Článek v příloze Café deníku Právo (3.10.2013)
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×
 

Článek v příloze Café deníku Právo (3.10.2013)

on

  • 749 views

Pavel Dungl - ten, který operuje prezidenty: Velmi zajímavá a otevřená zpověď přednosty ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce prof. Pavla Dungla

Pavel Dungl - ten, který operuje prezidenty: Velmi zajímavá a otevřená zpověď přednosty ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce prof. Pavla Dungla

Statistics

Views

Total Views
749
Views on SlideShare
745
Embed Views
4

Actions

Likes
0
Downloads
0
Comments
0

2 Embeds 4

https://twitter.com 2
http://bulovka.uberflip.com 2

Accessibility

Categories

Upload Details

Uploaded via as Adobe PDF

Usage Rights

© All Rights Reserved

Report content

Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
  • Full Name Full Name Comment goes here.
    Are you sure you want to
    Your message goes here
    Processing…
Post Comment
Edit your comment

Článek v příloze Café deníku Právo (3.10.2013) Článek v příloze Café deníku Právo (3.10.2013) Document Transcript

  • CAFÉPRÁVO uu ČTVRTEK 3. ŘÍJNA 2013 S 1 Cestování v čase je možné, ale jen do budoucnosti Str. 2 Květy jsou na světě díky ohni Str. 9 Guy Fawkes stále straší mocné Str. 12 Sluneční hodiny se stínu v Taubenheimu nebojí Str. 11 Pavel Dungl – ten, který operuje prezidentyKlára Říhová Do práce jezdí na motorce, dvakrát přežil svoji smrt, léčil tři české prezidenty, asistoval slav- nému režiséru Hustonovi a zplo- dil čtyři syny. Díky němu má or- topedická klinika pražské ne- mocnice Bulovka pověst nejlepší v republice a řadou inovací před- běhla i svět. „Profesor Dungl? Jděte rovně a tam už ho uslyšíte,“ poradil mi jeho kolega ve výtahu. Přivítal mě sympaťák se zkou- mavým pohledem, otevřeným úsměvem, velkými zkušenostmi v oboru, přirozenou autoritou, reálnými názory na život i politiku a bezbřehou vitalitou. Léto prožil na střídačku týden v práci, kde ope- roval deset dvanáct lidí, a týden na lodi v Chorvatsku. n Jakou máte loď? Starou motorovou, velmi rych- lou a strohou, žádný komfort. Ale je spolehlivá a mám ji rád, střídáme se tam se všemi čtyřmi syny a je- jich rodinami. n Liší se v létě skladba ope- rací od běžného roku? Je hodně úrazů. Samozřejmě chybí bouračky z lyží, ale máte cyklisty, motorkáře, staré lidi pada- jící z postelí zrovna v době, kdy je rodina na dovolené, nešťastné sko- ky do vody. I když těch už je méně − bývalo i dvě stě ochrnutí ročně, tolik bláznů dnes naštěstí není. A vedle akutních případů u nás operujeme takové, které nechtějí dělat jinde, a taky lidi, kteří nemají v pracovním roce čas. Kyčle, ko- lenní klouby, ramena, degenera- tivní změny plotének a obratlů… n Vaše klinika má pověst nej- lepší a nejžádanější v republice. Čím to je? Zachovali jsme tu celé spektrum ortopedických operací. Odlišujeme se taky tím, že díky nastavení Bu- lovky k pojišťovnám jsme asi nej- levnější. To znamená, že dosta- neme za operaci zhruba polovinu úhrady, co dostane Motol nebo Ho- molka. Kdybyste byla plátce, vy- berete si raději místo, kde to je lev- nější. To je náš problém – padli jsme do chudinské části, dané absolutní neschopností dřívějšího vedení Bu- lovky, zatímco jinde byli vychytra- lejší. Ten systém je postavený na- prosto nemorálně, jako kdybyste platila v Olomouci za litr mléka pět korun, v Děčíně patnáct a v Praze pětadvacet.To je nesmysl.Takže se snažím o nápravu čili chci stejné peníze za stejnou práci. n Máte zkušenosti i z ciziny. Je jiný vztah pacient–lékař u nás a v západní Evropě? Velmi. Máme standardní popu- laci jako třeba Rakousko, ovšem tam je 70 % občanů sebevědo- mých, ukázněných a disciplinova- Jsem přirozeně aktivní, mám zájmy i přátele mladšího věku, líbí se mi krásné ženy. A taky mám čtyři kluky − od šesti do pětatřiceti Před pěti lety operoval profesor Dungl Václava Klause, a ten už za pár týdnů zase hrál tenis. ných a zbytek takzvaný proletariát. U nás je to opačně, z čehož plynou další rozdíly. Stačí přejet hranice: v Česku začíná nepořádek, tržnice, bordely, rozbité silnice, obecný rozvrat. Rozdíl je bohužel ještě horší než za totality. Češi postrádají aserti- vitu, vymáhání svých práv, hrdost a občanské sebevědomí. Jsou ustra- šení, snaží se něco obejít, čekají osudovou ránu. Budoucnost vidím pesimisticky, chybí tu tři a půl mi- liónu německých a milión židov- ských spoluobčanů… Logicky te- dy i pacienti v západní Evropě jsou jiní − zodpovědnější, vyspělejší. n A co takový Kuvajt? Tam je markantní odlišnost v ro- dinném zázemí. V arabských ze- mích neexistuje, aby pacient přišel sólo, u nás obvykle rodina přiveze pacienta a předpokládá, že veške- rou péči převezme stát. Legrační tam bývá vyšetření žen a dívek, u kterého asistuje vždy manžel nebo otec, který má hlavní pozorovací pravomoc. Když chci vyšetřit koleno, jsem rád, že dáma odhalí kotník, když mám vyšetřit kyčel, ukáže koleno. Většinou vi- dím pacientku až na operačním stole, samozřejmě znám rentgeno- vé snímky. Zkrátka existují jisté rozdílnosti, které musíte, pokud tam chcete pracovat, respektovat a přijmout. n Vy jste kdysi uvažoval o emigraci do Švýcarska, že? Dávno, v roce 1968. Už jsem seděl ve vlaku do Curychu, kde mě přijali ke studiu lékařské fakulty. Ale dojel jsem jen do Vídně, kde jsme měli jako Moraváci ze Znojma spoustu příbuzných a já se tam cítil a cítím víc doma než v Praze. Nemusím zamykat auto, lidi se zdraví a chovají slušně… To stále učím personál. Obhroublost a ztráta dobrých způsobů u nás je daná tím, že je náš národ ateistický a nemá žádnou náhradu nábožen- ské výchovy. No a tehdy jsem tam zažil nád- herné filmové intermezzo s režisé- rem Hustonem. Jeho krásná dcera Anjelica hrála ve filmu Walk with Love and Death a já dělal poskoka asistenta režie čili dával pozor, aby nikdo nevstoupil do sektoru natá- čení. Díky ruské okupaci jsem byl lidi. Své povolání mám velmi rád, je to můj koníček a jsem v něm šťastný. Ortopedie je taková muž- ská lékařsko-řemeslná činnost.Vi- děla jste někdy dobrou truhlářku nebo tesařku? Ortopedie je právě takové rovnání, tesařina. Vážím si svých kolegyň, ale jde opravdu o fyzicky náročnou práci. Zákla- dem je dělat všechno pořádně, nejde o zázraky, ale o respektování biologických zákonů a potřeb ži- vého těla, o umění vybrat pro kaž- dou diagnózu vhodný typ léčby. n Vy osobně jste zavedl spoustu inovací. Na co jste nejvíc hrdý? Na dětskou ortopedii. Tam jsem přišel s postupy, které jsou dnes přijaté a uznávané v celém světě víc než doma – tady se úspěch ne- odpouští. U řady diagnóz jsem děti osvobodil od měsíce a roky trvají- cího pobytu na lůžku a v sádře a pomocí operačních způsobů jim umožnil rychlý návrat do normál- ního života.Těší mě, že mi kolikrát přijdou poděkovat ještě po letech, už dospělé… n I vaši pacienti po opera- ci kyčle nezvykle brzy běhají. V čem je fígl? Neplatí to vždycky, musíte vyjít z osobnosti pacienta. Kyčel je pri- mitivní kloub, koule v jamce. Ko- leno je složitější a rameno úplně nejsložitější. Pokud někdo chodil před operací kyčle o berlích, zlepší se o stupeň – odloží berle a stačí mu hůl. Když byl někdo na vo- zíčku, chodí po zákroku o berlích. Je to individuální. Samozřejmě jsou rekordmani – u nás lze za dva týdny lyžovat, vše je možné. Ale když dáváte do těla endopro- tézu, musíte jí nechat šanci, aby srostla s kostí, což je otázka mini- málně dvanácti týdnů u dospělých a šesti u dětí. To je magická hra- nice, a pokud ji nedodržíte, je to vždy na úkor něčeho. n Často se debatuje o typech endoprotéz, jakou to hraje roli? Největší omyl rozšířený mezi laiky je, že mají nárok na lepší en- doprotézu. Všechny, které se po- užívají, jsou tak kvalitní, aby ne- vyvolávaly v těle reakci a byly funkční. Jen se musí počítat s tím, jakou má pacient kostru a věk v souvislosti s životním stylem. Starší žena po přechodu a s oste- oporózou dostane cementovaný implantát, pokud je pacient mladší a aktivní, dostane jiný. Kloubů se dnes vyrábí přes sto typů. Každou chvíli přijde firemní agent a tvrdí, že ty jejich jsou nejlepší. Pokud mě nějaký opravdu zaujme, udě- láme jich třicet a pak čekám mini- málně rok na výsledek, než je pus- tím do běžného používání – výměnou za jiný druh. n Operoval jste tři naše pre- zidenty, jací byli pacienti? Prezident Klaus dostal ten „mladší“ kloub a Zemanovi jsem operoval kloub v palci pravé nohy. Havla jsem neoperoval, přijel tehdy z Thaj-wanu, kde při medi- tování o lidských právech uklouzl v koupelně a zlomil si krček ste- henní kosti. Byl to šťastný typ zlo- meniny, takže jsem ho léčil konzer- vativně, měl pokoj ve Vojenské nemocnici a já jen kontroloval, zda vše probíhá, jak má. Havel byl tehdy už celkově velmi nemocný člověk, takže šlo o specifickou situaci. Klaus byl vý- borně tělesně disponován, je to atlet a člověk neobyčejné sebedis- ciplíny, takže s ním se spolupraco- valo velmi dobře. Zeman je poněkud svérázný typ, i když myslím, že věci se někdy dé- monizují. Těžko taky srovnat vý- měnu kyčle, kde vše funguje, s operací nohy postižené degenera- tivními změnami. Zeman má dia- betes a neuropatii, tudíž jsou jako první postižené nervy vedoucí im- pulsy rozsahu pohybu a poloho- citu. Díky tomu dostává jeho chůze těžkopádný charakter, což už žádná operace nespraví. Něco lze ovlivnit životosprávou, obuví a rehabili- tací… n Jaký pokrok je možný v or- topedii budoucnosti? Já začínal začátkem 70. let, kdy se dělaly první moderní osteosyn- tézy, první kyčelní a kolenní klouby. Pokrok je obrovský, i když nevěřím na žádné revoluční skoky. Princip zůstává stejný: nízké tření a náhrada nemocných povrchů ji- nými materiály – vedle kovu se po- užívá keramika, titan, různé vstře- batelné materiály. Sci-fi už není ani myšlenka dopěstování chybějících buněk v chrupavce, problém je, že jim zatím chybí mechanická pevnost. n Vy sám jste dvakrát přežil svoji smrt. Jak k tomu došlo? Poprvé, roku 1993, šlo o vze- stupnou obrnu, která vzniká z ne- známých příčin z virové infekce. Zachránilo mě, že mě léčili ve Vídni, kde se neužívaly kortikoidy, ale metoda čištění plazmy. I tak jsem byl už prohlášen za mrtvého a přijel tým na odebrání orgánů. Tomu naštěstí zabránily jeptišky, u nichž jsem pracoval: tři dny se za mě modlily a poté nastal drama- tický obrat k lepšímu. Úsměvné bylo dokazovat, že ač jsem odepsaný z matriky, žiju. Až vrchní lékař rakouské pojišťovny napsal doklad, že jelikož mám tlak, puls, akci, dýchám a mluvím, lze soudit, že jsem naživu. n A podruhé? Jednalo se o mnou nezaviněnou autonehodu, kdy mi protijedoucí náklaďák nedal šanci. To bylo ještě horší, měl jsem mnoho zlomenin a vážných poranění, takže mě zá- chranáři přivezli do nemocnice s přesvědčením, že nepřežiju. Ten první půlrok si nic nepamatuju. O řadě operací vůbec nevím, na další jsem diktoval kolegům, co se mnou mají udělat. Vůle žít je ob- rovská. n Změnilo vás to nějak? Ano, každá smrt mě stála jedno manželství. Ženy nevěřily, že ne- budu trvale invalidní, a vzdaly to. Asi to se mnou taky nebylo lehké, chci být spravedlivý… Dnes dělám vše jako dřív, jen když hraju dlouho tenis, zabolí mě noha a při lyžování jsem trochu ne- jistý.Ale počáteční stavy jsem měl tak šílené, že pokud jsem chtěl dál žít a pracovat, musel jsem je od- bourat. Zjistil jsem, že bolestem svalů, kostí a kloubů lze do jisté míry poručit, i když práh bolesti- vosti má každý jinde. Já v sobě nosím padesátku hřebů a šroubů a s mými rentgenovými snímky bych každého dávno operoval… n Co vás udržuje v pětašede- sáti letech v takové kondici? Jsem přirozeně aktivní, mám zájmy i přátele mladšího věku, líbí se mi krásné ženy. A taky mám ty čtyři kluky − od šesti do pětatřiceti – právníka, dobrodruha, gymna- zistu a budoucího školáka. Všichni jsou víceméně zajištění, každý má vlastní maminku… Sám jsem taková evropská směska, ale duší velký vlastenec, miluju českou literaturu a umění a moc bych si přál, aby se náš národ dostal zpátky na evropské výsluní jako za doby Přemysla Otakara, bez katastrofy husitství a luteránského 16. století. Jinak jsem šťastný člověk. docela objektem zájmu, přesto jsem se po pár týd- nech vrátil zpátky. n Film možná přišel o hvězdu… To jistě ne, nemám nejmenší umělecký talent. Akorát jsem trochu komediant, když potře- buju za- hrát di- vadlo pro FotoProfimedia.cz FotoČTK Otec a jeho synové… FotoarchívPavlaDungla