Kpi zaverecny ukol

255 views
214 views

Published on

0 Comments
0 Likes
Statistics
Notes
  • Be the first to comment

  • Be the first to like this

No Downloads
Views
Total views
255
On SlideShare
0
From Embeds
0
Number of Embeds
1
Actions
Shares
0
Downloads
0
Comments
0
Likes
0
Embeds 0
No embeds

No notes for slide

Kpi zaverecny ukol

  1. 1. Argumentace výběru tématu Vybrané téma velmi úzce souvisí s mým oborem. Jedná se totiž o část základníchpoznatků fonetiky českého jazyka. Fonetika celkově mne velmi pozitivně oslovila a díkyvelmi schopnému výkladu na přednáškách i seminářích mne zaujala ze všech mnoustudovaných předmětů nejvíce. Nebylo tedy těžké zvolit si jako základ mé práce právě určitouoblast fonetiky. Konkrétní téma jsem si vybral díky dobré přehlednosti a dostupnýmmateriálům, kterými byly mé poznámky z přednášek a skripta doporučená profesorem.Typy konsonantů v českém jazyce dle způsobu jejich tvořeníAnotace Níže uvedený text vypovídá o rozčlenění systému hlásek v českém jazyce a zaměřuje sekonkrétně na konsonanty a především na to, jakým způsobem jsou právě konsonanty tvořeny.Je nutností ke srozumitelnosti tématu, uvést také souvislosti s daným tématem. Stručně zdezmiňuji například roli artikulačních orgánů a také místa tvoření konsonantů. Na závěr pakpřipojuji využitelnost fonetických znalostí v logopedické praxi.KeywordsHlásky, konsonanty, způsob tvoření, okluzivy, semiokluzivy, konstriktivy, aproximanty,vibranty, místo tvoření, logopedie Kterýkoli žák základní školy by Vám sdělil, že se hlásky děli na samohlásky a souhlásky.To je sice pravda, ale pro nás je důležité se podívat na tuto stránku věci poněkud odborněji.Na dělení hlásek má základní vliv způsob, jakým jsou tvořeny. Za hlásku lze považovat zvukový segment, jenž je charakterizován souborem fyzikálníchvlastností zvukové materie. Na artikulaci vlastních hlásek se podílí aktivní a pasivníartikulační orgány, které formují proud vzduchu námi vydechnutý, či v některých jazycíchvdechnutý, z/do plic. Artikulační orgány (artikulátory) lze rozdělit na aktivní a pasivní.Aktivní orgány se zpravidla pohybují k pasivním. Z odborného fonetického hlediska se základní hlásky dělí skutečně na vokály akonsonanty. Za vokály lze považovat takové hlásky, jež jsou definovány relativní otevřeností.To znamená, že námi vydechnutý proud vzduchu z plic není příliš ovlivněn arikulátory.
  2. 2. Vokály formuje do jejich podoby převážně poloha jazyka a rtů. Pokud se např. naše rtyzaokrouhlí, jsme schopni vyslovit vokály u, o. Kdežto u konsonantů je charakteristickýmznakem vznik tzv. striktury (překážky), kdy se naše aktivní artikulační orgány přiblíží, čidotknou pasivních orgánů. Dle tohoto lze rozdělit konsonanty podle způsobu tvoření naokluzivy, semiokluzivy, konstriktivy, aproximanty a vibranty. Okluzivy vznikají při úplném dotyku jazyka a konkrétního místa v dutině ústní, podletoho, o jakou hlásku se jedná dle místa tvoření. Můžeme je rozdělit na okluzivy orální anazální, podle toho, jestli námi vydechnutý vzduch rezonuje v dutině ústní či nosní. Meziorální okluzivy zařazujeme konsonanty p, b, t, d, ť, ď, k, g a také laryngální okluzivu ráz. Rázvyslovujeme u slov, počínajících na vokál, např. auto. Jako nazální okluzivu řadíme m,labiodentální m, n, ň a velární n. Semiokluzivy jsou takové konsonanty, které jsou tvořeny okluzí částečnou a ta po chvílimizí v konstrikci (úžinu). Tvoření semiokluziv má tedy víceméně 2 fáze. V první dojdek vytvoření okluze, poté je okluze uvolněna a nastává druhá fáze, kdy vzniká úžina. Takovékonsonanty jsou c, č. Je třeba vědět, že dle tabulky IPA (international phonetics alphabet)existují 2 varianty výslovnosti c a č. Jsou odlišeny podle toho, zda jsou znělé (hlasivkyvibrují), či neznělé (hlasivky nevibrují). Prealveolární c lze vyslovit buďto jako neznělé [ts],ale také jako znělé [dz]. Postalveolární č můžeme vyslovit nezněle jako [tš] a zněle jako [dž].V některých jazycích se tedy podobné zvuky hodnotí jako dvě za sebou následující souhlásky. Konstriktivy, česky je lze také nazvat souhláskami úžinovými, jsou charakteristickévznikem konstrukce – čili úžiny. Jazyk se při tom přibližuje pasivnímu artikulačnímu orgánu,ale nedotkne se jej. Dostatečným přiblížením vznikne úžina, kde je vzduch schopenturbulence a právě díky ní jsme schopni vyslovit konstriktivy. Za takové hlásky považujemev češtině f, v, s, z, š, ž, ch (znělou i neznělou variantu) a h. Za aproximanty považujeme ty hlásky, při jejichž tvoření vznikne mezi aktivním apasivním artikulačním orgánem prostor dostatečně velký, aby nedošlo k turbulenci. Tytohlásky můžeme dále rozdělit na aproximanty centrální a laterální podle toho, kudy proudívydechnutý proud vzduchu, zdali středem (centrální), či boky jazyka (laterální). Za centrálnípovažujeme souhlásku j, za laterální pak l. Jako vibrantu považujeme v českém jazyce konsonanty r a ř. Při jejich tvoření docházík opakovanému, velmi rychlému dotyku jazyka s dásněmi. Již podle názvu vzniknou tedyvibrace, které jsou základem těchto hlásek. Důležitou roli při způsobu, jakým jsou konsonanty tvořeny, hraje také místo doteku, čipřiblížení našich artikulátorů. Za jednotlivá místa považujeme rty (labia), zuby (dentes),
  3. 3. alveoly (dásně), palatum (tvrdé patro), velum (měkké patro) a larynx (hrdlo). V některýchjazycích je při tvorbě konsonantů využit i čípek (uvula), v českém jazyce však nikoli. Zabilabiální konsonanty považujeme ty, při jejichž tvoření se dotknou naše rty (např. p, b).Labiodentální (jak už vyplývá z názvu) jsou tvořeny dotykem jazyka rtů a zubů. Při tvořeníalveolárních konsonantů se náš jazyk dotkne či přiblíží dásním, u palatálních sepřiblíží/dotkne našeho tvrdého patra atd. Každá skupina hlásek má svou určitou podobu, jakým způsobem a na jakém místě jsoutvořeny. Zajímavě toho faktu využívá logopedie. Malé děti mohou mít probléms vyslovováním určitých konsonantů. Zda je možné jejich indispozici odstranit, záleží na tom,o jakou konkrétní poruchu se jedná. Může jít pouze o klasické a poměrně časté poruchy jakorotacismus či rotacismus bohemicus (porucha vyslovování r a ř), lambdacismus (poruchavýslovnosti l) aj. S podobnými poruchami si logopedové ví rady a cvičení malých dětí probíháprávě na principu podobností určených na způsobu a místě tvoření hlásek. Například r jakožtoprealveolární konsonant lze dítě naučit vyslovovat záměnou za d (trnka – tdnka, trám – tdám),což je také prealveolární konsonant. Dětské artikulační orgány se tak naučí klasický pohybpro výslovnost r. Pokud jde ale o vrozenou poruchu, či poškození určitého mluvního orgánu,s tímto logopedie moc nenadělá.Obrázek pro vizualizaci tématu
  4. 4. ZdrojePALKOVÁ, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny: s obecným úvodem do problematiky oboru1. vyd. Praha: Karolinum, c1994, 366 s. ISBN 8070668431.  Zdroj textu je dle mého názoru odborně kvalitní a důvěryhodný  Autorka je profesorka fonetického ústavu FF UK  Publikace je používána jako skriptum ke zkouškám  Obsahuje odborné termíny  Je uveden seznam literatury, ze které publikace vycházíDistribution and combinations of Czech consonants. Zeitschrift für Slawistik. 2011, roč. 56, č.2, s. 153. ISSN 00443506.  Obsahuje aktuální informace (2011)  Autoři časopisu jsou odborníci v oboru  Dostatečná hloubka tématiky  Dobrá struktura textu  Obsahuje termíny  Nevýhoda – v cizím jazyceMASARYKOVA UNVIERZITA. Ústav jazykovědy a baltistiky [online]. [cit. 2012-12-26].Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/jazyk  Jedná se o web ústavu zaštiťující mnou studovaný obor  Lze zde najít velmi dobré informace, ke všemu z doporučení profesorů oboru  Možnost projít si vložené maeriály  Přehlednost  Pravidelně aktualizován

×