Your SlideShare is downloading. ×
Vzdělávání pracovníků a rozvoj inovačních aktivit organizací
Vzdělávání pracovníků a rozvoj inovačních aktivit organizací
Vzdělávání pracovníků a rozvoj inovačních aktivit organizací
Vzdělávání pracovníků a rozvoj inovačních aktivit organizací
Vzdělávání pracovníků a rozvoj inovačních aktivit organizací
Vzdělávání pracovníků a rozvoj inovačních aktivit organizací
Vzdělávání pracovníků a rozvoj inovačních aktivit organizací
Vzdělávání pracovníků a rozvoj inovačních aktivit organizací
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×

Thanks for flagging this SlideShare!

Oops! An error has occurred.

×
Saving this for later? Get the SlideShare app to save on your phone or tablet. Read anywhere, anytime – even offline.
Text the download link to your phone
Standard text messaging rates apply

Vzdělávání pracovníků a rozvoj inovačních aktivit organizací

131

Published on

Komentář proferora Zbyňka Pitry, předsedy Rady expertů ČMA …

Komentář proferora Zbyňka Pitry, předsedy Rady expertů ČMA
Konference ČMA - 25-4-2013

Published in: Education
0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total Views
131
On Slideshare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
1
Actions
Shares
0
Downloads
1
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

Report content
Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
No notes for slide

Transcript

  • 1. Vzdělávání pracovníků a rozvoj inovačních aktivit organizacíMezinárodní konference „Nenechme si ujet vlak“, která se uskutečnila dne 25. dubna2013 na pražském Žofínu před slavnostním vyhlášením výsledků soutěže Manažer roku2013, se zaměřila na úlohu vzdělávání v podpoře rozvoje konkurenceschopnosti ČR.Účastníci konference odsouhlasili následující závěry, které potvrdily skutečnost, že dalšírozvoj vzdělávání je záležitostí celospolečenskou a neobejde se bez aktivního zapojenípodnikatelské sféry do realizace procesů, kterými bude zajišťován.1. Vytvořit základy pro důslednou profesionalizaci exekutivních orgánů státní správy,aby dokázaly zajistit efektivní správu společenského majetku a hladké fungovánísprávy věcí veřejných. Profesionalizace státní správy i orgánů regionálních samo-správ přitom musí jít ruku v ruce s důslednou aplikací manažerského řízení jed-notlivých správních institucí.2. Vytvořit podmínky pro to, aby představitelé podnikatelské praxe mohli v regiónusvého působení ovlivňovat obsah výuky a učební plány středních odborných škol.3. Odstranit existující bariéry a zajistit účelné a efektivní propojení výuky na všechtypech škol v regiónu s činnostmi v něm existujících firem a dalších společenskýchinstitucí.4. Podporovat rozvoj výzkumné a vývojové spolupráce mezi podnikatelskými subjek-ty a vysokými školami při respektování práv k duševnímu vlastnictví spolupracují-cích společenských institucí.5. Vytvořit podmínky pro to, aby představitelé podnikatelské sféry mohli ovlivňovatobsah učebních plánů i formy výuky jednotlivých předmětů na našich vysokýchškolách. I pro to, aby úspěšní manažeři a podnikatelé po skončení své profesníkariéry mohli působit na vysokých školách v pozicích docentů a profesorů a pře-dávat nastupující generaci přímo své know-how a dlouholeté zkušenosti.V průběhu konference zazněly dva zajímavé příspěvky zahraničních účastníků. V prvnímz nich prof. Tuija Hirvikoski z Finska představila formy spolupráce finských podnikatel-ských subjektů se vzdělávacími institucemi zaměřené na rozvoj kreativity a dovednostížáků i studentů všech typů škol, tedy na vznik nezbytných předpokladů pro vznik vysokéúrovně inovačních kompetencí v široké populaci země. Ve druhém příspěvku zdůraznilprof. Lance Knowles z USA nutnost podstatné změny přístupu k pojetí i metodologii vzdě-lávání, když dnešní doba potřebuje od absolventů jednotlivých typů škol spíše dovednostiv tvůrčí aplikaci získaných znalostí než encyklopedické vědomosti vysvětlující jevy a dějev určitém oboru.Domnívám se, že tyto příspěvky jsou vhodnou inspirací pro plnění závěrů z konference,které by měla širší manažerská veřejnost v ČR zařadit mezi své aktuální priority. Protojsem obsah obou příspěvků (jejich originální verze jsou k dispozici případným zájemcůmna http://www.konferencecma.cz/html/zavery_konference.html ) zpracoval do podoby inter-pretace jejich hlavních myšlenek v kontextu zásad rozvoje kvalifikace zaměstnanců, zve-řejněných ve světovém tisku. Věřím, že členy ČMA v nich obsažené podněty nejenomzaujmou, ale budou pro ně i inspirací k jejich aplikaci v prostředí našich organizací.Zbyněk Pitra, předseda Rady expertů ČMA
  • 2. Paradoxy trhu práceV současné době je v ČR zhruba 600 tisíc nezaměstnaných lidí a přitom se většina prů-myslových podniků potýká s nedostatkem pracovníků. Především kvalifikovaných specia-listů v technických profesích. Situace má navíc tendenci ke zhoršování; většina dnešníchaktivních kvalifikovaných pracovníků v nejbližších letech odejde do důchodu a na trhupráce za ně není vhodná náhrada. Nejenom z důvodu nepříznivého demografického vývo-je, ale především proto, že naše vzdělávací soustava odborníky potřebné kvalifikace ne-vychovává v dostatečném počtu. Paradoxně tak v ekonomice ČR existují tisíce neobsaze-ných pracovních míst, která nemohou současní nezaměstnaní obsadit z důvodu absencepotřebné kvalifikace. Je proto nejvyšší čas přistoupit k radikálnímu řešení tohoto para-doxu trhu práce. Jinak hrozí nebezpečí, že ekonomika ČR (je závislá především na vý-konnosti průmyslu!) se bude v žebříčku konkurenceschopnosti států dnešního světa pro-padat stále hlouběji a mnohem rychleji než dosud.Nesmí nás uchlácholit skutečnost, že s podobnými paradoxy trhu práce se potýká většinahospodářsky vyspělých zemí tzv. západní civilizace [KOCHAN, T. - FINEGOLD, D. - OS-TERMAN, P.:Who Can Fix the “Middle Skills” Gap? Harvard Business Review, December2012, pp.83-90]. Rozvoj životní úrovně jim umožnil přistoupit k výrazné liberalizaci škol-ství, spojené s otevřením přístupu k vyššímu vzdělání mnohem větší části dnešní mladégenerace než tomu bylo v případech generací jejich rodičů či prarodičů. Tento trend bylpodpořen představou, že klíčem ke společenskému úspěchu je získání vyšší úrovně vzdě-lání v oboru, ladícím se zájmy mladého člověka a umožňujícím mu plně rozvinout jehoosobní schopnosti či dokonce individuální talent. K očekávanému zvýšení intelektuálníhokapitálu společnosti však nedošlo. Spíše naopak, nevhodná výchozí premisa způsobila, žerozšíření vzdělanosti nejenom nepřineslo společnosti předpokládanou přidanou hodnotuve vyšší kvalifikaci mladých lidí, ale dokonce jí zatížilo náklady na výplatu dávekv nezaměstnanosti absolventům škol, kteří své vzdělání nemohou uplatnit z důvodu toho,že na trhu práce po něm není poptávka.Mylná představa o tom, že vzdělání má hodnotu samo o sobě, byla neúprosně konfronto-vána s realitou - s faktem, že hodnota vzdělání spočívá v jeho praktickém využití. Libera-lizace vzdělávání tak místo posílení kvalifikace budoucích pracovních sil vedla k nadměrnéprodukci nezaměstnatelných absolventů. Situaci zhoršuje ještě postoj společnostik technickým oborům, které jsou vnímány jako sice potřebné, ale zároveň jako společen-sky méně hodnotné ve srovnání s obory humanitními. Většina rodičů si přeje mít zesvých dětí úspěšné právníky či manažery pohybující se v komfortním prostředí moderníchkanceláří, nikoliv techniky nebo výrobní specialisty trávícími svůj pracovní den ve „špina-vém prostředí“ průmyslových podniků.V důsledku toho poklesl podíl přípravy odborníků v přírodovědných oborech, technickýchoborech a v matematice, kteří tvoří cca 15% z celkového počtu absolventů dnešních vy-sokých škol. Navzdory tomu, že poptávka po specialistech této orientace se každoročnězvyšuje. Absolventi těchto oborů si mohou vybírat z řady pracovních nabídek, žádnýz nich není potenciálním zákazníkem úřadů práce.Mylnou se ukázala i další iluzorní představa o tom, že jedinec, který dosáhne určitéhostupně vzdělání, je schopen se po krátkém zaškolení a zapracování zapojit do jakékolivkvalifikované pracovní činnosti. Současné průmyslové technologie totiž vyžadují speciálníznalosti a specifické dovednosti (jako je řešení problémů, interpersonální komunikace,týmová spolupráce, převzetí zodpovědnosti za vlastní výsledky apod.), které žádný re-kvalifikační kurs nenabízí a ani nemůže poskytnout.
  • 3. Představitelé státních institucí i politických elit při podpoře konkurenceschopnosti svýchzemí prostřednictvím rozvoje vzdělanosti jejich obyvatel zklamali. Je proto nutné, aby sedo přípravy kvalifikovaných odborníků zapojili jejich budoucí zaměstnavatelé - podnika-telské subjekty. Jen tak je možné postavit neúčinný systém vzdělávání na pevné zákla-dy a zajistit tak dostatečnou rentabilitu do vzdělávání vkládaných společenských investic.Jak mohou podnikatelské subjekty přispět k překonání nedostatku vhodnýchpracovních sil?Podnikatelské subjekty, ale také nepodnikatelské organizace (jako zdravotnická zařízení,instituce veřejné správy, kulturní zařízení apod.), se musí stát vlivným činitelem při kon-cipování vzdělávacích programů, které pomohou uspokojit jejich poptávku po kvalifiko-vaných pracovních silách. To je možné jenom tehdy, dohodnou-li se jednotlivé subjektynavzájem, také s odborovými organizacemi a pochopitelně i se vzdělávacími institucemi -na lokální i národní úrovni - o společném postupu k cíli, kterým je: eliminace příčinstávajícího paradoxu trhu práce. Takto vytvářené vzdělávací programy by přitom mě-ly respektovat následující požadavky:1. Zaměstnavatelské subjekty by měly mít možnost ovlivňovat skladbu učebních pro-gramů tak, aby jejich absolventi plně vyhovovali požadavkům jimi nabízených pra-covních pozic. Legitimitu tohoto požadavku by měla podporovat jimi poskytovaná ma-teriální i finanční podpora institucím, připravujících jejich budoucí zaměstnance.2. Výuka nových poznatků ve vzdělávacích institucích by měla být kombinovánas možností rozvíjet praktické dovednosti prostřednictvím jejich aplikace v reálném čialespoň realisticky modelovaném prostředí budoucích zaměstnavatelských subjektů.3. Budoucí zaměstnavatelé by měli s vybranými studenty - perspektivními zaměstnanci -rozpracovávat plány jejich profesního růstu tak, aby se po svém nástupu do zaměst-nání ocitli na startu své celoživotní profesní kariéry. Nikoliv aby jen vyplnili neobsaze-nou pracovní pozici a tím vyhověli okamžité potřebě svého zaměstnavatele, který ojejich další rozvoj tímto okamžikem ztratí zájem.Subjekty s rozhodující pozicí v určitém regiónu by se měly stát vůdčím činitelem sdruže-ní usilujícího o zabezpečení úplného pokrytí potřeb kvalifikovaných pracovníků v danémregiónu. Vznik takového sdružení není jednoduchou záležitostí. Jeho členové musí překo-nat vzájemnou nedůvěru, odložit vzájemné prestižní i kompetenční spory a dohodnout sena tom, v čem je výhoda jejich spolupráce. Musí se zbavit obav z toho, že vůdčí činitelésdružení chtějí využít jejich spolupráce k posílení vlastních pozic a plně respektovat sku-tečnost, že problémy, které trápí každého z nich, dokážou účinněji vyřešit společně. Nej-lépe se daří vzniku takových sdružení v regiónech, kde si jednotlivé subjekty uvědomují,že nesoutěží o místní talenty mezi sebou, ale musí společně usilovat o jejich udrženív regiónu.Další překážkou spolupráce v takto vytvořeném sdružení jsou výrazné odlišnostiv organizačním uspořádání a také v kultuře vnitřního prostředí jeho jednotlivých členů.Nedostatek kvalifikovaných pracovníků je v některých subjektech zapříčiněn spíše ne-vhodnou organizační strukturou a interní byrokracií, nikoliv jejich faktickou absencí. Jed-notliví členové sdružení se proto musí dohodnout nejenom o společných zájmech, aletaké o konvergenci svých procesů rozvoje pracovníků a péče o talenty.Klíčovým faktorem úspěchu takto vytvořeného sdružení pro rozvoj lokálních profesníchkompetencí je nalezení osobnosti, která dokáže jednoznačně vymezit oblast společnéhozájmu všech členů sdružení a v tomto rámci zajistí účelnou a efektivní koordinaci všech
  • 4. jeho aktivit. Osobnost koordinátora musí být pro všechny členy sdružení důvěryhodnáa pokud možno být schopna prokázat se výsledky úspěšné koordinace působení nějakéúčelové aliance v minulosti.Přitom je nutné mít značnou dávku trpělivosti. Jakékoliv zásahy do fungování vzdělá-vacího systému se vždy projeví změnou v jeho chování se značným zpožděním. Vzniksdružení zaměstnavatelských subjektů se vzdělávacími institucemi si vyžádá určitý čas,než dojde k nezbytnému sladění zájmů všech jeho členů a je schopné začít ovlivňovatvzdělávací programy. Výsledky těchto vstupů se projeví až po delší době; přesvědčivě ažpo ověření skutečné kvalifikace prvních absolventů nově koncipovaných vzdělávacíchprogramů. Reálně se tak první výsledky úsilí jednotlivých členů sdružení projeví nejdříveza pět až sedm let od jeho založení. Za tu dobu nepochybně dojde k personálním obmě-nám na vedoucích postech jednotlivých členů sdružení. Koordinace jejich spolupráce musíbýt proto založena tak, aby zavazovala i nástupce jeho zakladatelů ke spolupráci v rámcistrategického konceptu, dohodnutého při založení sdružení.Vznik učebních plánů, které zajistí získání potřebných technicko-organizačních i podnika-telských kompetencí jejich absolventy a umožní jejich zaměstnání obsazením kvalifikova-ných pracovních pozic, je podmíněn aktivním zapojením představitelů zaměstnaneckýchsubjektů do tvorby i realizace takových učebních plánů. Tedy úzkou spoluprací pracovní-ků budoucích zaměstnavatelů s pedagogickými pracovníky škol připravujících pro ně bu-doucí kvalifikované zaměstnance. To naráží na oboustranné předsudky. Učitelé zastávajínázor, že vzdělávání má specifické (společensky „vyšší“) poslání a nesmí být „pošpiňová-no“ komerčními (společensky „nižšími“) zájmy. Vedoucí pracovníci uživatelské praxe na-opak mnohdy nejsou schopni pochopit, že vzdělávací procesy nelze řídit stejnými meto-dami jako výrobní procesy. Překonání těchto předsudků rovněž není jednoduchou záleži-tostí a vyžádá si určitý čas k dosažení vzájemného souladu v názoru na to, že vzděláváníje specifický typ podnikání, zaměřený na dosažení společenského prospěchu, jehožpodstatou je vznik podmínek pro rozvoj konkurenceschopnosti ČR posílením jejího inte-lektuálního kapitálu. Tedy vytvořením základny pro úspěšný rozvoj inovačních aktivitvšech společenských subjektů.Programy „Vzdělávání pro konkurenceschopnost“ podporované vládou ČR a financovanéz fondů EU mohou sehrát úlohu katalyzátoru při řešení paradoxu současného trhu prácev ČR, nikdy však nemohou být hlavním nástrojem jeho řešení. Tímto hlavním nástrojemse musí stát účelná, dlouhodobá a koncepčně koordinovaná spolupráce vzděláva-cích institucí se zaměstnavatelskými subjekty; na regionální i celostátní úrovni.Jaké poučení nabízí finské zkušenosti?Ve svém vystoupení [T. HIRVIKOSKI: Sustainable Development – the Road to Prosperity:Our Role in the Nordic Miracle] na konferenci „Nenechme si ujet vlak“ zdůraznila jehoautorka, ředitelka helsinské Laurea University of Applied Sciences, že ve Finsku došlok celospolečenské shodě o koncepci „znalostního trojúhelníku“ (Knowledge Triangle R-E-I) v jehož rámci dochází k optimální synergii výzkumu (R), vzdělávání (E) a inovačníchaktivit (I), tedy k propojení výzkumných organizací se vzdělávacími institucemi as podnikatelskými subjekty, v zájmu posilování rozvoje finské ekonomiky. Úspěch tohotokonceptu je založen na změnách obsahu vzdělávacích programů a metodologie jejichvýuky, podporovaného účelnou spoluprací všech zájmových skupin (představitelů trojiceR-E-I) v určitém regiónu. Koncepce „znalostního trojúhelníku“ přitom představuje nástrojk efektivnímu vyladění metod implementace národní inovační strategie Finska, jejíž cílejsou odvozeny jako účelový průnik dekompozice národních cílů (prováděné shora-dolů) a
  • 5. agregace individuálních cílů jednotlivých společenských skupin (prováděné zdola-nahoru). Tato forma specifikace (a následné pravidelné modifikace) strategických cílůvytváří prostor pro zdůraznění společenského významu inovací pro další rozvoj země avtahuje do procesu jejich naplňování různé aktéry ze všech odvětví ekonomiky i ostatníchsložek společenského života.Laurea University of Applied Sciences reagovala na koncepci „znalostního trojúhelníku“v roce 2000 založením první „živoucí laboratoře“ (Living Laboratory) jako prostředí provznik regionálního sdružení veřejných, soukromých i uživatelských organizací (public-private-people partnership) jako jsou vzdělávací instituce, podnikatelské subjekty, zá-kaznická sdružení a další organizace představující různé zájmové skupiny. V tomto pro-středí mohou do něj zapojení zájemci vymýšlet, projektovat, vytvářet a testovat prototy-py nových produktů či služeb v reálných uživatelských podmínkách. Úlohou laboratoře jepřipravovat společenské podmínky pro účelné a efektivní využití inovačních podnětů. Pů-vodní myšlenka vzniku prostředí pro kultivaci kreativních námětů se po několika letechrozvinula do vzniku regionálního inovačního ekosystému. První pozitivní výsledky opatře-ní z roku 2000 se však objevily až v roce 2008.Studenti, zapojení do činnosti laboratoře, byli ostatními v jejího fungování angažovanýmiúčastníky vnímáni jako rovnocenní partneři se všemi právy (prosazovat svoje tvůrčí ná-pady), ale také se všemi povinnostmi (dodržovat pravidla spolupráce a nést zodpověd-nost za vlastní výsledky). To umožnilo výrazně změnit metody výuky na jednotlivých fa-kultách, což lze charakterizovat jako přechod k učení se praxí (learning by doing). Dočinnosti jednotlivých laboratoří se zapojili studenti různých fakult (nejenom technických apřírodovědných, ale také humanitních a uměleckých), což vytvořilo prostor pro multidi-menzionální výuku jednotlivých disciplín učebních plánů. Spolupráce s představiteli pod-nikové sféry i uživatelské praxe pak poskytla studentům možnost získat dovednostiv řešení problémů, interpersonální komunikaci, organizaci týmové spolupráce, vyjedná-vání i vůdcovského působení; tedy dovedností, které by nemohli získat absolvovánímjakkoliv liberálně koncipovaného učebního programu pouze ve školním prostředí.Projekt kombinace fungování „živoucí laboratoře“ s metodami učení se praxí umožnilvznik diskusních fór (označovaných jak orchestration table), v jejichž průběhu partneřizapojení do inovačních ekosystémů formulují inovační strategie regiónu a dohadují po-stup jejich optimální implementace s lokálními správními orgány, místními podnikatel-skými subjekty a představiteli veřejnosti tak, aby se do úsilí o dosažení zvolených strate-gických cílů i do odstraňování bariér na cestě k nim zapojili v co největším počtu všichniobyvatelé regiónu. Tato diskusní fóra se zaměřují primárně na zdokonalení stávajícíchpostupů, na jejich vylepšení a zjednodušení a případně i na jejich nahrazení novými kva-litativně odlišnými postupy. Panující klima spíše evoluční než revoluční kreativity vedek tomu, že 96% úspěšných inovací, vytvořených působením ekosystému má charakterpostupných vylepšení, iniciovaných aktuálními potřebami uživatelské praxe a jenom 4%představují podstatné (disruptive) inovace, vyvolané aplikací nových vědecko-technických poznatků. To mj. podporuje skutečnost, inovace je primárně podnikatelskýfenomén; ne pouhý způsob využití nových vědecko-technických poznatků při vzniku no-vých produktů (jak je mnohdy - mylně - interpretována).Diskusní fóra umožňují učení se praxí nejenom studentům, ale také všem jeho ostatnímaktérům, což vede k odstraňování sociálně-psychologických bariér (způsobených rozdílyv organizaci i kultuře vnitřního prostředí) mezi jednotlivými typy organizací, spolupracují-cími v rámci inovačního ekosystému. Přispívají tím mj. také ke zvýšení úrovně jejich ino-vačních kompetencí tím, že díky tomu dokážou rychle vyhmátnout podstatu aktuálního
  • 6. problému, vyhodnotit všechny jeho (i skryté) aspekty, vidět potřebu jeho řešení v širšímspolečenském kontextu a navrhnout jeho řešení tak, aby ho pochopili všichni ostatní adokázali na jeho realizaci účinně spolupracovat.Inovační ekosystémy tak představují autonomní společenský subsystém, jehož fungováníje založeno na virtuálně předávaném vůdcovství (rozhoduje ten, kdo je nejlépe kompe-tenčně vybaven k řešení určitého dílčího problému). Autorka tento subsystém přirovnalak hejnu stěhovavých ptáků. Nemají v čele žádného „moudrého“ jedince, žádného ředite-le, který by určoval směr letu. Nemají ani předpověď počasí, ani nemají přehled o pře-kážkách, které je mohou na cestě potkat. Pouze intuitivně ví, že jejich směr letu jesprávný; a to jim stačí k tomu, aby společně svého cíle úspěšně dosáhli.V diskusi ke svému příspěvku T. Hirvikoski zdůraznila, co je podle jejího názoru podmín-kou toho, že koncepce „znalostního trojúhelníku“ se ve Finsku osvědčila a její uplatněnípřineslo prokazatelné pozitivní výsledky. Za nejdůležitější označila dosažení celospole-čenské shody o dlouhodobé inovační strategii země, dále překonání bariér bránících spo-lupráci specialistů z akademické i podnikatelské sféry, a nakonec ochotu všech aktérůvydržet v nastoupené cestě, i když se dlouho nedostavovaly žádné přesvědčivé výsledky.Jaké poučení bychom si měli z finského příkladu vzít my? Ve Finsku dokázali tvůrčím způ-sobem uplatnit obecné zásady budování inovačních ekosystémů a jejich výsledky násjednoznačně přesvědčují, že to jde! Chce to jen přestat se vymlouvat na nepříznivé okol-nosti, vyhrnout si rukávy a pustit se do práce.Jak se musí měnit metody učení se novému?Dalším významným příspěvkem předneseným na konferenci, který ovlivnil formulaci při-jatých záměrů, byla prezentace světově uznávaného odborníka v oblasti věd o mozku ateorie učení se [L. KNOWLES: A Brain-based Approach to Computer Assisted LanguageLearning]. Ten v úvodu svého vystoupení zdůraznil rozdíl mezi formami učení se. Krátko-dobé osvojení si nových znalostí (např. v zájmu úspěšného vykonání zkoušky) je máloefektivní ve srovnání s pochopením nových poznatků a získáním dovedností v jejich prak-tické aplikaci na dlouhou dobu po skončení výuky. Na příkladu jím koncipovaného pro-gramu výuky angličtiny představil kombinované pojetí získávání dovednosti v aplikacijazyka jedincem, který není rodilým mluvčím. Jeho program DynEd kombinuje přístupklasické výuky ve třídě s praxí v jazykové laboratoři. Může se prokázat výraznými pozi-tivními výsledky, když jeho absolventi jsou po krátké době schopni efektivně komuniko-vat v cizím jazyku. Tento přístup na rozdíl od běžných jazykových kurzů, představujícíchsoučást učebních plánů většiny škol nabízejících v rámci svého vzdělávacího programutaké výuku cizího jazyka, nenabízí získání znalosti cizího jazyka, ale nabízí řešení problé-mu komunikace v cizím jazyku.Nový přístup vychází z aktuálních poznatků věd o mozku: z principu rozpoznávání sym-bolů, podvědomého zpracovávání komplexně vnímaných informací a z vytváření novýchneuronových spojení při osvojování si nových znalostí. Program výrazně mění role učitelei studenta a vnáší do procesu učení se nový koncept aplikace audiovizuálních technologiía zpětnovazebních testů.Klasická výuka cizího jazyka je založena na učení se slovíčkům a gramatice jazyka. Stu-denti se učí z učebnic a snaží se zapamatovat si jednotlivá slovíčka a jejich využitív psaném textu. Nemají však dostačující příležitost vnímat mluvený projev a sami hovořitv cizím jazyku. Po absolvování klasického kurzu, založeném na zvládnutí obsahu učebni-ce, jsou studenti schopni úspěšně vykonat výstupní test (využití krátkodobé paměti), ale
  • 7. nezískají to nejvíce potřebné - schopnost komunikovat (domluvit se) v cizím jazyku, ne-mají uloženy potřebné jazykové znalosti v dlouhodobé paměti.Učení se vyžaduje vytváření mozkových neuronových spojení. Vnímaná informace jezpracovávána jako smyslový (vizuální, sluchový apod.) podnět, který je dál posuzovánkonceptuálně, fonologicky, ortograficky apod. zdola-nahoru při vytváření spojení, kterájsou postupem shora-dolu propojována se spojeními, existujícími v dlouhodobé paměti.Vytvářejí se tak kognitivní spojení, která jsou posilována častým opakováním. Je-li výukazaložena na multimediálním posilování procesu zapamatování, je mnohem účinnější. Ten-to holistický přístup lze charakterizovat jako vnímání struktury stromu, ne jako identifi-kaci jeho jednotlivých listů (což je charakteristikou klasického pojetí jazykové výuky).Mozek potřebuje vnímat substruktury, aby mohl vnímat celek jako hierarchickou skladbujednotlivých substruktur. V cizím jazyky je nutno zvládat celá slovní spojení v kontextujejich pojmového výkladu, ne jednotlivá slova. Mozkové buňky pracují společně, jsou-linavzájem provázány. Dlouhodobé jazykové schopnosti jsou založeny na paralelním vní-mání komplexních pojmů, ne na sekvenčním ukládání jednotlivých informací.V následující diskusi pak autor příspěvku zdůraznil, že tato metoda je plně uplatnitelnána proces učení se jakékoliv disciplíně, není zaměřena pouze na jazykovou výuku. Pod-statou holistického pojetí výuky je, že studenti se spolu s vnímáním nových poznatků učíjak je vhodně interpretovat. Pro získání potřebných dovedností v práci s novými poznatkyje důležité, jak často se cvičí v jejich uplatnění, na co je přitom kladen důraz, i to, co sepovažuje za klíčové. Existují čtyři stupně od primárního získání nových poznatků k nabytídovedností v jejich účelné a efektivní aplikaci. Prvním stupněm je zařazení poznatků doširších souvislostí myšlenkového modelu, druhým je pochopení místa poznatkové struktu-ry v celkové koncepci myšlenkového modelu, třetím je následné využívání kauzality fun-gování subsystému pro ovlivnění fungování systému jako celku. Čtvrtý, nejvyšší stupeňrozvoje dovedností v uplatnění znalostí je jejich účelné a efektivní využívání při řešenípraktických problémů.Tato metoda výrazně mění úlohu učitele. Ten se z role moudrého a neomylného kouče,řídícího memorování nových poznatků (a ověřovatele jejich - krátkodobého - zapamato-vání) musí převtělit do role mentora, podporujícího samostatné myšlení studentav průběhu čtyř stupňů osvojení si (dlouhodobé zapamatování) dovedností v aplikaci no-vých poznatků. Mentor musí podporovat tvorbu myšlenkových modelů, ne vyžadovatmemorování poznatkových kategorií.ZávěrOba analyzované příspěvky, které představily fungující alternativy praktické aplikacezmíněných zásad přípravy kvalifikovaných odborníků, svým způsobem potvrdily aktuál-nost v úvodu citovaných závěrů z konference i naléhavost jejich rychlého uvedení do ži-vota.Je nezbytné, aby konečně vznikla dlouhodobá koncepce rozvoje systému vzdělávánív ČR, která získá celospolečenský souhlas a nebude tak vystavena nebezpečí, že se jejípojetí bude měnit spolu s tím, jak do funkce ministra školství nastoupí jiný představitelpolitické reprezentace. S tvorbou této koncepce je nutné začít okamžitě, nečekat až nato, jakou politickou konstelaci nastaví výsledky voleb v příštím roce. Rozvoj systémuvzdělávání má dlouhodobou dimenzi (výrazně přesahující jedno volební období) a nesmíse proto stát předmětem ideologických sporů jednotlivých politických sdružení, usilujícícho získání vládní moci v nejbližším volebním období. Příklad Finska ukazuje, že dosaženíkonsenzu napříč politickým spektrem o klíčových aspektech rozvoje země je nejenom
  • 8. možné, ale také vysoce užitečné. Pak je adekvátní zajistit bezkonfliktní profesionální(manažerské) řízení realizace přijaté celospolečenské rozvojové koncepce.Akademické instituce musí opustit ulitu vlastní výjimečnosti, do které se mnohdy uzavíra-jí, a otevřít se podnětům z okolí. Není ani urážkou, ani podceněním profesionality peda-gogických pracovníků, když se na koncipování a řízení vzdělávacích procesů jednotlivýchučebních programů budou podílet odborníci z uživatelské praxe. Ve Finsku to představite-lé akademické sféry (zpočátku se tomuto požadavku bránili) posléze pochopili; donutiloje to obhajovat vlastní výsledky před širší veřejností. A také přemýšlet o tom, jakoupřidanou hodnotu jejich výzkumné výsledky i vzdělávací aktivity společnosti přinášejí.Velmi brzy sami pochopili, že pouhá akademická dokonalost není dostatečnou zárukouspolečenského prospěchu.Naopak, představitelé zaměstnavatelské sféry si musí uvědomit, že nemají zodpovědnostpouze za výsledky a působení organizací, které vedou. Musí si přiznat, že rozsah jejichspolečenské odpovědnosti výrazně přesahuje hranice vlastní organizace, a proto se musítaké starat o naplňování požadavků společnosti v širším rámci plnění poslání jimi vedenéorganizace. Jednou z oblastí jejich společenské odpovědnosti je také zajištění potřebnéhorozsahu i kvality přípravy budoucích specialistů - jejich potenciálních zaměstnanců.Významnou úlohu v tomto procesu plnění závazků společenské odpovědnosti musí sehrátvlastníci, především členové statutárních orgánů. Správa současných organizací (corpora-te governance) se musí zaměřit nejenom na maximalizaci aktuálních výnosů (okamžitourentabilitu kapitálových investic), ale především na vytvoření podmínek pro dlouho-dobou prosperitu organizace. A také podle toho hodnotit komplexně výsledky působeníjejich manažerů.Jak připomněl ve svém úvodním vystoupení na konferenci „Nenechme si ujet vlak“ prezi-dent ČMA P. Kafka, není současná přetrvávající krize (převážně pouze evropské ekono-miky) krizí cyklickou, ale je krizí systémovou. Její překonání je možné pouze provede-ním radikální komplexní transformace procesů, zajišťujících fungování a životaschopnostspolečnosti. Výrazem této transformace jsou úspěšné inovace, generované prostřednic-tvím inovačních ekosystémů. Jejich vznik je proto nutné výrazně podpořit společnýmikoordinovanými aktivitami široké manažerské veřejnosti.Ostrůvky pozitivní deviace (jeden z nich představil ve svém vystoupení na konferenci„Nenechme si ujet vlak“ Manažer roku 2011 a generální ředitel Agrostroje Pelhřimov L.Stoklásek) jsou důkazem správnosti zvolené cesty. Samy o sobě však k potřebné spole-čenské transformaci nepovedou. Pouze spojenými silami všech manažerů v ČR, sjedno-cených kolem vize udržitelného rozvoje ČR nabízené ČMA, lze zajistit potřebný transfor-mační obrat. A zvrátit tím zrychlující se tendence k poklesu konkurenceschopnosti ČR vsoučasné globální ekonomice. Tak, aby se naše ekonomika vrátila mezi špičku ekonomic-ky vyspělých zemí, tedy na pozici, kterou již zaujímala v první polovině minulého století.

×