Your SlideShare is downloading. ×
Vědět + Akce = Umět
CESTY K ÚSPĚCHU:
TRVALÉ HODNOTY SOUSTAVY ŘÍZENÍ BAT’A
Prof. Milan Zelený
Tato knížka je příručkou podn...
vůbec. Každá myšlenka a koncepce vyžadují reflexi a rozjímání, pozvolné vstřebávání Baťova
efektivního způsobu myšlení. Kn...
Samozřejmě ne kvůli tomu dolaru: Baťa nebyl spotřebitel, ale podnikatel, s hlavou na správném
místě. Je bezcenné měřit se ...
nemají čas, obvykle udělají tak málo práce? Nerozumí okamžikům. Neví, že nejde o to, zda kopat
celou noc velkou jámu, ale ...
Závodem naším přinášíme nový, do toho času nepoznaný, blahobyt a vzdělání našemu lidu.
Účelem podnikání je služba veřejnos...
polohy irelevance ve věcech podnikového řízení a podnikání vůbec. Máme silný dojem, že jeho
genius rozkvétal právě na mino...
Do hospodářských škol chodí mladíci, kteří mají v hlavě docela jiné věci než zemědělské
problémy. Zemědělské problémy má v...
není ctností, ale spíše výmluvou. Ve špatně organizovaném podniku jsou „chudí“ všichni, již proto,
že bohatnout tam lze po...
lidem, kteří jsou stále bez peněz a žijí ze dne na den. Službu veřejnosti vykonávají nejlépe ti, kteří
„mají více než potř...
je nutno věřit a bez pravdy není konkurenceschopnost. Podnikání není politika. Vytáčky, přetvářka,
hraní divadla, zatlouká...
Morálka, znalosti, sebedůvěra a sebekázeň se vytvářejí vlastní prací a vlastními výdělky.
Darovanému koni se na zuby kouke...
dosahují pozic nejvyšších a nejvlivnějších. Klíč k úspěchu je ve slově „doplní“. Pokud budou ženy
s muži soutěžit podle kr...
Vynálezci chodili za Baťou velmi často. Byli zosobněním a soustředěním obecné ustrašenosti: „Jste
jediným mužem, k němuž m...
podnikového života se pozná snadno: lidé mají z práce radost, usmívají se, práce jim přináší
naplnění a uspokojení, ne jen...
zachování či vylepšení původního stavu, tak jako na tom Jarově. Všimněte si, ze řemeslník, který po
sobě neuklízí a nezná ...
podmínky k tomu, aby každý dělník mohl svoji práci vykonat kvalitně a bez chyby – ne statisticky,
ne na podruhé, ne v prům...
Budu pracovat ve strojírně jen s takovými lidmi, kteří dovedou užívat všech vzácných darů
svého zdravého mozku, jimiž je B...
Do velkého bytu dělník doroste ... v malém se skrčí. Baťa vystavěl pro své dělníky tisíce
rodinných domků se zahrádkou. By...
svoji společnost, konzumují a spotřebovávají, ale nevytvářejí hodnoty – nepodnikají. Pracují dnem i
nocí – ke škodě své, k...
Obchod a výroba, myslím průmyslová, řemeslná a zemědělská výroba, jsou tvořitelé hodnot.
Je samozřejmé, že tam, kde se tit...
počíná chápat, že Vaším životním cílem není hromadění kapitálu, nýbrž služba zákazníkovi.
Průzkum veřejného mínění je jedn...
starosta je volen nepřímo. Teprve zástupci vámi volení volí starostu ze svého středu. Já chci
být buď starostou, nebo nech...
Co potřebuji od vás? Jen to, abyste mi pomohli odpolitizovat obec, jako jste mi pomohli
odpolitizovat konzum a závodní výb...
Chci dokázat ne slovy, ale skutky, že závod dle našich zásad spravovaný, jest v konkurenčním
zápase nezdolný i vůči nejsil...
komunikačních. Neměl mobilní telefony, ale měl Morseovou abecedou kodované „bípry“, které
pomocí bezdrátové telegrafie a r...
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Cesta k úspěchu - Baťa
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×

Cesta k úspěchu - Baťa

8,415

Published on

0 Comments
3 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

No Downloads
Views
Total Views
8,415
On Slideshare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
2
Actions
Shares
0
Downloads
151
Comments
0
Likes
3
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

Transcript of "Cesta k úspěchu - Baťa"

  1. 1. Vědět + Akce = Umět CESTY K ÚSPĚCHU: TRVALÉ HODNOTY SOUSTAVY ŘÍZENÍ BAT’A Prof. Milan Zelený Tato knížka je příručkou podnikatelských a manažerských znalostí vyplývajících z tvůrčího odkazu Tomáše Bati. Pravě dnes se inovační myšlení obsažené v soustavě Bat’a ukazuje být světovou třídou a tudíž tvoří spolehlivý základ potřebné renezance České školy podnikového řízení. Hodnoty obsažené v soustavě Bat’a jsou trvalé a efektivně rezonující s moderními pojmy Nové ekonomiky, Znalostního podniku i Globálních informačních technologií. Soustava Bat’a je navíc prověřená nadmíru úspěšnou a dlouholetou praxí a představuje dosud nejspolehlivější a nejúplnější souhrn zásad úspěšného podnikání v moderním světě. Úspěšný člověk v podnikání by měl dnes rozhodovat a jednat “s Bat’ou při ruce.” Každá země disponuje s celou škálou typů kulturního bohatství: viditelné věci, jako budovy, katedrály a umělecká díla, ale i literatura, hudba, malířství, divadlo a film, obvykle dominují právě svou viditelností a přetrváváním. Existuje však bohatství méně viditelné, obsažené ve znalostech, schopnostech, metodách a zkušenostech lidí, které je zdrojem všech viditelných „věcí“ kulturního bohatství. Znalosti jsou pravou podstatou a gruntem kultury národa. Soustava řízení Baťa je takovým gruntem. Jak již tomu bývá, soustava Bat’a zůstává málo známá a spíše povrchně chápána právě v zemi jejího původu. Tato knížka je tedy určena především českým čtenářům, hlavně mladým podnikatelům, manažerům a studentům – nové generaci českého podnikání a managementu. Jejím cílem je pomoci k renezanci myšlení a praxe, které představují největší znalostní bohatství, které může česká kultura dnešnímu světu nabídnout. Každý čtenář je tak potenciálně nositelem tohoto kulturního dědictví a tak i příslibem lepších časů v české budoucnosti hospodářské i společenské. Každý čtenář je možným stavebním kamenem, tvůrcem i nositelem nové české renezance. Čtení je nutné, myšlení a reflexe nezbytné, úspěšná akce však zůstává jediným ověřením znalostí, schopností, umu a dovednosti v podnikání. Po přečtení této knížky by mělo být obtížnější považovat Bat’ovu soustavu řízení za zastaralou, anebo za historicky zajímavou, ale dnes již jen shovívavým úsměvem vítanou epizodu zašlé slávy. Naopak, bude snadnější pochopit to, co již v zahraničí pochopili mnozí: Bat’ova soustava představuje i dnes jediný ucelený a plně integrovaný systém podnikového řízení. Protože autentický citát bývá přesvědčivější než sebedelší výklad, vychází tato práce z Baťových vlastních slov, myšlenek a koncepcí. (Ty jsou vytištěny tučně.) Doprovodné poznámky a komentáře pak mají čtenáři poskytnout příklady a návod jak do myšlenek „vstupovat“, jak s nimi pracovat a jak je případně použít v kontextu dnešní doby. **** Tato knížka by se neměla číst lineárně, t. j., od začátku do konce. Naopak, čtenář by ji měl otevírat kdekoliv, u jakéhokoliv hesla či citátu, třeba i na malou chvilku. Účelem je snažit se pochopit danou myšlenku v kontextu vlastní specifické problematiky a také v rámci dnešní doby
  2. 2. vůbec. Každá myšlenka a koncepce vyžadují reflexi a rozjímání, pozvolné vstřebávání Baťova efektivního způsobu myšlení. Knížka je tedy jakýsi „reflektář“ studenta i praktikanta podnikání a podnikového řízení. Otevřete-li knížku na stejné myšlence po druhé, nevadí. I druhé a třetí čtení vám odkryjí nové úhly pohledu a pochopení. Po čase vám začnou jednotlivé koncepce do sebe zapadat, podmiňovat se navzájem - formovat počátky celistvé soustavy myšlení. Tehdy se asi rozhodnete: buďto „Aha!“ – a stanete se baťovcem, anebo „Hmmh“ – a nestanete se. Tak jako tak, čtenář sám je autorem svého „čtení“ daného textu. Každý čtenář si přečte knížku jinak, v jiných posloupnostech a jiných kontextech. Získaná zkušenost nelineárního čtení a tvorby vlastního textu i soustavy myšlení je dobrou investicí do vaší „duševní dílny“. Navíc, pro opravdové „fajnšmekry“ umění podnikového řízení, jsou zde myšlenkové pochoutky z tabule tak bohaté, že to připomíná hodování z dob spíše nestřídmých. Říká-li se: „Jez do polosyta, pij do polopita“, pak lze dodat: „A uč se naplno a napořád – pouze to nejlepší a nejtučnější - a velmi, velmi nestřídmě ...“ Informacemi se lze zahltit a přejíst, znalostmi nikdy. **** Náš život je jediným předmětem na tomto světě, který nemůžeme považovati za své soukromé vlastnictví, nebot jsme ničím nepřispěli k jeho vzniku. Byl nám jen propůjčen s povinností odevzdati jej potomstvu rozmnožený a zdokonalený. Tvorba a zhodnocování vlastního života je povinností i privilegiem: ze svých nám propůjčených darů života skládáme účty vrstevníkům i příštím generacím. Naše vyúčtování by nemělo skončit schodkem, ztrátou anebo snad přímým okradením či ochuzením našich následníků. Začínáme s MÁ DÁTI, končíme s DAL - a za konečnou bilanci jsme zodpovědni jen my sami. Život je kapitál a tudíž musí, tak jako plodné semeno, vytvořit něco navíc, něco pro jarní setbu … Po Tomáši Baťovi zůstalo praktické dílo, hmatatelný malý model pracující a hospodařící společnosti, jak ji ve Zlíně stvořil a jak by si ji přál zorganizovat pro celý svět. Hugo Vavrečka Podnikatel … anglicky “entrepreneur” (ne “businessman” či “shopkeeper”) je ten, kdo přináší na trh nové výrobky, nové služby a nové hodnoty. Podnikatel otvírá nové tržní prostory. Podnikatel není ten, kdo si prostě otevře trafiku či hospodu – to je živnostník (anebo hospodský). Živnostník se živí, ale podnikatel podniká, tedy tvoří. Podnikatel nekrade, protože zlodějna není tvorba. Český a ruský “podnikátěl” tedy není vůbec podnikatel, ale živnostník: tedy člověk, který se živí prováděním drobných vlastnických funkcí a jehož cílem je spotřeba. Živnostníků je hodně, podnikatelů málo. Na cestách po Americe se Baťa ucházel o práci, aby se naučil pracovat a vyzkoušel své vlastní kvality tam, kde mu na tom záleželo. Podstupoval přijímací zkoušky u strojů, ale práci nedostával. Takových zkoušek podstoupil jsem za den třeba dvacet a za týden šestkrát tolik. To skličovalo moji mysl. Nestál jsem o ty dolary dovezené z Ameriky. Stál jsem o americké dolary. Chtěl jsem se měřit s americkým člověkem. Jednou na takové cestě jsem si řekl, že nebudu jíst, dokud nedostanu práci. A dostal jsem ji. Z tuláka, z bezcenného člověka se rázem stal šlechtic. Z rukou visely cáry, ale hlava seděla pevně na svém místě. Tak vznikl Tomáš Baťa. Tak jako stovka není stovka, tak ani dolar není dolar. Dolar získaný za pronájem bytu v Praze nebo za prodej lesa či podniku v jižních Čechách je dolar dovezený, pro Baťu zcela nezajímavý. Dolar vydělaný vlastní prací přímo v Americe, v soutěži se všemi, kteří se o to ucházejí, to je dolar americký – a o ten Baťovi šlo.
  3. 3. Samozřejmě ne kvůli tomu dolaru: Baťa nebyl spotřebitel, ale podnikatel, s hlavou na správném místě. Je bezcenné měřit se s těmi, kteří jsou stejní anebo horší než my. Musíme se poměřovat jen s těmi lepšími – a tak se sami stát lepšími. Líbil se mi v Americe lepší, mužnější poměr mezi dělníkem a podnikatelem. Já pán, ty pán, já obchodník, ty obchodník. Chtěl jsem, aby takový způsob života zavládl mezi námi ve Zlíně. Chtěl jsem, abychom si byli nějak rovni. Zde cítíme první počátky Baťovy samosprávy dílen. Trvalo to ale ještě hodně dlouho. On chtěl, oni ne. Dělníci chtěli zůstat námezdníky a nechtěli si „být rovni“. Odbory je v té mizerii podpořily. Kominterna to vyhlásila za kapitalistické „triky“. Kdo to jakživ slyšel: Každý dělník kapitalistou! Pouze Baťa to myslel vážně. Namísto třídního boje mezi dělníky a kapitalisty navrhoval elegantní a jednoduché řešení: spolupráci. Vše navzdory poučkám Marxismu o třídním boji a protichůdných zájmech dělníků a kapitalistů, dodnes ještě leckde přežívajících. Chcete-li vybudovat velký podnik, vybudujte napřed sebe. Jen velký člověk může vytvořit velký podnik. Každý (opravdový) podnikatel vyrábí tři věci: sebe, podnik a výrobek - v tomto pořadí důležitosti. Především sebe: hodnoty, přesvědčení, vizi, charakter, vytrvalost, znalosti a schopnosti. Potom podnik: schopnost vyrábět a poskytovat služby, umět dělat věci správně a hlavně - dělat správné věci. Organizovat, koordinovat, rozhodovat - dobře a na světové úrovni - musí umět nejen podnikatel, ale i jeho podnik. A nakonec je výrobek a služba, které by uspokojily zákazníka lépe a hodnotněji než kdokoliv jiný. A neprodat podnik, nejít "public", nehnat se za penězi - pak nejste podnikatel, ale spotřebitel, pak chcete být jen "za vodou". Spotřebitel nikdy velký podnik nevybuduje. Chcete-li jen "za vodu", pak nestudujte Baťu. Ten pochází z jiné země, jiné kultury a jiného světa ... Při své práci neměl jsem na mysli vybudování závodu, ale lidí. Vybudoval jsem člověka, aby byl výkonnější a lépe sloužil zákazníkům a on potom vybudoval závod. Hlavní úlohou organizátora je, aby vytvořil morální a psychologickou základnu, na níž by se jeho spolupracovníci mohli zdárně rozvíjet. Morální a psychologická základna podniku! Kdo se tím dnes zabývá, kdo to umí, kdo vůbec ví, že to má umět? Úspěšný podnik je založen na (správných) vztazích a stanoviscích: k práci, ke spolupracovníkům a k zákazníkům. Příkazová hierarchie, administrativní přístupy a byrokracie řídí papíry a ne lidi. "Systémy" řízení papíru lidské vztahy nebudují, ale ničí. Námezdní zaměstnanec podniku nevybuduje nic. Musí se stát spolupracovníkem, spoluúčastníkem, spoluvlastníkem a spolupodnikatelem - čtyři typy vztahů ve velkém podniku jakékoliv velikosti. Jen na tom poli se obilí rodí, po kterém vlastní hospodář za pluhem chodí. Jen pastýř, jemuž ovce patří se postaví vlkům a své ovce ochrání. Námezdník, jemuž ovce nepatří, uteče. “Chodit za pluhem” je povinností každého podnikatele. Jen ti dělníci jimž podnik patří, jen spoluvlastníci, budou pro podnik pracovat a za podnikem stát i ve chvílích nejtěžších. Lid námezdný se rozuteče již při prvním zavytí vlků. Podnik je jako statek. Den má 86 400 vteřin. Tedy 86 400 okamžiků. Za okamžik se dá přijít, i odejít. V okamžiku se lze rozhodnout. Okamžik trvá nápad či nová myšlenka. Z okamžiků se skládá náš život, práce i podnikání. Každý okamžik platí. Známe lidi, kteří pracují dnem i nocí, někdy i přes víkendy, stále pracují: v autě, ve vaně, na procházce, při jiné práci. Okamžiky jim však utíkají mezi prsty, nemají čas. Nemít čas neznamená pracovat - a pracovat ještě neznamená pracovat dobře. Proč lidé, kteří
  4. 4. nemají čas, obvykle udělají tak málo práce? Nerozumí okamžikům. Neví, že nejde o to, zda kopat celou noc velkou jámu, ale zda tu jámu vůbec třeba kopat. Kopat jámu trvá noc, rozhodnout, že jámu nepotřebuji (protože ji budu muset druhý den zasypat) trvá okamžik. Dělejte jen co je potřebné a dělejte to rychle a efektivně. Pak bude i váš den mít 86 400 okamžiků. Z továrních zdí: Buďme věřiteli, ne dlužníky Chytrák dělá na začátku, co hlupák na konci Čistota a pořádek = kvalita Každý budiž podnikatelem na svém pracovišti Nejlepší jakost, nejnižší ceny Plať hotově, nevypůjčuj Pomoz si sám Nepokračuj na zlé práci Rozkaz zákazníka je svatý Silní milují život Učte se jazykům V rychlosti je síla Zkušenost - matka vědění Kdo se honí za penězi, ten je nikdy nedohoní. Hleďte si práce, dělejte ji lépe než soused. Peníze za vámi přiběhnou samy. Peníze jsou jako plaché srny či krásné ženy – musí se na ně pomalu, nepřímo, oklikou a s trpělivostí. Nejde o peníze samotné, ale o proces vydělávání peněz. Nechcete přece udělat kšeft zde, urvat sumu támhle, jít z jobu do jobu a z kšeftu do kšeftu. Nejste přece “podnikátěl”. Vy chcete spolehlivý, vzrůstající a trvalý příliv peněz, tedy proces sám, ne pouze výsledek. Vy nechcete job, ale kariéru. Aby i ty plaché srny a krásné ženy - tak jako peníze – vyhledávaly vás. Po celém světě dnes peníze loví a hledají talent, um, znalosti a schopnosti. Mějte je! Nechte si poradit, hospodařit umím. Naučil jsem se jak vydělávat haléře i miliony. Od Bati si nechte vždy poradit. Představte si, kde jsme mohli být, kdybychom si nechali od Bati poradit, kdybychom se od Bati učili, třeba jen od r. 1945, anebo alespoň od r. 1989. Kdyby … od Bati jsme se mohli učit již od r. 1925, již tehdy to bylo jasné. Od koho jsme se ale v posledních deseti letech učili? Co jste se vy naučili? Důraz je na slově “vydělávat”. Tedy ne dostat, ne ukrást, ne pobírat a ne vyšulit – vydělávat! Kdo chce co nejméně pracovat za co nejvíce peněz zůstane navždy chudým. Stačí si obrátit jen jedno staré české přísloví naruby: “Za málo muziky, málo peněz!” A bude líp. Protože neexistuje žádná učebnice, kde by toto bylo vysvětleno, ani žádné vyzkoušené a osvědčené metody, rozhodl jsem se vybudovat vlastní systém, který jak doufám, prospěje lidstvu. Tento systém se jmenuje "příklad". Jen velký člověk může použít metodu příkladu s úspěchem. Lidé malí, bez vize, bez mravních hodnot, bez charakteru, bez hlubokých znalostí a schopností by neměli jít příkladem. Nebojte se velkých lidí. Ti vám neublíží, ale budou vždy tvůrčím příkladem a motivací. Bojte se lidí malých, ať sedí jakkoliv vysoko: ti, zahnáni do kouta, či nespokojeni sami se sebou, vás zničí. První podmínkou prospívání našeho závodu jest, abyste se nedomnívali, že závod jest váš, jen pro vás. Závod náš nebyl k tomu účelu zbudován, aby zajistil existenci jen jeho zakladatelů.
  5. 5. Závodem naším přinášíme nový, do toho času nepoznaný, blahobyt a vzdělání našemu lidu. Účelem podnikání je služba veřejnosti, služba národu a služba světu. Vždy a jen služba. Vedení a řízení službou je základem úspěchu v podnikání. Podniky jsou instituce přinášející kvalitu života a možnosti vzdělání národu. Země bez dobrých podniků, země pouhých spotřebitelů není dobrou zemí. Podniky jsou součástí kultury národa. Kulturní národ nepoznáte podle katedrál, muzeí, škol, hudby a obrazů, ale hlavně podle současné kultury práce a přístupu k práci, podle pracovního prostředí a respektu ke vzdělání. Kultura podniku a podnikání jsou základem kultury národní. Radost z práce, hrdost na práci a uspokojení z výsledků jsou odměnou kulturního národa. Nejslavnější Baťova chvíle nastala, když v r. 1922 vysoký kurs koruny, částečně “díky” politice státu, prudce omezil schopnost prodávat zboží v zahraničí. Podniky hromadně zastavovaly výrobu a propouštěly dělníky: nastávala krize. Baťa jediný přežil, udržel výrobu v plném rozsahu, snížil výrobní náklady i ceny obuvi. Jeho řešení bylo geniální, založené na spolupráci a pochopení všech spolupracovníků. Posuďte: Naší veřejnosti Abychom umožnili obyvatelstvu nákup obuvi pro podzim. Abychom učinili zbytečnými cesty do Německa. Abychom udrželi výrobu v plném chodu. Abychom nemuseli propustit dělníky. Abychom ušetřili státu vyplácení podpor v nezaměstnanosti. Abychom razili cestu k odbourání cen. Abychom napomáhali překonat rychle velkou hospodářskou krizi, která nás zachvátí následkem rozdílu nákupní síly naší koruny za hranicemi a v zemi, Snížili jsme ceny obuvi Od 1. září t. r. ve všech našich prodejnách průměrně na polovinu cen z letošního jara. Ovšem, této slevy nemůžeme již dosáhnout na režiích a jsme nuceni snížit mzdy našich dělníků průměrně o 40%. Naproti tomu zaručujeme našim zaměstnancům, že jim dodáme životní potřeby za polovinu cen platných letos v květnu. Akce fungovala správně a ukázala, že dobrý podnikatel může úspěšně vzdorovat jak neblahým poměrům, tak i krátkozraké politice vlastního státu. Stát preferoval banky a střádaly, na úkor podniků a podnikatelů. Dělníci baťovky však nebyli vyhozeni na ulici, ale jejich mzdy začaly rapidně vzrůstat. Výhody “4S”: spolupráce, spoluúčast, spoluvlastnictví a spolupodnikání, se staly trvalou součástí jejich myšlenkové dílny. Nynější krize není jenom krizí našeho závodu, ba není jenom krizí průmyslu – je to krize celého státního hospodářství. Já nejsem pro katastrofální skoky naší koruny, naopak přimlouval jsem se od počátku za její stabilizaci, aby našemu průmyslu byla dána možnost klidného vývoje. Krok – lépe řečeno skok – v naší měně je již ale učiněn. Rozhodnutí v záležitostech měny přísluší státníkům odpovědným za správu státu. Průmyslníkům přísluší přizpůsobit se těmto rozhodnutím v míře možnosti, neboť zlepšení hospodářského života ve státě vyžaduje v prvé řadě, aby občanstvo bylo poslušno veřejných zákonů a dbalo veřejných zájmů. Baťa chápal nutnost separace politické a hospodářské moci. I když bylo české hospodářství kriticky poškozeno nekompetentní makroekonomickou politikou, Baťovi nezbývalo nic než se přizpůsobit. Občan v něm zvítězil nad podnikatelem a kapitalistou. Nebyl suplikant, neprosil a neškemral, udělal si svá opatření sám a po svém. Jeho filozofie “přizpůsobení” byla jen krycím slovem pro výraz zásadní nezávislosti a soběstačnosti ve věcech svého podniku, města a regionu. Byla to filozofie “Uděláme si to sami”, nenáviděná státními byrokraty, které Baťa odsouval do
  6. 6. polohy irelevance ve věcech podnikového řízení a podnikání vůbec. Máme silný dojem, že jeho genius rozkvétal právě na minových polích státních překážek a omezení – jak je tomu ostatně u všech velkých podnikatelů. Poskytujeme vám účast na zisku ne snad proto, že bychom cítili potřebu vydat nějak peníze mezi lidi jen tak z dobrého srdce. Sledujeme tímto krokem docela jiné cíle. Chceme docílit toho, aby boty byly ještě lacinější a aby dělníci ještě více vydělávali. Proto poskytujeme účast na zisku, který byl dosažen v dílně, ve které pracujete. Samostatné pracující dílny jsou malé a proto může každý uplatnit svůj vliv na zvýšení zisku své dílny bez ohledu, jestli jiná oddělení pracují třeba se ztrátou. Účtování je tak jednoduché, že mu porozumíte každý a účet ztráty a zisku bude každý týden vyvěšen v dotyčném oddělení. Pokud některý týden bude vykazovat vaše oddělení ztrátu, nebudete postiženi, čili na ztrátě nemáte účasti. Zde je účast na zisku kombinovaná se samosprávou dílen, tedy spoluúčastnictví a spolupodnikání jsou integrovány. Toto Baťa zavedl již v r. 1924. Dnes to plně praktikuje jeden z nejlepších podniků na světě: japonská Kyocera. Proč ne účast na ztrátě oddělení? Zisk se vytváří na dílně, ale ztráta je spoluzodpovědností managementu, který nevytvořil dostatečně dobré podmínky pro realizaci zisku. Dílna již je potrestána tím, že žádné podíly na zisku nemá. Navíc, jestliže by produkovala ztrátu delší dobu, její existence v podniku ohrožena: žádný podnik nemůže tolerovat trvalou ztrátovost třeba i u jediné složky podniku, uklízečky anebo ředitele. Jedinci, týmy a oddělení nepřidávající hodnotu nepatří do podniku. Účastí na zisku chceme povznést dělnictvo jak hmotně, tak i mravně. Dělník má rozumět našemu obchodu, má s ním cítit a s ním růst. Přejeme si učinit ze všech našich dělníků kapitálové účastníky našeho závodu. Žádáme, abyste zvýšených příjmů použili k zlepšení životních poměrů svých rodin a ke svému vzdělání. Jen tak máme naději, že se vydané peníze opět závodu vrátí ve zvýšených vašich schopnostech, ať již se tyto schopnosti projeví prací pro závod nebo prací ve veřejném životě našeho státu. Z každého dělníka by se měl stát kapitalista, kapitálový účastník podniku, spolupodnikatel. Tato veskrze moderní myšlenka, vyrůstající z českých kořenů Baťova genia, byla již v r. 1992 vymazána ze scénáře transformace čs. hospodářství. Následující úpadek a ztráta konkurenceschopnosti česky vlastněných a česky řízených podniků pokračuje dodnes. Baťa přímo nutil své spolupracovníky, aby se vzdělávali. Vzdělání, školení a trénink nebyly položky nákladové, které podnik krátí první, když „nejsou peníze“. Vzdělání je investice, strategický nástroj ke zlepšení výkonu a konkurenceschopnosti – ve správně organizovaném podniku. V podniku nesprávně organizovaném (tradiční příkazová hierarchie námezdního typu) jsou výdaje na vzdělání vyhozené peníze: mozky v takovém podniku hrají roli jen podřadnou. Proč posílá otec žijící ve Frankfurtu svého syna do školy v Anglii, ptá se Baťa Angličana. Ten odpovídá: Myslím, že německé školství je dobré, ale marně jsem se sháněl v Německu po učiteli, který by učitelováním vyzískal větší jmění. Můj syn bude podnikatelem, má tvořit hodnoty. Jsem přesvědčen, že učitel, i kdyby měl sebelepší pedagogické vzdělání, nenaučí mého syna tvořit hodnoty, když nemá vlastní zkušenosti. I učitelé a profesoři by měli vydělávat diferencovaně, podle svých schopností tvořit nové hodnoty, podle výsledků, podle účasti na hospodářském životě. I učitel by měl být podnikatel, tvůrce nových hodnot a „milionář“, ne živnostník a „trafikant“.
  7. 7. Do hospodářských škol chodí mladíci, kteří mají v hlavě docela jiné věci než zemědělské problémy. Zemědělské problémy má v hlavě jen hospodář, ale hospodář nemá času choditi do školy. I zde musí pomoci telefon. Telefon zprostředkuje, aby padlo pravé slovo v pravý čas a na pravé místo. Kdyby tak Baťa jen mohl mít Internet, anebo alespoň e-mail! Jeho předvídání potřeby virtuální univerzity a dálkového studia, obzvláště pro zaměstnané studenty je zřetelné. Telefonu ovšem přisuzuje síly, které dnes poskytuje Internet a bezdrátová telefonie. Rozmach podnikových a virtuálních univerzit je výsledkem snahy, aby pravé slovo dosáhlo toho pravého (připraveného a potřebného) příjemce v pravý čas a na pravém místě. „Právě včas“ je tedy základním principem virtuálního vzdělávání: nahrazuje neefektivní vyškolování mladých lidí v technikách a znalostech, které budou nutně zastaralé v době vyzrání jejich rozhodovacích a řídících pravomocí. My rozhodně nepotřebujeme pro naše děti vysvědčení. My potřebujeme, aby se naučily dobře a rychle myslet a také vydělávat, aby byly s to udržet krok ve výrobě s Američany a Angličany lépe, než jsme to dovedli my. Aby měly odvahu hledat si svůj chléb jinde než u státní pokladny. Aby rodiče nenaříkali v hospodě u plného džbánku na veliká vydání na školství. Aby děti měly dobře placené učitele a aby si rodiče nemysleli, že starost o výchovu dětí patří státu. Jakou nevýhodou muselo být neabsolvovat Baťovu školu práce! Nemít Tomáše Baťu za učitele! Rodiče, ne stát, určují úroveň vzdělání národa. Rodiče musí chtít, aby jejich děti byly vzdělány lépe než oni sami - ne je prostě „odložit“ do státních institucí. Každý národ může mít jen takové děti, jaké má rodiče. Učit a učit se jsou dvě zcela rozdílné kategorie a jedna nevyplývá z druhé. Smyslem vzdělání není učit a vyučovat, ale učit se a naučit se. Při návštěvě třídy učňů stavebních řemesel nalezl jsem v ní řecké sloupoví. Postěžoval jsem si učitelům, že zrovna toho dne nemohli odchovanci těchto škol vypočítati a nakresliti záchodové roury. Jsou dva druhy vzdělávání: kavárenské, rakousko-uherské, vznosné, ale zcela nepraktické, a moderní, anglosaské, praktické a užitečné. Nelze považovat za vzdělanou kulturu tu, která nezná záchodové roury ve stínu řeckého sloupoví. Nelze podporovat takové nekulturní vzdělávání. Posuzujeme-li člověka jen podle toho, jaký skutečně je, ubližujeme mu a vedeme ho k horšímu. Nakládáme-li však s ním, jakoby už skutečně byl tím, čím má být, dostaneme ho tam, kam se má dostat. Goethe A Zlín? Zařízení samosprávy se plně osvědčuje. I ti, kteří je zpočátku přijímali s určitou nedůvěrou, mají pocit, jakoby pracovali na svém. Brzy to nebude jen pocit, ale realita spoluvlastnictví. V hlavách zaměstnanců, jakoby pod účinkem kouzelného proutku, probleskuje tisíce myšlenek jak potírat ztráty, vyrábět a vydělávat více. Stále další a další oddělení a dílny přijímají nový způsob práce. Práce se vyvíjí v tak prudkém tempu, že stavitelé nestačí stavět nové továrny pro tisíce dalších lidí hrnoucích se do Zlína za prací. Ve 20. letech astává „zlatá doba“ města Zlína – nechť nikdy neskončí! Zámožnost – povinnost, chudoba – výmluva. V systému spolupodnikání se stává zámožnost povinností a potřebou všech spolupracovníků, tak jak tomu je u opravdových podnikatelů. Zámožnost všem byl název Baťovy brožurky, kterou pro své spolupracovníky sám napsal. Chudí u Baťů zůstávají pouze ti, kterým se pracovat nechce, kteří nepřijímají zodpovědnost, nepřidávají hodnotu, neúčastní se samosprávy dílen. Ve správně organizovaném podniku není chudoba možná a
  8. 8. není ctností, ale spíše výmluvou. Ve špatně organizovaném podniku jsou „chudí“ všichni, již proto, že bohatnout tam lze pouze na úkor druhých. Špatně organizovaný podnik není vinou poměrů, ani transformace, natož pochybných tradic. Pouze ředitel a vrcholové řízení podniku jsou zodpovědni, tak jako u Baťů. Dobrá organizace podniku je jejich profesionální povinností. Samospráva dílen. Účast na zisku neznamenala každoroční přerozdělení bonusů a extra platů, na základě výkonu celého podniku. To není spolupodnikání, ale kolektivní spotřeba. Účast na zisku je nedílnou součástí samosprávy dílen: aby se lidé mohli na zisku podílet, musí mít optimální podmínky k ovlivnění jeho tvorby, individuálně i týmově: 1. Vyúčtování dosaženého zisku musi být provedeno v době co nejkratší: u Baťů týdně, v dnešní Kyocera denně. 2. Každý spoluúčastník musí být schopen si svoji účast vypočíst sám. 3. Účastnické oddělení musí být dostatečně malé, aby se každý zaměstnanec mohl podílet. K tomu všemu chybí znalosti. Aby se lidé mohli účastnit, musí vědět co dělat, kdy a proč, jak zlepšovat výrobní procesy i správu dílen tak, aby byly potřebné zisky vytvářeny. Tvorba zisku (a jakékoliv jiné hodnoty) předchází rozdělování. Je mnohem těžší naučit lidi samostatně myslet a jednat, než je naučit poslouchat a vykonávat příkazy. Samospráva dílny jest nejen lacinější, ale také lepší. Nikdo nemůže tak dobře vědět, co mi v práci vadí, jako já to vím, konaje ji. Výkon práce je nejlepším zdrojem znalostí o práci. Nositelem těchto znalostí je ten, kdo práci vykonává. Že dělník má tento souhrn specifických znalostí vyplývá z výkonu práce samé. Problém je, jak tyto rozmanité „souhrny specifických znalostí“ koordinovat. To lze buď příkazem – tak jako v tradičním systému – anebo pomocí samosprávy a soustavy vnitropodnikových cen. Cenová soustava je nejlepším koordinátorem lidské činnosti, ne soustava pravidel a příkazů. Každé oddělení výrobního řetězce si muselo kupovat potřebné „zboží“ od oddělení předchozího. Po skončení své práce pak prodávalo své „zboží“ následující dílně. Platby nebyly v hotovosti, ale pomocí převodních karet (kreditek), na něž byly příslušné částky vpisovány. Bylo v zájmu každé takto hospodařící dílny provádět přísnou kontrolu kvality a dodržování termínů dodávek. Vzájemný poměr jednotlivých oddělení byl upraven vnitropodnikovými obchodními smlouvami. Vnitropodnikový trh zboží byl zárukou vysoké kvality, nízkých nákladů a krátkých časových lhůt – stavebních kamenů konkurenceschopnosti. Dlouhá je cesta přes pravidla, krátká a vydatná pře příklady. Přes močál můžete podle mapy, podle pravidel a direkcí, anebo s pomocí průvodce. Posuďte sami. Je ředitel podniku dobrým průvodcem, dobrým příkladem k následování, anebo vydává mapy? Nákladní automobilová doprava byla u Baťů založena na úzkém spojení nízkých nákladů dopravy s vysokým příjmem řidiče. Tento vztah byl určen smlouvou. Po určitém množství kilometrů - zpravidla do dvou let – se řidič stal majitelem vozu. Smlouvou měl zaručený tarif za kilometr, v němž byla zakalkulována cena pohonných látek, údržba vozu, amortizace kupní ceny vozu a zisk řidiče, který se smlouvou stal samostatným podnikatelem. Jistě, že se takový řidič a auto staral ještě před tím než se stal jeho vlastníkem. Nemělo to chybu. Víme, jak velice se nám osvědčila zásada svěřovat důležitá obchodní jednání jen lidem, kteří mají více, než potřebují ... Důležitá postavení v podnikání, politice a vzdělávání nelze svěřovat
  9. 9. lidem, kteří jsou stále bez peněz a žijí ze dne na den. Službu veřejnosti vykonávají nejlépe ti, kteří „mají více než potřebují“. Zájem vydělat si nesmí přehlušit zájem sloužit veřejnosti. Velký průmysl není možno vybudovat s proletáři. Stejně tak ne velký národ, velkou kulturu a velký stát. Na tom, kolik vrací lidé podniku z výnosu práce, záleží dnešní a budoucí blahobyt veřejnosti právě takjako blahobyt a budoucnost rolníka i výživa národa jsou odvislé od toho, kolik zemědělec věnoval svým polím. Pouze vlastník, ne námezdník, může být opravdovým sedlákem, farmářem a statkářem. Většina politiků význam soukromého vlastnictví chápe v zemědělství, ale ne v průmyslu. V průmyslu se spoluvlastnictví, spolupodnikatelství a spoluúčast, tedy soukromé zaměstnanecké vlastnictví podniků, stále ještě neujaly. Podle toho vypadají i výsledky. Jsem milionář a potřebuji své miliony právě tak, jako vy své pero a ruku nebo své řečnické nadání a byl bych lidem bez nich tak málo užitečným, jako vy bez těchto nástrojů. Podnikatel nemůže podnikat bez „milionů“, pouze živnostník ano. Podnikatel své vydělané peníze investuje, živnostník spotřebuje. Profesor nemůže „podnikat“ bez osobních znalostí a informací. Kubelík nemůže „podnikat“ bez svých houslí. Vy nemůžete vzít Baťovy miliony a vytvořit to co on. Nemůžete převzít (oxeroxovat) profesorovy znalosti a stát se profesorem. Já nemohu koupit Kubelíkovy housle a stát se houslistou, natož „Kubelíkem“. Závidět fachmanovi kladivo je nesmysl. Vlastnictví kladiva z vás neudělá fachmana. Vydělávat miliony je úplně něco jiného než mít miliony, dostávat miliony, anebo krást miliony. Jsou milionáři a jsou milionáři ... Nejvyšším ideálem řádného živnostníka je touha po vzrůstu. Vůle rozšiřovat svůj podnik, to je kapitál cennější než peníze, síla mocnější než elektřina. Nejcennější a nejmocnější kapitál je „vůle růst“. Není-li v národě tohoto kapitálu, pak nejsou peníze k ničemu, hospodářství upadá a země je plná „trafikantů“, ať již provozují trafiku anebo agrochemomasokombinát. Pouze vůle růst přináší nové myšlenky, vzory a síly, které přidávají hodnotu podniku, regionu i státu. V kapitalismu lidé nepracují proto, aby se stali milionáři, ale kapitalisté se stávají milionáři, aby mohli pracovat. Úsilí a pracovní režim Billa Gatese nelze vysvětlit touhou po penězích. I za kapitalismu může země trpět kritickým nedostatkem kapitalistů. Já svou prací provádím ponejvíce vlastní myšlenky, mnoho lidí provádí svou prací cizí rozkazy. Trvá-li moje práce i šestnáct hodin denně, není tím řečeno, že konám více, nežli jiní, protože v mé práci je pro mne zábava i poučení. Pro námezdníka je práce „utrpením“, nemůže se dočkat té spásné „Padla!“, až po práci začíná žít. Provádí příkazy druhých, těch „koňů s větší hlavou“. Dělník (a šéf), který je zároveň spolupracovník a spoluvlastník, realizuje své vlastní myšlenky a nápady, je za to dobře odměněn a práce je mu naplněním, vzděláním a uspokojením prolínajícím celý jeho život. Pracovní doba ho nemůže zajímat. Vždy bude pracovat tak, jak je třeba: naplno, s vášní a plným soustředěním. Dobrá práce je a musí být zábavou, špatná práce je utrpením a odsouzením ke špatné zábavě. Těším se, že i u nás budeme jednou s to snížit počet pracovních dnů ze šesti na pět. Baťa byl evropským průkopníkem ve zkracování pracovní doby. Přímé jednání patří mezi podmínky úspěchu. Přímé, prosté jednání budí v lidech všechny dobré instinkty. Jednáš-li otevřeně s úmyslem posloužit lidem, tvůj úspěch je neodvratný. Upřímnost, pravdivost a přímost jsou základem velkého podnikání. Budování důvěry je nezbytné pro tvorbu konkurenčních výhod, důvěra samotná je konkurenční výhodou nejcennější. Podnikateli
  10. 10. je nutno věřit a bez pravdy není konkurenceschopnost. Podnikání není politika. Vytáčky, přetvářka, hraní divadla, zatloukání a imponování vypůjčenými hodnotami do skutečného podnikání nepatří. Kultura „dabingu“ nesmí proniknout do kultury podnikání. Vedení obchodu není možné bez důvěry. Kdybych neměl důvěry a musel všechno sám přezkoumat, přišlo by to dráže než škoda, která by z mé důvěry snad vyplynula. Podnik takového rozsahu, k jakému směřujeme ve Zlíně, by se bez důvěry nedal vůbec vést. Nejbohatší společnosti se vyznačují vysokou mírou důvěry, nejchudší vysokou mírou nedůvěry. Důvěra, jako znalost, je výrobní prostředek, nejcennější kapitál podniku (i společnosti). Notářské kultury (i podniky) jsou v podnikání neúspěšné. Někdo skrývá pravdu, aby neporanil. Je to ten hledaný a obdivovaný „dobrý člověk“. Jeho „dobrota“ je příslovečná a přitažlivá. Je dobrý ke všem, ke každému je příjemný. Naslouchá pozorně, chlácholí, hojí a podbízí. Pravdu zná, ale dusí ji hluboko ve svém nitru. Tito lidé dovedou nejméně, škodí nejvíce a nejdéle, degradují nejcennější lidský statek: pravdu. „Herci“ (a „herečky“) do podnikání nepatří. Pak přijde Baťa a zahřmí ... až vám zatrne – slastí nad zraňující, do živého tnoucí krásou pravdy. Cesta k vzrůstu je cesta k pravdě, ke skutečnosti. Pravda a skutečnost je jediná základna, na níž se dá vybudovat slušný obchod. Krásná slova jsou pěkná věc a mohou být i k užitku, např. těm politikům, pro něž hlavním kapitálem jsou hlasy. Peníze vám však krásná slova přinášet nebudou, protože žijeme ve světě, kde nám nikdo není ochoten dávat něco za nic (kromě politiky). Každé „Má dáti“ musí mít protipoložku „Dal“. V podnikání, tak jako v životě (a ne v politice), začínáme s narůstajícím soupisem „Má dáti“. S postupným dospíváním, zmoudřením a úspěchem se snažíme, aby nutná, vyvažující položka „Dal“ se stala seznamem ještě delším. Kdo takové bilancování nezná a nepraktikuje není úspěšný člověk - i kdyby měl hromady peněz. Vynaložme největší úsilí, abychom poznali o sobě a o světě pravdu. Nelžeme a nelichoťme si, avšak nedopusťme také, aby nám lhali a lichotili druzí. Poznání pravdy zahrnuje sebepoznání – poznání pravdy o sobě i o firmě. Nejhorší u podnikatele je sebechvála, sebechvástání a sebehodnocení: pouze druzí mohou ohodnotit naše kvality a příspěvek. Přirozený a častý pocit nedocenění musí vést ambiciozního jedince k hledání si jiných „druhých“, ne k zintenzivnění sebechvály a sebereklamy. Každý někam patříme, každý můžeme být někde a někdy doceněni. Zbavte se lichotníků, vlezlistů a podlézačů: ničí pravdu ve vás a všude kolem vás – pravda pak nevítězí, ale prohrává a zkomírá. Fangličky nepomohou. Podle skutku poznáte je. Pomoci mistrovi ke jmění dary nemá významu. To by šlo rychle a snadno. K tomu by stačilo rozdělit tolik a tolik peněz a už by byl počátek, jako když hospodyně dává do koše podkladek, aby navnadila slepice. Darovanými penězi docílíme u člověka pravého opaku, protože člověk má delší paměť než slepice. Počne se spoléhat na dary a ne na sebe. Zde jde o otázku mravní, o výchovu, o vybudování sebedůvěry, sebekázně. Baťa se darovanému koni na zuby kouká a shledává, že dar je bezzubý. Nechce, aby se jeho podniky a spolupracovníci spoléhali na dary, na jakékoliv přerozdělení peněz z jedné kapsy do druhé. Nevidí mravnost ve statní politice „podkladků“ či dotací, nevidí žádné pozitivní důsledky finančního „podkládání“, leda u slepic.
  11. 11. Morálka, znalosti, sebedůvěra a sebekázeň se vytvářejí vlastní prací a vlastními výdělky. Darovanému koni se na zuby koukej, ve svém vlastním zájmu. Závod musí být dobrým příkladem jako vzorný hospodář. Musí zachovávat přísný pořádek ve svém peněžnictví. Nesmí pracovat s cizím kapitálem, ba nesmí použít k provozu ani úspor svých zaměstnanců. Baťa navíc nepoužíval bankovních úvěrů a svým dodavatelům platil ihned po převzetí zboží. Stát není dobrý hospodář: nemůže totiž zbankrotovat (tiskne si peníze, zvyšuje si deficit), žije na dluh, určuje sám sobě mzdy a platy, atd. Bohužel svým příkladem stát „učí“ tyto praktiky i podniky a dokonce i jedince. Není dobrého hospodářství bez dobrých hospodářů. Cizí kapitál, bankovní úvěry, vklady zaměstnanců, státní dotace, odložené platby a zadržené mzdy – vše jsou peníze nevydělané, vnější a tudíž skutečnou podnikovou tvorbu hodnot a zisků výrazně a často i trvale zkreslující. Podnik tak neví a nemůže vědět co vlastně ví či neví, umí anebo neumí. Taková neznalost je nejen strategickou myopií, ale hlavně konkurenčním sebevyloučením. Touha stát se nepostradatelným jest pákou pokroku, ale brzdou pokroku jest naše touha zůstat nepostradatelnými. Touha vyniknout a měřit se s nejlepšími na světě je bohatstvím národa. Stane-li se člověk nepostradatelným, je to odměnou i závazkem. Potřeba být užitečný druhým, ne jen sobě, je potřebou vyšší než potřeba svobody. Chce-li však člověk zůstat nepostradatelným, stává se brzdou podniku, pokroku i společnosti. Velcí lidé se vždy obklopovali lidmi lepšími a schopnějšími – aby nebyli a nezůstali nepostradatelní. Malí lidé se vždy obklopovali lidmi horšími a méně schopnými – aby mohli zůstat nepostradatelnými. Lidé schopní se za nepostradatelné nikdy nepovažují. Lidé neschopní svůj mýtus nepostradatelnosti žárlivě střeží, brání a všemožně propagují. Neschopný ředitel se ohlíží žárlivě kolem sebe, aby odstranil každého, kdo by mu mohl přerůst přes hlavu, kdo by jej mohl nahradit. Schopný ředitel jest naopak udýchán sháněním a výchovou lidí, kteří by co nejdříve mohli konat jeho práci. Jeden odhání lidi klackem, druhý úsilovně shání ty, kterých je tak strašně málo. Jeden se obklopuje několika orly, druhý „vede“ početná hejna hus a letky kachen. Orli nelétají ve formacích. Zbavme se své malosti a velikost si nás nalezne sama. Vážnou překážkou v hospodářské výchově našich mladých zaměstnanců jsou jejich rodiče. Mnozí rodiče mají zato, že jim přísluší právo a povinnost obhospodařovat výdělek a majetek svých dětí. Mnohý mladý muž před ženěním, po desetileté práci neví, zda má nějaké jmění, nebo nemá. Shledáme, že nemá ponětí, co je živobytí, ba neví ani, co stál oblek, ve kterém chodí, protože mu ho koupila maminka. Základní povinností rodičů je vychovávat své děti k samostatnosti, hospodářství a zodpovědnosti. Selháním této povinnosti je výchova k závislosti, nerozhodnosti, nepotismu a protekci. Podle převažující kultury vztahu rodiče-děti se dá usuzovat na kulturu a výkonnost hospodářskou, podnikovou i národní. Naše děti mohou být jen tak dobré, jak jim rodiče dovolí. Naši muži a synové jsou jen tak dobří, jak je naše ženy připraví a „vychovají“. Proto by ženy v podnikání neměly „kopírovat“ muže, ale věnovat národu autonomii akce i myšlenky. Mužové dosud si ani nedovedou představit, kam může dospět rozumně a po žensku hospodářsky uvažující ženský duch, až ženy svými tvůrčími myšlenkami v dobrém hospodářství doplní muže. Podnikatelky a manažerky pronikly na světovou scénu. V USA ženy představují přes polovinu celkové zaměstnanosti. V politice, řízení, podnikání, vědě i umění
  12. 12. dosahují pozic nejvyšších a nejvlivnějších. Klíč k úspěchu je ve slově „doplní“. Pokud budou ženy s muži soutěžit podle kriterií a pravidel feminismu, t. j., podle pravidel mužských, pokud nebudou doplňovat, ale spíše nahrazovat a suplovat muže, pak k opravdovému obohacení podnikání a řízení ve společnosti nedojde. Autonomie akce i myšlenky znamená, že ženy obhájí a rozvinou své vlastní přístupy, preferující spolupráci, týmovou práci, znalostní řízení, mezilidské vztahy, vztah k prostředí, zaměstnaneckou autonomii a partnerství se zákazníkem. Pomohou tak transformovat tradičně nepružnou, polovojenskou příkazovou hierarchii „mužskou“ do nových forem, vhodnějších pro znalostní éru globálních trhů. Dobrý tým a dobrý podnik se podobají „rodině“ v mnoha směrech. Konejme jen takovou práci, která slouží veřejnosti. Zde nejde o to, abychom nepracovali pro sebe a své blízké, ale abychom přitom neškodili veřejnosti a věcem veřejným. Škodit veřejnosti lze obohacováním se na úkor druhých, kradením, lhaním, misinformací, cenzurou a špatnou prací. To, co zpočátku slibuje úspěch nám a veřejnosti jen škodu, nakonec přináší škodu oběma stranám. Služba veřejnosti není principem kolektivistickým, kde všichni a svorně veřejnosti škodí, ale principem individuálního zájmu o zvelebení podnikatelského prostředí na němž jsme závislí. Kalkulace, dosud zavřené v nedobytné pokladně šéfově, musely být vloženy do rukou všech spolupracovníků. Takto ocitla se největší tajemství obchodu na ulici, na dosah ruky zlé konkurence, která každý náš pohyb sledovala a každý náš krok napodobovala. Lidé nemohou pracovat s plným úspěchem, když nevědí naprosto všechno, co se na jejich oddělení vztahuje. Samospráva týmů vyžaduje práci a řízení s „otevřenými knihami“. Moderní „Open Book Management“ byl tedy v Baťově praxi předjímán o nějakých 70 let. Práce „v plné záři denního světla“ tak, aby o každém kroku podniku mohlo vědět libovolné množství lidí, odbouralo příčinu schovávat v pokladně šéfově to, čeho spolupracovníkům bylo pro jejich práci naléhavě třeba. Samospráva nemůže správně fungovat v atmosféře příšeří, utajování, neprůhlednosti a strachu. Strach a podezírání nemají v moderním podniku a podnikání co pohledávat. Ustrašenci, podezírači a zbabělci jsou metlou spolupráce. Strach před náročností lidí. Nejpohodlnější odbytí oprávněných (i neoprávněných) nároků zaměstnanců mají šéfové v odpovědi: „Nemohu! Nevynáší! Ztrácíme!“ Spisy a účty uložené v pokladně jsou stejně neprospěšné jako znalosti a myšlenky skrývané v mozku podnikatele. Jak mají zaměstnanci pracovat ve shodě s ideami svého vůdce, když je neznají? Strach musí být z podniku vymýcen, učil profesor Deming. Nejen strach zeměstnanců, ale hlavně strach šéfů před zaměstnanci a veřejností. Často i odborníci, konzultanti a profesoři ustrašeně skrývají své myšlenky, nápady a postupy, ve vše otupujícím strachu „před konkurencí“. Většinu svého času tráví ochranou a skrýváním myšlenek, které většinou někde opsali či „opajcovali“ – na vlastní tvorbu a službu veřejnosti jim čas již nezbývá. Každá myšlenka, každá idea, dokud je uvězněna v lidském mozku, je pošetilá, nepohodlná. Je to pouhá hrouda, byť i hrouda ze které lze vybrousit drahokamy. Každá lidská myšlenka potřebuje brusu, a tím brusem jsou zase jen lidské mozky. Faraday se řídil heslem: „Pracuj. Dokonči. Zveřejni.“ Jde o vůdčí spirálu duševní a tvůrčí práce vůbec. Všechny tři fáze spirály musí být stejně dokonalé. Zveřejnění dokončené práce - to je ten brus. To je ta konfrontace s ostatními lidskými mozky, to je ta služba veřejnosti. Ustrašenci se bojí své myšlenky zveřejňovat a svoji práci publikovat. Bojí se jiných ustrašenců, kteří se zase bojí cokoliv nového či originálního slyšet nebo číst. V takové kultuře vzniká se brousí jen málo opravdových „drahokamů“ ducha.
  13. 13. Vynálezci chodili za Baťou velmi často. Byli zosobněním a soustředěním obecné ustrašenosti: „Jste jediným mužem, k němuž mám důvěru, že nezneužijete mého velkolepého vynálezu. Chci si to dát patentovat, ale obávám se vyzrazení.“ Ruce se jim třesou, když vytahují ty své papírky nebo kolečka z kapes, jakoby tahali ze sebe svoji duši. A čím větší strach doprovází tuto zpověď, tím větší pošetilost z toho roste. Vybuchl bych často v smích ... kdyby si tím on sám neprošel, kdyby se on sám nemusel učit zbavovat se strachu o své myšlenky. Přestat pobíhat po patentových úřadech, po notářích a po právnících, je znakem dospělého, vyzrálého podnikatele i vynálezce. Rozřešit problém, přijmout zodpovědnost a nevyhýbat se akci jsou výsady úspěšných lidí, obzvláště podnikatelů. Mnozí máte za to, že celý úspěch vašeho oddělení je závislý od toho, jak se vám podaří stlačit cenu za zboží tomu oddělení, které vám dodává, a jak dovedete vynutit vysokou cenu na oddělení, které od vás odebírá. (Ovšem, některé podniky pro vnitropodnikový transfer zboží a služeb neužívají ceny žádné: práce uvnitř podniku je jaksi “bezcenná”.) Jestliže “vytloukáte” ze svých obchodních partnerů a spolupodnikatelů ceny nejvyšší, pak trpíte a musíte trpět ve svých odděleních mrhání materiálem a časem. Nejlepší a nejbohatší obchodník starého Řecka poučil Alexandra Velikého: “Kupuji draho a prodávám lacino.” Nechť se čtenář zamyslí jak interpretovat tuto moudrost. V našich prodejnách není smlouvání. První naše slovo je také poslední – jak v naší zemi, tak v cizině. Celé naše úsilí směřuje k tomu, abychom splnili i nevyslovená přání zákazníků v míře co největší. Smlouvání znamená, že vaše cena není nejnižší, anebo, že ji ani neznáte, v každém případě, že nejste konkurenceschopní. Navštivte turecký bazar a setkáte se s tisíciletou tradicí smlouvání a handrkování o ceny v míře až nepochopitelné. Poznáte pravý smysl výrazu “Turecké hospodářství”. Turečtí obchodníci zůstávají až dodnes stejně chudí jako Turecko. Kupují lacino, prodávají draze. Náš zákazník je nejen náš pán, ale hlavně náš vládce: neplníme jen jeho výslovná přání, ale i přání nevyslovená – tedy i to, co mu “na očích vidíme”, a někdy i to, co ještě ne. Cena je diktátor. Cena je nedílnou součástí výrobku, tvoří s ním organickou jednotu. Pouze v tureckém bazaru dochází k jejich oddělení na základě handrkování se zákazníkem. Kvalita je také nedílnou součástí výrobku a nedá se oddělit. Lze tedy mít různé výrobky, ale ne různé ceny a kvality téhož výrobku. To je důsledkem rostoucí hegemonie zákazníka v globální ekonomice. Cokoliv vyrobíme, musí sloužit zákazníkovi dobře, bez ohledu na cenu. Zaměstnavatel, který naučil lidi vydělávat, naučil je jen třetině toho, čeho je člověku třeba umět, aby se mohl stát hospodářsky nezávislým. Druhá třetina je v rozumném vydávání a třetí teprve v šetření. Posloupnost je zřejmá: tvorba – výdaj - spoření, podle důležitosti a významu pro nezávislé hospodaření. Lidé, kteří neumí hospodařit doma, ve svých životech soukromých, nebudou příliš platní ani v hospodaření podniku. Nejsou nezávislí, neovládají jednu či více ze tří složek, nejsou dobří hospodáři. Za prosté vykonávání příkazů může být člověk placen, často i dobře, ale pro skutečné vydělávání peněz je třeba vyšší nezávislosti: vlastního rozhodování, ovlivňování výkonu své práce a samostatného hledání těch nejlepších způsobů. Proto není prostý vykonavatel příkazů spolupodnikatel, i když je dobře placen. Proč je šetření až na konci? Protože není samo sobě účelem, ale jen nástrojem k zahájení nového, lepšího cyklu tvorba-výdaj-spoření. Kultura podniku … spočívá především v dobré organizaci, která lidem umožňuje dosahovat velkých výkonů a tudíž velkých výdělků. Kulturní podnik musí být konkurenceschopný. Kvalita
  14. 14. podnikového života se pozná snadno: lidé mají z práce radost, usmívají se, práce jim přináší naplnění a uspokojení, ne jen plat či výplatu. Pořádek, čistota a krása charakterizují pracovní prostředí. Mezilidské vztahy jsou založeny na respektu, spolupráci a spolupodnikání. Budovy – to jsou hromady cihel a betonu. Stroje – to je spousta železa a ocele. Život tomu dávají teprve lidé. Máte-li budovy a stroje, máte jen mrtvý kapitál, bez života a bez funkce. Nevíte co dělat, jak to dělat a proč to dělat. Chybí vám ten nejdůležitější kapitál: lidské znalosti. Pouze lidé a jejich mozky mohou dát všechen ten beton a cihly a železo a ocel do pohybu. Kolik jen dnes vidíte podniků, které jsou samé budovy plné strojů – a dokonce plné lidí – a přijímají státní dary, nemohou se uživit, jsou v konkurzu, stojí před bankrotem. Jsou plné lidí, ale chybí mozky. Chybí lidský kapital, chybí znalosti, chybí to Co a Jak a hlavně Proč. Ekonomická teorie dosud pojem lidských znalostí nezná, neumí ani popsat, měřit a zaúčtovat lidskou inteligenci. Zná jen budovy a stroje – a to je hrozně, hrozně málo.Život tomu všemu dávají teprve lidé. Řízení znalostí. Znalosti jsou nejcennějším kapitálem podniku. Proto je třeba je řídit. Zkušenosti, poznatky a znalosti byly u Baťů pečlivě a pravidelně zanášeny do t. zv. “Welingtonek”, knižní to formy moderních expertních systémů. Welingtonky se staly nezbytnou “pamětí podniku”. Detaily zkušeností z plánování, tvorby koncepcí, stanovení rozpočtu, financování, atd. Byly nejen záznamem zkušeností, ale živým zdrojem jejich sdílení mezi všemi spolupracovníky podniku. Stejně tak “znalostní účty” zachycovaly přínosy podniku ze zahraničních cest, konferencí, školení a studia. Buďte královskými ve svých myšlenkách a plánech a obchodníky v jejich provádění. Obrazotvornost a fantazie musí být skloubeny s realitou. Účelem fantazie a snění by mělo být uskutečňování snů a představ, ne pouhý únik před realitou. Jak to bylo u Baťů? Prostředí a prostory podniku Baťa byly vysoce kulturní. Pro Baťu jsou pořádek a čistota jde strategickým principem podnikového chování, nejde o prosté kulturní sebevyjádření. Stroje i podlahy byly natřeny na bílo, aby i sebemenší kapka oleje či špíny signalizovaly možné místo chyby či budoucího selhání. Nástroje byly uloženy v červeně nalakovaných vlisech černé odkládací desky, aby již na dálku chybějící nástroj signalizoval okolí svoji absenci. Všechny stroje byly nezávisle pohyblivé na speciálních platformách s vlastními elektrickými motory. Pravidlem bylo, že přepravovaný stroj nebo materiál musel zůstat v pohybu. Materiál nesmí vadit, nesmí zdržovat a už vůbec nesmí být skladován: odstavené prostředky nádvorní četa zabavila, odvezla do skladu a vydala až po zaplacení dopravy, skladování a pokuty do výše pořizovací hodnoty. Vše, zevně i uvnitř, bylo vyzdobeno zelení, květy a vodními fontánami, vše pečlivě zahradnicky udržováno. Zákaz kouření byl v celém areálu továrny. Vlastní protipožární profesionální sbor pečoval o bezpečí podniku. Hasiči dostávali koncem roku tím větší finanční bonus, čím méně měli příležitostí k protipožárnímu zásahu. Vlastní hotel a obchodní dům zajišťovaly bezpeněžní nákupy zaměstnancům fy. Baťa. Až budete mít chvilku, projděte se po dnešních areálech ZPS a Svitu, třeba se i pokuste nalézt archivy fy. Baťa, pozorujte své okolí a vnímejte kulturu podnikového prostředí dnešního. Kdy se umývá automobil? V Praze na Jarově je opravna automobilů, kde se vozy umývají a leští před vstupem do procesu opravy. Baťovce poznáte okamžitě, ať již u Bati pracoval či ne. Kvalitní oprava nemůže probíhat ve špíně, v oleji a ve hlíně. Kolikrát jste se setkali s opravářem, zedníkem, tesařem či jiným "profesionálem", který po sobě zanechá spoušť a špínu zcela neprofesionální? První princip profesionalismu - UDPS (Uvést do původního stavu) - byl u Bati povýšen na princip
  15. 15. zachování či vylepšení původního stavu, tak jako na tom Jarově. Všimněte si, ze řemeslník, který po sobě neuklízí a nezná UDPS odvádí zcela spolehlivě práci-"šlendrián". Stejné principy platí o jakékoliv jiné práci či zaměstnání. Kultura práce a kultura podnikání jsou nejspolehlivějším měřítkem kultury národní, ne "katedrály" na účtech Dal předchozích generací. Současné generace jsou plně a až po krk na straně Má dáti. Kdykoliv nacházím na botách , které vycházejí z dílny, špatně vytlačené šnyty (ořízku) nebo zkřivený podpatek, nezajímá mě tato pokřivená práce. Ale zajímá mě, kde a v čem se pokřivil charakter lidí v dotyčné dílně. Je mi naprosto jasné, že lidé s pokřiveným charakterem nemohou udělat rovnou práci. Kvalita výrobku není tak důležitá jako kvalita procesu, který k výrobku vede. Kvalitní proces má za následek kvalitní výrobek, ne naopak. Kvalita procesu je kontrolována lidmi, kteří v procesu pracují. Kvalita lidí je zárukou kvality výrobku, ne naopak. Dnešní řemeslník neodvádí kvalitní práci protože jeho charakter je pokřivený: hledá jen, kde vyšetřit, odbýt, ošidit a urychlit – jak vydělat co nejvíce peněz za co nejméně práce. Neumí po sobě ani uklidit. Pokřivená práce je prostým důsledkem pokřivených lidí. Opravovat pokřivenou práci je neefektivní ztráta času. Narovnat je třeba proces a charaktery lidí. Udělej svou práci tak, jak ji potřebuje další pracovník. Nepokračuj ve špatné práci. Kontrola a hlavně samokontrola kvality byly u Baťů strategickou nutností. Kontroloři hráli roli ombudsmanů pro zákazníka. Bezvadnost a jakost dominovaly výrobky, kvalita pak lidi, jejich procesy a služby. Baťa chápal, že důležitější než jakost výrobku je kvalita procesu a hlavně: kvalita člověka. Zatímco jakost může být výsledkem pouhého výběru a třídění, kvalitu přináší pouze kvalitní proces. Lidé a procesy nejsou proto u Baťů “jakostní”, ale pouze a jen kvalitní. Zákazník není ochoten platit za zbytečné pohyby pracovníků, chození po dílnách a skladech, čekání na dodávky, přenášení materiálu, prostoje, nedostatky v zajištění a organizaci práce, atp. Zákazníka nezajímá, že nedošlo, nedodali, nezaplatili, nepřišel, rozbilo se, inventura, dovolená, atd. Nezajímá jej ani, že se rozpadly trhy, ztratili klienti, nedostává peněz, atp. Již vůbec jej nezajímá odrážení se od dna, za týden, příště a že bude líp. Zákazník není podnikatel. Zákazníka zajímá pouze nízká cena, vysoká kvalita a “včerejší” doručení zboží či služby – jinak není dobrý zákazník, ale “spolupachatel”. Desatero účetního kalkulanta. 1. Mysli dopředu, abys nebyl překvapen. 2. Zajímej se o nové způsoby práce, bot, stroje, organizaci. 3. Nejvíce času věnuj hledání snížení výrobních nákladů. 4. Každou úsporu promítni hned v kalkulaci. Úsporou však nesmí trpět výrobek. 5. Neopomíjej haléřové úspory, haléř v kalkulaci počítej jako 1.000 Kč. 6. Každou kalkulaci měj doloženu a připravenu pro výrobu. 7. Pamatuj, že nákupčí je jako vrba: čím víc vrbu řežeš, tím víc roste. 8. Když všichni mluví o nemožnostech, hledej možnosti. 9. Odpad je zničený majetek. 10. Správnou kalkulací vychováváš zaměstnance ku prospěchu podniku. Musí pochopit každý z nás, že blahobyt jednoho závisí od toho, že každý udělá svoji práci tak, aby ji druhý mohl potřebovat. Ten zabíjí blahobyt, kdo zarazí cvikací hřebíčky do takového místa, přes které musí prošívač šít. Musíme každý konat svoji práci tak, jak ji potřebuje ten, pro koho ji konáme, v prvé řadě dělník vedle stojící. Kvalita vzniká v procesu, ne v oddělení kontroly kvality. V oddělení kontroly kvality nevzniká již nic, jen náklady. Každý dělník má svého specifického, individuálního zákazníka – spolupracovníka, který jej následuje v hodnotovém řetězci, kolegu na lince, svého vnitropodnikového zákazníka. Je povinností managementu, aby vytvořil
  16. 16. podmínky k tomu, aby každý dělník mohl svoji práci vykonat kvalitně a bez chyby – ne statisticky, ne na podruhé, ne v průměru, ale hned napoprvé. Vše ostatní jsou zbytečné náklady. „Náš zákazník – náš pán“ je princip platný i uvnitř podniku. Nikdo mi neřekl, že ve třiceti letech má člověk lepší nohy nežli hlavu a že chce nohama vzkonat tu práci, která patří hlavě. Nikdo mi neřekl, že chci-li docílit dobrých bot, musím znát stejně dobře psychologii jako ševcovinu. Ve třiceti má člověk pocit, že zvládne všechno hravě. Skáče do práce rovnýma nohama. Užívá nohy a ruce tam, kde je třeba použít hlavu. Nejdříve se musí určit Proč se má něco udělat. Z toho teprve vyplyne Co se má udělat. Až nakonec se určí Jak se to bude dělat – samá hlava, samá hlava. A pak se do toho skočí rovnýma nohama. Ne naopak. První hlava, potom nohy. Neučte se z vlastních chyb, učte se z chyb druhých – přemýšlejte. Neumíte? Učte se přemýšlet, učte se učit se, nepřemýšlejte nohama. Vědění u strojníka nekladu na první místo, ale povahu a poctivost. Jenom dokonalí lidé vytvoří dokonalé stroje. Baťa vyžadoval dokonalé stroje, nejlepší na světě. Po čase si je začal vyrábět sám, podle svých představ a specifických potřeb. Ani jednomu stroji nepřizpůsobil svůj proces, vždy přizpůsobil stroj svému procesu. K tomu potřeboval lidi: konstruktéry, strojníky a nástrojaře – nejlepší na světě. O jejich znalostech, schopnostech a „fachmanství“ nebylo pochyb. To bylo dané, výchozí. Jejich charakter, rovnost, povaha a poctivost byly rozhodující. K čemu je člověk „podšívka“ – i kdyby měl zlaté ručičky? K čemu je člověk, který celé noci nespí, přemýšleje o tom, jak by koho obral dříve než oni oberou jeho? Musí být utrpení s takovými lidmi pracovat. Baťa to věděl. Využití nástrojů bylo snadnější, protože je mohl využíti jednotlivec. Stroje možno využíti jen kolektivně, jen společensky. Baťovo rozlišení mezi nástrojem a strojem je přesné a užitečné. Nástroj nevyžaduje společenskou organizaci, stroj se však bez ní neobejde. Izolovaně můžete používat kladivo, někdy auto anebo i pračku. Představte si však soustruh, robot, počítač, telefon nebo fax bez komunikace s ostatními, bez společensky pojaté organizace, bez kolektivní sítě podpory. Stroj není nástroj. Operátor stroje není tak důležitý jako organizace procesů v níž je stroj používán. Vzájemná důvěra je nutná ve společenské organizaci výroby. Jako je člověk více nežli stroj, tak podnik, jako pracující společnost lidí, je více nežli jednotlivý člověk. V každé společnosti, tedy i v podniku, musí jedinec sladit své zájmy se zájmy celku, ne naopak. Malou výrobu jest možno řídit malými lidmi. Velkou výrobu mohou vést pouze velcí lidé. Lidé, kteří jsou velcí povahou, vůlí a vědomostmi. Chybí nám vedoucí lidé a možná, že budeme muset počkat, až nám dorostou z mladých mužů, které zde vychováváme. Je důležité pro vás a celý kraj, abyste mě upozornili na muže, kteří jsou s to, aby tento velký úkol splnili. Nedostatek vedoucích lidí s velkou povahou, vůlí a vědomostmi byl kritický již za Bati. Nakonec se rozhodl, že si je vychová sám a založil pověstnou Školu práce, kam se hlásilo ročně 20 tisíc mladých mužů a žen z celé republiky. Dnes není většina absolventů vybavena základnímí informacemi o podnikatelském myšlení Baťa. Lze jen doufat, že ustavení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v r. 2001, se stane signálem i motivací k návázání na úspěšné tradice české školy podnikového řízení, k renezanci podnikatelského vzdělávání a k návratu českých manažerů a vedoucích pracovníků vůbec do evropské třídy. Nejlépe fungující podniky v ČR kolem r. 2000 jsou většinou vlastněny a řízeny zahraničními mozky. Za Bati tomu bylo právě naopak: české manažery, obzvláště baťovce, lanařily podniky z celého světa.
  17. 17. Budu pracovat ve strojírně jen s takovými lidmi, kteří dovedou užívat všech vzácných darů svého zdravého mozku, jimiž je Bůh obdařil. Ty ostatní, kteří těchto darů využít nedovedou, pošleme na pole nebo tam, kde mohou být lidem jen užiteční. Kdybych je nechal pracovat na výrobě strojů, poškodili by nejen sebe, ale i tisíce lidí, kteří na těchto strojích budou pracovat, a miliony zákazníků, kteří si koupí vyrobky na nich vyrobené. Kvalita výrobků se odvozuje od kvality procesu a ta od kvality lidí. Je povinností podnikatele zaručit, aby na každém místě pracoval jen ten nejlepší člověk. Jak ale takové lidi nalézt, obzvláště v zemi „zlatých ručiček?“ U nás jest hůř. Ale já provedu tento plán, i kdybych měl vhodné lidi hledat se svíčkou v ruce mezi všemi 14 miliony obyvatel naší republiky. Neustanu, dokud nenajdu tolik schopných lidí, kolik je třeba, abychom si vyrobili nejúčelnější stroje pro naši práci. Dobrý podnikatel je i své vlastní osobní oddělení. Musí být ochoten vyměnit vedoucí i vedené třeba několikrát, aby jejich práce začala přinášet výhody a blahobyt všem. Mozek podniku. D. Čipera, J. Hlavnička, V. Rojt, H. Vavrečka, A. Cekota, E. Bělavský, A. Gabesam, J. A. Baťa, B. Ženatý, J. Hoza, J. Blažek, V. Souček, J. Bartoš, F. Malota, R. Gerbec, L. Bobal, V. Jaroněk, H. Baťa, T. Maximovič, J. Novosad, J. Sláma, J. Bruna, J. Hradil, J. Kubín ... Mozek podniku tvoří lidé – lidé s mozky. „Mozkový trust“ firmy Baťa byl obdivuhodný, charakterizovaný mimořádnými ředitelskými a řešitelskými schopnostmi, vytrvalostí, podnikavostí, erudicí, spoluprací, inteligencí a naprostou oddaností podniku. Podnik potřebuje kritické množství aktivních lidí, masu lidí neutrálních (potenciálně aktivních) ale nikoho z lidí pasivních. Za odpovědnost a riziko je možno platit nejvyšší mzdu, za svalovou práci nejmenší. Žádný člověk nemůže vykonat za den více fyzické práce nežli za 3 Kč, kolik stojí 3 kW elektrické energie, protože každá fyzická práce může být nahrazena strojem. Za prosté fyzické dření nelze očekávat vysokou mzdu, obzvláště ne u Baťů. Fyzická práce přestává být hlavní složkou efektivní lidské práce. Platí se za nápady a jejich realizaci, za odpovědnost a riziko, platí se za práci duševní. Stále méně a méně lidí je schopno uživit se pouze rukama a to jen ve speciálních oborech a profesích. Duševní práce může vykonat jediný člověk za den i za miliony korun a tato práce strojem vykonána být nemůže. Této duševní práce leží kolem nás nejvíce nevykonáno a veškerá nezaměstnanost a bída je způsobena jen tím, že se nedostává lidí schopných a ochotných tuto duševní práci vykonat. Baťa znal důvěrně fyzickou práci, rád ji vykonával a velmi si jí vážil. Jako podnikatel však poznal, že opravdové bohatství přináší podniku, regionu i národu především práce duševní, nikdy ne prostá dřina. Duševní prací však rozuměl řešení problémů, rozhodování, tvůrčí vynalézavost a koncepční realizaci, ne intelektuální rozjímání v kavárně Slavia. Nezaměstnanost a úpadek mají své kořeny vždy v nedostatku duševní práce, v nedostatku znalostí, v odlivu mozků. Plného zisku z výroby, dobrých mezd, levného a jakostního výrobku lze docílit jen tehdy, jestliže všichni zaměstnanci: šéf, ředitel, až dolů k metaři, zasvětí sílu a srdce podniku a jeho hospodářskému poslání. Všimněte si, že šéf i ředitel jsou též zaměstnanci podniku. Vlastník může být i zaměstnanec a zaměstnanec vlastník. Zaměstnanec je ten, kdo v podniku pracuje a pobírá za svoji práci mzdu anebo plat. Absentní vlastník nepracuje, pobírá pouze dividendy a v žádném případě není zaměstnanec. Baťa se vždy považoval za zaměstnance“ nebyl pouze vlastník, ale hlavně “šéf”.
  18. 18. Do velkého bytu dělník doroste ... v malém se skrčí. Baťa vystavěl pro své dělníky tisíce rodinných domků se zahrádkou. Byl zastáncem velkých bytů a těžce nesl “skrčené” lidi z malých bytů. Poskytnout svému dělníkovi velký byt považoval za vynikající investici podniku. Nechtěl mít v podniku proletáře, ale kapitalisty. Stavěl sám, hodně, kvalitně a levně. Nejutlačovanějším člověkem na světě je ten, kdo nemá svou vlastní postel. Zdravé a silné děti nemohou vyrůstat v činžáku. Smíříme-li se s myšlenkou, že se nedovedeme povznést k takové dokonalosti, které je třeba, abychom vyrobili dokonalý stroj, znamená to, že chceme zůstat tvory, kteří mají blíže k opicím než k lidem. Takovým lidem málo pomohou stroje, které si koupili. Schází jim k jejich využití inteligence. Nepochopí myšlenku, kterou do stroje vložil vynálezce. Stroji je třeba hluboce rozumět. Nejlépe rozumíme tomu, co sami postavíme, upravíme, anebo alespoň udržujeme. Proto Baťa stavěl stroje. Nechtěl, aby si dělníci vůči stroji počínali jako opice vůči hodinám, když ji majitel nechal samu doma. Hodiny došly a opice, navyklá na jejich tikot, strkala stále do kyvadla, jak to viděla u majitele, když hodiny spouštěl. Skryté pohonné péro zůstalo pro opici nepochopitelné. Řekne se, že stroj je stroj. Ale není. Americké roboty používané v Japonsku byly až třikrát produktivnější než ty samé stroje používané v USA. Zamyslete se nad možnými příčinami. Ještě dnes někteří lidé užívají computer jako lepší (a dražší) psací stroj. Ještě dnes je pro mnohé Internet spíše náročnou hračkou, která je zdržuje od důležitého vyplňování a podepisování papíru. Malý člověk - malá práce, velký člověk - velká práce. My ve Zlíně chceme vykonat velkou práci nejen pro sebe, ale pro celý svět. Celý svět pracuje pro nás a my jsme povinni pracovat pro celý svět. Globální trhy jsou výzvou a příležitostí pro lidi velké, starostí a hrozbou pro lidi malé. Užíváme výrobků a služeb celého světa, od motorů a počítačů až po mobilní telefony. Práce, úsilí a myšlení jiných nám usnadňují život, zlepšují produktivitu a zvyšují blahobyt. Je naší povinností být dobrým partnerem, pracovat pro svět, pracovat pro jiné lidi, sloužit veřejnosti: splácet naše globální Má dáti skrz naše lokální Dal. Mysli globálně, jednej lokálně. Pod obchodní poctivostí rozumíme, že veškeré strany na obchodě zúčastněné musí být po provedení obchodu bohatší, než byly předtím. Základní pravidlo volného trhu: účastníci obchodní transakce musí (všichni) vzájemně zlepšit své výchozí postavení. Jestliže jeden z účastníků odvozuje svůj zisk pouze ze ztráty druhého, pak základní pravidlo volného trhu bylo porušeno. Jestliže někoho okrádám, pak nemohu být ani kapitalista, ani zastánce volného trhu, ani podnikatel: jsem prostě zloděj (lump, chytráček, šikula, podnikátěl, atp.). Trh, kde jeden okrádá druhého není volným trhem, ale jeho přímým popřením. Nutná role podnikatele jako tvůrce hodnot je zřejmá: pouze z přidanéhodnoty mohou obě strany zbohatnout. Podmínka trvalého úspěchu obchodníka spočívá ve vyhledávání jen takových obchodů, při kterých veškeré na obchodě zúčastněné strany dobře pochodí. Nechci pracovat v obchodě s lidmi, kteří pohlížejí na obchod jako na příležitost k rabování, kteří v něm chtějí rabovat 10-20 roků a pak utéci a trávit z kořisti. Já chci pracovat v obchodě jen s lidmi, kteří se odhodlali setrvat v něm až do smrti, kteří si obchodní službu zvolili za své celoživotní povolání. Slušné živobytí taková služba zabezpečí každému. Pro někoho je podnikání příležitost k zisku, bez profesionality, bez životních investic, bez zodpovědnosti. Pro jiného je podnikání celoživotní kariéra, povolání a výzva. Baťa chce jen ty druhé. „Ještě rok, dva a jsme za vodou,“ lze slyšet od „podnikatelů“ dnešních. Vyhýbejte se jim, rabují. Rabují sebe, své rodiny i
  19. 19. svoji společnost, konzumují a spotřebovávají, ale nevytvářejí hodnoty – nepodnikají. Pracují dnem i nocí – ke škodě své, ke škodě nás všech. Rabovat by se nemělo „dnem i nocí“. Tvorbě nových hodnot se však meze nekladou. Jde o to udělat z podnikání a obchodu celoživotní zaměstnání, ne pouze příležitost olupovat v něm po několik let lidi a pak se odebrat na odpočinek. Podnikání be mělo být nejen zaměstnání celoživotní, ale i transgenerační - přenášené z generace na generaci. Odprodej, zpeněžení a vytunelování jsou sobecky spotřebitelské přístupy k podnikání mající s kapitalismem pramálo společného. Jsou obchodníci, kteří se velmi namáhají, aby zvýšili svůj zisk. Měli by mnohem větší úspěch, kdyby se namáhali také přemýšlením, jak zvýšit zisky svých obchodních přátel a vydělávat s nimi. Z obchodu, který přináší prospěch jen nám, vyklube se nakonec ztráta i pro nás. Jen málo našich obchodníků umí podnikat. Nerozumí spolupráci, nechápou, že podnik není ostrov, neví ještě, že okrádání není podnikání. Čtyřicet let komunizmu odnaučilo podnikat dvě generace, a ještě třetí, která se nemá od koho učit. Spolupráce je základem podnikání. Sítě spolupráce a strategické aliance jsou moderní odpovědí hyperkonkurenci. Podnik může být pouze tak dobrý jak dobrá je síť jíž je součástí. Bez spolupráce lze sice krátkodobě realizovat vysoký zisk, obzvláště na úkor druhých. Bez spolupráce jsou nejen jedinci, ale i celé podniky (a tudíž tisíce jedinců) bez milosti ochuzovány. Ve všech zemích s vysokým blahobytem je patrná vysoká mravní úroveň obchodů. Obchod a výroba jsou tvořitelé hodnot. Je samozřejmé, že tam, kde se tito tvořitelé navzájem okrádají a napalují, místo aby si sloužili a pomáhali, musí panovat chudoba. Země chudé se vyznačují nízkou vzájemnou důvěrou, vysokou zlodějnou a glorifikací podvádění. Chudoba také neplatí dluhy, nekupuje zboží a vyžaduje notáře pro ověření podpisu. Podání ruky, dané slovo či vlastnoruční podpis nemají hodnotu. Je to vlastně velmi prosté: stovka vydělaná poctivou prací, zaplacená za dobrý výrobek či službu, je stovkou novou, odrážející nově vytvořenou hodnotu. Taková stovka po sobě zanechává v ekonomice „brázdu“ přidané hodnoty. Stovka ukradená se prostě přesune z jedné kapsy do kapsy druhé - bez „brázdy“, bez hodnoty a bez ekonomického účinku. Proto zůstávají země kradoucí dlouhodobě chudé. Nemají dostatečné „brázdy“ přidané hodnoty. Není stovka jako stovka, obzvláště ne na svobodných trzích. Je-li reklama lampou, která osvětluje zákazníkovi zboží a jeho nejpříznivější a nejprospěšnější stránky, pak návrhové oddělení je dodavatelem proudu pro tuto lampu. Účelem reklamy je prodej, účelem prodeje je uspokojení zákazníka. Umění reklamy není krásnou literaturou ani krásným uměním a návrhová oddělení nejsou oddělení „designu“. Reklama je nedílnou součástí procesu výroby, prodeje a uspokojení zákazníka. Proto si do reklamy Baťa nenechal mluvit. Nedopusť kopírování reklamy jiných firem, zvláště ne konkurenčních, neboť špatná pověst o reklamě se přenáší na jméno firmy a zcizené návrhy stojí mnoho peněz. Prodej a obchod jsou důležitější než výroba. Tohle Baťa nikdy neřekl. Je-li výroba již kvalitní a dokonalá, pak to může platit. Vyrábět dobře je podmínka nutná, i když ne vždy postačující. Dobrá výroba je plně zhodnocena jen na trhu, jen dobrým prodejem. Dobrý prodej však špatnou výrobu již následně zhodnotit nemůže: prodá prostě – je-li skutečně dobrý - špatnou výrobu. Prodej se tak stává pro zákazníka obtížnou atrapou „agenta s teplou vodou“. Účelem výroby není prodej, ale uspokojení zákazníka.
  20. 20. Obchod a výroba, myslím průmyslová, řemeslná a zemědělská výroba, jsou tvořitelé hodnot. Je samozřejmé, že tam, kde se tito tvořitelé hodnot navzájem okrádají a napalují, místo, aby si sloužili a pomáhali, musí panovat chudoba. Spolupráce tvořitelů hodnot – koordinace celého hodnotového řetězce, řekli bychom dnes – je základem blahobytu národa. Moderní podnik by měl být zorganizován na spolupráci podnikového předvoje (prodeje, obchodníků a marketingu) s podnikovým zázemím (výroby, výzkumu a vývoje) a podle hlavních typů zákaznických skupin. Organizace dle výrobků, geografických rajonů anebo podnikových funkcí jsou dědictvím minulého století, dnes již nekonkurenceschopné. Náš zákazník - náš pán. Nejznámnější Baťovo heslo, zřejmě nejdůležitější a pravděpodobně i nejmodernější. Nedávné americké „Customer is king“ je slabší, ne tak bohaté na strategické implikace. Že je rozkaz zákazníka svatý věděl Baťa od samého počátku svého podnikání. Pouze komunismus nechal výrobce zákazníkovi diktovat a udělal ze zákazníka slouhu a nevolníka výroby. Zákazník je jediným smyslem a účelem výroby, ať se to někomu líbí nebo ne. Zákazník je zdrojem konstrukce, designu, výroby, prodeje a strategie podniku. Zákazník má vždy pravdu, i když ji nemá. Podnikatel, který to nechápe a snaží se zákazníka „převychovat“ k obrazu svému, je ztracen a měl by zvážit dráhu univerzitního profesora. Je však podnikatel pouze pasivním sloužícím zákazníka, prostým odrazem jeho přání, nálad a očekávání? Zdaleka ne. Zákazníka lze uspokojit nad jeho očekávání, splnit přání, která ještě neznal a vyhovět náladám, které se teprve projevují – originalitě, tvořivosti a předvídavosti podnikatele zákazník meze nikdy neklade. Rozkaz zákazníka je svatý! Ve společnostech, kde dominuje výrobce, za socialismu, v monopolních podmínkách, v postkomunismu, atp., rozkaz zákazníka není nikdy svatý. Zákazník je spíše přítěž, „obtížný brouk“ a rušitel klidu. Moderní vyspělá společnost je dominována zákazníkem, ne výrobcem - doufejme, že již navždy. Vykřičník za Baťovým heslem jen potvrzuje, že mu šlo o druh náboženského vyznání, ke kterému se mohou všichni přihlásit bez obav ze skluzu k životní pasivitě. Aby byl takto zmocněný zákazník dobrým pánem, musí být informovaný, vzdělaný, náročný a našemu podniku plně důvěřovat. Výchova zákazníka patří mezi úkoly moderního podnikatele. Jaký výrobce, takový zákazník! Průmyslník versus kapitalista? Baťa nebyl kapitalista, ale průmyslník. Jaký je v tom rozdíl? Proces výroby a kapitál se navzájem podmiňují, jedno nemůže existovat bez druhého. Výroba produkuje kapitál, kapitál umožňuje další výrobu, která produkuje další kapitál, atd., kolem dokola: .... P –> K –> P –> K –> P –> K ... v opakujícím se řetězci. Tento řetězec je stejně základní pro všechny podnikatele. (Jenom pro podnikatele-spotřebitele ne, protože ten to své nutné K prostě zkonzumuje a tak přetne přirozený cyklus podnikání.) Tento řetězec umožňuje dvojí pohled či interpretaci: 1. ... K –> P –> K´ ... anebo 2. ... P –> K –> P´ ... . Oba pohledy pracují se stejným „materiálem“, na první pohled fungují stejně či podobně, ale přesto je mezi nimi rozdíl: v účelu, v důrazu, v prioritách, a ve strategii. První je pohled kapitalisty a druhý pohled průmyslníka. Pro kapitalistu je účelem výroby kapitál, pro průmyslníka je účelem kapitálu výroba. Průzkum veřejného mínění:vítězná rada Baťovi, z veřejně vypsané soutěže (1924). Především neodstupujte ze svých zásad a proveďte je až do konce. Zůstaňte tím, čím jste si vytkl být: průmyslníkem, ne kapitalistou. Váš úspěch závisí jenom a pouze na zákazníkovi a proto vždycky hajte jeho zájmy tak odhodlaně, jako dosud a on Vás jistě nezklame. Naše veřejnost
  21. 21. počíná chápat, že Vaším životním cílem není hromadění kapitálu, nýbrž služba zákazníkovi. Průzkum veřejného mínění je jednou z cest k podnikovému sebepoznání. Proto se jim dnes podniky vyhýbají? Nepropadejte sebepověrám o vlastní dokonalosti. Uchovejme si srdce otevřené pro poučení, ať přichází z kterékoli strany. Nikdo na světě není dost moudrý a neví všechno. Nepropadejme netykavosti, odmítání poučení, přesvědčení, že nám není třeba vědět víc a učit se od každého. Snaha zlehčovat a snižovat ty, kteří jsou před námi, nám nepomůže nahoru, ale ještě k hlubšímu úpadku. Pověra o vlastní dokonalosti a syndrom „mistrů světa“ jsou odrazem hlubokého pocitu méněcennosti, který je třeba překonat nepřetržitým, aktivním učením se od druhých. Ty lepší a úspěšnější nelze snižovat a zlehčovat, ale neustále zdůrazňovat a analyzovat, učit se od nich – jen tak se jim lze přiblížit. Korespondence není psaní dopisů. Vyřizování korespondence je vyřizování věcí, záležitostí. Každý dopis musí mít proto snahu, aby byl v záležitosti, jíž se týká, posledním. Opakované upomínky jsou znakem špatné podnikové korespondence: věci nebyly vyřízeny a daný dopis tedy nebyl poslední. Nebýt nikomu nic dlužen: Ani odpověď, ani slib, natož peníze! K tomu napomáhá korespondence, obzvláště její vyřizování přes moderní Internet, postrach to liknavců, dlužníků a slibovačů. Podniková korespondence je vizitkou podniku. Platit dluhy je povinnost, ne laskavost. Držet sliby je morální imperativ, ne „milé překvapení“. Nechat se dokonce upomínat dvakrát je nesmyslem: jaká to ztráta času a energie. Kolik lidí tráví většinu svého produktivního času vytáčkami, zatloukáním, oddalováním a vymýšlením nových triků – otravujíce tak život sobě i svému okolí. Ve dne jsem pracoval v dílně, večer do noci vyřizoval korespondenci. Tehdy jsem ještě neuměl mnoho německy (i když anglicky již ano). Korespondenci jsem vyřizoval, ne psal. Stačily odpovědi: „Ja. – Nein.“ Na více jsem neměl času. Vyřizujte věci a plaťte. Je to jediný způsob psaní, jakému rozumějí v obchodě všechny národy světa i bez řeči. Lze dodat, že i bez řečí. Rozdíl mezi vyřizováním věcí a psaním o věcech je zásadní. Je to rozdíl mezi akcí a jejím popisem. Akce, ne popis akce, je základem komunikace. Lidé komunikují, jestliže vzájemně ovlivňují svá chování, své činy a svá rozhodnutí. Čin, jako třeba zaplacení dluhu, je nejlepší komunikací, nejlepší korespondencí, nejlepším dopisem. (Vše je právě naopak ve věci dopisů milostných, kde jde právě o to psaní a ne o vyřizování, a kde stručnost není nutně výhodou. Umění toto je v hlubokém úpadku, dávno před vynálezem Internetu.) Povinností občana je vládnout, ne hubovat. Stejně jako chci, aby každý člověk v naší továrně si byl sám ředitelem, chci, aby každý byl sám sobě starostou. Baťa se stal čtyřikrát starostou města Zlína protože neodděloval své povinnosti občanské od povinností podnikatelských. Jde o princip spoluúčasti – na zisku, na řízení, na rozhodování, na samosprávě. Je jen jedna hodnota vyšší než hodnota svobody: lidská potřeba býti užitečným, účastnit se, podílet se. Nikdo nechce být svobodným jako Robinson Crusoe, na pustém ostrově. Potřeba „sloužit“ a být užitečným je základem motivačních systémů v úspěšném podnikání. Nejen spoluúčast, ale také spoluvlastnictví a nakonec spolupodnikání, jsou závažnými potřebami moderního člověka. Žádný člověk a žádný podnik není ostrov a i Robinson Crusoe se vzdává své svobody, aby mohl sloužit druhým, ne jen sám sobě. Proč se ucházím o důvěru obyvatelstva? Proto, že jsem zlínským rodákem a proto, že neznám nikoho jiného, kdo by mohl této moji obci pomoci z nynějších nesnází. Podle volebního řádu
  22. 22. starosta je volen nepřímo. Teprve zástupci vámi volení volí starostu ze svého středu. Já chci být buď starostou, nebo nechci být zvolen do zastupitelstva vůbec. I prezident je v některých „demokraciích“ volen nepřímo. Přímá demokracie, kdy si voliči volí sami své vůdce a nepřenechávají toto svaté právo a povinnost voleným „zástupcům“, je opravdová demokracie. Přímá demokracie považuje občany za autonomní, dospělé a rozhodování schopné, ne za nezodpovědná a nezkušená děcka. Baťa byl veliký politik, opravdový, přímý, ne ten „zastupitelský“ či „reprezentativní“. Volební výsledky ve Zlíně v roce 1927 Baťovci 4553 25 Českoslevenští socialisté 155 1 Komunisté 326 2 Lidovci 195 1 Sociální demokraté 69 0 Živnostenská strana 228 1 Výsledky voleb jsou poučné a promlouvají i k dnešku. Slabost tradičních stran je zřejmá, obzvláště zastupitelské „vynulování“ sociálních demokratů. Odborářský přístup k hospodářskému životu nebyl ve Zlíně populární. Regionální „strana“ spolupráce podnikové a místní samosprávy – Baťovci – byla klíčem k úspěchu Zlína. Regionální strany spolupráce jsou klíčem k regionální hospodářské renezanci a politické nezávislosti i dnes. V našem programu z r. 1923 učinili jsme následující sliby: Opatřit obci půjčku na levný úrok 4%. Stalo se. Zařídit na vlastní náklad pro Zlín a Paseky síť střídavého proudu. Stalo se. Přičinit se, aby ve Zlíně úřadoval co nejdříve silniční okresní výbor. Stalo se. Zřízení cest a kanalizací pro nové závodní čtvrti zaplatit sami. Stalo se. Starat se o čištění ulic na vlastní náklad. Stalo se. Každou smlouvu uzavřenou s obcí uveřejnit. Stalo se. Všichni ti, kteří budou zvoleni na kandidátku zaměstnanců firmy T & A Baťa, budou pracovat zdarma. Stalo se. Každý účet, který za naše dodávky podáme obci, uveřejnit. Nestalo se, protože jsme obci všechno dodávali zdarma. Zde je třeba si všimnout posledního volebního slibu, který splněn nebyl, ale byl převýšen způsobem pro obě strany výhodným. Obec ušetřila a Baťa měl prostředí, jaké k práci potřeboval. Spolupráce podniků a obecní samosprávy je dnes na Západě běžná a velmi úspěšná. Silicon Valley Inc. je společná korporace podniků a občanských institucí, spojených v práci za společným cílem rozvoje regionu. Sítě spolupráce podniků a institucí jsou zárukou dynamického regionálního rozvoje v USA a v Západní Evropě.
  23. 23. Co potřebuji od vás? Jen to, abyste mi pomohli odpolitizovat obec, jako jste mi pomohli odpolitizovat konzum a závodní výbor. Ve vedení naší obce jest politika zrovna tak škodlivá jako v konzumu a v dělnickém výboru. V obci se nedělají žádné zákony, tam se jen vybírají a vydávají peníze, Buďto rozumně, nebo nerozumně. Co je odpolitizování obcí? K čemu jsou na obci politické strany a politická zastoupení? Úlohou obce je prosperovat ve prospěch svých zákazníků-občanů. Prosperovat hospodářsky, společensky a kulturně je věcí obce a správného či nesprávného rozhodování volených představitelů. Politické strany a jejich ideologie k tomu nejsou potřebné. Toto Baťa chápal již ve 20. letech a chápali to i občané Zlína. Baťa nikdy nebyl členem žádné strany – byl podnikatel, ne politik. Když kandidoval do funkcí veřejných, tak pouze jako podnikatel a nikdy jako straník. Nepotřebná a umělá politizace obcí je jedním z hlavních příčin regionální stagnace a úpadku. Ztráta autonomie a růst závislosti jsou kritické pro jedince, podnik, obec – i stát. Moderní národ je hierarchie autonomií, ne hierarchie závislosti a politické poplatnosti. Je správné, aby země čerpala své příjmy z těch zřídel, které sama pomáhá budovati. Samospráva obcí a regionů je základem demokracie. Výdaje obcí jsou investice směřující ke zvýšení příjmů místních občanů a tím i ke zvýšení jejich daňových schopností. Odčerpávání vytvořených investičních prostředků a jejich následné přerozdělování ve formě almužen oslabuje silné za účelem ještě dalšího oslabování slabých. Bylo by naprosto nesprávné a nezdravé i pro stát i pro zemi, kdyby veškerá úroda vyrostlá z tohoto sémě, měla býti odcizena těmi, kteří na ni vynakládali. Almužny, které z těchto příjmů dává stát zemi, oddalují sice hmotný úpadek země, ale urychlují za to úpadek mravní, neboť béřou občanstvu odvahu a iniciativu. Dotace upadajícím regionům a podnikům, přelévané z prosperujících regionů a podniků, oddalují hmotný úpadek a bankrot, ale akcelerují úpadek znalostní, podnikatelský a tvůrčí – z dlouhodobého hlediska tato politika slabé regiony devastuje ničením jejich lidského kapitálu. Zásadou mého podnikání jest učinit ze svých zaměstnanců kapitalisty. Touto geniální myšlenkou Baťa vzal vítr z plachet marxistům a ostatním zastáncům třídního boje mezi kapitalisty a dělníky, podnikateli a zaměstnanci. Baťův podnik se skládá z malých podniků a podnikatelů, kteří mají účast na výnosu svého oddělení a jsou i kapitálově na závodu zúčastněni. Zaměstnanci jsou největšími věřiteli závodu a jejich kapitálová účast roste každým dnem. Většina dospělých zaměstnanců se stane tichými společníky závodu, Baťa ujišťoval v r. 1924. Jen tak umožní podnikatel, aby se rozvinuly všechny mravní hodnoty zaměstnance a aby zaměstnanec pracoval v podniku ne jinak, nežli jako kdyby byl sám majitelem. Zaměstnanecké akcie a podílové vlastnictví, americké systémy ESOP a systémy manažerských opcí (options), které se plně rozvinuly až v 70. a 80. letech, sledují podobné cíle: udělat ze zaměstnanců spoluvlastníky a kapitalisty. Bylo by pošetilé domnívat se, že na tempo mého postupu budou mít nějaký vliv nadávky a neslušnosti páchané na sjezdech obuvníků proti našemu závodu a proti mé osobě. Za tyto události nečiním odpovědné obuvníky, nýbrž jedině onu politickou stranu, která jejich bídy používá ke svým politickým účelům, a to ke škodě své vlastní i jejich. Ne všichni „obuvníci“ se chtějí stát kapitalisty. Mnozí dělníci chtějí zůstat námezdníky. Nechtějí přijmout zodpovědnost bohatství a zámožnosti – chtějí na pivo. Nechávají věci „koňovi – ten má větší hlavu“. Ale využívat jejich bídy, neinformovanosti a naivity k politickým účelům? Nad postupem „oné politické strany“ se v Baťovi vše bouří a jen ji viní, ne dělníky a jejich odbory. Pravda se však nedá umlčet, dá se pouze ignorovat a zesměšňovat – často i na dlouhou dobu. Pravda totiž není a nikdy nespočívala v politické ideologii a jejich symbolech, ale pouze a jen v úspěšné praxi, akci a skutcích.
  24. 24. Chci dokázat ne slovy, ale skutky, že závod dle našich zásad spravovaný, jest v konkurenčním zápase nezdolný i vůči nejsilnější konkurenci. K této své práci nepožaduji podpory od nikoho, jmenovitě ne od státu. K této své práci potřebuji jediné: aby mi bylo dovoleno pracovat. Stát ovšem není partner pro podnikání, protože funguje na úplně jiných principech a naslouchá bubnům, které nikdo jiný neslyší. Nesmí však škodit. Tak jako u lékaře, prvním principem státníka by mělo být: Neškoď! A když už, tak alespoň co nejméně. Baťův závod byl nakonec zdolán smrtí zakladatele, svévolí nacistů, ideologií komunistů a nakonec i umělou transformací t. zv. „tržních ekonomů“. Státem provozované podniky nerozmnožují míru blahobytu obyvatelstva, protože se vyhýbají soutěži a přece jedině soutěž donutí každý podnik, ať provozovaný kýmkoliv, aby vymoženosti pokroku přenesl ihned na dělníka i konzumenta. Stát nemá podnikat. Působí tím jen úpadek, bídu a zaostávání hospodářského rozvoje. Stát má vytvářet optimální podmínky k zajištění hospodářské soutěže a ochraně zákazníka - tedy k podnikání jiných. Stát není podnikatel, s výjimkou některých ne příliš úspěšných zemí a politických systémů. Monopoly státní neb soukromé, každé omezování svobody životní a vůbec ochrana podnikatelů ať malých, ať velkých, před konkurencí domácí nebo cizí, vede ku poklesu výrobní morálky a překáží pokroku ve výrobě ... Prosloveno na kongresu pro vědecké řízení práce (1924). Nejlepší ochranou podnikaní a podnikatelů nejsou státní podpory a dotace, ale spolupráce. Podniky a podnikatelé, kteří se nesdružují do sítí spolupráce jsou vynikajícími kandidáty pro podpory a dotace, pro podřízení se státu a jeho „ochraně“. Kultura podnikavosti upadá, hospodářství zkomírá, cizí podnikatelé rapidně zaplňují podnikatelské vakuum ... Kapitalismus není ideologie. Kapitalismus není ideologickým protipolem socialismu. Kapitalismus nikdo nevynalezl, nemá žádného „Marxe“, nesnáší hesla, propagandu a velké fotografie. Kapitalismus je systém přirozený a spontánní, který se vynořuje vždy a samovolně, když tlak a omezení ideologií opadnou. Ideologizace a politizace kapitalismu je mříží lidskému rozvoji, mění jeho normální charakteristiky a dělá z něho materialisticku atrapu, kterou nikdy nebyl. Proto je kapitalismus nedokončený experiment a pro komunisty (i postkomunisty) pohyblivý cíl: nelze se do něho strefit. Je to vždy se rozvíjející a přizpůsobující se systém, nestěstnaný do pouček, dogmat a sloganů. Nevejde se a nikdy se nevešel do učebnic. Jeho doménou je akce, práce, úsilí a snaha vyniknout. Nesnáší byrokracii, vzkvétá na důvěře, spolupráci a vysokých cílech. Jediné čeho si žádá, společně s Baťou, aby mu bylo dovoleno pracovat. Proti Baťovi bojoval nejen stát, ale i drobní živnostníci, ševci, kteří prosazovali zákon, aby obuv nesměl opravovat výrobce, ale pouze švec. Přitom je to právě výrobce, kdo je povinnen opravit výrobek jmenovitě, jde-li o chybu zaviněnou výrobou. Pan poslanec ví, že by to byl zákon nemravný, neboť všechny zákony lidské i boží káží, aby člověk napravil, co pokazil. Napravovat chyby je morální povinností nejen výrobců obuvi, ale i podnikatelů, politiků a byrokratů. Je to vše o zodpovědnosti, kterou přejímáme za svůj produkt. Blahobyt občanstva i výrobců rodí se jen ve spolupráci důvtipných inženýrů a odvážných, obětavých podnikatelů. Ruční práce vyrábí bídu pro sebe i pro konzumenta. Technologie je zdrojem růstu produktivity a růst produktivity zdrojem blahobytu. Pracovat ručně tam, kde stroj doručí stejnou kvalitu a nižší náklady je tmářství. Baťa si vážil strojů, výrobních, účetních i
  25. 25. komunikačních. Neměl mobilní telefony, ale měl Morseovou abecedou kodované „bípry“, které pomocí bezdrátové telegrafie a radia uvědomily jakéhokoliv agenta, kdekoliv na světě, že má jít k nejbližšímu telefonu. Baťův kod byl “.“. Baťa neměl Internet, ale měl komunikační síť efektivně rozprostřenou po celém světě. Účty uzavíral týdně, pro celý podnik, pro všechna oddělení a pro všechny zaměstnance, před r. 1932. Všichni ti kolegové, kteří si myslí, že se nehodí pro ně pracovat jinak než samostatně, ať se združí ve správkařská družstva podle návrhu, který podáváme ministerstvu obchodu a otiskujeme v brožuře. Baťa propagoval a navrhoval sítě spolupráce malých a středních podniků, tehdy podnikatelských družstev, již od dvacátých let. Dokonce navrhoval tato združení podnikatelů i ministerstvu obchodu a tehdy, tak jako nositelé stejných myšlenek dnes, neuspěl. Je totiž v zájmu zpolitizovaného státu, aby udržoval malé a střední obchodníky roztříštěné, mezi sebou si konkurující, a tudíž na státu a jeho byrokracii trvale a výrazně závislé. Proto existuje i dnes ve střední Evropě kultura, která považuje spolupráci malých a středních podniků a podnikatalů za absurdní a to právě v době náročné globální konkurence. Jak se může drobný podnikatel bránit tlakům globalizace? Jak jinak než spoluprací? Kdybyste se však domnívali, že jsou to daně, které vám znemožňují pracovat vedle nás, prohlašuji, že naše společnost je ochotna zaplatit výdělkovou daň za veškeré obuvnické mistry, kteří pracují bez pomocníků. I vaše daně za vás zaplatím, a to státu, který je od vás vybírá, jen abyste spolupracovali s námi, mezi sebou a s ostatními podnikateli, říká téměř zoufalý Baťa. Potřebujeme vzájemného přátelství, abychom mohli vytvořit společně takové obuvnictví, k němuž bude v úctě vzhlížet celý svět, protože celý svět bude mít z něho užitek. Proč si navzájem konkurovat na území, které je menší (pouhých 10 milionů lidí) a má nižší produkci než mnohé světové regiony, města, lokality a dokonce i podniky? Pro nás je dobré jen to nejlepší. Tímto principem se Baťa výrazně liší od novodobých vyznavačů pravdy, že jsme na tom “lépe než Bulharsko”. V globální ekonomice není jiného měřítka podnikového úspěchu, které je tak spolehlivé, přesné a nenahraditelné, jako světová třída. Cílem není nutně být nejlepším na světě, cílem je se s nejlepšími na světě porovnávat. Každý Baťův konstruktér byl smluvně zavázán ke světové úrovni výsledků své práce. Mimo jiné, konstruktér se zavazoval zaměstnavateli, že navštíví za pololetí nejméně dvě zahraniční firmy ze svého oboru. Často si konstruktér za přivážené poznatky vydělal více než úspěšní “tradiční konstruktéři”, kteří stáli “u prkna”. Dnes se tomuto hledání říká “benchmarking”, ale je to jen “teplá voda” v porovnání s Baťovým smluvním hledáním světových vrcholů. Porovnávat se s nejlepšími na světě neznamená být nejlepším na světě. Nebýt geniem není selháním, nedostatkem či neúspěchem jedince. Nevidět však, či nerozpoznat genia je hřích, selhání a základní nedostatek jedince – jehož trestem jsou nutně postiženi všichni, ne jen on sám. Nemusím být van Gogh, nemusím být dokonce ani Lada, ale musím být schopen rozlišit van Gogha od Lady – není obrázek jako obrázek, není idea jako idea a není systém jako systém. Rozpoznat dobrého konzultanta od špatného je povinností podnikatele – je třeba skládat účty. Staňte se světovými podnikateli, ať vyrábíte stroje nebo brambory. Vycházejme z názoru, že celý svět byl stvořen, aby sloužil nám, a my jsme se narodili, abychom sloužili celému světu. Dělejme třeba sebenepatrnější věc, ale dělejme ji nejlépe na světě. I když třeba jen pastičku na myši: bude-li nejdokonalejší na světě, svět si vyšlape cestičku k tvým dveřím, jak říká Emerson. Je

×