Your SlideShare is downloading. ×
úkol k modulu 13
Upcoming SlideShare
Loading in...5
×

Thanks for flagging this SlideShare!

Oops! An error has occurred.

×
Saving this for later? Get the SlideShare app to save on your phone or tablet. Read anywhere, anytime – even offline.
Text the download link to your phone
Standard text messaging rates apply

úkol k modulu 13

295

Published on

Published in: Education
0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total Views
295
On Slideshare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
0
Actions
Shares
0
Downloads
1
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

Report content
Flagged as inappropriate Flag as inappropriate
Flag as inappropriate

Select your reason for flagging this presentation as inappropriate.

Cancel
No notes for slide

Transcript

  • 1. Změny v demografickém vývoji populace a aplikace konceptu celoživotního učení, jako možného způsobu řešeníVypracovala: Barbora Muchová Datum: 3.1.2013UČO: 416 340 Fakulta, obor: FF, andragogika 1
  • 2. ARGUMENTAČNÍ TEXTNa začátku psaní této práce a při výběru tématu, jsem se nejdříve pokusila zamyslet nadtím, co jsem se nyní v průběhu prvního semestru mého studia oboru andragogikanaučila a co tvořilo podstatu a základ snad všech mých přednášek. Obecně se dá říci, žeto bylo učení a vzdělávání dospělých a velmi často zmiňovaný koncept celoživotníhoučení. Pokusila jsem se tedy tento koncept zasadit do širšího rámce okolností asouvislostí a poukázat na jeho naléhavou aplikaci v každodenním životě všech občanů.Každým dnem si více a více uvědomuji, že jsem si pro své studium zvolila obor, kterýbude do budoucna stále potřebnější a žádanější a tímto textem bych chtěla vyvolatuvědomění si potřeby a naléhavosti celoživotního učení v alespoň každém čtenáři tétopráce.ANOTACEAutorka textu je studentkou prvního ročníku navazujícího magisterského oboruandragogika na Masarykově univerzitě. Práce pojednává o problému stárnutí populace,který je považován za významný problém budoucího vývoje hospodářské politiky.Autorka v textu stručně charakterizuje možné dopady stárnutí populace na ekonomiku isociální systém v zemi a snaží se nalézt schůdná východiska. Jako hlavní strategií se jevípodpora zvýšení zaměstnanosti starších osob a jako podpůrný prvek jejichzaměstnatelnosti autorka vyzdvihuje právě celoživotní učení o kterém v textu dálepojednává.KLÍČOVÁ SLOVACeloživotní učení, demografický vývoj, politika zaměstnanosti, stárnutí populace,vzdělávací politika, zaměstnatelnost. 2
  • 3. MYŠLENKOVÁ MAPA PRÁCE: 3
  • 4. ÚVODV naší společnosti dochází v současné chvíli k výrazným změnám. Podle predikce ČSÚ,dojde v důsledku prodlužování délky života a snižování porodnosti zhruba za čtyřicet letk vyrovnání počtu starých a mladých obyvatel. Naše populace prudce stárne ademografické rozložení je zcela jiné, než např. před čtyřiceti lety. Tím logicky narůstápočet jedinců, kteří ze systému (zdravotního, sociálního či důchodového) čerpají,zatímco ubývá těch, kdo do něj přispívají. Stárnoucí společnost tak s obtížemi splnízávazky sociálního zabezpečení budoucím generacím. Jak se tedy s těmito změnamivyrovnat? Na tuto otázku se v předkládané práci pokusím odpovědět. Zaměřím sezejména na koncept celoživotního učení, který je Evropskou unií podporován již řadu leta i já v něm ze svého andragogického pohledu shledávám jisté východisko. Jako dalšímiz možností se jeví zejména age management a kariérové poradenství, které pro účelytéto práce zmíním jen okrajově. Těžiště mé práce bude tedy zejména v objasněníprincipů a možných přínosů celoživotního učení. Pro podložení mého tvrzení o stárnoucípopulaci se nejdříve zaměřím na popis demografického vývoje v ČR a jeho predikci. Dálepopíši principy celoživotního učení a přístup právě nejvíce ohrožené skupiny 50+ kdalšímu vzdělávání. Na konec se pokusím o výčet těch nejpodstatnějších, dnes jižfungujících opatření či programů vztahujících se k aktivnímu stárnutí, zaměstnatelnostia konkurenceschopnosti starší populace. V poslední části pro demonstraci jižprobíhajících diskuzí na toto téma uvedu nejdůležitější dokumentu ČR a EU zabývající sekonceptem celoživotního učení a tvořící rámec a základnu všem vznikajícím programůmči dokumentům v současnosti.Cílem tedy bude zejména poukázat na naléhavost situace a přiblížení konceptuceloživotního učení, jakožto zatím nejaktuálnějšího přístupu k řešení špatnézaměstnatelnosti starší populace a z toho plynoucích sociálních i ekonomickýchproblémů. 1. VÝVOJ POPULACE ČRVývojem stáří české populace se zabývala tisková zpráva ČSÚ z roku 2003, jejíž data jsoustručně shrnuta v první části následující kapitoly. Díky nižší sňatečnosti a stále klesajícíporodnosti, se stalo, že se věková struktura obyvatelstva republiky na přelomu tisíciletívýrazně změnila. Podstatně klesl počet dětí do 14 let, snížil se i podíl mladých lidí mezi15-19 lety. Zato výrazněji se zvýšil počet obyvatel ve věku 40-64 a 64 a více let. Sčítánílidu roku 2001 poprvé zaznamenalo méně než 20 % dětí v obyvatelstvu. 4
  • 5. Graf 1.: Poměr věkové skupiny 0-14 a 65+ při jednotlivých sčítáních liduZdroj: ČSÚ, http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/statisticky_portret_starnouciho_obyvatelstva_tz031222Z grafu můžeme vidět, jak se poměr mezi těmito dvěma věkovými skupinami postupnězmenšuje až skoro vyrovnává. Tyto data nás vyzívají k akci. Při současném stavunezaměstnanosti či nastavení důchodových, zdravotních a sociálních systémů, je jasné,že současný stav nebude dlouho udržitelný. Pokud by obyvatelstvo stárlo stále vestejném tempu, tak by se průměrný věk v roce 2050 zvýšil o dalších 15 let, tedy nahodnotu 54 let. S touhle situací nemá zkušenosti, žádná země světa. Následující tabulkaukazuje vývoj průměrné věkové struktury obyvatelstva při jednotlivých sčítáních lidu(vyjma posledního v z roku 2011).Tabulka 1.: Vývoj průměrné věkové struktury obyvatelstva při jednotlivých sčítáních liduZdroj: ČSÚ, http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/statisticky_portret_starnouciho_obyvatelstva_tz031222 5
  • 6. 1.1. PREDIKCE BUDOUCÍHO STAVUČeská republika se dle průzkumů Eurostatu stane roku 2040 jednou z nejstaršíchv Evropě. Právě zjištěné statistické údaje by nám měly pomoci se na tento stav postránce sociální i ekonomické řádně připravit. 1.2. HLEDÁNÍ ZPŮSOBŮ ŘEŠENÍJednou z možností, která může pomoci, je právě snaha udržet skupinu 50-64let conejdéle na trhu práce a v aktivním životě. Tato skupina, je však velmi specifická a s jejízaměstnatelností je spojena řada problémů. Často jde o lidi méně kvalifikovanév důsledku vzdělávací politiky, která zde byla aplikovaná v minulých letech. Udržení sipracovní pozice až do doby odchodu do důchodu se stává stále komplikovanější a častojsou tito pracovníci nahrazováni pracovníky mladšími, v očích zaměstnavatelůkreativnějšími a flexibilnějšími. Starší lidé se také složitě adaptují na novou práci po tom,co celý svůj profesní život strávili v jednom zaměstnání.To vše se děje navzdory tomu, že již zanedlouho se právě tato skupina stanenejpočetnější v populaci. Jednou z cest jak tomuto jevu předcházet je aplikovat principyceloživotního vzdělávání a učení již od brzkých let. S vědomím, že se zkušenostmizískanými při formálním vzdělávání si již po celou dobu svého života nevystačíme.„Dalším z důvodů, proč je vzdělání tak důležité ve stárnoucí společnosti, je skutečnost, ženejen v ČR, ale i v ostatních vyspělých státech dochází k individualizaci sociálního státu.Z toho plyne, že jedinci se mohou stále méně spoléhat na stát a že stále více bude každýzodpovědný za svůj život, jeho úroveň a kvalitu ve všech fázích svého života, zejménatedy ve stáří.“ (Rabušicová, 2008)Na aktivní stárnutí má bezesporu vliv spousta faktorů. Proto je nezbytně nutné, aby ilidé v předdůchodovém věku se účastnili některé z forem vzdělávání dospělých. Pro to,aby mohli držet krok s mladší populací a být konkurenceschopní po celou dobu svéhoproduktivního života, je tedy naprosto nezbytné, aby nezanevřeli na vzdělávání ihned poukončení svého formálního vzdělávání, ale průběžně se účastnili nejrůznějších foremdalšího vzdělávání, zvyšovali si svou kvalifikaci či se věnovali samostudiu. (Rabušicová2008). Jednou z nejpodstatnějších schopností pro starší obyvatelstvo v dnešní době jeznalost nových technologií a poznatků. Stáří nemusí být nutně neaktivním obdobím, kdysi člověk připadá zbytečný a odkázaný na pomoc druhých, zejména státu. Je potřeba abysi populace uvědomila, že ani v předseniorském věku by neměla přestat věnovatpozornost svému vzdělání, díky němuž se může rozvíjet a naplňovat tak konceptaktivního stárnutí. (Tamtéž) 2. SPOLEČNOST VĚDĚNÍPro lepší vtažení do problematiky a popis současné doby považuji za přínosné takékrátce pohovořit o společnosti vědění a principech jejího fungování.Koncept celoživotního učení nabývá na významnosti z důvodu vyššího tempaglobalizace a technologického pokroku, měnící se povahy práce a pracovního trhu a 6
  • 7. stárnutí populace. Zrychlují se společenské změny ve světě a tak, jak již bylo řečeno,statické vzdělání přestává stačit. Tyto změny se týkají zejména pracovního života a tovede ke změně požadavků na pracovní pozice. Zaměstnavatelé si postupně uvědomují,že lidské zdroje jsou pro ně mnohem důležitější než přírodní či finanční, zejménaz důvodu jejich složitějšího nahrazení. Konkurenční výhoda podniku tak často tkví právěv jejich zaměstnancích. Vytváří se tak společnost vědění (nyní se zavádí i pojem aktivníspolečnost), která se v mnohém liší od industriální společnosti. Klíčové principyfungování společnosti vědění (prezentovány na přednášce z andragogiky MiladouRabušicovou) jsou:  je postavena na know-how a znalostech více než na surovinovém základě  využívá moderních technologií  počítá s neustálou změnou a rozvojem  usiluje o udržitelný rozvoj. Ekonomický, sociální, environmentální…  oceňovány jsou znalosti, jelikož ty umožňují přístup k moci  z těchto principů vychází jasná potřeba neustálého vzdělávání 3. VYMEZENÍ POJMU A PRINCIPŮ CELOŽIVOTNÍHO UČENÍ Celoživotní učení představuje zásadní koncepční změnu pojetí vzdělávání, jehoorganizačního principu, kdy všechny možnosti učení, ať už v tradičních vzdělávacíchinstitucích v rámci vzdělávacího systému či mimo ně, jsou chápány jako jedinýpropojený celek, který dovoluje rozmanité a četné přechody mezi vzděláváním azaměstnáním a který umožňuje získávat stejné kvalifikace a kompetence různýmicestami a kdykoli během života. (Palán 2006)Hlavními znaky celoživotního učení je, že v různých formách trvá po celý život. Docházík němu i mimo formální systém a mělo by být určeno pro všechny, nikoliv jen provyvolené. Všechny složky celoživotního učení jsou navzájem komplementární a každá jevhodná pro rozvoj jiných dovedností a v jiné době života. Na jejich popis se zaměřímníže.Formální vzdělávací systém je jen jednou z částí celoživotního učení, tvoří však pro totopojetí nezbytné základy. Budoucí přístup k celoživotnímu učení totiž velmi záleží na našízkušenosti na primárním a sekundárním stupni. Musíme se tedy snažit, aby již žáci nazákladních školách si vybudovali k učení pozitivní postoj, aby se naučili se učit a bylimotivováni k dalšímu vzdělávání. Následující počáteční odborné vzdělávání a přípravaby měla vybavit člověka novými dovednostmi vyžadovanými v ekonomice založené naznalostech. (Rabušicová 2008) 7
  • 8. 2.1. DĚLENÍ CELOŽIVOTNÍHO UČENÍCeloživotní učení můžeme rozdělit do dvou základních etap, kterými jsou počáteční adalší vzdělávání. (Průvodce dalším vzděláváním 2010)Počáteční učení zahrnuje:  základní vzdělávání  všeobecné vzdělávání na vyšší sekundární úrovni, slouží především jako příprava na další studium nebo doplňuje odborné vzdělávání;  odborné vzdělávání na vyšší sekundární úrovni, jehož hlavním cílem je příprava pro budoucí pracovní uplatnění a získání kvalifikace  terciální vzděláváníPočáteční vzdělávání probíhá v mladém věku a obvykle končí vstupem na trh práce, tedyse záměrem stát se ekonomicky aktivním občanem. (Průvodce dalším vzděláváním2010)Další vzdělávání zahrnuje:  odborné vzdělávání zaměřené na rozvoj širokého spektra kompetencí důležitých pro uplatnění v pracovním životě;  profesní vzdělávání zaměřené na získávání či rozvoj kompetencí pro výkon konkrétního povolání  občanské vzdělávání podporující aktivní účast ve společenském a politickém životě  zájmové vzdělávání, umožňující seberealizaci ve volném čase. V rámci dalšího vzdělávání může dojít i k rekvalifikaci jedince, s cílem doplnit si chybějící vzdělání nebo získat jiné.Další vzdělávání většinou probíhá po prvním vstupu vzdělávajícího se na trh práce.(Průvodce dalším vzděláváním 2010)Celoživotní učení je v ideálním pojetí považováno za nepřetržitý proces, ve skutečnostinejde o neustálé studium nad knihami, ale spíše o kontinuální schopnost člověka učit senovým věcem, zajímat se o dění kolem sebe, vyhledávat si informace, doplňovat siznalosti nových technologií a trendů, nespokojit se jen s vědomostmi získanými ve škole.Celoživotní učení dle Strategie celoživotního učení ČR (2007) zahrnuje:  Formální vzdělávání, které je realizováno ve vzdělávacích institucích, zpravidla ve školách. Jeho funkce, cíle, obsahy, organizační formy a způsoby hodnocení jsou definovány a legislativně vymezeny. Zahrnuje na sebe navazující vzdělávací 8
  • 9. stupně (základní, střední, vysokoškolské), jejichž absolvování je potvrzováno certifikátem (vysvědčením, diplomem apod.). Je vhodné zejména pro rozvoj abstraktního učení. Významné je zejména v období dětství a dospívání. (Strategie celoživotního učení ČR 2007)  Neformální vzdělávání, které je zaměřeno na získání vědomostí, dovedností a kompetencí, které mohou respondentovi zlepšit jeho společenské i pracovní uplatnění. Kurzy neformálního vzdělávání mohou být poskytovány zpravidla v zařízeních zaměstnavatelů, soukromých vzdělávacích institucích, neziskových organizacích i ve školských zařízeních. Patří sem např. kurzy cizích jazyků, počítačové kurzy, řidičské kurzy, rekvalifikační kurzy, ale také krátkodobá školení a přednášky. Nutnou podmínkou pro realizaci tohoto druhu vzdělávání je účast odborného lektora či učitele. Nevede k získání uceleného stupně vzdělání. Nejlépe pomáhá rozvíjet psychomotorické funkce. Neformální vzdělávání probíhá zejména v období dospělosti. (Strategie celoživotního učení ČR 2007)  Informální učení, které je chápáno jako proces získávání vědomostí, osvojování si dovedností a kompetencí z každodenních zkušeností a činností v práci, v rodině, ve volném čase. Zahrnuje také sebevzdělávání, kdy učící se nemá možnost ověřit si nabyté znalosti (např. televizní jazykové kurzy). Na rozdíl od formálního a neformálního vzdělávání je neorganizované, zpravidla nesystematické a institucionálně nekoordinované. Dominantní pozici zaujímá zejména v předškolním věku a poté se jeho význam opět vrací ve stáří.. Je zaměřeno na afektivní funkce jako emoce, hodnoty, city, vztahy. (Strategie celoživotního učení ČR 2007) 2.2. PŘÍSTUP STARŠÍCH OSOB KE VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCHÚčast starších osob na dalším vzdělávání je v České republice ve srovnání se zeměmiEvropské unie poměrně nízké. Jak ukazují údaje z výzkumu, který v roce 2003 provedlEurostat pod názvem Ad hoc module on lifelong learning, podíl osob ve věku 55–64 letna jakékoliv vzdělávací aktivitě (týkající se formálního, neformálního vzdělávání čiinformálního učení) dosáhl v ČR pouhých 20 %. Nejvyšší podíl účasti na dalšíchvzdělávacích aktivitách byl zaznamenán v Rakousku (93 %), dále ve Slovinsku (78 %) av Dánsku (72 %). Nejméně naopak v Maďarsku (4 %), v Řecku (7 %) a ve Španělsku (14%). Průměr ve 25 členských zemích EU byl 30 % . (Kailis, Pilos 2005)Výsledky výzkumného týmu Rabušicové říkají, že účast v neformálním vzdělávánídospělých má výrazný vliv již dosažená vzdělanostní úroveň. Z výzkumu jasně vyplynulvztah mezi dosaženým vzděláním a participací na dalším vzdělávání. Čím vyšší jedosažené vzdělání, tím vyšší je účast jedince na dalším vzdělávání. A účast na dalšímvzdělávání v minulosti výrazně podpořuje opětovnou účast na vzdělávání v budoucnosti.I s přihlédnutím k tomu, že dosažené vzdělání není jediným faktorem ovlivňujícím účastna vzdělávacích kurzech, z těchto výsledků můžeme odvodit logický rámec, že pokudchceme, aby se občané po ukončení svého formálního vzdělávání účastnili i vzdělávánídalšího a připravili se tak na aktivní stáří, musíme s nimi začít pracovat již mnohemdříve, ještě v době kdy sedí ve svých školních lavicích a vést je k tomu, aby dosáhli conejvyššího formálního vzdělávání, které jak již bylo řečeno je předpokladem pro dalšírozvoj a vzdělávání jedince. S čímž ovšem souvisí celý koncept vzdělávací politiky 9
  • 10. v zemi, předpoklad umožnit většímu množství studentů studovat na vysokých školách,více investic do vzdělávání apod. (Rabušicová 2008)Je jasné, že jde o práci dlouhodobou a systematicky promyšlenou. Avšak současnépadesátníky již jen s těží vrátíme do školních lavic a poté je budeme podporovat v účastina dalším vzdělávání. Jako přínosný můžeme tedy hodnotit i další průzkum tohoto týmu,který zjišťoval, jaké jsou bariéry účasti na vzdělávacích aktivitách dospělých. Jako hlavnídůvod neúčasti staršího obyvatelstva na vzdělávání se ukázal pocit, že pro ně jižvzdělávání nemá smysl. Tuhle možnost označilo 67% dotázaných. Druhou největšíbariérou byl nedostatek finančních prostředků, 51%. Třetí důvod, byl stejně jako prvnípsychický a šlo o obavy z nezvládnutí kurzu, tuto možnost označilo 48% dotázaných.Jako hlavní bariéra, proč česká populace není se tak ukázala psychická bariéra. Tototvrzení podporují i výsledky českého sociálně vědního výzkumu, který poukazuje na to,že čeští senioři nemají dostatek sebevědomí, v důchodu se stávají stále více pasivnější,bez zájmů a aktivit. (Rabušicová 2008) Mimo jiné z těchto výsledků můžeme vyvodit jednoznačnou potřebu změnit přístup anahlížení na lidi ve starším věku. Podporovat je v aktivním životě, vážit si jich jakv osobní, tak pracovním sféře za jejich nabyté vědomosti a moudrost. Vždyť, jak již bylořečeno výše, česká populace neúprosně stárne, tyto problémy budou stále více aktuální amy jsme povinni je začít aktivně řešit. Ku prospěchu budou snad i změny v zákonech.Roku 2010 vzešla v platnost novela zákona, která umožňuje postupný odchod dodůchodu a souběh příjmů ze zaměstnání a starobního důchodu. Dalším praktickýmřešením může být motivace zaměstnavatelů tyto osoby najímat. Jednou z variant jenapříklad příspěvek na zapracování, který je v Zákoně o zaměstnanosti definován jakopříspěvek, o který mohou firmy požádat v případě přijetí zaměstnance z ohroženéskupiny uchazečů. Další z možností může být motivace zaměstnavatele v podoběurčitého snížení daní či sociálních odvodů za zaměstnance. 3. PROGRAMY ZABÝVAJÍCÍ SE PŘÍPRAVOU NA AKTIVNÍ STÁŘÍV České republice již byla vytvořena řada programů a dokumentů zabývajících sepřípravou či podporou aktivního stárnutí. Přehledné shrnutí těch nejvýznamnějšíchpodává následující kapitola.NÁRODNÍ PROGRAM PŘÍPRAVY NA STÁRNUTÍRada vlády pro seniory a stárnutí populace, která spadá pod Ministerstvo práce asociálních věcí, vytváří vždy na čtyřleté období Národní program přípravy na stárnutí.Ten se zabývá přístupy a řešením aktuálních problému spojených se stárnutímpopulace. V části nazvané Aktivní stárnutí jsou zahrnuta především opatření týkající sepodpory zaměstnanosti starších osob a tím snížení ekonomického zatížení produktivnípopulace. V současnosti je v účinnosti program, který je vypracován na období 2008 –2012.Hlavními cíli jsou:  podpora investicí do vzdělání a zdraví, aby lidé i ve stáří zůstali aktivní a ochotní setrvávat déle v zaměstnání; 10
  • 11.  zvýšení zaměstnanosti starších osob (v roce 2012 je žádoucí dosáhnout zaměstnanosti 55 %);  zvýšení zaměstnanosti u znevýhodněných skupin pracujících (podpora pracovníků s nižší kvalifikací a vzděláním, aby měli šanci na dlouhodobou a kvalitní pracovní kariéru na trhu práce);  flexibilnější přechod mezi prací a důchodem;  zvýšení odchodu věku do důchodu musí být spojeno s dalšími změnami v sociální a zdravotnické péči;  změna postoje k rizikové skupině starších osob a zákaz diskriminace této věkové skupiny;  celoživotní přístup k práci a vzdělávání a rovný přístup ke zvyšování vzdělávání v průběhu života;  využití modelu age managementu;  reforma důchodového systému pro zabezpečení mezigeneračně a sociálně spravedlivou úroveň důchodu, je však potřeba dbát na přiměřenost důchodových dávek 3.1. AGE MANAGEMENTMyšlenka age managementu pochází u Finska a na jejím počátku stá výzkum JuhaliIlmarinena a jeho kolegů, zabývající se otázkou, jak dlouho, jsou lidé schopni pracovat.Na základě získaných poznatků se začala postupně vyvíjet koncepce age managementu.Age management můžeme definovat, jako způsob řízení, který zohledňuje věkzaměstnanců. V každém věku jsou lidé rozdílní, mají jiné zkušenosti, jiné uvažování irozdílné potřeby. Age management tohle vše respektuje a přistupuje ke každémuzaměstnanci individuálně, snaží se co nejlépe rozvíjet a využívat schopnosti azkušenosti, které jednotliví pracovníci mají. Z toho také plyne přirozený respekt staršíchpracovníků. 3.2. REKVALIFIKACEDle Zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti se Rekvalifikací rozumí získání novékvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejíhoudržování nebo obnovování. Za rekvalifikaci se považuje i získání kvalifikace propracovní uplatnění fyzické osoby, která dosud žádnou kvalifikaci nezískala.Rekvalifikace je v dnešní době jednou z nejčastějších metod pro zvýšení možnostinávratu do zaměstnání. Je prováděna Úřadem práce a zařízením, které získalo akreditaciod Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Možnosti rekvalifikace nejčastějivyužívají mladí lidé, kteří po ukončení formálního vzdělávání nemohou najít uplatnění.Starší populace využívá této možnosti zejména z důvodu upadání jejich odvětví amožnosti získat nové vzdělání, zkušeností a následně i zaměstnání v jiném oboru. Přinávratu do pracovního procesu po delší odmlce, nebo po celoživotní kariéře v jednomzaměstnání, kdy nabyté zkušenosti jsou úzce zaměřeny jen na jednu oblast. 11
  • 12. Graf 2.: Zájem o rekvalifikace podle věkuPramen: Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika (2003) převzato upravené z Bakalářské práceVeroniky Gombárové 2012Graf nám opět potvrzuje upadající zájem občanů 50+ na dalším vzdělávání, jak již bylozmíněno výše. Je žádoucí, rozšířit rekvalifikaci i mezi tuto věkovou skupinu a podnítitjejich zájem o vzdělávání. 3.4 INDIVIDUÁLNÍ AKČNÍ PLÁNIndividuální akční plán (IAP) je definován Zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanostijako dokument, který slouží k lepší zaměstnatelnosti uchazečů o zaměstnání. Skládá sez plánu a časového harmonogramu plnění jednotlivých úkolů při hledání zaměstnání.Ministerstvo práce a sociálních věcí definuje individuální akční plán jako: dlouhodobýproces poradenství ke zprostředkování zaměstnání. Je stanoveno, že některýmskupinám uchazečů o zaměstnání, kteří jsou v evidenci úřadu práce, má být věnovánazvýšená pozornost. Je jim nabídnuta možnost společně vytvořit individuální akční plán arozšířit tak možnost svého uplatnění na trhu práce. Do těchto skupin patří např. lidé do25 a nad 50 let věku, lidé se zdravotním postižením, těhotné ženy a matky do devátéhoměsíce po porodu či osoby vedené v evidenci déle než 6 měsíců. 3.5 KARIÉROVÉ PORADENSTVÍHargašová (2009, s. 226), uvádí, že by mělo hrát klíčovou roli v podpoře pracovnímutrhu a vzdělávacímu systému. Tento druh poradenství označuje za nadřazenou oblastdříve známého studijně-profesního poradenství a slouží, jako opora konceptuceloživotního učení. Občané, tak díky nabídnuté pomoci pomohou snáze identifikovatsvé klíčové kompetence, kvalifikaci, zájmy a lépe se tak rozhodnout při volbě vzdělání,zaměstnání, ohledně přípravy na zaměstnání nebo jeho změny. V dnešní době kariérovéporadenství nabízí kompletní služby v oblasti zprostředkování informací, zhodnoceníprofilu klienta, posílení jeho kompetencí či stanovení doporučeních vyplývajících zezjištěných potřeb klienta 12
  • 13. 4. VÝZNAMNÉ DOKUMENTY TÝKAJÍCÍ SE CELOŽIVOTNÍHO UČENÍMyšlenka celoživotního učení není nová. Zastával ji již J. A. Komenský, který říkal, žeučení by mělo probíhat ve všech etapách lidského života. Ideálních obrysů všakkoncepce začaly nabývat až v poválečné době, zvláště pak v období 60 - 70 let 20 století.Právě v této době se politiky jednotlivých států, ale i významné nadnárodní organizacejako Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) nebo Organizace OSN provýchovu, vědu a kulturu (UNESCO), později i Evropská unie (EU) začínají zabývathodnocením současného stavu vzdělávání, predikcí budoucího vývoje a snaží senacházet možné způsoby řešení. Za výsledek jejich práce tak můžeme považovatnejrůznější dokumenty, nově vzniklé zákony a vyhlášky, strategie či záměry. 4.1. DOKUMENTY S CELOSVĚTOVOU ČI CELOEVROPSKOU PLATNOSTÍZaměřím se nyní na koncept celoživotního učení v národním a nadnárodním měřítku. Naorganizace, které se celoživotním učením na této úrovni zabývají a na nejpodstatnějšídokumenty, které vytvořily. Celou dobu si můžeme rozdělit na dvě hlavní období tzv.generace, kdy tyto dokumenty vznikaly. Pro každou generaci hraje dominantní roli jináorganizace a jsou charakteristické trochu jiné úvahy o celoživotním učení. Jako podkladypro tuto kapitolu jsem využila zejména samotné dokumenty, které jsou dostupnéz internetových stránek MŠMT a Národního vzdělávacího fondu a také přednášky MiladyRabušicové z předmětu vzdělávací politika. Danou problematikou se také Rabušicovázabývá v první kapitole své knihy Učíme se po celý život? 4.1.1. PRVNÍ GENERACE DOKUMENTŮJedná se o období od 60. let. V této době již docházelo k prvním úvahám o celoživotnímučení. Angažovaly se zejména tři společnosti a to UNESCO, OECD a Světová banka.Akcent byl kladen zejména na humanizační přínosy, demokratizaci společnosti a jejísociální a kulturní rozvoj. Zaměstnavatelé projevovali v té době jen nepatrný zájem ovzdělávání dospělých jako o prostředek k udržování nebo zlepšování profesníkvalifikace. Roku 1972 vzniká první významný dokument tzv. Faureho zpráva, kteráříká, že celoživotní učení má vést k celistvému rozvoji člověka. Cílem je rozvíjetrozumovou, etickou a emoční složku jedince a integraci jedince do společnosti. Považujese však ještě za velmi obecnou. Dalším významný dokument toho období je Delorsovazpráva z roku 1996. Ta stanovuje čtyři pilíře, na kterých by jakékoliv učení mělo býtzaloženo. Tyto pilíře jsou:  učit se znát  učit se konat  učit se spolužití  učit se být 13
  • 14. OECDDochází k posunu od humanitního pohledu k ekonomickému. Vzdělání má být systémpřinášející užitky a podporuje trh práce. Vzniká nová terminologie např. pojem rozvojlidských zdrojů.SVĚTOVÁ BANKANahlíží na učení jako celoživotní proces. V souvislosti s celoživotním učením se začínápoužívat přirovnání „od kolébky do hrobu.“ Světová banka vydává výroční zprávus názvem World Development Report, kde jsou definovány čtyři základní dimenze, vekterých by země měly přejít ve znalostní ekonomiku. Z dokumentů Světové banky takévyplývá další, skrytý užitek vzdělávání a učení. Posiluje sociální soudružnost, zmírňujekriminalitu, umožňuje lidem participovat na životě v rámci obce a napomáhá lepšímurozdělení příjmů mezi lidmi. 4.1.2. DRUHÁ GENERACE DOKUMENTŮDruhou generaci dokumentů můžeme zasadit do období od konce 80. let až posoučasnost. Na celoživotní učení se začíná pohlížet jako na životní styl. I nadále zdepůsobí UNESCO, OECD a Světová banka avšak významnou roli začíná hrát EU.Dokumenty, které vznikly v souvislosti s tzv. Lisabonským, Kodaňským aBoloňským procesemPrávě Lisabonská strategie určila za cíl přeměnu Evropy ve vůdčí znalostí ekonomiku ajejí rámec je určující pro tvorbu politiky a činnosti EU. Od Lisabonského procesu seodvíjel Kodaňský proces, který je zaměřen na odborné vzdělávání a přípravu a takéBoloňský proces, který se týká rozvoje v oblasti terciálního vzdělávání. Dokumenty,které vznikaly v souvislosti s těmito procesy považujeme dnes za velmi významné ačasto výchozí pro jakékoliv další dokumenty týkající se celoživotního učení.Nyní se konkrétně zaměříme na jednotlivé dokumenty vztahující se k celoživotnímuučení.Bílá knihaRoku 1995 vydává Evropská komise Bílou knihu o vzdělávání a odborné přípravě:Vyučování a učení- cesta k učící se společnosti (White Paper on Education and Training:Teaching and Learning –Towards the Learning Society). Dokument vymezuje klíčovouroli vzdělávání a učení pro rozvoj EU a jejich zemí. Následující rok 1996 byl Evropskoukomisí vyhlášen rokem celoživotního učení. Cíle bylo vzbudit povědomí a vyvolatveřejnou debatu o celoživotním učení.Na cestě k Evropě věděníV roce 1997 byl vydán dokument Na cestě k Evropě vědění (Towards a Europe ofKnowledge), který konkrétněji specifikuje cíle a vize Bílé knihy. Stanovuje cíle v oblastivzdělávání a směřuje k vytyčení otevřeného evropského vzdělávacího prostoru. 14
  • 15. Memorandum o celoživotním učeníV roce 2000 vychází další významný dokument EU a to Memorandum o celoživotnímučení (A Memorandum on Lifelong Learning) a v návaznosti na to pak v roce 2001dokument „Učiňme realitou Evropu celoživotního učení“ (Making a European Area ofLifelong Learning a Reality). Tyto dokumenty zdůrazňují dva základní úkolyceloživotního učení: podporovat aktivní občanství a podporovat zaměstnatelnost. Dálevymezuje tři základní kategorie učení: formální, neformální a informální. Z těchtodokumentů vyplývá šest klíčových myšlenek, které jsou formulovány následovně: • nové základní dovednosti pro všechny cílem je „zaručit všeobecný a neustálý přístup k učení pro získávání a obnovování dovedností potřebných pro trvalou účast ve společnosti znalostí“; • více investic do lidských zdrojů cílem je „znatelně zvýšit míru investování do lidských zdrojů a vyjádřit tak prioritu nejvýznamnějšího bohatství Evropy– jejích lidí“; • inovace vyučování a učení cílem je „vyvinout účinné metody vyučování a učení pro celoživotní učení a pro učení v celé šíři života“; • oceňování učení cílem je „významně zlepšit způsoby pojímání a hodnocení účasti na učení a jeho výsledků, zejména u neformálního a informálního učení“; • přehodnocení poradenství cílem je „zajistit, aby se každý mohl snadno dostat ke kvalitním informacím a radám týkajícím se vzdělávacích možností, a to v průběhu celého svého života a v celé Evropě“; • přiblížení učení domovu cílem je „poskytovat příležitosti k celoživotnímu učení co nejblíže k učícím se osobám, v jejich obcích, a využívat přitom metod založených na informačních a komunikačních technologiích“.Učinit v evropském prostoru celoživotní učení realitouNa Memorandum dále navazuje dokument Učinit v evropském prostoru celoživotníučení realitou (Making a European Area of Lifelong Learning a Reality) z roku2001. Šestpriorit vytyčených v tomto dokumentu navazuje na šest klíčových myšlenekz Memoranda o celoživotním učení.Priority jsou: • hledat možnosti uznávání diplomů a certifikátů z jiných institucí formálního sektoru a také uznávat výsledky neformálního vzdělávání a informálního učení; • rozvíjet informační a poradenskou podporu; • zvyšovat časové a finanční investice do vzdělávání; 15
  • 16. • podporovat komunity, města, regiony i podniky v tom, aby se staly místy, kde se lidé učí; • rozvíjet základní dovednosti pro všechny občany po celý život; • podporovat inovativní pedagogické postupy akcentující rozvoj kompetencí, nejen pouze získávání vědomostí (včetně nové role učitelů).Akční program podpory celoživotního učení na období 2007–2013Posledním z evropských dokumentů, který bych zde chtěla zmínit je akční programpodpory celoživotního učení na období 2007–2013. Obecný cíl akčního programuceloživotního učení byl formulován takto: „… přispívat prostřednictvím celoživotníhoučení k rozvoji Společenství jako vyspělé znalostní společnosti s udržitelnýmhospodářským rozvojem, s větším počtem a vyšší kvalitou pracovních míst a s většísociální soudržností při zajištění dobré ochrany životního prostředí pro budoucígenerace. Program se zejména zaměřuje na podporu výměny, spolupráce a mobilitymezi vzdělávacími systémy a systémy odborné přípravy v rámci Společenství tak, aby sestaly zárukou světové kvality“ (Strategie celoživotního učení ČR 2007) 4.2. DOKUMENTY VYDANÉ ČESKOU REPUBLIKOUČeská republika se ve svých dokumentech snaží zohlednit jak celoevropský vývoj atendence EU, tak přihlíží k vlastní situaci místním specifikám. Pro účely této práce sezaměřím pouze na dokumenty, které se celé a výlučně zabývají vzděláváním. Tudíž senebudu dále zabývat tzv. podtextovými dokumenty, které i když se z části celoživotnímučením zabývají, nejsou mu primárně věnovány.Zelená knihaJde o analyticko-srovnávací materiál, zabývající se konceptem celoživotního učení v řaděrozvinutých zemích Evropy. Realizace celoživotního učení je vytyčena jako jeden z pětizákladních směrů nové vize rozvoje vzdělávání v České republice. Dále se dokumentzaměřuje na možné strategie navrhovaného vývoje.Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, tzv. Bílá knihaVzdělávání dospělých je zde věnována jedna ze čtyř kapitol. Autoři zde poukazují na fakt,že vzdělávání dospělých u nás oproti jiným rozvinutým zemím Evropy poměrnězaostává. Poukazují také na chybějící právní rámec, nedostatečnou motivaci a dalšíkonkrétní problémy související se vzděláváním dospělých. Jako východisko sedoporučují zaměřit zejména na tři následující oblasti:  Vypracovat jasný právní rámec pro vzdělávání dospělých  vypracovat a zavést soustavu finančních a nefinančních pobídek;  založit mechanismy systémového rozvoje vzdělávání dospělých 16
  • 17. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy ČR(schválený vládou v roce 2002 a aktualizovaný v roce 2005 a 2007)Tyto dokumenty přináší zásadní změnu v chápání celoživotního učení. Nepopisujíceloživotní učení jen jako nástavbu po tradičním počátečním vzdělávání, ale chápou jejjako jeden celek, kdy jednotlivé stupně vzdělání na sebe navzájem navazují, různě sedoplňují a člověk si z nich může volit kdykoliv v průběhu života. Dokument z roku 2007se zaměřoval zejména na vytyčení strategických směrů podpory celoživotního učení:Za tyto cíle byly vytyčeny: • rovnost příležitostí; • kurikulární reforma – nástroj k modernizaci vzdělávání s důrazem na rozvoj klíčových kompetencí; • podpora cizích jazyků, informačních a komunikačních technologií; • tvorba a zavádění systémů kvality, metod hodnocení a vlastního hodnocení škol a školských zařízení; • zvyšování profesionality a zlepšování pracovních podmínek pedagogických pracovníků; • podpora dalšího vzdělávání.Stále aktuálním dokumentem je v současné chvíli i Strategie celoživotního učení vydanároku 2007 MŠMT ČR. Strategie je určena na roky 2007-2013 a jako hlavní strategicképriority pro léta 2007-2013 formuluje: • uznávání, prostupnost (vytvořit otevřený prostor pro celoživotní učení včetně uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení); • rovný přístup (podporovat dostupnost a rovnost šancí v přístupu ke vzdělávacím příležitostem během celého životního cyklu); • funkční gramotnost (rozvíjet funkční gramotnost a další klíčové kompetence včetně schopnosti učit se v průběhu celého života); • sociální partnerství (spoluprací se sociálními partnery podporovat soulad nabídky vzdělávacích příležitostí s potřebami ekonomického, environmentálního a sociálního rozvoje); • stimulace poptávky (stimulovat poptávku po vzdělávání u všech skupin populace v průběhu celého života); • kvalita (podporovat zajišťování kvalitní nabídky vzdělávacích příležitostí); • poradenství (rozvíjet informační a poradenské služby) 17
  • 18. Důraz je klade jak na ekonomický, environmentální i sociální aspekt, na podporuosobního rozvoje, sociální soudržnosti a aktivního občanství, zaměstnatelnosti 18
  • 19. ZÁVĚR Populace na celém světě nezadržitelně stárne a již brzy se v praxi objeví důsledkytohoto jevu. Postupné ubývání osob na trhu práce vyvolává potřebu změny penzijního izdravotního systému a nejspíše povede i ke zvýšení ekonomického zatížení pracujícíhoobyvatelstva. Je tedy již nyní potřeba zamyslet se nad řešením této situace. Jako jednouz možností se jeví podpora zvýšení zaměstnanosti starších osob a podpůrným prvkemjejich zaměstnatelnosti může být právě aplikace principů celoživotního učení. Klíčovouúlohu bude hrát ve stárnoucích společnostech vzdělání. Bude to totiž prvek, s jehožpomocí bude možné celkově aktivizovat starší populaci, která tak bude schopna lépedržet krok s dynamickým vývojem společnosti vědění založené na znalostní ekonomice.Také změna ve vnímání starých lidí jako senilních, staromódních a rigidních auvědomění si a uznání jejich celoživotní zkušenosti a moudra, loajality nebo přirozenéautority. Naše společnost se nicméně ve svém vzdělávacím úsilí stále koncentrujepřevážně na problematiku formálního vzdělávání – toto vzdělávání je zaměřenopředevším na mladou populaci a je orientováno na profesní přípravu. Na populaci vestředním a starším věku se zatím reálnými vzdělávacími aktivitami příliš neorientuje.Cílem práce bylo zhodnotit současný stav stárnutí populace a určit predikci dalšíhovývoje. Na základě zjištěných výsledků jsem se zaměřila na koncept celoživotního učení,jakožto možný způsob řešení budoucí situace. Po vymezení pojmu celoživotního učení,jsem se v práci dále zaměřila na již vytvořené programy a dokumenty zabývající sepřípravou či podporou aktivního stárnutí v ČR a pro širší vymezení problematiky jsemuvedla i výčet nejpodstatnějších dokumentů týkajících se celoživotního učení.Ačkoliv vyhlídky nejsou naprosto optimistické, pozitivně můžeme hodnotit to, že dalšígenerace bude již třeba zcela odlišná. Současní padesátníci a šedesátníci, prožili většinusvého života v minulém režimu, kdy byl starý věk považován za dobu zaslouženéhoodpočinku. Tento pasivní přístup ke stáří, je však dnes již nahrazován konceptemaktivního stáří a celoživotního učení. Je potřeba nejen rozšiřovat kompetence a znalosti,ale také odporovat aktivity umožňující seniorům aktivně trávit jejich dny, vzbudit zájemstále poznávat nové věci, vyhledávat si podnětné informace a podnítit tak účast na děníkolem nich. To jaký jak se podaří naplňovat koncept celoživotního učení a jaký přístupzaujme současná generace mladých lidí, však ukáže až čas. 19
  • 20. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ:1. HARGAŠOVÁ, S. Skupinové poradenství. Praha: Grada, 2009. 261 s. ISBN:978-80-247-2642-7.2. PALÁN, Z. Celoživotní učení. In KALOUS, J., VESELÝ, A. Vybrané problémy vzdělávacípolitiky. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. s. 25-38. ISBN 80-246-1262-3.3. RABUŠICOVÁ, M., RABUŠIC L. (eds.). Učíme se po celý život?: O vzdělávání dospělých vČeské republice. Brno: Masarykova Univerzita, 2008, 338 s. ISBN 978-80-210-5859-0.ELEKTRONICKÉ ZDROJE:4. Individuální akční plán. [online]. [cit. 30. 12. 2012]. Dostupné z<http://www.mpsv.cz/cs/7327>5. KAILIS, E., PILOS, S. Lifelong Learning in Europe. Statistics in focus. Populationand Social Conditions, 8, Eurostat, 2005. Dostupné z: http://epp.eurostat.cec.eu.int/cache/ITY_OFFPUB/KS-NK-05-008/EN/KS-NK-05-008-EN.PDF6. Národní program přípravy na stárnutí 2008-2012. [online]. [cit. 30. 12. 2012].Dostupné z < WWW http://www.mpsv.cz/cs/5045>7. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice – Bílá kniha. Praha: Tauris,2001. 90 s. ISBN 80-211-0372-8. [online]. [cit. 30. 12. 2012]. Dostupné z WWW: <http://www.msmt.cz/bila-kniha/narodni-program-rozvoje-vzdelavani-v-ceske-republice-bila-kniha-2001>8. Memorandum o celoživotním učení. [on-line].Evropská komise, 2000. [cit. 30. 12.2012]. Dostupné z: < http://old.nvf.cz/archiv/memorandum/obsah.htm#pozn1>9. Průvodce dalším vzděláváním. Praha: MŠMT, 2010. 23 s. [online]. [cit. 24. 2. 2012]Dostupné z WWW: <http://www.msmt.cz/vzdelavani/pruvodce-dalsim-vzdelavanim>10. Statistický portrét stárnoucího obyvatelstva. 2003. Tisková zpráva. Český statistickýúřad, 2003. [cit. 30. 12. 2012]. Dostupné z: 20
  • 21. <http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/statisticky_portret_starnouciho_obyvatelstva_tz031222>11. Strategie celoživotního učení. Praha: MŠMT, 2007. 80 s. ISBN 978-80-254-2218-2.[online]. [cit. 30. 12. 2012] Dostupné z WWW:<http://msmt.cz/uploads/Strategie_CZU_schvaleno_vladou.pdf>12. Strategie regionálního rozvoje ČR pro léta 2007–2013. [on-line]. [cit. 31. 12. 2012].Dostupné z: < www.msmt.cz/uploads/Strategie_CZU_schvaleno_vladou.pdf >13. Zpravodaj: Odborné vzdělávání v zahraničí [online]. Národní ústav odbornéhovzdělávání, 2003 [cit. 2013-01-03]. Dostupné z:<http://www.nuv.cz/uploads/Periodika/ZPRAVODAJ/2003/Zp0305a.pdf>DIPLOMOVÁ PRÁCE14. GOMBÁROVÁ, Veronika. Podpora zaměstnávání starších osob. Brno, 2012. Dostupnéz:http://is.muni.cz/th/251700/esf_b?info=1;zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3DVeronika%20Gomb%C3%A1rov%C3%A1%26start%3D1. Bakalářská práce. Masarykovaunicerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Ing. Zdeněk Rosenberg.ZÁKONNÉ NORMY16. Vyhláška č. 524/2004 Sb., o akreditaci zařízení k provádění rekvalifikace uchazečů ozaměstnání a zájemců o zaměstnání17. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. 21
  • 22. ODŮVODNĚNÝ VOLBY TIŠTĚNÝCH ZDROJŮ:Jelikož jde o tištěné odborné zdroje, všechny jsou redigované a recenzované.Knihy jsou napsány významnými autoritami ve svém oboru.Jsou vydány renomovanými vydavatelstvími.Jde o stále aktuální, nezastaralé materiály vydané roku 2009, 2006 a 2008.Kniha Vybrané problémy vzdělávací politiky a kniha Učíme se po celý život, bylystanoveny jako povinná četba mého oboru, z čehož lze odvodit širokou akceptaci těchtoděl mezi odborníky.ODŮVODNĚNÝ VOLBY ELEKTRONICKÝCH ZDROJŮ:Dokumenty jsou dostupné z oficiálních stránek: MŠMT, MPST, ČSÚ, EUROSTATU,Národního ústavu odborného vzdělávání a Národního vzdělávacího fondu. Jde o velmidůvěryhodné zdroje zodpovídající za kvalitu publikovaných informací.Autorem jsou buď přímo odborní pracovníci daných ústavů, popř. tyto organizace jenzprostředkovávají dané dokumenty širší veřejnosti ČR a autory jsou Komise Evropskéunie, výzkumné týmy Eurostatu apod. Což opět svědčí o jejich důvěryhodnosti.Předpokládám, že všichni autoři podílející se na tvorbě takto významných dokumentůjsou hluboce erudovaní ve svém oboru.Jde o primární data, vzniklá za daným účelem. Tudíž předpokládáme jejich pravdivost.Nemohlo také dojít ke zkreslení např. nesprávnou interpretací.Dokumenty jsou nezaujaté, nepodporující žádné komerční nebo osobní zájmy.Odkazy jsou funkční a data co nejvíce aktuální.ODŮVODNĚNÍ VOLBY DIPLOMOVÉ PRÁCE:Z dané práce jsem čerpala jen okrajově, spíše mi pomohla pro lepší orientaci v tématu.Přesto ji považuji za relevantní zdroj informací. Je aktuální, z roku 2012. Oponentembyla doc. PhDr. Bohumíra Lazarová, Ph.D. z (ÚPV FF MU), která práce hodnotila velmikladně a autorka ji také úspěšně obhájila. 22

×