. Já i muj kamarád David jsme si dneska připravili každý mapku pochodu. On ji nechal na stole doma, ja pak u něj v autě. Došli jsme a našli jsme, co jsme chtěli. Ale ne tím, že bysme si to vysvětlili!!! Názorností a pak tady zabrala Zuzka, naše kamarádka, jdoucí s námi. Řekla moc důležitou větu. Já vám věřím, že tu cestu najdete. Jako kdybyste nám v hlavě zapojili prehistorický kompas. Jeden pohled a druhým už se velelo - tudy. Prostě, když nás budete milé dámy negativně motivovat, je v tom cosi ujetého, řekněme si to otevřeně. Stál jsem po prohlídce šutrů v lese až pak na konci na posledním a největším menhiru mimo všechny řady. Jmenuje se Gibon. Přišla sem taková malá copatá a "loztomilá". Zabili byste jí, co se naviváděla, aby na sebe strhla pozornost celé rodiny, jenž ji přehlížela. Pak přišla k místu, kde nevěděla, co si sním má počít a ztichla. Kámen ji věnoval svou lásku a pozornost. Ten okamžik intimity jsem zachytil na fotografii. V tom jsem si uvědomil, že intimitu s námi většina žen vůbec nepěstuje. Něhu vy ženy jen předstíráte, stejně jako my muži předehru. Copyright © 2012 eBookEater.cz 7
  6. 6. Postavit ten pravěký kalendář nebo co to bylo, napadla o nás regenerační centrum atp., prostě to bylo asi namáhavé. Většina lidí ve svém vztahu podléhá klamu zvanému úsilí. Usiluji se tě milovat. My se pak začneme bát, že musíme podat výkon. "Prd musíme, umřít musíme, to je to jediný, co musíme předsedo," křičel děda na předsedu JZD, když nám přišli sebrat naše koně v dobách kolektivizace vesnic. Kdy mi, která žena dala ve svém náručí možnost být bezbranným? Pořád courajíc někam do daleka, ulétavající mimo vesmír, proudící kanálem energiií. Tak sem vám tam tak seděl a říkal jsem si, no a teď nám asi tak půl planety bloudí tiše a pozitivně ve vesmíru, místo aby sedělo na prdeli na zemi a milovalo se zde i se svými muži či ženami. Jenže to bysme se museli změnit. A až teprve potom se může změnit i to ostatní. V nás, našich vztazích, životech, dětech i zemi. Je to všechno o tom, přiznat si, že chcete MÍT svého muže (ženu) a nebo ho chcete opravdu milovat? Stejně jsem si zrovna já, trochu zamiloval kounovské kameny. Snad mi to přítelkyně odpustí. Tuhle kamennou nevěru. Copyright © 2012 eBookEater.cz 8
  7. 7. Praktikovat milující laskavost k sobě samým je patrně nejlepší způsob, jak rozptýlit temnotu nevědomosti v těchto nelehkých časech. Je kolem tolik zlosti a tím i tolik odporu k životu. Kamenné kounovské řady mě naučily, jak milovat jednoduše. Bez odporu. Asi už je načase se nad tím vším trochu zamyslet a začít probouzet naší milující laskavost. Stejně jako ji v nás a ve mně probudily milující kounovské kameny. Stavte se tu, budou vás taky milovat. Když nám do všeho povídají všichni ostatní... Za několik dnů začne nový kurz v naší škole 3AVL o sexualitě. Jde o kurz nazvaný pracovně DOTYKY. Sám patřím mezi tzv. "nedomazlené děti", které si svou potřebu se dotknout následně kompenzují činností v oborech, kde je tato činnost povolena a tolerována, např. služby péče o tělo. O ducha taky, ale tam se dotýkáme jinak, nicméně principy tužeb jsou stále stejné. Postupně člověk ve svém životě zjišťuje, že sexualita je jeho nedílnou součástí. A přichází to relativně brzy. Někdy mezi sedmým rokem, a trvá nejméně celou tu etapu vývoje člověka, jenž se dá počítat v sedmiletích. Tedy do věku 14 let. Skoro 14 let jsem vedl turistický oddíl právě s těmito dětmi. Je to vše pouze jakási příprava. Když dítě začíná se svou sexualitou, rodiče se nejvíce vměšují, protože jim do toho prostě jejich rodiče taky nějak vkládali své připomínky a komentáře. "A ten tvůj kluk se mi nelíbí" atp. Skoro všechny děti s námi jezdily i proto, aby z područí toho rodičovského diktátu utekly. Ne jenom, ale i. My známe jen to samé co nám bylo děláno, a to doslova od věků. V podstatě až během posledních 20 - 30 let se vhled společnosti a její role v pohlavním dospívaní mladých změnila, i když jen v některých zemích. Společenské systémy různého stupně nedovolovaly přípravu na sexualitu. Protože se lidem, kteří se dokáží svobodně a uvolněně oddávat sexu - a tím pádem vědí, o čem je život - špatně vládne, vštípila se jim do mysli utkvělá představa, že podpisem manželské smlouvy se už nikdy v životě nesmějí podívat, natož setkávat (a nedej Bůh pohlavně) s nikým jiným. Známe jen to, co bylo děláno jim, a tak jednoduše v tomto jednání pokračujeme i vůči svým dětem. Copyright © 2012 eBookEater.cz 9
  8. 8. Z mé vlastní praxe bývalého vedoucího turistického oddílu (věk dětí byl 9 - 17). Někdy vás prostě příroda přemachruje a zmoknete. Pamatuji se, jak jednou, když jsme s oddílem promokli na kost v horách, nezbylo než děti usušit v jedné chatě v jedné místnosti, a samozřejmě pod dekami se pak rozběhla diskuse na témata, která byla tak trochu zahřívací. Pro nás to bylo štěstí a následně i sranda. Děti se po příjezdu domů s tímto zážitkem, jak jsme unikli horské bouřce a následné mačkanici v místnosti pro dva, kde nás bylo skoro 30, samozřejmě pochlubily. A já jsem pak po udání dvou "matek" musel policii vysvětlovat, že jsem děti nenutil se svlékat a jen svědectví boudaře a jeho ženy mě zachránilo před trestnicí. Rozdělujeme děti podle pohlaví namísto toho, abychom si je učili hrou k vnímání - spojením jejich rolí při tvorbě jejich sexuality a tím i života ve vztahu. Hrou. A potom, když se zvedne opona a následně se začne drama života, jsme nepřipraveni a v podstatě všichni jen doplácíme na tu neochotu vidět věci takové, jaké jsou. Opona života, která z nás dělá jen dva odlišné druhy zvířátek. Na hraní. Koho a pro co? Na to si odpovězte každý sám. Děti jsou dnes utlačovány námi rodiči a potlačovány do starých, a už dost přežitých rolí. Narodil jsem se ze sexu. Žiju ještě trochu sexem (:)), a i moje děti se narodily ze sexu. Tak proč je kolem toho proboha tolik povyku? Bez tzv. chytrých představ nás kolem, kteří přeci víme, co je špatně a co je dobře, ne? Protože skoro všem nám nedovolovala společnost kolem nás, včetně naší vlastní rodiny, vyrůstat úplně svobodně a přirozeně. A proto máme my všichni v tzv. dospělosti problémy s přirozením. Jsou láska, radost a klid emoce? Láska a radost jsou neoddělitelné od vašeho přirozeného stavu vnitřní spojitosti s Bytím. Okamžiky lásky, radosti a hlubokého klidu přicházejí, kdykoli dojde k přerušení myšlenkového proudu. U většiny lidí k tomu dochází jen málokdy a náhodně, v okamžicích ohromení, jež někdy vyvolá nepopsatelná krása, extrémní tělesná námaha nebo velké nebezpečí. V takových okamžicích cítíme hluboký vnitřní klid. A s ním přichází intenzivní radost, láska a pohoda. Tyto okamžiky jsou obvykle velmi krátké, neboť naše mysl rychle obnoví svou hlučnou aktivitu, které říkáme myšlení. Trvalé radosti, lásky a pohody dosáhnete teprve tehdy, až se osvobodíte od nadvlády své mysli. Radost, láska a pohoda však nejsou emoce, neboť existují na mnohem hlubší úrovni. Takže si nejdřív musíte být plně vědomi svých emocí, než budete schopni vnímat to, co je za nimi. Emoce znamená doslova „vyrušení". Slovo emoce pochází z latinského emovere, což znamená „vyrušit". Láska, radost a klid jsou hluboké stavy Bytí či spíš tři aspekty stavu vnitřní spojitosti s Bytím. Jako takové nemají žádný protiklad. To proto, že vznikají za hranicemi mysli. Naopak emoce, které jsou součástí naší dualistické mysli, podléhají zákonu protikladů. To znamená, že nemůže být něco dobrého bez něčeho špatného. Takže v neosvíceném stavu ztotožnění s vlastní myslí nazýváte radostí to, co je příjemným, ale přechodným aspektem ustavičně se měnícího cyklu bolesti a potěšení. Potěšení vždy nacházíte v něčem mimo vás, kdežto radost vzniká ve vašem nitru. To, co vám dnes působí potěšení, vám zítra způsobí bolest. A to, čemu říkáte láska, může být na chvíli příjemné a vzrušující, ale ve skutečnosti je to stav extrémní závislosti, který se každou chvíli může změnit ve svůj opak. Mnoho „milostných" vztahů osciluje mezi „láskou" a nenávistí. Opravdová láska vás nenutí trpět. Jak by to bylo možné? Nikdy se náhle nemění v nenávist, stejně jako se radost nemění v bolest. Jak už jsem řekl, okamžiky skutečné lásky, skutečné radosti a hluboké pohody můžete prožít i předtím, než dosáhnete osvícení - než se osvobodíte od své mysli. Copyright © 2012 eBookEater.cz 10
  9. 9. Jsou to aspekty vaší pravé přirozenosti, která je obvykle zastíněna vaší myslí. I v „normálních" závislých vztazích mohou existovat okamžiky, kdy si uvědomujete přítomnost něčeho opravdového a nezničitelného. Tyto okamžiky jsou přechodné a obvykle jsou velmi rychle přehlušeny aktivitou vaší mysli. Pak máte pocit, že jste ztratili něco vzácného, nebo vás vaše mysl přesvědčí, že to bylo jen zdání. Zdání to však nebylo a nikdy to nemůžete ztratit. Je to součást vaší přirozenosti, kterou mysl může zastínit, ale nikdy ji nemůže zničit. I když je obloha zatažená, slunce nezmizelo - je stále nad mraky. Jak hrajeme divadlo? Celý život hrajeme role, které nám přisoudil někdo jiný. Už od narození jsme vychováváni jak se stavět k životním situacím, jak jednat, na co si dávat pozor. Rodiče se nás snaží připravit na pouť životem a jsou rádi, když plníme jejich představy. Stále totiž plníme něčí představy, je v pořádku pokud se ožením, založím rodinu, budu mít děti, dodělám školu. Nad tím se nikdo nepozastaví, očekává se to, vždyť se tak přece chová každý. A když si najdeme životního partnera, nasazujeme si další masku, aby nás viděl přes růžové brýle, co kdyby nás za naše nedostatky přestal mít rád? A tak zase hrajeme další z rolí, kterou jsme si vytvořili, stále dokola, celý život. Na konci života pak máme pocit, že jsme to ani nebyli my. To jsme nebyli my, to byly jenom naše masky, a představy druhých lidí. Scházíme se občas s přáteli u čaje, povídáme, mlčíme, smějeme se, prostě podle nálady. Minule jsem si uvědomil zvláštní věc, že před těmi, kteří jsou mí přátelé, vlastně nemusím hrát žádné své role a ani to od nikoho z nich neočekávám. K tomu naši opravdoví přátelé jsou. K životu bez rolí. Sami za sebe a v sobě. Ale my si je občas (furt) hrajeme nejenom před nimi, hrajeme si je i před sebou. Co si popovídat třeba se stromem, a nebo zazpívat si jenom tak do větru při chůzi na ulici? Ani to nemůžeme, co když nás někdo potká a bude si myslet, že jsme se zbláznili? A zase si hlídáme masku spořádaného a rozumného člověka. Copyright © 2012 eBookEater.cz 11
  10. 10. Každý jsme něčím, každému vyhovuje jiná role. Někdo je mnichem, buddhistou, mágem, mudrcem, filozofem nebo elektrikářem, esoterikem. Já byl čarodějem. Ale proč pořád někým být ??? Proč prostě nezůstat člověkem, který vnímá tenhle krásný svět, dívá se, pozoruje, cítí, dýchá a raduje se. Pokud se cítím mnichem, říkám tím kdo jsem a tak trochu i to, čím nejsem. Být někým ("něčím se musíš stát") je jako omezení. Pokud jsem jenom tím, co je TEĎ, zůstává jenom mé vědomí, vědomí v nekonečném prostoru, ve spojení se světlem, vesmírem, bohem. Často máme v oblibě říkat čím jsme: "Narodil jsem se ve znamení vah, střelce, ryb nebo lva. Chtěl bych se stát dokonalým lvem". Ale k čemu se stávat lvem nebo já nevím čím, stejně tím jenom říkám čím nejsem a tak se stávám jenom dvanáctinou celku. Proč nebýt vším dohromady? Obsáhnou všechna znamení, všechny energie, celý zvěrokruh, celý život, celý vesmír... Další otázka, kterou si můžeme položit: Kdo chce být někým? To naše Já, ego se chce něčím stát, potřebuje něčím být. Potřebuje se zařadit, vymezit aby se neztratilo v nekonečném oceánu vědomí a energie, aby nezemřelo...Já někým být nemusím, už někým jsem. Stačí mi být, tím, kým jsem. Láska je... Možná, že lásku hledáte na neobyčejných místech. Nehostinných. Nevlídných. Poznání toho, že by se mohla nalézat v našem srdci, to přináší i jednomu velkou útěchu.... Jednou z hodnot, které bysme se v lásce či přátelství neměli nikdy vzdávat je naše odlišnost. Někdy se stane, že jeden partner bude mít sklon napodobovat toho druhého. Nebo měnit jeho osobnost k svému obrazu. Může to být sice znamením touhy po splynutí. Ale to taky může být velmi nebezpečné. A destruktivní. Pro láskyplný vztah. Je ironií, že to, co na počátku bylo tím, co přitáhlo dva lidi k sobě a stvořilo jejich vztah, tedy jejich vzájemná odlišnost se po pár letech stane nežádoucí. Po pár letech se mnohdy jeden podobáme druhému jako vejce vejci. U vajec to nevadí. Naopak. Láska nás má osvobozovat, abysme byly úplní a plně sami sebou. Láska není tím, kdo by měl jakkoliv zaujímat jiný postoj. Láska je. A pokud jsme i my láska, nemusíme se vzájemně napodobovat a zametat lásku pod koberec tím, že si dokazujeme cosi, co není dokazování ani hodné. Copyright © 2012 eBookEater.cz 12
  11. 11. Naše láska by nám měla dát svobodu k tomu uskutečnit náš osobní růst a vývoj. Na rozdíl od andělů, kterým prý bylo vše dáno včetně schopnosti oddaně milovat svého Boha, je naše vzpurná lidská myšlenka naší duše tím, kdo nás lásce paradoxně vzdaluje. My jsme lidé a ne andělé a musíme se lásce vzájemně učit. Pořád. Každou vteřinu. A od všech. A máme-li si tedy v lásce zachovat svou odlišnost (a někdy stačí i jen změnit líčení, či šatník), potřebujeme spoustu prostoru. Je zajímavé, že jeden z hebrejských výrazů pro spásu označuje zároveň i prostor. A je jen na nás čím jej vyplníme. A jak řekl Chalíl Džibrán: "Nechť je volný prostor ve vašem společném bytí a větry bytí ať tančí mezi vámi." Objeví se nekonečno... Říkám si jak je to, s tou naší láskou. Pro staré národy prý hrála významnou roli sounáležitost a bezprostřednost. Jedna má kamarádka se o totéž jasně a přesně pokouší. Chce být světlem v životě, chce být tím, co spojuje. A to je možná to, co mě a nás chlapy obecně na vztazích tak irituje. My sice zoufale hledáme nový model světa a vztahů. Jsme ve své ubohé "mužnosti" dost osamělí a ztracení. Jako ve tmě. Zoufale potřebujeme nové a hlavně něžné světlo. V něm by i ta naše duše mohla najít útočiště a to tolik hledané vědomí sounáležitosti. Většina našich ženských protějšků je světlem. A ráda. Ale bohužel pro sebe a i pro nás světlem, které dost často spíše upaluje než osvětluje. Já vím, za těch x-milionů žen upálených jen v Evropě v procesech s čarodějnicemi v středověku si dneska asi nic jiného nezasloužíme. My ale potřebujeme světlo, které ví nebo aspoň tuší o své příbuznosti s temnotou. Na počátku jsem byli dětmi tmy. Naše tělo a tváře bylo utvářeno ve tmě. A narození bylo první cestou do světla. Naše duše žije ve tmě celý život. Ve tmě našeho těla. A každá naše myšlenka je jako křísnutí křemenu o pazourek. Záblesk z tmy našeho bytí. Zázrak utvářející se za našimi zraky. Světlo myšlenky se rodí v temnotě. Každý den končí tmou a začíná světlem a v tomto cyklu jdeme desítky tisíc a miliónů let. A sebe a svou rovnováhu lásky nalezneme tehdy, když se naučíme důvěřovat tomuto rytmu. Chápu tu naši touhu po světle. Volá nás jako slunce svými paprsky, zdroj tepla a barev našeho života. Světlo probouzí duši k životu a pomáhá nám aspoň něco spatřit a uchopit něco z těch posvátných hlubin v nás. Jakmile jsme jako lidé začali hledat smysl života bylo světlo dost blízko jako metafora životní hloubky a věčnosti. A náš intelekt byl najednou plíživě pasován na sídlo onoho božství v nás. Byly to naše myšlenky. Soft revolution of love Můj návrh revoluce spočívá zkusit pochopit rozdíl ve vnímání lásky a tím i celé podstaty lidstva i světa. Pokud jsme krom jiného i my sami z lásky, proč ji furt sháníme a potřebujeme? Vždyť my sami i vše ostatní z ní už jsme! Pokud jsem já sám láskou, tak ji, ale nejenže nemusím shánět, ale ani ji nemusím nikomu dávat! Vždyť my se lidí kolem ani neptáme a rovnou je tou naší láskou znásilňujeme!!! Stáli o to? Ptal se jich vůbec někdo? Máme se vlastně k smrti rádi, že?... Copyright © 2012 eBookEater.cz 13
  12. 12. Naše touha mít a vlastnit je to, co nás zabíjí. Mít lásku? Copak to není dost slyšet, jak to spojení slov drhne? Zabíjí naše životy, naše vztahy, zabíjí vše živé v nás. Jak se tedy propracovat k lásce? K té skutečné, živé, tlukoucí naším srdcem? Stačí tak málo. BÝT LÁSKOU. Být vědomě pozorný k sobě. K svému tělu, pocitům i mysli. Jemně se pozorovat. S láskou se zřít. Zkuste to. Nenuceně. Výkon a úsilí vám pomůže dopravit potravu do úst, ale nedá vám chuť. Dokáže vás udržet v posteli, ale nepřinese vám spánek. Dokáže vás přimět sdělit někomu tajemství, ale ne vytvořit mezi vámi důvěru. Umí vás přimět někomu zalichotit, ale ne ukázat obdiv. Úsilí výkonu dokáže prokazovat službu, ale neumí přinést ani ukázat vaši lásku. A to je kámen úrazu. My malí pošetilí zaslepenci vlastních second hand pocitů (převzatých od druhých, rodina, region, Tv a tzv. idolů) dosahujeme jen tzv. potlačení sebe sama. Svým touhám, které jsou našimi projekcemi říkáme láska. Láska je však skutek porozumění a vidění. Sebe sama. Tady a teď. A přestaňte po ní toužit! To prostě nejde. Toužíte-li po lásce, budete mít strach, že jí nedosáhnete a nebo nenaplníte. Budete mít pocit neustálého neuspokojení a neuspokojení a váš strach zabije právě to, co chcete získat. Vás a vaši lásku ve vás. A tak "láskyplně" rozdáváte strach. A ten nakonec zbyde nejen kolem vás. Nakonec i ve vás. Budete bez lásky, sami, opuštění, ale ctižádostiví, chamtiví a s vlastní gloriolou svatosti. A všichni tito lidé pak klidně jdou a ve všech koutech světa a za všech časů klidně křižují své mesiáše a maitrei. To, co jste vy, je vaše láskyplné tvůrčí vědomí, které rozpouští hloupost, ambice, úzkost, zápas i výhry. A lpění i obavy. Říká se, že muže i ženy přitahuje láskyplná náruč. Vašeho inspirujícího bytí. Ne láskyplného usilovného dělání pro dělání... Kdo z nás miloval, kdy tak, aby upustil ten kámen, který máme od těch Ježíšových dob stále připravený v ruce? Co kdyby ten naproti, nebo támhleta, podívej se jak vypadá, to bude ona, ta naše vina.. A tak si sem tam cvičně hodíme. S láskou. A proto je náš život plný kamení. A rozbitých zrcadel vlastních tváří. Ale z těch střepů se pořád usmívá naše vlastní láska, kterou zaháníme. Jak dlouho ještě? Copyright © 2012 eBookEater.cz 14
  13. 13. Zneužívání sexu Většina z nás žije svůj život jako idiot. Jako mechanická figurka vykonává série nacvičených pokynů, které jsme si vtloukli do hlaviček díky příkazovému řádku s hesly rodina, společnost, slušnost a klid a pohodlí. Nenaučili jsme se za celý svůj život to základní = MILOVAT. To protože egoismem nakažený člověk žijící v nevědomí sebe sama považuje sebe za NĚCO ? Chápete tu absurditu toho sdělení? Něco mě miluje nebo nemiluje...Obrovskou roli při udržováni mechaničnosti našeho života hraje sex. Vše, co lidé dělají souvisí se sexem. Politika, náboženství, umění, divadlo, hudba - všechno je samý "sex". Nebo si vážně myslíte, že lidé chodí do divadla a do kostela, aby se modlili či podívali na novou hru? To je jen naoko. Hlavní věcí v divadle jako i v kostele je to, že tam bude hodně žen a hodně mužů. To je jádro všech společenských událostí. Co podle vás přivádí lidi do kaváren, restaurací a na různé slavnosti? Jídlo? Snad to není prohlášení příliš jednostranné, ale především sexualita a naše možné vylepšení si sociálního postavení v žebříčku toho, jaký jsem tzv. alfa samec či samice. Hnací silou veškerého nevědomého lidstva je sex. Je však dobré si osvětlit co tím mám na mysli. Je-li si sex vědom sám sebe a provádíme-li jej k tomu k čemu jej, tedy nezastíráme jej různými nábožensko-fanatickými pokyny (včetně nevědomě aplikované tantry), pak není tou mechaničností o které jsem mluvil. Právě naopak. Sexualita, jenž nezávisí na nikom jiném než na nás samých a je námi v plné míře přijímána je obrovským úspěchem! Obecně vzato jsou jen dva způsoby, jak vydávat správně sexuální energii. Normální sexuální život a potom sex jako transmutace naší bytosti na vyšší úroveň. Co však způsobuje ono zneužívání sexu? I toto bývá dost často překrouceno. Nemyslím tím nějaké perverze či sexuální přemrštěnosti. To jsou poměrně neškodné formy zneužívání sexuality. Zneužívání Copyright © 2012 eBookEater.cz 15
  14. 14. sexu znamená špatné působení sexuálního energetického centra prostřednictvím jiných center (hlava = rozum, hruď = emoce a nohy = pohyb). Nebo ještě přesněji fungování sexuálního centra pomocí energie vypůjčené od jiných center. Málokdo si je vědom toho, že sexuální centrum je ze všech energetických center v těle nejsilnější. A naše mechanicky nevědomé reakce dokážou sex centrum úplně zničit. Tedy zabránit mu v normálním chování. Jsem jako vy všichni vychován v tom být vůči ostatním slušný, ne? Nesmíme to a to, tato slova jsou tabu a o tomto se nesmí mluvit. Co je nejvíce tabu v normální komunikaci je sex. Nedokáží však zastavit jeho energii. Ta zůstává v těle a přechází na ostatní centra, přičemž skrze ně hledá možnost jak se projevit. Energii sexuálního centra působící v myšlenkách, emocích a pohybu poznáte podle zvláštní "příchuti", podle určitého zápalu, podle jisté prudkosti, jenž však povaha věci, o niž se jedná, nevyžaduje. Myšlenkové centrum píše knihy, ale jakmile začne využívat energii sexuálního centra nezabývá se již pouze filosofií, vědou či politikou - pořád s něčím bojuje, hádá se, kritizuje, vymýšlí nové subjektivní teorie. Emocionální centrum káže křesťanství, zdrženlivost, asketismus, nebo strach a hrůzu z hříchu, pekla, muka věčného plamene a to vše s energií sexuálního centra. Jindy zase vyvolává revoluce, krade, loupí, zabíjí, to vše opět s pomocí té samé energie. Pohybové centrum se zaměstnává hlavně sportem (hodně adrenalinovým), překonává nejrůznější rekordy, slézá hory, skáče, šermuje, zápasí, boxuje atd. Ten jeden obecný spojující rys je zvláštní prudkost a dohromady s tím také ZBYTEČNOST dané činnosti. Ani myšlenkové (hlava), ani emocionální (srdce) a ani pohybové (nohy) centrum nemůže s energií sexuálního centra vytvořit nikdy nic UŽITEČNÉHO. A to je příklad "zneužívání sexu". PS: Energeticky je činnost sexuální síly často zvané kundalíni vážně podceňována. Avšak její energetická struktura je podobná asi tomu, jako když do dortu zapečete hrst žiletek. Bude prostě ostřejší než je obvyklé. Ale málokdo si toho všimne a zeptá se sám sebe, co s tím mohu udělat....No kdybysme svou komunikací umožnili sexualitě "normálně" pracovat a s vlastní energií, kterou my sami umíme přijímat a dávat sobě i druhým, pak by to bylo známkou poměrné vysoké úrovně vlastního bytí. Hledáme osvícení a ve vlastní posteli si radši zhasínáme, že? Michal Zachar – čaroděj, imagemaker a básník říká: „Iluze máme každý, ale je otázka, mám-li vědomě dělat někomu iluzi, to jest lhát.“ http://witcher-wanbli.blogspot.com/ Škola 3AXIS VISUAL LANGUAGE http://bodylooklanguage.blogspot.cz/ Copyright © 2012 eBookEater.cz 16

×