Kamila Kalandříková                                                                                              UČO: 3717...
profesí zakořeněný v dětství. Jedná se o starší sourozence či děti, kteří mají problémové rodiče. Titoděti se již od počát...
Užitek vzniklý řešenímSvojí prací bych chtěla hlavně zmapovat soukromí život sociálních pracovníků/asistentů. Pokud seběhe...
[4] GÉRINGOVÁ, Jitka. Pomáhající profese: tvořivé zacházení s odvrácenou stranou. Vyd. 1. Praha:Triton, 2011, 198 s. ISBN ...
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×

Zaverecny ukol

77

Published on

0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total Views
77
On Slideshare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
0
Actions
Shares
0
Downloads
0
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

Transcript of "Zaverecny ukol"

  1. 1. Kamila Kalandříková UČO: 371790Název práce: Osobní život sociálního asistentaArgumentace: Během svého studia na Pedagogické fakultě Masarykovi univerzity jsem měla možnostzúčastnit se několika praxí například v mateřských školách, na táborech či v různých ústavech. Běhemposlední praxe při práci s těžce postiženými jedinci mě napadlo podívat se na problematiku z druhéstrany, očima vychovatelů. Téma se zcela jistě týká mého studia a může mě i budoucím studentůmukázat, co nás v praxi čeká. V definici názvu jsem se uchýlila k oslovení sociální asistent, což pro měznamená širší pojem než vychovatel, a také svoji práci chci zaměřit na více lidí z pomáhajících profesí,ne pouze vychovatele.Anotace: Text se zabývá studií osobního života lidí, kteří pracují jako sociální asistenti. Důležití jsouzejména faktory jak se po vstupu do zaměstnání změnit jejich pohled na svět, jaké jsou jejich priority,jaký jejich vztah k tzv. syndromu vyhoření, zda práce v ústavu ovlivňuje výchovu jejich vlastních dětí avýběr životního partnera. Práce je určena pro veřejnost, aby se blíže seznámila s úskalími tétoprofese.Klíčová slova: sociální asistent, pomáhající profese, osobní život, výchova dětí, syndrom vyhořeníText: Poměrně často probíraným tématem moderní společnosti je, jak se žije lidem v ústavech.Samozřejmě, nejčastěji se diskutuje blaho dětí v kojeneckých ústavech a dětských domovech, jak jimjejich těžkou životní situaci co nejvíce zpříjemnit, život ulehčit, popřípadě jak je co nejrychleji dostatdo milující rodiny. Již méně oblíbeným tématem jsou mentálně či fyzicky postiženi děti či dospělí lidé,kteří jsou nuceni v ústavech trávit celý svůj život. Ať už je to z důvodu, že se jich vlastní rodina zřekla,nebo že nemá dostačující finanční prostředky či psychickou sílu k jejich výchově, zajištění neboutváření plnohodnotného života. Já bych se na toto téma podrobněji ale podívala z jiné stránky.Očima lidí, kterým se říká sociální pracovníci, vychovatelé či asistenti. V tomto výzkumu bych sekonkrétně zaměřila na asistenty, kteří pracují s těžce postiženými lidmi. Měla jsem možnost v rámcipraxe strávit několik dní v Domově Tereza, kde mají uživatelé kombinované postižení toho nejtěžšíhotypu - fyzické a zároveň hluboké mentální postižení. Ačkoliv má praxe trvala pouze několik dní, mělana mě hluboký účinek a právě tamější asistenti mi byli inspirací. Práce s těžce postiženými lidmi nenípro každého a já bych se ve své práci zaměřila na osobní život asistentů, jak jejich profese ovlivňujesoukromí život.V souvislosti s pomáhajícími profesemi se často mluví o tzv. syndromu vyhoření [1], nedostatečnémuplatovému ohodnocení, psychicky náročné práci a třeba i nedostatku uznání. Tyto obecně známépojmy jsou zažité v celé společnosti a každý asistent tedy ví, do čeho jde. Pojďme se tedy prvněspolečně podívat na to, jaké můžou být příčiny, že si člověk vybere zrovna toto nelehké a psychickyvelmi náročné povolání. Některé prameny tvrdí, že se ve velké většině případů jedná o nějaký jev(většinou ne příliš pozitivní) z dětství. Něco, co dítě či mladého člověka ovlivnilo na tolik, že to máneustále v sobě, může se cítit méněcenně, má pocity viny (i když třeba neoprávněné) a chce nějakpomoci společnosti. Často pak odsunuje svoji osobu na druhou kolej, jeho vlastní blaho ho zas až toliknetíží a spíše se snaží pomoci druhým. Existuje i další skupina lidí, kteří mají syndrom pomáhajících
  2. 2. profesí zakořeněný v dětství. Jedná se o starší sourozence či děti, kteří mají problémové rodiče. Titoděti se již od počátku svého života musely starat o mladší sourozence, či dokonce o rodiče. Již odútlého věku měly velkou zodpovědnost a vyvinul se u nich smysl, časem spíše potřeba, starat se odruhé. Zajímavý je třeba příklad rodiče, matky samoživitelky, alkoholičky [2]. I v této situaci dítěpřestane být dítětem příliš brzo, musí se starat o spoustu „dospěláckých“ věcí a tato potřeba, mít všepod kontrolou a pomáhat, mu zůstává i do budoucna a určuje tak výběr jeho profese. Další možnýdůvod je víra. Věřící lidé jsou většinou dobrosrdeční, nemyslí pouze na sebe a budí nadlidský výkonvšem pomáhat [2]. Samozřejmě existuje i skupina lidí, kteří se k povolání sociálního asistenta rozhodlibez negativních prožitků z dětství či z náboženské víry. Pouze je baví práce s lidmi, chtějí pomoci apráce s těmito jedinci je láká.Cílem práce je podívat se na svět jejich očima, zjistit, co je ovlivňuje, jaké mají v životě hodnoty, jakvychovávají svoje vlastní děti, co jim dodává sílu nebo co jim sílu naopak ubírá. Případně zjistit, jak jimjejich práci co nejvíce zpříjemnit, například vhodným pracovním prostředím. [3, str. 32]Výzkumná otázkaJak sociální asistent vidí svět?Otázkou je, jak člověka toto povolání ovlivní. Jak člověk vidí svět, když mu skončí směna a vrátí se do„normálního“ světa. Zda asistent dokáže „přepnout“, psychicky se vyrovnat s tím, co viděl v ústavu ažít zbytek dne obyčejný život. Jeden z názorů na pomáhající profese je, že se člověk dostane do role,v té tráví svou pracovní dobu, je jako herec na divadelním jevišti. [4, str. 35] A po práci se zase vrátído svého skutečného života. Existuje samozřejmě i názor jiný, že pomocníci neumějí oddělit pracovníživot od soukromého, což je samozřejmě určitým rizikem pro život soukromý a může dojít napříkladk odcizení. [5, str. 136]Hlavní otázkou, možná spíše úkolem, je vžít se do jejich kůže a podívat se, jak svůj život vnímají samiasistenti.Použité metodyJako vhodným výzkumným prostředkem této problematiky se jeví strukturovaný rozhovor, kdymoderátor diskuzi usměrňuje předem připravenými otázkami, ale nechává prostor tázanému projeho vyjádření. [6] Další možnou metodou může být narativní vyprávění. Může být užitečné i z tohodůvodu, že se tázaný sám rozhovoří a můžeme se dozvědět věci, na které by se nás ani nenapadloptát, například z důvodu, že jsme v dané oblasti problém nehledali či nepostřehli. Dotazníkové šetřeníje v tomto případě nedostačující- nedává prostor tázanému, nedojde k nasycení tématu a často můžebýt i zavádějící.
  3. 3. Užitek vzniklý řešenímSvojí prací bych chtěla hlavně zmapovat soukromí život sociálních pracovníků/asistentů. Pokud seběhem zkoumání dostanu k nějakému závažnějšímu problému, se kterým se tito pracovníci potýkají,ráda bych do práce zakomponovala i možnost řešení na základě buď mého názoru a pozorování,anebo dle odborné literatury. Práce by ale primárně měla sloužit budoucím sociálním asistentům, abyvěděli na co se do zaměstnání připravit, s čím mají počítat a čeho se případně vyvarovat. [7]Použitá literatura[1] http://www.syndrom-vyhoreni.psychoweb.cz/Zdroj je vhodný protože: celý web se věnuje problematice syndromu vyhoření – obsahuje téměřveškeré informace, které by nás k tomuto tématu mohly zajímat, je psaný odborníky, obsahuje rady atipy jak syndromu předcházet, čtenář si může udělat jednoduchý online test, který mu ukáže, jestlizrovna on netrpí tímto syndromem, zajímavá je i možnost stáhnout si z webu relaxační CD[2] https://katis.signaly.cz/1003/syndrom-pomahajicich-profesi-parZdroj je vhodný protože: seznámí čtenáře s pomáhajícími profesemi, pomáhá vcítit se do jejichosobností a rolí, uvádí možné důvody, proč si vybrali právě tuto profesi, článek je odborně a zároveňsrozumitelně napsaný, zmiňuje pro představu i jiné pomáhající profese než jen sociálního asistenta[3] PŘADKA, Milan, Dana KNOTOVÁ a Jarmila FALTÝSKOVÁ. Kapitoly ze sociální pedagogiky. 2. vyd.Brno
  4. 4. [4] GÉRINGOVÁ, Jitka. Pomáhající profese: tvořivé zacházení s odvrácenou stranou. Vyd. 1. Praha:Triton, 2011, 198 s. ISBN 9788073873943.[5] SCHMIDBAUER, Wolfgang. Syndrom pomocníka. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 234 s. ISBN9788073673697Zdroj je vhodný protože: je psaný odborníkem, jedná se o uznávanou publikaci, popisuje možnépříčiny syndromu pomocníka, zabývá se možnými problémy v životě pomocníka, publikace je velmiaktuální[6] SKALKOVÁ, Jarmila. Úvod do metodologie a metod pedagogického výzkumu. Praha: Státnípedagogické nakladatelství, 1985.[7] FRANC, Tomáš. Představy o roli a pozici sociálního pracovníka v organizacích sociálních služeb.2005, 99 l.

×