Your SlideShare is downloading. ×
Vězeňské knihovny ČR
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×

Thanks for flagging this SlideShare!

Oops! An error has occurred.

×
Saving this for later? Get the SlideShare app to save on your phone or tablet. Read anywhere, anytime – even offline.
Text the download link to your phone
Standard text messaging rates apply

Vězeňské knihovny ČR

5,599

Published on

Diplomová práce Vězeňské knihovny ve vybraných ženských věznicích a vazební věznici. Analýza a hodnocení, autorka Adéla Záveská (2006).

Diplomová práce Vězeňské knihovny ve vybraných ženských věznicích a vazební věznici. Analýza a hodnocení, autorka Adéla Záveská (2006).

Published in: Education
0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total Views
5,599
On Slideshare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
1
Actions
Shares
0
Downloads
11
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

Report content
Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
No notes for slide

Transcript

  • 1. Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet knihovnictví Magisterská diplomová práce 2006 Adéla Záveská
  • 2. Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet knihovnictví Informační studia a knihovnictví Adéla Záveská Vězeňské knihovny ve vybraných ženských věznicích a vazební věznici. Analýza a hodnocení. Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Jitka Krejčí 2006
  • 3. Bibliografický záznam ZÁVESKÁ, Adéla. Vězeňské knihovny ve vybraných ženských věznicích a vazební věznici. Analýza a hodnocení. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Kabinet knihovnictví, 2006. 76 s., 11 s. příloh. Vedoucí diplomové práce PhDr. Jitka Krejčí. Anotace Diplomová práce „Vězeňské knihovny ve vybraných ženských věznicích a vazební věznici. Analýza a hodnocení“ se zabývá vězeňskými knihovnami ve vybraných českých ženských věznicích (věznice v Opavě a Světlé nad Sázavou) a vazební věznici (Ostrava). První část práce (teoretická) je věnována uvedení do problematiky, legislativě spojené s provozováním vězeňských knihoven a standardům a směrnicím, jež vydaly mezinárodní organizace. V práci je také zmíněna problematika ženského vězeňství. V druhé části práce (praktické) je popsán stav zkoumaných vězeňských knihoven a jsou zde reprezentovány výsledky terénního průzkumu. V závěru jsou v krátkosti vězeňské knihovny vzájemně porovnány. Klíčová slova: vězeňské knihovny, věznice, vazební věznice, knihovny, ženy, legislativa, standardy, směrnice, terénní průzkum
  • 4. Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. ………………………………………… Podpis autora práce
  • 5. Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí diplomové práce PhDr. Jitce Krejčí, za metodické vedení, cenné rady a trpělivost, kterou během naší spolupráce projevovala. Dále bych chtěla poděkovat vedení jednotlivých věznic, jež mi umožnila navštívit jejich zařízení a poskytla mi tak podklady pro tuto práci. Zvláštní poděkování pak patří jednotlivým zaměstnancům věznice, jež vzali uskutečnění těchto návštěv a průzkumů na svá bedra. V neposlední řadě chci poděkovat své rodině a přátelům, kteří mi byli, jsou a nadále snad i budou, oporou. Děkuji! V Brně,dne……………… ...…………………………… Podpis
  • 6. Obsah 1 ÚVOD ................................................................................................................... 1 2 POJETÍ VĚZEŇSKÉ KNIHOVNY .................................................................. 3 2.1 DEFINICE VĚZEŇSKÉ KNIHOVNY ...................................................................... 3 2.1.1 Typy vězeňských knihoven....................................................................... 4 2.2 SMYSL VĚZEŇSKÉ KNIHOVNY A PRINCIPY VĚZEŇSTVÍ ..................................... 6 2.2.1 Smysl vězeňské knihovny ......................................................................... 6 2.2.2 Principy vězeňství ................................................................................... 8 2.3 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH FUNKCÍ VĚZEŇSKÉ KNIHOVNY .................................. 8 2.3.1 Vzdělávací funkce.................................................................................... 9 2.3.2 Rehabilitační funkce................................................................................ 9 2.3.3 Informační funkce ................................................................................. 10 2.3.4 Kulturní funkce...................................................................................... 11 2.3.5 Rekreační funkce ................................................................................... 11 2.3.6 Naplňování funkcí vězeňské knihovny................................................... 11 2.4 ZÁVĚR ........................................................................................................... 12 3 LEGISLATIVA, DOPORUČENÍ, PŘÍRUČKY A STANDARDY URČENÉ VĚZEŇSKÝM KNIHOVNÁM ...................................................................................... 13 3.1 ZÁKONY A VYHLÁŠKY ČESKÉ REPUBLIKY, KTERÉ SE ZABÝVAJÍ VĚZEŇSKOU KNIHOVNOU .................................................................................................................... 13 3.1.1 Zákon č. 293/1993 Sb. o výkonu vazby ................................................. 14 3.1.2 Vyhláška MS č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby ...... 14 3.1.3 Zákon č. 169/1999 o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů................................................................................................... 15 3.1.4 Vyhláška MS č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody ..................................................................................................................... 17 3.1.5 Nařízení č. 12/ 2002 o provozování knihoven....................................... 17 3.1.6 Listina základních lidských práv a svobod ........................................... 19 3.2 DOKUMENTY VYDANÉ MEZINÁRODNÍMI ORGANIZACEMI .............................. 20 3.2.1 Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni .......................... 21 3.2.2 Evropská vězeňská pravidla.................................................................. 21 3.2.3 Manifest UNESCO o veřejných knihovnách ......................................... 22
  • 7. 3.2.4 Vytváření standardů práce: Mezinárodní příručka prospěšných knihovnických služeb.................................................................................................. 22 3.2.5 Mezinárodní směrnice zaměřené na vězeňské knihovny vydané organizací IFLA ......................................................................................................... 23 3.2.6 Projektování a realizování vězeňských knihoven: strategie a zdroje.... 24 3.2.7 Směrnice pro knihovnické služby uvězněným........................................ 25 3.3 ZÁVĚR .................................................................................................... 26 4 ŽENY VE VĚZENÍ........................................................................................... 28 4.1 POTŘEBY ŽEN VE VĚZENÍ ............................................................................... 28 4.2 MATKY S DĚTMI VE VĚZENÍ ........................................................................... 30 4.2.1 Specializované oddělení pro výkon trestu odnětí svobody matek nezletilých dětí ve Věznici Světlá nad Sázavou .......................................................... 31 4.3 SOUČASNÝ STAV ŽENSKÝCH VĚZNIC V ČESKÉ REPUBLICE............................. 33 4.3.1 Ženské věznice v České republice ......................................................... 33 4.3.2 Legislativa související s vězněním žen .................................................. 33 4.3.3 Zacházení s vězněnými ženami.............................................................. 34 4.3.4 Přehled programů pro vězněné ženy..................................................... 34 4.4 ZÁVĚR ........................................................................................................... 34 5 VĚZEŇSKÉ KNIHOVNY VE ZKOUMANÉ ŽENSKÝCH VĚZNICÍCH V ČESKÉ REPUBLICE.................................................................................................. 35 5.1 VAZEBNÍ VĚZNICE OSTRAVA ......................................................................... 35 5.1.1 Charakteristika Vazební věznice Ostrava ............................................. 36 5.1.2 Vězeňská knihovna ................................................................................ 37 5.1.2.1 Prostory a vybavení vězeňské knihovny ....................................... 37 5.1.2.2 Akvizice knihovního fondu............................................................ 37 5.1.2.3 Evidence knihovního fondu ........................................................... 38 5.1.2.4 Knihovník....................................................................................... 39 5.1.2.5 Fond vězeňské knihovny................................................................ 39 5.1.2.6 Výpůjčky ........................................................................................ 40 Obvinění..................................................................................................... 40 Odsouzení................................................................................................... 41 5.1.2.7 Vyřazování knihovního fondu ....................................................... 42 5.1.2.8 Rozpočet vězeňské knihovny......................................................... 42
  • 8. 5.1.3 Rozhovor s knihovníkem Vazební věznice Ostrava ............................... 43 5.1.4 Závěr ..................................................................................................... 44 5.2 VĚZNICE OPAVA ........................................................................................... 46 5.2.1 Charakteristika Věznice Opava ............................................................ 46 5.2.2 Vězeňská knihovna ................................................................................ 47 5.2.2.1 Prostory a vybavení vězeňské knihovny ........................................ 47 5.2.2.2 Akvizice knihovního fondu............................................................ 47 5.2.2.3 Evidence knihovního fondu ........................................................... 48 5.2.2.4 Knihovník....................................................................................... 48 5.2.2.5 Fond vězeňské knihovny................................................................ 49 5.2.2.6 Výpůjčky ........................................................................................ 51 5.2.2.7 Vyřazování knihovního fondu ....................................................... 52 5.2.2.8 Rozpočet vězeňské knihovny......................................................... 52 5.2.3 Rozhovor se speciálním pedagogem a knihovnicí................................. 52 5.2.4 Výsledky dotazníkového šetření ............................................................ 53 5.2.4.1 Otázka č. 1: Jakým způsobem se odsouzené ženy dověděly o existenci vězeňské knihovny?................................................................................ 54 5.2.4.2 Otázka č. 2: Jaký druh literatury čtou odsouzené ženy nejčastěji? 55 5.2.4.3 Otázka č. 3: Jak často čtou odsouzené ženy ve vězení?................. 55 5.2.4.4 Otázka č. 4: Jak často uvězněné ženy navštěvovaly knihovnu před nástupem k výkonu trestu?..................................................................................... 56 5.2.4.5 Otázka č. 5: Jak často navštěvují odsouzené ženy vězeňskou knihovnu?............................................................................................................... 57 5.2.4.6 Otázka č. 6: Jak jsou odsouzené ženy spokojeny s nabídkou vězeňské knihovny? ............................................................................................... 57 5.2.4.7 Otázka č. 7: Jakým způsobem si odsouzené ženy vybírají tituly z vězeňské knihovny? ............................................................................................ 58 5.2.4.8 Otázka č. 8: Důvod, proč odsouzené ženy využívají služeb vězeňské knihovny................................................................................................. 59 5.2.4.9 Otázka č. 9: Nabízí knihovna tituly, jež se vztahují ke vzdělávacím programům a volnočasovým aktivitám?................................................................ 59 5.2.4.10 Otázka č. 10: Jaké mají dotázané ženy nejvyšší dosažené vzdělání? ................................................................................................................ 60 5.2.4.11 Otázka č. 11: Jaký je věk dotázaných žen? .................................. 60
  • 9. 5.2.5 Závěr ..................................................................................................... 60 5.3 VĚZNICE SVĚTLÁ NAD SÁZAVOU .................................................................. 62 5.3.1 Charakteristika Věznice Světlá nad Sázavou ........................................ 62 5.3.2 Vězeňská knihovna ................................................................................ 63 5.3.2.1 Prostory a vybavení vězeňské knihovny ........................................ 63 5.3.2.2 Akvizice knihovního fondu............................................................ 63 5.3.2.3 Evidence knihovního fondu ........................................................... 64 5.3.2.4 Knihovník....................................................................................... 64 5.3.2.5 Fond vězeňské knihovny................................................................ 65 5.3.2.6 Výpůjčky ........................................................................................ 65 5.3.2.7 Vyřazování ..................................................................................... 67 5.3.2.8 Rozpočet......................................................................................... 67 5.3.3 Rozhovor se speciálním pedagogem a knihovnicí................................. 67 5.3.4 Výsledky ankety ..................................................................................... 68 5.3.4.1 Otázka č. 1: Jakým způsobem se odsouzené ženy dověděly o existenci vězeňské knihovny?................................................................................ 69 5.3.4.2 Otázka č. 2: Jaký druh literatury čtou odsouzené ženy nejčastěji? 69 5.3.4.3 Otázka č. 3: Jak často čtou odsouzené ženy ve vězení?................. 69 5.3.4.4 Otázka č. 4: Jak často uvězněné ženy navštěvovaly knihovnu před nástupem k výkonu trestu?..................................................................................... 70 5.3.4.5 Otázka č. 5: Jak často navštěvují odsouzené ženy vězeňskou knihovnu?............................................................................................................... 70 5.3.4.6 Otázka č. 6: Jak jsou odsouzené ženy spokojeny s nabídkou vězeňské knihovny? ............................................................................................... 71 5.3.4.7 Otázka č. 7: Jakým způsobem si odsouzené ženy vybírají tituly z vězeňské knihovny? ............................................................................................ 71 5.3.4.8 Otázka č. 8: Důvod, proč odsouzené ženy využívají služeb vězeňské knihovny................................................................................................. 72 5.3.4.9 Otázka č. 9: Nabízí knihovna tituly, jež se vztahují ke vzdělávacím programům a volnočasovým aktivitám?................................................................ 73 5.3.4.10 Otázka č. 10: Jaké mají dotázané ženy nejvyšší dosažené vzdělání? ................................................................................................................ 73 5.3.4.11 Otázka č. 11: Jaký je věk dotázaných žen? .................................. 73 5.3.5 Závěr ..................................................................................................... 73
  • 10. 5.4 POROVNÁNÍ ZKOUMANÝCH VĚZEŇSKÝCH KNIHOVEN .................................... 75 6 ZÁVĚR............................................................................................................... 76 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................. 77 8 SEZNAM GRAFŮ ............................................................................................ 82 9 SEZNAM PŘÍLOH........................................................................................... 83
  • 11. 1 Úvod Tato práce se zabývá vězeňskými knihovnami ve vybraných1 ženských věznicích a ve vazební věznici, v níž jsou umístěny ženy. Snaží se zkoumat jejich stav a služby, jež poskytují. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se snaží v krátkosti uvést do problematiky vězeňských knihoven, shrnout legislativu České republiky zabývající se vězeňskými knihovnami a představit významné světové dokumenty formující existenci knihovny ve vězeňském prostředí. Závěr teoretické části je věnován specifikům ženského vězeňství. Teoretická část je věnována nastínění problematiky a shromáždění materiálů, jež jsou relevantní pro tuto práci. Praktickou část práce tvoří popis jednotlivých věznic a vazební věznice, jejich knihoven a výsledky šetření, jež byly v jednotlivých zařízeních uskutečněny. K vypracování praktické části byly použity metody terénního výzkumu a to přímo dotazníkové šetření (Věznice Opava), anketa (Věznice Světlá nad Sázavou), rozhovor s kompetentní osobou a knihovníkem (Vazební věznice Ostrava, Věznice Opava a Věznice Světlá nad Sázavou) a osobní návštěva vězeňské knihovny (Vazební věznice Ostrava, Věznice Opava a Věznice Světlá nad Sázavou). První kapitola se snaží nastínit postavení vězeňských knihoven a vysvětluje pojmy vězeňství a knihovnictví a důsledky jejich propojení. Dále představuje typy vězeňských knihoven, smysl vězeňské knihovny a principy vězeňství a představuje funkce, které by měla vězeňská knihovna naplňovat. Cílem první kapitoly je seznámení čtenáře se základní problematikou vězeňských knihoven. Druhá kapitola je rozdělena do dvou částí. První část mapuje zakotvení existence vězeňských knihoven v právních předpisech České republiky a představuje interní dokument Vězeňské služby České republiky vztahující se k vězeňským knihovnám. Druhá část kapitoly pak představuje významné mezinárodní dokumenty, jež se zabývají vězeňskými knihovnami. 1 Vybranými věznicemi jsou ty, které byly ochotny spolupracovat a povolily uskutečnění průzkumu ve svých objektech. Jedná se o tato zařízení: Vazební věznice Ostrava, Věznice Opava, Věznice Světlá nad Sázavou. 1
  • 12. Třetí kapitola je věnována problematice žen ve vězení a specifickým potřebám, jež uvězněné ženy mají. Součástí této kapitoly je i část, která se zabývá problematikou odsouzených matek a jejich nezletilých dětí. Čtvrtá kapitola již spadá do praktické části a mapuje situaci a stav vězeňských knihoven ve zkoumaných ženských věznicích a ve vazební věznici. Každé věznici je věnována jedna podkapitola, která je dále členěna následujícím způsobem: charakteristika věznice a seznámení s její činností, popis stavu a provozu vězeňské knihovny, informace získané z rozhovoru se speciálním pedagogem a knihovníkem, výsledky dotazníkového šetření nebo ankety a závěr. Součástí kapitoly je také krátké porovnání zkoumaných věznic a vazební věznice mezi sebou. Cílem této magisterské diplomové práce je jednak shrnutí dostupných relevantních norem a standardů, z nichž by se mohli inspirovat tvůrci standardů pro české vězeňské knihovny a jednak zmapování stavu vězeňských knihoven ve zkoumaných věznicích a vazební věznici. 2
  • 13. 2 Pojetí vězeňské knihovny Tato kapitola se zabývá definováním pojmu vězeňské knihovny, jejími principy, funkcemi a systémy, ve kterých se může nacházet. Nejde zde o podrobný rozbor, ale pouze o načrtnutí základních pojmů, které nás uvedou do problematiky. Uvádí jednotlivé definice pojmu knihovna i pojmu vězení a výsledek tohoto propojení. Podrobněji se touto problematikou zabývá ve své práci Ledvinová2, z jejíž práce tato kapitola z velké míry vychází. 2.1 Definice vězeňské knihovny Vymezení pojmu vězeňská knihovna není v odborné literatuře jednoznačné. Následující vymezení bude odpovídat zaměření této práce. Bude tedy pojem vězeňská knihovna zkoumat z pohledu knihovnického. Vězeňská knihovna spojuje dva odlišné obory, které se zde vzájemně prolínají. Těmito obory jsou vězeňství a knihovnictví. Oba tyto obory vycházejí z odlišných filozofií a mají rozdílné poslání. V případě vězeňských knihoven musíme mít na mysli prostředí, ve kterém se nalézají i jejich uživatele. Ledvinová popisuje vězení jako „specifické místo vytvářející takové podmínky pro fungování knihovny, které se v běžné společnosti nevyskytují“3. Představme si nejprve pojem vězeňství a vězení. První krok, který při definici vězení musíme udělat, je rozlišení věznice a vazební věznice. Vězení vytváří prostor pro výkon trestu odnětí svobody, kam byl jedinec umístěn na základě soudního rozhodnutí. Oproti tomu ve vazebních věznicích se nacházejí jedinci, nad kterými není „pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu vyslovena vina“4 a vazba je vykonávána ve vazební věznici nebo ve zvláštním oddělení věznice. V obou případech jde o místo, ve kterém jsou významně omezena některá základní práva člověka, především právo na osobní svobodu, svobodu pohybu a pobytu. Uvěznění se tak stává formou trestu za 2 Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny: současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha, 2002. Rigorózní práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. 3 Tamtéž, s. 24. 3
  • 14. chování, které porušilo normy společnosti a vzniklo jím pro společnost nebezpečí. Z tohoto důvodu se vězeňská knihovna stává institucí sloužící jedincům, jenž jsou vzati do vazby a jedincům odsouzeným k výkonu trestu odnětí svobody. Mezi často frekventované termíny oboru vězeňství patří trest, disciplína, vyloučení ze společnosti a náprava. Pojem knihovna je poněkud obšírnější. Jeho definice se v průběhu doby spolu s vývojem nových typů dokumentů a technologií mění. Mezi základní charakteristické rysy knihovny patří volný přístup, víra ve vzdělání a demokracii, estetické cítění a volná výměna myšlenek a názorů. Základním znakem odlišujícím knihovnu od souboru dokumentů, jak jej uvedl ve své knize Cejpek, je „uspořádanost jejího knihovního fondu jako souboru zaznamenaného poznání v takové míře, aby v něm bylo možno vyhledávat potřebné dokumenty a v nich potřebné informace“5. Primárním cílem knihovny a jejich služeb se stává uspokojení potřeb uživatelů. 2.1.1 Typy vězeňských knihoven V Harrod’s librarians glossary and reference book je vězeňská knihovna definována jako knihovna, „jež je udržována ve věznici a je využívána vězni“6. Nyní je důležité zmínit typy vězeňských knihoven, které můžeme vidět ve vězeňských zařízeních České republiky. Ve většině zkoumaných věznic funguje několik druhů knihoven. Jedná se o knihovnu vězeňskou, knihovnu příslušnickou a příruční knihovnu. Prvním typem je knihovna vězeňská. Je určena uvězněným, ať už obviněným nebo odsouzeným. Zde záleží na typu věznice, ne na druhu knihovny. Soukromé výpůjčky ze stran personálu bývají výjimkou, v některých zařízeních jsou dokonce zakázány. Může se stát, že si dokument z fondu této knihovny vypůjčí člen personálu věznice. V tomto případě se většinou jedná o dokument potřebný k nějaké volnočasové aktivitě pořádané věznicí. Pak může dojít i k tomu, že je dokument přeřazen do příruční knihovny kompetentní osoby. 4 Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby. In Sbírka zákonů. 5 Cejpek, Jiří. Knihovnická a informační studia: úvod do oboru „knihovnictví a informační věda“ a jeho perspektivy. Opava: Filozofická fakulta Slezské univerzity, 1992, s. 31. 4
  • 15. Druhým typem je knihovna příslušnická. Zde jsou zařazeny dokumenty určené personálu věznice. Jedná se většinou o různé dokumenty, odborné publikace a o různé předpisy. K právním dokumentům má ze zákona přístup i uvězněná osoba. Vybrané právní dokumenty (předpisy, normy a zákony) jsou zastoupeny i ve fondu vězeňské knihovny. V případě osobního zájmu uvězněného o další právní dokumenty, jsou mu poskytnuty k nahlédnutí i právní dokumenty zařazené do knihovny příslušnické. Pro představu je zde uveden příklad odborných dokumentů. Například psycholog věznice má k dispozici odborné publikace důležité pro svou práci. Jedná se většinou o značně odbornou literaturu, která je navíc finančně poměrně náročná. Tato literatura může být zařazena do knihovny příslušnické, popřípadě příruční. To už záleží na praxi v jednotlivých věznicích. Vzhledem k tomu, že tyto publikace potřebuje psycholog ke své práci, nejsou většinou zapůjčovány absenčně. Pokud ovšem uvězněný projeví zájem o některou z těchto publikací, je mu zapůjčena k nahlédnutí a prostudování, většinou za přítomnosti někoho z personálu. Může dojít i k absenční výpůjčce na celu uvězněného. Zde záleží na osobní domluvě. Třetím typem je knihovna příruční. Ta se svým charakterem značně podobá knihovně příslušnické. Dokumenty jsou v obou případech majetkem věznice. Jen pokud je určitá osoba, většinou speciální pedagog, vychovatel nebo psycholog, potřebuje ke své práci, ke kroužkům, které vede nebo k dalšímu sebevzdělávání, pak jsou ve správě této osoby. Většinou jsou umístěny v pracovně (kanceláři) pracovníka a záleží na osobní domluvě s ním, zda budou tyto dokumenty zapůjčeny i uvězněným. Tato práce se zabývá primárně knihovnou vězeňskou, kde je tímto termínem myšlena knihovna určená vězňům. V praktické části práce jsou okrajově zmíněné i další dva typy vězeňské knihovny. Ledvinová7 ve své práci uvádí další termíny korespondující s termínem „vězeňská knihovna“ (prison library), které jsou užívány. Jsou to termíny „knihovna v nápravných ústavech“ (correctional library) a „ústavní knihovna“ (institutional library). Vzhledem 6 Prytherch, Raymond John. Harrod´s librarians glossary and reference book. 9th ed. Hants: Gower, 2000, p. 590. 7 Viz Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny: současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha, 2003. s. 14. 5
  • 16. k tomu, že ve světové odborné literatuře převažuje termín „vězeňská knihovna“ (prison library) bude tento termín používán i v této práci. 2.2 Smysl vězeňské knihovny a principy vězeňství Kapitola se zabývá problematikou smyslu vězeňské knihovny. Ten je hledán na základě směrů a principů zacházení typických pro vězeňství a užitých v daném prostředí. K pochopení funkce a činnosti vězeňské knihovny je nutné porozumět alespoň základnímu smyslu a cílům výkonu trestu odnětí svobody, jako i vývoji paradigmat, které smysl vězeňství ovlivňují a problémům, s nimiž se současné vězeňství potýká. 2.2.1 Smysl vězeňské knihovny Smysl vězeňské knihovny a jeho vymezení se přímo odvíjí od teorií a principů vězeňství. Vymezení smyslu vězeňské knihovny je nutné z praktických důvodů jako jsou plánování a hodnocení fungování knihovnických služeb nebo sestavování a odůvodňování rozpočtu knihovny. Důležitou otázkou je, komu má vězeňská knihovna sloužit. Zda má sloužit vězňům, kteří jsou jejími uživateli nebo vězeňskému zařízení a potažmo státu, jenž ji financuje. Odpověď na ní není zcela jednoznačná. V průběhu vývoje vězeňství byly vytvořeny dva základní směry pojetí smyslu a role vězeňské knihovny. První, historicky starší směr, se snaží formulovat smysl „prostřednictvím poslání, jež vězeňská instituce má“8. Pokud toho knihovna docílí, dochází k jejímu ospravedlnění v rámci organizace, které slouží. Smysl vězeňské knihovny také souvisí s posláním vězení, zákony a veřejnou politikou, které určují zodpovědnost věznic a práva uvězněných. Ledvinová ve své práci cituje příručku Manual of Correctional Standards9 organizace American Correctional Standards, jenž uvádí, že „knihovny v nápravném 8 Viz Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny: současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha, 2003. s. 17. 9 Barone, Richard M. De-programming prison libraries. Special Libraries. September, 1977, vol. 68, no. 9, p. 294. 6
  • 17. zařízení jsou přímo zodpovědné za podporu, rozšiřování a posílení celkového rehabilitačního programu instituce“10. Druhý směr předpokládá, že vězeňská knihovna má smysl sama o sobě a její existence ve vězeňském zařízení nepotřebuje být ospravedlňována. Podstatou tohoto směru jsou demokratické principy, které zdůrazňují základní lidská práva, zvláště pak právo číst a právo na informace. Tento směr se nezabývá tím, v jakém zařízení se knihovna nachází. Jde mu především o to, aby knihovna svými službami dokázala uspokojit potřeby svých uživatelů. Směr bývá označován jako model veřejné knihovny (public library model). Základní diskuse spočívá v „problému, zda je vězeňská knihovna prostě jen knihovnou, jež se zrovna nachází ve vězení, či představuje-li nedílnou součást vězeňského programu rehabilitace“11. Důležitým prvkem je také zvolené měřítko hodnocení úspěšnosti fungování vězeňské knihovny. V případě, kdy máme jako měřítko hodnocení úspěšnosti zvoleno počet čtenářů nebo počet výpůjček, dosahují oba modely kladných výsledků. Pokud však použijeme jako měřítko hodnocení úspěšnosti pozitivní změnu v rámci rehabilitace odsouzených, dosáhne s největší pravděpodobností lepších výsledků model zaměřený na poslání instituce. V praxi však nedochází k tomu, že by jednotlivé věznice využívaly pouze jeden z uvedených modelů. Většinou se snaží najít rovnováhu a cestu mezi oběma uvedenými modely. Je pro ně tedy důležité, aby knihovna byla orientovaná na potřeby uživatelů, v tomto případě vězňů, a přitom se také snažila přispívat k celkovému poslání instituce, které je součástí. 10 „Libraries in a correctional situation have a clear responsibility to support, broaden and strengthen the institution’s total rehabilitation program.“ Přel. J. Ledvinová, 2002, s. 17. 11 Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny v západním světě a v České republice. Čtenář. Roč. 57, č. 1(2005), s. 23. 7
  • 18. 2.2.2 Principy vězeňství Přejděme nyní ke dvěma základním principům vězeňství, ze kterých budeme dále vycházet. Ledvinová12 tyto principy rozlišuje na paradigma trestání a paradigma zacházení. Paradigma trestání je založeno na představě, že „uvěznění představuje natolik nepříjemný zážitek, že je samo o sobě reformativní“13. Výsledek má být takový, že pachatelé sami změní své chování proto, aby předešli opakování této skutečnosti. Vězeňská instituce využívající tento systém používá metody militantního typu a tvrdou disciplínu. Je zde častá nedůvěra k vězeňským programům a jejich účinnosti a k alternativním systémům. Paradigma zacházení je založeno na prosazování alternativních trestů a trest odnětí svobody se snaží odsunout na poslední místo v žebříčku trestů. Pokud už musí dojít k trestu odnětí svobody, pak je cílem tohoto paradigmatu redukce „negativních důsledků uvěznění, a to prostřednictvím diferenciace prostředí, individuálního přístupu a nejrůznějších programů“14. Postavení vězeňské knihovny v každé věznici je tedy přímo závislé na jejím zaměření. Nemůžeme očekávat, že věznice přiklánějící se k paradigmatu trestání se bude snažit vytvořit kvalitní vězeňskou knihovnu. Pro rozvoj vězeňských knihoven je tedy mnohem příhodnější paradigma zacházení. 2.3 Vymezení základních funkcí vězeňské knihovny Vězeňská knihovna nemá přesně vymezené funkce, jež by měla splňovat. Existuje však pět základních okruhů, které by měla naplňovat. Jedná se o funkce vzdělávací, rehabilitační, informační, kulturní a rekreační. 12 Viz Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny v západním světě a v České republice. Čtenář. 2005, roč. 57, č. 1, s. 22. 13 Tamtéž, s. 22. 14 Tamtéž, s. 23. 8
  • 19. 2.3.1 Vzdělávací funkce Vzdělávací funkce se snaží o vzdělávání uvězněných v širokém rozsahu. Je podporováno jak vzdělávání negramotných tak i vzdělávání základní, středoškolské nebo dokonce vysokoškolské. V případech navštívených českých věznic je tato funkce vězeňských knihoven spojena se školskými vzdělávacími středisky15. Knihovna je většinou umístěna v rámci školského vzdělávacího střediska, fond knihovny obsahuje předně publikace potřebné k výuce a finanční zajištění knihovny je spojeno s rozpočtem určeným pro školské vzdělávací středisko. Vzdělávání je tedy zajištěno edukačním oddělením věznic, zejména v případě vzdělávání základního, nebo organizacemi spolupracujícími s vězeňským zařízením. Zde se jedná hlavně o školy zajišťující vzdělávání středoškolské nebo vysokoškolské. V rámci středoškolského vzdělávání bývá studium praktikováno formou večerní školy, v případě vzdělávání vysokoškolského pak formou distančního studia. Vzdělávací funkce vězeňské knihovny může mít několik podob. Nejčastější vzdělávání je charakteru formálního, kdy je výuka vedena kompetentními osobami pověřenými věznicí. Druhá podoba vzdělávání má charakter individuálního sebevzdělávání. Zde již záleží na charakteru a zájmech jednotlivých uvězněných. Hlavní role vězeňské knihovny při plnění vzdělávací funkce spočívá v dobrém vybavení knihovního fondu. Fond knihovny by měl obsahovat dokumenty potřebné pro všechny vzdělávací programy pořádané věznicí. Dokumenty by měly být zastoupeny v dostatečné šíři a na různých úrovních. 2.3.2 Rehabilitační funkce Rehabilitace je jedním z předních cílů, kterého se každé nápravné zařízení snaží dosáhnout. Někdy se také používá termín resocializace. Cílem rehabilitace je začlenění uvězněné osoby zpět do společnosti. Rehabilitovaná osoba by také měla pochopit hodnoty a normy společnosti, do které se má po propuštění navrátit. 15 V této práci se hovoří jen o věznicích určených pro výkon trestu. V systému vazebních věznic je vzdělávání poněkud komplikovanější. Například obviněným, kteří nemají dokončené základní vzdělání, je vytvořen individuální plán studia. 9
  • 20. Naplnění rehabilitační funkce spočívá v zajištění dokumentů potřebných k realizaci terapeutických programů pořádaných věznicí. Některé z terapeutických programů mohou být pořádány právě vězeňskou knihovnou. Jako příklad můžeme uvést kroužek biblioterapie. Rehabilitační funkci vězeňské knihovny může naplňovat i prostředí, které knihovna vytváří. Jedná se o místo, kde uvěznění pociťují jisté soukromí, klid, kde mají možnost volby a jenž mohou znát z doby, kdy nebyli uvěznění. Z celé věznice tak vězeňská knihovna připadá uvězněným nejvíce podobná situaci mimo vězení. Ledvinová16 cituje jednoho z vězňů, který prohlásil toto : „Nepřeháním, když popíšu knihovnu jako oázu v bezútěšné krajině. Někteří uživatelé ji vyhledávají proto, aby se stali lepšími, jiní pro klid, jež navozuje v jejich mysli, a uspokojení; listují si stránkami či konzultují témata z metafyziky. Avšak všichni odcházejí obohaceni“17. 2.3.3 Informační funkce Jedna ze základních funkcí knihovny v obecném pojetí je využití knihovního fondu, sbírky, jako zdroje informací a souboru lidského poznání. Ani tuto funkci vězeňská knihovna nepostrádá, je jen možná poněkud specifikována svými klienty. Vězeňská knihovna fungující jako informační centrum by měla obsahovat jak informace právního charakteru, informace o struktuře vězení a o právech a povinnostech uvězněných, tak informace z vnějšího prostředí. Právě ty jsou velice potřebné před propuštěním uvězněného na svobodu. V tuto chvíli si totiž musí uvězněný nalézt ubytování, zaměstnání a adresy informačních center, aby se mohl rychle začlenit do společnosti. Rychlé začlenění zpět do společnosti totiž snižuje riziko recidivy. Informace právního charakteru jsou pro vězně důležité také při přípravě k soudnímu procesu, ke stížnostem a k řešení soukromých právních problémů. 16 Viz Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny: současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha, 2003. s. 18-19. 17 „It is no exaggeration to describe the library as an oasis in a desolate landscape. Some users may be looking to better themselves, others use it for peace of mind and contentment to browse through papers or to consult a text on metaphysics. But they all walk out that door enriched.“ Přel. J. Ledvinová 10
  • 21. 2.3.4 Kulturní funkce Kulturní funkce vězeňské knihovny spočívá jednak v jejím provozování a jednak ve službách, které poskytuje. Pokud je totiž knihovna zpřístupněna, mohou se zde lidé setkávat při vybírání knih nebo jiných dokumentů. Kulturní funkci plní i obsah fondu, jež by měl alespoň z části obsahovat literaturu hodnotnou nejen informačně, ale i umělecky. V neposlední řadě se knihovna stává kulturním centrem díky službám nebo lépe řečeno programům, jež vytváří. Může se jednat o různé literární nebo knižní kroužky, popřípadě skupiny kreativního psaní. 2.3.5 Rekreační funkce Rekreační funkce vězeňské knihovny slouží především k naplnění volného času uvězněných. Pokud jsou služby vězeňské knihovny na dobré úrovni může se čtení stát významnou volnočasovou aktivitou. Převážně se čte literatura oddechová. Personál vězeňských zařízení tuto funkci knihoven oceňuje. Bylo prokázáno, že „četba snižuje napětí a agresivitu, a tím i případné násilí. Knihovna tak může částečně přispívat k bezpečnějšímu vězeňskému prostředí“18. Existují ovšem i kritické hlasy hovořící víceméně proti rekreační funkci vězeňských knihoven. Věznice, jež s nimi souhlasí, nepodporují tuto jejich funkci. Stěžejním argumentem jejich kritiky je kvalita čtených knih, která u odpočinkové literatury není příliš vysoká. Z tohoto pro ně vyplývá, že četba nemá na uvězněné pozitivní vliv a rekreační funkce vězeňské knihovny neodpovídá poslání vězeňské instituce. 2.3.6 Naplňování funkcí vězeňské knihovny Naplňování uvedených funkcí vězeňskou knihovnou je přímo závislé na personálním zabezpečení, financích a prostoru, jenž je jí poskytnut. Výsledkem bývá zdůraznění jen některých funkcí. Ledvinová uvádí tyto základní aspekty při volbě 18 Viz Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny: současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha, 2003. s. 19. 11
  • 22. preferovaných funkcí: „velikost a míra ostrahy vězeňského zařízení, způsob přístupu ke knihovnickým službám (volný či omezený), demografické znaky vězeňské populace, délka trestů, šíře a povaha ostatních činností a programů v zařízení“19. 2.4 Závěr V existenci vězeňské knihovny se střetávají dva odlišné obory. Těmito obory jsou obor vězeňství a obor knihovnictví. To, co vězeňskou knihovnu definuje, jsou její uživatelé. Jedná se o osoby buď vzaté do vazby nebo odsouzené k výkonu trestu odnětí svobody. Základní poslání, jež si vězeňská knihovna stanovuje, je významně ovlivněno jejím chodem a směry jejího snažení. Právě základní poslání si každá vězeňská knihovna stanovuje sama a to v závislosti na svých podmínkách a dalších souvislostech. Nelze vytvořit jednotné stanovení funkce a smyslu vězeňské knihovny. Vždy totiž bude záležet na tom, jaký princip vězeňství dané zařízení preferuje, v jaké míře je praktikován a které funkce vězeňské knihovny jsou upřednostňovány. 19 Viz Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny: současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha, 2003. s. 20. 12
  • 23. 3 Legislativa, doporučení, příručky a standardy určené vězeňským knihovnám Tato kapitola se zabývá legislativou (zákony a vyhláškami) České republiky, které určují vznik, existenci nebo chod vězeňských knihoven ve vězeňských zařízeních. Ve druhé části se hovoří o různých doporučeních, příručkách a standardech, jež jsou vydány národními nebo mezinárodními knihovnickými institucemi nebo vězeňskými organizacemi a zabývají se vězeňskými knihovnami. 3.1 Zákony a vyhlášky České republiky, které se zabývají vězeňskou knihovnou V České republice platí tyto zákony a vyhlášky stanovující a upravující existenci vězeňských knihoven: Zákon č. 293/1993 Sb. o výkonu vazby, Zákon č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, Vyhláška Ministerstva spravedlnosti20 č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby a Vyhláška MS č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. Významným dokumentem pro existenci vězeňské knihovny je také interní Nařízení č. 12/2002 generální ředitelky VSČR21 o provozování knihoven k uspokojování kulturních potřeb obviněných ve vazbě a odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody ve vazebních věznicích a věznicích. V tomto případě se jedná o interní směrnici, jež není ukotvena v žádném z uvedených zákonů. Jedná se ovšem o dokument natolik významný pro existenci vězeňských knihoven v České republice, že nemůže v této práci chybět. Toto nařízení je interním předpisem VSČR. Dále nesmíme opomenout ani jeden z nejzákladnějších právních dokumentů, který sice o vězeňských knihovnách nehovoří přímo, ale pojednává o právech člověka, z nichž některá může naplňovat i vězeňská knihovna. Jedná se o Listinu základních lidských práv a svobod. 20 Ministerstvo spravedlnosti = MS. V následujícím textu bude používána zkratka MS. 21 VSČR = Vězeňská služba České republiky. 13
  • 24. 3.1.1 Zákon č. 293/1993 Sb. o výkonu vazby22 Existenci vězeňské knihovny v tomto případě upravuje § 17 Uspokojování kulturních potřeb. „Obviněný má právo objednat si na svůj náklad knihy, denní tisk a časopisy, včetně zahraničních, pokud jsou distribuované v tuzemsku. … může … z vězeňské knihovny si půjčovat beletrii a odborné publikace, včetně právních předpisů“. Tímto je uzákoněna povinnost vazební věznice provozovat vězeňskou knihovnu určenou vězňům. Dále však už není definována podoba, jež by vězeňská knihovna měla mít (např. parametry využité místnosti, rozsah fondu) a ta je proto čistě jen v rukou vedení jednotlivých vazebních věznic. Můžeme však říct, že je stanoveno, jaké typy dokumentů by měly být zastoupeny ve fondu vězeňské knihovny. Ve své podstatě se četbou a vlastněním knih zabývá také § 16 Nákup potravin a věcí osobní potřeby, přijímání balíčků a peněz, odst. 2, který říká „Obviněný může jednou za dva týdny přijmout balíček s potravinami, knihami a věcmi osobní potřeby …“. Zajímavý bod, týkající se četby obviněných, je také § 22 Kázeňské přestupky, kázeňské tresty a ochranná opatření zabrání věci, který v odst. 7 vymezuje pojem samovazba a práva a povinnosti obviněného umístěného v samovazbě. V době, kdy je obviněný umístěný v samovazbě, mu není povoleno čtení časopisů a knih s výjimkou právních předpisů. Zákaz četby se tak stává trestem. 3.1.2 Vyhláška MS č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby23 Tato vyhláška již o trochu přesněji stanovuje podobu vězeňské knihovny. V §52 Uspokojování kulturních potřeb, v odst. 1 říká: „Věznice zajišťuje provoz knihovny a v rámci svých možností zabezpečuje její vybavení běžně dostupnou beletrií, náboženskou a odbornou literaturou včetně základních právních předpisů z jednotlivých právních odvětví. Obviněnému se umožní výběr knih z knihovního fondu věznice podle jeho zájmu, duševních potřeb a vyznání“. 22 Viz Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby. 23 Vyhláška MS č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů. 14
  • 25. Ohledně denního tisku a časopisů je Vyhláška č. 109/1994 takřka stejná jako dříve zmíněný Zákon č. 293/1993 Sb. Jediný rozdíl spočívá v rozšíření možných objednavatelů nebo také předplatitelů. Objednavatelem denního tisku nebo časopisů se tak může stát nejen obviněný, ale také jeho příbuzní nebo jiné osoby. V § 52 Uspokojování kulturních potřeb, odst. 4, je obviněnému umožněno „zasílání a používání dalších věcí majících vztah zejména k jeho povolání, podnikatelské činnosti nebo k zajištění dalšího vzdělávání“. I za tyto potřeby můžeme považovat nejrůznější dokumenty. § 53, odst. 1 povoluje obviněnému „mít u sebe na cele psací potřeby, korespondenci, písemnosti související s řízením které se jej týká, knihy, denní tisk, a časopisy, digitální hry, právní předpisy, náboženskou literaturu, …“. Tyto dokumenty se k obviněnému mohou dostat dvěma způsoby. Buď si je obviněný sežene sám na své náklady (denní tisk, časopisy) nebo je má vypůjčené z vězeňské knihovny. 3.1.3 Zákon č. 169/1999 o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů24 V tomto zákoně je stanovena existence vězeňské knihovny podobně jako v Zákoně č. 293/1993 Sb. o výkonu vazby, některé rozdíly zde však existují. V § 2 Hlavní zásady výkonu trestu, odst. 2 se uvádí, že se má s odsouzenými zacházet tak, aby se podporovaly „takové postoje a dovednosti, které odsouzeným pomohou k návratu do společnosti a umožní vést po propuštění soběstačný život v souladu se zákonem“. To je ovšem možné jen pokud to umožní doba výkonu trestu. Zde si může získat své místo vězeňská knihovna právě některou ze svých funkcí, například funkcí vzdělávací, rehabilitační nebo informační. V § 6 Přijímání odsouzených do výkonu trestu, odst. 2 je uvedeno, že „při přijetí do výkonu trestu musí být odsouzený prokazatelně seznámen se svými právy a povinnostmi podle tohoto zákona a řádu výkonu trestu a s vnitřním řádem věznice“. O 24 Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů. 15
  • 26. existenci vězeňské knihovny se odsouzení dovídají při přijímání do výkonu trestu. Tato informace je sdělena všem bez jakéhokoliv rozdílu25. Dalším důležitým bodem, týkajícím se provozu vězeňské knihovny, je § 8 Typy věznic, který v odst. 1 vymezuje čtyři základní typy věznic dle způsobu vnějšího střežení a zajištění bezpečnosti. Jednotlivé typy jsou s dohledem (A), s dozorem (B), s ostrahou (C) a se zvýšenou ostrahou (D). Toto rozdělení je celkem podstatné pro výpůjční dobu vězeňské knihovny26. Následující ustanovení se již přímo týkají vězeňských knihoven a jsou takřka shodné s ustanoveními uvedenými v Zákoně č. 293/1993 Sb. o výkonu vazby. §21 Uspokojování kulturních potřeb v odst. 1 opět vymezuje dostupnost denního tisku a časopisů odsouzeným. V odst. 2 pak říká, že „odsouzený si může bezplatně půjčovat z vězeňské knihovny knihy včetně odborných publikací a právních předpisů“. Z hlediska vzdělávací funkce vězeňské knihovny je důležitý také § 22 Používání dalších věcí, jenž v odst. 2 umožňuje odsouzenému „zakoupení, zaslání, případně dovezení a používání dalších věcí, majících vztah k zajištění jeho dalšího vzdělávání, programu zacházení s odsouzeným podle § 41 (…), případně zájmové činnosti, …“. Uvěznění tak mohou získat knihy nebo časopisy související se vzdělávacími programy a volnočasovými aktivitami. § 49 Umístění do uzavřeného oddělení a samovazby v odst. 3 také určuje práva a povinnosti odsouzeného v samovazbě. „Při kázeňském trestu umístění do samovazby odsouzený nepracuje, neúčastní se programu zacházení, není mu dovoleno kouřit, číst denní tisk, knihy nebo jiné publikace, kromě právnické, vzdělávací nebo náboženské literatury, …“. 25 První otázka v anketě určené odsouzeným se ptá, jakým způsobem nebo od koho se vězenkyně o vězeňské knihovně dověděly. Významná část dotázaných (přesné číslo bude uvedeno v rámci kapitol o jednotlivých věznicích) odpověděla, že se o existenci vězeňské knihovny dověděli z neoficiálních zdrojů (například od spoluvězeňkyň). Představení důvodů, které je k této odpovědi pravděpodobně vedly, bude uvedeno později. 26 V případech obou zkoumaných věznic (Věznice Opava a Věznice Světlá nad Sázavou), je výpůjční doba rozdělena dle oddělení, které ji právě může navštívit. Každé oddělení tak má vymezenou dobu (nebo lépe řečeno den), kdy mohou navštívit vězeňskou knihovnu. Samozřejmě je tu možnost domluvy v individuálních případech, kdy může odsouzená za doprovodu člena vězeňské služby navštívit vězeňskou knihovnu mimo výpůjční dobu určenou oddělení, na kterém je zařazena. K tomuto dochází například v případech, kdy odsouzená je zaměstnaná a vymezenou výpůjční dobu nestíhá nebo má knihu přečtenou dříve. 16
  • 27. 3.1.4 Vyhláška MS č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody 27 Ve vyhlášce č. 345/1999 Sb. je problematika denního tisku a časopisů ošetřena stejným způsobem jako v předchozích zákonech a vyhlášce. Existence vězeňské knihovny je upravena v § 29 Uspokojování kulturních potřeb, odst. 2, kterou formuluje takto : „Věznice zajišťuje provoz knihovny a v rámci svých možností zabezpečuje její vybavení běžně dostupnou beletrií, náboženskou a odbornou literaturou včetně základních právních předpisů z jednotlivých právních odvětví. Odsouzenému se umožní výběr knih z knihovního fondu věznice podle jeho zájmu, duchovních potřeb a vyznání“. 3.1.5 Nařízení č. 12/ 2002 o provozování knihoven28 Nařízení č. 12/2002 o provozování knihoven29 je interním materiálem Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky, který byl schválený 10. 3. 2002 a nabyl účinnosti dne 1. 4. 2002. Toto nařízení stanovuje organizaci a řízení knihoven pro obviněné ve vazbě a odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody ve vazebních věznicích a věznicích Vězeňské služby České republiky. Dále také upravuje evidenci a manipulaci s knihovním fondem, jeho doplňování a obměnu. Jednotlivé články nařízení jsou pak věnovány podobě knihovního fondu a knihovního katalogu, organizaci knihovny, organizaci a evidenci knihovního fondu, funkci knihovníka a knihovnímu řádu. Za knihovní fond se považuje organizovaný a uchovávaný soubor různých druhů dokumentů (knihy, časopisy, atd.), který je podle Čl. 2, odst. a) „nakupovaný pro odsouzené a obviněné z prostředku státního rozpočtu z příslušné položky rozpočtové skladby nebo pořizovány z účelově přidělených finančních prostředků nebo získaných darem“. Dále je zde zajištěna existence seznamu knihovního fondu ve formě knihovního katalogu. Tento seznam má být uspořádán podle určitého plánu a pravidel, například jako jmenný katalog. 27 Vyhláška MS č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění vyhlášky č. 378/2004 Sb. In Sbírka zákonů. 28 Nařízení č. 12/2002 generální ředitelky VS ČR o provozování knihoven k uspokojování kulturních potřeb obviněných ve vazbě a odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody ve vazebních věznicích. 29 Celé znění tohoto Nařízení je uvedeno v Příloze č. 1. 17
  • 28. Článek 3 se zabývá organizací knihovny. Zde je stanoveno, že knihovna pro obviněné a odsouzené musí být v každé věznici, musí být umístěna v samostatných místnostech, jež odpovídají rozsahu fondu a požadavkům na práci s ním. Tento článek se v odstavci 2 zabývá také složením fondu. Ve fondu knihovny pro obviněné a odsouzené má být zastoupeno literatura právnická, vzdělávací, náboženská, odborná a beletristická, včetně literatury zahraniční a ostatních médií. Smyslem tohoto zastoupení je poskytnutí obviněným a odsouzeným možnosti všestranné kultivace jejich osobnosti a uspokojování jejich čtenářských zájmů. Kromě právnické literatury mají být ve fondu knihovny podle Čl. 3, odst. 2 zařazeny také „základní právní předpisy z jednotlivých právních odvětví, zejména platného trestního řádu, trestního zákona a právní předpisy upravující výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody a právní předpisy související“. Ve třetím odstavci je stanoveno, jaké prostory má mít knihovna k dispozici. Vězeňská knihovna má tak obsahovat prostor pro sklad knihovního fondu, pracovní místnost knihovníka a čítárnu. Čítárna má být dále využita při půjčování knih a pro práci čtenářského kroužku30. Článek 4 Organizace a evidence knihovního fondu určuje ve svém prvním odstavci osobu, která má na starost odbornou garanci při výběru skladby knihovního fondu. Touto osobou je speciální pedagog, jenž má tento úkol zahrnutý ve svém popisu práce. Ve druhém odstavci je také zajištěno pověření „zaměstnance oddělení logistiky věznice materiálovou kompetencí pro materiály knihovny (…), který vede základní evidenci knihovního fondu v elektronické verzi v programu skladového hospodářství“. Třetí odstavec článku 4 určuje, jakou pomocnou evidenci vede obviněný, případně odsouzený, vykonávající funkci knihovníka. Tato evidence má obsahovat svazkový přírůstkový seznam nebo evidenci jednotlivých materiálů knihovního fondu, pomocnou evidenci periodik a děl vydávaných v sešitech, výpůjčky jednotlivých materiálů knihovního fondu, kam spadá evidence uživatelů a výpůjček, zřizování a doplňování knihovních katalogů a technické zpracování jednotlivých materiálů knihovního fondu, majetkové označení, přidělení signatury. Jednotlivé evidence mohou být vedeny písemně nebo v elektronické podobě. Inventarizace, vyřazování, ztráty, odpisy a náhradu škody upravuje jiný předpis. 30 Ve zkoumaných věznicích se jednalo o jednu místnost. V případě věznice ve Světlé nad Sázavou zde byla opravdu vytvořena čítárna, nebo lépe řečeno studovna, školského vzdělávacího střediska. Ta sloužila uvězněným v dopoledních hodinách. V odpoledních hodinách byla knihovna zpřístupněna jednotlivým oddělením za účelem výpůjček. 18
  • 29. Článek 5 stanovuje funkci knihovníka. V tomto nařízení se hovoří o odsouzených nebo obviněných, kteří požádali o zařazení na práci pro výkon funkce knihovníka. Tyto odsouzené nebo obviněné navrhuje speciální pedagog nebo vychovatel věznice. Ředitel věznice následně vybere jednu osobu. Ředitel věznice také stanovuje počet hodin za měsíc, jež jsou určeny pro výkon funkce knihovníka. Dále ředitel věznice určuje, zda odsouzený vykonávající funkci knihovníka je pracovně zařazen ve vnitřní režii věznice (pak odsouzenému náleží pracovní odměna v poměru ke stanovenému počtu hodin pro výkon funkce) nebo zda tuto funkci vykonává v rámci pracovní terapie. S odsouzeným ve funkci knihovníka je uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti za knihovní fond knihovny. Článek 6 stanovuje roli knihovního řádu. Knihovní řád zpracovává speciální pedagog a dává jej ke schválení řediteli věznice. Dále tento článek ustanovuje, že „seznamování s knihovním fondem se provádí individuálně prostřednictvím knihovních katalogů nebo zprostředkovaně s použitím seznamu knihovního fondu“. Další články Nařízení č. 12/2002 o provozování knihoven nejsou zaměřeny na chod vězeňské knihovny. Obsahují legislativní náležitosti. Nařízení č. 12/2002 o provozování knihoven je dokument důležitý pro činnost a provozování vězeňských knihoven. Při jeho hodnocení můžeme uvést jako pozitivní jeho orientaci do budoucnosti. V rámci knihovnických procesů již připouští možnost automatizace a při popisu fondu vězeňské knihovny počítá s existencí i jiných dokumentů než papírových, například nosičů zvuku a obrazu a nosičů informací. 3.1.6 Listina základních lidských práv a svobod Pro vězeňskou knihovnu jsou významná tato ustanovení. V čl. 17 odst. 1 je řečeno: „Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.“ Odst. 3 tohoto článku také zaručuje, že „Cenzura je nepřípustná“. Výjimku tvoří pouze omezení pornografických, rasistických popřípadě jiných tiskovin. Při splnění této výjimky „si vězeň může objednávat a číst knihy, časopisy a uplatňovat své právo na informace“31. 31 Bajcura, Lubomír. Práva vězně. Od vazby po propuštění z trestu odnětí svobody. 1. vyd. Praha : Grada, 1999. s. 19. 19
  • 30. 3.2 Dokumenty vydané mezinárodními organizacemi Jedná se o dokumenty vydané mezinárodními organizacemi, v nichž se hovoří o vězeňských knihovnách. Tyto dokumenty také často určují nebo popisují roli a funkci vězeňských knihoven v daném prostředí. Dále zde jsou uvedeny dokumenty vydané knihovnickými organizacemi jako doporučení nebo průvodce pro vedení vězeňské knihovny. Existují dva typy těchto dokumentů. První typ dokumentů je většinou zaměřen na popis existence vězeňské knihovny v rámci vězeňské organizace a nezabývá se přímo způsoby jejího fungování. Jedná se o dokumenty normativní, závazné (např. zákony, vyhlášky, apod.) nebo o dokumenty ve formě doporučení. Tyto dokumenty jsou: Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni, Evropská vězeňská pravidla, Manifest UNESCO o veřejných knihovnách a Vytváření standardů práce: Mezinárodní příručka prospěšných knihovnických služeb32. Druhý typ dokumentů je ve formě norem a směrnic, které jsou přímo zaměřeny na vězeňské knihovny. Jejich obsahem je většinou důkladnější rozpracování jednotlivé problematiky práce knihovny ve věznici. Tyto dokumenty jsou pro vězeňské knihovny důležité. Vězeňské knihovny často pracují v izolaci od ostatního knihovnického světa a právě tyto „normy a směrnice jsou prostředkem, jenž může napomáhat knihovně postupovat směrem ke zlepšování jejich služeb“33. Jsou zde zahrnuty tyto dokumenty: Mezinárodní směrnice zaměřené na vězeňské knihovny vydané organizací IFLA, Projektování a realizování vězeňských knihoven: strategie a zdroje34 a Směrnice pro knihovnické služby uvězněným35. 32 Původní název: „Making Standards Work: An International Handbook on Good Prison Service“. Přel. A. Záveská. 33 Viz Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny : současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha, 2003. s. 53. 34 Původní název: „Planning and Implementing Prison Libraries: strategies and resources“. Přel. A. Záveská. 35 Původní název: „ Guidelines for library services to prisoners“. Přel. A. Záveská. 20
  • 31. 3.2.1 Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni Jedná se o významný dokument vydaný OSN36 vydaný v roce 1958. Tato pravidla byla formulována Mezinárodní trestní a penitenciární komisí a vychází z obecných Standard vztahujících se k zacházení s vězni. Soubor pravidel vytvořený Mezinárodní trestní a penitenciární komisí byl schválený Společností národů v roce 1934. Bod č. 11 se zabývá zajištěním vhodného prostředí nejen pro četbu. Stanovuje, že „na všech místech, kde vězňově žijí nebo pracují bude zajištěn dostatek umělého osvětlení, aby vězňové mohli číst nebo pracovat, aniž by si zničili zrak“. Bod č. 39 se snaží zajistit vězňům pravidelné informování o podstatnějších událostech prostřednictvím četby novin, periodik nebo speciálních publikací, které jsou v daném zařízení vydávány. Bod č. 40 je věnován knihám a přímo je zde řečeno následující : „V každém zařízení bude knihovna, která bude sloužit všem kategoriím vězňů, bude přiměřeně vybavena jak zábavnými, tak naučnými knihami a vězňové budou nabádání, aby ji plně využívali“. Dále se tato pravidla zabývají mimo jiné vzděláváním uvězněných, to už však není uváděno v přímé souvislosti s vězeňskou knihovnou. 3.2.2 Evropská vězeňská pravidla Evropská vězeňská pravidla jsou přepracovanou evropskou verzí Standardních minimálních pravidel pro zacházení s vězni. Přijata byla roku 1973 a v průběhu doby jsou postupně upravována. Bod č. 45 vězňům také zajišťuje právo být informovaný pomocí četby novin, časopisů nebo jiných publikací. Bod č. 82 stanovuje podobně jako bod č. 40 Standardních minimálních pravidel pro zacházení s vězni existenci knihovny i se složením jejího fondu. Je zde však ještě dodáno, že „kdekoliv to bude možné, vězeňská knihovna se povede ve spolupráci 36 OSN = Organizace spojených národů (United Nations). 21
  • 32. s vnějšími veřejnými knihovnami“. Ledvinová37 ve své práci uvádí, že model, kdy vězeňské knihovny spolupracují s knihovnou veřejnou, je v evropské oblasti poměrně častý. Bod č. 97 umožňuje vězňům ve vyšetřovací vazbě, aby si na vlastní náklady nebo náklady jiných obstarali mimo jiné takové knihy a časopisy, jež jsou slučitelné se zájmy výkonu spravedlnosti, bezpečnosti a pořádku v ústavu. 3.2.3 Manifest UNESCO o veřejných knihovnách Tento dokument pochází z roku 1994 a přestože je primárně určen veřejným knihovnám, jak uvádí již jeho název, i zde jsou zmíněni uvěznění jako možní uživatelé knihovny. Tento Manifest UNESCO o veřejných knihovnách nabádá k tomu, aby veřejné knihovny poskytovaly své služby všem bez rozdílu. „Uživatelům, kteří nemohou, ať již z jakýchkoliv důvodů, používat běžně nabízené služby a fondy, musí knihovna nabídnout služby a fondy speciální. Týká se to např. jazykových menšin, tělesně či duševně postižených lidí, nemocničních pacientů či uvězněných“38. 3.2.4 Vytváření standardů práce: Mezinárodní příručka prospěšných knihovnických služeb39 Směrnice Vytváření standardů práce: Mezinárodní příručka prospěšných knihovnických služeb se zabývá celkové službami, jež by věznice měla zpřístupňovat a zajišťovat uvězněným. Nezabývá se tedy pouze službami knihovnickými nebo informačními, ale veškerými službami zajišťující chod věznice a účel této instituce. Tato směrnice rozvíjí tezi o vězeňské knihovně uvedenou ve Standardních minimálních pravidlech pro zacházení s vězni. 37 Viz Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny: současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha, 2003. s. 16. 38 Manifest UNESCO o veřejných knihovnách 1994. Čtenář. 1995, roč. 47, č. 4, s. 126. 39 Původní název: „Making Standards Work: An Internationla Handbook on Good Prison Service“. Přel. A. Záveská. 22
  • 33. Kapitola (body 116 – 121) zabývající se vězeňskou knihovnou a jejím přínosem je zařazena do sekce „Programy pro vězně“ v oblasti „Vzdělávání a rekreace“. Role vězeňských knihoven je tu stanovena coby prostředníka k navázání kontaktů se společností mimo vězení. Dále je zde uvedena potřeba spolupráce vězeňské knihovny s knihovnami veřejnými. Právě tato spolupráce může nabídnout možnosti rekreačních vzdělávacích aktivit a individuálního přístupu podle zájmů, potřeb a možností vězňů. V praxi jsou vězeňské knihovny velmi často omezeny prostorem a fondem, který je jim k dispozici. V této směrnici je zdůrazněno, že právě vzdělávací aktivity a zásoby knih jdou ruku v ruce jako konstruktivní způsob využití volného času. Vězeňská knihovna by podle této směrnice neměla být pouze sbírkou materiálů. Je zde potřeba, aby knihovníkem byla vyškolená osoba. Tento zaměstnanec totiž musí umět mimo jiné sdělit informace, vysvětlit a v neposlední řadě poradit. Doporučuje se, aby vězeňská knihovna občas využila pomoci knihovníků z veřejných knihoven nebo dobrovolníků – profesionálů. Směrnice také stanovuje typy dokumentů, jež by měly být obsaženy ve fondu vězeňské knihovny. Nemají zde v žádném případě chybět materiály týkající se vězeňských předpisů a práv vězňů a právní literatura daného státu. Vězeňská knihovna nemůže poskytnout vyčerpávající soubor všech dokumentů. Opět se zde zmiňuje potřeba navázání spolupráce s veřejnou knihovnou. Vězni díky této spolupráci získají maximální přístup k širokému okruhu dokumentů. V závěru směrnice se poukazuje na potřebu cizojazyčných materiálů, zvláště pak právních předpisů ve fondu vězeňské knihovny. Tyto dokumenty slouží uvězněným, kteří neovládají úřední jazyk daného státu. 3.2.5 Mezinárodní směrnice zaměřené na vězeňské knihovny vydané organizací IFLA Organizace IFLA40 významně pomohla zlepšit situaci v oblasti norem pro vězeňské knihovny. Směrnice vycházejí ze dvou významných mezinárodních dokumentů. 40 IFLA = International Federation of Library Associations and Institutions - Mezinárodní federace knihovnických spolků a institucí. 23
  • 34. Jedná se o dokumenty Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni a Doporučení č. R(89)12 Rady ministrů Evropské unie. První návrh těchto směrnic byl vytvořen v roce 1989 a jejich konečná verze byla přijata roku 1993 na konferenci v Moskvě. Směrnice jsou i nadále revidovány a rozvíjeny. Základní cíl těchto směrnic, jak ve svém článku uvádí Frances Kaiser41, je vytyčen v pomoci knihovníků přesvědčit nadřízené orgány věznice o tom, „že vynikající knihovnické služby ve věznicích jsou velmi důležité nejen pro vězně, ale i pro společnost jako celek“42. Základním předpokladem, na němž jsou směrnice založeny, je stejné právo na knihovnické služby pro člověka ve vězení jako pro člověka na svobodě. Podle těchto norem by měly knihovny reflektovat zájmy a potřeby uvězněných, podporovat intelektuální svobodu, zvědavost, zodpovědnost a kreativitu, napomáhat rozvoji ostatních programů pořádaných vězeňským zařízením a připravovat uvězněné na návrat do společnosti. Směrnice vymezují šest základních okruhů, jejichž tématy jsou „personál, fondy, materiální vybavení, financování, služby a komunikace, včetně styku s veřejností“43. 3.2.6 Projektování a realizování vězeňských knihoven: strategie a zdroje44 Jedná se o článek autorky Vibeke Lehmann, který byl uveřejněn v časopisu vydávaném organizací IFLA v roce 2003. Tento článek není směrodatnou směrnicí, nařízením nebo normou, jež by mohlo vedení věznice použít jako závazný dokument pro naplňování služeb vězeňské knihovny. Je ovšem významný z hlediska uvedení do 41 KAISER, Frances E. An introduction to the international guidelines for library services to prisoners. IFLA Journal. 1993, vol. 19, no. 1, p. 68. 42 „to convience their authorities that an excellent library service in their prisons is of vital importance not only to the prisoners but to society as whole“ Přel. J. Ledvinová 43 Viz Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny: současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha, 2003. s. 54. 44 Původní název: „Planning and Implementing Prison Libraries: strategies and resources“. Přel. A. Záveská. 24
  • 35. problematiky vězeňských knihoven. Článek předcházel vydání revidované Směrnice pro knihovnické služby uvězněným45, kterou IFLA vydala v roce 2005. Článek jednak představuje náplň práce Sekce knihovnických služeb sloužících znevýhodněným občanům, dále nabízí strategie, jak zajistit knihovnické služby uvězněným a přehled dostupné literatury, která je velmi významná pro správné fungování vězeňské knihovny. Je to tedy vhodný materiál k získání základního povědomí o problematice vězeňských knihoven a zároveň k získání relevantních článků a dokumentů, jež se zabývají touto problematikou. Článek je rozdělen do tří částí a uzavírá jej obsáhlá bibliografie relevantních dokumentů. V první části se autorka zabývá revizí Směrnice a kroky, které tuto revizi provázely. V druhé části se věnuje strategiím, které by měly být použity při získávání legislativní podpory existence vězeňských knihoven. Třetí část je věnovaná zdrojům, nejrůznějším materiálům, jež jsou pro existenci vězeňské knihovny a její chod významné. 3.2.7 Směrnice pro knihovnické služby uvězněným46 Tento dokument byl vydaný organizací IFLA v roce 2005. Jde o jeho třetí, přepracované vydání. Na jeho revizi se podílela Sekce knihovnických služeb pro znevýhodněné osoby, jež k tomuto účelu vytvořila i speciální pracovní skupinu. Hlavními autorkami tohoto dokumentu jsou Vibeke Lehmann a Joanne Locke. Samostatná publikace je pak rozdělena do pěti částí, kterými jsou Poděkování, Úvod, Směrnice, Rejstřík a Bibliografie. Část „Úvod“ se zabývá záměrem, jež má tato směrnice naplňovat, pozadím, z něhož vychází a základními principy a hypotézami, které tato směrnice představuje. Jde spíše o obecné uvedení do celé problematiky, nastínění prostředí, v němž dokument vznikal a o představení vzorů, jež pomohly k vytvoření této směrnice. 45 Lehmann, V. – Locke, J. Guidlines for library services to prisoners. The Hauge : IFLA Headquarters, 2005. 24 p. 46 Původní název:„ Guidelines for library services to prisoners“. Přel. A. Záveská. 25
  • 36. Další část této publikace nese název „Směrnice“ a zabývá se v jednotlivých okruzích sférou své působnosti, správou, přístupností, materiálním zařízením a vybavením vězeňské knihovny. Dále pojednává o oblastech informační technologie, zaměstnanci, rozpočet, knihovní materiály, komunikace a marketing a služby a programy, jež má vězeňská knihovna poskytovat. Zajímavostí je, že Směrnice bere jako samozřejmost spolupráci vězeňských knihoven s profesionálními knihovníky, v horším případě s dobrovolníky, kteří mají alespoň základní znalosti z oboru knihovnictví. Předposlední částí tohoto dokumentu je „Rejstřík“, který popisuje termíny a fráze a jejich smysl, v němž jsou zde použity. Poslední částí je pak „Bibliografie“ shromažďující literaturu, standardy a směrnice související s vězeňskými knihovnami, jež byli vydány v letech 1990 – 2005. Organizaci IFLA a její Sekci knihovnických služeb pro znevýhodněné osoby se podařilo vytvořit ucelený a směrodatný dokument, vypovídající o tom, jak by měla vypadat ideální vězeňská knihovna. Bohužel často nemá věznice dostačující prostředky a tak je tohoto ideálu dosahováno jen zřídka. Tato Směrnice však může jistě sloužit jako podklad pro stanovení cílů a funkcí vězeňské knihovny a její následné vedení. Neméně důležitou součástí je i Bibliografie, která může poskytnout řadu cenných zdrojů informací. 3.3 Závěr Česká republika ve své legislativě sice zajišťuje existenci vězeňské knihovny v každém ze svých vězeňských zařízeních, bohužel už nezajišťuje žádným způsobem úroveň poskytovaných služeb. Poskytování knihovnických služeb profesionálními knihovníky nebo alespoň metodické vedení vězeňských knihoven odborníky nebylo v případě zkoumaných vězeňských knihoven zjištěno. Vedení vězeňských knihoven ve věznicích České republiky je tak přenecháno laikům, kteří nemají žádné odborné vedení47. Problematika vězeňských knihoven je v České republice značně opomíjena. Sdružení 47 Zde je myšleno odborné vedení v rámci oboru knihovnictví. 26
  • 37. českých knihovníků poukazuje na to, že vězeňské knihovny nejsou zahrnuty v Knihovním zákoně48 a tudíž nespadají do sféry působností českých knihovnických organizací. Oproti tomu na poli mezinárodního dění je problematika vězeňských knihoven vcelku diskutovaným tématem. Významné knihovnické organizace, ať už národní nebo mezinárodní, se o jejich vznik a existenci zajímají a snaží se svou činností vězeňským knihovnám nějak pomoci. Díky tomu jsou vytvářeny alespoň základní příručky, standardy a manuály určené právě pro vězeňské knihovny, které zohledňují jejich specifika. 48 Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In Sbírka zákonů. 27
  • 38. 4 Ženy ve vězení Tato kapitola se zabývá specifiky ženského vězeňství. V jednotlivých částech hovoří o uzpůsobení vězeňského prostředí pro potřeby žen a případně pro jejich děti. Dále je zde uvedena situace v ženském vězeňství v České republice. Kapitola z velké části vychází z přílohy časopisu České vězeňství, která nese název Vězněné ženy ve světě49. 4.1 Potřeby žen ve vězení Vězněné ženy představují výraznou menšinu ve vězeňské populaci a „poměr žen ve věznicích kteréhokoliv vězeňského systému na světě se pohybuje mezi 2 až 8 %“50.V České republice tvořily ženy k 28. 2. 2006 4,8% vězeňské populace51. Tento fakt způsobuje, že v naprosté většině věznice nebo vězeňské systémy organizují vězeňský život podle potřeb a požadavků mužské části vězeňské populace. Postihuje to nejen architekturu, ale také bezpečnost ve všech typech věznic. Ustanovení, která se týkají ženských věznic, vycházejí zpravidla z ustanovení upravujících režim mužské vězeňské populace. Díky tomuto jevu dochází k diskriminaci žen v různých aspektech vězeňského života. Uvězněné ženy se často stávají obětí fyzického nebo sexuálního násilí a trpí neléčenými zdravotními problémy. Ženy bývají nejčastěji uvězněné za nenásilné, majetkové nebo s drogami související trestné činy. Dalším projevem nízkého podílu uvězněných žen v celkové vězeňské populaci je malý počet věznic určených pouze pro ženy. Ženy jsou tak umisťovány daleko od svých rodin, což komplikuje udržování kontaktu s rodinou. Například v České republice jsou ženské věznice určené k výkonu trestu odnětí svobody v Opavě, Světlé nad Sázavou a v Praze – Ruzyni, jež má oddělení výkonu trestu pro odsouzené ženy v Řepích. Vazební věznice zadržují obviněné ženy i ženy odsouzené k výkonu trestu. Odsouzené ženy jsou zaměstnané ve vazebních věznicích a jsou zde jen v počtu nutnému k zajištění chodu vazební věznice. Druhou možností je umisťovat ženy do malých oddělení větších 49 Coyle, Andrew. Vězněné ženy ve světě. Příloha časopisu České vězeňství č. 2/2005 50 Tamtéž, s. 5. 51 Statistika únor 2006. Dostupné z: <http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=678>. 28
  • 39. mužských věznic. Zde je ovšem velice problematické zajistit bezpečnost uvězněných žen a zajistit jim přiměřené zacházení. Ženy mají ve věznici jiné problémy než muži. Jak bylo zmíněno již dříve, ve světě často dochází k tomu, že uvězněné ženy se stanou obětí fyzického nebo sexuálního násilí a trpí neléčenými zdravotními problémy. Sexuálnímu zneužívání a fyzickému násilí by mělo zabránit oddělení od mužského oddělení a smíšený personál věznice. Mezinárodní listiny požadují, aby byl dozor nad uvězněnými ženami vykonáván ženským personálem. V případě, kdy je ve věznici zaměstnán i mužský personál, je nutné, aby vykonával dozor za přítomnosti ženského personálu. Důležitým bodem jsou také volnočasové aktivity a vzdělávací programy pro ženy. Je nutné umožnit uvězněným ženám přístup k těmto aktivitám a přizpůsobit je jejich potřebám a schopnostem. Nemělo by však docházet k tomu, že by tyto aktivity byly jen upravené programy vycházející z programů určených mužům. Je potřeby zajistit pro ženy programy a aktivity „šité jim na míru“. Je také častým jevem, že uvězněné ženy jsou jediným rodičem, mají nezaopatřené dítě, nejedná se o recidivistky a velké procento z nich bylo před příchodem do vězení obětí fyzického nebo sexuálního zneužívání. Významným prvkem pro uvězněné ženy je také odpovědnost za rodinu, zvláště pokud jsou její součástí také děti. Uvěznění ženy tak vytváří značné důsledky pro rodinu a je třeba vytvořit mechanismy umožňující těmto ženám smysluplný kontakt s dětmi. Ženy – matky musí mít příležitost udržovat spojení se svými dětmi. Pokud uvězněnou ženu děti navštíví, je důležité jim zajistit „co nejtěsnější kontakt a dostatečné soukromí“52. Není přípustné, aby matku a dítě při návštěvě oddělovala fyzická bariéra. Pokud je to možné, měly by být tyto návštěvy celodenní. Další významnou skupinou žen, které potřebují obzvláště speciální zacházení, jsou těhotné ženy. Zde se doporučuje, aby trest odnětí svobody byl použit až jako poslední možný trest, kdy již neexistuje žádná jiná alternativa. Pokud se tedy těhotná ženy dostane do vězení, je potřeba pro ní zajistit vše potřebné pro porod a období kojení. Nedoporučuje se, aby ženy rodily ve věznici. Pokud je to možné, měly by být ženy před porodem 52 Viz Coyle, Andrew. Vězněné ženy ve světě, s. 9 29
  • 40. převezeny do veřejné nemocnice, kde bude jednak zajištěna „odborná péče a dítě nebude stigmatizováno záznamem věznice o jeho narození“53. Zdravotní péče o odsouzené ženy také vyžaduje svá specifika, kterým je potřeba se podřídit. „Kdykoliv je to možné, měly by ženy mít k dispozici ženský zdravotní personál včetně lékařů a ženské zdravotní problémy by měly být konzultovány se specialisty“54. Ve věznici ženy prožívají větší stres než muži z odloučení od rodiny a strach o své děti. To může mít dopad na jejich duševní zdraví a výkon trestu odnětí svobody se tak pro ženy stává psychologicky mnohem obtížnější než pro muže. Také prohlídky vězněných žen potřebují odlišný přístup personálu. Například osobních prohlídek žen by se nikdy neměl účastnit mužský personál věznice. Příprava na propuštění by také měla být uzpůsobena potřebám odsouzených žen. Je třeba, aby vězeňská správa spolupracovala s „veřejnými a nevládními organizacemi, které asistují při reintegraci propuštěných odsouzených zpět do společnosti“55. Právě pro odsouzené ženy jsou velmi významné programy zacházení, jež podporují a rozvíjí soběstačnost. 4.2 Matky s dětmi ve vězení Ve světě existuje několik způsobů, jak zajistit kontakt matky se svým narozeným dítětem. Jedním z nich je způsob, kdy je matce ponecháno dítě ve věznici. K realizaci této možnosti je potřeba zajistit ve věznici zvláštní oddělení, kde budou matka s dítětem umístěni a kde budou moci vést společný život. Tento systém má více předností před druhým systémem. Druhý z nich pracuje na principu, že dítě je „umístěno do samostatného dětského oddělení a matka je může navštěvovat jen v určitou dobu“56. Diskutabilním bodem je pak věk dítěte, v němž má být od matky odloučeno a opustí tak vězeňské prostředí. Je velice obtížné tento věk stanovit a existují zde dva rozdílné názory na tuto problematiku. První názor zastává teorii, že vazba mezi matkou a 53 Viz Coyle, Andrew. Vězněné ženy ve světě, s. 9 54 Tamtéž, s. 11. 55 Tamtéž, s. 12. 56 Tamtéž, s. 10. 30
  • 41. dítětem je nesmírně významná a dítě by proto mělo být s matkou tak dlouho, jak je to jen možné. Druhý názor pak pracuje s myšlenkou, že věznice je abnormální prostředí, jež ovlivňuje rozvoj dítěte od útlého věku a dítě by tak nemělo být ve věznici déle než do věku několika měsíců. Praxe ve světovém vězeňství je taková, že někde je dítě ponecháno matce ve vězení do dosažení věku devíti měsíců, osmnácti měsíců nebo do čtyř let. Pokud dítě nemá kam jít, je možné, aby bylo ve věznici i déle. 4.2.1 Specializované oddělení pro výkon trestu odnětí svobody matek nezletilých dětí ve Věznici Světlá nad Sázavou V České republice je odsouzeným ženám – matkám umožněno nechat si dítě ve věznici až do dosažení věku tří let. Věznicí, která je k tomuto účelu vhodně vybavená je Věznice Světlá nad Sázavou. Provoz tohoto oddělení byl zahájen k 1. 10. 2000 a předcházela mu dva a půl roku trvající příprava, jež zahrnovala projekt a stavbu, ale také organizaci a personální zabezpečení. Byl vypracován a schválen vnitřní řád a zaměstnanci prošli odbornou přípravou. Na závěr byly podle stanovených kritérií vybrány odsouzené ženy – matky, které byly zařazeny na toto specializované oddělení. „Koncepce specializovaného oddělení vychází ze zkušeností z jiných zemí, avšak respektuje náš právní řád, systém sociálního zabezpečení, ekonomické možnosti a v neposlední řadě výsledky odborné diskuse, která uzákonění specializovaného oddělení předcházela“57. Oproti věznicím v jiných státech se odsouzené ženy starají o děti celých 24 hodin a vše si hradí ze svých prostředků. Věk tří let byl stanoven na základě rozvoje osobnosti dítěte. Program zacházení je proto stanoven tak, „aby byly zajištěny veškeré biologické a psychosociální potřeby dítěte“58. Důraz se klade hlavně na posilování a rozvíjení kladné citové vazby mezi matkou a dítětem a na vytvoření pevného vztahu, jenž vede k rodičovské odpovědnosti. „Každodenní péče o dítě vede k rozvoji samostatnosti odsouzených žen a stimulování těch postojů a dovedností, jež jim pomohou navrátit se do společnosti“59. Děti do tří let 57 Kolbábek, František. K problematice odsouzených matek. [online] [cit. dne 12. 05. 2006] Dostupné z: <http://svetla.vscr.cz/clanky/?cl_id=33>. 58 Tamtéž. 59 Tamtéž. 31
  • 42. věku netrpí tím, že jsou vychovávány ve vězeňském prostředí, protože prostředí, v němž se pohybují, si v tomto věku neuvědomují. Oproti tomu odsouzené ženy – matky si uvědomují, že pohyb jejich dětí je částečně omezen a tak se snaží svým dětem toto omezení svou každodenní činností kompenzovat. Věk do tří let dítěte je stanoven mimo jiné také proto, že předškolní výchova dítěte je v podmínkách současného českého vězeňství obtížně realizovatelná. Je třeba také upozornit na to, že výkon trestu odnětí svobody matek nezletilých dětí umístěných na Specializovaném oddělení není trestem alternativním. Pro tyto odsouzené ženy platí ta samá pravidla a stejné zákonné normy jako pro ostatní odsouzené ženy. Rozdíl je pouze v náplni jejich každodenní činnosti, která je zaměřena na péči o dítě. V současnosti je kapacita specializovaného oddělení patnáct odsouzených matek s maximálním počtem dvaceti dětí. „V roce 2005 bylo na oddělení umístěno celkem 24 odsouzených matek a 25 dětí“60. Činnost Specializovaného oddělení zajišťují speciální pedagog, vychovatel, sociální pracovnice, psycholožka, vychovatel – terapeut, lektoři – instruktoři a dětská sestra. Kromě práce s dětmi jsou pro tyto odsouzené ženy připravené také další výchovné a vzdělávací činnosti, jako jsou například sociálně právní poradenství, individuální psychologické konzultace, odborné a pediatrické přednášky, kurzy počítačové gramotnosti, arteterapie, anglický jazyk, aranžování, výtvarná výchova, ruční práce a sportovní aktivity. Během roku 2005 bylo uspořádáno třináct poznávacích akcí mimo věznici. Tyto akce byly spojeny s „aktivním pohybem a hrou, rozvíjením estetického cítění, vnímáním a pozorováním“61. Komplexní program zacházení je v tomto oddělení zaměřen na potřeby dětí a získání sociálních dovedností matek pro zapojení se do občanského života. 60 Věznice Světlá nad Sázavou. Výroční zpráva o činnosti za rok 2005 [online].[Cit. dne 12. 05. 2006]. Dostupné z: <http://ad.vscr.cz/news_files/Vyrocni_zprava_2005.doc>. s. 6 61 Tamtéž, s. 6. 32
  • 43. 4.3 Současný stav ženských věznic v České republice V této kapitole jsou uvedena kritéria hodnocení stavu vězeňství, která vycházejí z publikace Vězněné ženy ve světě62. Jednotlivé podkapitoly jsou voleny na základě struktury hodnocení uvedené v této publikaci 4.3.1 Ženské věznice v České republice Celkový počet uvězněných žen v České republice k 28. únoru 2006 byl 922, z toho 145 obviněných žen a 777 odsouzených žen63. Věznice pro odsouzené ženy jsou v Opavě a ve Světlé nad Sázavou. Věznice v Opavě má dvě samostatné části, z nichž jedna je vyhrazena pouze ženám. Také Vazební věznice Praha – Ruzyně má oddělení pro výkon trestu odnětí svobody žen, jež existuje samostatně a je umístěno v Domě sv. Karla Boromejského v Řepích. Součástí věznice ve Světlé nad Sázavou je také Specializované oddělení pro výkon trestu odnětí svobody matek nezletilých dětí. 4.3.2 Legislativa související s vězněním žen V České republice nejsou zákony, jež by se vztahovaly výhradně na vězněné ženy. Zákon o výkonu trestu odnětí svobody i zákon o výkonu vazby stanovuje podmínky pro všechny kategorie vězňů, včetně žen. Je zde pouze uvedeno, že ženy musí být drženy odděleně od mužů. Výrazněji se pak problematikou žen zabývá vyhláška č. 110/1994 Sb. Řád výkonu trestu, která upravuje zacházení s těhotnými ženami. V této vyhlášce je stanoveno, že „pokud je odsouzená žena shledána těhotnou, ředitel věznice – na návrh lékaře – okamžitě doporučí přerušení výkonu trestu“64. V případech žen s velmi malými dětmi je přerušení trestu běžným jevem. 62 Viz Coyle, Andrew. Vězněné ženy ve světě, s. 66-67. 63 Všechna čísla uvedená v této kapitole vychází ze : Statistika únor 2006. Dostupné z: <http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=678>. 64 Viz Vyhláška MS č. 110/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. 33
  • 44. 4.3.3 Zacházení s vězněnými ženami V České republice nejsou hlášeny žádné zprávy o znásilnění uvězněných žen. Ve věznicích není povolena jakákoliv forma mučení a žádná závažnější porušení nebyla hlášena. 4.3.4 Přehled programů pro vězněné ženy Ve věznicích pro odsouzené ženy probíhají tyto programy: pracovní aktivity, vzdělávací programy, zvláštní vzdělávací a psychologické aktivity, volnočasové aktivity a programy zaměřené na udržení rodinných svazků. Věznice Opava i Světlá nad Sázavou provozují Školské vzdělávací středisko, kde si odsouzené mohou dokončit základní vzdělání nebo se zúčastnit odborného kurzu. Absolventky získávají osvědčení, jež je platné i po propuštění. 4.4 Závěr Je nutné vědět, že ženy mají specifické potřeby, které se odráží i ve vězeňství. Ženy tvoří ve vězeňské populaci menšinu. To má za následek, že veškerá legislativa, týkající se odnětí svobody, je směřována na mužskou populaci věznice. Věznice určené ženám tak mají za úkol tyto pravidla a normy pozměnit s ohledem na potřeby žen. Mimo jiné je důležité zajistit také vhodný personál věznice. Dopad uvěznění na psychiku ženy je také jiný než na psychiku muže a proto nesmí být opomíjen. Dalším významným bodem je role odsouzených žen jako matek. Těmto ženám musí být zajištěn smysluplný kontakt s jejich dětmi. V České republice má oddělení pro výkon trestu odnětí svobody matek nezletilých dětí věznice ve Světlé nad Sázavou. Jedná se o vysoce moderní věznici a tak i prostředí pro tuto skupinu žen a jejich dětí je příznivé. Celkový stav českého ženského vězeňství by se dal okem laika ohodnotit jako stav na velmi dobré úrovni. Jsou zde zajišťovány aktivity a programy zacházení a vzdělávání vhodné právě pro ženy. Legislativa České republiky v oblasti vězeňství se sice nezabývá přímo skupinou uvězněných žen, jejich potřeby však nejsou opomíjeny. V České republice nejsou hlášeny případy fyzického ani jiného násilí na uvězněných ženách. 34
  • 45. 5 Vězeňské knihovny ve zkoumané ženských věznicích v České republice Následující text spadá do praktické části práce a zabývá se věznicemi, které bylo možné navštívit. V uvedených zařízeních proběhla anketa, jež zodpověděly uvězněné ženy. Jednotlivé podkapitoly se zabývají vždy vybranou věznicí. Je zde ve zkratce nastíněn jejich stav a současná existence. Dále následuje popis prostor a stavu knihovny, informace získané při řízeném rozhovoru od knihovnice a kompetentního zaměstnance věznice a výsledky ankety. V závěru každé podkapitoly bude nastíněn celkový dojem, který návštěva věznice a vězeňské knihovny spolu s výsledky ankety vzbudila. Předposlední část bude věnována vzájemnému porovnání jednotlivých zařízení. 5.1 Vazební věznice Ostrava Vazební věznice se již svou podstatou vymyká konceptu této práce. Některé části terénního průzkumu aplikovaného ve zbylých zkoumaných věznicích zde nebylo možné provést. Přesto jsou získané informace pro tuto práci přínosné a budou zde proto uvedeny. Jak již bylo dříve zmíněno, ženy tvoří menšinu ve vězeňské populaci. Dle statistiky65 byly k 28. únoru 2006 ve Vazební věznici Ostrava zadrženo 11 obviněných žen. Pro zajímavost zde v této době bylo zadrženo 389 obviněných mužů. Obviněné ženy tak tvořily necelá 3 % vězeňské populace. Jejich počet je takřka zanedbatelný, to se ovšem nesmí projevit na přístupu k nim, ani na jejich právech. Dalo by se říct, že tato vazební věznice je pro tuto práci nepoužitelná. Můžeme si však na jejím příkladu ukázat, jak pracuje vězeňská knihovna ve vazební věznici. Vzhledem k takto zanedbatelným počtům žen ve vazebních věznicích už nebyla žádná jiná vazební věznice navštívena a tak nelze posoudit, zda je zde shledaný provoz vězeňské knihovny typický pro všechny vazební věznice, nebo zda je to pouze ojedinělá výjimka. 65 Viz. Statistika únor 2006. Dostupné z: <http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=678>. 35
  • 46. 5.1.1 Charakteristika Vazební věznice Ostrava Vazební věznice Ostrava se nachází v centru severomoravské metropole a „pochází z let 1926 – 1929, kdy byl v Moravské Ostravě postaven justiční palác krajského soudu i s vězeňským objektem“66. Dnešní podoba věznice vznikla zakomponováním starších budov postavených v minulých stoletích. Vazební věznice Ostrava zajišťuje výkon vazby pro muže i ženy. Celková ubytovací kapacita je 589 míst, z toho 460 míst je určených pro obviněné a 129 míst pro odsouzené k výkonu trestu odnětí svobody. „V posledních letech je zde umístěno téměř 530 osob, z toho okolo 300 ve výkonu vazby a více než 200 ve výkonu trestu odnětí svobody“67. Jsou zde dočasně ponecháni odsouzení, zařazení do věznice s dozorem68, které prozatím nelze z kapacitních důvodů umístit do příslušné věznice pro výkon trestu a odsouzení, jež jsou zaměstnáni v rámci vnitřního provozu vazební věznice. Odsouzení pracují celkem na pěti pracovištích. K 31. lednu 2006 zde bylo umístěno 10 žen ve výkonu vazby a 12 žen ve výkonu trestu odnětí svobody69. Vazební věznice má také v kompetenci zabezpečení dálkových eskort a realizaci vyhošťování cizích státních příslušníků na přilehlých hraničních přechodech. „Zajišťuje výkon vazby pro Okresní soudy Ostrava, Frýdek-Místek, Nový Jičín a Vsetín, Karviná, Havířov, Opava (obvinění muži), pro okresní soudy z celého regionu (obviněné ženy) a výkon vazby pro Krajský soud v Ostravě“70. Vazební věznice Ostrava zaměstnává téměř 390 pracovníků, z nichž 295 jsou příslušníci vězeňské a justiční stráže. Vazební věznice Ostrava umožňuje každému obviněnému a odsouzenému zvolit si program zacházení. Tento program si uvěznění vybírají pod vedením specialistů a jeho plnění je významným faktorem naplňování účelu výkonu trestu nebo výkonu vazby. Součástí programu zacházení jsou také speciální aktivity. „Vězni mají k dispozici knihovnu a mají možnost vybrat si práci v některém ze zájmových kroužků“71. Pro vybrané odsouzené, kteří zajišťují chod jednotlivých vnitřních pracovišť, jsou vytvářeny 66 České věznice 2006. Vězeňská služba České republiky, Praha : 2006. s. 46. 67 Tamtéž, s. 46. 68 Jednotlivé typy věznic jsou uvedeny v kapitole 3.1.3 Zákon č. 169/1999 Sb. 69 Statistika leden 2006. Dostupné z: <http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=678>. 70 Vazební věznice Ostrava. Základní informace. [online] [Cit. dne 20. 05. 2006 ]. Dostupné z: <http://ostrava.vscr.cz/clanky/?cl_id=25> . 36
  • 47. kurzy a školení, jež zajišťuje oddělení výkonu vazby a trestu ve spolupráci s oddělením logistiky. Existuje zde možnost dalších odborných a jazykových kurzů, k jejich uskutečnění je však vyžadován potřebný počet zúčastněných z řad odsouzených. Vazební věznice umožňuje odsouzeným mužům absolvovat rekvalifikační kurz oboru pánský kadeřník. Certifikát pak mohou uplatnit v civilním životě po propuštění na svobodu. 5.1.2 Vězeňská knihovna Jak už bylo vysvětleno dříve (kapitola 2.1.1 Typy vězeňských knihoven), je v této práci pojem vězeňská knihovna používán ve smyslu knihovny určené pro vězně, ať už z řad obviněných nebo odsouzených. Jak tedy funguje vězeňská knihovna ve vazební věznici Ostrava? Nyní si představíme jednotlivé funkce a role, které jsou nutné k zajištění chodu vězeňské knihovny 5.1.2.1 Prostory a vybavení vězeňské knihovny Vězeňská knihovna je umístěna v samostatné místnosti o rozměrech přibližně 3 x 8 metrů. Obsahuje základní vybavení, tedy police pro knihy, pracovní stůl a židle. Není zde umístěn počítač. 5.1.2.2 Akvizice knihovního fondu Vězeňská knihovna získává knihy do svého fondu třemi způsoby. Jsou jimi nákup, dar a převod z Generálního ředitelství Vězeňské služby. Nákup knih do vězeňské knihovny zajišťuje speciální pedagog odpovědný za vězeňskou knihovnu. Knihy nakupuje především ve slevách. Jak sám říká, nemá cenu nakupovat drahé knihy, protože uživatelé je často ničí. Beletrie je nakupována převážně v knihkupectví. Nákup odborné literatury již prochází složitějším procesem. Odborná literatura je nakupována převážně do příslušnické knihovny a vybírána je dle požadavků personálu. Při jejím výběru jsou zohledňováni studující zaměstnanci věznice. Pokud si někdo 71 Viz České věznice 2006. Vězeňská služba České republiky, Praha : 2006. s. 46. 37
  • 48. z personálu doplňuje vzdělání, případně zvyšuje kvalifikaci a studuje při zaměstnání, věznice mu proplatí knihy potřebné ke studiu. Tyto knihy se pak stávají majetkem věznice a jsou zařazeny do fondu příslušnické knihovny. Knihy pak mohou být volně přístupné (pro personál) v příslušnické knihovně a nebo si je daný pracovník zařadí do své příruční knihovny. V té jsou samozřejmě také dostupné pro ostatní členy personálu, případně pro uvězněné. Příliš často nedochází k tomu, že by vězeňská knihovna získala knihy darem. Jedná se o ojedinělou výjimku. Tyto dary nepocházejí od uvězněných. Spíše se stane, že věznici někdo nabídne knihy z pozůstalosti apod. I tyto knihy musí být ohodnoceny a tak je jim bez rozdílu přiřazena cena 5,- Kč. Do darů také můžeme zařadit případ, kdy vazební věznice dostala nabídku vyřazených knih z městské knihovny. Tyto knihy bývají zpravidla zadarmo, jen za odvoz apod. I těmto knihám je přiřazena cena 5,- Kč. Poslední způsob, jímž knihovna získává materiály do svého fondu, je převod knih z Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky. Na konci roku 2005 převedlo 30.000,- Kč na vězeňskou knihovnu. Za tuto částku byly nakoupeny knihy do jejího fondu. Vazební věznice dostává také velký počet knih přímo z Generálního ředitelství. Podrobnější informace o rozpočtu knihovny budou uvedeny v kapitole 5.1.2.8 Rozpočet vězeňské knihovny. Dále jsou nakupovány knihy pro jednotlivé kroužky. Tyto publikace nespadají do fondu vězeňské knihovny. Knihy mají na starost lektoři nebo vychovatelé, kteří jednotlivé kroužky vedou a knihy mohou být zapůjčeny obviněným nebo odsouzeným. Vazební věznice také vlastní rozsáhlou knihovnu duchovní literatury. Ani ta není zařazena do fondu vězeňské knihovny a je v kompetenci někoho jiného. 5.1.2.3 Evidence knihovního fondu Evidenci knihovního fondu vede knihovník. Knihovník nemá k dispozici žádný knihovnický program a seznam knih je veden v ekonomickém programu vazební věznice. V náplni vedení evidence fondu není jen evidence, jež si představíme v souvislosti s knihovnou (vytváření záznamů o knihách apod.), ale spadá sem i zavedení jednotlivých položek fondu do ekonomického programu věznice. V Nařízení č. 12/2002 o provozování knihoven se v Čl. 4 Organizace a evidence knihovního fondu v odst. 2 říká toto: „Ředitel věznice pověří zaměstnance oddělení logistiky věznice materiálovou kompetencí pro 38
  • 49. materiály knihovny (…), který vede základní evidenci knihovního fondu v elektronické verzi v programu skladového hospodářství pro organizační články 72 Vězeňské služby České republiky, pod názvem SKLAD 3.x.“ . Knihy a ostatní dokumenty jsou evidovány podle přírůstkových čísel. Dle tohoto systému jsou také knihy řazeny ve skladu vězeňské knihovny. 5.1.2.4 Knihovník Vězeňská knihovna ve vazební věznici je vedena na jiném principu a jiným způsobem, než tomu je ve věznici. Knihovníkem v případě Vazební věznice v Ostravě není nikdo z uvězněných, ale je jím zaměstnanec vazební věznice z oddělení logistiky. Důvod, proč funkci knihovníka neplní nikdo z obviněných nebo odsouzených je zcela praktický. V případě obviněných je důvodem jejich příliš častá cirkulace. Obviněný může být kdykoliv propuštěn a tak nemůže vykonávat funkci, při jejímž předávání musí dojít k revizi majetku, apod. Odsouzení v této vazební věznici jsou umisťováni na jiných pracovištích. Navíc se k této funkci váže hmotná odpovědnost za knihovní fond knihovny73. Vzhledem k situaci, která zde panuje a bude popsána dále, je to takřka neuskutečnitelné. Funkci knihovníka tedy zastává zaměstnanec vazební věznice, který je zařazen v oddělení logistiky. K této funkci se dostal na základě rozhodnutí vedení věznice, jež se usneslo, že danou funkci musí plnit někdo se znalostmi z oboru ekonomiky. Z tohoto důvodu funkci knihovníka vedení věznice převedlo do sektoru logistiky. Knihovník má přístup k počítači. Ten však není umístěn v samotných prostorách vězeňské knihovny, ale na jeho pracovišti v oddělení logistiky. Počítač využívá nejčastěji k evidenci fondu knihovny, k vytváření knihovního katalogu (seznamu knih, DVD, CD a videokazet), k vytváření seznamů výměnných fondů a k vyřazování. Dále také vytváří seznam knih, DVD a CD, který je k dispozici vězňům při výběru. 5.1.2.5 Fond vězeňské knihovny K 26. lednu 2006 (den osobní návštěvy Vazební věznice Ostrava) vlastnila knihovna ve svém fondu 3 357 knihovních jednotek, 27 ks DVD, 35 ks hudebních CD a 72 Viz Nařízení č. 12/2002 o provozování knihoven. Čl. 4, odst. 2. 73 Tamtéž, Čl. 5, odst. 5. 39
  • 50. 57 ks videokazet. Ve fondu knihovny jsou obsaženy i cizojazyčné dokumenty a to v následujícím složení : polština (128 ks), ruština (48 ks), němčina (21 ks), maďarština (21 ks), angličtina (10 ks), švédština (7 ks), francouzština (5 ks), španělština (4 ks), norština (2 ks), dánština (1 ks) a rumunština (1 ks). Co se týče zastoupení jazyků, má Vazební věznice v Ostravě nejširší nabídku ze všech tří zkoumaných věznic. Je možná překvapivé největší zastoupení polštiny, nesmíme ovšem opomenout polohu Ostravy, která je blízko polských hranic. Do této oblasti přicházejí polští občané za prací. Cizojazyčné publikace se půjčuji často. Fond knihovny se zpracovává v počítačovém programu, který ovšem není knihovnický. Všeobecně vězeňská knihovna nevlastní ani nevyužívá žádný knihovnický program. Fond je zpracován dle přírůstkových čísel a tak je také řazen na policích v knihovně. Fond knihovny není rozdělen na beletrii a naučnou literaturu. Vše je dohromady a řazeno dle přírůstkových čísel. Složení fondu (poměr zastoupení naučné literatury a beletrie) není možné určit. Ve fondu knihovny nejsou zastoupeny žádné noviny a časopisy. Noviny a časopisy nakupuje příslušnická knihovna, periodika jsou určeny pro zaměstnance a nejsou zpřístupněny obviněným ani obžalovaným. Ti mají ze zákona právo si na vlastní náklady denní tisk a časopisy objednat. 5.1.2.6 Výpůjčky Výpůjčky neprobíhají tzv. „běžným způsobem“, kdy si uvěznění dojdou do knihovny a ve volném výběru nebo dle seznamu knih si vyberou tituly, jež chtějí zapůjčit. K popsání celého procesu výpůjček je nutné začít poněkud obšírněji. Je také rozdíl mezi výpůjčkami pro obviněné a pro odsouzené. Vězeňská knihovna nemá vymezenou výpůjční dobu. Obvinění ani odsouzení nejsou omezování počtem výpůjček ani výpůjční lhůtou. Jako nástroje k vyhledávání mohou uvěznění použít papírové seznamy knih, jež jim jsou k dispozici. Elektronický katalog knihovna nemá a seznam knih v elektronické podobě má k dispozici pouze knihovník. Obvinění Obvinění jsou rozděleni do 4 oddělení. Každému oddělení je zapůjčen výměnný fond v rozsahu cca 100 knih. Za tento výměnný fond přebírá zodpovědnost vrchní 40
  • 51. dozorce. Obvinění nemají volný pohyb po oddělení, knihy jim jsou nabídnuty k zapůjčení na jednotlivé cely. Výměna knih na patře probíhá přibližně jednou týdně. Pokud chce obviněný zapůjčit jiné knihy, požádá o ně a knihy mu jsou zpravidla ten samý den zapůjčeny. Výměnný fond je obměňován jednou za 6 měsíců. Pokud někdo požádá o zapůjčení knihy uvedené v knižním katalogu a tato kniha je právě v knihovně (není zapůjčena na jiném oddělení), je žadateli dodána v co nejkratší době. Celkově je v tomto systému poněkud obtížné vybírat si knihy dle seznamu. Pokud je totiž kniha zapůjčena na jiném oddělení, je velmi nepravděpodobné, že by se brzy dostala k obviněnému. Obvinění jsou tak odkázáni na knihy, jež jsou obsaženy ve výměnném fondu na jejich oddělení. Nejspíš to nyní vyznívá negativně pro organizaci vězeňské knihovny, nesmíme ovšem opomíjet druhou stranu, jež tvoří obvinění. Jejich chování je značně destruktivní. Z výměnného fondu o 100 kusech se po 6 měsících vrátí kolem 80 knih. Zbytek, přibližně 20 knih z každého oddělení, je ztracen, nenávratně zničen nebo značně poškozen. Zájem o knihy není velký a knihy nejsou příliš půjčované. Pokud už zapůjčeny jsou, bývají velmi často cíleně ničeny. To vyplývá z celkového chování obviněných, kteří nedemolují pouze knihy, ale celkové vybavení věznice74. Knihy bývají nejčastěji ničeny těmito způsoby: jsou popsány a pokresleny (vězni na volných místech hrají „piškvorky“ apod.), v knihách jsou vytrhány stránky. Právě neúcta k jakémukoliv majetku vazební věznice je velkým problémem. V případě obviněných je situace obzvláště složitá. Díky jejich časté cirkulaci dochází také ke ztrátě knih. Knihy si zapůjčí jeden člověk, ten je pak náhle buď přemístěn, eskortován nebo propuštěn a knihy získá například jeho spolubydlící na cele. Knihy jsou v takových případech velice těžko dohledatelné a většinou dojde k jejich úplné ztrátě. Odsouzení Situace na oddělení pro odsouzené je značně jiná. Zaprvé nedochází k takovému ničení knih. Na oddělení, kde jsou umístěny ženy, nejsou z hlediska vězeňské knihovny žádné problémy. Knihy nejsou ničeny ani poškozovány. Velkou roli zde hraje nejspíše právě to, že se jedná o odsouzené. V případě, že by odsouzení zničili knihy nebo jiné dokumenty, byli by snáze postihnutelní než jak je tomu v případě obviněných. Dále je pro ně důležité dobré chování, které jim může dopomoci k podmínečnému propuštění a 74 Například jen za oblečení, které obvinění zničí za 3 měsíce, zaplatí vazební věznice v průměru 200.000,- Kč. 41
  • 52. excesy například ve formě ničení majetku věznice jsou pro tyto uvězněné nepřípustné. Třetím a možná nejdůležitějším důvodem, proč zde knihy nejsou ničeny, je ten, že naprostá většina odsouzených je zaměstnána. A to se týká zvláště uvězněných žen. Tito lidé mají smysluplnou náplň dne a tak nemají důvod ani potřebu vymýšlet si jinou „zábavu“. Zadruhé, způsob, jakým probíhají výpůjčky na tomto oddělení je odlišný od způsobu praktikovaného na odděleních, na nichž jsou umístěni obvinění. Odsouzeným je k dispozici papírový seznam knih podle kterého si vyberou tituly, jež chtějí zapůjčit. Svůj výběr nahlásí vychovateli, ten předá informaci knihovníkovi a následně jsou knihy zapůjčeny odsouzenému. Další variantou je pak knihovnička na oddělení odsouzených. I odsouzení jsou rozděleni do několika oddělení. Každé oddělení má svou kulturní místnost, v níž je umístěna volně přístupná knihovnička. Odsouzený si zde může sám vybrat knihu, kterou si chce přečíst. Fond knihovničky je průběžně obměňován a doplňován. 5.1.2.7 Vyřazování knihovního fondu Vyřazování dokumentů z vězeňské knihovny je značně problematické. Situaci komplikuje právě potřeba evidence knihovního fondu v ekonomickém programu věznice. Odpis dokumentů tak není záležitostí pouze vězeňské knihovny, ale týká se i skladového hospodářství vazební věznice75. Nejčastěji jsou vyřazovány dokumenty z důvodů ztráty nebo poškození. Vyřazování probíhá zpravidla dvakrát ročně a musí proběhnout před vyřazovací komisí. Té se musí každý z vyřazovaných dokumentů ukázat a vysvětlit důvody proč má být vyřazen. 5.1.2.8 Rozpočet vězeňské knihovny Rozpočet vězeňské knihovny bude ukázán na situaci, která ve vazební věznici panovala v roce 2005. V tomto roce měla vězeňská knihovna k dispozici 40.000,- Kč. Tato částka byla určena na obnovu a doplňování fondu knihovny. Dalších 20.000,- Kč bylo vyhrazeno pro příslušnickou knihovnu, nákup periodik a doplňování jejího fondu. To 75 Tato situace je obdobná ve všech zkoumaných věznicích. Odpis vyřazených dokumentů je velice obtížný. 42
  • 53. jsou základní částky, jež měla vězeňská a příslušnická knihovna k dispozici. K těmto částkám můžeme dále připočíst 30.000,- Kč, které vězeňské knihovně přiřklo Generální ředitelství za účelem nákupu nových knih do jejího fondu. V roce 2005 byly do vězeňské knihovny zakoupeny knihy v hodnotě 1.500,- Kč, které ovšem nepocházeli z rozpočtu knihovny. Jednalo se o účelově vázané finance76. Tato částka se může zdát takřka zanedbatelná, v roce 2004 však činila 6.000,- Kč a v roce 2003 dokonce 12.500,- Kč. Za rok 2005 tak měla knihovna ve svém rozpočtu k dispozici částku 60.000,- Kč, ke kterým se na konci roku přidala částka 30.000,- Kč a nákup knih v hodnotě 1.500,-Kč z účelově vázaných financí. V konečném součtu77 tak bylo do vězeňské knihovny a jejího fondu investováno 91.500,- Kč. 5.1.3 Rozhovor s knihovníkem Vazební věznice Ostrava Na otázky z připraveného rozhovoru78 odpovídal nejprve knihovník, potažmo zaměstnanec vazební věznice zodpovědný za vedení vězeňské knihovny, pan Klimša. Doplňující otázky zodpověděl speciální pedagog, Mgr. Brož, odpovědný za vězeňskou knihovnu. Jak již bylo uvedeno v podkapitole 5.1.2.4 Knihovník je situace ve vazební věznici Ostrava poněkud odlišná než jak je tomu v dalších případech zkoumaných věznic. Knihovníkem je tedy zaměstnanec věznice, jež je normálně zařazen v oddělení logistiky. Funkci knihovníka vykonává již 2 roky a získal ji právě na základě svého zařazení ve vazební věznici. S vedením vězeňské knihovny je spojena hmotná odpovědnost, což vedlo vedení věznice k tomu, aby tuto funkci, jež dříve vykonával speciální pedagog, nyní vykonával někdo z oddělení logistiky. Knihovník se práci týkající se knihovny a jejího chodu věnuje průměrně 1 hodinu denně. Je důležité zde uvést, že toto je průměrný čas. Přístup ke knihovnickým pracím je velmi individuální a knihovník nemá ve své pracovní 76 Pod pojmem „účelově vázané finance“ jsou myšleny například finance určené na jednotlivé kroužky a aktivity pořádané vazební věznicí. Z těchto peněz byly nakoupeny pomůcky a mimo jiné taky knihy. 77 Zde nesmíme opomenout, že téměř polovina rozpočtu je nepředvídatelná a v dalších letech se na její získání vězeňská knihovna nemůže spoléhat. 43
  • 54. době vymezen čas, kdy se bude věnovat výhradně knihovně. Záleží na tom, co je potřeba v knihovně udělat, zda je potřeba zapsat nové knihy, připravit výměnný soubor knih pro jednotlivá oddělení apod. V takových případech se knihovník věnuje knihovně více. Jako hlavní problémy týkající se vězeňské knihovny vidí knihovník neúctu uvězněných ke knihám. Naopak pozitivem je pro něj lepší vztah s odsouzenými, který získal díky funkci knihovníka. Knihovník nemá žádné odborné znalosti z oblasti knihovnictví a ani není registrovaným uživatelem knihovny. Informace potřebné pro knihovnickou práci čerpá z oblasti ekonomie a logistiky a to především informace o vedení záznamů o fondu a o jednotlivých knihách. Na otázku, zda existuje nějaká literatura, která je pro vězeňské knihovny povinná, knihovník odpověděl, že v podstatě ne, ale v každé cele musí být umístěn vnitřní řád věznice79. Není stanoven ani seznam publikací ve vězeňské knihovně zakázaných. Je ovšem samozřejmé, že fond knihovny neobsahuje knihy, jež by obsahovaly například návody na výrobu drog, zbraní nebo návody na útěk z vězení. Ve vazební věznici Ostrava nelze určit počet čtenářů využívajících služeb vězeňské knihovny ani jaké procento tito čtenáři tvoří v celkové vězeňské populaci vazební věznice. Výpůjčky ze strany personálu jsou běžné v příslušnické knihovně, ve vězeňské knihovně však k těmto výpůjčkám dochází jen ojediněle. 5.1.4 Závěr Vězeňská knihovna ve Vazební věznici v Ostravě je specifická díky prostředí, v němž se nachází. Její existence a provoz je velice ovlivněn řádem, který zde musí být splňován. Služby, jež vězeňská knihovna nabízí, jsou zaměřeny především na výpůjčky dokumentů. Přístup uvězněných ke službám vězeňské knihovny je celkem snadný, zvláště pak v případě odsouzených. Ovšem ani obvinění nejsou znevýhodněni. 78 Viz Příloha č. 2 – Podklad pro řízený rozhovor. Je použit ten samý, jaký ve své práci Vězeňské knihovny: současná situace ve vybraných západních státech a v České republice použila Jitka Ledvinová. 79 Ve vnitřním řádu věznice je mimo jiné uvedeno, že vězňům je k dispozici vězeňská knihovna. 44
  • 55. Knihovník svou práci vykonává dobře a rád, což se na obrazu knihovny odráží. Knihovník je k uvězněným vstřícný a lze se s ním domluvit například tehdy, pokud má vězněný zájem o dokument, který je momentálně ve fondu knihovny. Knihovník sice nemá žádné odborné znalosti z oboru knihovnictví, fond je přesto veden přehledně a celkem srozumitelně. I přesto by základní uvedení do problematiky knihovnictví, nebo spíše vedení knihovny, nebylo na škodu. Velký problém, dle slov odpovědných zaměstnanců věznice, tvoří vandalismus a ničení knih. 45
  • 56. 5.2 Věznice Opava Věznice Opava disponuje dvěma objekty, v nichž jsou umístěni odsouzení. Odsouzené ženy jsou v objektu na Olomoucké ulici. K 28. únoru 200680 zde bylo 201 odsouzených žen. 5.2.1 Charakteristika Věznice Opava Věznice v Opavě se nachází v Moravskoslezském regionu. Věznice je situována do dvou budov. Budova, v níž jsou umístěny ženy se nachází na Olomoucké ulici a vznikla jako součást justičního paláce. Do provozu byla uvedena v roce 1888. V objektu na Krnovské ulici jsou umístěni muži a budova původně sloužila armádě. V současnosti je kapacita věznice 450 míst, z čehož 247 míst je pro odsouzené ženy. Ve věznici Opava jsou umístěny odsouzené ženy všech kategorií81. Věznice Opava zaměstnává celkem 301 pracovníků, z nichž 188 je z řad vězeňské služby a 113 v pracovním poměru82. „Od roku 1999 je v provozu specializované oddělení pro léčbu odsouzených žen závislých na drogách, alkoholu a patologickém hráčství s kapacitou 26 míst“83. Ve věznici je školské vzdělávací středisko, kde si mohou mladiství doplnit základní vzdělání nebo se vyučit v oboru elektrotechnická výroba. Odsouzené ženy mají možnost získat kvalifikaci v nejrůznějších kurzech, například v oborech zámečnické práce, výpočetní technika, provoz společenského stravování a praktická rodinná škola. Pracovní příležitosti mají odsouzení jak ve vnitřním provozu věznice tak mimo ni. Díky spolupráci věznice s Ústavem sociální péče Marianum mohou odsouzené ženy pomáhat těžce mentálně postiženým osobám. Věznice je určena také pro mladistvé a mladé odsouzené do 26 let věku. Pro tuto skupinu odsouzených věznice vytváří speciální programy zacházení, jež obsahují 80 Viz Statistika únor 2006. Dostupné z : <http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=678>. 81 Viz Kapitola 3.1.3 Zákon č. 169/1999 Sb. 82 Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži, rozdělil pracovníky VSČR na správní službu, vězeňskou stráž a justiční stráž. Ve správní službě je žádoucí převaha civilních pracovníků. Správní služba zabezpečuje organizační, ekonomickou, speciální výchovnou, zdravotnickou a další odbornou činnost. Na této činnosti se podílejí občanští pracovníci. Současný trend směřuje ke zvyšování pracovníků v pracovním poměru. 83 Viz České věznice 2006. Vězeňská služba České republiky, Praha : 2006. s. 42 46
  • 57. dostatečně široké spektrum činností. Pokud nejsou mladiství a mladí odsouzení zařazeni do stálé práce nebo vzdělávání, pak absolvují ve svých výchovných kolektivech tzv. výchovněvzdělávací programy, na jejichž vedení se podílejí vychovatelé a specialisté. „Programy zacházení pro odsouzené ženy všech kategorií jsou zpracovány tak, aby vyhovovaly a odpovídaly úrovni jejich vzdělání, sociálním schopnostem, pracovním návykům, dovednostem a životním zkušenostem“84. Nabídnuty jim jsou výchovněvzdělávací a speciálněvýchovné programy a kolektivní činnosti. 5.2.2 Vězeňská knihovna V rámci Věznice Opava byla navštívena pouze vězeňská knihovna v objektu pro odsouzené ženy. 5.2.2.1 Prostory a vybavení vězeňské knihovny Vězeňská knihovna se nachází v místnosti o rozměrech přibližně 2 x 4,5 metru a je vybavena regály na knihy, výpůjčním pultem a pracovním stolem a židlí pro knihovnici. Dále můžeme do vybavení knihovny zahrnout také jednoduché přihrádky, v kterých jsou zaznamenány výpůjčky. 5.2.2.2 Akvizice knihovního fondu Vězeňská knihovna ve Věznici Opava získává knihy do svého fondu nákupem nebo darem. Jedná se primárně o nákup nových knih. Nákup knih provádí speciální pedagog a při výběru bere v potaz i žádosti ze strany odsouzených. Vzhledem ke značnému ničení fondu vězeňské knihovny jejími uživateli jsou vybírané tituly většinou ve slevách a podobně. Knihy jsou nakupovány v kamenných obchodech, kde speciální pedagog provede jednou za čas výběr z nabídky titulů a získá tak pro věznici množstevní slevu. Získání dokumentů do vězeňské knihovny darem je spíše ojedinělé. 84 Viz České věznice 2006. Vězeňská služba České republiky, Praha: 2006. s. 42 47
  • 58. 5.2.2.3 Evidence knihovního fondu Evidence knihovního fondu je v případě vězeňské knihovny ve Věznici Opava propracovanější než jak tomu bylo ve Vazební věznici Ostrava. K evidenci knihovního fondu využívá vězeňská knihovna automatizovaný knihovnický program „Knihovna“85. Tento program má k dispozici pouze speciální pedagog, jež má ve své náplni práce stanoveno také vedení vězeňské knihovny. V evidenci knihovního fondu, zvlášť pak naučné literatury, je přínosnou pomůckou Metodický list Generálního ředitelství Vězeňské služby86, jež stanovuje rozdělení naučné literatury do tříd. Jednotlivé dokumenty jsou tak rozřazeny do číselných skupin dle tématiky, kterou se zabývají. Kupodivu tyto číselné skupiny nekorespondují s běžně používaným tříděním87 ve veřejných knihovnách České republiky. Stejné číselné označení jednotlivých tříd naučné literatury jaké stanovuje Metodický list používá i program „Knihovna“, z čehož je možné vypozorovat jistou spolupráci mezi tvůrci programu a Metodického listu. Dokumenty jsou řazeny do následujících skupin: beletrie pro odsouzené, naučná literatura pro odsouzené, audiotéka (CD) a videotéka (DVD). Evidenci nových knih vede speciální pedagog. Evidence knihovních jednotek je vedena jednak v programu „Knihovna“ a jednak v centrální evidenci materiálů celé věznice. Dále se evidují čtenáři a výpůjčky. Tyto evidence vede knihovnice. Vězeňská knihovna nevytváří žádné statistiky vypovídající o jejím využití. 5.2.2.4 Knihovník Knihovnicí ve Věznici Opava je odsouzená žena zařazená na postu knihovník. Hlavními kritérii, jež jsou v této věznici uplatňována při výběru knihovníka, jsou: důchodový věk nebo pracovně nezařaditelná osoba, jistá intelektuální úroveň a zvládnutí administrativy týkající se vězeňské knihovny. V době návštěvy věznice byla knihovnice na svém postu přibližně měsíc. Vzhledem k dlouhodobějšímu domlouvání návštěvy a 85 Kromě toho, že tento program opravdu existuje se o něm nepodařilo zjistit více. Není tak známo, zda se jedná o program, jež vytvořil někdo z řad knihovnické obce. 86 Podrobnější informace o Metodickém listu ani jeho znění se pro potřeby této práce nepodařilo zjistit. 87 Jako běžně používané třídění ve veřejných knihovnách je zde myšleno MDT. 48
  • 59. uskutečnění dotazníkového šetření zodpověděla otázky pro knihovnici předchozí zaměstnankyně spolu se speciálním pedagogem. Knihovnice svou funkci vykonávala po dobu jednoho roku a práci získala na základě rozhodnutí vedení Výkonu trestu odnětí svobody. S knihovnictvím neměla předchozí zkušenosti a veškeré potřebné informace získala od předešlé knihovnice a kompetenta knihovny. Knihovnice věnuje práci v knihovně průměrně 3 hodiny denně. Knihovnice uvádí jako náplň své práce příjem nových knih, evidenci výpůjček, zařazování knih zpět do fondu, uspořádání fondu na policích, údržba a oprava knih, vyřazování knih. Kromě toho se ještě knihovnice snaží oslovit ty uvězněné, jež nečtou a nabídnout jim literaturu, která by je mohla oslovit. Knihovnice si není vědoma žádných nevýhod, jež by jí pozice knihovnice způsobila. Nová knihovnice je na této pozici zařazena od ledna 2006. Zajímavým bodem je finanční ohodnocení knihovnice. Vzhledem k tomu, že osoba knihovníka musí splňovat jeden z požadavků, a to buď důchodový věk nebo pracovní nezařaditelnost, je finanční ohodnocení odlišné od ohodnocení uvězněných zaměstnaných v provozu věznice. Knihovnice tak získá finanční ohodnocení jednou za 3 měsíce a tato částka pochází z fondu kázeňských odměn. Knihovnice má hmotnou odpovědnost za vybavení a fond knihovny. Při předávání funkce knihovnice je požadována inventura majetku vězeňské knihovny, a to fyzicky. Znamená to, že všechny dokumenty a veškeré vybavení knihovny musí být v době předávání fyzicky dostupné ve vězeňské knihovně. A to se týká i vypůjčených knih, které musí být na tuto dobu navráceny do knihovny. Knihovnice má k dispozici tištěný seznam knih. Knihovnice nemá přístup k počítači. 5.2.2.5 Fond vězeňské knihovny K 1. únoru 2006 (datum, kdy proběhla osobní návštěva Věznice Opava) měla ve svém fondu vězeňská knihovna 3 999 knihovních jednotek, 16 ks audiokazet, 73 ks videokazet, 49 ks CD a 1 ks DVD. Knihovna obsahuje také cizojazyčné materiály a učebnice cizích jazyků. Zastoupeny jsou zde tyto jazyky : angličtina, němčina, francouzština, španělština, italština a bulharština. Přesný počet kusů u jednotlivých jazyků 49
  • 60. se nepodařilo zjistit. Součástí jazykových učebnic jsou často audiokazety nebo videokazety. Celková hodnota fondu byla 212.540,- Kč, z čehož fond obsahoval 2.989 ks knih beletrie v hodnotě 96.840,- Kč, 870 ks odborných knih (naučná literatura) v hodnotě 72.265,- Kč, 71 ks jednotek audiotéky v hodnotě 18.915,- Kč a 69 ks jednotek videotéky v hodnotě 24.412,- Kč. Fond knihovny je evidován v počítačovém knihovním programu „Knihovna“, který rozlišuje beletrii, naučnou literaturu a v ní jednotlivé obory, zvukové dokumenty (audio) a obrazově-zvukové dokumenty (video). Každé jednotce knihovního fondu, tedy i audio- a videokazetám, CD a DVD, je přiřazeno přírůstkové číslo a signatura. Přírůstkové číslo je označováno jako mrtvé evidenční číslo a nelze ho již použít pro jiný dokument. To neplatí pro signaturu, nebo-li skladové číslo. Tato čísla zůstávají v programu a jsou obsazována dle potřeby. Fond knihovny je řazen na policích a je rozdělen na naučnou literaturu a beletrii. Beletrie je řazena abecedně a vzestupně dle signatur, naučná literatura je řazena tématicky a v rámci skupiny také vzestupně dle signatur. Do fondu vězeňské knihovny nejsou řazena periodika a noviny, jež věznice nakupuje. Věznice nakupuje časopisy, jež jsou uchovávány u speciálních pedagogů a vychovatelů. Zde si je mohou odsouzené zapůjčit. Jedná se asi o 4 časopisy. Jejich zaměření je nejen populárně naučné (Epocha, Praktická žena), ale jsou zde i tzv. ženské časopisy. Z denního tisku věznice odebírá čtvrteční Mladou Frontu Dnes. Další časopisy a periodika jsou přístupná na kulturních místnostech jednotlivých oddělení. Tyto tiskoviny pocházejí z darů odsouzených. Většinou se jedná o soukromý majetek vězenkyň, o který už nemají zájem a tak jej tímto způsobem nabídnou ostatním uvězněným. Do fondu knihovny jsou také nakupovány publikace potřebné ke kroužkům a výchovným programům pořádaných věznicí. Tyto publikace nejsou obsaženy ve fondu vězeňské knihovny, ale jsou umístěny v příruční knihovně toho pedagoga nebo pracovníka, který příslušný kroužek vede. Vězenkyně si tyto publikace mohou zapůjčit na základě domluvy s odpovědným pracovníkem. 50
  • 61. 5.2.2.6 Výpůjčky Chod vězeňské knihovny je stanoven v knihovním řádu, jenž se zabývá mimo jiné i výpůjčkami. Výpůjčky ve vězeňské knihovně probíhají celkem běžným způsobem. Čtenářky si mohou vybrat pomocí papírového seznamu knih, jakou publikaci by chtěly zapůjčit. Následně je publikace vyhledána ve fondu knihovny dle signatury. Dále si mohou vybírat ve volném výběru. Varianta volného výběru je ovlivněna obalem knih. Knihy jsou totiž obaleny do šedavého balícího papíru, který knihám na vzhledu nepřidá. Možnost oslovení čtenáře díky obálce publikace je tak znemožněna. Výpůjční doba je každý den a to v době 8:00 – 12:00 a 15:00 – 16:00. Každý den má vyhrazeno jiné oddělení. Odsouzené ženy umístěné na odděleních A (s dohledem) a B (s dozorem) mají volný přístup do vězeňské knihovny ve výpůjční den daného oddělení. Odsouzené ženy umístěné na oddělení C (s ostrahou), D (se zvýšenou ostrahou) a na specializovaném oddělení mohou knihovnu navštěvovat jen v doprovodu dozorce. Pokud se stane, že chce vězenkyně navštívit knihovnu v jiný den, než který je stanoven pro její oddělení, je jí to umožněno. Vězenkyně ovšem musí informovat kompetentní osobu. V knihovním řádu vězeňské knihovny je stanovena výpůjční doba 1 týden a maximální počet vypůjčených knih je stanoven na 2 kusy. Pokud si čtenářka nestihne knihu do té doby přečíst, je jí zapůjčena i další týden. Knihovní řád je značně flexibilní a knihovna spolu s knihovnicí se snaží vyjít svým uživatelům vstříc. Knihovnice eviduje čtenáře a jejich výpůjčky. Knihovna má přibližně 90 evidovaných čtenářek, z nichž asi 30 je pravidelných. Každý čtenář má svou kartu, k níž je přikládán záznam o vypůjčených dokumentech. Pokud dojde k poškození knihy nebo její ztrátě, dostane odsouzená, jíž byla kniha zapůjčena, kázeňský trest. K poškozování nebo ztrátě knih dochází celkem výjimečně, jedná se průměrně o 10 knih ročně. Odsouzené ženy, jež jsou umístěny v zostření izolaci (v případě Věznice Opava v oddělení kázeňských trestů), nemají přístup do vězeňské knihovny a nejsou jim umožněny 51
  • 62. výpůjčky. Na cele mohou mít pouze Bibli, psací potřeby a osobní korespondenci. Toto je stanoveno zákonem č. 169/1999 o výkonu trestu88. Personál věznice si nesmí půjčovat knihy z vězeňské knihovny. Zaměstnancům je plně k dispozici příslušnická knihovna. 5.2.2.7 Vyřazování knihovního fondu Vyřazování knih z vězeňské knihovny musí odsouhlasit komise. K vyřazování dochází dvakrát ročně. Vyřazovány jsou především poškozené knihy, jež už nelze opravit. 5.2.2.8 Rozpočet vězeňské knihovny Rozpočet vězeňské knihovny činil na rok 2005 zhruba 20.000,- Kč a tato částka byla určena na nákup nových knih do fondu vězeňské knihovny. Z této částky nejsou hrazena periodika, jež věznice nakupuje. 5.2.3 Rozhovor se speciálním pedagogem a knihovnicí V případě Věznice Opava a její vězeňské knihovny v oddělení výkonu trestu odsouzených žen zodpovídal otázky především speciální pedagog, jenž je kompetentem knihovny. Jak již bylo uvedeno dříve, otázky pro knihovnici zodpověděla odsouzená, která v době návštěvy již nebyla zařazena na postu knihovnice. K tomuto kroku došlo proto, že nová knihovnice byla ve funkci necelý měsíc a neměla ještě dostatečný přehled o chodu vězeňské knihovny. Speciální pedagog, Mgr. Šimek, který má vězeňskou knihovnu na starost, vykonává svou funkci již od května 2001. Tuto funkci zastává z rozhodnutí vedoucího. Knihovnu osobně navštěvuje minimálně dvakrát týdně a při této příležitosti zjišťuje, zda se nevyskytly nějaké problémy. Mimo tyto pravidelné návštěvy má speciální pedagog na starost výběr a nákup nového knižního fondu, vyřazování knih, evidenci knih v elektronické podobě, kontroluje práci knihovnice a řeší problémy technického charakteru. Mezi jeho povinnosti patří také kontrola zda ženy, jež budou propuštěny nebo 88 Viz Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. 52
  • 63. eskortovány, navrátily vše, co náleží věznici. Tedy i knihy zapůjčené z vězeňské knihovny. Vězeňská knihovna nespolupracuje s žádnou knihovnou nebo organizací mimo vězení. Situace v práci vězeňské knihovny po roce 1990 se příliš nezměnila. Jedinou změnu speciální pedagog vidí v širší nabídce nakladatelství. Vězeňská knihovna sama nepořádá žádné programy, ale ve věznici je uskutečňován literární kroužek. Na vedení tohoto kroužku ovšem nespolupracuje knihovnice ani speciální pedagog, jenž má v kompetenci knihovnu. Na otázku, zda jsou s provozováním vězeňské knihovny spojeny nějaká speciální bezpečnostní opatření, odpověděl speciální pedagog, že tomu tak není. Dále ovšem uvedl, že ne všechny odborné knihy, jež jsou většinou součástí příručních knihoven speciálních pedagogů, jsou přístupné odsouzeným. Vzhledem k tomu, že součástí věznice je také specializované oddělení pro léčbu odsouzených žen závislých na drogách, alkoholu a patologickém hráčství, není vhodné, aby tyto ženy měly přístup ke knihám, které se podrobně zabývají například výrobou drog. 5.2.4 Výsledky dotazníkového šetření V případě Věznice Opava lze hovořit o dotazníkovém šetření. Dotazník byl nabídnut všem uvězněným ženám k vyplnění. Některé odsouzené dotazník nevyplnily a několik dotazníků, přibližně 10 ks, nebylo vyplněno správně a dotazníky tak nemohly být použity. Distribuci dotazníků po věznici si vzal na starost speciální pedagog Mgr. Šimek, který spravuje vězeňskou knihovnu. Díky jeho zásluze vyplnila dotazníky většina odsouzených žen. Dotazníky byly rozřazeny podle oddělení, v němž byly jednotlivé respondentky umístěny. Mimo běžných oddělení, tedy oddělení s dohledem, s dozorem, s ostrahou a se zvýšenou ostrahou, vyplnily dotazník také skupiny odsouzené žen a mužů umístěných na specializovaném oddělení. Bohužel z důvodu omezení rozsahu této práce zde nejsou porovnávány výsledky jednotlivých oddělení. Dotazníky ze specializovaného oddělení odsouzených mužů nejsou do výsledků průzkumu započítávány. Celkový počet dotazníků, jež byly použity pro výpočet následujících výsledků, činí 148 kusů. Zastoupení dotazníků z jednotlivých oddělení je následující : Oddělení 53
  • 64. s dohledem a dozorem 76 ks, Oddělení s ostrahou 38 ks, Oddělení se zvýšenou ostrahou 11 ks a Specializované oddělení pro odsouzené ženy 23 ks. K 31. 1. 2006 bylo ve Věznici Opava umístěno 11 žen na Oddělení s dohledem, 89 žen na Oddělení s dozorem, 68 žen na Oddělení s ostrahou a 32 žen na Oddělení se zvýšenou ostrahou89. Podoba dotazníku byla před distribucí vězenkyním schválena vedením věznice. Dotazník v podobě, jaké byl distribuován respondentkám, je uveden v Příloze č. 3. 5.2.4.1 Otázka č. 1: Jakým způsobem se odsouzené ženy dověděly o existenci vězeňské knihovny? Otázka č. 1 se respondentek ptala na způsob, jakým se dověděly o existenci vězeňské knihovny. Všichni obvinění nebo odsouzení jsou při přijetí do výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody seznámeni se svými právy a povinnostmi, jež se jich ve věznici týkají a s režimem, který ve věznici panuje. Mezi těmito právy a povinnostmi je také informace o existenci vězeňské knihovny a jejich právu na návštěvu knihovny a možnosti zapůjčení knih z fondu knihovny. První z odpovědí v této otázce je možnost „byla jsem informována při přijetí“. Tuto odpověď by správně mělo využít 100 % respondentek, protože každá z nich byla opravdu při přijetí do výkonu trestu odnětí svobody o existenci vězeňské knihovny informována. Výsledky z obou zkoumaných věznic této situaci neodpovídají. Respondentky často odpovídají, že o existenci vězeňské knihovny neví a tudíž o ní nebyly informovány a nebo, že se o její existenci dověděly od spoluvězeňkyň. Hned první otázka je tak usvědčuje z toho, že dotazník nevyplnily podle skutečnosti, ale často si „vymýšlejí“. Výpovědní hodnota celého dotazníkového šetření je tedy snížena. Dotazníky s odpověďmi jinými než pravdivými (dle ot. č. 1) nebyly vyřazeny, protože je zde možnost, že v ostatních otázkách již tyto repondentky podle skutečnosti odpovídaly. Značná část odpovědí je také zkreslena snahou respondentek zvýšit svou osobní prestiž. Jednotlivé případy budou ukázány u daných otázek. Na otázku, jak se respondentky dověděly o existenci vězeňské knihovny, odpovědělo 68 % dotázaných, že byly informovány při přijetí. 27,5 % dotázaných uvádí, že se o knihovně dověděly z neoficiálních zdrojů, například od spoluvězeňkyň. O,5 % dotázaných o existenci vězeňské knihovně neví a 4 % se o ní dověděly jiným způsobem. 89 Viz Statistika leden 2006. Dostupné z: <http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=678>. 54
  • 65. Celkem se na tuto otázku sešlo 150 odpovědí, což neodpovídá počtu dotazovaných (148). Tato situace nastala proto, že některé dotazované zaškrtly více odpovědí, a to kombinaci odpovědí „byla jsem informována při přijetí“ a „o knihovně jsem se dověděla z neoficiálních zdrojů“ nebo„jiným způsobem“. Jako „jiný způsob“ následně shodně uvedly, že si o existenci vězeňské knihovně dověděly při přečtení vězeňského řádu ihned při zahájení trestu, což koresponduje s odpovědi č. 1. 5.2.4.2 Otázka č. 2: Jaký druh literatury čtou odsouzené ženy nejčastěji? Tato otázka má za úkol zmapovat, jaký druh literatury je u odsouzených žen nejžádanější. Na otázku, jaký druh literatury čtou odsouzené ženy nejčastěji, odpověděly dotázané následně: 16,5 % shodně milostné romány a časopisy, 14 % naučné publikace, 13 % dobrodružné romány, 10 % noviny, 8,5 % detektivní romány, 7 % shodně klasická literatura a pohádky, 4 % science fiction nebo fantasy a 3,5 % napsalo jiný druh literatury (např. horory historické romány, životopisy, psychologické romány). U této otázky mohly respondentky zvolit více odpovědí. 5.2.4.3 Otázka č. 3: Jak často čtou odsouzené ženy ve vězení? Tato otázka zkoumá čtenářské návyky zkoumané skupiny a zjišťuje, jak často se ženy ve vězení věnují četbě. 46,5 % dotázaných žen odpovědělo, že čtou denně, 18,5 % dotázaných čte několikrát týdně, 8 % dotázaných několikrát měsíčně, 26,5 % dotázaných čte pouze „nárazově“ a pouhých 0,5 % dotázaných nečte. Tyto výsledky jsou velmi pozitivní právě pro vězeňskou knihovnu. Můžeme z nich vyčíst že téměř polovina respondentů se denně věnuje četbě a dalších téměř 20 % čte několikrát týdně. Většinou je k tomu vede potřeba naplnění volného času nebo potřeba dalšího sebevzdělávání90. Využívají tak četbu především v její rekreační a vzdělávací funkci. Vzhledem k omezeným možnostem a prostředkům uvězněných, jak se k potřebným materiálům dostat, plní tyto funkce především vězeňská knihovna. Mělo by se tak stát jejím cílem právě tyto dvě funkce co nejlépe naplňovat. 90 Tuto hypotézu nám následně potvrdí otázka č. 8. 55
  • 66. 5.2.4.4 Otázka č. 4: Jak často uvězněné ženy navštěvovaly knihovnu před nástupem k výkonu trestu? Tato a následující otázka mají za úkol porovnat, jak často navštěvovaly respondentky knihovnu (veřejnou, vědeckou, apod.) před nástupem výkonu trestu a jak často navštěvují knihovnu ve vězení. 8 % dotazovaných žen ze zkoumané skupiny odpovědělo, že knihovnu navštěvovaly každý týden, 17 % dotázaných každý měsíc, 7 % dotázaných jednou za dva měsíce, 4 % dotázaných jednou za šest měsíců, 51,5 % dotázaných knihovnu nenavštěvovalo a 12,5 % dotázaných uvedlo jinou odpověď. I v této otázce se objevily kombinované odpovědi, kdy respondentky často volily možnosti „knihovnu jsem nenavštěvovala“ a „jiná odpověď“. V prostoru vymezeném pro „jinou odpověď“ pak často odpovídaly, že jsou majitelkami vlastní, často značně rozsáhlé knihovny a nemají tak potřebu navštěvovat knihovnu veřejnou. Popřípadě si knihy kupují. Právě tyto dodatky by se daly považovat za další příklad zvyšování osobní prestiže. Nesmíme zapomínat, že se ve většině případů jedná o osoby tzv. „na okraji společnosti“, jež ve více jak polovině případů mají pouze základní vzdělání. U těchto lidí nelze očekávat příliš vysoké inteligenční schopnosti a představa, že právě tito lidé investují značné částky svého příjmu do knih, které jsou v současné době finančně velmi náročné, je značně nereálná. Graf č. 1: Jak často uvězněné ženy navštěvovaly knihovnu před nástupem trestu 13% 8% každý týden 17% každý měsíc 1x za 2 měsíce 7% 1x za 6 měsíců nenavštěvovaly 4% jiná odpověď 51% 56
  • 67. 5.2.4.5 Otázka č. 5: Jak často navštěvují odsouzené ženy vězeňskou knihovnu? Otázka navazuje na předchozí a jejím cílem je porovnání intenzity návštěvnosti knihovny na svobodě a ve výkonu trestu odnětí svobody. 32,5 % dotázaných navštěvuje vězeňskou knihovnu každý týden, 22 % dotázaných navštěvuje knihovnu každý měsíc, 10,5 % dotázaných přibližně jednou za dva měsíce, 1,5 % dotázaných jednou za šest měsíců, 21,5 % dotázaných knihovnu nenavštěvuje a 12 % dotázaných uvedlo jinou odpověď. V případě vězeňské knihovny značně stoupl počet návštěv a to dokonce týdenních. Tento jev je důsledkem „Knihovního řádu“, jenž stanovuje výpůjční lhůtu na jeden týden. Stoupl i počet návštěv jednou za měsíc. Tato situace vypovídá o významné rekreační funkci vězeňské knihovny a opět nám potvrzuje naší hypotézu. V poměru k předchozí otázce je nadále vysoký počet respondentů, kteří knihovnu nenavštěvují. Takřka stejný počet respondentů uvedl jinou odpověď. Zde pak respondentky psaly buď, že knihovnu nenavštěvují mimo jiné proto, že je neuspokojuje nabídka knih ve fondu, anebo proto, že mají knihy vlastní, jež jim přinášejí příbuzní. Graf č. 2: Jak často navštěvují odsouzené ženy vězeňskou knihovnu 12% každ týden 32% každý měsíc 22% 1x za 2 měsíce 1x za 6 měsíců nenavštěvuje 2% jiná odpověď 11% 21% 5.2.4.6 Otázka č. 6: Jak jsou odsouzené ženy spokojeny s nabídkou vězeňské knihovny? Odpověď na tuto otázku nám má ukázat, jestli jsou odsouzené ženy spokojeny s nabídkou knižních titulů, jež jim knihovna nabízí. Při sestavování dotazníku bylo zamýšleno, že respondentky, které knihovnu nenavštěvují odpoví buď „nevím“ nebo „jiná odpověď“, kde dopíší: „knihovnu nenavštěvuji“. Respondentky však celkem často uváděly důvod, proč vězeňskou knihovnu nenavštěvují. Celkově byly spíše nespokojené s obsahem fondu, jenž jim připadá často zastaralý a obsahově nekvalitní. I v tomto 57
  • 68. případě se objevilo několik respondentek, které svůj názor vyjádřily zaškrtnutím více než jedné odpovědi. Na otázku, jak jsou spokojené s nabídkou konkrétních knih ve vězeňské knihovně, odpovědělo 14 % respondentek určitě ano (vždy najdu knihu, kterou hledám), 25,5 % respondentek spíše ano (většinou najdu knihu, kterou hledám), 18,5 % respondentek spíše ne (málokdy najdu knihu, kterou hledám), 4,5 % respondentek určitě ne (v naprosté většině případů nenajdu knihu, kterou hledám), 14 % respondentek si do knihovny chodí vybírat „naslepo“, 5 % respondentek neví a 18,5 % respondentek uvedlo jinou odpověď. 5.2.4.7 Otázka č. 7: Jakým způsobem si odsouzené ženy vybírají tituly z vězeňské knihovny? Cílem této otázky je zjistit jaké prostředky mohou využít odsouzené ženy při vyhledávání dokumentů ve fondu vězeňské knihovny. 38,5 % dotázaných žen uvedlo, že si knihy vybírá pomocí papírového (tištěného) seznamu knih, 0,5 % dotázaných žen využívá k vyhledávání elektronický katalog, 38 % dotázaných žen si vybírá knihy přímo ve volném výběru a 23 % dotázaných žen uvedlo jinou odpověď. Tištěný seznam knih je umístěn na každém oddělení a tak je jeho využití předpokládané. Takřka stejný počet žen, jež si chodí vybírat tzv. „naslepo“ také není neobvyklým jevem, protože tento způsob výběru je běžný i ve veřejných knihovnách, nejen vězeňských. I zde se objevil celkem vysoký počet žen, které uvedly jinou odpověď a zároveň zaškrtly jednu z předchozích odpovědí. Jako jinou variantu výběru pak uvedly radu knihovnice, výběr dle oblíbených autorů nebo doporučení spoluvězeňkyň. Část respondentek, jež uvedla jinou odpověď zde také zapsala, že knihovnu nenavštěvuje. Velice překvapující je ale 0,5 % dotázaných, jež vyhledávají podle elektronického katalogu91. 91 Vězenkyně nemají přístup k počítačům a věznice nevede žádný elektronický katalog knih určený k jejich vyhledávání a přístupný uvězněným. Vysvětlení, jak došlo k zaškrtnutí této odpovědi jsou tři. Uvedené procento odpovídá počtu jedné respondentky. Tato žena si mohla jinak vyložit položenou otázku a pochopit ji jako dotaz na vyhledávání v jakékoliv knihovně, nejen vězeňské. Pak by odpověď, že vyhledává pomocí elektronického katalogu, byla možná. Druhým vysvětlením může být případ jedné vězenkyně, jež je zároveň studentkou vysoké školy. Tato žena má omezený přístup k Internetu a mezi dostupné stránky patří jistě také online katalogy univerzitní knihovny. Bohužel v otázce nebyla vymezena pouze vězeňská knihovna jako prostor k vyhledávání a tak respondentka využila této odpovědi. Poslední variantou vysvětlení je pak již známá situace, kdy si respondentka chtěla zvýšit svou osobní prestiž prokázáním svých 58
  • 69. 5.2.4.8 Otázka č. 8: Důvod, proč odsouzené ženy využívají služeb vězeňské knihovny. Otázka má za úkol zjisti, proč odsouzení ženy využívají vězeňskou knihovnu. Ze získaných odpovědí se dá potažmo zjistit, jaké funkce by vězeňská knihovna měla plnit a rozvíjet. 54 % dotázaných uvedlo, že vězeňskou knihovnu navštěvují z důvodu naplnění volného času. 26,5 % dotázaných využívá knihovnu k dalšímu sebevzdělávání, pouhá 3 % dotázaných chodí do knihovny proto, aby sehnali materiály potřebné ke vzdělávacím programům nebo volnočasovým aktivitám a 16,5 % dotázaných uvedlo jinou odpověď. Nízké procento těch, kteří si půjčují z knihovny dokumenty vztahující se ke vzdělávacím programům a volnočasovým aktivitám, je dáno umístěním těchto publikací. Jak již bylo uvedeno dříve, publikace nejsou zařazeny do fondu vězeňské knihovny, ale jsou umístěny do příručních knihoven vedoucích jednotlivých kroužků. Dotázané, jež uvedly jinou odpověď následně dopsaly ve většině případů, že knihovnu nenavštěvují. Také se zde objevili odpovědi typu „rozšiřování slovní zásoby“ a „obrana proti stagnaci mozku“. Více jak polovina dotázaných uvedla, že knihovnu využívá především z rekreačního důvodu. 5.2.4.9 Otázka č. 9: Nabízí knihovna tituly, jež se vztahují ke vzdělávacím programům a volnočasovým aktivitám? Otázka má za úkol zjistit, zda knihovna nabízí publikace vztahující se k nejrůznějším kroužkům, jež věznice pro odsouzené pořádá. Bohužel po rozhovoru se speciálním pedagogem bylo zjištěno, že získané odpovědi nebudou mít pravdivou výpovědní hodnotu o složení fondu. Jak už bylo uvedeno dříve, vězeňská knihovna tyto publikace má, nejsou však umístěny přímo ve fondu vězeňské knihovny, ale v knihovnách příručních. Přesto získané odpovědi tvořily následující složení : 14,5 % respondentek odpovědělo určitě ano (knihovna nabízí vše, co potřebují), 33,5 % respondentek zaškrtlo spíše ano (nabízí jen některé knihy), 10 % respondentek zaškrtlo spíše ne (knihovna znalostí a schopností. Bohužel už nevzala v potaz skutečnost, že vězeňská knihovna tuto možnost vyhledávání nenabízí. 59
  • 70. nenabízí téměř žádné knihy vztahující se ke kroužkům), 2,5 % respondentek odpovědělo určitě ne (knihovna žádné takové knihy nemá), 6,5 % respondentek vybralo odpověď, že žádný kroužek nenavštěvují, 17,5 % respondentek neví, zda knihovna takové tituly má a 15,5 % respondentek uvedlo jinou odpověď, nejčastěji, že knihovnu nenavštěvují. 5.2.4.10 Otázka č. 10: Jaké mají dotázané ženy nejvyšší dosažené vzdělání? Následující dvě otázky jsou sociodemografického charakteru. Ptají se na nejvyšší dosažené vzdělání a věk respondentek. Otázka na pohlaví nebyla pokládána, protože dotazníkové šetření bylo prováděno výhradně v ženských věznicích. 56 % dotázaných má nejvyšší dosažené vzdělání základní, 27 % dotázaných středoškolské bez maturity (vyučená), 15 % dotázaných středoškolské s maturitou a 2 % dotázaných má vysokoškolské vzdělání. 5.2.4.11 Otázka č. 11: Jaký je věk dotázaných žen? 0,5 % dotázaných bylo ve věku do 19 let, 28,5 % dotázaných byla ve věku mezi 20 – 29 let, 36,5 % dotázaných ve věku mezi 30 – 39 let, 23,5 % dotázaných ve věku 40 – 49 let, 5 % dotázaných ve věku 50 – 59 let, 5,5 % dotázaných ve věku 60 – 69 let a 0,5 % dotázaných bylo nad 70 let. 5.2.5 Závěr Vězeňská knihovna ve Věznici Opava je určena pro odsouzené ženy a plní především funkci rekreační a vzdělávací. Nemá příliš rozsáhlý fond, pro potřeby svých uživatelek však postačuje. Ve fondu je zastoupena jak beletrie tak naučná literatura. Knihovnu má ve své kompetenci speciální pedagog a provoz knihovny zajišťuje knihovnice z řad odsouzených. Prostory a vybavení jsou prozatím dostačující pro potřeby vězeňské knihovny, pokud by ovšem věznice byla ochotna do ní investovat další finanční částky, knihovně by to jen prospělo. Speciální pedagog má k dispozici počítačový program pro evidenci fondu knihovny. Přístup k tomuto programu má pouze on a například pro vyhledávání 60
  • 71. dokumentů odsouzenými je vcelku nepoužitelný. Ty jsou odkázány pouze na tištěný seznam knih nebo volný výběr v knihovně. Dle získaných informací knihovnu navštěvuje přibližně polovina uvězněných žen. Z tohoto počtu je asi třetina pravidelnými čtenářkami. V rámci věznice Opava proběhlo dotazníkové šetření, jehož výsledky jsou zpracovány výše. Celkový závěr celého šetření se dá shrnout do poznatků, že odsouzené ženy čtou, čtou pravidelněji než v době, kdy nebyly uvězněny. Respondentky jsou spíše spokojené s nabídkou fondu, ale v několika případech označily fond za zastaralý, přestože jsou do knihovny dokupovány nové publikace92. Z dotazníků lze vyčíst, že panuje dobrý vztah mezi uživatelkami knihovny a knihovnicí. Dotázané ženy nejčastěji využívají vězeňskou knihovnu a její služby k naplnění volného času a k dalšímu sebevzdělávání. Celkový dojem, jež vězeňská knihovna tvoří, je takový, že služby, které poskytuje uvězněným ženám víceméně postačují. Ovšem obnova fondu, rozšíření poskytovaných služeb a funkcí a lepší propagace knihovny bude v budoucnosti nutná. Knihovna nesmí zůstat na této úrovni. Je potřeba, aby byla zahrnuta do plánů rozvoje a zlepšování „služeb“ věznice. Pokud úroveň vězeňské knihovny nebude zvyšována, poskytování služeb a rozšíření jejich funkcí zlepšováno, pak vězeňská knihovna skončí zapomenuta mezi zajímavějšími a přínosnějšími programy a aktivitami, jež věznice pro odsouzené ženy uskutečňuje. 92 Často se jedná o publikace vztahující se ke kroužkům a programům, které pořádá věznice. Ty nejsou umístěny ve vězeňské knihovně, ale v knihovnách příručních jednotlivých speciálních pedagogů. 61
  • 72. 5.3 Věznice Světlá nad Sázavou Věznice Světlá nad Sázavou disponuje komplexem budov, ve kterém jsou umístěny odsouzené ženy. Součástí věznice je také Specializované oddělení pro výkon trestu matek nezletilými dětmi. K 28. únoru 200693 zde bylo umístěno celkem 425 odsouzených žen. 5.3.1 Charakteristika Věznice Světlá nad Sázavou Věznice Světlá nad Sázavou se nachází na Českomoravské vysočině. Areál budov věznice sloužil v minulosti jako škola v přírodě. Od roku 2000 je celý komplex ve vlastnictví Vězeňské služby České republiky. Ta jej již roku 2000 začala rekonstruovat s cílem vybudovat moderní vězeňské zařízení pro odsouzené ženy. První z nich zde byly ubytovány již od listopadu 2000. „Celková rekonstrukce byla ukončena v první polovině roku 2004“94 a Česká republika tak získala nejmodernější věznici pro odsouzené ženy ve střední Evropě. Ubytovací kapacita věznice je 520 míst. Věznice je řazena do kategorie věznic s ostrahou. „Jsou zde zřízena oddělení s ostrahou, s dozorem a oddělení zajišťující výkon trestu specifickým skupinám odsouzených, např. oddělení pro mladistvé ženy, oddělení pro matky nezletilých dětí odsouzené do kategorií s dohledem, dozorem, ostrahou, oddělení pro trvale pracovně nezařaditelné ženy umístěné do kategorií s dozorem a ostrahou a oddělení pro výkon trestu odsouzených žen s poruchou duševní a poruchou chování v kategoriích s dozorem a ostrahou“95. Odsouzené ženy jsou zaměstnávány a to jednak na pracovištích ve vnitřní režii věznice (např. kuchyně, sklad, údržbářské a uklízecí práce) a jednak u dvou soukromých subjektů. „Zaměstnanost odsouzených žen se odvíjí od množství zakázek těchto soukromých firem“96. 93 Viz Statistika únor 2006. Dostupné z: <http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=678>. 94 Viz České věznice 2006. Vězeňská služba České republiky, Praha : 2006. s. 64. 95 Tamtéž, s. 64. 96 Tamtéž, s. 64. 62
  • 73. Ostatní ženy mohou navštěvovat vzdělávací nebo terapeutické programy. Věznice provozuje od školního roku 2000/2001 školské vzdělávací středisko. To nabízí odsouzeným ženám vzdělávání jak ve všeobecně vzdělávacích tak praktických kurzech. Značný zájem je především o kurzy počítačové a jazykové. Díky spolupráci s jednou z místních středních škol je odsouzeným ženám nabídnuta možnost doplnit i maturitní vzdělání pro vyučené. Mezi aktivity pro odsouzené ženy patří například pěvecký kroužek, aerobik, ruční práce a zahradnictví. 5.3.2 Vězeňská knihovna Vězeňská knihovna věznice ve Světlé nad Sázavou je součástí školského vzdělávacího střediska. Financování, složení a profilování jejího fondu je tím značně ovlivněno. Pro tuto práci nebylo zjišťováno, zda má věznice ještě jednu vězeňskou knihovnu určenou pro specializované oddělení pro výkon trestu odnětí svobody matek s nezletilými dětmi. 5.3.2.1 Prostory a vybavení vězeňské knihovny Vězeňská knihovna se nachází v místnosti o rozměrech přibližně 6 x 7 metrů. Místnost je velmi dobře osvětlena. K vybavení knihovny patří police a skříně a pracovní stůl a židle pro knihovnici. Součástí knihovny je také studovna. Jedná se o vyhrazený koutek, kde je umístěn stůl a několik židlí. V dosahu je police s knihami a časopisy zařazenými do příruční knihovny. Knihovnice má k dispozici počítač, který ovšem není v prostorách knihovny. Je umístěn v počítačové učebně a knihovnice díky němu vytváří elektronickou evidenci fondu knihovny, seznam knih apod. 5.3.2.2 Akvizice knihovního fondu Vězeňská knihovna získává materiály do svého fondu především nákupem nebo darem. Nákup knih provádí speciální pedagog, který má ve své kompetenci vězeňskou knihovnu. Při nákupu se řídí především požadavky a potřebami školského vzdělávacího střediska. Zohledněny jsou také požadavky ze strany uživatelek. Pokud ty projeví o nějakou publikaci zájem ve větší míře, je při nejbližší příležitosti zakoupena. 63
  • 74. Knihy do vězeňské knihovny darují především zaměstnanci, stává se ale také, že s nabídkou daru přijde i fyzická osoba. Vězeňská knihovna se za dobu svojí činnosti již setkala s nabídkou knih vyřazených z fondu veřejné knihovny. Tuto nabídku využila. Část fondu tvoří knihy, jež v zařízení zůstali z předchozího provozu. 5.3.2.3 Evidence knihovního fondu Evidenci knihovního fondu vede knihovnice z řad odsouzených. K evidenci využívá vyčleněný počítač. V elektronické evidenci knihovního fondu vede přírůstková čísla jednotlivých titulů, jméno autora, název a žánr, do kterého publikace spadá. Osobou zodpovědnou za evidenci knih ve skladovém hospodářství věznice bývá speciální pedagog, který má knihovnu na starost, popřípadě některý z pracovníků logistiky. Dále se evidují čtenáři a výpůjčky. Tyto evidence také vede knihovnice. Vězeňská knihovna nevytváří statistiky vypovídající o jejím využití. 5.3.2.4 Knihovník Funkci knihovnice ve vězeňské knihovně ve Věznici Světlá nad Sázavou vykonává odsouzená žena. Hlavními kritérii při výběru vhodné osoby pracující na postu knihovnice jsou: projev jisté inteligence, ochota spolupracovat, zodpovědnost, vzdělání a všeobecný rozhled. Z těchto kritérií je patrné, že se věznice a její zaměstnanci snaží na pozici knihovníka dosadit člověka dosahujícího jistých kvalit. Knihovnice svou funkci vykonávala v době návštěvy věznice již 11 měsíců a tuto práci získala na základě rozhodnutí vedení věznice. Knihovnice měla zkušenosti s knihovnou před nástupem do výkonu trestu a to z pozice uživatele knihovny. Pro svou funkci byla zaškolena speciálním pedagogem. Knihovnice má 8 hodinovou pracovní dobu. Začíná v 6:30 a od 7:00 do 11:00 je knihovna, respektive studovna přístupná odsouzeným ženám zařazeným v programech školského vzdělávacího střediska. Poté následuje přestávka na oběd a odpolední provoz knihovny. Ten je odlišný v pátek, kdy mají od 15:00 do 17:00 přístup do knihovny všechny odsouzené. Náplní práce knihovnice je vedení studovny, knihovny, půjčování knih, evidence výpůjček, evidence čtenářských karet, zařazování knih zpět do fondu, balení a oprava knih. 64
  • 75. Knihovnice vidí výhody své pozice především v prostředí, ve kterém může pracovat. Jedná se o klidné a tiché místo, kterých ve věznicích není mnoho. Negativa spojená se svou funkcí nepozoruje. Jediné, co se v souvislosti s knihovnou děje, jsou situace, kdy při průchodu věznicí nebo kolem cel odsouzených na ní ženy „pokřikují“ o jaké knihy mají zájem a co chtějí rezervovat. Sama knihovnice tento jev neoznačila za negativní, spíše naopak a tímto příkladem se snažila o ilustraci postavení knihovnice. 5.3.2.5 Fond vězeňské knihovny Ve fondu této vězeňské knihovny jsou obsaženy pouze knihy. Knihovna neeviduje žádné audio nebo videokazety, CD nebo DVD. Knihovna má ve svém fondu přibližně 3000 knih, z nichž 2700 ks jsou klasické knihy a zbylé, (přibližně 330 ks) jsou „brožury“ apod. Do „brožur“ jsou řazeny publikace řady Harlequin a Večery pod Lampou. Tyto dokumenty nemají svá přírůstková čísla a jsou půjčovány na počet kusů. Celková hodnota fondu není vyčíslena a přesné rozložení fondu dle tématiky také není známo. Fond knihovny však obsahuje nejvíce knihy naučné, jež jsou relevantní k výuce probíhající ve školském vzdělávacím středisku. Dále je ve fondu hojně zastoupena beletrie a to v širokém žánrovém spektru (např. historické, detektivní, dobrodružné, válečné a humorné romány, poezie, životopisy, scifi a fantasy a další). Fond knihovny je evidován knihovnicí. Každá kniha dostane své přírůstkové číslo, vyjma „brožur“. Fond je řazen na policích a ve skříních dle žánru a následně podle přírůstkových čísel. Je také rozdělen na oddíl příruční knihovny (studovny) a oddíl vězeňské knihovny97. Knihovna má ve svém fondu periodika. Časopisy pocházejí pouze z darů, většinou od jiných vězenkyň a nejsou zapůjčovány absenčně. Jsou součástí fondu studovny a tak jsou k dispozici pouze prezenčně. Věznice nakupuje některá periodika pro zaměstnance. Dále nakupuje noviny (Lidové noviny), které jsou ve studovně k prezenčnímu nahlédnutí. 5.3.2.6 Výpůjčky Chod vězeňské knihovny a zejména pravidla pro absenční zapůjčení knih stanovuje „Knihovní řád“. 97 Více o tomto rozdělení Viz. 5.3.2.6 Výpůjčky. 65
  • 76. Odsouzené ženy mají k dispozici tištěný seznam knih ve vězeňské knihovně, podle něhož si vybírají tituly, o které mají zájem a chtějí si je zapůjčit. Fond knihovny je rozdělen do dvou oddílů. Publikace zařazené v oddílu Studovna jsou k dispozici pouze k prezenčnímu nahlédnutí v prostorách studovny, potažmo knihovny. Jedná se především o naučnou literaturu vztahující se k programům a studiu pořádaném školským vzdělávacím střediskem. Maximální počet osob ve studovně je 5. Publikace řazené v oddílu vězeňské knihovny jsou určeny k absenčnímu zapůjčení. Do tohoto fondu má přístup pouze knihovnice. Samotné výpůjčky pak probíhají následovně. Odsouzené ženy mají na ubytovnách k dispozici seznam knih, podle něhož se orientují. Seznam knih obsahuje jméno autora, název díla, žánr a evidenční číslo. Při samotné výpůjčce pak čtenářka nahlásí knihovnici evidenční číslo, ta na požádání sdělí další informace nebo vyhledá požadovaný titul. Čtenářkám není umožněn volný výběr knih. Knihy jsou baleny do modrých igelitových obalů. Obaly jsou částečně průhledné a tak není zcela znemožněno vizuální upoutání čtenáře. To je ovšem znemožněno nepovolením volného výběru. Obal je dost výrazný, což může pomoci při hledání „ztracených“ knih na celách odsouzených. Provozní doba knihovny je stanovena následovně. Od 7:00 do 11:00 každý den je v provozu studovna. Ta je přístupná i odpoledne, přesné hodiny nejsou známy. V tyto hodiny mají do knihovny přístup odsouzené zařazené do programů školského vzdělávacího střediska. V pátek od 15:00 do 17:00 mají do knihovny přístup všechny odsouzené. Knihovní řád stanovuje výpůjční dobu beletrie na 14 dnů a odborné literatury na 1 měsíc. Čtenářka může mít současně zapůjčeny 3 knihy, 3 Harlequiny a 10 sešitů (Večery pod Lampou). Čtenářky svou výpůjčku potvrzují podpisem na knižním lístku. V případě poškození knihy je knihovnice povinna zpracovat úplné podklady pro škodní řízení a čtenářka je povinna uhradit poškozenou nebo ztracenou knihu. Nutno podotknout, že se v této věznici za téměř 5 let provozu ještě nesetkali s cíleným ničením knih, jako tomu bylo v případech předchozích dvou věznic. Stejně jako ve Věznici Opava nemají odsouzené ženy umístěné v zostřené izolaci přístup do vězeňské knihovny. 66
  • 77. Personálu věznice je umožněno zapůjčit si knihy z vězeňské věznice a personál tuto možnost využívá. Nedochází ovšem k případům, kdy by si personál půjčoval publikace typu milostných románů. Ve většině případů se jedná o odborné publikace. Ve vězeňské knihovně je evidováno přibližně 260 – 280 čtenářek a přibližně 350 ks knih je stále rozpůjčováno. 5.3.2.7 Vyřazování Protože se jedná o mladou věznici, je fond vězeňské knihovny vcelku zachovalý. Kniha, jež musí být vyřazena se nachází již v opravdu dezolátním stavu, kdy nejde opravit. Pokud se takováto kniha objeví, její vyřazení musí projít přes komisi, stejně jako u předešlých věznic. Průměrně se jedná o 4 až 5 knih ročně. 5.3.2.8 Rozpočet Rozpočet knihovny není přesně ohraničen. Nové knihy se nakupují z rozpočtu věznice nebo z rozpočtu školského vzdělávacího střediska. To nakupuje dokumenty pro studovnu a má roční částku určenou na nákup knih a učebnic 20.000,- Kč. Z této částky se kupují především hodnotnější publikace a učebnice. Kromě toho je pro vězeňskou knihovnu vymezena také částka 8.000,- Kč na nákup a předplatné časopisů a denního tisku. Knihovna často dostává knihy jako dary od jiných organizací. 5.3.3 Rozhovor se speciálním pedagogem a knihovnicí Otázky v případě Věznice ve Světlé nad Sázavou zodpovídal především vedoucí daného sektoru JUDr. František Čada a speciální pedagog Bc. Petr Hodný. Ten je zodpovědný za vězeňskou knihovnu a doplňující otázky zodpověděl prostřednictvím emailu98. Otázky pro knihovníka zodpověděla sama knihovnice. Speciální pedagog, Bc. Petr Hodný, se o vězeňskou knihovnu stará přibližně 1,5 roku a tuto funkci získal coby náplň své práce při přijetí do zaměstnání. Knihovně věnuje průměrně 3 – 4 hodiny týdně a náplní jeho práce je nákup nových knih, určení pracovní 98 Schůzka byla domluvena s odpovědným speciálním pedagogem, bohužel v den návštěvy nastaly neodkladné záležitosti a „průvodcem“ po věznici se tak stal nejbližší nadřízený speciálního pedagoga, JUDr. Čada. 67
  • 78. náplně knihovnice, dohled na aktualizaci seznamů literatury, dohled při inventarizaci knih, doplňování vybavení knihovny, dohledávání „ztracených knih“ a dohled na klid a pořádek ve studovně a půjčovně. Mezi hlavní problémy, které souvisí s knihovnou, podle speciálního pedagoga patří návratnost zapůjčených knih, jejich údržba, půjčování knih, jež patří do studovny, vybavování knihovny dalším nábytkem, chování klientek ke knihám a jejich chování v půjčovních hodinách. Za pozitiva, jež knihovna přináší, vidí vzdělávání, rozvoj čtenářských návyků, smysluplné trávení času, pracovní zařazení jedné z odsouzených a v neposlední řadě využití knihovny pro potřeby školského vzdělávacího střediska. V rámci vězeňské knihovny ve Věznici Světlá nad Sázavou neexistuje knihovní rada a knihovna nespolupracuje s jinou knihovnou nebo organizací mimo věznici. Na otázku, zda se nějak změnila práce knihoven po roce 1990 nebyl schopen odpovědět, protože tato věznice v té době neexistovala. Vězeňská knihovna nemá předepsanou žádnou literaturu, jež by pro ní byla povinná. Propagace knihovny a jejího fondu je zajištěna ve vězeňském časopisu „El Passo“, který vydávají samy odsouzené ženy. Zde je rubrika věnovaná anotacím nových knih. Dále ve věznici probíhá tzv. literární kroužek. Ve své podstatě se jedná o skupinovou formu biblioterapie, kdy si účastnice kroužku pročtou vybranou knihu a přednesou o ní ve skupině referát. Tento kroužek je řazen do volnočasových aktivit. Jediné bezpečnostní opatření spojené s provozem vězeňské knihovny se týká počtu odsouzených v knihovně. Ten je stanoven na maximální počet 5 odsouzených najednou v knihovně a studovně. 5.3.4 Výsledky ankety V případě Věznice ve Světlé nad Sázavou musíme hovořit o anketě. Ta sice svým rozsahem neodpovídá standardní anketě o třech otázkách, nebylo jí však možné nabídnout všem klientkám věznice. Nedosáhneme tedy celkového obrazu využívání vězeňské knihovny a jejích služeb. Máme však k dispozici odpovědi 63 respondentek, které nám mohou ukázat alespoň přibližnou podobu využívání knihovny. Anketa ve věznici probíhala přibližně 14 dní v měsíci únoru a v této době zde bylo umístěno 425 68
  • 79. odsouzených žen99. Dotazované ženy tak tvoří téměř 15 % vězeňské populace v dané době. Anketu po věznici distribuoval speciální pedagog. Podoba ankety byla před distribucí vězenkyním schválena vedením věznice. Anketa v podobě, v jaké byla distribuována respondentkám, je uvedena v Příloze 3. 5.3.4.1 Otázka č. 1: Jakým způsobem se odsouzené ženy dověděly o existenci vězeňské knihovny? I v případě Věznice Světlá nad Sázavou jsou odsouzené ženy informovány o existenci vězeňské knihovny ihned při přijetí do výkonu trestu. V nástupním oddělení je o tom informují vychovatele. Dále jsou informovány prostřednictvím nástěnek nebo díky vychovatelům na jednotlivých oddělení. Všechny dotázané tak měly odpovědět, že se o její existenci dověděly při přijetí. Kupodivu nadpoloviční většina odpověděla jinak. 30 % dotázaných odpovědělo, že se o existenci vězeňské knihovny dověděly při přijetí, 62 % dotázaných se o ní dovědělo z neoficiálních zdrojů, 1,5 % dotázaných odpovědělo, že o její existenci neví a 6,5 % dotázaných uvedlo jinou odpověď. Jako jiná odpověď pak byla uvedena situace, kdy se odsouzená o vězeňské knihovně dověděla z nástěnky. 5.3.4.2 Otázka č. 2: Jaký druh literatury čtou odsouzené ženy nejčastěji? Respondentky odpověděly následovně: 20,5 % dotázaných čte nejčastěji časopisy, 17 % milostné romány, 13,5 % detektivky, 13 % dobrodružné romány, 11,5 % naučné publikace, 8 % klasickou literaturu, 7,5 % noviny, 6,5 % pohádky, 2 % dotázaných uvedly jinou odpověď a 0,5 % dotázaných čte science fiction nebo fantasy. 5.3.4.3 Otázka č. 3: Jak často čtou odsouzené ženy ve vězení? 36,5 % dotázaných čte denně, 28,5 % dotázaných čte několikrát týdně, 14,5 % dotázaných čte několikrát měsíčně a 20,5 % dotázaných čte pouze „nárazově“. Překvapivě žádná z respondentek neodpověděla, že nečte. 99 Viz Statistika únor 2006. Dostupné z: <http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=678>. 69
  • 80. 5.3.4.4 Otázka č. 4: Jak často uvězněné ženy navštěvovaly knihovnu před nástupem k výkonu trestu? Dotázané ženy odpověděly následovně: 11 % dotázaných navštěvovalo knihovnu každý týden, 5 % každý měsíc, 14 % jednou za dva měsíce, 2 % jednou za šest měsíců, 54 % knihovnu nenavštěvovalo a 14 % dotázaných uvedlo jinou odpověď. Jako jinou odpověď následně nejčastěji uváděly, že si kupovaly knihy samy, popřípadě mají doma vlastní, rozsáhlou a dobře vybavenou knihovnu. Jako zajímavost zde můžeme uvést odpověď jedné z respondentek, která doslovně napsala toto: „navštěvovala jsem knihkupectví ☺“. Symbol úsměvu zde byl opravdu použit. Vzhledem k tomu, že se jedná o ženu odsouzenou za trestnou činnost, se můžeme pouze dohadovat, co asi tento „smajlík“ znamená. Graf č. 3: Jak často uvězněné ženy navštěvovaly knihovnu před nástupem k výkonu trestu 14% 11% 5% každý týden každý měsíc 14% 1x za dva měsíce 1x za šest měsíců 2% nenavštěvovaly jiná odpověď 54% 5.3.4.5 Otázka č. 5: Jak často navštěvují odsouzené ženy vězeňskou knihovnu? 19 % dotázaných žen navštěvuje knihovnu každý týden, 22 % dotázaných každý měsíc, 16 % dotázaných jednou za dva měsíce, 3 % dotázaných jednou za šest měsíců a 30 % dotázaných knihovnu nenavštěvuje a 10 % dotázaných uvedlo jinou odpověď. Nárůst návštěvnosti vězeňské knihovny se dá vysvětlit dvěma způsoby. První z nich opět pracuje s potřebou smysluplného naplnění volného času a jistého úniku z prostředí, ve kterém se nyní odsouzené nacházejí. Druhým důvodem, proč knihovnu navštěvovat, pak může být potřeba materiálů ke studiu. První důvod (naplnění volného času) je shodný pro obě věznice (Opava a Světlá nad Sázavou). Druhý důvod (studijní) je specifický právě pro tuto věznici a jisté procento nárůstu uživatelek knihovny bude následkem provozování školského vzdělávacího střediska. 70
  • 81. Poměrně vysokou část respondentek tvoří odsouzené, které nenavštěvují knihovnu vůbec. S největší pravděpodobností se jedná o ženy, jež jsou zaměstnány mimo provoz věznice a pravidelné návštěvy knihovny jsou pro ně obtížné. Graf č. 4: Jak často navštěvují odsouzené ženy vězeňskou knihovnu 10% 19% každý týden každý měsíc 1x za 2 měsíce 30% 1x za 6 měsíců 22% nenavštěvuje jiná odpověď 3% 16% 5.3.4.6 Otázka č. 6: Jak jsou odsouzené ženy spokojeny s nabídkou vězeňské knihovny? Na otázku, jak jsou respondenty spokojené s nabídkou konkrétních knih ve vězeňské knihovně, odpovědělo 6 % respondentek určitě ano (vždy najdu knihu, kterou hledám), 33,5 % respondentek spíše ano (většinou najdu knihu, kterou hledám), 6 % respondentek spíše ne (málokdy najdu knihu, kterou hledám), 3 % respondentek určitě ne (v naprosté většině případů nenajdu knihu, kterou hledám), 15 % respondentek si do knihovny chodí vybírat „naslepo“, 3 % respondentek neví a 33,5 % respondentek uvedlo jinou odpověď. Značná část respondentek využila možnost jiné odpovědi a následně napsala, že do knihovny nechodí. V souvislosti s touto otázkou se zde objevila také odpověď, že dotazovaná je zatím spokojena, ale rozšíření nabídky a obnovu fondu by určitě uvítala. 5.3.4.7 Otázka č. 7: Jakým způsobem si odsouzené ženy vybírají tituly z vězeňské knihovny? Knihy z fondu vězeňské knihovny si odsouzené ženy vybírají následujícími způsoby: 16,5 % dotázaných si knihy vybírá pomocí papírového seznamu, 1,5 % dotázaných využívá při vyhledávání elektronický katalog, 46 % dotázaných si vybírá knihy ve volném výběru a 36 % dotázaných uvedlo jiný způsob výběru. 71
  • 82. Mezi nejčastěji uváděné jiné způsoby výběru patří rada knihovnice a nebo informace, že knihovnu nenavštěvují. 36 % dotázaných vybralo odpověď ve volném výběru. Z předchozího textu vyplývá, že tato varianta není možná, protože dle knihovního řádu by odsouzené neměly mít přístup k fondu, mimo publikace umístěné ve studovně. S největší pravděpodobností se skutečnost lehce liší od stanov uvedených v knihovním řádu a odsouzené si některé publikace mohou ve volném výběru vybrat. Jedná se však o publikace typu „brožury“ a například milostné romány. Při návštěvě vězeňské knihovny bylo zjištěno, že například náboženská literatura je uzamčena ve skříni a přístup k ní má opravdu pouze knihovnice. Ta na vyžádání vybraný titul zapůjčí. I v případě této vězeňské knihovny nás může překvapit 1,5 % dotázaných, jež zvolilo možnost vyhledávání v elektronickém katalogu. Kromě možností, jež už byly uvedeny v kapitole 5.2.4.7 Otázka č. 7, je v případě této respondentky možné, že má přístup k elektronickému seznamu knih. To je ovšem obyčejný seznam knih, nejspíše vytvořený v MS Word nebo podobném formátu a vyhledávat se v něm dá pouze mechanicky, postupně, stejně jako v jeho tištěné podobě. Elektronický katalog ve smyslu vyhledávacího knihovnického katalogu věznice nemá k dispozici. 5.3.4.8 Otázka č. 8: Důvod, proč odsouzené ženy využívají služeb vězeňské knihovny. 40 % dotázaných uvedlo, že vězeňskou knihovnu navštěvují z důvodu naplnění volného času, 18,5 % dotázaných využívá knihovnu k dalšímu sebevzdělávání, 13,5 % dotázaných chodí do knihovny proto, aby sehnali materiály potřebné ke vzdělávacím programům nebo volnočasovým aktivitám a 28 % dotázaných uvedlo jinou odpověď. Oněch 28 % dotázaných, které uvedly jinou odpověď, jsou ty dotázané, jež knihovnu nenavštěvují. V případě této věznice se nám zvedl počet uživatelek, které využívají vězeňskou knihovnu k dalšímu sebevzdělávání nebo k sehnání materiálů spojených s aktivitami a programy pořádanými věznicí. Tento nárůst má jistě souvislost se školským vzdělávacím střediskem a jeho propojení s knihovnou, potažmo studovnou. 72
  • 83. 5.3.4.9 Otázka č. 9: Nabízí knihovna tituly, jež se vztahují ke vzdělávacím programům a volnočasovým aktivitám? Na tuto otázku odpovědělo 13 % respondentek určitě ano (knihovna nabízí vše, co potřebují), 28,5 % respondentek spíše ano (nabízí jen některé knihy), 6,5 % respondentek spíše ne (knihovna nenabízí téměř žádné knihy vztahující se ke kroužkům), 3 % respondentek odpovědělo určitě ne (knihovna žádné takové knihy nemá), 3 % respondentek žádný kroužek nenavštěvují, 16 % respondentek neví, zda knihovna takové tituly má a 30 % respondentek uvedlo jinou odpověď, nejčastěji, že knihovnu nenavštěvují. 5.3.4.10 Otázka č. 10: Jaké mají dotázané ženy nejvyšší dosažené vzdělání? 51 % dotázaných má nejvyšší dosažené vzdělání základní, 28,5 % dotázaných středoškolské bez maturity (vyučená), 16 % dotázaných středoškolské s maturitou a 4,5 % dotázaných má vysokoškolské vzdělání. Zajímavé je, že odchylky od klientek Věznic Opava jsou jen minimální. 5.3.4.11 Otázka č. 11: Jaký je věk dotázaných žen? 1,5 % dotázaných bylo ve věku do 19 let, 41,5 % dotázaných byla ve věku mezi 20 – 29 let, 13 % dotázaných ve věku mezi 30 – 39 let, 22 % dotázaných ve věku 40 – 49 let, 16 % dotázaných ve věku 50 – 59 let a 2 % dotázaných ve věku 60 – 69 let. 5.3.5 Závěr Vězeňská knihovna ve Věznici Světlá nad Sázavou je určena pro odsouzené ženy, spolupracuje se školským vzdělávacím střediskem a proto plní především funkci vzdělávací. Rekreační funkci také naplňuje, ta je ovšem lehce odsunuta do pozadí. Celková profilace knihovny a studovny je zaměřena právě na potřeby žen zařazených do programů školského vzdělávacího střediska. Ve fondu je zastoupena jak beletrie tak naučná literatura. Naučná literatura je častěji nakupována a doplňována. Knihovnu má ve své kompetenci speciální pedagog a provoz knihovny zajišťuje knihovnice z řad odsouzených. 73
  • 84. Prostory a vybavení jsou velmi vhodné pro potřeby vězeňské knihovny a studovny. V budoucnosti bude nejspíše potřeba tyto prostory rozšířit a zvýšit možný počet uživatelek v prostorách knihovny. Speciální pedagog a knihovnice má k dispozici počítač a jeho program pro evidenci fondu knihovny. Přístup k vytvořeným evidencím v elektronické podobě mají pouze speciální pedagog (potažmo zaměstnanci věznice) a knihovnice. Odsouzené ženy jsou odkázány pouze na tištěný seznam knih nebo volný výběr ve studovně. V rámci Věznice Světlá nad Sázavou proběhla anketa, jejíž výsledky jsou zpracovány výše. I v případě této věznice a jejích dotázaných klientek jsou celkové závěry takové, že odsouzené ženy čtou více než v době, když byly na svobodě. V případě Věznice Světlá nad Sázavou však třetina respondentek uvedla, že knihovnu nenavštěvovala v minulosti a nenavštěvují ji ani nyní. Bohužel se nepodařilo zjisti, jestli se jedná o ženy zařazené do zaměstnání mimo věznici. Pak může být tento jev způsoben ztíženou dostupností knihovny a jejích služeb pro tuto skupinu odsouzených. Respondentky jsou spíše spokojené s nabídkou fondu. I v případě této knihovny lze říci, že mezi uživatelkami knihovny a knihovnicí panují dobré vztahy. V případě této vězeňské knihovny ji dotázané ženy využívají častěji z důvodů sebevzdělávání. To je způsobeno propojením knihovny se školským vzdělávacím střediskem. Celkový dojem, jímž knihovna a zároveň studovna působí, je takový, že knihovna plně uspokojuje své uživatelky jak zázemím, které jim poskytuje, tak svými službami. Jak vybavení tak fond knihovny je nadále doplňován a snad budou i nadále rozvíjeny služby, jež knihovna poskytuje. Ani v tomto případě nesmí knihovna zůstat na této úrovni, ale musí se snažit o své další rozvíjení, uplatnění a propojení s dalšími programy věznice. 74
  • 85. 5.4 Porovnání zkoumaných vězeňských knihoven Celkový dojem vězeňské knihovny ve Světlé nad Sázavou zlepšuje novost jak celé stavby věznice tak i knihovny a jejího vybavení. V tomto případě jsou znevýhodněny Věznice Opava a vazební věznice Ostrava, které musí pracovat mnohem déle s prostory, jež mají k dispozici. Věznice ve Světlé nad Sázavou je nová a její rekonstrukce a přestavba z předchozího objektu proběhla celkem nedávno. Díky tomu je vězeňská knihovna umístěna v adekvátním prostředí, kam plně zapadá. Působí proto svěžejším dojmem, než jak tomu je v případech zbylých vězeňských knihoven navštívených věznic. To jsou ovšem dispozice, s nimiž opavská a ostravská věznice nic neudělá. Jedinou možností by bylo přestěhování se do nových budov určených primárně pro potřeby věznice. Vězeňské knihovny opavské věznice a ostravské vazební věznice naplňují své možnosti v oblasti prostoru a vybavenosti. Ani o jedné knihovně nelze říct, že by nesplňovala své poslání. Ve všech třech případech, se jedná o knihovny, jež naplňují nějakým způsobem svou funkci. Pojetí provozování knihovny je v jednotlivých zařízeních odlišné. Nedá se ovšem říci, že by některá ze zkoumaných knihoven byla lepší nebo horší. Odpovědní pracovníci jistě dělají vše proto, aby „jejich“ knihovna fungovala nejlépe, jak může. Bohužel nikdo z nich není školeným knihovníkem a jedinou metodickou pomoc jim poskytuje Generální ředitelství Vězeňské služby. Chod zkoumaných vězeňských knihoven a služeb, jež poskytují, je hodnocen vesměs pozitivně. V případech obou věznic lze vytknout pouze zhoršenou dostupnost knihovny a možnosti výpůjček pro odsouzené ženy zařazené do pracovního poměru mimo věznici. Vazební věznice, věznice a knihovnická obec by se v budoucnu měly snažit o navázání kontaktů a spolupráce. Knihovnická obec by měla nabídnout vězeňským knihovnám alespoň metodické vedení. Ledvinová100 ve své práci uvádí možnosti a kroky, jež mají vést ke zlepšení situace vězeňských knihoven právě díky pomoci knihovnických profesionálů. 100 Viz Ledvinová, Jitka. Vězeňské knihovny: současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha, 2003. s. 239-246. 75
  • 86. 6 Závěr Práce je zaměřena na vězeňské knihovny ve vazební věznici a v ženských věznicích. V práci jsou zmíněny pouze ty instituce, jež byly ochotny spolupracovat a umožnily uskutečnit průzkum ve svých objektech. Práce je rozdělena do dvou částí. První z nich je část teoretická a zabývá se vymezením pojmu vězeňská knihovna a uvedením do problematiky skloubení vězeňství a knihovnictví. Dále práce ve své teoretické části shrnuje legislativu České republiky, jež ovlivňuje nebo určuje existenci vězeňských knihoven. Spolu s legislativou jsou zde uvedeny i další právní dokumenty, které stanovují existenci vězeňské knihovny a dokumenty, jež se snaží o metodické vedení vězeňských knihoven a pocházejí z rukou knihovnických profesionálů. Závěr teoretické části se pak věnuje ženskému vězeňství, jeho stavu a specifikům. Cílem teoretické části práce je základní uvedení do problematiky vězeňských knihoven, souhrn relevantní legislativy a literatury, zabývající se existencí vězeňské knihovny a představení problematiky ženského vězeňství. Praktická část práce je postavena na výsledcích terénního průzkumu a věnuje se seznámení s jednotlivými vězeňskými zařízeními a popisu stavu vězeňské knihovny. V případě věznic jsou kapitoly rozšířeny o výsledky dotazníkového šetření (Věznice Opava) a ankety (Věznice Světlá nad Sázavou). V závěru praktické části je uvedeno porovnání stavu zkoumaných vězeňských knihoven. Cílem praktické části je popis stavu jednotlivých vězeňských knihoven ve zkoumaných zařízeních a služeb, jež poskytuje svým klientkám. Dále se práce snaží zjistit díky výsledkům dotazníkového šetření a ankety, mimo jiné jak často je vězeňská knihovna navštěvována a využívána, zda vyhovuje složením svého fondu uživatelkám knihovny a zda si uživatelky více osvojily čtenářské návyky během výkonu trestu odnětí svobody. Práce je určena především pro studenty, jež se o problematiku vězeňských knihoven zajímají. Přináší jednak souhrn legislativy, dostupných mezinárodních norem a standardů a jednak pohled do běžné praxe provozování vězeňských knihoven ve zkoumaných vězeňských zařízeních. Dále může práci využít veřejnost, zvláště její praktickou část, a to k vytvoření obrazu přibližné situace ve vězeňských knihovnách v ženských věznicích. V neposlední řadě by mohla práci využít česká knihovnická obec při snaze vytvořit standardy pro české vězeňské knihovny jako zdroj informací o relevantních mezinárodních dokumentech, jež se zabývají chodem vězeňských knihoven. 76
  • 87. 7 Seznam použité literatury 1. BAJCURA, Lubomír. Práva vězně. Od vazby po propuštění z trestu odnětí svobody. 1. vyd. Praha: GRADA, 1999. 160 s. ISBN 80-7169-555-6. 2. BARONE, Richard M. De-programming prison libraries. Special Libraries. September 1977, vol. 68, no. 9, p. 293-298. 3. CEJPEK, Jiří. Knihovnická a informační studia: úvod do oboru „knihovnictví a informační věda“ a jeho perspektivy. Opava: Filozofická fakulta Slezské univerzity, 1992. 73 s. 4. COYLE, Andrew. Vězněné ženy ve světě: soubor materiálů a dokumentů. Příloha časopisu České vězeňství č. 2/2005. Praha: Vězeňská služby České republiky, Naformátováno: Standardní 2005. 88 s. Dostupný z: <http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=622>. písmo odstavce, Barva písma: Černá 5. ČMEJRKOVÁ, Světla, DANEŠ, František, SVĚTLÁ, Jindra. Jak napsat odborný text. 1.vyd. Voznice: Leda, 2002. -- 255 s. ISBN 80-85927-69-1. 6. DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 374 s. ISBN 80-246-0139-7. 7. ECO, Umberto. Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997. 271 s. ISBN 80-7198-173-7. 8. GALLER, Anne M. Strategies to educate librarians to introduce new technologies to users, especially disadvantaged ones. In 61st IFLA General Conference, August 20-25, 1995 [online]. Istambul (Turkey), 1995 [cit. 2001-03-20]. Dostupný z WWW : <http://www.i<http://www.ifla.org/IV/ifla61/61-gala.htm>. 9. GIDDENS, Anthony. Sociologie. 1. vyd. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-124- 4. Metody sociologického výzkumu, s. 504-530. 10. KAISER, Frances E. An introduction to the international guidelines for library services to prisoners. IFLA Journal. 1993, vol. 19, no. 1, p. 67-73. 11. KOLBÁBEK, František. K problematice odsouzených matek [online]. Poslední revize 14.04.2004 [cit. 2006-03-05]. Dostupné z: Naformátováno: Standardní http://svetla.vscr.cz/clanky/?cl_id=33. písmo odstavce 12. KONÁŠ, Josef. Poprvé za mřížemi. Mladý svět. 2005, roč. 47, č. 13, s. 26-28. 77
  • 88. 13. LEDVINOVÁ, Jitka. Vězeňské knihovny: současná situace ve vybraných západních státech a v České republice. Praha: Univerzita Karlova,. Filozofická fakulta. Ústav informačních studíí a knihovnictví, 2003. 267 s., 40 s. příloh. Vedoucí rigorózní práce PhDr. Milena Černá. 14. LEDVINOVÁ, Jitka. Vězeňské knihovny v západním světě a v České republice. 1. část. Čtenář. 2005, roč. 57, č. 1, s. 22-24. 15. LEDVINOVÁ, Jitka. Vězeňské knihovny v západním světě a v České republice. 2. část. Čtenář. 2005, roč. 57, č. 2, s. 64-65. 16. LEDVINOVÁ, Jitka. Vězeňské knihovny v západním světě a v České republice. 3. část. Čtenář. 2005, roč. 57, č. 3, s. 95-97. 17. LEDVINOVÁ, Jitka. Vězeňské knihovny v západním světě a v České republice. 4. část. Čtenář. 2005, roč. 57, č. 4, s. 128-131. 18. LEDVINOVÁ, Jitka. Vězeňské knihovny v západním světě a v České republice. 5. část. Čtenář. 2005, roč. 57, č. 5, s. 165-168. 19. LEDVINOVÁ, Jitka. Vězeňské knihovny v západním světě a v České republice. 6. část. Čtenář. 2005, roč. 57, č. 6, s. 206-208. 20. LEDVINOVÁ, Jitka. Vězeňské knihovny v západním světě a v České republice. 7. část. Čtenář. 2005, roč. 57, č. 7-8, s. 247-251. 21. LEHMANN, Vibeke. Planning and Implementing Prison libraries: strategies and resources. IFLA Journal. 2003, vol. 29, no. 4, p. 301-307. 22. LEHMANN, Vibeke, LOCKE, Joanne. Guidlines for library services to prisoners. 3rd rev. edition. The Hague : IFLA Headquarters, 2005. 24 s. Dostupný z: Naformátováno: Standardní <http://www.ifla.org/VII/s9/nd1/iflapr-92.pdf>. ISBN 9077897070. písmo odstavce, Barva písma: Černá 23. LITHGOW, Susan D. New roles, new skills : library and information service to disadvantaged users. In 62nd IFLA General Conference, August 25-31, 1996 [online]. Beijing (China), 1996 [cit. 2001-03-20]. Dostupný z: Naformátováno: Standardní <http://www.ifla.org/IV/ifla62/62- lits.htm>. písmo odstavce 24. Making standards work an international handbook on good prison practice [online]. Hague: Penal Reform International, 1990 [cit. 2001-04-03]. Dostupný z: Naformátováno: Standardní <http://erc.hrea.org/Library/prison_officials/standards.html>. písmo odstavce 78
  • 89. 25. Manifest UNESCO o veřejných knihovnách 1994. Čtenář. 1995, roč. 47, č. 4, s. 126-127. ISSN 0011-2321. 26. Nařízení č. 12/2002 generální ředitelky VS ČR o provozování knihoven k uspokojování kulturních potřeb obviněných ve vazbě a odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody ve vazebních věznicích a věznicích. 27. PRYTHERCH, Raymond John. Harrod’s librarians glossary and reference book. 9th. ed. Hants: Gower, 2000. 787s. ISBN 0-566-08018-4. 28. RAVEN, Debby. A liberating experience from behind closed, forbidding doors. Library Association Record. December 1993, vol. 95, no. 12, s. 680-681. 29. SCHNEIDER, Milan, KOUDELKA, Ferdinand. Úvod do základů sociologického výzkumu: určeno pro stud. oboru sociologie na filoz. fak. Univ. Palackého. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1993. 118 s., tabulky, schémata. 30. Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni a příslušná doporučení [Překlad z: Standard minimum rules for the treatment of prisoners and related recommendations]. [online]. New York: United Nations, 1958 [cit. 2001-03-20]. Naformátováno: Standardní 29 s. Dostupný z: <http://ad.katedrala.cz/news_files/SMPRE.DOC>. písmo odstavce 31. Ústava České republiky: zákon o státních symbolech České republiky: listina základních práv a svobod. Český Těšín: Poradce, 2002. 64 s. ISBN 80-86344-96- 7. 32. VACA, Jan. Nejvíce zločinů spáchají recidivisté. MF Dnes. 20.4.2006, roč. 17, č. 93, s. 3. 33. VÁŠOVÁ, Lidmila. Úvod do bibliopedagogiky. 1. vyd. Praha: Institut sociálních vztahů, 1995. 189 s. ISBN 80-85866-07-2. 34. Vazební věznice Ostrava. Základní údaje. [online]. Poslední revize 12.03.2004 Naformátováno: Standardní [cit. 2005-10-16]. Dostupné z: http://ostrava.vscr.cz/clanky/?cl_id=25. písmo odstavce 35. Vězeňská služba České republiky. Časopis České vězeňství. [online]. Poslední revize 29.04.2005 [cit. 2006-06-19]. Dostupné z: Naformátováno: Standardní http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=36. písmo odstavce 36. Vězeňská služba České republiky. České věznice 2006. [online]. [cit. 2006-06- Naformátováno: Standardní 12]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/. písmo odstavce 79
  • 90. 37. Vězeňská služba České republiky. Evropská vězeňská pravidla. [online]. Poslední revize 01.03.2006 [cit. 2006-03-13]. Dostupné z: http://ad.vscr.cz/news_files/Evropska_vezenska_pravidla_2006.pdf. Naformátováno: Standardní písmo odstavce 38. Vězeňská služba České republiky. Koncepce rozvoje českého vězeňství do roku 2015. [online]. Poslední revize 19.10.2005 [cit. 2005-11-11]. Dostupné z: Naformátováno: Standardní http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=650. písmo odstavce 39. Vězeňská služba České republiky. Měsíční statistika 2006. [online]. Poslední revize 10.03.2006 [cit. 2006-03-13]. Dostupné z: Naformátováno: Standardní http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=678. písmo odstavce 40. Vězeňská služba České republiky. Vězeňská služby České republiky. [online]. Naformátováno: Standardní Poslední revize 19.06.2006 [cit. 2006-06-19]. Dostupné z: http://www.vscr.cz. písmo odstavce 41. Vězeňská služba České republiky. Výroční zpráva o činnosti vězeňské služby ČR v roce 2005. [online]. Poslední revize 27.03.2006 [cit. 2006-04-7]. Dostupné z: Naformátováno: Standardní http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=682. písmo odstavce 42. Věznice Opava. Základní údaje. [online]. Poslední revize 12.11.2002 [cit. 2005- Naformátováno: Standardní 10-16]. Dostupné z: http://opava.vscr.cz/clanky/?cl_id=1. písmo odstavce 43. Věznice Světlá nad Sázavou. Výroční zpráva o činnosti za rok 2005. [online]. Poslední revize 06.06.2006 [cit. 2006-06-12]. Dostupné z: Naformátováno: Standardní http://svetla.vscr.cz/kategorie/?k=Literatura&o=0&p=150. písmo odstavce 44. Věznice Světlá nad Sázavou. Základní údaje. [online]. Poslední revize 24.09.2004 Naformátováno: Standardní [cit. 2005-10-16]. Dostupné z: http://svetla.vscr.cz/clanky/?cl_id=34. písmo odstavce 45. Vyhláška MS č. 109/1994 Sb. ze dne 21. dubna 1994, kterou se vydává řád výkonu vazby. In Sbírka zákonů. 1994, částka 36, s. 1122-1136. 46. Vyhláška MS č. 110/1994 Sb. ze dne 21. dubna 1994, kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. 1994. In Sbírka zákonů. 1994, částka 36, s. 1137- 1151. 47. Vyhláška MS č. 345/1999 Sb. ze dne 21. prosince 1999, kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. In Sbírka zákonů. 1999, částka 110, s. 7568-7586. 48. Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů. In Sbírka zákonů. 1999, částka 58, s. 3170-3187. 80
  • 91. 49. Zákon č. 293/1993 Sb. ze dne 10. listopadu 1993 o výkonu vazby. In Sbírka zákonů. 1999, částka 74, s. 1579-1584. 50. Zákon ČNR č. 555/1992 Sb. ze dne 17. listopadu 1992 o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky. In Sbírka zákonů. 1992, částka 112, s. 3297-3302. 51. Zákon č. 257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In Sbírka zákonů). 2001, částka 98, s. 5683-5688. 81
  • 92. 8 Seznam grafů Graf č. 1: Jak často uvězněné ženy navštěvovaly knihovnu před nástupem k výkonu trestu (str. 55) Graf č. 2: Jak často navštěvují odsouzené ženy vězeňskou knihovnu (str. 56) Graf č. 3: Jak často uvězněné ženy navštěvovaly knihovnu před nástupem k výkonu trestu (str. 69) Graf č. 4: Jak často navštěvují odsouzené ženy vězeňskou knihovnu (str. 70) 82
  • 93. 9 Seznam příloh Příloha 1 - Nařízení č. 12/2002 generální ředitelky VS ČR o provozování knihoven k uspokojování kulturních potřeb obviněných ve vazbě a odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody ve vazebních věznicích a věznicích Příloha 2 - Podklad pro řízený rozhovor Příloha 3 - Dotazník (anketa) 83
  • 94. Příloha 1 Nařízení č. 12/2002 generální ředitelky VS ČR o provozování knihoven k uspokojování kulturních potřeb obviněných ve vazbě a odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody ve vazebních věznicích a věznicích NAŘÍZENÍ č. 12/2002 generální ředitelky VS ČR o provozování knihoven k uspokojování kulturních potřeb obviněných ve vazbě a odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody ve vazebních věznicích a věznicích Podle čl. 9 písm. E) NMS č.1/2002, kterým se vydává organizační řád Vězeňské služby České republiky a v souladu s § 2 odst. 1 písm. F) zákona ČNR č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění zákona č. 460/2000 Sb., § 17 odst. 1 zákona č. 293/1993 o výkonu vazby, § 52 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby, § 21 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů a § 29 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, stanovím Čl. 1 Předmět a rozsah úpravy Toto nařízení stanoví organizaci a řízení knihoven pro obviněné ve vazbě (dále jen „obviněný“) a odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „odsouzený“) ve vazebních věznicích a věznicích Vězeňské služby České republiky (dále jen „věznice“), jakož i evidenci a manipulaci s knihovním fondem, jeho doplňování a obměnu. Čl. 2 Knihovní fond a knihovní katalog Pro účely tohoto nařízení se rozumí (5) knihovním fondem organizovaný, doplňovaný, ochraňovaný a uchovávaný soubor knih, časopisů, tiskovin, periodik, nosičů zvuku a obrazu včetně nosičů informací, nakupovaný pro odsouzené a obviněné z prostředků státního rozpočtu z příslušné položky rozpočtové skladby nebo pořizovaný z účelově přidělených finančních prostředků nebo získaný darem, b) knihovním (čtenářským) katalogem seznam knihovního fondu uspořádaný podle určitého plánu a pravidla jako např. katalog jmenný (názvový), v němž jsou záznamy řazeny abecedně podle názvů děl, popřípadě podle názvů autorů a kolektivů, nebo jako katalog systematický, který představuje seznam knihovního fondu, v němž jsou záznamy 84
  • 95. roztříděny do příslušných vědních oborů podle obsahu popisovaných děl. Čl. 3 Organizace knihovny (5) V každé věznici se zřizuje knihovna pro obviněné a odsouzené, která se umisťuje v samostatných místnostech, přiměřených rozsahu knihovního fondu a odpovídajícím požadavkům na jeho ukládání, technické zpracování a půjčování. (2) Knihovna je zpravidla vybavena právnickou, vzdělávací, náboženskou, odbornou a beletristickou literaturou, včetně zahraniční a ostatními médii tak, aby mohla obviněným a odsouzeným poskytovat co největší možnost všestranné kultivace jejich osobnosti a uspokojovat jejich čtenářské zájmy. V knihovně jsou též zařazeny základní právní předpisy z jednotlivých právních odvětví, zejména platného trestního řádu, trestního zákona a právní předpisy upravující výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody a právní předpisy související. Podle možností věznice mohou být základní právní předpisy dostupné i v cizojazyčných překladech. (5) Knihovnu podle konkrétních podmínek věznice tvoří sklad knihovního fondu (depozitář), pracovní místnost knihovníka a čítárnu, která se využívá při individuálním půjčování knih a pro práci čtenářských kroužků. Čl. 4 Organizace a evidence knihovního fondu (5) Odborná garance při výběru skladby knihovního fondu je úkolem speciálního pedagoga. Vedoucí oddělení výkonu vazby a trestu (oddělení výkonu vazby, oddělení výkonu trestu), případně vedoucí oddělení výkonu trestu a vazby věznice zahrne tento úkol, který je speciální pedagog povinen plnit, do jeho popisu práce. (2) Ředitel věznice pověří zaměstnance oddělení logistiky věznice materiálovou kompetencí pro materiály knihovny (materiálová třída 90)1), který vede základní evidenci knihovního fondu v elektronické verzi v programu skladového hospodářství pro organizační články Vězeňské služby České republiky, pod názvem SKLAD 3.x. (5) § 7 odst. 1 nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 28/1998 o hospodaření s majetkem státu na úseku správy majetku a jeho evidence. (3) Obviněný, případně odsouzený, který byl ředitelem věznice podle čl. 5 schválen do funkce knihovníka, vede pomocnou evidenci, která obsahuje zejména (5) vedení svazkového přírůstkového seznamu nebo evidenci jednotlivých materiálů knihovního fondu v elektronické podobě na počítači, b) vedení pomocné písemné nebo elektronické evidence periodik a děl vydávaných v sešitech, c) evidenci výpůjček jednotlivých materiálů knihovního fondu pomocnou písemnou nebo elektronickou formou (evidence uživatelů a výpůjček), 85
  • 96. d) zřizování a doplňování knihovních (čtenářských) katalogů v písemné nebo elektronické podobě, e) technické zpracování jednotlivých materiálů knihovního fondu, a to majetkové označení, signaturu (značka knihy) apod. (5) Inventarizaci, vyřazování, ztráty, odpisy a náhradu škody upravuje zvláštní předpis2). Jednotlivé materiály knihovního fondu uvedené v čl. 2 se podle jejich charakteru evidují a spravují jako drobný hmotný investiční majetek, drobný hmotný majetek nebo jako spotřební materiál. 2) Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 28/1998, ve znění nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 25/1999 a nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 25/2001. Čl. 5 Knihovník (1) Obviněné, případně odsouzené, kteří požádali o zařazení na práci pro výkon funkce knihovníka navrhuje speciální pedagog nebo vychovatel věznice. O tom, kdo bude funkci knihovníka vykonávat rozhodne ředitel věznice po dohodě s vedoucím oddělení výkonu vazby a trestu (oddělení výkonu vazby, oddělení výkonu trestu), případně s vedoucím oddělení výkonu trestu a vazby věznice. Na funkci knihovníka může být zařazen pouze obviněný nebo odsouzený, který dosáhl plnoletosti. (2) Ředitel věznice stanoví počet hodin za měsíc, určených pro výkon funkce knihovníka. (5) Vykonává-li funkci knihovníka obviněný, náleží mu z výkonu funkce plat podle tarifního zařazení zaměstnanců Vězeňské služby v poměru ke stanovenému množství hodin pro výkon funkce. (4) Ředitel věznice rozhodne, zda odsouzený funkci knihovníka vykonává v rámci pracovní terapie nebo jako pracovně zařazený ve vnitřní režii věznice. Pokud odsouzený vykonává funkci knihovníka jako pracovně zařazený ve vnitřní režii věznice, náleží mu pracovní odměna podle zvláštního právního předpisu3) v poměru ke stanovenému množství hodin pro výkon funkce. (5) Nařízení vlády č. 365/1999 Sb.,o výši a podmínkách odměňování odsouzených osob zařazených do zaměstnání ve výkonu trestu odnětí svobody, ve znění nařízení vlády č. 414/2000 Sb. (5) S knihovníkem se uzavírá dohoda o hmotné odpovědnosti za knihovní fond knihovny. Čl. 6 Knihovní (výpůjční) řád Zpřístupnění knihovního fondu obviněným a odsouzeným se stanoví knihovním (výpůjčním) řádem, který zpracovává 86
  • 97. speciální pedagog a řediteli věznice předkládá ke schválení vedoucí oddělení výkonu vazby a trestu (oddělení výkonu vazby, oddělení výkonu trestu), případně vedoucí oddělení výkonu trestu a vazby věznice. Seznamování s knihovním fondem se provádí individuálně prostřednictvím knihovních (čtenářských) katalogů nebo zprostředkovaně s použitím seznamů knihovního fondu. Závěrečná ustanovení Čl. 7 Zrušuje se rozkaz náčelníka správy Sboru nápravné výchovy ČSR č.27/1985 o vedení knihoven pro odsouzené a obviněné v nápravně výchovných ústavech a věznicích. Čl. 8 Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2002. V Praze dne 10.3.2002 Č.j.: 156/2002 – GŘ/415 Generální ředitelka VS ČR (Mgr. Kamila MECLOVÁ) Heslo: „Knihovny“ (interní materiál GŘ VSČR schválený 10.3. 2002, jenž nabyl účinnosti dne 1.4. 2002) 87
  • 98. Příloha 2 Podklad pro řízený rozhovor OTÁZKY PRO ZODPOVĚDNÉHO PRACOVNÍKA A1 Jaké má pracovní zařazení A2 Jak dlouho má na starosti knihovnu A3 Jak se k této kompetenci dostal A4 Kolik času týdně tráví prací, jež se týká knihovny A5 Jaká práce související s knihovnou je v jeho kompetenci A6 Jaké vidí hlavní problémy týkající se knihovny A7 Jaká vidí pozitiva ohledně knihovny A8 Jaký rozpočet má knihovna a jaká je jeho struktura A9 Jaká jsou kritéria výběru knihovníka A10 Existuje knihovní rada (co dělá a kdo v ní je) A11 Je spolupráce s knihovnou či jinou org. vně (v čem spočívá) A12 Změnila se nějak práce knihoven po roce 1990 88
  • 99. OTÁZKY PRO KNIHOVNÍKA B1 Jak dlouho tuto práci dělá B2 Jak se k ní dostal B3 Proč si ji vybral B4 Měl již předtím nějaké zkušenosti s knihovnou B5 Jak pro knihovnickou práci získal potřebné informace B6 Kolik času týdně / denně tráví knihovnickou prací B7 Co je náplní jeho práce B8 Jaké má výhody pozice knihovníka B9 Jaké má nevýhody pozice knihovníka 89
  • 100. OTÁZKY O KNIHOVNĚ FOND C1 Velikost fondu C2 Druhy materiálů obsažené ve fondu C3 Složení fondu – poměr jednotlivých témat dokumentů C4 Akvizice – jakými způsoby se získávají materiály pro knihovnu C5 Akvizice – kdo ji dělá a jakým způsobem C6 Akvizice – jakým způsobem se vybírají materiály pro nákup C7 Zpracování materiálů C8 Evidence knihovnických fondů C9 Stavění / Uspořádání fondu C10 Existuje nějaká literatura, jež je pro VK povinná (musí být v knihovně) 90
  • 101. VÝPŮJČNÍ PROTOKOL D1 Existuje knihovní řád a co je jeho obsahem D2 Jakým způsobem probíhají výpůjčky D3 Jaký je přístup do knihovny (otevírací doba, …) D4 Přístup pro vězně v zostřené izolaci D5 Jaké jsou vyhledávací pomůcky (katalogy, seznamy, …) D6 Jaká je výpůjční lhůta D7 Maximální počet knih (materiálů) k vypůjčení D8 Postihy za poškození či ztrátu + jak často k nim dochází 91
  • 102. ČTENÁŘI E1 Počet čtenářů E2 Procento čtenářů z celkové vězeňské populace E3 Půjčuje si z knihovny i personál věznice E4 Vedou se statistiky (a o čem) E5 Počet výpůjček E6 Návštěvnost knihovny E7 Propagace činnosti knihovny OSTATNÍ F1 Dělá knihovna nějaké programy (a jaké) F2 Jsou nějaké speciální bezpečnostní opatření F3 Jaká je velikost a zařízení knihovny 92
  • 103. Příloha 3 1. Jak jste se dověděla o vězeňské knihovně? a) byla jsem informována při přijetí b) o knihovně jsem se dověděla z neoficiálních zdrojů (od spoluvězeňkyň) c) o existenci vězeňské knihovny nevím d) jiným způsobem:………………………………………………………………….. 2. Co čtete nejčastěji? a) milostné romány b) detektivky c) klasická literatura d) dobrodružné romány e) sci-fi nebo fantasy f) pohádky g) naučné publikace (například knihy o přírodě, psychologii, právu, dějinách, atd.) h) noviny i) časopisy j) jiná odpověď:..……………………………………………………………… 3. Jak často čtete? a) denně b) několikrát týdně c) několikrát měsíčně d) čtu pouze „nárazově“ e) nečtu 4. Jak často jste před nástupem k výkonu trestu navštěvovala knihovnu? a) každý týden b) každý měsíc c) jednou za dva měsíce d) jednou za šest měsíců e) knihovnu jsem nenavštěvovala f) jiná odpověď:…………………………………………………………………… 93
  • 104. 5. Jak často navštěvujete knihovnu v současné době? a) každý týden b) každý měsíc c) jednou za dva měsíce d) jednou za šest měsíců e) knihovnu nenavštěvuji f) jiná odpověď: …………………………………………………………………… 6. Jste spokojen s nabídkou konkrétních knih ve vězeňské knihovně? a) určitě ano, vždy najdu knihu, kterou hledám b) spíše ano, většinou najdu knihu, kterou hledám c) spíše ne, málokdy najdu konkrétní knihu, kterou hledám d) určitě ne, v naprosté většině případů nenajdu knihu, kterou hledám e) do knihovny si chodím vybírat „naslepo“ f) nevím g) jiná odpověď: ……………………………………………………………………… 7. Jakým způsobem si vybíráte knihy, které si chcete vypůjčit? a) pomocí papírového seznamu b) pomocí počítače (elektronický katalog) c) ve volném výběru (knihy jsou řazeny na polici) d) jiná odpověď : ……………………………………………………………………... 8. Vězeňskou knihovnu navštěvuji z důvodů a) naplnění volného času b) dalšího sebevzdělávání c) získání materiálů potřebných ve vzdělávacích programech uskutečňovaných věznicí d) jiný důvod: ………………………………………………………………………… 94
  • 105. 9. Nabízí knihovna knihy, které se vztahují k zájmovým kroužkům uskutečňovaným věznicí? a) určitě ano, nabízí vše, co potřebuji b) spíše ano, ale nabízí jen některé knihy a) spíše ne, knihovna nenabízí téměř žádné knihy b) určitě ne, knihovna žádné takové knihy nemá c) žádný kroužek nenavštěvuji d) nevím e) jiná odpověď:………………………………………………………………… 10. Vaše nejvyšší dosažené vzdělání a) základní b) středoškolské bez maturity (vyučená) c) středoškolské s maturitou d) vysokoškolské 11. Váš věk a) do 19 let b) 20 – 29 let c) 30 – 39 let d) 40 - 49 let e) 50 – 59 let f) 60 – 69 let g) 70 a více let 95

×