Ochrana soukromi

322 views

Published on

0 Comments
1 Like
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

No Downloads
Views
Total views
322
On SlideShare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
2
Actions
Shares
0
Downloads
4
Comments
0
Likes
1
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

Ochrana soukromi

  1. 1. Argumentace: Téma práce jsem si vybrala z důvodu zájmu o problematiku osobnostníchpráv, mezi které se řadí i právo na ochranu soukromí. V práci se chci zaměřit na problematikustřetu tohoto práva s právem na informace, které stejně jako právo na ochranu soukromípatří mezi ústavně zaručená práva. Téma považuji za aktuální především z důvodu rozvojeřady informačních technologií, které mají za následek sníženou ochranu našeho soukromí. Vprávním řádu není jednoduché najít rovnováhu mezi těmito dvěma ústavně zaručenýmiprávy a často je nutné upřednostnit jedno z nich na úkor toho druhého.Anotace: Text se věnuje problematice ochrany soukromí a jeho střetu s právem nainformace. V úvodu poukazuje na jeho důležitost, která vzrostla s příchodem informačníspolečnosti a rozvojem informačních technologií, ve kterých vidí hlavní příčinu sníženíochrany soukromí. V další části se věnuje vymezení pojmu soukromí a jeho zákonnému aústavnímu zakotvení. Zdůrazňuje, že i když se jedná o nejdůležitější osobnostní právo, neníneomezitelné. Text se rovněž věnuje problematice ochrany soukromí známých osobností avymezuje dvě kritéria, která určují, kdy je kritika známých osobností oprávněná. Text se dálevěnuje právu na informace a jeho zakotvení v právních předpisech a možnostech jehoomezení. V závěru text poukazuje na omezitelnost obou práv, navrhuje směr budoucí právníúpravy a rovněž zdůrazňuje, že ovlivnit ochranu soukromí mohou i lidé sami.Klíčová slova: soukromí, osobní údaj, informace, informační systémy, osobnostní práva
  2. 2. PROBLEMATIKA OCHRANY SOUKROMÍ A PRÁVO NA INFORMACEOchrana soukromí je v dnešním globalizovaném světě mnohem obtížnější než v minulosti.Největší zásluhu na tom má rozvoj informačních technologií, především internetu,a v posledních letech velmi populárních sociálních sítích. V důsledku toho se často stává, želidé ani nevědí, co všechno o sobě zveřejňují a s čím vším udělují souhlas, pokud souhlasí sesmluvními podmínkami, které si ve většině případu nepřečtou. Na druhé straně stojí právona informace, které naopak lidem umožňuje svobodný přístup k informacím. Obě práva jsouústavně zaručena a jejich nositelé se jich mohou domáhat v případě, kdy byla neoprávněněomezena nebo zneužita. Zároveň se ale tato práva svými předměty ochrany navzájemomezují a střetávají. Definovat přesně pojem soukromí není možné, protože definic existuje celá řadaa každý pod tento pojem řadí něco jiného. Většinou je ale pojem vykládán jako určitý prostorjednotlivce, do kterého by neměl nikdo bez jeho svolení zasahovat. Jedná se o nejdůležitějšíosobnostní právo, které je chráněno občanským právem, a to především proto, „že pokud jepostiženo soukromí, dochází tím i k zásahu do všech ostatních osobnostních práv.“1Ochranasoukromí je upravena v mnoha právních předpisech. Těmi nejdůležitějšími jsou Listinazákladních práv a svobod, která zakotvuje ústavněprávní ochranu soukromí ve svém čl. 10,a občanský zákoník, který vymezuje toto právo jako jedno ze všeobecných osobnostníchpráv. Nicméně ani soukromí není právem absolutním a v některých případech může býtomezeno. Především v oblasti veřejné správy jsou subjekty v určitých situacích povinniposkytnout své osobní údaje. Z tohoto pohledu je klíčový zákon č. 101/2000 Sb., o ochraněosobních údajů, který upravuje postup povinných subjektů při poskytování a nakládánís osobními údaji a podmínky při jejich předávání do zahraničí. Tento zákon ovšem chráníosobní údaje pouze v procesu zpracování osobních údajů a stanovuje jejich pravidla propřípad jejich šíření. Nevztahuje se však na případy, kdy lidé sami rozhodují o tom, zda svéosobní údaje zveřejní či nikoli. Současná judikatura vychází z předpokladu, že čl. 10 Listiny,který garantuje právo na ochranu soukromí, v sobě zároveň obsahuje i „právo jednotlivce1 MATES, Pavel, Eva JANEČKOVÁ a Václav BARTÍK. Ochrana osobních údajů. Praha: Leges, 2012,206 s. Praktik. ISBN 978-808-7576-120.
  3. 3. rozhodnout podle vlastního uvážení zda, popř. v jakém rozsahu, jakým způsobem a za jakýchokolností mají být skutečnosti a informace z jeho osobního soukromí zpřístupněny jinýmsubjektům.“2 Tento výklad směřuje k případům, kdy osoba může sama rozhodnout, zdaurčitou informaci o sobě zveřejní nebo ne. Typickým příkladem jsou dnes velmi populárnísociální sítě, kde může často dojít ke zneužití osobních údajů nebo narušení soukromí osoby.Problémy s ochranou soukromí mají poměrně často známé osobnosti, které jsou středemzájmu médií. V tomto případě vymezuje hranice přípustnosti kritiky především judikatura. Veznámém sporu české zpěvačky Heleny Vondráčkové a novináře Jana Rejžka Ústavní soud vesvém nálezu rozhodl, že „osoby veřejně činné, tedy politici, veřejní činitelé, mediální hvězdyaj., musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané.“ Pro rozhodování, zda článekneporušuje osobnostní práva celebrit, rozhodují především dvě kritéria. Prvním z nich jevěcné kritérium, které posuzuje, zda je kritika založena na pravdivých informacích a zdazvolené prostředky odpovídají jejímu cíli. Personální kritérium pak hodnotí míru veřejnéznámosti dotčené osoby. Právo na informace patří rovněž k ústavně zaručeným právům a s rozvojem informačníspolečnosti a rostoucím tlakem na rozšiřování práva na informace a otevřenost neustálenabývá na významu. Dnešní moderní svět, plný nejrůznějších technologií, umožňuje lidemrychlý přístup k informacím, což na jedné straně usnadňuje lidem práci, ale na straně druhévyvolává nutnost stanovit určitá pravidla pro nakládání s informacemi, které mohou býtsnadno zneužity. Čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zaručuje svobodu projevua právo na informace a v odst. 5 následně stanovuje povinnost státních orgánů a orgánůúzemní samosprávy poskytovat přiměřeně informace o své činnosti. Ovšem i právo nainformace může být omezeno. Příkladem je omezení v čl. 17 odst. 4 Listiny a zákonemč. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, který zaručuje občanům právo býtdostatečně informován a právo požadovat informace od povinných subjektů, pokudse nejedná o informace utajené nebo pokud by se týkala projevů osobní povahy či soukromí2 BARTÍK, Václav a Eva JANEČKOVÁ. Zákon o svobodném přístupu k informacím doznal dalšíkorekci, hranice soukromí znovu posunuta. Danarionline.cz [online]. 2011 [cit. 2012-12-20]. Dostupnéz: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d34656v44274-zakon-o-svobodnem-pristupu-k-informacim-doznal-dalsi-korekci/?search_query=%24index%3D434&order_by&order_dir&search_results_page=1&as_id=92lm9vchjnri001k18eua0i834#
  4. 4. jiné osoby. Nicméně to neznamená, že nelze poskytnout žádnou informaci týkající seosobních údajů fyzické osoby. Nevyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 27.5.2011dovodil, že „právo na ochranu osobních údajů není neomezené. Chráněno je pouze předneoprávněným shromažďováním, zveřejňováním a jiným zneužíváním, Stanoví-li zákono svobodném přístupu k informacím povinnost poskytnout některé osobní údaje (jinakchráněné zákonem o ochraně osobních údajů), jedná se o jejich poskytnutí podle práva, tj.oprávněně.“ Právo na informace i právo na ochranu soukromí jsou ústavně zaručená práva, která sepři plnění své funkce vzájemně střetávají a omezují. Obě práva jsou omezitelná, ale pouzeza zákonem stanovených podmínek. V souvislosti s rozvojem informační společnosti by cílembudoucí zákonné úpravy mělo být především zajištění toho, aby při stále se zrychlujícímpřístupu k informacím týkajících se soukromí fyzických osob a nakládání s nimi, nedocházelok jejich zneužívání a nebyl k nim usnadněn přístup. Nicméně velký vliv na tom mají i samotnílidé, kteří rovněž v určitých případech mohou ovlivnit, jestli a v jaké míře budou informacez jejich soukromí zveřejněny. Úřad pro ochranu osobních údajů v číslech 2500 2000 1500 Počet dotazů v ČR Stížnosti předané ke kontrole 1000 Zahájené kontroly 500 0 2007 2008 2009 2010 2011 Zdroj: Úřad pro ochranu osobních údajů
  5. 5. Seznam použitých zdrojů:MATES, Pavel, Eva JANEČKOVÁ a Václav BARTÍK. Ochrana osobních údajů. Praha: Leges,2012, 206 s. Praktik. ISBN 978-808-7576-120.- objektivita informací, kvalifikace autora, aktuálnost, šířka pokrytí problematiky, věnuje sestřetu ochrany soukromí a práva na svobodný přístup k informacímHLAVA, Eduard. Soukromí v době Internetu už neexistuje. Naší vlastní vinou. Lupa.cz [online].2009 [cit. 20.12.2012]. ISSN 1213-0702. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/soukromi-v-dobe-internetu-neexistuje-nasi-vinou/#ic=articles-related&icc=nase-data-chteji-znat-skoro-vsichni-27109- autor textu je uveden, erudovanost autora v dané oblasti, aktuálnost informací, objektivitainformací, věnuje se problematice ochrany soukromí na internetuBARTÍK, Václav a Eva JANEČKOVÁ. Zákon o svobodném přístupu k informacím doznal dalšíkorekci, hranice soukromí znovu posunuta. Danarionline.cz [online]. 2011 [cit. 2012-12-20].Dostupné z: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d34656v44274-zakon-o-svobodnem-pristupu-k-informacim-doznal-dalsikorekci/?search_query=%24index%3D434&order_by&order_dir&search_results_page=1&as_id=92lm9vchjnri001k18eua0i834#-autoři článku jsou uvedeni, obsahuje odbornou terminologii, obsahuje odkazy na použitouliteraturu, struktura textu pomocí podnadpisů a odstavců, text řeší problematiku rozšiřovánípráva na svobodný přístup k informacím a jeho střet s právem na soukromíEpravo.cz [online]. Epravo.cz, a. s. [vid. 20.12.2012]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/-důvěryhodnost vydavatele webu, články obsahují odbornou terminologii, autoři článků jsouuvedeni, erudovanost autorů článků, stránka je založena na výklad ustanovení zákonů

×