• Save
Závěrečný úkol KPI
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×
 

Závěrečný úkol KPI

on

  • 482 views

 

Statistics

Views

Total Views
482
Views on SlideShare
482
Embed Views
0

Actions

Likes
0
Downloads
0
Comments
0

0 Embeds 0

No embeds

Accessibility

Categories

Upload Details

Uploaded via as Microsoft Word

Usage Rights

© All Rights Reserved

Report content

Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
  • Full Name Full Name Comment goes here.
    Are you sure you want to
    Your message goes here
    Processing…
Post Comment
Edit your comment

Závěrečný úkol KPI Závěrečný úkol KPI Document Transcript

  • Typy prevenceArgumentace Práce seznamuje s typy prevence, dle různých dělení. Téma práce jsem zvolilas ohledem na své studium. Studuji Speciální pedagogiku – etopedii. Nejen v etopedii jeprevence především u dětí velmi důležitá a díky ní lze předejít řadě problémů, proto jedůležité vědět, jaké typy prevence můžeme využívat. Název práce jsem zvolila výstižný, abyčtenář už při jeho přečtení věděl, čeho se práce týká.Anotace Práce se zabývá různými typy prevence. Nejprve je použito dělení na nespecifickou aspecifickou prevenci. Dále je použito dělení dle Nešpora na všeobecnou, selektivní aindikovanou prevenci. Posledním typem prevence je nejpoužívanější dělení na prevenciprimární, sekundární a terciární prevenci.Klíčová slova: nespecifická a specifická prevence, všeobecná prevence, selektivní prevence,indikovaná prevence, primární prevence, sekundární prevence, terciární prevenceOdborný text1 Nespecifická a specifická prevence Nespecifická prevence je obecně zaměřená, není tematizovaná a jde spíše o obecnoupodporu zdravého způsobu života. Nejčastěji se s nespecifickou prevencí setkáváme formouvolnočasových aktivit. MŠMT podporuje nespecifickou prevenci tím, že spolupracuje s„poradními orgány vlády, profesními sdruženími, pedagogickými iniciativami, nevládnímineziskovými organizacemi v oblasti působnosti zabývajícími se výchovou a vzděláváním dětía mládeže“. (Budinská, 2011) Oproti tomu specifická prevence se zaměřuje již na konkrétní rizikové faktory a skupiny 1
  • 2 Všeobecná prevence, selektivní prevence a indikovaná prevenceVšeobecná prevence Všeobecná prevence se zaměřuje na celou populaci, např. na celou třídu dětí,adolescenty … Jak uvádí Nešpor a kol. (1999, s. 6) cílem efektivní všeobecné prevence jepředejít užívání návykových látek a to včetně alkoholu a tabáku nebo alespoň posunout prvnísetkání s návykovými látkami do vyššího věku a popřípadě snížit experimentování snávykovými látkami, pokud se již objevilo. Aby byla prevence opravdu efektivní a všeobecná, musí být poskytnuta co nejširšímupočtu jedinců. Nejčastěji se zaměřuje na celé třídy žáků. Také je nejúčinnější, pokud ses touto prevencí začne v co nejmladším věku. U prevence tabákových výrobků je nejlepší,pokud se s primární prevencí začne do 10. roku věku. Všeobecná prevence se zaměřuje na změnu chování jedince. Jde tedy o posilovánísebevědomí a schopnosti – čelit tlaku ze strany okolí, rozvíjet komunikační dovednosti,rozhodovat se, zvládat stres, vytvářet asertivní dovednosti (s čímž nejvíce souvisí umění říci„ne“). (Nešpor, 1999, s. 9) Efektivita všeobecné prevence je v soustavném a dlouhodobém programu, kterým se najedince působí.Selektivní prevence Cílovou skupinou selektivní prevence je již populace se zvýšeným rizikem užívánínávykových látek, např. hyperaktivní jedinci s poruchami chování nebo pozornosti, týraní čizanedbávaní, vyrůstající v rizikovém prostředí. Rizikovou skupinu tvoří i ti, kteří ses návykovými látkami setkávají v rodině – u rodičů, sourozenců či blízkých příbuzných.Selektivní prevence je intenzivnější než všeobecná a zaměřuje se nejen na témata, která bylazmíněna již u všeobecné prevence, ale snaží se i o snižování dostupnosti návykových látek a ospolupráci s rodiči dítěte. Selektivní prevence se soustřeďuje právě na individuální rozdílyjednotlivých dětí i jejich rodin, snaží se o spolupráci s dalšími organizacemi, mezi které patřínapř. pedagogicko-psychologické poradny (Nešpor, 1999, s. 12 – 14).Indikovaná prevence Indikovaná prevence se užívá u jedinců, kteří již s návykovými látkami experimentují,ale ještě u nich nevznikla závislost. Úzce souvisí s časnou intervencí, která je poskytovaná itěm, u kterých již vznikla závislost. 2
  • Základem indikované prevence je přesvědčit jedince, že mu užívání návykových látekpřináší více zlého než dobrého a pomoci mu odmítat toto rizikové chování. Z toho vyplývá, žečlověk musí být ke změně chování motivovaný a musí mít důvěru ve své okolí, které mus problémem pomáhá (Nešpor, 1999, s. 15).3 Primární, sekundární a terciární prevenceObr. č. 1: Organizační systém primární prevence v ČRPrimární prevence Cílem primární prevence je změna postojů či chování jedinců, na které se zaměřuje. Jdeo celou populaci, často rozdělenou na různé cílové skupiny. Cílovou skupinou bakalářsképráce jsou děti v mladším školním věku. „V primární prevenci zneužívání drog je základní osnovou tzv. KAB model(Knowledge, Attitudes, Behaviour – poznatky, postoje, chování)“ (Kalina; Bém, 2003, s. 275- 276). Právě na to se primární prevence zaměřuje – posilování sebevědomí dítěte, výběrvlastního postoje, poskytnutí dostatku informací o návykových látkách a to jak o těchlegálních, tak i nelegálních (samozřejmě s ohledem na věk dětí) a poskytnutí pomoci v tom,aby si dítě nevybralo „cestu užívání návykových látek“. 3
  • Primární prevence by se měla u dětí objevovat již v předškolním věku. Samozřejmě žečím je cílová skupina mladší, tím je prevence obecnější. Více se tedy zaměřuje na obecnéprojevy zdraví a zdravého životního stylu a s věkem dětí specifikuje a prohlubuje (Štablová,1999, s. 165). Primární prevence by měla začít v rodině dítěte, na ni by měla navázat prevencev mateřské a základní škole. Jak uvádí Kalina; Bém (2003, s. 278): Jedním z projektů primární prevence v 80. letechbyl přístup „prostě řekni ne“, což byla celonárodní preventivní strategie v USA, jejížpatronkou byla Nancy Reganová. V projektu šlo právě o utváření osobnosti dítěte,upevňování jeho postojů a názorů, tak aby vědělo, že když něčemu může říci „ano“, stejně takmůže říci i „ne“.Sekundární prevence Cílovou skupinou jsou jedinci, u kterých je předpoklad, že by k užívání návykovýchlátek mohlo dojít. Prevence je specifikovanější, zaměřuje se také více na rodinu a prostředí, vekterém dítě žije. Do sekundární prevence lze zařadit i ty, u kterých již závislost vznikla, ale ještěnezpůsobila poškození. Pak je podstatou motivace ke změně chování a podpora rodiny, školy,psychologa nebo kohokoliv, komu jedinec důvěřuje a může mu pomoci změny dosáhnout(Švarcová, 2002, s. 73).Terciární prevence Cílovou skupinu představují jedinci s vysokou mírou závislosti na užívání návykovýchlátek, kteří ale nejsou motivovaní své chování změnit. Podstatou terciární prevence jezmírnění škodlivých účinků návykových látek, zajištění kvalitní úrovně života s minimalizacíškod a rizik způsobených návykovým užíváním (Švarcová, 2002, s. 73). Závislost může být nejen fyzická a psychická, ale také sociální. Sociální závislost jesrovnatelná, jen s tím rozdílem, že se projevuje v určité společnosti. Závislost na tabáku jespolečensky akceptována, což ještě zvyšuje riziko vzniku závislosti. Ve společnosti jsousituace, kdy se kouřit přímo „hodí“ a není to neobvyklé (Králíková, 2003, s. 205 – 206). 4
  • Použité zdroje • BUDINSKÁ, Martina. Prevence. [online]. [cit. 11. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/socialni-programy/prevence o Příspěvek na webovém sídle. Stránky MŠMT jsou věrohodný zdroj a jeho použití v textu jsem považovala za vhodné, vzhledem k tomu, že text je orientovaný na prevenci i u dětí a mládeže. Navíc text postihuje více oblastí (spolupráce, zabezpečení), je srozumitelný a tyto informace jsem nenašla v žádné jiné publikaci. • KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti – mezioborový přístup 2. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České Republiky, 2003. 343 s. ISBN 80-86734-05-6. • KRÁLÍKOVÁ, E. Tabák a závislost na tabáku. In KALINA, K. Drogy a drogové závislosti – mezioborový přístup 1. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. 205 - 208 s. ISBN 80-86734-05-6. o Publikace se věnuje drogové probatice velice podrobně a tím, že je v publikaci více autorů, umožňuje to širší náhled na problematiku. Publikace je důvěryhodná i tím, že je recenzovaná a byla vydána pod záštitou Úřadu vlády ČR. Vybraný článek je zajímavý tím, že se věnuje né tolik známému typu závislosti. Autor vysvětluje vše srozumitelně, používá příklady a poukazuje i na zdánlivě „nepodstatné“ či akceptované věci v naší společnosti, jako je závislost na tabáku a kouření. • NEŠPOR, K.; CSÉMY, L.; PERNICOVÁ, H. Zásady efektivní primární prevence. Praha: Sportpropag, 1999. 40 s. o Autoři jsou erudovaní v daném oboru. Tato publikace věnovaná přímo prevenci je velmi vhodná pro tento text. Autoři pracují s běžnými situacemi, ve kterých se děti nachází. Text je srozumitelný, členěný a pokrývá celou problematiku. Poznatky jsou navíc lehce využitelné v praxi. • Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2005 – 2008 [online]. [cit. 11. 12. 2012]. Dostupné z: http://aplikace.msmt.cz/htm/mbstrategie2005_2008web.htm 5
  • • ŠTABLOVÁ, R. Drogy, kriminalita a prevence. 2. vyd. Praha: PA ČR, 1999. 205 s. ISBN 80-7251-018-5.• ŠVARCOVÁ, E. Úvod do etopedie. Hradec Králové: Gaudeamus, 2002. 107s. ISBN 80-7041-449-9. 6