Jak napsat dobry odborny clanek

  • 1,112 views
Uploaded on

 

  • Full Name Full Name Comment goes here.
    Are you sure you want to
    Your message goes here
    Be the first to comment
    Be the first to like this
No Downloads

Views

Total Views
1,112
On Slideshare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
0

Actions

Shares
Downloads
12
Comments
0
Likes
0

Embeds 0

No embeds

Report content

Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
    No notes for slide

Transcript

  • 1. Jak napsat dobrý odborný článek M G R . PAV L Í N A M A Z Á Č O V Á , P H . D . CEINVE, FF MU BRNO
  • 2. Co bude obsahem  Fáze vzniku vědeckého odborného článku  Okolnosti dotvářející vědeckou práci  Tipy a triky pro psaní vědeckého odborného článku  Stručné poznámky k publikování odborného textu
  • 3. ÚVOD  Vědecké publikace = stěţejní prvek výzkumu  Vědecká práce bez publikování je „zbytečná“  Cíle vědecké práce: 1) Formulovat a ověřovat (testovat) hypotézy 2) Vyvozovat závěry 3) Seznámit s těmito závěry ostatní
  • 4. Úvod – pokračování  Publikovat výsledky vědeckého výzkumu není „jen tak“  ➔ např. šance na přijetí konferenčního příspěvku: 15-35 %!
  • 5. Proč autoři publikují? 1) zpřístupnění výsledků práce (54 %) 2) kariérní vyhlídky (20 %) 3) financování výzkumu (13 %) 4) vlastní ego (9 %) 5) patentová ochrana (4 %) 6) jiné důvody (5 %) Zdroj: Bryan Coles (ed.) The STM Information System in the UK, BL Report 6123, Royal Society, BL, ALPSP, 1993.
  • 6. Priority autorů vs. priority čtenářů  Dostatečná reputace  Kvalitní a aktuální časopisu/konference  Rychlé recenzní řízení  Kvalitní recenze  Další publikační sluţby informace  Pohodlný přístup (snadný, rychlý, levný) Autoři:  chtějí publikovat více Čtenáři:  chtějí číst méně
  • 7. Základní aspekty publikování 1) O čem psát 2) Etické záleţitosti 3) Jazyk a styl 4) Struktura článku 5) Výběr časopisu/konference 6) Odeslání článku, recenzní řízení a publikační proces
  • 8. O čem psát? 1) Slibné téma   Nevyřešená úloha na aktuální téma (dostatečná motivace) Nepracuje na něm mnoho lidí (malá konkurence) 2) Nápad, jak „problém” / úkol řešit  Realizovatelný (lidské, datové a výpočetní zdroje) 3) Příprava experimentů  Implementace metod, dostupnost dat, výpočetní kapacita 4) Provedení experimentů a ověření hypotézy 5) Příprava rukopisu  Pro konkrétní časopis/konferenci (k danému termínu)
  • 9. „Povinná“ struktura článku 1) Název 2) Autoři a jejich afiliace 3) Abstrakt 4) Klíčová slova* 5) Úvod 6) Metody a data 7) Experimenty a výsledky 8) Diskuse 9) Závěr 10) Reference 11) Přílohy* * Nepovinné
  • 10. Název článku  Jasně a přesně vystihuje obsah článku  Délka max. 1-2 řádky  Důleţitý pro indexovací systémy  NE zkratky, akronymy, ţargon  Je „reklamou“ na celý článek  Měl by upoutat (přilákat čtenáře časopisu k přečtení článku, účastníky konference na prezentaci)  Můţe být gramaticky pestřejší (např. otázka)
  • 11. Seznam autorů a jejich afiliace  Obsahuje  buď ty, kteří intelektuálně přispěli k výzkumu  nebo ty, kteří budou veřejně obhajovat jeho výsledky  Pořadí autorů  buď dle zásluh (často se rozlišuje jen první autor)  nebo dle abecedy (ev. označen korespondenční autor)  Jména autorů by měla být konzistentní (tvary jmen, uvedení druhého jména apod.)  Afiliace dle poţadavků (včetně kompletní adresy)  Uvedení emailových adres jiţ standardem
  • 12. Abstrakt  Stručné (150-300 slov) shrnutí celého článku:      (problém, metody, výsledky, závěr) Slouţí čtenáři k rozhodnutí, zda číst celý článek Na jeho základě se recenzenti rozhodují, zda přijmou článek k recenzi Většinou se tvoří aţ po dokončení hlavního textu (lépe potom reflektuje obsah článku) Bez zkratek, akronymů, citací, tabulek, obrázků, odráţek Na konferencích v tištěné podobě často pouze abstrakt (celý text příspěvku jen elektronicky na CD)
  • 13. Klíčová slova  2-4 hesla z tezauru, případně volně vytvořená  Specifikují předmět výzkumu a hlavní téma článku  Důleţité pro indexaci a vyhledávání  V některých časopisech/sbornících nevyţadována
  • 14. Úvod  Jasně specifikujte cíle práce:  1) řešenou úlohu (problém)  2) její kontext, vyuţití, důleţitost  3) motivaci pro celou práci  Uveďte odkazy na ostatní relevantní práce  Srovnejte metody s jiţ publikovanými přístupy  Jaké jsou otázky, na které hledáme odpověď, a hypotézy, které se snaţíme ověřit?  Závěrem stručný popis navrhovaného přístupu a provedených experimentů
  • 15. Metody  Popis metod natolik detailní, aby čtenáři     umoţňoval replikovat všechny experimenty Předpokládejte úroveň čtenářových základních znalostí stejnou, jako je vaše Dílčí kroky a procedury nejlépe v chronologickém pořadí Detailní popis metodologie a způsob evaluace, nebo odkaz na jiţ publikovanou práci Všechna rozhodnutí nutno zdůvodnit
  • 16. Data a) Standardní datové sady  Odkaz na publikaci/organizaci/akci, při které data vznikla b) Vlastní data  Motivace pro jejich vytvoření/pouţití  Přesný popis, jak data vznikla, jejich statistiky (velikost)  Zdroj dat, předzpracování, detaily anotace, zdůvodnění  Vyjádření ke kvalitě dat (např. chyby zpracování)  Dostupnost dat pro ostatní (licence, kde získat)
  • 17. Výsledky  Objektivně prezentované výsledky experimentů  Zatím bez jejich interpretace  Vhodné pouţít přehledné tabulky a obrázky  Uveďte také horní hranici výsledku  (kam aţ to lze dotáhnout)
  • 18. Tabulky Obrázky (grafy)  Prezentují čísla  Prezentují vztahy a  Přesnější ilustrační tendence  Grafy, schémata, fotografie, obrázky, náčrty  Grafy dvojrozměrné: - sloupcové - bodové - spojnicové - výsečové.  Šetřit barvami prostředek  Vhodné více řádků neţ sloupců  V číselné tabulce se vyvarujte příliš velkých hodnot  Číselné hodnoty stejného řádu pod sebou, NEzarovnávat na střed
  • 19. Kdy a kde použít jaký typ grafu?  Výsečový (koláčový)  Přednáška nevyţadující přílišné detaily, novinový článek, popularizační sdělení  Rychle upoutají pozornost  Sloupcový  Prezentace s detaily  Pro ilustraci komparace stavových veličin  Spojnicový  Lépe vyjadřují průběh změn hodnot, většinou v čase
  • 20. Schémata  Umoţňují čtenáři lépe pochopit  základní strukturu pojmu  návaznost struktury vysvětlované věci, události  klasifikaci (třídění) pojmu.  Pouţití ve společenských vědách  k „dovysvětlení“  jako ilustrační pomůcka = zjednodušení  (V technických a přírodních vědách naopak schémata velmi přesná – např. schéma přístroje)
  • 21. Na co dbát při používaní grafických prvků  Důleţité vypovídací prostředky  Neprezentujte stejná data tabulkou i obrázkem  Nezapomínejte na jednotky, stupnice, měřítka  Neopakujte informace z popisků v textu článku  Na kaţdou tabulku/obrázek nutno v textu odkázat  Číslujte všechny grafické prvky dohromady  U vlastních grafických prvků jako zdroj uveďte „vlastní zpracování“
  • 22. Diskuse  Interpretace získaných výsledků  Vţdy v kontextu ostatních publikovaných prací  Odpovězte na otázky poloţené v úvodu článku  Vyjádřete se k hypotézám (potvrzení, zamítnutí)  Veškeré závěry musí přímo plynout z dosaţených výsledků  Nedějte příliš odváţné ani příliš obecné závěry  Diskutujte případná omezení svých experimentů  Můţete spekulovat o překvapivých výsledcích, obzvlášť pokud se liší od jiţ publikovaných zjištění
  • 23. Závěr  Shrnutí hlavních výsledků práce v kontextu celé problematiky (oblasti) a dříve dosaţených výsledků: Splnily výsledky vaše očekávání, potvrdily se hypotézy, odpověděli jste na poloţené otázky?  V jakém vztahu jsou výsledky k jiţ publikovaným zjištěním?  Jak přispěla práce ke zkoumání problematiky a poznání v dané oblasti?  Jaké budou/by měly být další kroky výzkumu? 
  • 24. Oznámení  Uvedení zdroje financování výzkumu (instituce, číslo projektu/grantu)  Poděkování ostatním, kteří přispěli k práci/článku apod. (programátoři, recenzenti, manţelky, rodiče :=)  Dostupnost dat, kódu (pod jakou licencí?)
  • 25. Přílohy  Místo pro uvedení dodatečných informací  rozsáhlejší tabulky  detailnější/kompletnější výsledky  ukázky dat a výstupů apod.  Do příloh přesuňte vše, co by jinak narušovalo strukturu článku a zhoršovalo tak jeho přehlednost
  • 26. Poznámky k procesu tvorby vědeckého článku  Některé fáze „mít více pod dohledem“
  • 27. Prerekvizita (fáze 0) – sběr materiálu  Shromaţďování teoretických prací a pramenů k nim (bibliografické odkazy, kartotéky abstraktu, výpisky, recenze) + VLASTNÍ POZNÁMKY k nim  Vědomosti nabyté studiem těchto prací  Znalosti a zkušenosti získané praxí + VLASTNÍ POZNÁMKY k činnosti  (akademik – tato fáze je nepřetrţitá).
  • 28. Fáze 1 – cílený sběr materiálu, jeho kritické zhodnocení  Téma je dané (autor členem grantového týmu, téma je     autorovým vlastním) Ţánr je daný Cílová skupina je zřejmá Dohledání doplňujících zdrojů k existujícímu materiálu POZOR na kritické zhodnocení důvěryhodnosti zdrojů a informací z nich   kritické vyloučení údajů z nedůvěryhodných pramenů , neověřených dat ze zprostředkovaných zdrojů, informací irelevantních pro daný autorský cíl POZOR na zařazení informací do souvislostí
  • 29. Fáze 2 - kompozice      Hluboký vhled do problematiky ALE Suma vědomostí a znalostí nemusí být zcela utříděna, Všechny detaily autorovi připadají stejně důleţité Autor není schopen posoudit úroveň jejich vztahu k ústřednímu tématu.      Je třeba znovu vyřazovat nepodstatné Konkrétní úkoly: vyloučit přebytecný materiál nalézt startovací bod nalézt optimální postup výkladu
  • 30. Umění odstavce  = Jeden z nejsloţitějších autorských úkolů  Grafické členění textu podřídit obsahu  Grafická segmentace textu do odstavců Umoţnuje čtenáři, aby se v textu rychleji orientoval očima  Na grafickém členění textu závisí, jak rychle a dobře ho čtenář bude interpretovat.  Pojem „čtivost dokumentu“ = nejenom to, ţe čtenář text snadno a rychle přehlédne, ale i to, ţe si ho v nejkratší moţné době vyloţí tak, jak autor zamýšlel (efektivní vědecká komunikace). 
  • 31. Umění odstavce (struktura)  Obsahově - odstavec vyznačuje myšlenkový posun v tématu  Anglofonní pravidla pro psaní odstavců v odborných textech = po obsahové stránce je odstavec „skupina vět, která rozvíjí jednu hlavní myšlenku“.  Pravidla orientována na čtenáře - čte výběrovým způsobem: v první fázi celý text zběţně přelétne očima, aby získal povědomí o obsahu materiálu, nebo aby v něm cíleně vyhledal předpokládané informace = postupuje po odstavcích.
  • 32. Téma a aspekt (struktura) Základní pojmy anglofonní teorie strukturování textu Téma = obecně základní myšlenka, námět Aspekt = úhel pohledu, hledisko uplatňované při posuzování Kaţdý odstavec muţe rozvíjet pouze jedno téma vymezené jedním aspektem.
  • 33. Odstavec (struktura) Námětová nebo téţ tematická věta – slouţí k vytyčení tématu odstavce a jeho aspektu (v anglofonní terminologii Topic sentence):  obvykle úvodní věta odstavce  shrnuje obsah odstavce a úhel nazírání  prozrazuje čtenáři, co má v odstavci očekávat.  Př.: Je-li tedy například tématem kapitoly vliv sportu na člověka, v kaţdém jednotlivém odstavci je toto téma nazíráno z jiného úhlu pohledu.
  • 34. Téma a aspekt  Aspekt předchozího většího celku se stává tématem  Detaily a důkazy, kterými autor rozvádí tvrzení, vytyčené v tematické větě, jsou obsaţeny v dalších větách odstavce, tzv. podporách.  Případné rozvinutí podpor se odehrává v tzv. detailech.  Odstavec končí vyčerpáním tématu, nebo závěrečnou shrnující větou. Tematická věta Podpora Detaily Podpora Detaily Podpora Detaily (Závěrečná věta)
  • 35. Jednota a soudržnost (struktura)  Dle anglofonních pravidel kaţdý odstavec vědeckého odborného textu splňuje dva poţadavky:   1) pravidlo jednoty (unity) 2) pravidlo soudržnosti (coherence).  JEDNOTA  Jednotný odstavec obsahuje právě a pouze věty vztahující se k tématu a k aspektu, které jsou vymezeny v tematické větě. Tou lze poměřovat, zda všechny ostatní věty do odstavce patří, zda mají být přesunuty do jiného odstavce nebo z textu zcela vyškrtnuty.
  • 36. Příklad nejednotného odstavce  Tóny podobné povahy vznikají, když proud vzduchu narazí na ostrý okraj klínu z kovu nebo z nějaké jiné pevné hmoty. Tento úkaz velmi podrobně zkoumali Lootens, Hensen, Weerth, Wachsmuth a jiní. Celkový postup spočívá v tom, že se vzduch udržuje v nádržce R pod stálým tlakem a vzduchový proud se vypouští úzkou štěrbinou S tak, aby narážel na ostrý okraj E, rovnoběžně s ní umístěný.
  • 37. Soudržnost (struktura)  Věta, která do odstavce nepatří, vytváří tzv. nezapojenou odbočku.  Soudržný odstavec obsahuje věty v logické posloupnosti.  Odstavec muţe být nesoudrţný i v případe, ţe je jednotný.
  • 38. Příklad nesoudržného odstavce Pravlastí vinné révy, která se od nepaměti pěstuje v Asii a od římských dob také v Evropě, je Kavkaz. Pěstováním se vyšlechtilo mnoho odrůd. Někde se vyskytuje též divoká réva, která má ovšem velmi trpké plody. Zralé bobule ušlechtilé révy jsou zdravé a lahodné ovoce. Šťáva z nich vylisovaná začíná za volného přístupu vzduchu sama kvasit. Vyrábí se z ní lihovina různých druhů. Rozlišují se dle kvality a dalších vlastností hroznů i dle způsobu přípravy. Ve starých vinných sudech se usazuje vinný kámen, destilováním vína se vyrábí líh a pak dalším kysáním pravý vinný ocet. Sušené bobule jsou známé jako hrozinky. Vinná réva se u nás ve vinicích obyčejně uřezává až na tlustý mnohaletý dolejšek, tzv. matici. V Itálii a Řecku ji ovinují kolem topolu nebo jilmu. Teprve Římané se usilovně snažili pěstovat révu ve střední Evropě. Dnes ji nalézáme i v mírném klimatickém pásmu.
  • 39. Průchod odstavcem (struktura)  Určuje ho autor  Můţe existovat několik moţností uspořádání odstavců  V uvedeném případe záleţí na autorovi, zda (vzhledem k účelu práce, vzhledem k cílové skupině čtenářů a s ohledem na to, jak jsou uspořádány ostatní části textu) nejprve předloţí stručný historický úvod, způsob pěstování a poté přejde k výrobě vína, nebo zvolí jiný způsob.  V kaţdém případe je nutno dodrţet logickou posloupnost  Dodrţet anglofonní pravidla obtíţné pro začínající autory  Přinášejí uţitek čtenáři i autorovi ve fázi vlastního psaní = nutí jej logicky uspořádávat myšlenky na kaţdé úrovni textu.
  • 40. Formální stránka vědeckého textu  Důleţitá součást badatelské činnosti  Podmínky Vysoká úroveň srozumitelnosti  Čtivost  Zachování pravidel českého pravopisu  Cílová skupina čtenářů  Kdo je hodnotitel   Dotváří konečnou vizitku badatele
  • 41. Jazyk  angličtina :=)  Osoba: první, plurál (i singulár, jen pokud je jeden autor)  Čas: minulý nebo přítomný    Věc osobní preference, minulý čas - spíše pro popis provedených experimentů, přítomný čas – spíše obecné závěry Přítomný čas naznačuje stále probíhající výzkum (nedokončený) Pouţití musí být konzistentní (alespoň v rámci odstavce)  Rod: činný (zbytečné pouţití pasiva ztěţuje pochopení)  Věty: krátké (max. 15-20 slov), smysluplné, jednoznačné  Odstavce: krátké, jeden odstavec = jedna myšlenka  Zkratky, akronymy: při prvním pouţití rozepsat
  • 42. Styl  Cílem je stručné, jasné a výstiţné sdělení  Poţadovaný formát se liší dle časopisu/konference  Text lze psát:  a) dle stylu pro konkrétní časopis/konferenci  b) bez stylu a následně jej upravit dle spec. poţadavků  Před odesláním:  a) vhodná kontrola jazyka rodilým mluvčím  b) nutná kontrola obsahu např. kolegou, školitelem, ...
  • 43. Požadavky na vědecký článek  Podle U. Eca:  Předmět výzkumu  Výsledek výzkumu  Uţitečnost výzkumu  Potvrzení či vyvrácení hypotéz (a předpokladů)
  • 44. Kompoziční funkce využité autorem  Podání informací  Uvození tématu  Vysvětlování definic  Vlastní tvrzení  Kritický přístup k jiným názorům  Vyjadřování pochybností  Pozorování  Diskusní rozbory  Vyvozování závěrů  Hodnocení  Shrnutí
  • 45. Pohled čtenáře: tři/čtyři úrovně čtení 1) Název článku • v obsahu sborníku, časopisu 2) Název + abstrakt • rozhoduje o tom, zda čtenář přečte článek celý 3) Název + abstrakt + celý text • téma článku čtenáře zajímá • cílem je hlubší porozumění (4) Název + abstrakt + celý text několikrát • kompletní porozumění, např. pro replikaci experimentů
  • 46. Postup při psaní původního vědeckého článku – 5 kroků 1. POTŘEBNOST  Komu je článek určen (komu bude nabídnut k publikování)  Odborný článek hodnocen odborníky dané vědní disciplíny  Hodnocena originalita  Hodnocen přínos práce pro odbornou veřejnost
  • 47. Postup při psaní původního vědeckého článku – 5 kroků 2. KONCEPT  vytvořit si plán postupu prací  Co chci napsat?  Jakým způsobem?  Vyuţiju grafické „pomocníky“?  Jaké vyznění bude můj článek mít?
  • 48. Postup při psaní původního vědeckého článku – 5 kroků 3. REALIZACE  Zpracování první verze textu  Formulace faktického obsahu článku  Pouţívání ustálené struktury (akceptace vědeckou komunitou)
  • 49. Postup při psaní původního vědeckého článku – 5 kroků 4. JEDNOTLIVOSTI  „Vychytat“ jasnost, čtivost, styl  Precizování jednotlivých částí článku  Sjednocení stylu psaní  Koordinace vyváţenosti kapitol a jejich logické návaznosti
  • 50. Postup při psaní původního vědeckého článku – 5 kroků 5. VÝSLEDEK  konečná verze, vnější podoba  Kontrola pravidel českého pravopisu (pozor především na interpunkci a zkratky)  Kontrola správného číslování tabulek, obrázků  Citační etika  Úplnost uváděných pramenů
  • 51. Etika  publikované výsledky musí být původní  dostatečné citování pouţité literatury (převzatých       výsledků) pozor na plagiátorství (včetně sebe-plagiátorství) pouţití převzatých obrázků a grafiky (a jejich úprava) oprávněnost pouţití dat a programů (licence) koho uvést jako autora/spoluautora? uvedení zdrojů financování (grantů) poděkování těm, kteří si to zaslouţí (a nevešli se mezi autory :=)
  • 52. Publikační etika Je třeba uvádět:  všechna díla, která autor citoval nebo se na ně ve své práci odkazuje  díla, ze kterých v podstatné míře čerpal. Nedoporučuje uvádět :  díla, která pro tvorbu práce neměla zásadní význam Forma bibliografických citací - viz norma CSN ISO 690 a CSN ISO 690-2 (01 0197). Prohřešky proti publikační etice
  • 53. Citovaná literatura ● Citujte příslušný zdroj, vţdy kdyţ:   se zmíníte o jiţ publikované skutečnosti uvedete nějakou informaci, která nevyplývá z vašich experimentů nebo nepatří do obecných znalostí ● Doslovné citace (v uvozovkách) včetně stránek ● Vyhněte se    obtíţně dostupným referencím „řetězovým citacím“ (citujte originál) zbytečným citacím ( nejsou pro práci relevantní nebo důleţité)
  • 54. Jak správně citovat a) Harvardský styl  V textu autor a rok publikace: (Pecina,2008), Pecina(2008)  Bibliografie setříděná dle abecedy Př.:  Pecina Pavel (2008): Lexical Association Measures: Collocation Extraction, Ph.D. thesis, Charles University in Prague, Prague, Czech Republic b) Vancouverský styl  V textu posloupnost čísel: [1], Pecina [1]  Bibliografie setříděná dle pořadí výskytu v textu Př.:  [1] Pecina Pavel: Lexical Association Measures: Collocation Extraction, Ph.D. thesis, Charles University in Prague, Prague, Czech Republic, 2008
  • 55. Výběr časopisu / konference  Zaměření  Cílové publikum  Způsob přístupu k článkům (on-line, zdrarma)  Reputace/impact factor  Šance na přijetí  Délka recenzního a publikačního řízení  Maximální povolená délka článku  Barevný tisk :=)
  • 56. Odeslání článku  Pečlivě vyberte časopis/konferenci  Ujistěte se, ţe článek splňuje poţadavky na styl  Zkontrolujte správnost číselných výsledků, tabulky, grafy  Pečlivě vybírejte tematickou oblast  důleţité pro výběr recenzentů  Uveďte 1-2 oblasti, pro které má článek největší přínos  Uveďte jiná periodika (konference), kam byl příspěvek zaslán  Nenechávejte odeslání na poslední chvíli :=)
  • 57. Triky  Málo místa?  Neměňte font hlavního textu článku  Odstraňte zbytečné tabulky a grafy (případně je spojte)  Zmenšete font popisů tabulek a obrázků  Zmenšete mezery před a po matematických formulích  Zmenšete font bibliografie  Přesuňte text do poznámek pod čarou (také menší font)  Málo času?  Poţádejte o posunutí termínu :=)
  • 58. Tipy  Učte se, jak psát, při čtení cizích prací!
  • 59. Open Access  Tzv. otevřený přístup k publikování  Autorům i uţivatelům neomezený přístup k vědeckým informacím  Alternativa k tradičnímu způsobu publikování ve vědeckých časopisech
  • 60. Otázky před odborným publikováním  Jakou formou?  U jakého vydavatele?  K odpovědím vedou otázky: Co jako badatel nabízím?  Pro koho publikuji?  Kdy chci dát výsledky k dispozici? 
  • 61. Klasifikace výběru nakladatele  Na výběr má vliv: Prestiţ nakladatele  Konkurence jiných jeho titulů v oborové oblasti  Zajištění distribuce do knihkupectví u nás i v zahraničí  Moţnosti propagace knihy  Kvalita „péče“ o autora 
  • 62. Podmínky vydání odborné práce (knihy)  Smlouva o vytvoření díla  Licenční smlouva nakladatele
  • 63. Pravidla pro dodání rukopisu  Většinou uvedena ve vydavatelových „pokynech pro       autory“ Psaní stati jen na jednu stranu listu A4 Dvojité řádkování Začátek kaţdé kapitoly na nové straně Obrázky a tabulky NE v textu, ale ZA textem nebo na ZVLÁŠŤ připojených souborech Elektronická i tištěná forma dodání rukopisu Průvodní dopis
  • 64. Recenzní řízení  Základní podmínka pro udrţení kvality vydávaných publikací  Časopisecké články - většinou dva nebo tři recenzenti   Anonymní jednostranné (autor nezná recenzenta a naopak) Otevřené (obě strany navzájem znají svou identitu  Můţe být i za poplatek
  • 65. Výsledky recenzního řízení Trojího druhu: 1. Článek přijat bez zásadních výhrad (nutno provést autorskou korekturu) 2. Článek vrácen k přepracování (má recenzní posudky) s tím, ţe s jeho publikováním redakce časopisu počítá 3. Článek zamítnut (u impaktov. časopisů aţ 80 %) – autor si vyţádá recenzní posudky pro poučení z nedostatků)
  • 66. Publikační etika  Co je NEETICKÉ? Současně nabídnout stejný článek dvěma (více) časopisům   Co je SERIÓZNÍ?  Vyčkat na výsledek recenzního řízení u jediného obeslaného časopisu, teprve v případě zamítavého stanoviska text opravit a nabídnout redakci jiného časopisu
  • 67. Scientometrie  Zabývá se způsoby hodnocení vědy  Postavena na  počtu publikací,  kvalitě publikací,  ohlasech (citovanosti) publikací.
  • 68. Scientometrické ukazatele  Ukazatele hodnotící kvalitu výstupů vědecké činnosti (+ mezinárodní srovnání) Hodnocení badatele (vědce) jako autora  Hodnocení instituce   Nástroje hodnocení vědeckých výstupů:  Autorské a citační registry  Nejpouţívanější Science Citation Index (SCI) uváděný na Web of Science (WoS)
  • 69. Zdroje  Jak efektivně číst odborné texty a správně psát vysokoškolské odborné práce? 1. část Jak efektivně číst odborné texty. Textová opora kurzu KPI – Kurz práce s informacemi, 2007. Dostupné z www: http://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js07/informace/materialy/pages/ctenipsani1_opora.pdf  Jak pracovat s informacemi [online]. Ústřední knihovna Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. [cit. 2010-2-10]. Úvod – obecné základy práce s informacemi. Dostupné na WWW: http://knihovna.vsb.cz/kurzy/uvod/index.html.  POKORNÝ, Milan a Dana POKORNÁ. Redakční práce: jak připravit text k publikování. Vyd. 1. Praha: Grada. ISBN 978-802-4737-737.
  • 70.  PRICE, Geraldine a Pat MAIER. Efektivní studijní dovednosti: odemkněte svůj potenciál. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 361 s. ISBN 978-80-247-2527-7.  SYNEK, Miloslav; SEDLÁČKOVÁ, Helena; VÁVROVÁ, Hana. Jak psát bakalářské, diplomové, doktorské a jiné písemné práce. 2., přeprac. vyd. Praha: Oeconomica, 2007. s. ISBN 9788024512129  ŠANDEROVÁ, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách: několik zásad pro začátečníky. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. 209 s.ISBN 80-86429-40-7.  Šesták, Z.: Jak psát a prednášet o vědě. Praha, Academia 2000.  ŠIROKÝ, Jan. Tvoříme a publikujeme odborné texty. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2011, 208 s. ISBN 978-80-251-3510-5.
  • 71. Děkuji vám za pozornost  Dotazy a připomínky prosím posílejte na pmazacova@gmail.com nebo na pmazacov@phil.muni.cz.