články
Konec „nenahraditelného muže“.
Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (I. část)

Michal V. Šimůnek
The end of ...
Michal Šimůnek
DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1
tzv. zastupujícím protektorem v Čechách a na Moravě.
Její excerpo...
Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část)
ČLÁNKY
dalece přesahující hranice pro...
10 Michal Šimůnek
DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1
je nutné upozornit, že poněkud nejasná zůstávají maxima a mini...
11Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část)
ČLÁNKY
jejíž naplnění byla právě ús...
12 Michal Šimůnek
DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1
skupinu představují práce věnující se údajnému použití botulin...
13Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část)
ČLÁNKY
K dispozici zůstává předevší...
14 Michal Šimůnek
DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1
zákroku je možné alespoň částečně doplnit i na základě britský...
15Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část)
ČLÁNKY
Modus operandi plánované ope...
16 Michal Šimůnek
DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1
a majora C. V. („Nobby“) Clarka44
kromě jiného rovněž k prohlo...
17Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část)
ČLÁNKY
kolem půl kg.52
Mimořádně ci...
18 Michal Šimůnek
DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1
s registrační značkou „SS – 3“, tzn. vázanou k Heydrichově poz...
19Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část)
ČLÁNKY
Lze předpokládat, že M-B 320...
20 Michal Šimůnek
DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1
předpokládat alespoň základní kurzy v poskytování první pomoc....
21Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část)
ČLÁNKY
i strážní služba protektorát...
22 Michal Šimůnek
DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1
Není přitom zcela zřejmé, jak přesně bylo organizováno přistav...
23Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část)
ČLÁNKY
čtvrtým určujícím faktorem.8...
24 Michal Šimůnek
DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1
vrátil k autu, na asi 20 metrů.93
U něj se držel pravou rukou ...
25Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část)
ČLÁNKY
2. Transport do nemocnice
Mí...
26 Michal Šimůnek
DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1
důstojník a držel se ochranného skla“.108
Obdobně popisovala H...
27Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část)
ČLÁNKY
V této velmi netradiční polo...
28 Michal Šimůnek
DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1
R. Heydrich při přebírání sanitního vlaku darovaného protektor...
29Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část)
ČLÁNKY
Německý roentgenový snímek n...
Upcoming SlideShare
Loading in …5
×

Článek: Konec "nenahraditelného muže". Likvidace R. Heydricha v lékařském kontaxtu (I. část). Autor: Michal V. Šimůnek

1,029 views
775 views

Published on

Vyšlo v časopise Dějiny věd a techniky, Ročník XLV – 2012, č. 1. Autor: Michal V. Šimůnek.

The end of the ‘irreplaceable man.’ The liquidation of Reinhard Heydrich in a medical context. Part. I.
The assassination of Reinhard Heydrich represents an important event in twentieth-century Czech and European history. Despite the fact that there exists extensive literature on this subject, what has been missing is an overview that would, based on accessible archive sources and published knowledge, summarize his medical treatment after the attack from May 27 to June 4, 1942. Yet the outcome of the medical care he received in many ways played a crucial role. The aim of the present study is therefore to offer such a summary in the context of the history of medicine and in connection with the state of medical practice in the Protectorate of Bohemia and Moravia.

Summary: The goal of this contribution is to summarize existing information and its interpretation pertaining to a relatively short, yet absolutely crucial period immediately following the attack on Reinhard Heydrich on May 27, 1942, and ending with the Deputy Reich Protector’s death on June 4, 1942. The first part of the article focuses on the causality of events that resulted in the given type of injury. The remainder of the study analyses the first aid that was or was not provided, that is, issues that fall into the history of medicine. The author’s aim is to use all available sources of information, including less known ones.

Published in: Health & Medicine
0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total views
1,029
On SlideShare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
2
Actions
Shares
0
Downloads
4
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

Článek: Konec "nenahraditelného muže". Likvidace R. Heydricha v lékařském kontaxtu (I. část). Autor: Michal V. Šimůnek

  1. 1. články Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (I. část) Michal V. Šimůnek The end of the ‘irreplaceable man.’ The liquidation of Reinhard Heydrich in a medical context. Part. I. The assassination of Reinhard Heydrich represents an important event in twentieth-century Czech and European history. Despite the fact that there exists extensive literature on this subject, what has been missing is an overview that would, based on accessible archive sources and published knowledge, summarize his medical treatment after the attack from May 27 to June 4, 1942. Yet the outcome of the medical care he received in many ways played a crucial role. The aim of the present study is therefore to offer such a summary in the context of the history of medicine and in connection with the state of medical practice in the Protectorate of Bohemia and Moravia. Key words: Heydrich ● Assassination ● Medical Treatment ● World War II „I kdyby neměl Heydrich zemřít, přičemž lze upřímně doufat, že zemře, bude muset být zneschopněn na velmi dlouhou dobu. S ohledem na jeho známou výkonnost a naprostou bezohlednost je toto ta nejdůležitější skutečnost, k níž si můžeme gratulovat, neboť dokonce i v Německu existuje jen omezený počet lidí jeho typu, kteří kom­ binují zvláštní nadání a obzvláštní stupeň vyžadované brutality.“ Dne 27. září 1941 vydala tisková agentura Reuter zprávu o jmenování sedma­ třicetiletého Reinharda Heydricha (1904–1942), šéfa Říšského hlavního bezpeč- nostního úřadu (Reichssicherheitshauptamt; RSHA) a prezidenta Interpolu, Tato studie vznikla v rámci výzkumného záměru AVOZ 80630520. Poděkování autora patří vedle J. Čvančary, Mgr. Lucie Kempné a Mgr. V. Šustka zejm. prof. H. Mörlovi, T. Sauerbruchovi a P. Weindlingovi. Public Record Office (dále jen PRO) London, HS4/39, dopis vedoucího sekce zvlášt- ních operací výkonnému řediteli S.O.E., 31. 5. 1942, přísně tajné. Přehled dokumentů z provenience S.O.E., zpřístupněných v 90. letech 20. století, je obsažen v Louise ATHERTON: SOE in Eastern Europe. An introduction to the newly released records of the Special Operations Executive in Czechoslovakia, Hungary, Poland and Russia. PRO: London, 1995, s. 6–10. Nicméně některé z nich zůstávají i nadále nepřístupné na základě čl. 3 (4) britského Public Records Act z roku 1958.
  2. 2. Michal Šimůnek DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1 tzv. zastupujícím protektorem v Čechách a na Moravě. Její excerpovaná verze byla ihned poslána na vědomí zástupcům britského Útvaru zvláštních operací (Special Operation Executive; S.O.E.). Zdůrazněny byly zejména dva aspekty: 1. Heydrich coby „druhý nejvíce nebezpečný muž v německé okupované Evro- pě“ vzhledem ke své pozici a pravomocím, a sice s dodatkem, že „nemůže být pochyby ohledně bezprostředních následků tohoto drastického jmenování“, a 2. jeho angažmá v okupovaném Norsku mající za důsledek „bezohlednou intervenci“; zároveň byl zmíněn jeho úmysl, datovaný na počátek září 1941, vytvořit nové „zvláštního těleso informátorů rekrutovaných z obecné veřejnosti“. Nastalá kumulace dvou vrcholných funkcí, totiž šéfa celoříšského (eo ipso téměř celo­evropského) represivního aparátu a vrcholného výkonného reprezentanta německé okupační moci v protektorátu, byla již ze své podstaty extrémně nebez- pečná. O tom, že další období bude kritické i v jeho novém působišti, tlumočil na setkání se zástupci S.O.E. o tři dny později rovněž čs. exilový ministr národní obrany generál Sergěj Ingr (1894–1954). Ten neměl pochyb, „že vláda teroru nyní bude pokračovat po mnoho týdnů, neboť Heydrich je velmi bezohled- ný muž“. O několik dní později informoval československou exilovou vládu o Heydrichově postupu v Norsku a technice tamního teroru rovněž její vyslanec u norské královské vlády. Neopomněl zdůraznit, že Heydrich „[se] zařizuje… tedy na mnohem delší, časově nelimitovanou dobu, jejíž délka logicky závisí na výsledcích jeho teroru“. Je zřejmé, že myšlenka na likvidaci R. Heydricha příčinně souvisí právě s jeho příchodem do protektorátu, kde do 27. května, respektive 30. května, 1942 pů­ sobil jako zastupující říšský protektor. Její provedení představuje ve svých pří- mých i nepřímých důsledcích jednu z důležitých událostí druhé světové války PRO London, HS4/39, kopie svodky pod názvem „Oznámení ustanovení Rein- hardta [sic] HEYDRICHA do pozice říšského protektora v Čechách a na Moravě“, 27. 9. 1941, kopie – tajné. Tamtéž, přípis od L/IS X, 1. 10. 1941. Tamtéž, body 5. a 6. PRO London, HS4/15, záznam o setkání s gen. Ingrem, 30. 9. 1941. Národní archiv Praha (dále jen NA), f. MV-L, sgn. 2–13–53, dodatek ke zprávě vyslance Sathmáryho, 2. 10. 1941. Šéf nacistické pořádkové policie Kurt Daluege (1897–1946) byl oficiálně jmenován zastupováním zastupujícího říšského protektora 30. května 1942, do té doby mu byl výkon funkce svěřen pouze na základě Hitlerova ústního rozkazu. Srov. Bundes­ archiv Berlin (dále jen BA), R43/1329b, předání pověřovací listiny K. Daluegemu, 30. 5. 1942.
  3. 3. Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část) ČLÁNKY dalece přesahující hranice protektorátu. I proto jistě patřila, patří a bude patřit k velmi frekventovaným tématům nejen historiografie 20. století. Její téměř epic- ký rozměr10 vybízí k žánrově rozptýlenému zpracování, které je ne vždy zcela ku prospěchu kritické analýzy.11 Další komplikaci představuje rozdílná přístup- nost primárních archivních pramenů v různých obdobích a v neposlední řadě také různé akcenty jednotlivých autorů publikujících v různých zemích.12 Přitom Otázky související s Heydrichovou likvidací lze velmi zhruba rozdělit do několika oblastí: 1. geneze vlastní myšlenky a praktické přípravy k jejímu uskutečnění probí- hající ve Velké Británii, 2. působení skupiny Anthropoid na území protektorátu, spo- lupráce s domácími odbojovými složkami a modifikace původních plánů, 3. uskuteč- nění samotného útoku, 4. represe nacistického režimu v užším i širším smyslu slova (heydrichiáda), 5. propagandistické uchopení (a využití) oběma znepřátelenými stranami. 10 Peter WILKINSON: Foreign Fields. The Story of an SOE Operative. London – New York, I. B. Tauris Publishers, 1997, s. 125. 11 Srov. např. Alan BURGES: Sieben Mann im Morgengrauen. Das Attentat auf Heydrich. München, C. Bertelsmann Verlag, 1961; Dušan HAMŠÍK – Jiří PRAŽÁK: Bomba pro Heydricha. Praha, Mladá fronta, 1964; Miroslav IVANOV: Nejen černé uniformy. Monology o atentátu na Reinharda Heydricha. Praha, Naše vojsko, 1965; Alan WYKES: Heydrich. New York, Ballantine Books, 1973; Miroslav IVANOV: Target: Heydrich. New York, Macmillan, 1974; Rudolf STRÖBINGER: Das Attentat von Prag. Landshut, Verlag Politisches Archiv, 1977; Miroslav IVANOV: Atentát na Heydricha. Praha, Panorama, 1979; Hellmuth G. HAASIS: Smrt v Praze. Praha, Vitalis, 2004 (v němec- kém originálu Tod in Prag. Reinbek, Rowohlt Verlag, 2002); Jiří ŠULC: Dva proti Říši. Praha, Knižní klub, 2007; Karel SÝS: Akce Heydrich. Příliš mnoho otazníků. Mnichovice, BVD, 2008; Laurent BINET: HHhH. Praha, Argo, 2010; Miloslav MENŠÍK: Anthropoid kontra Heydrich. Známe celou pravdu? Praha, Epocha, 2011. V přehledu srov. rovněž Vojtěch ŠUSTEK: Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. pro­ tektorátu Čechy a Morava. Edice historických dokumentů sv. 1 a 2 (= Documenta Pragensia Monographia, sv. 26/1). Praha, Scriptorium, 2011, s. 63–70. 12 K české produkci přehledově zejm. Zdeněk JELÍNEK: K problematice atentátu na Reinharda Heydricha. Historie a vojenství (HaV), 1991, č. 2, s. 65–101; Jiří ŠOLC: Operace Anthropoid: k nejasnostem kolem atentátu na Reinharda Heydricha. HaV, 41 (2), 1992, s. 21–46 a v bibliografickém přehledu Týž: Výběrová bibliografie k problematice atentátu na Reinharda Heydricha. HaV, 2002, č. 1, s. 486–501. Pro klíčové dokumenty srov. především Jaroslav ČVANČARA: Heydrich. Praha, Laguna, 2002 a edici archiv- ních dokumentů srov. Vojtěch ŠUSTEK: Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava, c. d.; přehled dosavadních edic srov. tamtéž, s. 60–63. Z biografických zpracování srov. Charles WIGHTON: Heydrich. Hitlers’s Most Evil Henchman. London, Odhams Press, 1962; Svante LÖFGREN: Reinhard Heydrich.
  4. 4. 10 Michal Šimůnek DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1 je nutné upozornit, že poněkud nejasná zůstávají maxima a minima operace. Materiály britské provenience hovoří kromě již uvedeného „assassination“, což lze s jistými výhradami nejblíže chápat ve smyslu atentátu, rovněž o likvidaci (liquidation), exekuci/popravě (execution) a eliminaci (elimination).13 Zatímco první tři označení předpokládají fyzické zneškodnění, eliminace může znamenat mj. způsobení trvalých následků, tedy zhruba ve smyslu úvodního citátu.14 Záměrem tohoto příspěvku je shrnout stávající poznatky a interpretační mož- nosti týkající se relativně krátkého, nicméně naprosto klíčového údobí následující- ho bezprostředně po vlastním útoku a končícího Heydrichovou smrtí. V centru pozornosti je kauzální řetězec vedoucí k danému typu zranění a následně roz- bor poskytnuté lékařské péče, tedy téma spadající v neposlední řadě také do dějin medicíny. Přitom je zřejmé, že právě toto týdenní období vyvolává celou řadu dohadů, které oscilují mezi variantami, že Heydrich „zemřel sám, byl za­ vražděn, ponechán v takovém stavu, aby zemřel“.15 Osudovou potencialitu, pro Malmö, Forsberg, 1967; Shlomo ARONSON: Reinhard Heydrich und die Frühgeschichte von Gestapo und SD. Stuttgart, Deutsche Verlags-Anstalt, 1971; Georges PAILLARD – Claude ROUGERIE: Reinhard Heydrich. Protecteur de Bohéme et Moraviae. La violoniste de la mort. Paris, Faygard, 1973; Günther DESCHNER: Reinhard Heydrich, Statthalter der totalen Macht. Esslingen/Neckar, Bechtle, 1977 (citováno 4. vydání: Frankfurt/ Main – Berlin, Ullstein, 1987; v českém překladu pod názvem Reinhard Heydrich. Architekt totální moci. Praha, Rybka, 2002); Francois BROCHE: Heydrich. Prague, de 27 Mai 1942. Paris, Balland, 1978; G. S. GRABER: The Life and Times of Reinhard Heydrich. London, R. Hale, 1981; Edouard CALIC: Reinhard Heydrich, Schlüßelfigur des Dritten Reiches. Düsseldorf, Droste, 1982; Callum MACDONALD: The Killing of SS-Obergrupenfuehrer Reinhard Heydrich. London, Macmillan, 1989 (citováno dle ně­meckého překladu Heydrich. Anatomie eines Attentates. München, Knaur, 1993); Michele SAKKARA: L’uomo dal cuore die ferrp Reinhard Heydrich. Roma, Best, 1993; Max WILLIAMS: Reinhard Heydrich. The Biography, Vol. I. – Road to war. Church Stretton, Ulric Publishing, 2001; Týž: Reinhard Heydrich. The Biography, Vol. II. – Enigma. Church Stretton, Ulric Publishing, 2003; Mario R. DEDERICHS: Das Gesicht des Bösen. München, Piper, 2005 (v českém překladu pod názven Heydrich. Tvář zla. Praha, Levné knihy, 2009); Edouard HUSSON: Heydrich et la solution finale. Paris, Perrin, 2008 (v českém překladu pod názvem Heydrich – konečné řešení židovské otázky. Ostrava, Domino, 2009) a Robert GERWARTH: Hitler’s Hangman. The Life of Heydrich. New Haven – London, Yale University Press, 2011 (citováno dle německého překladu Reinhard Heydrich. Biographie. München, Siedler Verlag, 2011; zde i poslední souhrnný přehled literatury na s. 440–471). 13 PRO London, HS 9/39, „Detailní zpráva o operaci Anthropoid“ – kopie č. 1, 30. 5. 1942, tajné.  14 Srov. pozn. č. 2 této studie. 15 JELÍNEK: K problematice, s. 93.
  5. 5. 11Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část) ČLÁNKY jejíž naplnění byla právě úspěšnost či neúspěšnost lékařského zákroku nezbytná, pravděpodobně nejlépe vystihuje Hitlerova bezprostřední reakce z 28. května 1942: „… až bude Heydrich […] opět zdravý a převezme úřad, nezůstane v Praze sedět jako říšský protektor příliš dlouho. Je pro tento post příliš mladý.“16 Připomeňme jen, že by to v praxi s pravděpodobností hraničící s jistotou znamenalo nejen Heydrichovu účast na bezprostředních represáliích, nýbrž i další účast na pro- vádění genocidní politiky jím řízeného bezpečnostního aparátu. Účelem tohoto článku není rozbor etických otázek, které samozřejmě cílená fyzická likvidace ve spojení s politickými či ideologickými cíli před medicínu staví.17 Základní rozpor je zřejmý: je-li podstatou atentátu fyzické odstranění vybrané osoby, zpravidla úzce spojené s určitým typem politické moci, pak podstatou lékařského zákroku je zachování zdraví a života, tedy eo ipso negování likvidač- ního útoku. Konečně pokud jde o zpracování lékařských aspektů, je v různé míře zastoupe- na v obecné produkci, která se ovšem vyznačuje často základními a opakovanými faktografickými nepřesnostmi.18 K dispozici jsou však i dílčí studie.19 Samostatnou 16 Cit. dle Miroslav KÁRNÝ – Jaroslava MILOTOVÁ – Margita KÁRNÁ: Deutsche Politik im „Protektorat Böhmen und Mähren“ unter Reinhard Heydrich. Berlin, Metropol, 1997, s. 282. 17 Srov. Wolfgang PLAT: Attentate. Eine Sozialgeschichte des politischen Mordes. Düsseldorf- Wien, Econ Verlag, 1982; Alexander DEMANDT: Das Attentat in der Geschichte. Augsburg, Bechtermünz, 2000; Dirk LANGE: Die politisch motivierte Tötung. Frank- furt/Main, Lang, 2007; Jörg von UTHMANN: Attentat – Mord mit gutem Gewissen. Berlin, Siedler, 2001. 18 Srov. např. IVANOV: Nejen, c. d., s. 139; DESCHNER, c. d., s. 272; DEDERICHS, c. d., s. 144–145; MACDONALD, c. d., s. 217 či GERWATH, c. d., s. 28, 31. 19 Richard A. DAVIS: The Assassination of Reinhard Heydrich. In: Surgery, Gynaecology, Obstetrics Magazine, 13, 1971, s. 304–318; E. ROSEAU: Reinhard victime d’un attentat; aurait il pu etre sauve? In: Nouvele Presse Medicale, 1, 1971, s. 61–62; Prokop MÁLEK: Atentát na Heydricha a pokusy na lidech z pohledu lékaře. Vesmír 59 (10), 1980, s. 312–314; týž: Sondy pod povrch lékařské vědy. Praha, Avicenum, 1982, s. 53–60 (jedná se o shodný text otištěný roku 1980); Ivo ŠTEINER: Pitva Reinharda Heydricha. Česko-Sloven­ ská patologie 43 (3), 2007, s. 114–116 a Ray J. DEFALQUE – Amos J. WRIGHT: The Puzzling Death of Reinhard Heydrich. In: Bulletin of Anesthesia History, 27 (1), 2009, s. 4–7. Relevantní jsou reportážní články – Karel KAŠÁK: K Heydrichově operaci s cizími brýlemi. Svět v obrazech, 23 (19), 1968, b. s.; týž: V Heydricho- vě pokoji na Bulovce. Svět v obrazech, 23 (20), b. s.; TÝŽ: Zamyšlení u operačního stolu. Svět v obrazech, 23 (21), 1968, b. s. a Miroslav HONZÍK: Za Heydrichem otazník. Praha, Práce, 1989, s. 274–280.
  6. 6. 12 Michal Šimůnek DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1 skupinu představují práce věnující se údajnému použití botulinotoxinu.20 Pokud jde o archivní materiály, je situace nanejvýše nepříznivá, neboť klíčové podklady jako chorobopis či evidence a vyúčtování lékařských zákroků atd. se nedocho- valy.21 Stejně nepřístupné jsou záznamy v dobové vojenské zdravotní evidenci.22 K problematice sulfonamidů a návazným pokusům prováděných na vězních koncentračních táborů srov. Carl JELENKO III et al.: The Marfanil Mystery. In: Surgery, Gynaecology Obstetrics, 122 (1), 1966, s. 121–127; Angelika EBBINGHAUS – Karl H. ROTH: Kriegswunden. Die Kriegschirurgischen Experimente in den Konzentrationslagern und ihre Hintergründe. In: Karl DÖRNER – Angelika EBBINGHAUS (eds.): Vernich­ ten und Heilen. Der Nürnberger Ärzteprozess und seine Folgen. Berlin, Aufbau Verlag, 2001; Paul WEINDLING: Nazi Medicine and the Nuremberg Trials. From Medical War Crimes to Informed Consent. Houndmills, Basingstoke, 2004; Thomas HAGER: The Demon under the Microscope. From Battlefield Hospitals to Nazi Labs. New York, Harmony Books, 2006, s. 260–262; John E. LESCH: The First Miracle Drugs. How the Sulfa Drugs Transformed Medicine. Oxford, OUP, 2007; Volker ROELCKE: Die Sulfonamid-Experimente in nationalsozialistischen Konzentrationslagern: Eine kritische Neubewertung der epis­ temologischen und ethischen Dimension. In: Medizinhistorisches Journal, 44, 2009, s. 42–60. 20 B. a.: Obituary: Paul Fildes, 1882–1971. Iin: Journal of General Microbiology, 70, 1972, s. 1–11; Robert HARRIS – Jeremy PAXMAN: A Higher Form of Killing. The Secret History of Chemical and Biological Warfare. London, Chatto Windus, 1982, s. 88–94; James A. MOBLEY: Biological Warfare in the Twentieth Century: Lessons from the Past, Challenges for the Future. In: Military Medicine, 160 (11), 1995, s. 547–552; Benjamin GARRET: The CW Almanac: April 1996. In: Applied Science and Analysis (ASA) Newsletter, 3, 1996, s. 9; G. B. CARTER: The Legend of Fildes and the Heydrich Assassination. In: ASA Newsletter, 4, 1996, s. 8; Jiří MATOUŠEK: A BTX-bomb for Reinhard Heydrich? Doubts and Questions Still Remain. In: ASA Newsletter, 5, 1996, s. 8; Erhard GEISSLER: More about the Heydrich Assassination. In: ASA Newsletter, 6, 1996, s. 10; týž: Biologische Waffen – nicht in Hitlers Arsenalen. Biologische und Toxin-Kampfmittel in Deutschland von 1945 bis 1945 (= Studien zur Friedenfor- schung, Bd. 11). Münster, Lit Verlag, 1999, s. 333–336; Carus W. SETH: Case 1942-01: British SOE (against Reinhard Heydrich), May 27, 1942. In: Bioterrorism and Biocrimes, 2002, s. 89. 21 Část složky Heydrichova chorobopisu, operační kniha a zápis o rentgenování jsou naposledy s jistotou doloženy k roku 1968. Srov. KAŠÁK: Zamyšlení, c. d., b. s. a blíže v části II. Neznámý je rovněž osud Heydrichovy zdravotní dokumentace vedené v rámci zdravotní služby SS. Lze pouze předpokládat, že byl jako prominentní představitel SS léčen v sanatoriu Hohenlychen. Stejně tak není známo, zda se např. chorobopis či lékařská zpráva nenachází v držení rodiny. 22 Srov. podmínky pro poskytování záznamů WASt Berlin – Německé služebny pro vyrozumění nejbližších příbuzných padlých branné moci.
  7. 7. 13Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část) ČLÁNKY K dispozici zůstává především prvotní hlášení s popisem operace,23 kopie zá­ znamů z knihy vyšetření RTG a tzv. velké operační knihy, přebal chorobopisu24 a předběžná, resp. závěrečná zpráva o obdukci.25 Nově byl dohledán dochovaný úmrtní matriční záznam.26 Další relevantní údaje jsou obsaženy v korespondenci mezi vybranými aktéry, respektive v německých záznamech úřední provenience.27 Důležité jsou rovněž vzpomínky, které však mají ze své podstaty různou vy- povídací hodnotu.28 K dispozici jsou rovněž nové souhrnné práce dotýkající se jednotlivých aktérů provádějících lékařské ošetření.29 Konečně reflexi lékařského 23 V přetisku srov. ČVANČARA: Heydrich, c. d., s. 127; Michal BURIAN et al: Atentát: Operace Anthropoid 1941–1942. Praha, Avis, 2007, s. 65 a v edici ŠUSTEK, c. d., I, dok. č. I/40. 24 KAŠÁK: Zamyšlení, c. d., b. s. V přetisku ČVANČARA: Heydrich, c. d., s. 166. 25 V přetisku srov. ČVANČARA: Heydrich, c. d., s. 125, 127. 26 Matriční úřad Praha 1, knihy Německého matričního úřadu, Standesamt I, 1942, č. zápisu 348. Srov. ŠUSTEK, c. d. I, dok. I/58. 27 BA Berlin, NS 19/3961, pracovní deník Rudolfa Brandta, 1942. 28 Ferdinand SAUERBRUCH: Takie było moje życie. Warszawa, Czytelnik, 1976, s. 406–416 (poprvé vydáno v německém originálu roku 1952); Walter SCHELLENBERG: The Schellenberg Memoirs. London, Andre Deutsch, 1956, s. 333–335; Herwig HAMPERL: Werdegang und Lebensweg eines Pathologen. Stuttgart – New York, F. K. Schattauer Verlag, 1972; Herbert LANG: „Viel Glück auf dem Weg nach München“. München, Landes­ bayerische Verlagsanstalt, 1983. 29 Emil G. H. LUTZ: „Die goldenen Hände“. Lichtenburg, München, 1963, s. 35–51; Herbert LANG: Die Deutsche Chirurgenschule zu Prag. Herrn Hofrat Professor Dr. med. Walter Dick zum 85. Geburtstag. In: Forschung und Praxis in den Sudetenländern (= Schriften der Sudetendeutschen Akademie der Wissenschaften und Künste, Bd. 5). München, Verlaghaus Sudetenland, 1984, s. 67–92; Monika GLETTER – Alena MÍŠKOVÁ: Prager Professoren 1938–1948. Zwischen Wissenschaft und Politik. Essen, Klartext, 2001; Wolfgang U. ECKART: Ernst Ferdinand Sauerbruch (1875–1951). In: Michael FRÖHLICH (ed.): Die Weimarer Republik. Darmstadt, Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 2002, s. 175–187; Franz MÖRL: Erinnerungen an einen großen sudetendeutschen Arzt und Chirurgen – Hofrat Prof. Dr. Walter Dick. In: Forschungs­ beträge der naturwissenschaftlichen Klasse – Sudetendeutsche Akademie der Wissenschaften und Künste, Bd. 28. München, Sudetendeutsche Akademie der Wissenschaften und Künste, 2008, s. 219–236; Josef ŠTINGL et al.: Biografie. In: Rozhledy v chirurgii, 88 (3), 2009, s. 151–157; Judith HAHN: Grawitz, Genzken, Gebhardt. Drei Karrieren im Sanitätsdienst der SS. Münster, Klemm Oelschläger, 2008; Volker KLIMPEL: Josef  Hohlbaum – Chirurg im Strudel der Zeit. In: Chirurgische Allgemeine, 10 (9), 2009, s. 477–482.
  8. 8. 14 Michal Šimůnek DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1 zákroku je možné alespoň částečně doplnit i na základě britských materiálů vy­ cházejících zpravidla z agenturních a tiskových zpráv.30 1. Determinanty operace Kvůli charakteru zranění a s ním souvisejícími lékařskými zákroky je důležité připomenout kauzální řetězec, který k němu vedl a který lze vymezit 1. stanove- ním cíle, 2. typem útoku, respektive útočného prostředku způsobivším zranění, 3. situací, v níž bylo zranění způsobeno a 4. poskytnutím či neposkytnutím první pomoci. Heydrich coby jednoznačný cíl zvláštní operace byl ze strany S.O.E., jehož praktická součinnost byla nezbytná, stanoven nejpozději 20. října 1941, tedy ani ne měsíc po nástupu do své nové funkce v Praze.31 Otázka, kdo a kdy přesně byl autorem této myšlenky, respektive v jakých interakcích, je pro účely této studie ponechána stranou.32 K již známým údajům lze dodat, že česká strana informovala britské zástupce S.O.E. o „operaci Anthrapoid“,33 jejímž účelem mělo být provedení cíleného atentátu (assassination) na území protektorátu již 3. října 1941; operace měla být uskutečněna ještě během měsíce října 1941 dvě- ma muži spadajícími pod pravomoc plk. F. Moravce.34 Vyloučeny přitom neby- ly ani vlastní oběti.35 Po posunutí data operace bylo její označení potvrzeno 8. října 1941 jako „Anthropoid“.36 Heydricha zmiňují jako jednoznačný cíl rovněž britské zprávy a přehledy bezprostředně po 27. květnu 1941; žádné alternativní cíle útoku nejsou uváděny.37 30 PRO London, HS4/39, novinové výstřižky za období květen až červen 1942. 31 Tamtéž, „Detailní zpráva o operaci Anthropoid“ – kopie č. 1, 30. 5. 1942, tajné. 32 Srov. Jiří ŠOLC: Přijdeme za svítání. Diverze v neregulérní válce československého odboje v letech 1939–1945. Praha, Naše vojsko, 2005, s. 31–42, 69–75 a Jan KUKLÍK – Jan NĚMEČEK: Československá exilová vláda, Britové a atentát na Reinharda Heydricha. Moderní dějiny, 18 (2), 2010, s. 145–176. 33 PRO London, HS 4/19, zpráva „Operace Anthrapoid“, 3. 10. 1941. 34 Tamtéž. 35 ŠOLC: Přijdeme, c. d., s. 69–75; Stanislav KOKOŠKA: Jak byl proveden atentát na Heydricha? In: Jiří KOCIAN – Milan OTÁHAL – Miroslav VANĚK (eds.): Historie prožité minulosti. K šedesátinám Oldřicha Tůmy. Praha, ÚSD AV ČR, 2010, s. 105–115, zde s. 111. 36 PRO London, HS4/18, záznam o listopadových operacích S.O.E., 8. 10. 1941. 37 Tamtéž, HS4/22, „Ukončené operace“ S.O.E. – tabulkový přehled, 8. 1. 1943.
  9. 9. 15Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část) ČLÁNKY Modus operandi plánované operace počítal od samého začátku s útokem za použití palných zbraní a výbušnin, respektive kombinací obojího; chemické ani biologické agens nejsou zmíněny. Britské prameny dále jasně rozlišují mezi „plá- nem“ a „alternativami“, přičemž pro obé byla uzpůsobena i výbava operační skupiny (1. kontejner = plán, 2. kontejner = alternativy).38 Jelikož Heydrichovo zranění bylo způsobeno explozí bomby, omezuje se následující přehled pouze na problematiku výbušnin.39 Jestliže měl být útok proveden prostředky dodanými z Velké Británie, uvažo- valo se v první fázi o použití ručních granátů. Britská zpráva z 3. října 1941 vý­ slovně zmiňuje „3 ruční granáty používané… během výcviku.“40 Již v této fázi značně kvapných příprav se přitom projevoval logistický problém, kterým byl nedostatek výbušnin dodávaných pro potřeby S.O.E. Vedoucí české sekce major Peter A. Wilkinson (1914–2000)41 proto musel zdůraznit 10. října 1941 potřebu s výbušninami šetřit.42 Po odložení operace, které znamenalo získání téměř tří mě­ síců navíc, došlo pod vedením kapitána Alfgara Hesketh-Pricharda (1916–1944)43 38 Tamtéž; HS4/39, „Detailní zpráva o operaci Anthropoid“ – kopie č. 1, Příloha A – Výbava odvezená Anthropoidem, 30. 5. 1942, tajné a tamtéž, rozpis vybavení „Anthropoid“ (malá a velká bedna/small box and large box), 26. 11. 1941. Srov. ŠOLC: Nikdo, c. d., s. 60; týž: Technické vybavení operační skupiny ANTHROPOID. HaV, 55 (1), 2006, s. 31–39; MACDONALD, c. d., s. 210; KOKOŠKA, c. d., s. 110. 39 K výcviku srov. ŠOLC: Nikdo, c. d., s. 47–49, 53; týž: Podpalte Československo. Kapitoly z historie československého zahraničního a domácího odboje (1939–1945). Praha, Naše voj- sko, 2005, s. 191–209; týž: Přijdeme, c. d., s. 69–108; Marie MATÚŠÚ: Muži pro speciální operace. Praha, Naše vojsko, 2005, s. 75–209. 40 PRO London, HS4/19, zpráva „Operace Anthrapoid“, 3. 10. 1941. Srov. ŠOLC: Technické vybavení, c. d., s. 31–39. 41 Srov. MATÚŠÚ: c. d., s. 77–78. 42 PRO London, HS4/18, záznam rozhovoru mezi mjr. Wilkinsonem a mjr. Šustrem v Porchester Gate, 10. 10. 1941. 43 Archiv bezpečnostních složek Praha (dále jen ABS), sgn. 37–308–1, hlášení STS 21 ze dne 29. 10. 1941, 29. 10. 1941. A. Hesketh-Prichard byl synem známého cestovatele a dobrodruha Hesketh V. Hesketh-Pricharda (1876–1922). Roku 1935 nastoupil na Queen’s College v Oxfordu, kterou ovšem nedokončil. Od roku 1938 pracoval, zřejmě se zpravodajským posláním, v Praze. V rámci S.O.E. se podílel na celé řadě operací včetně nasazení u Titových partyzánů. Zemřel roku 1944 za nevyjasněných okolností v Logarské dolině v dneš- ním Slovinsku. Srov. ŠOLC: Nikdo, c. d., s. 56; MATÚŠÚ: c. d., s. 374; Patrick HOWARTH: Undercover. The Men and Women of the Special Operation Executive. London, Routledge, 1980, s. 21–28; Peter PIRKER: Partisanen und Agenten: Geschichts- mythen um die SOE-Mission Clowder. Zeitgeschichte, 38 (1), 2011, s. 21–55.
  10. 10. 16 Michal Šimůnek DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1 a majora C. V. („Nobby“) Clarka44 kromě jiného rovněž k prohloubení znalostí ohledně výroby bomb a praktického zacházení s výbušninami.45 V tomto ob­ dobí lze předpokládat i výcvik s upravenými verzemi původně protitankového granátu 73 Mk 146 neboli tzv. termoskové bomby či také „Woolworth“ bomby. Ta měla cylindrický tvar zakončený nahoře krytem, který vzdáleně připomínal kryt termosky. V průměru měl 89 mm, na délku 280 mm a vážil přibližně 2 kg. Původně obsahoval asi 1,6 kg dynamitové náplně. Kvůli své hmotnosti mohl být použit pouze na krátké vzdálenosti v rozmezí ca od 10 do 14 metrů; byl schopen prorazit pancíř o síle až 51 mm. Ohledně původu a výroby použitého kusu nicméně panují rozdílné názory.47 Její podobu lze odvodit od druhého kusu, který se dochoval na místě útoku.48 Původní granát 73 Mk1 byl upraven tak, že byl zespodu zkrácen plášť přibližně o dvě třetiny délky, byla odstraněna původ- ní výbušná náplň a zachována hlava s asi 1 cm širokou obrubou, dále byly vystřiženy dva a dva pruhy o šíři 1 cm a délce 8 cm.49 Prostor vzniklý ohnutím těchto pásů byl vyplněn plastickou trhavinou P. E. 4,50 takto vzniklý objekt byl omotán izolační páskou a ta pak ještě byla ovinuta kolem celé bomby.51 Do plastické trhaviny byl nakonec umístěn nárazový zapalovač vz. 247 z černé- ho bakelitu, opatřený vrhovou pojistkou; celková hmotnost je odhadována asi 44 ŠOLC: Technické vybavení, c. d., s. 37. Srov. rozhovor č. 4 s Johnem V. Clarkem – „Válečné vzpomínky na mé dětství v Bedfordu – sabotážní práce mjr. C. V. Clarka – „Operace Josephine“ – přepadení transformátorové stanice v Pessac roku 1942; rozhovory jsou dostupné na internetové stránce http://www.bbc.co.uk/ww2peo- pleswar/stories/51/a5961251.shtml 45 K výcviku srov. ŠOLC: Přijdeme, c. d., s. 84–93 a obecně MATÚŠÚ: c. d., s. 111–146. 46 Srov. ŠOLC: Přijdeme, c. d., s. 101 a týž: Technické vybavení, c. d., s. 37. 47 WILKINSON: c. d., s. 125–126; ŠOLC: Technické, c. d., s. 37; KOKOŠKA: c. d., s. 110. Samostatnou kapitolu představuje tvrzení HARRIS – PAXMANN: c. d., s. 90, 92, 93, 94 (autoři zde bez jakéhokoliv odkazu na písemné materiály uvádějí, že bomby měly být připraveny osobně P. Fildesem v Porton Downu včetně náplně obsahující botulinotoxin). Podrobněji v části II. 48 Srov. Deutsches Kriminalpolizeiblatt – Sonderausgabe, Nr. 4292a, 2. 6. 1942. Dále Jaroslav ČVANČARA: Akce atentát. Praha. Magnet-Press, 1991, s. 94–95; týž: Heydrich, c. d., s. 151; Winston G. RAMSEY: The Assassination of Reinhard Heydrich. In: After the Battle, 1979, č. 24, s. 3–37, zde s. 8; BURIAN et al.: c. d., s. 64. 49 ŠOLC: Technické vybavení, c. d., s. 37; KOKOŠKA: c. d., s. 109–110. 50 P.E. 4 byla vyráběna největší britskou společností zabývající se chemickou produk- cí, Imperial Chemical Industries. Tato firma vznikla roku 1926 fúzí čtyř společností a fungovala pod stejným názvem po celé 20. století. 51 ŠOLC: Technické vybavení, c. d., s. 37.
  11. 11. 17Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část) ČLÁNKY kolem půl kg.52 Mimořádně citlivá rozbuška vyžadovala složitější a precizně nacvi- čený nához.53 Zvláštní cvik jako základní předpoklad úspěšného útoku zdůraz- nili i nacističtí vyšetřovatelé: „Jeho [útočníkovy – pozn. aut.] možnosti byly tedy při tak citlivé rozbušce omezeny a při normální jízdě, nemluvě o tom, kdyby auto jelo rychleji, by byl atentát neproveditelný.“54 Usilovný nácvik, zakončený v ná­ sledujících dnech „hodem na auto s atrapou uvnitř“, patrně potvrzuje i objednáv- ka 100 kusů víček granátů vz. 73 Mk 1 z 20. října 1941.55 Nicméně počátkem listopadu 1941 bylo využití P. E. 4 ohroženo, neboť britské Ministerstvo záso- bování (Ministry of Supply; MoS) vážně uvažovalo o ukončení její produkce. Mezi 6. a 7. listopadem 1941 proto došlo k jednání se zástupci S.O.E. včetně mjr. Clarka, který měl, spolu se zástupci Oddělení pro vědecký výzkum (Department of Scientific Research; D.S.R.), klíčové slovo pro zachování produkce právě s ohledem na její akce. Clarkovy argumenty, shrnuté 10. listopadu 1941, zněly, že P. E. 4 je 1. daleko vhodnější a tvárnější pro umísťování do atypických náplní a 2. vhodnější pro kamuflování a transport.56 Pokud jde o situaci, v níž měl být útok proveden, mělo se o ní rozhodnout až po seskoku,57 nicméně výcvik byl koncipován „ve všech možných polohách na pevné i pohyblivé cíle, ve volném terénu i v uzavřených objektech a místnos- tech“.58 Jednu z ústředních variant, jak již bylo naznačeno, představoval útok na jedoucí opancéřovaný automobil.59 Třetím determinujícím činitelem tedy byl automobil, respektive osobní ochra- na převážené osoby a místo, kde byl útok proveden.60 Jak známo, byl daným vozem otevřený dvoudveřový Mercedes-Benz (dále jen M-B) 320B černé barvy 52 Týž: Nikdo, c. d., s. 66. 53 ŠOLC: Technické vybavení, c. d., s. 37. 54 NA Praha, f. AMV ST-109, sgn. 109–13–4, „Vyšetřování atentátu“ – zpráva gesta- pa Praha, 25. 6. 1942, tajné. 55 PRO London, HS4/57, dopis ohledně dalších pokusů vč. figuríny, 20. 10. 41. Podrob- ný popis těchto pokusů a jejich výsledků z 22.–23. 10. 1941 zůstává nepřístupný. 56 Tamtéž, vyjádření šéfa operační sekce S.O.E., 10. 11. 1941. Další koresponden- ce ohledně této problematiky uložená pod stejnou signaturou s daty 6., 7., 10. a 11. 11. 1941 zůstává nepřístupná. 57 Tamtéž, HS 4/49, záznam A. Hesket-Pricharda, 22. 1. 1942. Srov. KOKOŠKA: c. d., s. 109. 58 ŠOLC: Nikdo, c. d., s. 55, 56. Srov. MACDONALD: c. d., s. 157–158. 59 PRO London, HS 4/49, záznam A. Hesket-Pricharda, 22. 1. 1942. Srov. WILKINSON: c. d., s. 125; KOKOŠKA: c. d., s. 109. 60 MACDONALD: c. d., s. 188–189, 195.
  12. 12. 18 Michal Šimůnek DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1 s registrační značkou „SS – 3“, tzn. vázanou k Heydrichově pozici šéfa RSHA.61 Typové označení tohoto oblíbeného vozidla vyšších velitelských kádrů SS a wehr- machtu souviselo s původním zdvihovým objemem 3,2 l. Jednalo se o šestiválec se čtyřstupňovou, přímo řazenou převodovkou, která byla uzpůsobená i pro provoz na tehdy budovaných německých dálnicích. Kola byla nezávisle zavěšena a odpružena kombinací vinutých a listových per. U kabrioletu typu B je pohoto- vostní hmotnost uváděna 1 900 kg a maximální rychlost 126 km/h. Model 320, vyráběný do roku 1942, byl vybaven hydraulickými brzdami, které zajišťovaly krátkou brzdnou dráhu. Heydrichův M-B byl očividně vybaven autorádiem, které patřilo k nadstandardní výbavě, a dále automobilovou sirénou, modrým levým postranním výstražným světlem a třetím přídavným světlometem umístěným před chladičem.62 61 Hlavní reprezentační vůz Heydrichova předchůdce v úřadu Horch 951A jezdil s protektorátní registrační značkou „PD – 9“. Vozidla s německým policejním a SS registračním označením mohla být oficiálně v protektorátu v provozu od září 1939, srov. Nařízení o dalším používání motorových vozidel v protektorátu Čechy a Mora- va ze dne 18. srpna 1939. In: Věstník Říšského protektora, 1939, č. 22 (23. 9. 1939), s. 153–154. Ohledně modelu vozidla a registrační značky panuje nejasnost. Tak např. u BURIAN et al., c. d., s. 58 je chybně uveden model 320C (model 320C byl zave- den do výroby až roku 1993!), registrační značku „SS – 4“ uvádějí např. JELÍNEK: c. d., s. 83 či Max WILLIAMS: Reinhard Heydrich. The Biography, Vol. I. Church Stretton, Ulric Publishing, 2001, s. 154. Registrační značku „SS – 3“ uvádí jak Pannwitzova zpráva, tak např. záznam v libeňské policejní služebně, srov. David HUBENÝ – Jan HASIL: Jeden dramatický den protektorátu – uniformovaná policie ve Velké Praze 27. května 1942 a dnech následujících. In: Milan HRDLIČKA – Jiří HASIL (eds.): Psáno do oblak. Sborník k nedožitým sedmde­ sátinám prof. Jana Kuklíka. Praha, Karolinum, 2011, s. 101–111, zde s. 104 a dále také NA Praha, f. AMV ÚŘP-114, sgn. 114–10–2, zpráva Pražského policejního ředitelství osobnímu referentovi K. H. Franka R. Giesovi, 27. 5. 1942. Srov. ŠUSTEK: c. d. I, dok. č. I/37. Není bez zajímavosti, že na snímcích pořízených na místě útoku byly všechny výsostné znaky, jako např. autostandarta či registrační značky odstraněny. Srov. ČVANČARA: Heydrich, c. d., s. 137–145. V dostupných archivních materiálech týkajících se vozového parku Sipo a SD, respektive RSHA, bohužel jakékoliv údaje k tomuto vozu chybí. Srov. BA Berlin, R58/257, obstarávání vozidel Sipo, 1933–1944; tamtéž, R58/856, obstarávání a použí- vání vozidel Sipo, 1936–44; tamtéž, R58/861, příjem nových vozidel z tovární pro- dukce, 1939–44. 62 Srov. ČVANČARA: c. d., s. 119–121.
  13. 13. 19Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část) ČLÁNKY Lze předpokládat, že M-B 320B byl jedním z několika vozidel této značky, která Heydrich během svých pobytů v protektorátu používal.63 Uvedená regis- trační značka byla s největší pravděpodobností přenosná dle potřeby.64 Důvod, proč byl vůz typu M-B 320B od počátku roku 1942 využíván častěji, mohl sou- viset s Hitlerovým nařízením o přechodu na menší kubatury pro úsporu paliva z ledna 1942.65 Ten se týkal i šéfů úřadů SS (Amtschefs) a výjimky byly povoleny pouze ve výjimečných případech. Sám Heydrich k tomu neopomněl v oběžní- ku pro Sicherheitspolizei (Sipo) a Sicherheitsdienst (SD) dodat, že v tomto ohledu „musí SS-vůdce působit jako vzor“.66 Heydrichem používaný M-B 320B nebyl pancéřovaný a nebyly v něm pro- vedeny ani dodatečné bezpečnostní úpravy, jako např. opatření zadních částí opěradel plechovými pláty atp. Dobrou znalost Heydrichem používaných vozů oběma parašutisty, zejména však Kubiše, dosvědčil po válce František Šafařík (nar. 1907), zaměstnanec hospodářské správy Pražského hradu a jejich klíčový informátor: „Jako úkol mně určil [Zelenka-Hajský – pozn. aut.], abych je [Kubiše a Gabčíka – pozn. aut.] podrobně informoval o programu cest Heydrichových, kterým autem pojede, kdy a kam pojede. Za tímto účelem setkal jsem se s oběma jmenovanými ještě vícekrát. Také u mne na Hradě byl několikrát Kubiš, který si prohlédl auto Heydricha... Těm [určeným spojkám – pozn. aut.] jsem předával potřebné zprávy o chystaném odjez­ du, očekávaném příjezdu Heydrichově, s udáním dalších podrobností, jako na př. zda bude míti s sebou doprovod či nikoliv.“67 Pokud jde o doprovodnou či ochrannou službu (Begleit- und Schutzdienst), ta spadala u říšského protektora od roku 1939 pod tzv. Říšskou bezpečnostní službou (Reichssicherheitsdienst; RSD). Jejím hlavním úkolem bylo zajišťová- ní osobní bezpečnosti, vyšetřování plánů případných atentátů či dohled nad místy a budovami, v nichž říšský protektor pobýval, či které navštěvoval.68 Pří- slušníci RSD zpravidla původně náleželi ke kriminální policii či gestapu a lze 63 Během oficiální návštěvy H. Himmlera 29. 10. 1941 to byl např. M-B 540K rovněž s registrační značkou „SS – 3“. Srov. tamtéž, s. 54 (tento automobil je chybně označen jako M-B 320B). Stejná registrační značka je zachycena ještě na třetím vozu M-B během návštěvy A. Speera v Praze v prosinci 1941, srov. WILLIAMS: II, c. d., s. 106. 64 Podle některých autorů měl mít Heydrich k dispozici ještě registrační značku „SS – 4“. 65 BA Berlin, R58/257, oběžník šéfa Sipo a SD II D 3 A Nr. 1652/41, 20.1.1942. 66 Tamtéž. 67 Vojenský historický archiv Praha (VHA), 37–308–3, výpověď F. Šafaříka o jeho spolupráci s muži z Anthropoid, 24. 4. 1946. Srov. ŠUSTEK: c. d. I., dok. č. I/107. 68 Během úřadování K. von Neuratha (1939–1941) fungovalo tzv. ochranné ko­ mando RSD jak v Černínském paláci a jižním křídle Pražského hradu, tak na
  14. 14. 20 Michal Šimůnek DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1 předpokládat alespoň základní kurzy v poskytování první pomoc. Pro přesuny uží­ vali téměř výhradně vozů M-B, a to v doprovodné autokoloně jednoho až dvou vozů po čtyřech až pěti osobách.69 V rámci RSHA/Úřadu IV byla v březnu 1940 transformována ochranná a zabezpečovací služba (Schutz- und Sicherungs­ dienst), která zodpovídala za všechna bezpečnostně policejní ochranná nařízení a zároveň shromažďovala hlášení o možných atentátech; návazně byly zřízeny referáty ochranné služby (Schutzdienstreferate).70 Lze říci, že koncentrace pra- vomocí týkajících se ochranných nařízení způsobila paradoxní situaci, v níž mohl Heydrich, pokud se tak rozhodl, zůstat de facto sám bez ochrany. To ostatně zcela jasně potvrdil i referent ochranné služby Sipo pro oblast Paříže, který na schů- zi všech ochranných referentů v Cáchách, konané ještě za Heydrichova života 1. a 2. června 1942, připomenul, že „šéf Bezpečnostní policie při své poslední přítomnosti v Paříži [5. – 7. května 1942 – pozn. aut.] zakázal, aby byla přija- ta ochranná opatření pro jeho osobu. Nařízení šéfa platí… jako přímý příkaz a musí být podle toho zohledněno.“71 V tomto ohledu asi odpovídá skutečnos- ti teze o Heydrichově „arogantní nadutosti“72 nepříliš korespondující s jeho dří­ vější obsesí z napadení,73 neboť v protektorátu byla ochranná opatření nastolená během Neurathova působení značně omezena již počátkem října 1941 a každé jejich další rozšíření podléhalo Heydrichovu příkazu, respektive bylo jím osob- ně zakázáno.74 Stejně tak byla bezprostředně před 27. květnem 1942 odvolána zámku v Panenských Břežanech. Srov. ABS Praha, 52–38–4, protokolární výpověď P. Schumma, 24. 7. 1946. 69 Kromě Hitlera, Göringa, Himmlera, Ribbentropa, Goebbelse, Fricka a Darrého byli později chráněnými osobami RSD také K. H. Frank, Seys-Inquart, Terboven, Dönitz, Best, Kaltenbrunner, Ley či Koch. Srov. Peter HOFFMANN: Hitler’s Personal Security. London, MacMillan Press Ltd., 1979, s. 39, 62. 70 BA Berlin, R58/482, oběžník šéfa Sipo a SD, 9. 3. 1940, tajná říšská věc. 71 Tamtéž, R58/331, zpráva o konferenci referentů ochranné služby 1.–2. 6. 1942 v Cáchách, červen 1942, tajné. 72 MACDONALD: c. d., s. 203. 73 Detaily k technickému zabezpečení Heydrichova bytu v Doellerstraße (později Berli­nerstraße) č. p. 8, z něhož se odstěhoval k 1. 7. 1937 do Augustastraße 14 u jezera Schlachtensee, jsou obsaženy ve spisu uloženém v ABS Praha, 52–52–2, náčrtek bytu s popisky k jednotlivým poplašným zařízením, 1935–1937. Vzpomínky A. Speera na zabezpečení domu na Augustastraße jsou uvedeny v MACDONALD: c. d., s. 117. 74 ABS Praha, 52–38–4, protokolární výpověď P. Schumma, 24. 7. 1946. Náčrtek trasy Heydrichova automobilu srov. ŠUSTEK: c. d. I, dok. č. I/8 až I/12 a příl. č. 3; BURIAN et al: c. d., s. 58.
  15. 15. 21Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část) ČLÁNKY i strážní služba protektorátního četnictva a policie na důležitých křižovatkách a komunikacích se zvýšeným provozem při Heydrichově cestě do úřadu.75 Nic na tom nezměnilo ani zajištění sabotážního materiálu z dubna a května 1942, na základě jehož rozboru byl vysloven předpoklad, že může být plánován atentát, o čemž měl být Heydrich vyrozuměn a v důsledku čehož byla zesílena bezpeč- nostní opatření zejména při konání veřejných akcí.76 K tomu došlo rovněž při Himmlerově návštěvě Prahy 1. května 1942, respektive při konferenci předsta- vitelů RSHA a abwehru na Pražském hradě 18. května 1942.77 Protektorátní policejní složky o ní např. nebyly vůbec informovány. Pokud jde o výběr místa, ukázaly se původní představy (Pražský hrad, Čer- nínský palác) jako neschůdné; neméně problematické byly pro provedení útoku i veřejné akce, kterých se Heydrich účastnil.78 Vhodná situace nastala, když bylo v druhé polovině března 1941 rozhodnuto o přestěhování Heydricha a jeho rodi- ny do letního sídla v sekvestrovaném zámku v Panenských Břežanech u Prahy; nejdříve se mělo zřejmě jednat pouze o „letní pobyt“ (Sommeraufenthalt).79 75 Tamtéž. Srov. Karel KAŠÁK: Zamyšlení u operačního stolu. Svět v obrazech, 23 (21) 1968, b. s. 76 ŠOLC: Nikdo, c. d., s. 75; ŠUSTEK: c. d. I, s. 204–205, zde pozn. č. 2. Srov. Stanislav BERTON: Das Attentat auf Reinhard Heydrich. Ein Bericht des Kriminalrates Heinz Pannwitz. Vierteljahrshefte für Zeitgeschichte, 32 (4) 1985, s. 669–706. 77 MACDONALD: c. d., s. 160. 78 Lina HEYDRICH: Leben mit einem Kriegsverbrecher. Pfaffenhofen, Ludwig, 1976, s. 104. Z veřejných akcí, kterých se Heydrich v Praze v březnu až květnu 1942 účastnil, uveďme tzv. den hrdinů v Německé opeře (15. 3.), slavnostní shromáždění Svazu německých dívek (Bund deutscher Mädel; BDM) v Rudolfinu (17. 3.), tryznu za W. Stahleckera na Pražském hradě (26. 3.), slavnostní předání sanitního vlaku na pražském Hlavním nádraží (20. 4.), oslavu svátku „národní práce“ (1. 5.) a účast na koncertu ve Valdštejnském paláci v Praze (26. 5.). 79 Panenské Břežany, sekvestrovaný majetek Ferdinanda Bloch-Bauera a Emila Gerstela, které sloužily jako letní sídlo již za K. von Neuratha, byly převedeny do majetku říše před Heydrichovým příchodem. Srov. ABS Praha, 52–52–1, dopis pražského gestapa úřadu říšského protektora, 20. 5. 1942. Dále srov. HEYDRICH: c. d., s. 120; ŠOLC: Nikdo, c. d., s. 64–65; RAMSEY: c. d., s. 5; DESCHNER: c. d., s. 237–238 a chybně MACDONALD: c. d., s. 116. V areálu zámku byla přítomna pouze tzv. slavnostní stráž zbraní SS čítající jednoho důstojníka a deset mužů, z nichž dva byli vyčleně- ni pro obchůzky a jeden pro službu u telefonu. K posílení četnických patrol mimo zámek došlo 14. května 1942, kdy byla v Panenských Břežanech nově zřízena protek- torátní četnická služebna s celkem sedmi muži, kteří dostávali příkazy z pražské služebny gestapa a kteří se měli mj. soustředit hlavně na kontrolu dokladů totož- nosti a cizích osob. K jejímu dalšímu zesílení došlo po 20. 5. 1942, kdy byl do
  16. 16. 22 Michal Šimůnek DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1 Není přitom zcela zřejmé, jak přesně bylo organizováno přistavování automobilu. Podle svědeckých výpovědí dojížděl řidič s daným služebním vozem z Prahy a zase se tam vracel. Podle některých autorů měl Heydrich někdy i sám řídit či dokonce podnikat soukromé jízdy či výlety (Mělník, Frýdlant); ve dvou zámec- kých garážích přitom bylo trvale parkováno pouze vozidlo jeho ženy a nebyly zde umístěny žádné zásoby benzínu.80 Dojíždění do Prahy, pakliže byl Heydrich přítomen v protektorátu, představovalo de facto pravidelnou cestu po stejné tra- se otevřenou krajinou, několika obcemi (Klíčany, Zdiby, Dolní a Horní Chabry) a Prahou, při níž až k obvodu hlavního města projížděl či míjel celkem osm kři- žovatek; cesta měla údajně trvat kolem 45 minut.81 Není rovněž zcela jasné, zda a jak často s ním jezdilo rovněž doprovodné vozidlo (Begleitwagen) či alespoň motocyklistická hlídka; podle propozic měla před každou řádnou cestou projet trasou hlídka protektorátní četnické silniční kontroly.82 Tuto trasu měli oba útočníci sledovat před 27. květnem 1942 po dobu 12 dnů.83 V Panenských Břežanech nebyl trvale přítomen lékař, nejbližší praktický lékař se nacházel v Odo- lena Vodě a v Klecanech; nejbližší nemocnice byla v Praze-Libni Na Bulovce.84 Obecně pak platí, že čím odlehlejší místo bylo pro útok zvoleno, tím větší byla nepravděpodobnost dostupnosti akutní lékařské péče. Přitom právě poskytnutí či neposkytnutí bezprostřední a dočasné péče před příjezdem lékaře či převozu do zdravotnického zařízení bylo v případě útoku Panenských Břežan přesunut četnický strážní oddíl o síle osmadvaceti mužů. Srov. NA Praha, sgn. 101–1–7, přípis velitele německé pořádkové policie Heydrichovu šéfadju­ tantovi, 22. 4. 1942 a tamtéž, f. AMV ÚŘP–114, sgn. 114–12–6, přípis zemskému čet- nickému velitelství Praha, 20. 5. 1942. Srov. ŠUSTEK: c. d. I, s. dok. č. I/8 až I/12. 80 Rozhovor autora s Marií Vovsovou, 12. 9. 2011. Soukromé výjezdy zmiňuje bez jakéhokoli odkazu DESCHNER: c. d., s. 238–239. 81 RAMSEY: c. d., s. 7. 82 KAŠÁK: Zamyšlení, b. s. Na doprovodné vozidlo se ptal hned na začátku svého tele- fonického rozhovoru s K. H. Frankem i Hitler. Srov. NA Praha, f. AMV ST-109, sgn. 109–14–51, 27. 5. 1941. Srov. ŠUSTEK: c. d. I, dok. č. I/17. NA Praha, f. AMV ÚŘP–114, sgn. 114–12–6, přípis zemskému četnickému velitelství Praha, 20. 5. 1942. Srov. ŠUSTEK: c. d. I, dok. č. I/8. 83 NA Praha, f. AMV ST-109, sgn. 109–13–4, „Vyšetřování atentátu“ – zpráva gesta- pa Praha, 25. 6. 1942, tajné. 84 Rozhovor autora s Marií Vovsovou, 12. 9. 2011. Roku 1940 to byli MUDr. Karel Langer (obvodní lékař) a MUDr. Josef Šedý (praktický lékař) v Odolena Vodě a MUDr. Jaroslav Peták (obvodní lékař) a MUDr. Vladimír Tinel (praktický lékař) v Klecanech. Srov. Jiří ŘÍHA – Adolf ŘIBŘID (red.): Zdravotnická ročenka protektorátu Čechy a Morava XI. Praha, Piras, 1940, s. 512, 519.
  17. 17. 23Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část) ČLÁNKY čtvrtým určujícím faktorem.85 Vlastní útok byl, jak je všeobecně známo, proveden ve středu 27. května 1942 mezi 10:32–10:35 dopoledne v ostré pravotočivé za­ táčce v ulici V Holešovičkách na zpomalující automobil.86 Posádku vozu tvořil, vedle Heydricha sedícího na místě spolujezdce, pouze řidič a člen ochranky v jed- né osobě SS-Hauptsturmführer Johannes Klein.87 Automobil jel otevřený se staženou střechou a v automobilu měl Heydrich položený svůj dlouhý kabát; u sebe měl aktovku s dokumenty.88 Ačkoliv vlastní průběh akce, která nemohla trvat více než několik desítek sekund, je stále předmětem sporů mj. také proto, že nebyla provedena řádná rekonstrukce, klíčovým faktem zůstává, že posléze smrtelné zranění bylo způsobeno výbuchem připravené bomby.89 Ta explodovala po dopadu na vnější pravou zadní stranu karoserie zpomalujícího automobilu jen málo nad úrovní zadní nápravy. Tuto stranu spolu s prodlouženým prahem prorazila a poškodila. Vybuchla tedy za zády očividně se zvedajícího Heydricha, který byl zraněn předmětem proniknuvším z levé strany v horní třetině jeho sedadla; výbuchem byl na levé straně tváře a oku zraněn i J. Kubiš.90 Výbuch o značné síle zdemoloval zadní pravé sedadlo, z něhož se uvolnily součásti a polstrovací materiál: „Toto sedadlo bylo jako kráter, koukala z toho péra a žíně i roztržená kůže jako střapatý chumáč…“91 Bezprostředně po výbuchu bomby a zranění byl Heydrich v pohybu, neboť se měl pokusit pronásledovat Gabčíka s pistolí v ruce při jeho útěku do kopce.92 Jiný svědek odhadoval vzdálenost, kterou Heydrich uběhl nebo ušel a po níž se 85 RAMSEY: c. d., s. 6–14. 86 Srov. MACDONALD: c. d., s. 214; ČVANČARA: Heydrich, s. 130–146 (původní fotodokumentace z ohledání místa činu). 87 Srov. ČVANČARA: Heydrich, s. 124. 88 Srov. MACDONALD: c. d., s. 214 89 Srov. WILLIAMS: c. d. I, s. 144–146 a KOKOŠKA: c. d., s. 105–106 a poznámky č. 2–10. 90 ČVANČARA: Heydrich, s. 121 (snímek s viditelným původním vyznačením vyšetřo- vatelů) a tamtéž, s. 142 (detail původního snímku č. 20). 91 KAŠÁK: Zamyšlení, c. d., b. s. (svědectví policisty K. Koláře, který ve v noci z 27. na 28. května 1942 hlídal na místě útoku poškozený vůz). Žádná z dochovaných foto- grafií detailně nezdokumentovala zadní vnitřní část vozu. Částečně je poškozené pravé zadní sedadlo vidět pouze na fotografiích původního číselného označení 15, 20 a 21. V přetisku ČVANČARA: Heydrich, c. d., s. 139, 142. 92 Výpověď A. Hory, strojníka Elektrických podniků, cit. dle Jaroslav ANDREJS: Smrt boha smrti. Legendy a skutečnost kolem atentátu na Heydricha. Brno, Jota, 1997, s. 194. Srov. ČVANČARA: Heydrich, c. d., s. 119; MACDONALD: c. d., s. 214–215.
  18. 18. 24 Michal Šimůnek DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1 vrátil k autu, na asi 20 metrů.93 U něj se držel pravou rukou za záda nad úrovní opasku.94 Není zcela jasné, zda se vrátil do auta a seděl v něm, jak tvrdil např. H. Pannwitz,95 či zda zůstával ve stoje opřený. V tento okamžik vstupuje do událostí Marie Navarová (nar. 1888),96 druhá žena pankráckého vězeňského lé­ kaře MUDr. Oldřicha Navary a náhodná cestující v projíždějící tramvaji, která byla po válce jako jediná obviněná, že „poskytla… Heydrichovi první pomoc“.97 Nešlo však očividně o pomoc v lékařském slova smyslu, nýbrž pouze o usazení do vozidla či podpírání a zorganizování odvozu.98 Sama Navarová roku 1946 ke stavu Heydricha bezprostředně po útoku na jeho vozidlo uvedla, že: „ …byl hrozně bledý, držel si ruku na boku, kde mu přes prsty stékala krev úzkým pra- ménkem“.99 Střelná poranění nebyla, pravděpodobně na rozdíl od očekávání, žádná. Zatímco zpráva přijatá S.O.E. v Londýně 28. května 1942 zmiňovala, že „počet nábojů z automatické zbraně mu uštědřil účinné rány (spots)“, pak ruko- pisná poznámka k provedení atentátu tamtéž ze 6. června 1942 na základě přes- nějších údajů zcela jasně konstatovala: „Žádná zmínka o střelné zbrani střílející na Heydricha!“100 Z toho lze vyvodit, že 1. jediné zřetelné zranění bylo způsobe- no v oblasti zad výbuchem bomby, respektive vymrštěným materiálem, 2. dochá- zelo při něm ke krvácení spíše menší intenzity, 3. zraněný byl v šoku, nicméně při vědomí a 4. byl schopen pouze omezeného pohybu. 93 Výpověď svědka F. Cardy, řidiče a průvodčího tramvaje č. 3, citováno dle ANDREJS: c. d., s. 194. 94 Výpověď řidiče tramvaje Václava L., cit. dle ANDREJS: c. d., s. 195. 95 Heinz PANNWITZ: Pannwitzova zpráva o atentátu na Heydricha. Z německého origi- nálu přeložil a poznámkami doplnil Stanislav Berton. Praha: BVD, 2011, s. 56. Srov. WILLIAMS: c. d. I, s. 147. 96 Srov. ČVANČARA: Heydrich, c. d., s. 122; DEDERICHS: c. d., s. 143–144 a Arnošt LUSTIG: Případ Marie Navarové. Plzeň, 2010, s. 145. 97 ABS Praha, sgn. 305-698-2, trestní oznámení na M. Navarovou, 8. 7. 1946. 98 O dva roky později bylo obvinění rozšířeno, a sice ve smyslu, že „první se ujala Heydricha a zajistila jeho převoz do nemocnice“, ABS Praha, sgn. 305-698-2, trestní oznámení na M. Navarovou, 8. 5. 1948. 99 Státní oblastní archiv Praha (SOA), f. Mimořádný lidový soud Praha (MLS), sgn. LS XII 785/48, výslechový protokol M. Navarové, 16. 7. 1946. Srov. ŠUSTEK: c. d. I, dok. č. I/95. 100 PRO London, HS4/39, Heydrich (52) svodka – Extract from News Digest No. 840, 6. 6. 1942.
  19. 19. 25Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část) ČLÁNKY 2. Transport do nemocnice Místo, kde došlo k útoku, mělo v případě neúspěšného vyústění jednu velkou nevýhodu: nacházelo se velmi blízko městské nemocnice Na Bulovce.101 Podle svědeckých výpovědí organizovala odvoz zraněného Heydricha M. Na­ varo­vá. Ačkoliv mělo okolo projet nákladní auto,102 zastavilo až vozidlo typu Tatra 57b v dodávkové úpravě se zřetelným označením firmy Holan,103 jehož posádku tvořili řidič (F. Šitta) a závozník (T. Šulc).104 Auto se vracelo z rozvážky zboží (pasta na podlahy a krém na boty); v zadním prostoru se nacházely krabice s tímto zbožím.105 Auto mělo být zastaveno M. Navarovou, příp. uniformova- ným strážníkem Michalem Lofergyukem (nar. 1910),106 který cestoval v okolo projíždějící tramvaji.107 Šulc vystoupil a Šitta se obrátil s autem k poškozenému vozu, u něhož měl Heydrich stát: „ …v tomto osobním autu stál německý 101 Areál městské nemocnice Na Bulovce byl slavnostně otevřen 21. 6. 1931. Nemoc- nice patřila ve své době k nejmodernějším nemocničním komplexům v Českoslo- vensku. Její kapacita činila 765 lůžek a byla schopna zajistit komplexní odbornou lékařskou péči. Postupně se stále rozrůstala (roku 1936 byl otevřen dermatovenerolo- gický, 1940 infekční pavilon a 1941 interní oddělení). Během německé okupace sem byli na popud německého zástupce pražského primátora prof. Josefa Pfitznera cíleně umísťováni němečtí lékaři, aby došlo k posílení německého vlivu ve zdravotní oblasti v hlavním městě. Současně zde působila celá řada předních lékařů z uzav­ řené Lékařské fakulty UK. Srov. Petr SVOBODNÝ: Česká lékařská fakulta a měst­ ské zdravotní a sociální ústavy za protektorátu (1939–1945). In: Kateřina JÍŠOVÁ (ed.): V komnatách paláců, v ulicích měst. Sborník příspěvků věnovaných V. Ledvinkovi k 60. naro­ zeninám. Praha, Scriptorium, 2007, s. 181–204. 102 SOA Praha, f. MLS, sgn. LS XII 785/48, výslechový protokol M. Navarové, 16. 7. 1946. Srov. ŠUSTEK: c. d. I, dok. č. I/95. 103 Automobil patřil zasilatelské firmě Karel Holan Spol. se sídlem v Rybné ul. 14 v Praze 1. Registrační značka vozu byla PD-46301. Srov. ČVANČARA: Heydrich, c. d., s. 123; HUBENÝ – HASIL: c. d., s. 104. 104 Archiv hlavního města Prahy (AHMP), f. Malý dekret, sgn. 11706, protokolární výpověď T. Šulce, 7. 6. 1946. 105 Srov. ANDREJS: c. d., s. 205. 106 Srov. ABS Praha, záznam v kartě-relaci k osobě Lofergyuk M. 107 NA Praha, f. AMV ÚŘP-114, sgn. 114–10–2, zpráva Pražského policejního ředitelství osobnímu referentovi K. H. Franka R. Giesovi, 27. 5. 1942. Srov. ŠUSTEK: c. d. I, dok. č. I/37.
  20. 20. 26 Michal Šimůnek DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1 důstojník a držel se ochranného skla“.108 Obdobně popisovala Heydrichovu pozi- ci i svědkyně B. Kalinová: „ …vrátil se ke svému autu, kde se celý bledý a roz- třesen postavil“.109 Následně byl belhající se Heydrich podpíraný M. Navarovou odveden do kabiny řidiče, do níž byl usazen na sedadlo spolujezdce.110 Cíl, tzn. nemocnici Na Bulovce, určila M. Navarová: „ …šoferovi jsem řekla, aby jej odve- zl na Bulovku“.111 Není zcela zřejmé, na čí popud, zda Navarové či Loferdyuka, který mezitím spolu se závozníkem Šulcem nastoupil dozadu, řidič vyrazil.112 Heydrich, který seděl v malé kabině, se řidiče ptal, kam jedou. Když sjeli ulicí V Holešovičkách a poté, co se auto otočilo „po přejetí kolejí proti svahu“, měl Heydrich přikázat zastavit.113 Řidič Šitta po domluvě s Lofegyukem pochopil, že chce kvůli bolestem změnit místo: „Heydrich vystoupil z vozu… a zůstal státi drže se otevřených dveří řidičovy kabiny: zřejmě klesal Heydrich v kolenou“.114 Závozník Šulc za pomoci Lofergyuka a náhodného kolemjdoucího, kterým byl Josef Lošák (nar. 1913),115 umístili Heydricha do zadní části vozu: „ …s tíží vystupoval a v tom mu pomáhal onen strážník. Snažil jsem se vysazovati ho do zadní části karoserie auta… pomohl jsem mu za nohy vysadit ho na horu“.116 Zatímco se Šulc přesunul dopředu, Lofergyuk a Lošák nastoupili k Heydrichovi, který ležel na podlaze na břichu na svém kabátu. Podle Lošáka byl „ …cestou v polovědomí, něco mluvil německy…“.117 108 AMP Praha, f. Malý dekret, sgn. 15072, protokolární výpověď F. Šitty, 10. 10. 1946. Šulc naproti tomu tvrdil, že Heydrich seděl, srov. AMP Praha, f. Malý dekret, sgn. 11706, protokolární výpovědi T. Šulce, 7. 6. 1946, 31. 5. 1948 a 9. 12. 1948. 109 AHMP Praha, f. Malý dekret, sgn. 7411, výpověď B. Kalinové, 8. 6. 1945. Srov. ŠUSTEK: c. d. I., dok. č. I/95. 110 Tamtéž, sgn. 15072, výpověď F. Šitty, 10. 10. 1946 a tamtéž, sgn. 11706, protoko- lární výpověď T. Šulce, 7. 6. 1946. Srov. ŠUSTEK: c. d. I, dok. č. I/95. 111 SOA Praha, f. MLS, sgn. LS XII 785/48, výslechový protokol M. Navarové, 16. 7. 1946. Srov. ŠUSTEK: c. d. I, dok. č. I/95. 112 AHMP Praha, f. Malý dekret, sgn. 11706, protokolární výpověď T. Šulce, 7. 6. 1946 a tamtéž, sgn. 15072, protokolární výpověď F. Šitty, 10. 10. 1946. Srov. ŠUSTEK: c. d. I, dok. č. I/95. 113 Tamtéž, sgn. 15072, protokolární výpověď F. Šitty, 10. 10. 1946. Srov. ŠUSTEK: c. d. I, dok. č. I/95. 114 Tamtéž. 115 ABS, karta-relace k osobě Lošáka J. I. 116 SOA Praha, f. MLS, sgn. Ls XII 1099/47, protokolární výpověď J. Lošáka, 13. 9. 1946. Srov. ŠUSTEK: c. d. I, dok. č. I/95. 117 Tamtéž.
  21. 21. 27Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část) ČLÁNKY V této velmi netradiční poloze v původním ustrojení, v šoku, patrně s mini- málně zřejmým vnějším krvácením a bez poskytnutí jakékoliv první lékařské pomoci byl Heydrich mezi 10:45118 a 11:00119 přivezen k hlavní bráně měst- ské nemocnice Na Bulovce.120 Summary The goal of this contribution is to summarize existing information and its in- terpretation pertaining to a relatively short, yet absolutely crucial period imme- diately following the attack on Reinhard Heydrich on May 27, 1942, and ending with the Deputy Reich Protector’s death on June 4, 1942. The first part of the article focuses on the causality of events that resulted in the given type of in- jury. The remainder of the study analyses the first aid that was or was not pro- vided, that is, issues that fall into the history of medicine. The author’s aim is to use all available sources of information, including less known ones. Author’s address: Kabinet dějin vědy ÚSD AV ČR Puškinovo náměstí 9 160 00 Praha 6 118 HUBENÝ – HASIL: c. d., s. 104. 119 Srov. ČVANČARA: c. d., s. 123; ŠUSTEK: c. d. I., dok. č. I/19. 120 AHMP Praha, f. Malý dekret, sgn. 15072, výpověď F. Šitty, 10. 10. 1946. Srov. ŠUS- TEK: c. d. I, dok. č. I/95.
  22. 22. 28 Michal Šimůnek DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY XLV (2012), 1 R. Heydrich při přebírání sanitního vlaku darovaného protektorátní vládou Německu v Praze, zde vagón určený pro chirurgické zákroky, 1942 (týdeník Aktualita, s laskavým svolením spol. Studio K2).
  23. 23. 29Konec „nenahraditelného muže“. Likvidace R. Heydricha v lékařském kontextu (1. část) ČLÁNKY Německý roentgenový snímek nepoužité bomby nalezené na místě útoku, 1942 (s laska­ vým svolením J. Čvančary). Vůz Tatra 57b s dodávkovou nástavbou (provedení sanita). Typově obdobným vozem byl Heydrich transportován do nemocnice Na Bulovce, 50. léta 20. století (Podnikový archiv Tatra Kopřivnice a.s.).

×