Tkadlecova zaverecny ukol

299 views
246 views

Published on

0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total views
299
On SlideShare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
0
Actions
Shares
0
Downloads
4
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

Tkadlecova zaverecny ukol

  1. 1. Úkol k modulu č. 13 - závěrečný úkol Název práce: Postavení nadaného žáka na druhém stupni ZŠ – jeho vzdělávání a výchova1) ARGUMENTACE VÝBĚRU TÉMATUTéma temperament jsem si pro svůj závěrečný úkol vybrala z toho důvodu, že jsemstudentkou Pedagogické fakulty Masarykovy Univerzity a problematikou temperamentu,nadání, inteligence a výchovou nadaných dětí se zabývám ve své bakalářské práci. Osobněmám k tomuto tématu velmi blízký vztah, neboť mým snem je pracovat ve školství a nazákladě toho usuzuji, že dokonalá teoretická znalost výše uvedených pojmů je nezbytná proúspěšnost pedagoga v jeho následné pedagogické praxi s dětmi na základních školách.ANOTACEVe své bakalářské práci „ Postavení nadaného žáka na druhém stupni ZŠ – jeho vzdělávání avýchova“ se zabývám postavením, vzděláváním a výchovou nadaného žáka druhého stupně včeské základní škole. Celá práce sestává ze dvou hlavních oddílů, a to části teoretické, ježpojednává o základních stavebních kamenech, které s problematikou nadaného dítěteneodmyslitelně souvisí, a to o nadání, talentu a inteligenci v rovině teoretické a dále z částipraktické, v níž jsou následně jednotlivé teoretické poznatky a aspekty konfrontovány nazákladě empirického výzkumu prováděného v prostředí žáků druhého stupně na jednébrněnské základní škole.KLÍČOVÁ SLOVAnadání, talent, temperament, inteligence, žák, vzdělávání, výchova, prostředí školyTemperament Najít jasně a srozumitelně formulovanou definici pro pojem temperament, jež byv sobě shrnovala hlavní podstatu tohoto rysu osobnosti, není jednoduché. Podle MarkaBlatného ( 2003, s. 15) „ pojmem temperament označujeme v současné psychologii ty
  2. 2. psychologické charakteristiky osobnosti, jež jsou vrozené ( dědičné), můžeme u nichidentifikovat biologický základ a týkají se formální ( stylistické1, průběhové, dynamické),nikoli obsahové stránky chování a prožívání.“ Blatný ve své publikaci bilancuje a snaží se osrovnání jednotlivých definicí pojmu temperament několika uznávaných zahraničních autorů.V samotném závěru kapitoly s názvem „ definice temperamentu“ se Blatný ( 2003, s. 15)zabývá otázkou spojenou s užíváním pojmu temperament, která je podle něj „ spíše formálněterminologická.“ Autor uvádí, že zvláště v rámci rysového přístupu k osobnosti jsou častopojmy „ temperament“ a „ osobnost “ používány synonymně a jsou jimi označovány bazální,biologicky determinované rysy osobnosti.Podíváme – li se na definici Kagana ( 1989 a, b), který „ temperament definuje jako vrozenévzorce chování a biologických funkcí organismu, které se projevují od narození a nabývajírůzného fenotypického výrazu v závislosti na osobní zkušenosti člověka“ a dále pak nadefinice temperamentu Busse ( 1991) a Van Hecka ( 1991) zjišťujeme, že všechny uvedenédefinice mají jisté shodné rysy a lze říct, že jejich společným jmenovatelem v rámciproblematiky temperamentu je dědičnost.Podle Busse ( 1991) „ představují temperamentové dimenze ty osobnostní rysy, které splňujínásledující tři podmínky: objevují se během prvního roku života, zůstávají hlavními rysyosobnosti i v dospělosti a jsou do značné míry dědičné.“Van Heck ( 1991) uvádí „ na základě rozboru různých teoretických koncepcí tři hlavnídefinující znaky temperamentu: způsob, jímž probíhají duševní děje a behaviorální projevy,vrozenost a biologickou determinovanost.“Blatný ( 2003, s. 15) dále uvádí, že „ i přes shodu v užívání pojmu temperamentu existujíurčité názorové rozdíly na rozsah osobnostních charakteristik splňujících podmínkyvrozenosti a biologické determinovanosti, který by měl být pod tento pojem zahrnut.“Z uvedeného výčtu definicí Blatný ( 2003, s. 15) vyvozuje, „ že je zřejmé, že jde v zásadě odvě odlišná teoretická stanoviska.“Blatný ( 2003, s. 15) dále s ohledem na souhrn výše uvedených stanovisek konstatuje, žepodle prvního z nich by pojmem temperament měly být označovány pouze emocionálnícharakteristiky osobnosti. Podle něj dále tento teoretický přístup historicky navazuje na názorG. Allporta ( 1937), který temperament definoval jako individuální rozdíly v emocionálníoblasti osobnosti. Blatný ve své publikaci dále uvádí, že „ stejně rozšířený je i druhý pohled,
  3. 3. podle něhož se pojem temperament vztahuje na formální či stylistické aspekty chování jakocelku. Proto například Buss a Plomin ( Buss, 1991), kteří v rámci struktury temperamenturozlišují dimenze aktivity, emocionality a sociability, považují za hlavní temperamentovoudimenzi aktivitu, neboť ta jako jediná splňuje podmínku čistě stylistického rysu osobnosti.“Závěrem kapitoly týkající se definice temperamentu Blatný společně s Alenou Plhákovouzdůrazňují jeden ze znaků temperamentu, „ který považují pro jeho definování za významný.Ačkoliv jej žádný z autorů výslovně neuvádí, je implicitně obsažen ve faktu biologickédeterminovanosti temperamentových vlastností: temperamentové vlastnosti jsou jen velmimálo ovlivnitelné nejen výchovou, ale do značné míry nepodléhají ani volní kontrole – jsoucharakterizovány spontánností projevů.“1 Severoameričtí vývojoví psychologové ( Thomas a Chessová, Buss a Plomin) definují temperament jako styl chování a o temperamentových dimenzích mluvíjako o stylistických rysech osobnosti ( stylistic personality traits). Zachováváme proto tuto terminologii, i když v češtině by bylo vhodnějším vyjádřením např.„ charakteristiky vztahující se ke stylu ( způsobu, rázu) chování“.KRITÉRIA ROZDĚLENÍ TEORIÍ TEMPERAMENTUJak ve své publikaci uvádí Blatný ( 2003, s. 17),“ pro systematické utřídění teoriítemperamentu lze užít různých kritérií. Podle něj se v odborné literatuře nejčastěji setkávámes následujícími: obsahové vymezení pojmu temperament ( emocionalita vs. chování jako
  4. 4. celek), struktura temperamentu ( jednodimenzionální vs. vícedimenzionální ), metodologickýpřístup ( kauzální vs. deskriptivní ) a sledovaná populace ( dětská vs. dospělá) ( např. Blatný,1992, Endler, 1898, Strelau a Angleitner, 1991a, Smékal, 2002).“Jak bylo tedy řečeno, v oblasti rozdělení teorií temperamentu se nabízejí čtyři stěžejní kritéria,která při rozdělování teorií temperamentu slouží jako základní stavební prvek. Jak vyplýváz výše uvedeného, prvním hlediskem rozdělení je vymezení obsahu pojmu.Blatný ( 2003, s. 17) se k této otázce vyjadřuje tvrzením, že „ část teoretiků vymezujetemperament pouze jako emocionální charakteristiky osobnosti ( např. Goldsmith a Campos,Kagan, Cloninger), další pod pojmem temperament zahrnují veškeré osobnostnícharakteristiky, které se týkají formální, nikoliv obsahové stránky prožívání a chování ( např.Buss a Plomin, Eysenck, Strelau, Thomas a Chessová).“Jako druhé kritérium pro dělení teorií temperamentu uvádí Blatný ( 2003, s. 17) strukturutemperamentu. Zde autor tvrdí, že „ toto kritérium navrhuje např. Strelau ( 2000) a rozlišujejednodimenzionální ( Kagan, Zuckerman) a vícedimenzionální teorie temperamentu ( Buss aPlomin, Eysenck, Goldsmith a Campos, Cloninger, Merlin, Strelau, Thomas a Chessová).Dále Blatný ( 2003, s.17) zmiňuje, že „ je ovšem otázka, zda teorie Kagana a Zuckermana lzeskutečně označit za jednodimenzionální – jak Kagan, tak Zuckerman připouštějí existencidalších rysů osobnosti splňujících podmínky temperamentových vlastností ( tzn. Vrozenost abiologickou determinovanost), ve svém výzkumu se však zaměřili pouze na určitoutemperamentovou dimenzi. Vhodnější by proto snad bylo rozlišovat teorie poskytujícíkomplexní popis a výklad temperamentu a koncepty vysvětlující pouze určitou stránkutemperamentu.“Předposledním kritériem pro rozdělení teorií temperamentu, s nímž se běžně setkávámev odborné literatuře, je podle Blatného ( 2003, s. 17) metodologický přístup. Jak sám autortvrdí: „ Toto kritérium se týká skutečnosti, do jaké míry se jednotliví autoři pokoušejí okauzální vysvětlení temperamentových vlastností biologickými faktory, nebo zda zůstávají udeskripce temperamentu na psychologické úrovni. Deskriptivní teorie, i když biologickézáklady temperamentu předpokládají, nevycházejí a priori z žádné biologické koncepce a připopisu temperamentových dimenzí se opírají především o empirická data ( např. Thomas aChessová, Goldsmith a Campos.) Vysvětlující ( kauzální) teorie temperamentu se zaměřují nahledání biologických mechanismů ležících v podkladu temperamentu ( např. Buss a Plomin.Cloninger, Gray, Eysenck, Kagan, Strelau, Zuckerman).“Jako konečně poslední možné hledisko pro rozdělení teorií temperamentu považuje Blatný( 2003, s. 17) kritérium nesoucí název „sledovaná opozice“. Zde autor dodává, že „ jednímz možných kritérií klasifikace temperamentových teorií je to, zda vycházejí z výzkumu dětskémnebo dospělé populace. Jak tvrdí Blatný ( 2003, s. 17), studiem temperamentu u dětí sezabývali především severoameričtí vývojoví psychologové ( Buss a Plomin, Goldsmith aCampos, Thomas a Chessová), vycházející z předpokladu, že temperament jako regulačníčinitel se uplatňuje v dětství, zatímco v dospělosti tuto úlohu přebírá osobnost. Autor dáleuvádí, že teorie temperamentu vztažené k dospělým byly navrhovány představiteli
  5. 5. pavlovovské školy a biologicky orientovanými teoretiky osobnosti ( Eysenck, Gray, Merlim,Něbylicyn, Strelau, Zuckerman).“Závěrem je nutno shrnout, pro které ze čtyř výše uvedených možných kritérií pro třídění teoriítemperamentu se autoři Blatný a Plháková rozhodli a jak své následně rozhodnutí zdůvodnili.Jak autoři v publikaci sami uvádějí, „ v našem přehledu jsme se rozhodli použít pro utříděníteorií temperamentu posledně uvedené kritérium, a to ze dvou důvodů. Za prvé, sledovanápouplace do jisté míry ovlivňuje zdůraznění určitých stránek temperamentu považovaných zavýznamné pro jeho popis a funkce – např. pravidelnost biologických funkcí, kterou jako jedenze znaků temperamentu uvádějí Thomas a Chessová, má nepochybně větší význam prodeskripci temperamentu dítěte než temperamentu dospělého. Za druhé, orientace na dětskou,nebo dospělou populaci je často spojena i s metodologickým přístupem ( viz bod 3) – teorievycházející z výzkumu dětí jsou většinou deskriptivní, teorie vycházející z výzkumu dospělýchjsou většinou biologicky zaměřené a poskytují kauzální výklad temperamentových vlastností.“Odborné zdroje k textu1) http://www.nadanedeti.cz/- srozumitelné- objektivní- věcné- přínosné- k dispozici jsou dotazníky2) http://www.volny.cz/zcs.ostrovni/nadane_deti.htm- poučné- informačně hodnotný zdroj- dobrá grafická vizualizace- v nabídce jsou užitečné kontakty- k dispozici legislativa nadaných3) BLATNÝ, Marek a Alena PLHÁKOVÁ. Temperament, inteligence, sebepojetí: novépohledy na tradiční témata psychologického výzkumu. Vyd. 1. Tišnov: Sdružení SCAN,2003, 150 p. ISBN 80-866-2005-0.- čtivě napsaná publikace- logické členění- dobré grafické zpracování- obsahuje grafy- čerpá z relevantní zahraniční literatury

×