Kutálek přeplatek na pojistném-čssz-žaloba
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×
 

Like this? Share it with your network

Share

Kutálek přeplatek na pojistném-čssz-žaloba

on

  • 428 views

 

Statistics

Views

Total Views
428
Views on SlideShare
428
Embed Views
0

Actions

Likes
0
Downloads
0
Comments
0

0 Embeds 0

No embeds

Accessibility

Categories

Upload Details

Uploaded via as Adobe PDF

Usage Rights

© All Rights Reserved

Report content

Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
  • Full Name Full Name Comment goes here.
    Are you sure you want to
    Your message goes here
    Processing…
Post Comment
Edit your comment

Kutálek přeplatek na pojistném-čssz-žaloba Document Transcript

  • 1. KVB advokátní kancelář s.r.o. Sladkovského 601, 530 02 Pardubice tel.: 226 259 401, e-mail: pravnik@akkvb.cz www.akkvb.cz 1 Zn. 464/13 Krajský soud v Brně Rooseveltova 16 601 95 Brno Žalobce: Ing. Vladimír Kutálek, Ph.D., nar. 14. 8. 1978, trvale pobytem Helfertova 7, Brno, PSČ 613 00 zast. JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem Žalovaná: Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Brno, se sídlem Veveří 7, Brno, PSČ 602 00 ž a l o b a proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Brno, ze dne 19. 7. 2013, č.j. 5217/13/47091/010/TM/9012/5039-88/2013/PRP1, doručenému žalobci dne 19. 7. 2013 (dle soudního řádu správního) Přílohy: Plná moc advokáta Osvědčení o registraci plátce DPH Rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení Brno ze dne 18. 6. 2013, č.j. 47002/140- 9012-28.5.2013-298/Šk/0052. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Brno ze dne 19. 7. 2013, č.j. 5217/13/47091/010/TM/9012/5039-88/2013/PRP1
  • 2. 2 Rozhodnutím (prvoinstančním) Městské správy sociálního zabezpečení Brno ze dne 18. 6. 2013, č.j. 47002/140-9012-28.5.2013-298/Šk/0052, o přeplatku na pojistném na dů- chodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za rok 2012 pana Ing. Vladi- míra Kutálka, Ph.D., bylo rozhodnuto tak, že „přeplatek na pojistném na důchodové pojiště- ní a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za rok 2012 nevznikl“. Proti tomuto správnímu rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení Brno podal Ing. Vladimír Kutálek, Ph.D., jakožto účastník řízení (dále jen „žalobce“), řádně a včas přípustné odvolání ve smyslu ust. § 81 a násl. správního řádu, jímž předmětné prvoinstanční rozhodnutí napadl v celém jeho rozsahu, a to pro jeho nezákonnost a nesprávnost. Dne 19. 7. 2013 bylo ovšem žalobci doručeno rozhodnutí (druhoinstanční) České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Brno, ze dne 19. 7. 2013, č.j. 5217/13/47091/010/TM/9012/5039-88/2013/PRP1, jímž bylo rozhodnuto tak, že „odvolání se zamítá a napadené rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení Brno se potvrzuje.“ Proti tomuto správnímu rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviš- tě Brno (jehož jeden opis žalobce v souladu s ust. § 71 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění předpisů pozdějších, přikládá k této žalobě), podává tímto žalobce v souladu s ust. ust. § 4 odst. 1 písm. a), § 7 odst. 3, § 32 a násl., § 65 a násl. soudního řádu správního (dále též jen „s.ř.s.“) prostřednictvím svého právního zástupce, který je advokátem (plná moc přílohou), řádně a včas přípustnou ž a l o b u , kteroužto předmětné správní rozhodnutí napadá v celém rozsahu, a to pro jeho nezákon- nost a nesprávnost, spočívající především v jeho obsahových i formálních (hmotněprávních i procesněprávních) nesprávnostech a nedostatcích. Žalobce tedy tvrdí, že byl na svých prá- vech úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (rozhodnutím), zkrácen, a domáhá se proto žalobou zrušení tako- vého rozhodnutí správního orgánu. Svou žalobu proti předmětnému správnímu rozhodnutí žalobce zároveň v následujícím textu konkretizujícím způsobem o d ů v o d ň u j e [tedy – v souladu s ust. § 71 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního – uvádí žalobní body, z nichž je patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky správního rozhodnutí za nezákonné a nesprávné].
  • 3. 3 I. Výchozí situace Žalobce v řízení před správními orgány (Městskou správou sociálního zabezpečení i Českou správou sociálního zabezpečení) opakovaně uvedl a doložil, že se společností Home Credit International a. s., se sídlem Evropská 2690/17, 160 41 Praha 6, IČ: 60192666 (dále jen „zaměstnavatel“) uzavřel pracovní smlouvu, v níž byl v souladu s ustanovením § 34 odst. 1 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zá- koník práce“), jako den nástupu do práce ujednán den (datum) 1. 9. 2013. Tímto dnem do- šlo dle § 36 zákoníku také ke vzniku pracovního poměru mezi žalobcem a jeho zaměstnava- telem. Protože datum 1. 9. 2012 připadalo na sobotu, která není obvyklým pracovním dnem obecně v České republice ani u uvedeného zaměstnavatele (pročež také zákoník práce obsa- huje speciální ustanovení upravující např. příplatek za práci o víkendu – viz např. § 111, § 126), dostavil se žalobce fakticky do zaměstnání ihned v pondělí 3. 9. 2012. Za tohoto stavu věci, o jehož správnosti nevznikly v průběhu řízení žádné pochybnosti, však správní orgány – dle přesvědčení žalobce v rozporu s relevantní právní úpravou a bez přihlédnutí ke všem skutkovým okolnostem – dovodily, že nemocenské pojištění žalobce vzniklo až ke dni 3. 9. 2012 – což má přímý dopad na povinnost hradit pojistné na důchodové pojištění a pří- spěvek na státní politiku zaměstnanosti. Žalobce před vznikem tohoto pracovního poměru vykonával samostatnou výděleč- nou činnost (dále též „SVČ“), a to v režimu hlavní SVČ, když nebyly pro uplatnění režimu vedlejší SVČ dány předpoklady, jak jsou vymezeny v ustanovení § 9 odst. 6 a násl. zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důcho- dovém pojištění“). Protože si byl žalobce, jakožto osoba vykonávající hlavní SVČ, vědom svých povinností, plynoucích z právních předpisů na úseku sociálního pojištění, hradil pra- videlně povinné zálohy na důchodové pojištění a také na státní politiku zaměstnanosti. Ke dni 1. 9. 2012 ovšem vznikl žalobci pracovní poměr u zaměstnavatele. Bylo proto nezbytně nutné, aby správní orgány tuto okolnost zohlednily při určení, zda žalobce spl- nil předpoklady pro zařazení mezi osoby vykonávající vedlejší SVČ, čímž by zanikla jeho povinnost samostatně hradit zálohy na důchodové pojištění a státní politiku zaměstna- nosti. Konkrétně se jednalo o splnění předpokladu zaměstnání žalobce dle § 9 odst. 6 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Zaměstnáním se přitom dle § 9 odst. 8 věta první zákona o důchodovém pojištění rozumí souhrn okolností, který dle zákona č. 187/2006 Sb., o nemo- cenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“) za- kládá účast zaměstnance v systému nemocenského pojištění. Správní orgány sice v zásadě adekvátně vyšly při posouzení vzniku nemocenského po- jištění žalobce z § 10 odst. 1 písm. a) zákona o nemocenském pojištění, který vymezuje okamžik vzniku nemocenského pojištění zaměstnanců, avšak toto ustanovení (ve spojení s ostatními ustanoveními) interpretovaly a aplikovaly způsobem zcela nesprávným. Na
  • 4. 4 základě jejich chybného postupu (intepretace a aplikace právních předpisů) pak bylo v řízení dle § 104a a násl. zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, vydáno Městskou správou sociálního zabezpečení Brno dne 18. 6. 2013 rozhodnutí č. j. 47002/140-9012-28.5.2013-298/Šk/0052, dle jehož výroku žalobci ne- vznikl přeplatek na pojistném na důchodovém pojištění a příspěvku na státní politiku za- městnanosti. Odvolání žalobce poté Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Brno, rozhodnutím ze dne 19. 7. 2013, č. j. 5217/13/47091/010/TM/9012/5039-88/2013/PRP1, které žalobce touto žalobou napadá, taktéž chybně zamítla a prvostupňové rozhodnutí po- tvrdila. Primárním důvodem pro podání této žaloby je tedy nesprávné právní posouzení vě- ci (ovšem logicky spojené s tím, že pro závěry správních orgánu neexistují důvody v podkladech rozhodnutí – správním spisu). II. Nesprávné právní posouzení – vznik pracovního poměru a datum nástupu do práce Ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona o nemocenském pojištění zní následovně: „Pojištění vzniká zaměstnanci uvedenému v § 5 písm. a) bodě 1 [tj. zaměstnanci v pracovním po- měru, pozn. žalobce] dnem, ve kterém nastoupil do práce, a zaniká dnem skončení pracovního pomě- ru; za den, ve kterém tento zaměstnanec nastoupil do práce, se považuje též den přede dnem nástupu do práce, za který příslušela náhrada mzdy nebo platu nebo za který se mzda nebo plat nekrátí.“ Dle ustanovení § 36 zákoníku práce „pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní mís- to vedoucího zaměstnance“. Další pro tento případ relevantní ustanovení § 3 písm. g) zákona o nemocenském po- jištění přitom samostatně definuje pro účely tohoto zákona pojem zaměstnání, a to tak, že se jedná o právní vztah, na základě kterého vykonávají práci, pracovní nebo obdobnou činnost nebo službu (dále jen "práce") zaměstnanci v pracovním poměru. Je tedy zřejmé, že zákon o nemocenském pojištění akcentuje závislost práce jako faktické činnosti na existenci práv- ního vztahu, v případě žalobce konkrétně na existenci pracovního poměru, k jehož vzniku došlo již k 1. 9. 2012 a nikoli až 3. 9. 2012. Z tohoto bylo nutné vycházet i ve vztahu ke vzni- ku nemocenského pojištění žalobce, což však správní orgány nikterak nereflektovaly. V této souvislosti je na místě zdůraznit, že vznik pracovního poměru ve smyslu § 36 zákoníku práce má zcela zásadní důsledky pro vzájemná práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele. Dle § 38 zákoníku práce je konkrétně na jedné straně zaměstnavatel povi- nen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním
  • 5. 5 předpisem a na straně druhé je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat po- vinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Ve vztahu k žalobci tak lze konstatovat, že již 1. 9. 2012 musel být zaměstnavateli k dispozici, aby pro něj mohl vykonávat smluve- nou práci. To, že se jednalo o sobotu, na věci nic nemění. Vše by bylo řešeno na základě pří- slušných ustanovení zákoníku práce, respektive vnitřního předpisu zaměstnavatele (jež upravují podmínky práce v sobotu a v neděli). Žalobce tedy tím, že byl nucen být v souladu s § 38 zákoníku práce bez dalšího připraven vykonávat práci pro zaměstnavatele již od 1. 9. 2012, nutně také uvedeným dnem splnil podmínky, na jejichž základě mu vznikla účast v systému nemocenského pojištění. Žalobce zde dále považuje za vhodné upozornit na možné a jen stěží akceptovatelné důsledky právního názoru, který zastávají správní orgány. Vztaženo k reáliím případu žalobce by se jednalo např. o situaci, kdy by hypoteticky dvě fyzické osoby, které vykonáva- ly hlavní SVČ, uzavřely se stejným zaměstnavatelem zcela shodnou pracovní smlouvu, v níž by bylo jako den nástupu do práce (tj. jako den vzniku pracovního poměru) sjednáno datum 1. 9. 2012. Pak by k tomuto dni museli být oba zaměstnanci - v souladu se shora uvedeným - připraveni osobně plnit pracovní úkoly dle pokynů zaměstnavatele, byť by, co do časového určení, směřovaly k sobotě či k neděli. Takto by zaměstnavatel mohl jednomu zaměstnanci uložit, a to bez jakýchkoli pochybností o souladu takovéhoto pokynu s právními předpisy, aby započal s vykonáváním smluvené práce již 1. 9. 2012, a stejně tak by mohl zaměstnavatel dát pokyn druhému zaměstnanci, aby se dostavil až 3. 9. 2012. Takovýto stav věci by při akceptování právního názoru správních orgánů však záro- veň znamenal, že záleží pouze na vůli zaměstnavatele, kdy konkrétnímu zaměstnanci vznikne účast v systému nemocenského pojištění – jednomu již 1. 9. a druhému až 3. 9., přičemž oběma by za daný kalendářní měsíc byla vyplacena totožná mzda. To má v konečném důsledku přímý vliv na posouzení samostatné výdělečné činnosti jako hlavní nebo vedlejší, a tedy na povinnost hradit zálohy/pojistné na důchodové pojištění a státní politiku zaměstnanosti. Samozřejmě je též třeba upozornit na ne zcela zanedbatelný dopad popsané situace na majetkové poměry jednotlivých osob. Obecně lze na takovéto dopady interpretace a aplikace práva pohlížet jako na rozporné se základním principem rovnosti. Nástupem do práce ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona o nemocen- ském pojištění je proto dle názoru žalobce nutno a priori vnímat den sjednaný v pracovní smlouvě, což odpovídá ustanovení § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 zákoníku práce. Jedině tak lze také dostát principu jednoty právního řádu, který se promítá mj. do požadavku udržení konstantního významu pojmů užívaných v právních předpisech (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 31. 7. 1996, sp. zn III. ÚS 124/96, dostupné z: http://nalus.usoud.cz).
  • 6. 6 III. Nesprávné právní posouzení – vznik nemocenského pojištění zaměstnance obecně Jak již bylo citováno v bodě II žaloby, ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona o nemo- cenském pojištění zní: „Pojištění vzniká zaměstnanci uvedenému v § 5 písm. a)bodě 1 [tj. zaměst- nanci v pracovním poměru, pozn. žalobce] dnem, ve kterém nastoupil do práce, a zaniká dnem skončení pracovního poměru; za den, ve kterém tento zaměstnanec nastoupil do práce, se považuje též den přede dnem nástupu do práce, za který příslušela náhrada mzdy nebo platu nebo za který se mzda nebo plat nekrátí.“ Žalobce výše vyjádřil svůj názor, že vzhledem k okolnostem jeho případu je třeba za den nástupu do práce považovat den 1. 9. 2013. I pokud by ovšem soud výše uvedené dů- vody pro tento názor nesdílel, nelze přesto dle přesvědčení žalobce přistoupit na tvrzení správních orgánů o vzniku nemocenského pojištění ke dni 3. 9. 2013 – se všemi důsledky z toho plynoucími. I pokud by totiž neměl být dnem nástupu do práce ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona o nemocenském pojištění den 1. 9. 2013 automaticky proto, že je tak sjednán v pracovní smlouvě, je nutno stále dle pevného přesvědčení žalobce posuzovat jeho konkrétní případ nikoli z hlediska bezbřeze formálního, ale materiálního (chápe-li se Česká republika jako materiální právní stát). Z uvedeného důvodu je proto také třeba spatřovat smysl citovaného ustanovení v části za středníkem v tom, že zaměstnanci vzniká účast na nemocenském pojištění i k tomu dni, který si jako den nástupu do práce sjednal se zaměstnavatelem v pracovní smlouvě, ale který z důvodů nezávislých na jeho osobě není dnem pracovním (a dnem, kdy začal fakticky po- prvé vykonávat sjednanou náplň práce). To je i případ žalobce, který nezačal fakticky vyko- návat práci 1. 9. 2012 nikoli proto, že nemohl např. ze zdravotních důvodů, či proto, že toto v rozporu s právními předpisy odmítal, nýbrž proto, že dny 1. 9. 2012 a 2. 9. 2012 připadly na sobotu a neděli, jakožto dny obvyklého pracovního klidu. Správní orgány se totiž v rámci řízení, které vedlo k vydání rozhodnutí napadeného touto žalobou, nedokázaly odpovídajícím způsobem vypořádat s tou částí § 10 odst. 1 písm. a) zákona o nemocenském pojištění, které stanoví, že za den, ve kterém zaměstnanec na- stoupil do práce, se považuje též den přede dnem nástupu do práce, za který se mzda nebo plat nekrátí. Již jazykový výklad citovaného ustanovení přitom nezbytně musí směřovat k tomu, že jestliže žalobci byla zaměstnavatelem vyplacena mzda za měsíc září v plné výši, a nedošlo tedy k jejímu krácení, pak i sobotu 1. 9. 2012 a neděli 2. 9. 2012 bylo nutné pova- žovat za ty dny přede dnem nástupu do práce, za něž se mzda nekrátí. Se všemi těmito sku- tečnostmi přitom byly správní orgány obeznámeny. Jinými slovy, žalobce byl celé září 2012 bez výjimky zaměstnán a jeho samostatná výdělečná činnost spadala do režimu vedlejší SVČ, za niž nebyl povinen v souladu s příslušnou zákonnou úpravou odvádět příslušné částky záloh/pojistného na důchodové pojištění a na státní politiku zaměstnanosti. Navíc lze ve vztahu ke mzdě vyplácené žalobci upozornit na dohodu o mzdě sjedna- nou spolu s pracovní smlouvou mezi žalobcem a jeho zaměstnavatelem, jejíž znění správní
  • 7. 7 orgány nikterak nezohlednily. Z této dohody jednoznačně vyplývá, že mzda přísluší žalobci s účinností od 1. 9. 2012. Ač strany dohody o mzdě měly bezesporu povědomí o tom, že 1. 9. 2012 připadá na sobotu, ujednaly měsíční mzdu již od tohoto dne. Z takto sjednané mzdy také zaměstnavatel prováděl veškeré srážky dle příslušných právních předpisů, a to samozřejmě již od září 2012. Lze proto uzavřít, že obecně není možné považovat za spra- vedlivé, aby byl žalobce zavázán odvádět do systému důchodového pojištění a na státní poli- tiku zaměstnanosti nejen odpovídající částku ze své (plné celoměsíční) mzdy vyplácené za- městnavatelem, ale také z titulu své samostatné výdělečné činnosti, kterou správní orgány považovaly chybně za hlavní SVČ. Proto je také nutno odmítnout i interpretaci vedoucí k takovému závěru. Postup správních orgánů je tak v příkrém rozporu se základními právními principy. Právní předpisy je třeba vykládat vždy s ohledem na jejich smysl a účel, s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, tak aby výsledkem bylo dobré a spravedlivé řešení právních vztahů a jednotlivých životních situací. Platí přitom (a také plyne z judikatury Ús- tavního soudu ČR), že jazykový výklad slouží toliko k prvotnímu přiblížení se smyslu práv- ní normy. Naopak teleologická výkladová metoda jako interpretační přístup hraje neopo- minutelnou úlohu, neboť je způsobilá spolu s racionální argumentací vytvářet významný korektiv při zjišťování obsahu právní normy (srov. například nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 529/09 a ze dne 5. 9. 2012 II. ÚS 2524/10). Tento interpretační a aplikační přístup zdůraznil přitom Ústavní soud ČR kupř. již v nálezu ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 258/03 (66/33 SbNU 155), jakož i v nálezu ze dne 16. 9. 2004 sp. zn. III. ÚS 288/04, (N 132/34 SbNU 331). IV. Dodatek k obecně platným skutečnostem (demonstrující nesprávný postup správních orgánů) Ve vztahu ke všemu výše uvedenému žalobce ještě v rovině faktické dodává (čímž je dle jeho názoru též zdůrazněna absurdita rozhodnutí správních orgánů), že pro rozhodnutí o povinnostech osoby samostatně výdělečně činné v oblasti sociálního pojištění jsou zásadní údaje uvedené v přehledu o příjmech a výdajích za kalendářní rok [§ 15 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojistném na sociálním zabezpečení“)]. To ostatně plyne také z rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu, který v roz- sudku ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 4 Ads 8/2009 uvádí, že: „skutečnosti rozhodné pro to, zda nasta- la, či nenastala povinnost hradit pojistné osobou samostatně výdělečně činnou za určitý kalendářní rok, lze z povahy věci vždy zjistit až zpětně, a to jen z řádně doložených skutečností ve spojení s podá- vaným předepsaným přehledem o příjmech a výdajích za vždy předchozí kalendářní rok.“
  • 8. 8 Z tohoto přehledu příslušné správní orgány standardně také zjistí, zda osoba samo- statně výdělečně činná vykonávala hlavní či vedlejší SVČ a v jaké výši byla povinna pojistné na důchodovém pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve skutečnosti hradit. Žalobce přehled o příjmech a výdajích za rok 2012 podal dne 24. 2. 2013 na předepsaném tiskopise v souladu s uvedeným ustanovením zákona o pojistném na sociálním zabezpečení. Takto mohly správní orgány v kombinaci s tím, že zaměstnavatel přihlásil žalobce do systé- mu nemocenského pojištění v souvislosti se vznikem pracovního poměru, získat objektivní informace o rozhodných okolnostech týkajících se žalobce, který od 1. 9. 2013 byl zaměstnán (tj. byl ve smyslu § 3 písm. g) zákona o nemocenském pojištění v pracovněprávním vztahu k zaměstnavateli) výhradně u zaměstnavatele. Při posouzení všech okolností případu, zejména konkrétních odvedených částek, proto též dle přesvědčení žalobce jeho samostatně výdělečná činnost od září 2012 nemohla být nikdy považována za hlavní. Správní orgány aplikovaly příslušná ustanovení práv- ních předpisů nesprávně v situaci, kdy jimi učiněná zjištění vypovídala o odlišném stavu věci, a postupovaly tedy v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů, jak jsou upraveny v § 2 až § 8 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zejména tak nebylo dbáno toho, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu (§ 2 odst. 4) a byla porušena zásada dobré správy, když správní orgány rezignovaly na materiální posouzení všech rozhodných okol- ností, s nimiž se seznámily v dostatečném rozsahu, a spokojily se pouze s formálním (přesně- ji formalistickým) přístupem. Je přitom nutno samozřejmě zdůraznit, že prizmatem těchto zásad je třeba interpretovat veškerou činnost správních orgánů a příslušná ustanovení práv- ních předpisů při výkonu veřejné správy. V. Návrh výroku rozsudku S ohledem na shora uvedené – zejména pro nepřijatelnost výkladu právních předpisů správními orgány a nezohlednění konkrétních okolností případu – tedy žalobce zdvořile navrhuje, aby Krajský soud v Brně r o z s u d k e m pro nezákonnost a nesprávnost z r u š i l
  • 9. 9 touto žalobou napadené správní rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, praco- viště Brno, ze dne 19. 7. 2013, č. j. 5217/13/47091/010/TM/9012/5039-88/2013/PRP1, dle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s., a zároveň správní rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení Brno ze dne 18. 6. 2013, č. j. 47002/140-9012-28.5.2013-298/Šk/0052, dle ust. § 78 odst. 3 s.ř.s. (jelikož obdobné důvody nezákonnosti jsou dány i v případě rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu), aby dle ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. v ě c v r á t i l k d a l š í m u ř í z e n í a aby žalovanému uložil uhradit žalobci k rukám jeho právního zástupce (bankovní spojení: UniCredit Bank Czech Republic, a.s., v Hradci Králové, č. ú. 514066066/2700, VS: 46413) ná- klady řízení (kteréžto nechť jsou ve smyslu ust. § 137, § 151 občanského soudního řádu navýšeny o 21% DPH, neboť právní zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty), a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V Pardubicích dne 19. září 2013 Ing. Vladimír Kutálek, Ph.D. zast. JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem